Dėl nevienareikšmiško fizikos terminų vartojimo

Kostas UŠPALIS K NEJEDNOZNAČNÉMU UŽÍVÁNÍ FYZIKÁLNÍCH TERMÍNŮ Aby byl vědecký termín dobrý a vhodný k užívání, musí být jednoznačný, jazykově správný, pokud možno odpovídat obsahu pojmu, být krátký, zvučný atd. Nejdůležitějším znakem dobrého termínu je jeho jednoznačnost – jednomu pojmu musí odpovídat jeden termín a každý termín musí označovat pouze jeden pojem (pojem ⇄ termín). Na rozdíl od jazyka krásné literatury není synonymie v terminologii předností, nýbrž nedostatkem. Je jasné, že k tomu, aby byl termín skutečně dobrý, nestačí samotná jednoznačnost; musí splňovat i ostatní zmíněné požadavky. Jestliže však bude splňovat ostatní požadavky, ale bude nejednoznačný, bude špatný – nebude moci řádně plnit svůj účel a někdy způsobí zmatek. Naopak jednoznačný termín lze v případě nouze používat, i když je z jiných hledisek nekvalitní, aniž by způsoboval jakýkoli zmatek. Přesto se u nás často užívá nejednoznačně mnoho, dokonce i základních fyzikálních termínů, zvláště pokud se používají v několika vědních oborech. Uvedu několik případů nejednoznačného užívání základních fyzikálních termínů a zamyslím se nad možnostmi, jak se této nejednoznačnosti vyhnout. Charakteristika, mezinárodní slovo, fyzikové často užívají v několika významech: popis, charakteristická veličina, charakteristická závislost (křivka) atd. Této mnohoznačnosti se lze vyhnout užíváním českého termínu odpovídajícího danému významu. Charakteristika by snad bylo možné užívat pouze v jednom nejrozšířenějším významu – charakteristická křivka (například voltamperinė charakteristika). Výkon. Měl by se užívat pouze ve významu práce vykonané za jednotku času (změna energie za jednotku času). K označení vlastnosti vystihující schopnost zařízení nebo látky se má užívat termín geba (tyto dva termíny se rozlišují ve všech jazycích), např.: sugerties geba, atspindžio geba, skiriamoji geba. Rychlost by se měla užívat pouze ve významu definovaném už od samého začátku výuky fyziky na základní škole – uražená dráha za jednotku času. K popisu rychlosti různých dějů by se měl užívat termín spartos, a je-li děj periodický, termín dažnio. 41 Impuls je součin fyzikální veličiny a časového intervalu, během něhož se projevuje děj charakterizovaný touto veličinou, např.: jėgos impulsas, srovės (stiprio ar įtampos) impulsas, šviesos impulsas, garso impulsas. Není vhodné označovat impulsu hybnost (mv nebo E/c). Pouze změna hybnosti se rovná impulsu síly, která tuto změnu způsobila. Koncentrace je poměr množství nezávislé složky (komponenty) soustavy (směsi, roztoku, slitiny) k množství celé soustavy. Vyjadřuje se v procentech. Je to bezrozměrná veličina. V poslední době si ji ve fyzice pevných látek, a dokonce i v učebnicích pro střední školy, začínáme plést s hustotou částic (počtem částic) – počtem částic na jednotku objemu, což je rozměrová veličina. Modul je fyzikální veličina charakterizující deformaci tělesa – koeficient úměrnosti mezi deformací tělesa (prodloužením, úhlem) a silou, která ji způsobuje (převrácená hodnota koeficientu deformace), např.: modul pružnosti (Youngův modul), modul smyku, modul torze. Když se řekne modul síly, modul tlaku, mělo by se tím rozumět deformace způsobená danou silou či tlakem. Ve fyzikální literatuře (učebnicích pro střední školy) by se neměl užívat z matematiky převzatý termín modul pro velikost (algebraickou, komplexní, vektorovou) veličiny namísto termínu absolutní hodnota veličiny. Je třeba zmínit, že v jiných vědních oborech (stavební technice, elektronice) má termín modul i další významy, ty se však ve fyzice neužívají. Moment. Je to součin fyzikální veličiny s nějakou mocninou vzdálenosti od vztažného bodu (ARn). Např.: moment síly rF, moment hybnosti rp, moment elektrického dipólu er, moment setrvačnosti mr2 (druhý moment hmotnosti). Často se také užívá spojení časový moment. Podle obecného významu slova moment by mělo jít o součin času a vzdálenosti tr. Výraz časový moment se však užívá ve významu velmi krátkého časového úseku nebo bodu na časové ose. V těchto významech se tento termín ve fyzice užívat nemá. Krátký časový úsek by se měl nazývat okamžik a bod na časové ose jednoduše čas. Například místo výrazu v počátečním okamžiku je třeba říkat v počátečním čase, na začátku, v okamžiku výstřelu – v čase výstřelu (v daném okamžiku), okamžitě – náhle (prudce). Přechod je změna stavu soustavy. Je to nezvučný a mnohoznačný termín. FTŽ navrhuje nahradit jej podle významu třemi termí- 42 případy: 1) přechod – když se změní skupenství systému nebo jeho hlavní vlastnosti, 2) skok – když se stav systému (částice) změní velmi náhle (okamžitě) a dobu změny nelze vzít v úvahu, 3) rozhraní – malá oblast mezi oblastmi s různou vodivostí (ve fyzice polovodičů). Poloměr. Je to velmi rozšířené slovo jak v každodenní řeči, tak jako vědecký termín. Je však nejednoznačné: 1) v geometrickém smyslu je to vzdálenost od středu, 2) ve fyzikálním smyslu – vyzařované světlo (tok fotonů). Obvykle lze tyto významy snadno rozlišit z textu. Někdy však působí potíže, když je ve stejné větě poloměr použit v obou významech. Například: Hvězdy s malým poloměrem (trpaslíci) vyzařují více kratších paprsků než hvězdy s velkým poloměrem (obři), anebo když elektron přeskočí mezi oběžnými drahami s malým poloměrem blíže k jádru, vyzařují se kratší paprsky. Této nejednoznačnosti se samozřejmě lze vyhnout tím, že geometrický význam slova „poloměr“ nahradíme jiným slovem a místo „kratších paprsků“ ve fyzikálním smyslu řekneme „světlo s kratšími vlnovými délkami“. Přesto by však bylo lepší, kdybychom místo geometrického poloměru měli jiný termín, například paprsek, jak se kdysi navrhovalo. Struktura. Tento mezinárodní termín fyzikové často používají ve dvou významech: 1) určitá zkoumaná věc (objekt) – útvar, vzorek, 2) způsob uspořádání zkoumané věci – stavba. Abychom se tedy vyhnuli nejednoznačnosti, používejme raději české termíny útvar a stavbu. Z uvedených příkladů je patrné, že stejným termínem se často označují veličiny, které se značně liší a mají různé dimenze, například: rychlost a tempo, výkon a kapacita, koncentrace a hustota, časový okamžik a moment fyzikální veličiny. To jsou nejjednodušší příklady nejednoznačného používání termínů. Mnohem více nejasností způsobených nejednoznačnými termíny vzniká při popisu složitějších pojmů z užších oborů, zvláště jsou-li převzaté nebo přeložené z jiných jazyků. Autoři učebnic (zejména pro střední školy) a překladatelé by měli nejednoznačnému používání termínů věnovat více pozornosti a častěji se radit s odborníky na terminologii – fyziky a jazykovědci. 43