Enciklopedinis geografijos žodynas

T E R M I N O L O G I J A I R L E I D I N I A I ENCIKLOPEDICKÝ GEOGRAFICKÝ SLOVNÍK I Žijeme v období změn. Mění se i litevská škola, obsah a forma výuky. Píší se nové učebnice, metodická literatura a slovníky. Jedním z nich je nový „Encyklopedický geografický slovník“ Stasia Vaitekūna, vydaný nakladatelstvím „Šviesa“ v roce 19941. Je určen žákům škol, kteří se učí fyzickou a sociální geografii. Geografické pojmy a termíny jsou ve slovníku definovány mnohem podrobněji než v učebnicích; najdeme zde také výrazy, bez nichž se nelze obejít při četbě další odborné literatury. Geografie se v Litvě začala rozvíjet již v 18. století. Tehdejší geografická terminologie však byla latinská nebo polská. V podstatě se litevské geografické termíny začaly tvořit teprve v tomto století. Ani v takzvaných sovětských letech nebyla tato oblast „opomíjena“, jako například vojenství nebo doprava. Rozhodl o tom samotný předmět geografie, tedy geografická sféra. Pro termíny této oblasti je příznačné, že velkou část tvoří ztermínované výrazy živého jazyka: žas, paplūdimys, lanka a další. Další velkou část tvoří staré mezinárodní termíny užívané v hlavních evropských jazycích, pocházející nejčastěji z řečtiny nebo latiny, například horizontas, irigacija, introdukcija, litologija, populiacija a další. Možná proto geografové nemají větší starosti s nedostatkem lexikografických zdrojů – nový slovník je za posledních čtyřicet let již čtvrtý. Je pravda, že slovníky z let 1972 a 1987 jsou překladové, ale litevské terminologii „neublížily“. Geografická terminologie je v dobrém stavu také proto, že nejasnosti způsobené mnohoznačností termínů jsou vzácné. Jen několik málo termínů (akvatorija, ašigaliai, locija) má více než jeden význam. Autor „Encyklopedického geografického slovníku“ zdůrazňuje, že se zde usilovalo o propojení geografických poznatků s poznatky dalších oborů – biologie, dějepisu, geopolitiky, astronomie a geologie. Cílem je, aby fyzická a sociální geografie zaujímaly stejný podíl na obecné geo- ¹ Vaitekūnas S. Enciklopedinis geografijos žodynas. K.: “Šviesa”, 1994. 256 p. 92 grafii; proto není náhodou, že slovník uvádí mnoho ekonomických a sociálních termínů a jejich výkladů. Autor je přesvědčen, že znalosti ekonomie jsou nezbytné pro každého, a proto zde najdeme základní minimum ekonomických termínů. Slovník dále rozvíjí litevskou terminologii geografie a dalších zmíněných oborů, která někdy dokáže konkurovat zavedeným mezinárodním termínům, například: oro transportas (srov. aviatransportas), atparnavimo geografija (srov. infrastruktūros geografija), indėliai (srov. depozitai), labdarybė (srov. filantropija), tarpledynmetis (srov. interglacialas), saulėgrįža (srov. solsticija), paplūdimys (srov. pliažas). Mezinárodní termín se v těchto případech ponechává jako synonymum. Za zmínku stojí (i když ne vždy přesný) také pokus navrhnout litevské výrazy pro konkrétní geruostui – oruostis, galaktikai – Paukščių Takas, ozui – ožnugaris. Chvályhodný je patriotismus při volbě výrazů unikalus (nikoli vulkanas), vandenynas (nikoli okeanas), smailė (nikoli pikas), pusiauja (nikoli ekvatorius), Paukščių Takas (nikoli Pieno Takas), lygiagretes (nikoli paraleles), ašigaliai (nikoli polius), stačiatikybė (nikoli pravoslaviją). Autor navrhuje nový termín pro přístroj na měření množství srážek. Výraz lietmatį, uvedený v předchozích slovnících, zde najdeme jako synonymum k výrazu kritulmačio. Tento termín bezpochyby přesněji odpovídá definici, ale nebylo třeba ho měnit, protože: a) hůře se vyslovuje a slovo je o slabiku delší; b) veškeré srážky se měří po přeměně na vodu, jinými slovy se neliší od deště (tj. „kapalné srážky padající z oblaků v kapkách o průměru větším než 0,5 mm“, s. 112). Zbytečně obrazný a běžný výraz paukščių turgaus byl nahrazen výrazem paukščių kolonijomis. Je třeba připustit, že druhý výraz je citově neutrálnější, avšak terminologii to poněkud ubírá na živosti, vždyť zůstávají bílé noci, černý trh a podobně. Stanovený cíl „nahradit co nejvíce mezinárodních slov litevskými“ (s. 3) se zapomíná, když se mluví o pozemkové reformě, přizpůsobení, souostroví, tržišti, aukcích a obchodu – zde se používají výrazy agrarinė reforma, adaptacija, archipelagas, turgus, aukcionas, komercija. Nelze se vymlouvat na to, že litevské termíny zná jen málokdo a nejsou oblíbené! Autory slovníku je třeba pochválit za správnost termínů. Pravidlo potvrzuje i výjimka – neatpažinti skraidantys objektai. V terminologii se obvykle užívají určité tvary přídavných jmen, například: vlhké tropické lesy, hrubý národní produkt, nerostné suroviny. Proto by tento termín měl znít neatpažintieji skraidantys objektai. 93 Ve variantě „Encyklopedický geografický slovník“ „zaráží“ šestý výklad termínu „stojaté vlny“. Je třeba říci, že nejde o výmysl autora slovníku; tento termín je převzat z dřívějších publikací. Významy slov ve spojení se logicky střetávají, srov. stát – 1. být vzpřímený; 2. nejít, nehýbat se, nečinně setrvávat; 3. být neobdělávaný“ (DŽ, 737) a vlna – „vyvýšenina na vodní hladině, vlnící se působením větru nebo něčeho jiného“. Možná by se šestý výklad měl vysvětlit jako „vodní vyvýšenina“ nebo jiným slovem. Jedním z žádoucích rysů termínů je systémovost. Názvy stejnorodých pojmů by měly být tvořeny jednotně. Termín by měl co nejvýrazněji odrážet vztahy pojmů k ostatním pojmům v systému. Jestliže tedy „rovnoběžky 23° 27' severní a jižní zeměpisné šířky“ nazýváme obratníky, pak bychom rádi našli tento krásný litevský termín i v odvozených termínech, a ne tropy (vlhké tropické lesy, tropická vzduchová hmota, tropická pásma, tropické lesy). Podobně je tomu i s vrstevnicemi – izohypsemi. Obě slova jsou řeckého původu, ale druhé zapadá do uceleného systému izolinií: izohypsy (stejná nadmořská výška), izotermy (stejná teplota), izobary (stejný atmosférický tlak), izobaty (čáry spojující na mapě či schématu body se stejnou hloubkou). Je skvělé, že se autor slovníku snaží usnadnit i osvojování dalších oborů tím, že zařazuje oblíbené termíny z ekonomie, historie a sociologie. Neměli bychom však zapomínat, že jde přece jen o „encyklopedický geografický“ slovník. Žáci (jimž je tato publikace určena) by měli vědět, co je republika, katolicismus, kreolové, ale budou v budoucnu hledat v geografickém slovníku, co znamená termín modlitební knížka nebo učebnice? Lze pochopit případné autorovy sympatie k hippies, ale o něco mladší čtenář je zklamán, když nenajde punkery. Pokud se geografie „polidšťuje“, proč ne systematicky? Při pohledu na slovník jako celek je obtížné pochopit kritéria výběru termínů. V předmluvě se uvádí: „Na rozdíl od dosavadních překladových slovníků a příruček (většinou z ruštiny) se v tomto slovníku upustilo od velmi lokalizovaných (místních) a odborných termínů a pojmů, které nejsou litevskému vědci potřebné a jsou typické pro geografii vzdálenějších zemí“ (s. 3). Jinými slovy se upouští od myšlenky, kterou ve „Slovníku-příručce fyzické geografie“ A. Solovjova a G. Karpova prosazoval V. Gudelis: zpopularizovat řadu méně běžných slov živého jazyka, která se již užívají v odborné literatuře, ale studující mládež je zná jen málo. Tak se za velmi „lokalizované“ ukazují například rokle, tůně, mrhol- 94 ení, bahno, zmrzlá půda, pahorkatina, laguny, bažiny a další, avšak sotva jsou o něco méně místní výrazy rūzgos, panuovalis, žiogis, palios, palvė, plova, šėklius, žandaras, které jsou do slovníku zařazeny. Například heslo bažina chybí, ale je zde lieknas, tedy „místní označení mokřadu, ekvivalent bažiny“. Je uveden celý systém reliéfu, ale jeho jednotlivé složky jsou vysvětleny výběrově: Reliéf megareliéf: horské systémy (−), náhorní plošiny (+), roviny (+), oceánské kotliny (−) makroreliéf: vysočiny (−), plošiny (+), nížiny (+), horské oblasti (−), náhorní plošiny (+), mezihorské nížiny (−) mezoreliéf: údolí (+), kopce (+), hřbety (+), rokle (−), kaňony (+) mikroreliéf: návrší (−), duny (+), prohlubně (−) nanoreliéf Kdo může žákovi vysvětlit, jaký je rozdíl mezi „údolím“ a „rokli“? Ve slovníku najdeme termíny kalalius, prezidentas, ale litevský žák potřebuje stejně tak vědět, kdo je kunigaikštis. Je-li důležitá lotyština a litevština, pak jsou polština a ruština neméně důležité než čínština. Totéž platí o termínech označujících kultovní stavby: z nějakého důvodu se zapomnělo na synagogu, přestože jsou uvedeny kostel, mešita a pravoslavný chrám. kalalius, prezidentas, ale litevský žák potřebuje stejně tak vědět, kdo je kunigaikštis. Je-li důležitá lotyština a litevština, pak polština a ruština jsou neméně důležité než čínská řeč. Totéž platí o termínech označujících kultovní stavby: z nějakého důvodu se zapomnělo na synagogu, přestože jsou uvedeny kostel, mešita a pravoslavný chrám. Ještě větší zmatek panuje u biologických termínů. Proč se autor domnívá, že je důležité v geografickém slovníku malého rozsahu vysvětlovat, co jsou sledi, sloni, velbloudi a delfíni? Jsou tyto termíny nějak složitější nebo důležitější než termíny ryby, savci, které bychom tu marně hledali? Vzniká dojem, že způsob uvádění termínů… Termíny označené plusy jsou ve slovníku obsaženy, ty s minusy nikoli. 95 terijus – „co si tu ještě vzpomenu?“ Zde je hrstka příkladů: ichtyofauna, ichtyologie, ichtyosauři, iguanodonti, leguáni, mořská fauna, kapustňák, mořské řasy, lilijice, lachtani. Dodržuje se snad zásada, že se upustilo od odborných termínů typických pro geografii vzdálených zemí? Vždyť ichtyosauři jsou jen jednou z čeledí plazů z řádu dinosaurů, navíc vyhynulou. Vyjmenovaní zástupci mořské fauny rozhodně nejsou ničím výjimeční, aby bylo třeba je zvlášť uvádět (biologické termíny tvoří v tomto slovníku jen asi třetinu). Takto by bylo možné pokračovat dál. Ani výmluva, že prý se do slovníku rozhodli nezařadit termíny srozumitelné všem, zde neobstojí. Jestliže je všem žákům jasné, co znamená termín osada, pak je stejně srozumitelné i to, co je městečko nebo samota. Než se tedy začne slovník psát, je nutné vědět, komu a k jakým účelům je určen a jaký bude jeho rozsah. Je-li určen pro školu, bylo by vhodné vyhnout se takovým vysvětlením termínů, jako je štěrk „hrubá frakce nezpevněných a zpevněných hornin <...>“ (možná by lépe vyhovovalo vysvětlení v DŽ: „kameny obroušené a zaoblené mořskou či říční vodou“). Není-li možné zahrnout do slovníku všechny termíny daného oboru, je třeba pečlivě vybrat ty potřebné podle míry abstraktnosti, četnosti užívání a místa ve struktuře termínů daného oboru. Velmi by pomohlo abecední řazení synonym; například žák najde v učebnici termín izohypsa, ve slovníku však není vysvětlen, a jak má vědět, že v tomto případě je třeba hledat vysvětlení u vrstevnice? Kdyby ale našel odkaz „viz vrstevnice“, k nedorozumění by nedošlo. Navíc je to reálný způsob, jak popularizovat české ekvivalenty termínů: čtenář ví, že „speciálně organizovaný veřejný prodej, obchod, který se pravidelně koná na určitém tržišti“ je dražba, nazývaná také aukce, a nikoli naopak. Kromě toho by bylo třeba tvořivě využít materiály z dříve vydaných publikací z daného oboru. Pak by se nevyskytovaly tak těžkopádné termíny jako kolísavé pohyby zemské kůry, když už v litevském překladu S. Agapovova „Geografického slovníku“ najdeme prostě kolísání zemské kůry. Má-li být tedy slovník skutečně užitečný žákům a dalším zájemcům o geografii, bylo by třeba jej zdokonalit; samotná myšlenka připravit takovou publikaci je rozhodně dobrá. Jurgita JĖRINAITĖ II V „Encyklopedickém geografickém slovníku“ připraveném Stasio Vaitekūnasem 96