„Lietuvos fizikos rinkinio“ santraukų kalba

Rainis → rainistika, Vatmana papīrs→ vatman papīrs „vatmanas“, s. 100). V litevské jazykovědě není obvyklé vážně hovořit o tvoření názvů dějů přímo od podstatných jmen (s obejitím slovesa), a přitom přidávat i slovesnou příponu, jako kdyby například nějaké ciematōšana „osídlování“ bylo vytvořeno ze slova ciemats „osada“ rovnou pomocí slovesné přípony -o- a podstatné přípony -šana (s. 84); ani shoda mužského rodu přídavného jména s podstatným jménem, jako je například lotyšské fakultatīvs (s. 98; litevsky jsou tato slova přejata v odlišné podobě -- fakultatyvus ir fakultatyvas, ale to se nepovažuje za slovotvornou záležitost koncovek). Není pochyb, že cennou knihu získali nejen jazykovědci, lotyšští terminologové z různých oborů, uživatelé a pracovníci jazykové kultury, jimž ji autorka také věnovala (s. 4, 25), ale i samotná lotyšská jazykověda a obecná terminologická teorie. Čím více bude takových důkladných výzkumů terminologie jednotlivých jazyků, tím pevnější a vědečtější bude obecná teorie terminologie, která by bez výzkumů těchto jednotlivých jazyků vypadala jako soubor umělých požadavků, pravidel a tvrzení, vnucovaných jazykům zvenčí a většinou neodpovídajících skutečnému jazykovému životu a úzu. Při zkoumání termínů jednotlivých jazyků, jejich systémů, jazykových vztahů a konečně i vlivu mimojazykových faktorů se obvykle ukáže, že tyto požadavky a pravidla nelze v žádném případě absolutizovat. Terminologie je stejně jako jazyk sám živým, proměnlivým jevem; její proměny jsou dokonce patrnější než proměny mnoha jiných částí jazykového systému a navíc více závisí na cílevědomé lidské činnosti. To vše lze pěkně pozorovat i v knize V. Skujiniové. Čtenářský požitek po přečtení knihy „Zásady úpravy lotyšské terminologie“ tak přerostl v radost z úspěchu sousední terminologie i milé kolegyně. St. KEINYS Jazyk resumé ve „Fyzikálním sborníku Litvy“ „Fyzikální sborník Litvy“, jehož třicáté výročí bylo připomenuto před dvěma lety, čtou fyzikové a odborníci z jiných vědních oborů nejen v Litvě, ale i v zahraničí. Články v něm vycházejí v ruštině nebo angličtině 1 Užpalis K. „Lietuvos fizikos rinkinio“ ištakos// Fizikų žinios. 1991. Nr. 1. P. 18-19. 90 jazyce, resumé článků pak v litevštině. Tato resumé, stejně jako jiné publikace odborného stylu, se vyznačují abstraktností, jasností, logičností, přesností, stručností a dalšími vlastnostmi, které obvykle určují terminologie, nominace a stereotypy ve stavbě a slovosledu konstrukcí a vět. Jazyk většiny resumé ve „Fyzikálním sborníku Litvy“ je plynulý, věty jsou přesné a jasné, termíny správné a vhodně zvolené. Objevují se však i pochybné případy. Uveďme několik vět z resumé tohoto sborníku. Bylo zjištěno, že v důsledku elektron-sky linės interakce při E= 20 V/cm klesá driftová rychlost elektronů o 17%. Stručná analýza šíření paprsků koherentního světla čočkami a jejich vzájemné interakce vede k výkladu principů zpracování nebo zaznamenávání optických informací. Ultrafialové záření se v průběhu roku a dne mění. Co je v těchto větách problematické? Nepochybně termíny, slova i styl. Těmito otázkami, zejména terminologií a lexikem, se článek podrobněji zabývá. K analýze byly vybrány rukopisy resumé článků předložených v letech 1990–1993 „Fyzikálnímu sborníku Litvy“. 1. Termíny. Jedním z hlavních terminologických problémů abstraktů je nerespektování termínů uvedených ve „Fyzikálním terminologickém slovníku2. Obvykle se nerespektují ani obecné, ani dílčí termíny. Například slovník uvádí termíny virsmas „určitá změna druhu látky nebo energie“; šuolis „změna stavu elektronu (nebo pozitronu), například při absorpci či emisi světla“; sandūra „určitý druh kontaktu v elektrickém obvodu, při němž se spojují dvě látky“. Autoři abstraktů však všechny tyto pojmy často označují jediným nevhodným kalkem významu – přechod, např.: fázový přechod (= fázová přeměna 393), přechod atomu (= jaderná přeměna, srov. 393 přeměna atomu, viz jaderná přeměna); přechod elektronu (= skok elektronu 339), přechod potenciálu (= skok potenciálu 339); elektronově-děrový přechod (= elektronově-děrový přechod 265), p-n přechod (= p-n přechod 265). Místo rozhraní různorodých, neboli heterogenních, látek se však v abstraktech objevuje nesprávný termín 2 Fizikos terminų žodynas. V., 1979. 677 p. (toliau nurodomas tik žodyno puslapis). 91 a dokonce nevhodný termín – heteropřechod (S rostoucí teplotou se difuzní bariéry způsobené heteropřechody musí zmenšovat). Za nevhodné kalky významu je třeba považovat také termíny překrytí, překrývání, srov. rus.перекрывание, перекрытие, angl. overlap, overlapping, něm. Überlappung. „Fyzikální terminologický slovník“ pro označení tohoto pojmu doporučuje termín sanklota. Namísto složeného termínu překrytí pásů je tedy třeba užívat sanklota pásů. Nerespektuje se ani mnoho dalších složených termínů uvedených ve „Fyzikálním terminologickém slovníku“, například frekvenční charakteristika 39 se nahrazuje výrazem charakteristika frekvence, kombinační rozptyl 290 – výrazem kombinační rozptylování, nerovnovážný nosič náboje, rovnovážný nosič náboje 154 – výrazy nerovnovážný nosič náboje, rovnovážný nosič náboje, vrstevnatá struktura 264 – výrazem vrstvená struktura, odpudivý potenciál 229 – výrazem odpuzujícím potenciálem, kapacitní impedance 382 – výrazem kapacitní odpor, přímé měření 178 – výrazem bezprostřední měření atd. Autoři abstraktů zcela zbytečně používají místo genitivu podstatného jména přídavné jméno s příponou -ní, -ní v těchto složených termínech: vlnové číslo (= číslo vlny 281), základní proud (= proud báze 318), driftová rychlost (= rychlost driftu 103), elektrický náboj (= náboj elektřiny 154), elektronově-děrové plazma (= plazma elektronů a děr 220), korelační funkce (= funkce korelace 92), modulační šum (= šum modulace 368), pravděpodobnostní funkce (= funkce pravděpodobnosti 92) atd. Dalším terminologickým problémem abstraktů jsou nesprávné a neuměle vytvořené termíny, např.: fázo-frekvenční vlastnosti polarizátoru (= fázové a frekvenční vlastnosti), elektronově-děrová interakce (= interakce elektronu a díry 268), elektronegativita (= elektronová negativita, elektronový odpuz, opačná vlastnost se pak má nazývat nikoli elektropozitivita, nýbrž elektronová pozitivita, elektronová přitažlivost). Do této mikrosystémové skupiny by zapadly také složené termíny elektronově negativní, elektronově odpuzující kov, elektronově pozitivní, elektronově přitažlivý kov. V abstraktech lze nalézt také nesprávné termíny, které se již dávno nepoužívají, například nosič proudu (Pozoruje se rozdíl potenciálů, který nesouvisí s koncentračním gradientem horkých nosičů proudu (= horkých nosičů náboje)). 92 Někde jsou nepřijatelné přídavné názvy s příponou -inis, -ė odvozené od vlastních jmen, např.: gausinė funkcija (= Gauso funkcija 91), kuloninis potencialas (= Kulono potencialas 228) atd. O správnosti takto tvořených termínů se pochybovalo už v recenzi „Slovníku fyzikálních termínů“ vydaného v roce 1958. V ní bylo keplerinė jėga opraveno na Keplerio jėga, brauninis judėjimas -- Brauno judėjimu, fraunhoferinė difrakcija – Fraunhoferio difrakcija3. V litevštině existují přídavná jména bejėgis, -ė, beformis, -ė, bereikšmis, -ė, besvoris, -ė, bevandenis, -ė atd. Autoři abstraktů by tomu tedy měli věnovat pozornost a užívat nikoli bedimensinė, nýbrž bedimensės reikšmės, nikoli b e d e f e k t i n ė, nýbrž bedefektė sistema apod. U dalších podobných složených termínů, např. bekontaktinis jutiklis, bekontaktinis matuoklis, je třeba první složky označující druh nahradit přídavnými jmény vyjadřujícími záporný protiklad, tj. nekontaktinis jutiklis, nekontaktinis matuoklis. V abstraktech se vyskytují složené termíny, jejichž první složkou označující druh jsou nesprávná složená přídavná jména, např.: aukštadažnuminiai (= aukštadažniai) svyravimai, aukštatemperatūrinis (= aukštatemperatūris) lazerinis mikroskopas, dv kontūrinė (= dvikontūrė) schema, skystakristalinis (= skystakristalis) šviesos moduliatorius, stambi adispersinė (= stambiadispersė) frakcija. Třetím problémem je nadužívání mezinárodních termínů. V abstraktech lze najít výpůjčky, od nichž se upustilo už před 35 lety ve vydaném „Slovníku fyzikálních termínů“, např.: diagonalė (= įstrižainė), diametras (= skersmuo), koaksialinis (= bendraašis) bangolaidis, lokalinis (= vietinis) įtempimas, magnetorezistyvinė (= magnetovaržinė) elektरोvaros jėga ir rezistyvinis (= varžinis) slėgio jutiklis, parcialinė (= dalinė) banga, a od dalších výpůjček, jako specifinė (= savitoji) šiluma, varža, šleifas (= kilpa), viskozimetras (= klampomatis), vizualinis (= regimasis) indikatorius atd. se pokouší upustit i „Slovník fyzikálních termínů“ vydaný v roce 1979. Termíny agregatas, mechanizmas vytlačují litevská pojmenování mnoha fyzikálních jevů nebo jejich vlastností, např.: porfirino agregatų (= darinių) sužadinimo dinamika; fotožadinimų anihiliacija pseudoizocianino Y-agregatuose (= dariniuose); <--> elektrinio laidumo 3 Zdanis J., Remišauskas M., Čižas A., Kokšta V. Daugiau dėmesio terminologijai. Tiesa. 1958 spalio 31. 93 disperze je relaxační povahy a je způsobena mechanismem skokového přenosu náboje (= relaxační a způsobená skokovým přenosem náboje); o mechanismu vzniku ledu (= vzniku) v oblaku; ultrazvukový jev je pak určován mechanismem akustoelektrické interakce (= akustoelektrická interakce); specifika mechanismu vodivosti tenkých polykrystalických selenových filmů (= zvláštnost) atd. Totéž lze říci o termínu struktūra, který je společný mnoha vědním oborům, srov. lat. structura. Autoři abstraktů jím označují dvě věci: darinį ir sandarą. Proč je tedy jednoduše nenazývat příslušnými slovy, např.: pagavimo centrų įtaka plėvelinių struktūrų (= sandarų) ZnS: Mn elektroluminescencijai; <...> puslaidininkis-metalas-puslaidininkis struktūros, susidedančios iš monokristalinio sluoksnio (= dariniai iš monokristalinio sluoksnio arba monokristalinio sluoksnio dariniai) a podobně. 2. Leksika. Z lexikálních jevů nejvíce vadí slova užitá v nepřípustných významech, kalky a přímé cizí výrazy. Např.: apart n. svet. — bez, kromě: pole je kvantující a homogenní, apart (= kromě) úzkého kanálu; apspręsti — mnohem vhodnější je lemti, nulemti: <...> závislost na fázovém rozdílu <...> určují (= lemia) dydžiai; rekombinacinių centrų kitimas apspręstas nešiluminiais procesais (= kitimą lemia nešiluminiai vyksmai); duotas (is) – nepřípustný význam: „tento, určitý“. K tomu, že toto nepřípustné užití vzniklo, nepochybně přispělo ruské příčestí данный, srov. в данном словаре – v tomto slovníku, в данный момент -- v tomto okamžiku apod. Proto je třeba opravit: <...> používá se metoda, která je v tomto (= šiuo) případě pohodlnější; tyto veličiny zcela charakterizují akumulovanou energii v daném (= tam tikru, šiuo) okamžiku. Autoři abstraktů často pod vlivem ruštiny užívají v nepřípustném významu také příčestí užduotas ve významu „stanovený, potřebný; zamýšlený; zvolený“. Jde rovněž o nepovedený kalk ruského slova заданный, např.: ribinės sąlygos gali būti užduotos (= nustatytos, pasirinktos) trimis būdais; <...> gauta priklausomybė nuo užduotojo (= pasirinktojo) tikslumo. V abstraktech lze najít dokonce i zvratné sloveso užsiduoti, např.: <...> užsidavus (= nustačius, numačius) 94 jeden z parametrů, druhý parametr se stává určeným (= definovaným); <...> je třeba zadat (= zvolit) požadovanou veličinu; řada, celá řada – lépe mnoho, množství, četné apod.: díky těmto výzkumům se vytvořila řada <...> nových prací (= z těchto výzkumů vzniklo mnoho, množství nových prací); <...> lze usuzovat na celou řadu (= na množství) otázek fyziky oblaků a srážek; umístit – nevhodné; říká se „vložit“ nebo „uchovávat“: vyrobené pevné vzorky umisťujis (= po vložení) do rezonátoru, bylo získáno; plně – nevhodné; říká se „zcela, úplně“: <...> střední hodnota je plně (= úplně) určená veličina; <...> výpočet toku energie plně (= úplně) absorbované (= pohlcené) energie; vyskytovat se – nevhodné; říká se „být“: <...> aerosolů se vyskytuje (= je) 5 až 60% celkového množství atmosférického SO₂; vázat – nevhodné; říká se „spojovat“: Byla získána teoretická formule vázající (= spojující) polohu pozorovaného signálu s parametrem řádu; složení – nevhodné; říká se „složení“: <...> závislost citlivosti na složení pevného roztoku (= složení); následující – nevhodné; říká se „tento, takový“: <...> integrál pod odmocninou lze vyjádřit jako součet následujících (= těchto, takových) integrálů; setkat se – nevhodné ve významech „pozorovat, zjistit“ a „být, vyskytovat se“: setkáváme se s nejrůznějšími tvary proudu a napětí (= jsou různé tvary proudů a napětí). Jak je vidět, nedostatky v terminologii a lexiku abstraktů jsou následující: 1) kolísání terminů (kdy se nerespektují termíny uvedené v dřívějších terminologických slovnících), 2) nadměrná internacionalizace terminologie (kdy se příliš důvěřuje jiným jazykům a využívají se prostředky litevštiny) a 3) slova s nepřípustným významem (kdy se významy většinou slepě přejímají z jiných jazyků). Autoři abstraktů se tedy příliš málo zajímají o terminologii svého oboru a jazykovou kulturu; mohli by častěji nahlížet do „Fyzikálního terminologického slovníku“, „Slovníku současné litevštiny“, „Praktických jazykových rad“, „Terminologických oprav“ a dalších publikací. Jazykovědci proto musí vykonávat sisyfovskou práci a neustále připomínat zdánlivě tak známé a omleté věci. Angelė KAULAKIENĖ 95