Žvilgsnis į kasybos barą

Eduardas VODZINSKAS POHLED NA HORNICKÝ BAR Litevské hornické termíny tvoří slova obecného jazyka, novotvary, mezinárodní termíny, výpůjčky a kalky z ruštiny, němčiny a dalších jazyků. Ne všechny termíny, které se dostaly do písemností, se vžijí. Některé kalky se nahrazují výstižnějšími slovy. Například kalk ruského termínu целик, pilmūtė, uvedený ve V. Gudelisově „Slovníku geologických a fyzickogeografických termínů“ (V., 1956), si lze jen těžko představit, i když známe jeho význam: „část ložiska nerostu ponechaná jako pilíř, který podpírá strop podzemního díla, aby se nezřítil“. Proto se používá jiný termín — atram.sluoksnis. Odpovídá anglickému termínu pillar „podpěra, sloup, pilíř“. Atramsluoksniu se nazývá také část ložiska nerostu ponechaná v povrchovém lomu pro provoz strojů, pokud pod ní leží plastické horniny. V článcích J. Dalinkevičiuse se píše, že studoval na horském institutu (rusky горный институт); později, po druhé světové válce, se uvádí, že nastoupil na hornický institut, aby „studoval geologii a vědy o hornictví“1. Litevci, kteří na tomto institutu studovali později, prý říkávali, že studovali na horském či hornickém institutu a pracují tam, kde se těží nerosty, bez ohledu na to, zda jsou doly v horách, nebo v údolích. Nečleníme-li lidi na kalnakasius ir daubakasius a vědní obor zahrnující veškeré doly nenazýváme jinak než kasyba, je namístě nazývat i tento petrohradský institut, jak jej někteří také nazývají, kasybos institutu. Když se upustilo od termínu kalnakasyba a začalo se používat kasyba, zástupce šéfredaktora tehdejší Hlavní redakce encyklopedií V. Kvietkauskas řekl, že měl pocit, jako by přesedl z korby nákladního auta do interiéru osobního automobilu. V Litvě dosud nejsou podzemní doly, ačkoli se o jejich potřebě, například pro těžbu anhydritu, mluví už dlouho. V sousedních zemích — Polsku, Bělorusku a Estonsku — je mají. Zprávy o dolech a práci v nich se šíří také od litevských politických vězňů, vyhnanců a emigrantů v jiných zemích. O litevských hornických termínech používaných v knihách a novinách emigrantů se ví jen málo. Nepodařilo se je 1Žr. kn.: Lietuvos geologija ir profesorius Mykolas Kaveckis. V.-K., 1969. P.45; Juozas Dalinkevicius. V., 1988. P. 30. 44 shromáždit ani z písemností politických vězňů, kteří pracovali v dolech a byli propuštěni z Litvy; nacházejí se v nich dokonce neznámé termíny, například: šachta-karjeras, šachtos angos palubė, temperatūros matuotojas, uolos gręžimo smūginės staklės2. Poslední dva termíny jsou jasné, ale první dva jsou jako hádanka. V minulosti, kdy se v dolech pracovalo s nejjednoduššími krumpáči, se pracovišti říkalo kirtaviete; protože se tam také muselo kopat, říkalo se mu i kasviete. Už dávno se však horniny v dolech rozrušují stroji, a dokonce i výbušninami, a dobývají a přepravují se různými mechanickými prostředky. Nazývat takové pracoviště kirtaviete je nepřesné, protože tento termín nezahrnuje nejdůležitější úkon – dobývání. Proto se nazývá kasviete, podobně jako kasykla (nikoli kirtykla), angliakasys (nikoli angliakirtys) atd. V litevštině se slova asla a padas užívají jak v různých významech (trobos asla, bato padas), tak jako synonyma (klojimo asla, klojimo padas). V hornictví se tyto termíny někdy užívají ve stejném významu, zejména v mluveném jazyce, zpravidla však mají každý svůj vlastní význam. Například spodní povrch zvolené vrstvy či ložiska se nazývá padu, zatímco povrch, o který se opírá, se nazývá asla. Synonymy se stávají pouze tehdy, když je například v dole zvolené ložisko vytěženo (místo aslos se říká také padas). Aby nedocházelo k nejasnostem, navrhuje se tyto termíny nesměšovat a používat je jednotně bez ohledu na to, zda je ložisko vytěženo, či nikoli. Podobné je to i s názvy horního povrchu ložiska a spodního povrchu ložiska (a hornin), které je překrývá. Horniny ležící nejčastěji nad zvoleným ložiskem se nazývají kraigu (rusky кровля, anglicky roof); je-li toto ložisko vytěženo v podzemí, povrch hornin přečnívajících nad dutinou se nazývá lubomis. Někdy, když nad zvoleným ložiskem leží nesoudržné horniny a jejich zpevnění vyžaduje ponechat část ložiska, nazývá se tato část rovněž kraigu nebo laikinosiomis lubomis. Nejlepší by bylo, kdybychom horní povrch zvoleného ložiska nazývali kraigu a povrch hornin, které je překrývají, lubomis, bez ohledu na to, zda je ložisko vytěženo, či nikoli. Mimochodem, zdá se, že v praxi se to vyřeší, až bude v Litvě podzemní důl. Při měření mocnosti vrstvy nebo ložiska se nyní říká, že se měří od kraigo k padu, zatímco u podzemního důlního díla od lubų k aslos. 2 Žr. kn.: Norilsko vyčiai. V., 1992. P.48-50, 127, 155. 45 Před druhou světovou válkou geologové, například Dalinkevičius, nazývali množství (objem) užitečné nerostné suroviny v ložisku zásobami. V poválečných letech někteří geologové, zřejmě poté, co tento termín zapomněli nebo jej neznali, překládali ruský termín запас jako zásoby, nebo užívali obě slova dokonce v jedné větě jako synonyma: «...> zdroje sladké vody, prozkoumat více zásob minerální vody3. A navíc začali množství málo prozkoumaných užitečných nerostných surovin nazývat zdroji. V současnosti se v dokumentech Státní geologické služby Litvy používá pouze jeden termín -- zásoby, zatímco skladovanými zásobami geologové nazývají vytěžené a do skladu navezené užitečné nerostné suroviny a jiné materiály, například na zimní období. V hydrogeologii se po celou dobu používá termín filtr. Jde o zařízení, které podpírá stěnu vrtu ve zvodněném horizontu, aby se z ní nesesouvaly horniny a jejich částice nepronikaly do vrtu, a přitom volně propouští vodu, tedy plní funkci sítka. Voda jím prosakuje skrz otvory či síťky vyrobené z nerezových kovů, plastu, skleněných vláken a dalších materiálů. Tento filtr však bude možné nazývat sítkem teprve tehdy, až o tom rozhodnou sami hydrogeologové, protože nyní jsou tyto termíny hodnoceny různě. Například „Litevská sovětská encyklopedie“ popisuje filtr, ale sítko nezmiňuje. Ve „Slovníku současné litevštiny“ (V., 1972) jsou filtr a sítko rovnocennými synonymy. V hornictví mají tyto termíny rozdílné významy: sítko slouží k prosévání, zatímco filtr k usazování, například prachu ze vzduchu pomocí elektrického náboje. Byla zmíněna pouze rozmanitost užívání několika hornických termínů, existuje jich však mnohem více. Jak ukazuje příklad filtru a sítka, užívání mezinárodních termínů navzdory existenci litevského slova závisí především na rozhodném stanovisku jazykovědců, jeho opodstatněnosti a shodě uživatelů. 3Geologų darbai Tarybų Lietuvoje. – V., 1977. P. 61. 46