Pragmatika : studijní příručka

KAROLINUM
Lucie Saico á Římalo á
P agma ika
S udijní pří učka
P agma ika
S udijní pří učka
Lucie Saico á Římalo á
Vydala Uni e zi a Ka lo a P aze, Naklada els í Ka olinum
G a ická úp a a Jan Še ých
Sazba DTP Naklada els í Ka olinum
Vydání p ní
© Uni e zi a Ka lo a P aze, 2014
© Lucie Saico á Římalo á, 2014
ISBN 978-80-246-2845-5 (online: pd )
Pří učka znikla  ámci p ojek u Roz oj aino ace
bakalářského s udia českého jazyka Ús a u českého jazyka
a eo ie komunikace FFUK P aze (CZ.2.17/3.1.00/33275),
k e ý byl ealizo án období 2011–2013 za inanční podpo y
Ope ačního p og amu P aha Adap abili a.
Uni e zi a Ka lo a P aze
Naklada els í Ka olinum 2014
www.ka olinum.cz
[email p o ec ed]
Obsah
Obsah 5
1. P agma ika: p agmaling is ika, ling is ická p agma ika,
p agma ická ling is ika 7
2. Očem spolu komunikujeme ajaké p os ředky k omu uží áme 12
3. Koope ace akon lik 18
4. Zd ořilos 23
4.1 Zd ořilos ní p incip (G. Leech, 1983) 23
4.2 Teo ie áře (P. B owno á– S. Le inson, 1978) 26
4.3 Teo ie ykání a ykání (R. B own– A. Gilman, 1960) 29
4.4 Řečo á e ike a azd ořilos ní s a egie 31
4.5 Nezd ořilos 33
5. Vyjadřo ání komunikačního zámě u mlu čího 35
5.1 Teo ie mlu ních ak ů 35
5.2 Teo ie komunikačních unkcí 39
6. Subjek y p omlu ě, s ylizace asebes ylizace, komunikační pe spek i a,
komunikační s a egie 42
7. Pe s aze, a gumen ace, manipulace, ase i i a 46
7.1 Pe s aze, přes ědčo ání 46
7.2 A gumen ace 47
7.3 Manipulace 48
7.4 Ase i i a 50
8. Dialog zhlediska p agma iky 53

9. P esupozice, e e ence adeixe zhlediska p agma iky 57
9.1 P esupozice 57
9.2 Re e ence adeixe 58
Základní přehledo á li e a u a kobo u 62
7
1. P agma ika: p agmaling is ika,
ling is ická p agma ika,
p agma ická ling is ika
P agma ika, ling is ická p agma ika či p agmaling is ika je e s ých zá-
kladech poněkud ozpo ná: Vymezení obo u je ob ížné (diskusi k omu
s o . např. Le inson, 1983; Macho á– Š ehlo á, 2001: 84–86; Huang,
2007, aj.), exis uje množs í ozmani ých de inic ( iz dále) aněk e é pří-
s upy (např. něk e é kogni i ně o ien o ané) ani p agma iku jako sa-
mos a ný obo ne ydělují apředpokládají spíše jakési kon inuum mezi
ím, co bý á adičně řazeno do séman iky, a ím, co bý á pokládáno za
součás p agma iky. Na d uhou s anu je y, k e é bý ají pod e míny
p agma ika, p agmaling is ika a p. zah no ány, pa ří kzásadním o áz-
kám, éma ům ap oblémům spojeným skomunikací asuží áním ja-
zyka azájem ojejich zkoumání ling is ice s ále na ůs á. Ro něž jako
uži a elé jazyka máme sje y ob ykle zkoumanými  ámci p agma iky
každodenní zkušenos , jejich dob é z ládnu í nám usnadňuje komuni-
kaci, naopak po íže dané oblas i mohou snadno és knedo ozumění
či kon lik ům. O ládnu í p agma iky aké bý á jednou znejob ížnějších
oblas í při učení se cizímu jazyku a éž bý á ná očné u o p oblema iku
někoho p ak icky uči . Pochopení p agma ických éma ak může bý
přínosné nejen zhlediska eo e ického, ale může mí i ý azně pozi i ní
p ak ické důsledky.
Vodbo né li e a uře se e mín p agma ika obje uje několika ýzna-
mech aexis uje o něž několik dalších označení sou isejících sdanou
oblas í:
a) P agma ika jako součás sémio iky, j. nauky oznaku. V om o poje í
je p agma ika ypicky ep ezen o ána jedním cholem zMo iso a
sémio ického ojúhelníku, a o cholem symbolizujícím uží ání
znaku či z ah znaku kuži a elům; obje ují se šak ijiná poje í (s o .
např. Če ný– Holeš, 2004).
8
b) P agma ika jako ilozo ický smě .
c) P agma ika jako ling is icky o ien o aný smě či součás ling is i-
ky.– V om o případě se uží á éž označení ling is ická p agma ika
či p agmaling is ika. V ámci ling is iky bý á pak disku o án z ah
mezi p agma ikou aséman ikou ( iz dále), popř. p agma ikou ag a-
ma ikou ( iz např. Hi scho á, 2006).
d) G. Leech (1983) na hl ješ ě e mín sociop agma ika, již ymezil
jako obo s ojící na pomezí p agma iky asociologie azabý ající se
je y ázanými na příslušnou kul u u, např. zd ořilos í. Te mín p ag-
maling is ika pak na hl uží a užším ýznamu p o zkoumání jazy-
ko ých p os ředků uží aných u či ém jazyce p o p agma ické účely
(s o . Hi scho á, 2006: 9).
e) Pokud se zabý áme os ojo áním p agma ických je ů dě mi, je mož-
né ho oři éž o ý ojo é p agma ice. (V é o pří učce se šak ý o-
jo ou p agma ikou z láš ě nezabý áme; základní přehled op oble-
ma ice os ojo ání p agma ických je ů nabízí např. Ninio– Snow,
1996.)
Vdalších čás ech é o pří učky jsme se ozhodli uží a e mín p ag-
ma ika, a o e ýznamu ling is icky o ien o aného smě u.
Počá ky no odobé p agma iky bý ají kladeny do období z . komu-
nikačně-p agma ického ob a u ( iz např. Helbig, 1991), sou isí zejména
s ilozo ií jazyka a z . eo ií mlu ních ak ů ( iz dále éma 5).
Vymezení obo u je ůzné anejedno né, čas o je de inice yřešena spí-
še ýč em éma , jimiž se p agma ika zabý á. Vodbo né li e a uře se
můžeme se ka např. snásledujícími de inicemi obo u či popisy oho,
čím se obo zabý á (s o . např. Macho á– Š ehlo á, 2001; Hi scho á,
2006; Huang, 2007; Le inson, 1983, aj.): P ním ypem je de inice p ag-
ma iky jako nauky ouží ání znaků či nauky zabý ající se z ahem znaků
kuži a elům či kon ex u: např. „popisuje z ah jaz. znaku aúčas níků
komunikace sohledem na komunikační kon ex “ (ESČ, 2002: 332; au o-
em hesla je M. Nekula). Jiné přís upy u ažují spíše  o ině ýznamů,
např. ymezují p agma iku jako nauku o ýznamech, k e é jsou ázané
na kon ex či uží ání jazyka (s o . např. Le inson, 1983, aj.). Někdy je
p agma ika de ino ána spíše nega i ně, např. jako obo , k e ý se zabý á
ěmi ýznamy, jimiž se nezabý á séman ika, abý á pak hledána h anice
mezi oběma obo y (příklady s o . např. Hi scho á, 2013 nebo 2006).
Up agma iky se při om předpokládá, že se zabý á ěmi ýznamy či ěmi
složkami ýznamů, k e é jsou např. nekon encializo ané (např. se ho o-
9
ří onekon encializo aných složkách e bální mezilidské komunikace,
např. Macho á– Š ehlo á, 2001: 84). Něk e é de inice se zdají bý spíše
de inicemi k uhem, s o . např. poje í p agma iky jako nauky op agma-
icky ak i ních p os ředcích či p agmaling is iky jako jazyko ědné čás i
p agma iky (kmožným de inicím p agma iky s o . např. Macho á–
Š ehlo á, 2001: 84–86).
Zu edeného s učného nás inu ymezení obo u je aké pa né, že
p agma ika se ůzným způsobem s ýká sřadou dalších obo ů, nauk či
smě ů– jde přede ším oséman iku, g ama iku, eo ii mlu ních ak ů,
eo ii jazyko ého či mlu ního jednání, komunikačně založené eo ie
ex u, eo ii dialogu, sémio iku, kogni i ní ling is iku, ale ipsycholo-
gii apsycholing is iku asociologii asocioling is iku aj. (s o . např.
Hi scho á, 2006; Huang, 2007; aj.; řady z ěch o z ahů se do kneme
udalších éma ).
K éma ům, jimiž se p agma icky o ien o ané ýzkumy ob ykle za-
bý ají, pa ří zejména:
a) p incipy komunikace, o ázky koope ace akon lik u komunikaci;
p incipy, k e é umožňují, že si komunikan i po ozumí;
b) obsaho á a z aho á s ánka komunikace; yjadřo ání z ahů mezi
komunikan y; p incipy zd ořilos i, zd ořilos ní s a egie;
c) e bální ane e bální komunikace; p os ředky ne e bální komuni-
kace;
d) yjadřo ání zámě ů mlu čího, řečo é (mlu ní) ak y, komunikační
(komunika i ní) unkce ajejich yjadřo ání (indikace);
e) komunikační s a egie; p oblema ika přes ědčo ání, a gumen ace,
manipulace;
) je y sou isející se z ahem p omlu y akon ex u, deixe, e e ence,
z ažení kčasu či p os o u; p esupozice;
g) p incipy ýs a by dialogu.
Jako je omu iujiných obo ů, ani ling is ická p agma ika není obo-
em ni řně s ejno odým, ale je možné jejím ámci ysledo a ůzné
smě y či p oudy (s o . např. Hi scho á, 2013: 19–20, o z . adikální
p agma ice ap agma ice umí něné, k e é se liší  om, jak elkou oli
přizná ají kon ex u ajeho li u na ýznam ě y či ýpo ědi). Také ne
šichni au oři aau o ky do p agma iky zah nují šechna éma a u edená
ýše. V adici české ling is iky např. bý á oněk e ých o ázkách (např.
deixe, e e ence, p esupozice, ýs a ba dialogu, a gumen ace) pojed-
náno  ámci obo ů jiných, např. s ylis iky, nauky o ex u, é o iky či
g ama iky.
16
mlu ených dialogů ůzných ypů, ale sys ema ič ější ýzkum kdispozici
za ím není (s o . např. s udii P. Kade ky in Čmej ko á– Ho manno á,
2011: 211–232; s o . éž ůzné p áce J. Ho manno é, O.Mülle o é adal-
ších omlu ené češ ině).
O ázky ac ičení k éma u 2:
1) Základní opako ací o ázky:
a) Jakými ypy p os ředků komunikujeme?
b) Jaké zná e ypy ne e bálních p os ředků?
c) Jaké zná e ypy ges ?
d) Očem spolu komunikujeme? Co je o obsaho á a z aho á s ánka
komunikace ame akomunikace?
2) Předs a e si sedícího člo ěka, k e ý d ží  uce lžičku. Z až e, za
jakých okolnos í bude e pohyb jeho uky se lžičkou pokláda za ges o,
za jakých za „pouhý“ pohyb či činnos .
3) U eď e příklady komunikace oblečením.
4) Bylo by možné nějak zkouma komunikaci pomocí ol ak o ických
(čicho ých) jemů? Jak?
5) Měla by se ling is ika zabý a komunikací pomocí šech známých
ypů ne e bálních p os ředků, nebo se omezi jen na něk e é? P oč?
6) Má e nějakou zkušenos sodlišným ungo áním ne e bální komu-
nikace  ůzných kul u ách? Ojaké kul u y šlo ajak se ozdíly p oje-
o aly?
Vyb aná li e a u a k éma u 2:
Psychologicky zaměřený pohled na mo i aci mezilidské komunikace ana o,
očem komunikujeme, nabízejí:
KŘIVOHLAVÝ, Ja o (1988): Jak si na zájem lépe po ozumíme. P aha: Naklada el-
s í S oboda. (nebo jiné ydání)
VYBÍRAL, Zbyněk (2000): Psychologie lidské komunikace. P aha: Po ál.

17
Teo ii d ou s ánek komunikace ozp aco á á publikace:
WATZALWICK, Paul– BEAVIN BAVELASOVÁ, Jane – JACKSON, Don
D. (2011): P agma ika lidské komunikace. In e akční zo ce, pa ologie apa adoxy.
B no: New on Books. nebo s a ší ydání WATZLAWICK, Paul– BEAVIN
BAVELASOVÁ, Jane – JACKSON, Don D. (1999): P agma ika lidské komuni-
kace. H adec K álo é: Kon on ace.
One e bálních p os ředcích komunikace pojedná ají např.:
KŘIVOHLAVÝ, Ja o (1988): Jak si na zájem lépe po ozumíme. P aha: Naklada el-
s í S oboda.
ZAŁAZIŃSKA, Ane a (2006): Niewe balna s uk u a dialogu. K aków: Uni e si as.
ZÁRUBOVÁ-PFEFFERMANNOVÁ, Noemi (2008): Ges a amimika. P aha: Aka-
demie múzických umění P aze.
ČMEJRKOVÁ, S ě la– HOFFMANNOVÁ, Jana (eds.) (2011): Mlu ená češ ina:
Hledání unkčního ozpě í. P aha: Academia. ( yb ané čás i)
Základní přehledy one e bální komunikaci nalezne e i e ě šině přehledo ých
p ací op agma ice, např. Chejno á (2010); Macho á– Šamalo á (2005); Macho-
á– Š ehlo á (1996 nebo 2001).1
Bibliog a ický údaj zmíněné McNeillo y p áce oges ech je:
McNEILL, Da id (1992): Hand and Mind. Wha Ges u es Re eal abou Though and
Mind. Chicago: Uni e si y o Chicago P ess.
Ne e bální komunikaci udě í se ěnuje např.:
DOHERTY-SNEDDON, Gwyne h (2003): Ne e bální komunikace dě í. P aha:
Po ál.
1 Úplné bibliog a ické údaje iz přehled li e a u y zá ě u pří učky.
18
3. Koope ace akon lik
Jednou zmožnos í, jak nahlíže na komunikaci, je sledo a , zda účas -
níci spolu koope ují (nebo nikoli) azda komunikaci dochází knesou-
ladu či kon lik ům. Vpodobném kon ex u je koope ací míněna spo-
lup áce komunikan ů, snaha o zájemné pochopení myšlenek, poci ů,
zámě ů a p. ajako kon lik bý ají označo ány nejen případy, jako je
hádka, ale aké nedo ozumění či řeba manipulace, j. kon lik je  om-
o případě pojímán poněkud šířeji, než bý á běžně ob yklé ( iz éž
éma a 4.5 a7)
Základní eo ií zabý ající se koope ací komunikaci je eo ie ko-
ope ačního p incipu e bální komunikace ze 70. le 20. s ole í, jejímž
au o em je Paul G ice. Ta o eo ie se s ále obje uje  ůzných analýzách
komunikace, ikdyž někdy kní je přis upo áno k i icky. Teo ie ses á á
zobecnějšího koope ačního p incipu ač yř základních maxim (pokynů,
příkazů), k e é by měly bý při koope a i ní komunikaci podle au o a
dod žo ány.
Koope ační p incip e bální komunikace au o de inuje jako po-
kyn, abychom jako účas níci komunikace ke komunikaci přispí ali ak,
jak je dané ch íli po řeba, apodle oho, jaký je účel dané komunikace
či jak se komunikace, do níž jsme zapojeni, y íjí:
„Make you con e sa ional con ibu ion such as is equi ed, a he s age a
which i occu s, by he accep ed pu pose o di ec ion o he alk exchange in
which you a e engaged“ (G ice, 1989: 26).
P incip je pak ozp aco án do následujících č yř maxim, k e é se
skládají ze submaxim; o iginální e zi jsou maximy asubmaximy o -
mulo ány podobě d ojic příkazů; jeden příkaz ždy speci ikuje, co
máme děla , d uhý u ádí opak, j. co děla nemáme:
19
a) Maxima k an i y (quan i y maxim): Neříkej ani příliš mnoho in o -
mací, ani příliš málo; říkej přiměřené množs í in o mací.
b) Maxima k ali y (quali y maxim): Říkej o, očem jsi přes ědčen, že
je p a da, neříkej o, očem nejsi přes ědčen, že je p a da ( j. ím, co
nemáme říka , nejsou jen lži, ale aké ůzné nepodložené in o mace,
polop a dy a p.).
c) Maxima ele ance ( ela ion maxim): Říkej jen o, co je ele an ní, co
je dané ch íli po řeba, co je důleži é; neříkej, co není ele an ní ( j.
nemáme např. odbíha od éma u, říka o, co os a ní již ědí a d.).
d) Maxima způsobu (manne maxim): Vol hodný způsob yjádření–
mlu přesně, s učně, uspořádaně, s ozumi elně, ne yjadřuj se íce-
značně, nejasně a p.
Teo ie zbudila značný zájem aau o em u edené č yři aspek y ko-
munikace bý ají i dnešní li e a uře čas o yuží ány. Ukazuje se šak,
že  eálné komunikaci bý á au o em o mulo aný p incip elmi čas o
po ušo án;– nabízí se iú aha, zda po ušo ání koope ačního p incipu
nemůže bý las ně čas ější či běžnější než jeho dod žo ání. Dod žo-
ání maxim je spojeno spíše skomunikací, k e á je přísně zaměřena na
předání in o mací co možná neje ek i nějším způsobem. Je o šem o áz-
ka, jak čas o se podobné si uace obje ují  eálné komunikaci. S ejně
jako uřady jiných podobných eo ií je aké řeba z ažo a , nakolik jde
op incip kul u ně speci ický azda (či jak) je možné jej apliko a na ko-
munikaci  ůzných kul u ách.
Po ušo ání koope ačního p incipu může mí ůznou podobu–
po ušena může bý jedna maxima, ale může jich bý aké íce. Kčas o
u áděným případům po ušo ání koope ačního p incipu pa ří následují-
cí (s o . např.: Macho á– Šamalo á, 2005; Chejno á, 2010):
a) Po ušením maximy k an i y je např. u ádění in o mací, k e é jsou
nadby ečné, nebo neu edení něk e ých in o mací, k e é jsou naopak
po řebné.
b) Po ušením maximy k ali y jsou např. lži, polop a dy, i onie, me a o y.
c) Po ušením maximy ele ance jsou např. náznaky, nepřímá yjádření,
za ajo ání in o mací, yhýbání se odpo ědi.
d) Po ušením maximy způsobu jsou např. d ojznačná, nepřesná či oz-
po ná yjádření.
Z ýše u edených příkladů je pa né, že k po ušo ání maxim
koope ačního p incipu dochází komunikaci běžně, něk e ých ko-
munikačních si uacích je možná po ušení yb aných maxim dokonce
očeká áno ajejich dod žení by naopak edlo ke kon lik u (s o . např.
řadu si uací zd ořilos ních). Něk e é zje ů u áděných mezi příklady
20
jsou aké značně komplexní amohou se obje o a  ůzných kon ex-
ech  ůzných podobách– amohou bý aké ůzně hodnoceny: někdy
mohou bý pokládány za nežádoucí, jindy nikoli (s o . např. o ázku lži
a z . bílé lži; k éma u lži s o . éž něk e é p áce zoblas i kogni i ní
ling is iky; iz např. Lako , 1987 nebo české ydání).
P. G ice je aké spojo án s eo ií (kon e zační) implika u y, jež
se zabý á ím, že komunikaci je čas o sdělo áno íce, než je doslo -
ně yřčeno, j. že p omlu y mlu čích mohou obsaho a iněco, co
není explici ně řečeno, edy nějaké implici ní– „sk y é“– ýznamy.
(S ou o p oblema ikou sou isí i éma 2 „Očem spolu komunikujeme“
a aké se jí do ýkají eo ie mlu ních ak ů akomunikačních unkcí; iz
éma 5.)
Základní o ázka, k e ou si kladl P. G ice, zněla: Jak je možné, že dojde
kdo ozumění ( j. že ad esá dokáže in e p e o a ýpo ěď mlu čího),
když mlu čí čas o po ušují maximy koope ačního p incipu ( j. yjadřují
se např. nepřímo, náznacích a p.)? Dle au o a je do ozumění možné
p o o, že při komunikaci předpokládáme, že komunikační pa ne nám
chce něco sděli . Pokud jeho yjádření nedá á doslo né podobě smysl,
hledáme další možné ýklady či in e p e ace. Významy, k e é jsou „sk y-
é“, impliko ané ( j. implika u a), jsou „odhaleny“ pomocí in e encí ( j.
y ozo ání či usuzo ání; s o . příslušné heslo ESČ, 2002: 179–180,
au o kou hesla je I. Nebeská). Důleži é jsou při om naše znalos i os ě ě
( jiných přís upech by se mohlo ho oři ozkušenos ní bázi a p.), pomo-
cí nichž doplníme chybějící mís a e sdělo aných in o macích. (O ázky,
jak si las ně příjemce nějakého sdělení y áří in e ence, se ýká i z .
eo ie ele ance D. Spe be a aD. Wilsono é, k e ou šak  é o pří učce
ponechá áme s anou; základní in o mace o eo ii iz ESČ, 2002: 483,
au o kou hesla je I. Nebeská.)
P. G ice ozlišil d a ypy implika u :
a) implika u y kon enční, k e é jsou součás í ýznamu příslušného ja-
zyko ého p os ředku (ajsou edy dané kul uře ob yklé);
b) implika u y kon e zační, k e é jsou ázány na konk é ní komunika-
ci a znikají ypicky při po ušení G iceo ých maxim; čas o jde o z .
nepřímé mlu ní ak y ( iz dále éma 5).
Vp agma icky o ien o ané li e a uře se můžeme se ka ješ ě s e mí-
nem explika u a (explica u e; např. Huang, 2007: 188–194), k e ým se
míní explici ní obsah ýpo ědi jakož o jis ý p o iklad implika u y aob-
sahu implici ního, českém kon ex u šak e mín za ím není ži ý. Teo ii
P. G ice pak bý á y ýkáno, že explici nímu obsahu ne ěnuje dos a ek
pozo nos i.
21
(Z láš ním p oblémem, k e ému zde nemůžeme ěno a íce mís a,
je šak samo ná předs a a o om, co o je las ně doslo né yjádření.2)
O ázky ac ičení k éma u 3:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e nebo ys ě le e následující: koope ační p incip e bální ko-
munikace ajeho maximy, implika u a, kon enční implika u a, kon-
e zační implika u a
b) Kpříkladům po ušení maxim koope ačního p incipu u edeným ýše
doplň e hodné příklady z las ní zkušenos i. U eď e další po ušení
jedno li ých maxim koope ačního p incipu. Zkus e naléz příklady,
kdy je po ušeno zá o eň íce (či co nej íce) maxim.
2) Co je p o ás lež? Jsou ůzné d uhy lží? Pokud ano, jaké? Jsou lži,
k e é nejsou hodnoceny jako něco nega i ního? Pokud ano, u eď e
příklady.
3) Očem či jakých si uacích bychom mohli anemohli komuniko a ,
kdybychom se přísně d želi maxim koope ačního p incipu komuni-
kace?
Vyb aná li e a u a k éma u 3:
Teo ii pů odní au o o ě e zi nalezne e např. p áci:
GRICE, Paul (1989): Logic and Con e sa ion. In: Paul G ice: S udies in he Way
o Wo ds. Camb idge, Mass.– London: Ha a d Uni e si y P ess, s. 22–85.
(nebo jiné ydání)
Vpřehledo ých publikacích op agma ice bý á eo ie čas o sh no ána a ůzně
disku o ána, pa ří koblíbeným éma ům, s o . např.:
CHEJNOVÁ, Pa la (2010): Didak ické ans o mace p agmaling is ických éma . P a-
ha: PedF UK.
MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Milena (2001): Séman ika ap agma ická lin-
g is ika. P aha: PedF UK. (nebo s a ší ydání MACHOVÁ, S a a a– ŠVEH-
2 Zajíma á deba a k ýznamu slo a „doslo ný“ / li e al se odeh ála např. mezi kogni i ně o ien-
o anými ědci G. Lako em aA. Wie zbickou (např. Lako , 1986).

22
LOVÁ, Milena (1996): Séman ika ap agma ika jako ling is ické disciplíny. P aha:
PedF UK.)
MACHOVÁ, S a a a– ŠAMALOVÁ, Ma ké a (2005): Výuka p agma ických as-
pek ů řečo é komunikace e yšších řídách gymnázií ana SOŠ. P aha: PedF UK.
De ailnější pohled na p oblema iku ( če ně např. pod obnějšího ýkladu o ůz-
ných d uzích implika u ) lze naléz publikaci:
HIRSCHOVÁ, Milada (2013): P agma ika češ ině. P aha: Ka olinum.
Oimplika uře aexplika uře pojedná á éž:
HUANG, Yan (2007): P agma ics. Ox o d e al.: Ox o d Uni e si y P ess.
Základní ýklad oin e encích ao eo ii ele ance spolu sodkazy na yb anou
li e a u u obsahují hesla:
NEBESKÁ, I a (2002): In e ence. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no iny,
s. 179–180.
NEBESKÁ, I a (2002): Teo ie ele ance. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é
no iny, s. 483.
Tex kapi oly odkazuje ješ ě na p áce:
LAKOFF, Geo ge (1987): Women, Fi e and Dange ous Things. Chicago– London:
The Uni e si y o Chicago P ess. (nebo české ydání)
LAKOFF, Geo ge (1986): The Meanings o Li e al. In: Me apho and Cogni i e
Ac i i y, I, 1986, č. 4, s. 1–6.
23
4. Zd ořilos
Kje ům, jimž byla  ámci p agma iky ěno ána opako aně pozo nos ,
pa ří zd ořilos , její p incipy ap os ředky jejího yjadřo ání. Exis uje
řada eo ií zd ořilos i, my se budeme zabý a řemi základními: zd o-
řilos ním p incipem G. Leeche, eo ií áře P. B owno é aS.Le insona
a eo ií ykání a ykání R. B owna aP. Gilmana. Z ýzkumů ěno aných
češ ině zmíníme něk e é o ázky řečo é e ike y, a o poje í M.Š ehlo é).
U šech eo ií zd ořilos i je opě na mís ě o ázka, nakolik je možné je
pokláda za obecně pla né, esp. nakolik jsou ázané na u či ou kul u u.
4.1 Zd ořilos ní p incip (G. Leech, 1983)
G. Leech o mulo al zd ořilos ní p incip (podobně jako P. G ice p incip
koope ační, iz ýše éma 3) podobě maxim, „pokynů“, k e é mají bý
případě zd ořilého cho ání a yjadřo ání dod žo ány ak e é zá o eň
usilují popsa p incipy, na jejichž základě zd ořilos unguje. Jedno li é
maximy se šak nemusí upla ni šechny zá o eň, spíše pla í, že každá
je ypická p o u či é ypy komunikačních si uací ( esp. mlu ních ak ů
či komunikačních unkcí; iz dále éma 5)– např. maxima ak u ama-
xima elko ysos i ( iz dále) se ypicky upla ňují si uacích, kdy jeden
komunikan d uhého oněco žádá, kdy d uhému dá á pokyny či řeba
něco slibuje.
Vzákladní e zi eo ie exis uje šes maxim zd ořilos ního p incipu;
opě mají podobou d ou submaxim, jedna o muluje, co máme děla ,
d uhá, co nemáme děla :
a) Maxima ak u ( ac maxim): Minimalizuj ná oky na komunikačního
pa ne a ( doslo ném poje í minimalizuj jeho „náklady“); maxima-
lizuj jeho p ospěch.
24
b) Maxima elko ysos i (gene osi y maxim): Minimalizuj s ůj p o-
spěch, maximalizuj ná oky na sebe (maximalizuj s é „náklady“).
c) Maxima ocenění (app oba ion maxim): Minimalizuj k i iku ad esá-
a, maximalizuj ocenění ad esá a.
d) Maxima sk omnos i (modes y maxim): Minimalizuj ch álu sebe sa-
mého, maximalizuj k i iku sebe samého.
e) Maxima souhlasu (ag eemen maxim): Minimalizuj nesouhlas sad e-
sá em (nesoulad mezi sebou aad esá em), maximalizuj souhlas sad-
esá em (soulad mezi sebou aad esá em).
) Maxima účas i (sympa hy maxim): Maximalizuj účas sad esá em ( j.
maximalizuj p oje y sympa ií, pochopení, zájmu oněj a p.).
Maximy bý ají někdy e ýkladech spojo ány do d ojic, můžeme se
ak se ka s o mulacemi ypu maxima ak u ašleche nos i (spojuje ma-
ximy u edené sub a) ab)); maxima ocenění auznání / maxima ocenění
asouhlasu / maxima ocenění ask omnos i (jde o ůzné kombinace ma-
xim c), d) ae)). Někdy je ješ ě u áděna maxima a ická, jež dopo učuje
ud žo a kon ak sad esá em (např. ím, že budeme ud žo a ozho o ,
řeba nezá aznými ozho o y opočasí a p.; k éma u z . a ické komu-
nikace češ ině s o . např. Ho manno á, 1996).
Součás í Leecho y eo ie je iná h ří p incipů (škál), pomocí nichž
olíme, jak se zd ořile yjádři . Jde onásledující škály:
a) škála nákladů ap ospěchu (cos – bene i scale);
b) škála nezá aznos i (op ionali y scale);
c) škála nepřímos i (indi ec ion scale).
Au o předpokládá, že komunikan při olbě, zda ajak se zd ořile
zacho a , z ažuje y o škály a olí a ian u, k e á se zdá nej hodnější;–
ob ykle je očeká áno, že p e e o ána bude a ian a, k e á bude p o
komunikan a či komunikan y nejméně ná očná, ajako zd ořilejší bude
hodnoceno o yjádření, k e é je o mulo áno nezá azněji či nepříměji.
Je zřejmé, že u edená ři k i é ia se mohou dos á a do ůzných z ahů
či ozpo ů. (Za po šimnu í s ojí éž o, jak je zněk e ých o mulací
maxim iškál pa né, že au o o a eo ie je založena na ý azné „eko-
nomické“ me a oře apojímá komunikaci jako jakýsi obchod; s o . éž
eo ii áře, 4.2.)
25
O ázky ac ičení k éma u 4.1:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e nebo ys ě le e, co je zd ořilos ní p incip ajeho maximy.
b) Vys ě le e mechanismus, na jehož základě podle G. Leeche olíme,
jak se zd ořile yjádři .
2) Předs a e si následující a ian y éže si uace; zhodnoť e je zhle-
diska koope ačního p incipu P. G ice ( iz 3) azhlediska Leecho a
zd ořilos ního p incipu:
Po kají se d ě sousedky, Jana aHana. Jana má no ý účes, oněmž si
Hana myslí, že není hezký. Hana řekne Janě:
a) Sluší ám o.
b) Má e zajíma ý účes.
c) Má e no ý účes.
d) Váš účes se mi nelíbí.
e) Nesluší ám o.
) Já bych si ako ý účes nepořídila.
3) Zhodnoť e s yuži ím Leecho y eo ie zd ořilos i následující ý-
po ědi. Posuď e mí u jejich zd ořilos i, popř. z až e, zda mohou bý
zhlediska zd ořilos i hodnoceny ůzně  ůzných kon ex ech; odpo-
ěď ys ě le e:
a) Napiš e mi mail.– Napíšu ám mail.
b) Může e mi napsa mail?– Nemohl bys e mi napsa mail?– Mohl bys e bý ak
laska anapsa mi mail?
Vyb aná li e a u a k éma u 4.1:
Teo ie pů odní au o o ě podobě je součás í publikace:
LEECH, Geo ey N. (1983): P inciples o P agma ics. London– New Yo k:
Longman.
S ejně jako eo ie P. G ice je i eo ie Leecho a oblíbeným éma em přehledo ých
p ací op agma ice, p o o sh nu í eo ie nalezneme řadě základních pří uček
p agma iky, např.:
MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Milena (2001): Séman ika ap agma ická lin-
g is ika. P aha: PedF UK. (nebo MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Mile-
na (1996): Séman ika ap agma ika jako ling is ické disciplíny. P aha: PedF UK.)
32
případech má li řada p agma ických ak o ů, jako je např. z ah mezi
účas níky, jejich ěk, sociální ole, pohla í, předchozí zkušenos i aj.
Řečo á e ike a se dle au o ky upla ňuje nej íce následujících si ua-
cích: oslo ení, pozd a y, poz ání, poděko ání, loučení, ýz y apokyny,
ý ky as ížnos i, souhlas anesouhlas. Vkaždé zoblas í, nichž se řečo á
e ike a p oje uje, bý á ob ykle kdispozici íce o mulí, k e é se liší ím,
jaké si uaci a e z ahu ke komu je uží áme. Za hla ní unkci spojenou
sřečo ou e ike ou au o ka pokládá unkci a ickou, a o přede ším po-
době snahy ud že „pozi i ní“, zd ořilou a mos é u in e akce, připisuje
šak řečo é e ike ě iřadu unkcí dalších, např. unkci přes ědčo ací či
egula i ní, unkci emocionální či unkci es e ickou.
Fo mule řečo é e ike y mí ají dle au o ky podobu us álených, kon-
encializo aných ob a ů, jimiž mlu čí signalizuje z ah kad esá o i
ak e é uží á k ůzným zd ořilos ním s a egiím. Čas o jde opředem
přip a ené modely, k e é se uží ají s e eo ypně, au oma icky, k e é jsou
součás í sociální symboliky ( j. od ážejí ůzné aspek y mimojazyko é
sku ečnos i, jako je např. z ah mezi komunikan y ajejich zájemné po-
s a ení; s o . éž z . sociální deixi, iz dále éma 9), ajsou ýznamo ě
jakoby yp ázdněné, j. někdy nesdělují no é in o mace, ale mají  ámci
zd ořilos i jiné unkce. Zjazyko ědného hlediska je pak řečo ých o -
mulích možné sledo a např. ůzné posuny aspeci ika uží ání slo esné
osoby, zápo u, pe spek i y z á nění sku ečnos i aj.
Pod obnější pohled na uží ání o mulí řečo é e ike y a ůzných zd o-
řilos ních s a egií (s o . éž dále komunikační s a egie, éma 6, a ýše
eo ii áře, éma 4.2)  eálné současné komunikaci nabízejí ýsledky
do azníko ých še ření, jimž se ěno ala P. Chejno á (2012): k omě ob-
ykle zkoumaných oblas í, jako jsou pozd a y, ozloučení, děko ání,
omlou ání se ajejich přijímání, se au o ka zabý á éž např. kondolo á-
ním, g a ulacemi, přípi ky či odpo ědí na o ázku Jak se máš? Podobné
ýzkumy mohou bý yuži elné mj. při ýuce češ iny, popř. při ýuce
češ iny jako cizího jazyka.
O ázky ac ičení k éma u 4.4:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e či ys ě le e: řečo á e ike a, o mule řečo é e ike y
b) Jaké unkce mají zd ořilos ařečo á e ike a?
2) Z až e, jakých si uacích uží áme následující pozd a y:
čau– čaues– ahoj– pa– pápá– nashle– na shledanou– sbohem

33
3) Exis uje nějaká si uace, p o niž češ ině není dos a ečný epe oá
o mulí řečo é e ike y?
4) Má e nějaké zkušenos i s ozdíly uží ání řečo é e ike y, k e é by
sou isely s ěkem či pohla ím mlu čích? Jaké?
5) Jaké si uace pokládá e zhlediska uží ání řečo é e ike y azd oři-
los ních s a egií za nejob ížnější?
6) Jaké komunikační s a egie a o mule řečo é e ike y je možné uží
následujících si uacích? Dá á e něk e ým přednos ?
a) eakce na o ázku Jak se máš?
b) k i ika a eakce na ni
c) no o oční přání a eakce na něj
d) kondolence a eakce na ni
Vyb aná li e a u a k éma u 4.4:
Základními publikacemi k ýkladu ořečo é e ike ě azd ořilos ních s a egiích
češ ině jsou:
CHEJNOVÁ, Pa la (2012): Zd ořilos ní s a egie. P aha: PedF UK.
ŠVEHLOVÁ, Milena (1994): Zd ořilos ařečo á e ike a. In: Filologické s udie XIX.
P aha: Ka olinum, s. 39–61.
HIRSCHOVÁ, Milada (2013): P agma ika češ ině. P aha: Ka olinum. (kapi ola7.5)
Okomunikačních no mách aono mě poje í P ažské školy iz:
NEBESKÁ, I a (1999): Jazyk– no ma– spiso nos . P aha: Ka olinum.
4.5 Nezd ořilos
Na zá ě ýkladů ozd ořilos i ješ ě zmiňme, že p agma ická zkoumá-
ní se pos upně začínají zajíma nejen ozd ořilos , ale ionezd ořilos ,
popř. h ubos , d zos aj. Unezd ořilos i se u ažuje např. onezd ořilos i
zámě né anezámě né,4 okon lik ech a p. ( iz éž ýše éma 3 a éž ý-
klad omanipulaci, kap. 7.2). Vyb ané zah aniční přís upy knezd ořilos-
4 V ěch o případech je šak řeba z ažo a i o, zda jde onezd ořilos zámě nou či nezámě nou
zhlediska mlu čího, nebo ad esá a.
34
i anás in ý oje oho o pojmu obsahují např. p áce Hi scho é (2013:
235–245) aChejno é (2012: 22–23). Včeš ině by pod ýzkumy nezd o-
řilos i bylo možné zah nou přede ším p áce ěno ané ůzným ypům
kon lik ní komunikace (s o . např. články Kořenský, 1991; Hla so á,
1991; Mülle o á, 1991).
O ázky ac ičení k éma u 4.5:
1) U eď e příklady nezd ořilos i zámě né anezámě né a) zhlediska
mlu čího, b) zhlediska ad esá a.
Vyb aná li e a u a k éma u 4.5:
Přehledo ý ýklad onezd ořilos i ajejích eo iích obsahují např. p áce:
CHEJNOVÁ, Pa la (2012): Zd ořilos ní s a egie. P aha: PedF UK.
HIRSCHOVÁ, Milada (2013): P agma ika češ ině. P aha: Ka olinum. (kapi o-
la7.4)
Kon lik u z ůzných hledisek se ěnují např.:
HLAVSOVÁ, Ja osla a (1991): Kon lik jako o ma kon ak u. Slo o aslo esnos ,
52, 1991, s. 256–263.
KOŘENSKÝ, Jan (1991): Osobnos , sociální ole, komunikace, ozpo , kon lik .
Slo o aslo esnos , 52, 1991, s. 241–246.
MÜLLEROVÁ, Olga (1991): Dialog akon lik . Slo o aslo esnos , 52, 1991,
s.247–255.
35
5. Vyjadřo ání komunikačního
zámě u mlu čího
Zkoumání oho, jaké zámě y mlu čí yjadřuje, jaké p os ředky k omu
uží á ajaký mechanismus zabezpečuje, že ad esá může komunikační
zámě mlu čího odhali , pa ří kzákladním éma ům, jejichž ámci se
p agma ika u ářela. Kořeny obo u (s o . např. Hi scho á, 2013 nebo
2006; Helbig, 1991, aj.) a aké zájmu o yjadřo ání komunikačního zá-
mě u jsou ob ykle hledány mimo las ní ling is iku, přede ším  eo-
iích ilozo ických ( ilozo ie šedního ži o a, eo ie mlu ních ak ů aj.),
sémio ice (Pei ce) aněk e ých eo iích ýznamu (Wi gens ein). Včes-
ké ling is ice se en o zájem p oje il podobě eo ie komunikačních
(komunika i ních) unkcí, k e á bý á ob ykle řazena do syn axe (s o .
např. G epl– Ka lík, 1998).
5.1 Teo ie mlu ních ak ů
Základní ýchozí o ázkou eo ie mlu ních ak ů (popř. někdy i eo ie
mlu ního jednání) je Aus ino a o ázka „Co děláme, když mlu íme?“
azákladním éma em je z ah jazyka ajednání a aké o ázky spojené
s ím, že jazyk je možné níma jako „nás oj“ jednání i„nás oj“5 po-
piso ání. Hla ními předs a i eli, k eří eo ii oz íjeli, jsou J. L. Aus in
aJ. Sea le. (Přehled eo ie iz Helbig, 1991; z é o publikace aké při
ýkladu ycházíme.)
John Langshaw Aus in (1911–1960), předs a i el z . ilozo ie běž-
ného ži o a, přednesl  oce 1955 sé ii přednášek (byly publiko ány
 oce 1962 pod náz em How o do hings wi h wo ds), k e é jsou pokládá-
5 S o . me a o u jazyka jako nás oje i jiných eo e ických ámcích, např. poje í unkčně-
s uk u ním.
36
ny za základ eo ie mlu ních ak ů. Au o ješ ě ne yp aco al celis ou
eo ii, ale zabý al se řadou jejích klíčo ých pojmů. Odlišil např. ý-
oky kons a i ní, k e é mohou bý p a di é, nebo nep a di é (např.
Pe slíbil, že přijde), od ý oků pe o ma i ních, jimiž nepopisujeme,
ale jejichž yslo ením přímo konáme (např. Slibuji, že přijdu). Jednou
zmožnos í signalizace, že jde o ý ok pe o ma i ní, může bý i o ma
ý oku, zejména z . explici ní pe o ma i ní o mule, k e á mí á y-
pickou podobu (obsahuje např. slo eso yjadřující příslušnou unkci,
ypicky 1.os. sg. indik. p éz. ak ., doplněné edlejší ě ou speci ikující
obsah, např. slibuji ím o, že…).
Když mlu íme, ealizují se podle au o a mlu ním ak u zá o eň ři
ak y dílčí:
a) ak lokuční (lokuce, j. ealizace např. z uko á), složený zak u one-
ického, a ického ( ýká se g ama iky auži é slo ní zásoby) a é ické-
ho (zah nuje smysl a e e enci);
b) ak ilokuční (ilokuce, j. yjádření zámě u mlu čího);
c) ak pe lokuční (pe lokuce, j. účinek, jaký p onesené má).
Mlu ní ak y lze dle au o a ozděli podle oho, jaký zámě mlu čího
yjadřují ( j. oho, jakou mají ilokuční sílu), na ak y:
a) e dik i ní (např. oceňo a , hodno i );
b) exe ci i ní (např. jmeno a , zakazo a );
c) komisi ní (např. slibo a , souhlasi );
d) behabi i ní (např. omlou a se, blahopřá , dopo učo a );
e) exposi i ní (např. odpo ída , di , zjišťo a ).
Čelení mlu ních ak ů je šak u ůzných au o ů ůzné ( iz éž dále).
Na Aus ino y ná hy eago al John R. Sea le (1932; zhla ních děl
ěno aných mlu ním ak ům s o . např. Speech Ac s z oku 1969), k e ý
eo ii ozp aco al ana hl něk e á jiná řešení. Např. mlu ní ak ozčlenil
na následující dílčí ak y:
a) ak ýpo ědní (např. z uko á ealizace ýpo ědi);
b) ak p opoziční (zah nuje e e enci ap edikaci);
c) ak ilokuční;
d) ak pe lokuční.
VSea lo ě poje í je edy pů odní Aus inů lokuční ak ozdělen mezi
ak y d a– Sea lů ak ýpo ědní zah nuje Aus inů ak one ický a a-
ický, Sea lů ak p opoziční zah nuje Aus inů ak é ický.
Ro něž mlu ní ak y podle ilokučních sil ozdělil Sea le jiným způso-
bem, a o do následujících skupin:
a) ep ezen a i a (např. zení, popis);
b) di ek i a (např. žádos , přání);
37
c) komisi a (např. slib, nabídka);
d) exp esi a (např. poděko ání, blahopřání, omlu a);
e) dekla a i a (např. da o ání, oddání pá u při s a bě).
Značnou pozo nos ěno al Sea le p os ředkům, k e ými je možné
mlu ní ak y ealizo a , a aké o ázce z . přímých anepřímých mlu ních
ak ů. Dle au o a máme p o ealizaci p opozice ailokuce kdispozici z .
p opoziční ailokuční indiká o y, j. p os ředky, k e é yjadřují p opozi-
ci asignalizují ilokuční sílu. P opozice při om dle au o a musí bý ždy
spojena snějakou ilokuční sílou, musí bý součás í ilokučního ak u, ale
ne šechny ilokuční ak y musí mí p opoziční obsah. Ro něž je dle au-
o a řeba odlišo a o, co znamenají uži á slo a, od oho, co je zámě em
mlu čího, j. co mlu čí ealizací ýpo ědi míní. Podle oho, nakolik je
„doslo né“ a„zamýšlené“ souladu, pak lze ozlišo a mlu ní ak y z .
přímé (např. Podej mi sůl) anepřímé (např. Můžeš mi poda sůl?). O ázka
přímých anepřímých mlu ních ak ů šak byla opako aně disku o á-
na ijinými au o y (s o . např. ýše z . implika u u P. G ice, éma3)
a zbuzuje řadu námi ek. Něk eří au oři z . nepřímé mlu ní ak y neu-
zná ají, neboť je pokládají za na olik kon encializo ané, že je mlu čí již
ani „doslo ném“ ýznamu ne nímají.
Sea le aké de ailně zkoumal podmínky, za nichž je možné ůzné
mlu ní ak y ealizo a ak, aby byly úspěšné (např. případě mlu ního
ak u slibu ymezil ako ých podmínek 9).
Další oblas í Sea lo a zájmu byla p a idla lidského jednání– au o
ozlišuje d a ypy p a idel: p a idla egula i ní, k e á egulují o my
cho ání (např. e ike a), ap a idla kons i u i ní, k e á y ářejí no é o -
my cho ání (např. p a idla šachu). I o, jak mlu ní ak y uží áme ajak
je yjadřujeme ( ealizujeme), je dle au o a řízeno p a idly, j. jde o z .
cho ání řízené p a idly.
Teo ií mlu ních ak ů se zabý ali idalší au oři, jedním znich je
D.Wunde lich, k e ý se pokusil eo ii zapoji do ši šího kon ex u lid-
ského jednání ado eo ií ýznamu ( iz Helbig, 1991). Zabý al se např.
o ázkou, jak spolu sou isejí g ama ické akomunikační no my, a aké
na ho al ozšířenou eo ii ýznamu, níž by ýznam ses á al zp opo-
zičního obsahu az ypu mlu ního ak u. U ažo al éž o om, že mlu ní
ak y nemusejí bý jen úspěšné, nebo neúspěšné, ale mohou bý úspěšné
 ůzné míře.

38
O ázky ac ičení k éma u 5.1:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e nebo ys ě le e: ý oky kons a i ní, ý oky pe o ma i ní,
explici ní pe o ma i ní o mule, mlu ní ak , ak lokuční (lokuce),
ak ilokuční (ilokuce), ak pe lokuční (pe lokuce), přímý mlu ní ak ,
nepřímý mlu ní ak , p opoziční indiká o , ilokuční indiká o
b) U eď e příklady skupin mlu ních ak ů oz říděných podle ilokuční
síly.
2) Jaké podmínky je řeba splni , aby byl zhlediska Sea lo y eo ie
úspěšný mlu ní ak „slib“?
3) Pokládá e následující yjádření za nepřímé mlu ní ak y? Odpo ěď
zdů odně e:
a) Může e mi poda sůl?
b) Polé ka je málo slaná.
4) U eď e co nej íce možnos í, jak se omlu i za pozdní příchod. Sle-
duj e, jakými p os ředky je nich yjádřen zámě mlu čího azda je lze
pokláda za mlu ní ak y přímé nebo nepřímé.
Vyb aná li e a u a k éma u 5.1:
Pů odní podoby eo ií je možné naléz publikacích:
AUSTIN, John Longshaw (2000): Jak uděla něco slo y. P aha: Filoso ia. (o iginál
z oku 1962: How o Do Things wi h Wo ds. Ox o d e al.: Ox o d Uni e si y
P ess.)
SEARLE, John R. (1969): Speech Ac s: An Essay in he Philosophy o Language. Cam-
b idge e al.: Camb idge Uni e si y P ess.
Základní přehled ý oje eo ie mlu ních ak ů posky uje:
HELBIG, Ge ha d (1991): Vý oj jazyko ědy po oce 1970. P aha: Academia. (zejm.
s any 130–133)
Šířeji je p oblema ika disku o ána p áci:
HIRSCHOVÁ, Milada (2006): P agma ika češ ině. Olomouc: Uni e zi a Palac-
kého Olomouci. (popř. ino ější ydání HIRSCHOVÁ, 2013; kapi ola 5)
39
5.2 Teo ie komunikačních unkcí
Za aplikaci eo ie mlu ních ak ů na český jazyko ý ma e iál je mož-
né po ažo a z . eo ii komunikačních (někdy éž komunika i ních,
e minologie není us álená) unkcí, k e á bý á řazena do syn axe, do
nauky o ýpo ědi. Hla ním předs a i elem je M. G epl. Teo ie je pu-
bliko ána např. Pří uční mlu nici češ iny (PMČ, 1996) nebo p á-
ci G epl– Ka lík (1998 nebo jiné ydání); z ěch o p ací při ýkladu
ycházíme. M.G epl zp aco al éma i popula izační o mě (G epl,
2011).
Teo ie komunikačních unkcí ychází z oho, že ýpo ěď (s o . čes-
ké syn axi ob yklé odlišení ě y a ýpo ědi) je mlu ní ak amlu ení
apsaní je účelným jednáním. Vyslo íme-li nějakékomunikační si uaci
ýpo ěď, ob ykle jí něco říkáme os ě ě, ale zá o eň se aké ím, co ajak
říkáme, snažíme dosáhnou uad esá a u či ého cíle. Podle ěch o d ou
ak o ů, j. a) z . z ahu slo ke s ě u ab) zámě u mlu čího, jsou aké
ýpo ědi říděny do ůzných skupin ( iz dále). Za smysl ýpo ědi je
pokládáno spojení jejího obsahu ajejí komunikační unkce. Komunikač-
ních unkcí (dále KF) je dle eo ie elké množs í amohou bý ozděleny
následujícím způsobem:
a) ýpo ědi sKF ase i ní (oznamo ací), např. sdělení, zení, hlášení;
b) ýpo ědi sKF di ek i ní ( ýz o ou), např. ozkaz, p osba, ná od,
ada, eklama, ecep ;
c) ýpo ědi sKF in e oga i ní (o ázko ou), např. (p a á) o ázka;
d) ýpo ědi sKF komisi ní (zá azku ykona ), např. slib, nabídka;
e) ýpo ědi sKF pe misi ní akoncesi ní (do olení asouhlasu), např.
do olení, souhlas, ezignace, odmí nu í;
) ýpo ědi sKF a o ání, např. a o ání, ýh ůžka;
g) ýpo ědi sKF exp esi ní asa is ak i ní, např. ý ka, poděko ání,
poká ání, poch ala, blahopřání, kondolence, uznání, k i ika;
h) ýpo ědi sKF dekla a i ní, k e é mění s a s ě a ajsou ob ykle á-
zané na jis é ins i uce, popř. nějak o ganizují lidské jednání, např.
jmeno ání, odsouzení, ukončení diskuse, zahájení sou ěže.
Součás í eo ie je iú aha omechanismu, na jehož základě je možné
komunikační unkci ýpo ědi po ozumě . Za základní klíč kpochopení
komunikační unkce je pokládán kon ex , důleži ý je obsah ýpo ědi,
ale e ýpo ědi mohou bý pří omny i z . indiká o y komunikační
unkce, j. jazyko é p os ředky, k e é komunikační unkci signalizují
(indikují). Jazyko é indiká o y komunikační unkce jsou p os ředky
us álenými akon encializo anými. Může jí onásledující ypy:
40
a) explici ní pe o ma i ní o mule (EPF), např. p o es uji…; souhlasím
s...; oznamujeme, že...;
b) komunikační ýpo ědní o my (KVF), j. ako é p os ředky sys é-
mu jazyka (mohou bý ůzného d uhu), k e é jsou k yjádření komu-
nikačních unkcí uží ány, např. yb ané p os ředky lexikální ( ůzné
čás ice, modální ý azy aj.) či g ama ické (např. slo esné způsoby,
osoby, id, negace);
c) p ozodické p os ředky;
d) slo osled;
e) us álené, kon encializo ané ě né s uk u y, např. je mi lí o…; buď e
ak laska ý a...
Vřadě komunikačních unkcí je aké pozo o ána pří omnos dalších
ýznamo ých ods ínů, např. yjádření ůzných pos ojů mlu čího kob-
sahu ýpo ědi, kad esá o i, yjádření ůzné mí y jis o y, signály oba ,
přání, nadějí, emocí mlu čího aj. (s o . např. PMČ, 1996).
Na zá ě ješ ě zmiňme, že při ýuce e škole bý á z ykem ozdělo a
ě y ( ýpo ědi) podle z . pos oje mlu čího na ě y ( ýpo ědi) ozna-
mo ací, ázací, ozkazo ací, přací, popř. iz olací. To o řídění se o šem
opí á hla ně o o mu a komunikaci mohou bý ě y ( ýpo ědi), k e é
o mou odpo ídají něk e ému z ěch o ypů, uží ány k yjádření řady
ůzných ýznamů (komunikačních unkcí).
O ázky ac ičení k éma u 5.2:
1) De inuj e nebo ys ě le e: komunikační (komunika i ní) unkce,
indiká o komunikační unkce, explici ní pe o ma i ní o mule ( iz
éž ýše 5.1), komunikační ýpo ědní o ma
2) Jaké ůzné komunikační unkce může yjadřo a ýpo ěď, k e á má
o mu oznamo ací ě y?
3) Jaké ůzné komunikační unkce může yjadřo a ýpo ěď, k e á
má o mu o ázky?
4) P ohlédně e si řídění komunikačních unkcí Pří uční mlu ni-
ci češ iny (1996). Bylo by možné jej nějak up a i , např. zjednoduši
či naopak ozšíři ? Jaká jsou k i é ia, na jejichž základě je ymezena
samos a ná komunikační unkce (čím se odlišuje např. poch ala od
uznání)?
41
Vyb aná li e a u a k éma u 5.2:
Teo ie je předs a ena publikacích:
GREPL, Mi osla – KARLÍK, Pe (1998): Skladba češ iny. Olomouc: Vo obia.
(nebo jiné ydání)
Pří uční mlu nice češ iny (1996). P aha: Naklada els í Lido é no iny.
Více popula izační o mu lze naléz soubo u:
GREPL, Mi osla (2011): Jak dál syn axi. B no: To s .
Analýzou konk é ních ypů komunikačních unkcí se zabý ají příspě ky e
sbo níku:
LEŠNEROVÁ, Šá ka– VČELNÁ, Radmila– TOMÁŠEK, Pe (eds.) (1999):
Komunikační as uk u ní aspek y češ iny ajiných jazyků. P aha: FF UK P aze.
48
d) a gumen y yuží ající příklady (např. u edení konk é ního příkladu,
k e ý dokládá daný názo );
e) a gumen y opříčině, j. a gumen y ypu „ ždycky, když někdo udělá
A, s ane se B“.
Jako chybná a gumen ace (s o . Macho á– Šamalo á, 2005: 63–65)
bý á hodnocena a gumen ace, k e á po ušuje p a idla a gumen ace
ko ek ní (s o . např. manipulaci, iz éž dále), ať už se ak s ane ědo-
mě, nebo ne ědomě. Bý á označo ána éž jako a gumen ace nep a á,
klamná, k azia gumen ace, někdy ijako a gumen ace nee ická. P o
ne ěcnou a gumen aci, k e á je zámě ně založena na zk eslených a -
gumen ech, yuží á logických chyb ausiluje ozma ení posluchače, se
někdy uží á éž označení so is ická nebo e is ická a gumen ace (Lo ko,
2009: 132–133).
Kp os ředkům chybné a gumen ace se řadí např. ci o é ydí ání,
yh ožo ání, ůzné apelo ání na osobu d uhého (např. neupřímné li-
chocení či u ážky) či apelo ání na příslušnos d uhého knějaké skupině
(např. zařazení d uhého knějaké skupině), alešné od olá ání se na
au o i u (např. odkazy na o, co „ šichni ědí“, ale éž řeba ymýšle-
ní si názo ů nějaké osoby); s o . Macho á– Šamalo á (2005: 63–65),
kso is ické a gumen aci éž Lo ko (2009: 133–134). Z láš ními přípa-
dy jsou např. z . a gumen ace k uhem, kdy je p o po zení názo u
uži a gumen , k e ý sám předpokládá, že daný názo pla í, nebo s a-
egie, při níž en, kdo uží á chybnou a gumen aci, za ajuje d uhému,
že je možné oli z íce možnos í, apředs í á, že exis ují jen d ě mož-
ná řešení, znichž jedno je špa né aj. (Macho á– Šamalo á, 2005:
63–65).
7.3 Manipulace
Exis uje řada pohledů na manipulaci. Vling is ice se manipulace do-
s á á do cen a zájmu zejména  ámci něk e ých eo e ických přís upů
k ex u, přede ším z . k i ické analýzy disku su (s o . např. Ho mann-
o á, 1997; iz éž ýše). N. Fai clough, jeden zhla ních předs a i elů
oho o smě u, ymezuje manipulaci jako snahu kon olo a , řídi d u-
hé ím, že ědomě uží áme slo a ako ým způsobem, že sk ý áme s é
zámě y, dů ody a p. Idalší poje í manipulace  ámci jiných přís upů
předpokládají, že k ýznamným ysům manipulace pa ří snaha přimě
d uhého kněčemu či přes ědči ho, aby dané a gumen y, s ano iska a p.
přijal, a o ip o i jeho ůli (popř. ip o i jeho zájmům) abez oho, aby

49
si do yčný manipulaci u ědomil. Smanipulací bý á spojeno nega i ní
hodnocení, je nímána jako něco nepa řičného, jis ý yp „pod odu“ či
„lži“. Např. Macho á– Šamalo á (2005: 95–98) pokládají za ob yklé
ysy manipulace yuží ání či zneuží ání oho, že někdo něco ne í, že
d uhý je např. slušný, nai ní, bojí se a p., že manipulá o se domní á,
že je silnější než os a ní, achce os a ní o láda as é snaze přizpůsobu-
je še. Kons a ují aké, že manipulace je hodnocena nega i ně aže se
cí íme  ůzné míře nepříjemně, pokud zhodno íme něčí jednání jako
manipula i ní. Domní áme se šak, že podobně jako případě lží je
možné u ažo a o ůzných ypech manipulace aje o ázka, zda šechny
jsou ždy hodnoceny nega i ně.
Exis ují o něž ypologie s a egií, k e é se  ámci manipulace
mohou obje i . Např. Edmülle – Wilhelm (2003; ci . dle Macho á–
Šamalo á, 2005: 99–100) ymezují následující ypy:
a) Manipulační s a egie, při níž manipulá o nechce, aby d uhý dosáhl
s ého cíle ( z . s a egie blokády). Kdosažení s ého cíle může mani-
pulá o  om o případě uží a např. k i iku, posměch či y olá ání
poci u iny.
b) Manipulační s a egie, při níž manipulá o chce dosáhnou s ého
cíle ( z . s a egie p osazo ání). V om o případě může manipulá o
uží např. lhaní, yh ožo ání, může opě zbuzo a e d uhém poci y
iny či může d uhého ponižo a .
c) Manipulační s a egie, při níž manipulá o chce y ola kon lik , ale
zá o eň nechce, aby bylo zřejmé, že kon lik y olal on ( z . s a egie
sabo áže). V om o případě se jako p os ředky dosažení cíle mohou
obje i např. nadá ky či u ážky.
Za hla ní způsob, jak se manipulaci b áni , bý á pokládáno přede-
ším o, že manipulaci musíme nejdří e odhali . Pokud posoudíme něčí
jednání jako manipula i ní, můžeme pak oli řadu komunikačních s a-
egií ob anných. Repe oá možných pos upů je podobných případech
dos i ši oký. Např. Macho á– Šamalo á (2005: 103–104) sh omáždily
následující příklady možných eakcí na manipulaci: en, kdo se b ání
manipulaci, může yuží např. něk e é z echnik ase i i y ( iz dále), ale
řeba éž s a egii, při níž se p áme aoddělujeme pods a né in o mace
od nepods a ných, s a egii, při níž manipulaci igno ujeme, s a egii,
při níž předs í áme, že manipulá o o i ne ozumíme, ale můžeme se éž
ozhodnou označi p oje d uhého o e řeně za manipulaci, případně
manipulaci opla íme éž manipulací. Volba konk é ní ob anné s a egie
nepochybně zá isí na řadě indi iduálních cha ak e is ik komunikan ů
ana konk é ním kon ex u.
50
7.4 Ase i i a
Občas se imezi eřejnos í obje í jis é módní lny zájmu o éma a, k e á
sou isejí sjazykem, se způsoby komunikace sd uhým a p. Pa ří knim
i eo ie ase i i y, k e á má šak spíše psychologické než ling is ické ko-
řeny. I češ ině již exis uje o om o éma u řada popula izačních publi-
kací ůzné k ali y. Zhlediska p agma iky může bý eo ie ase i i y zají-
ma á mj. jako jis ý soubo komunikačních s a egií a echnik. Podně ná
může bý i ím, že naznačuje, k e é si uace mohou bý apa ně bý ají p o
komunikan y ob ížné ( iz éž ýše éma 4 anapř. eo ii áře a z . ak y
oh ožující ář). Někdy se eo ie ase i i y s á á i éma em školní ýuky
(s o . Macho á– Šamalo á, 2005).
Dle eo ie ase i i y (s o . např. Macho á– Šamalo á, 2005; jako
ukázku ob yklé, spíše p ůmě né popula izační p áce např. Capponi –
No ák, 2003) může člo ěk jedna řemi základními způsoby: ag esi ně,
j. může ú oči ap osazo a se na úko d uhých, pasi ně, j. může oli
únik apříliš d uhým us upo a , nep oje o a s á přání, nebo ase i -
ně. Ase i ní způsob jednání je  ámci příslušné eo ie pochopi elně
hodnocen kladně aje jím míněno přiměřené, zd a é p osazo ání sebe
samého a las ních požada ků, j. případě ase i ního jednání do yčný
o e řeně yjádří s á přání, ale i o, co si nepřeje, přiměřeně se p osazuje
a d. Zá o eň má bý ase i ně jednající člo ěk přiměřeně sebe ědomý,
u olněný, klidný anemá se p osazo a na úko d uhých.
Vzhledem kpopula izační o mě eo ie bý ají hla ní zásady o mu-
lo ány jakýchsi heslech či bodech. Ho oří á se o„ase i ních p á ech“
ao„ase i ních echnikách“ (s o . Macho á– Šamalo á, 2005; Cappo-
ni – No ák, 2003). Dle „ase i ních p á “ (bý á jich u áděno kolem
dese i) máme  ámci ase i ního jednání např. p á o odmí nou aod-
mí nu í ne ys ě lo a , máme p á o říci, že ne íme, že je nám něco jedno,
máme p á o změni s ůj názo . Neměli bychom se podobných si ua-
cích cí i p o inile aměli bychom bý zodpo ědní za s é jednání ajeho
důsledky a d. Řada z z . „ase i ních echnik“ zřejmě zlido ěla aje pod
s ými „náz y“ obecněji známa, s o . např. následující příklady: z . s a-
egie či echnika „poškozené g amo ono é desky“ (  om o případě má
ase i ně jednající komunikan s ále klidně a hodným způsobem opa-
ko a s ůj názo , s é přání a p., dokud nedosáhne s ého cíle); s a egie
či echnika „o e řených d eří“ ( en o pos up má bý yuži elný např.
případech, kdy nás někdo k i izuje; podle s a egie „o e řených d eří“
nemáme k i iku odmí a jako celek, ale máme uzna , co je na k i ice p a -
di é); s a egie či echnika „selek i ního igno o ání“ (při é o s a egii či
51
echnice má ase i ně jednající člo ěk něk e é čás i p oje u d uhých,
jako jsou např. u ážky, igno o a ane eago a na ně). Kdalším příkla-
dům pa ří ná ody, jak „ase i ně říci ne“ (dle oho o poje í např. můžeme
odmí nou , ale s é ozhodnu í ne ys ě lo a , ale můžeme éž s učně
ys ě li , popř. nabídnou nějaký komp omis či yjádři empa ii sd u-
hým– k omu s o . něk e é ze zmí ňujících s a egií eo ie áře, iz éma
4) či jak „ase i ně požáda opomoc“ anecí i se při podobných ak ech
p o inile.
O ázky ac ičení k éma ům 7.1–7.4 :
1) Základní opako ací o ázky:
a) Vymez e nebo ys ě le e: o li ňo ání, přes ědčo ání (pe s aze), a -
gumen ace, a gumen ace ěcná, a gumen ace so is ická, manipulace,
ase i i a
b) U eď e příklady ypů a gumen ů.
c) U eď e příklady chybné a gumen ace.
d) U eď e příklady s a egií manipulace.
2) Z až e, sjakými manipulacemi js e se nedá né době se kali akdy
ana základě čeho js e si u ědomili, že jde omanipulaci.
3) Z až e, zda se může obje i imanipulace, k e á je nímána jako
„pozi i ní“. Jak hodno í e řeba případy, kdy odič řekne dí ě i, že
mu dá sladkou odičku, ale e sku ečnos i mu dá léči ý si up, k e ý by
dí ě jinak odmí lo?
4) Jak hodno í e ase i ní s a egie či echniky zmíněné čás i 7.4? Po-
kládá e je (nebo něk e é znich) za uži ečné? Jsou yuži elné běžné
komunikaci, nebo jde jen ojakési umělé echniky?
Vyb aná li e a u a k éma ům 7.1–7.4:
Přehled základních in o mací ke šem éma ům kapi oly lze naléz p áci:
MACHOVÁ, S a a a– ŠAMALOVÁ, Ma ké a (2005): Výuka p agma ických as-
pek ů řečo é komunikace e yšších řídách gymnázií ana SOŠ. P aha: PedF UK.
52
Uži ečná jsou i ele an ní hesla ESČ, k e á obsahují iodkazy na další li e a u u;
s o . mj.:
HOFFMANNOVÁ, Jana (2002): Pe s aze. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é
no iny, s. 314–315.
HOMOLÁČ, Jiří (2002): Analýza disku su k i ická (ling is ika k i ická). In: ESČ.
P aha: Naklada els í Lido é no iny, s. 37–38.
KARLÍK, Pe (2002): A gumen . In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no iny,
s. 45.
KARLÍK, Pe (2002): A gumen ace. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no-
iny, s. 45.
Přes ědčo ání je ěno ána monog a ie:
GRÁC, Ján (1988): Pe suázia. Ma in: Os e a.
A gumen ací se zabý ají např.:
KLEIN, Ondřej (2007): A gumen ace komunikaci. P aha: FF UK.
KRAUS, Jiří (2004): Ré o ika ařečo á kul u a. P aha: Ka olinum.
LOTKO, Ed a d (2009): Kapi oly ze současné é o iky. Olomouc: FF UP.
Omanipulaci iz např.:
EDMÜLLER, And eas– WILHELM, Thomas (2003): Nenech e sebou manipulo a .
P aha: G ada.
NAZARE-AGA, Angela (2014): Nenech e sebou manipulo a . P aha: Po ál.
Základní in o mace ok i ické analýze disku su nabízí éž:
HOFFMANNOVÁ, Jana (1997): S ylis ika a... P aha: T izonia.
Ase i i ou se zabý á mj.:
CAPPONI, Vě a– NOVÁK, Tomáš (2003): Ase i ně do ži o a. P aha: G ada.
53
8. Dialog zhlediska p agma iky
Dialog pa ří nepochybně kzákladním o mám lidské komunikace, my
jej pokládáme za o mu základní amající p o člo ěka zásadní ýznam
(s o . k omu mj. y eo e ické přís upy, k e é dí, že bez in e akce
adialogu by si dí ě neos ojilo jazyk; přehled eo ií oos ojo ání jazy-
ka dí ě em iz např. P ůcha, 2011). Súčas í  ůzných dialozích máme
šichni mnoho zkušenos í aani si neu ědomujeme, že k omu, abychom
se mohli s á plnocennými účas níky dialogu, je řeba o ládnou značné
množs í i elmi komplexních do ednos í. Zkušený účas ník dialogu si
musí např. os oji následující (s o . Ninio– Snow, 1996: 140–146): jak
se s řída sdalšími komunikan y ajak o o s řídání p o ádě e hod-
ném empu ( j. ob ykle ychle); jak zab áni omu, aby neho ořilo íce
komunikan ů zá o eň (což bý á naší kul uře akul u ách podobných
ob ykle hodnoceno jako ne hodné), ale aby aké ne znikaly příliš dlou-
hé pauzy; jak eago a  ůzných ázích dialogu, k e ých si uacích je
řeba odpo ědě , kdy naopak mlče ; jak dá a naje o, že komunikačního
pa ne a nímá; jak oli éma a ho o u ajak je oz íje , ale aké o, co
děla , když dialogu dojde knějakým zád helům. Řadu z ěch o o ázek
může zkouma p á ě p agma ika. Os ojo áním ěch o do ednos í se za-
bý á ý ojo á p agma ika.
Počá ky no odobého de ailnějšího zájmu omechanismy s řídání
mlu čích, ýbě a oz íjení éma , op a y a p. jsou spojeny přede ším
s z . kon e zační analýzou, přís upem, k e ý má sociologické kořeny
(s o . např. Ho manno á, 1997, Schi in, 1994, aj.). Včeské ling is ice
se podobná éma a obje ují  ámci ýzkumů mlu ené češ iny a ýzku-
mů dialogu např. p acích J. Ho manno é, O. Mülle o é, S. Čmej ko é
adalších (např. Mülle o á– Ho manno á – Schneide o á, 1992;
Ho manno á– Mülle o á, 2007; Čmej ko á– Ho manno á, 2011;
Čmej ko á akol., 2013; ksyn ak ické ýs a bě dialogu či např. op a ám

54
např. Mülle o á, 1994– e šech u edených p acích je éž možné naléz
pod obnější ýklad aodkazy na další li e a u u).
Kzákladním éma ům, jimiž se při analýze dialogu může zabý a
p agma ika (ale jejichž ýzkum čas o začal  ámci nauk jiných), pa ří
např. o ganizace dialogu as řídání komunikan ů, s a egie olby a oz-
íjení éma , op a y či ypy dialogů. (Při analýze konk é ních dialogů se
šak pochopi elně může zá islos i na cíli analýzy upla ni éž mnoho
z éma zmíněných předchozích kapi olách.)
Za základní jedno ky, na něž je možné dialog ozčleni (např. Ma-
cho á– Š ehlo á, 2001; Ho manno á; 1997; Mülle o á, 1994 aj.),
bý ají pokládány epliky, j.  ypické podobě o, co sou isle p onese
jeden zkomunikan ů. Vnaší kul uře akul u ách podobných je ob-
yklé, že komunikan i se p onášení eplik s řídají. Něk e é epliky
a eakce na y o epliky mohou  ámci dialogu oři úžeji spojené cel-
ky (např. o ázka– odpo ěď, ale úžeji spojených eplik může bý i íce),
pak se ho oří osek encích či sek encích eplik ( češ ině se ojediněle
obje uje ioznačení n- ice eplik). Někdy se epliky mlu čích přek ý ají
( anglič ině se použí á označení o e lap, češ ině lze uží e mín pře-
sah), popř. může dojí k omu, že jeden komunikan d uhého pře uší
(pře ušení, in e up ion). Dle unkce je možné něk e é z eplik hod-
no i jako iniciační ( ypicky např. o ázka), jiné jako eak i ní ( ypicky
odpo ěď), uněk e ých eplik šak může jí oobě unkce zá o eň (např.
eakce na předcházející epliku pa ne a má zá o eň iniciační unkci
p o epliku další).
Při popisu oho, jak se mlu čí  ámci dialogu s řídají, se ob ykle ho-
oří omechanismu s řídání mlu čích, někdy se přejímá anglický e mín
u n- aking (sou isí spů odním poje ím kon e zační analýzy aanalýzy
disku su, k e á ozlišo ala mj. z . u ns– epliky, mo es aj.). Mechani-
smus s řídání mlu čích je pomě ně složi ý, za jeho základní p incip je
pokládáno o, že komunikan , k e ý p á ě ho oří, učiní jis ém mís ě
s é epliky pauzu ad uhý komunikan může é o pauzy yuží k omu,
aby začal ho oři (ale aké začí ho oři nemusí, pak může ho o u po-
k ačo a komunikan p ní). Jedním zběžných je ů dialogu, k e é
jsou  ámci ýzkumů dialogu éž zkoumány, jsou z . op a y ( epai s),
j. ako é případy, kdy dialogu nas ane jakási „chyba“ (např. něk e ý
zmlu čích se yjádří nepřesně, přeřekne se aj.), k e á je nějakým způso-
bem „op a ena“, přičemž bý á sledo áno, zda při op a ě op a il mlu čí
sám sebe, zda se op a il sám od sebe, nebo zda jej nejdří e d uhý komu-
nikan na „chybu“ upozo nil, zda jeden komunikan op a il d uhého
komunikan a a d.
55
Zajíma é je izkoumání oho, jak jsou  ámci dialogu olena éma a,
onichž se ho oří, ajak jsou oz íjena, jak komunikan i od éma u pří-
padně odbočují aopě se kněmu acejí. Ke sledo aným o ázkám  é o
oblas i pa ří éž o, kdo éma do dialogu přináší.
Složi ou p oblema iku předs a ují ypologie dialogů (s o . k omu
obdobné p oblémy s ypologií žán ů, komunikačních si uací a p., z é-
ma p obí aných  é o pří učce pak iz o ázku řídění mlu ních ak ů
akomunikačních unkcí, kap. 5). Typologie dialogů může bý zásadě
založena na řadě ůzných k i é ií, může ycháze např. zkomunikač-
ních si uací, ale aké z ůzných ak o ů o li ňujících podobu dialogu,
jako je např. poče účas níků dialogu, ale éž např. o, zda jde odialog
předmě ný, nebo osobní, popř. a ický (k omu s o . zklasických p ací
např. Mukařo ský, 1982). Základním běžným ozdělením je dělení na
dialogy z . přímé, j. áří  ář, adialogy zp os ředko ané, nepří-
mé (např. ele onní ho o , ale do é o skupiny je možné řadi inapř.
dialogy ypu če ba psaného ex u). Něk e é komuniká y mohou bý
éž pouze dialogy ik i ními ( j. pouze jako dialogy ypadají) az láš -
ním případem jsou dialogy (např. pos a ) z á něné např. umělecké
li e a uře.
O ázky ac ičení k éma u 8:
1) Základní opako ací o ázky:
a) Vymez e nebo ys ě le e: eplika, eplika iniciační, eplika eak i ní,
sek ence, přesah, pře ušení, op a a, u n- aking
b) Jaký je základní p incip mechanismu s řídání mlu čích dialogu?
c) Jaké zná e ypy dialogů?
2) U eď e příklady komuniká ů, k e é by bylo možné pokláda za ik-
i ní dialogy.
3) Jaká jsou naší kul uře p a idla p o cho ání oho, kdo je dialogu
p á ě  oli posluchače?
4) Má e nějaké zkušenos i sodlišnými p a idly dialogu jiné kul uře?
Jaké?
56
Vyb aná li e a u a k éma u 8:
O ůzných ypech dialogů z ůzných hledisek pojedná ají např.:
ČMEJRKOVÁ, S ě la– HOFFMANNOVÁ, Jana (eds.) (2011): Mlu ená češ ina:
Hledání unkčního ozpě í. P aha: Academia.
HOFFMANNOVÁ, Jana– MÜLLEROVÁ, Olga (eds.) (2007): Češ ina dialogu
gene ací. P aha: Academia.
MÜLLEROVÁ, Olga– HOFFMANNOVÁ, Jana– SCHNEIDEROVÁ, E a
(1992): Mlu ená češ ina au en ických ex ech. Jinočany: H&H.
MUKAŘOVSKÝ, Jan (1982): Dialog amonolog. S udie zpoe iky. P aha: Odeon,
s. 208–229. (nebo jiné ydání)
MÜLLEROVÁ, Olga (1994): Mlu ený ex ajeho syn ak ická ýs a ba. P aha: Aca-
demia.
Vý ojo é p agma ice se ěnují:
NINIO, Ana – SNOW, Ca he ine E. (1996): P agma ic De elopmen . Boulde –
Ox o d: Wes iew P ess.
Poučení o eo e ických přís upech kdialogu, např. okon e zační analýze aj.,
nabízejí např.:
HOFFMANNOVÁ, Jana (1997): S ylis ika a... P aha: T izonia.
SCHIFFRIN, Debo ah (1994): App oaches o Discou se. Ox o d– Camb idge,
Mass.: Blackwell. (Publikace obsahuje éž ýklad např. o eo ii mlu ních
ak ů.)
Přehled základních in o mací odialogu posky ují ele an ní hesla ESČ, nichž
lze dohleda iodkazy na další li e a u u, aněk e é přehledo é p áce, např.:
MÜLLEROVÁ, Olga (2002): Dialog. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no-
iny, s. 110–111.
MÜLLEROVÁ, Olga (2002): Replika. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no-
iny, s. 375.
MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Milena (2001): Séman ika ap agma ická lin-
g is ika. P aha: PedF UK.
V ex u kapi oly je zmíněna ješ ě p áce:
PRŮCHA, Jan (2011): Dě ská řeč akomunikace. P aha: Po ál.
57
9. P esupozice, e e ence
adeixe zhlediska p agma iky
Něk eří au oři p agma icky o ien o aných přehledů kladou na p oble-
ma iku e e ence, deixe ap esupozic značný dů az (s o . např. Huang,
2007), jiných případech (amj. aké české ling is ice) jsou a o éma a
zkoumána  ámci ůzných jazyko ědných disciplín, čas o ozdělená do
o ázek dílčích (např. e e enci, ko e e enci a p. se může ěno a ex o á
syn ax i eo ie ex u, ýklad ořadě p os ředků sloužících e e enci adeixi
je řazen např. do mo ologie a d.). Jak p esupozice, ak e e ence adeixe
ajejich ungo ání komuniká ech jsou je y elmi komplexními, p o o
onich  é o pří učce pojednáme pouze na základní ú o ni asohledem
na po řeby p agma icky o ien o ané analýzy ex u.
9.1 P esupozice
P esupozice může bý de ino ána ůzně, odlišuje se při om přede ším
poje í p esupozice logice od ůzných poje í, snimiž p acuje ling is-
ika (s o . ESČ, 2002: 343; au o kou hesla je E. Hajičo á; e ýkladu
ycházíme éž zp ací Hi scho á, 2006 a2013; Huang, 2007.; K aus,
2008; základní p ací op esupozici češ ině je Hajičo á, 1975). Vpo-
je í logickém je p esupozicí míněno ob ykle následující (jde opoje í
S awsono o): „ ý ok Sp esuponuje ý ok S’, jes liže S’ je nu nou
podmínkou p o o, aby ý ok měl p a di os ní hodno u“ (ESČ, 2002:
343). Vling is ickém poje í jsou čas é de inice, jejichž jád em je yme-
zení p esupozice jako oho, co yplý á z ý oku ( ýpo ědi) ijeho (její)
negace, popř. oho, co pla í i ehdy, když ý ok ( ýpo ěď), k e ého
(k e é) se p esupozice ýká, popřeme, s o . např.: „Vý ok p je p esu-
pozicí ý oku q, jes liže ý ok q zůs á á p a di ý i případě, že pla -
nos ý oku p popřeme“ (K aus, 2008: 67). (Řadu dalších ling is ice