„Kasyba“, „iškasenos“, „gręžyba“, „išgavos“

Jonas KLIMAVIČIUS TĚŽBA, NEROSTNÉ SUROVINY, VRTÁNÍ, DOBÝVÁNÍ Široce se užívá výraz ministerstvo horské těžby, průmysl horské těžby atd., tj. všude se říká, že se těží hory, ačkoli se tím myslí, že se kutá pod zemí. Možná jde o překlad z ruštiny горнорудный, ale přeloženo je to zcela špatně, protože ruské горно znamená litevsky žaisdras. Neměli bychom tedy průmysl horské těžby raději nazývat průmyslem žaisdrasové rudy? Ani první varianta není nic moc, ale tato není o nic lepší. Z dopisu Je to zajímavé, byť pro odborníky již nic nového – geolog Eduardas Vodzinskas psal v časopise „Mūsų kalba“ již před 16 lety a oprávněně navrhoval nový, byť podobný termín – kasyba: kasybos pramonė, kasybos institutas, kasybos inžinierius (MK 1979 5 62–63). Není to tedy novinka, ale ještě ani stará věc, mnozí ji stále neznají nebo jí nerozumějí. Proto je vhodné podrobněji a systematičtěji se tím zabývat – přehledně zmapovat historii terminologického tvoření a zamyslet se nad možnostmi a omezeními pojmenovávání pojmů. Ve skutečnosti existuje dvousložkové slovo kalnakasyba, nikoli slovní spojení kalnų kasyba, které uvádí tazatel, ačkoli se dříve užívalo i toto spojení: горная наука – věda o horské těžbě BŽ 101. Podle údajů LKŽ V je výraz kalnakasyba doložen teprve od roku 1932 (горный промысел – kalnakasyba BŽ 448); skutečně by šlo o jistý kalk z ruštiny („kalk – slovo, slovní spojení či rčení, které přejímá z jiného jazyka význam, motivaci a často i strukturu“ KTŽ). Nelze jej však spojovat se slovem горно (spisovná podoba горн – od корень „hořet“), nýbrž s přídavným jménem горный (od podstatného jména гора „hora“) a první částí složených slov горно-. V příslušných spojeních má горный významy „tvořící součást zemské kůry“, „dobývaný z nitra Země“ a „související s těžbou a zpracováním nerostných surovin“ (viz CCPJA III). Ruská spojení a složená slova: 32 … a odvozená slova: hornictví, hornická věda, těžební průmysl, hornicko-hutnický se zase překládají z německých výrazů Bergbau, Bergwesen apod.: Berg „hora“, zatímco složka -wesen znamená totéž co rus. дело „věc“, ale také „práce; činnost; řemeslo; podnikání“, ba i „podnik; živnost“ (v češtině často rus. дело odpovídá nějaká přípona: касирка дело – zámečnictví, мокарное дело – soustružení, военное дело – vojenství; podrobněji viz LKK XXIV 204); Bau znamená „stavba; stavba“, „jeskyně, nora“, odvozeno od bauen 1. „stavět; budovat; vyrábět“; Nester bauen – stavět hnízdo, die Bienen bauen Waben – včely stavějí plástve; 2. „pěstovat, sít“; 3. „obdělávat, zpracovávat pole“ (odtud Bauer „rolník, zemědělec“, přeneseně „šachový pěšec“, v kartách „kluk neboli spodek“). Kalnakasyba je první složkou formálně přesný, avšak sémanticky otrocký kalk. Druhá složka vůbec není otrocká – je zcela volná, a dokonce systémová, a odpovídá výrazům kasykla (1884), kasynys (1887; srov. žemaitské kasiny­s „zpevněná cesta, silnice, násep“: Všude kolem Impiltisu jsou špatné cesty, dokud se neobjeví kasinys Lkž. A když jeli na kasinėlis, zvířil se prach Vž), iškasena. Iškasena měla v počátcích utváření spisovného jazyka význam „předmět nalezený při vykopávkách“ Bs, V. Kudir, Š, Vr (také iškasinsvs J. Jabl, Vr). Dokonce DŽ uvádí: iškasena – „co se vykopává ze země“: archeologické nálezy. Avšak v DŽ₂ – z roku 1972 – je první část významu výrazu iškasenų, „pozůstatky starověké lidské kultury, užitečné nerosty apod. vykopávané ze země“, již anachronismem (pouze k ní je připojen příklad: archeologické nálezy). Odstraněn byl až po 21 letech – v DŽ₃; starověké nálezy objevené při vykopávkách (nikoli při těžbě!) jsou již archeologické nálezy, zatímco iškasenos označuje pouze „nerostné suroviny dobývané ze země“: užitečné nerostné suroviny. Mimochodem, již u K. Sirvydase znamená iškasynos „železná ruda“: Ruda/Materia seu terra metallica fossilis. Iškasinos/materia iškasama gietažies/ etc. SD 392, ačkoli SD 119 uvádí také neurčitý význam: Kopáne rzeczy w ziemi. Fossilia, orum. Iškasinos/iškasti dayktay iż žiemes. Podle LKŽ IV znamená u Suta iškasinės rovněž „co se vykopává ze země (kovy, ruda“). Z hlediska slovotvorby není kalnakasyba odvozenina (je to složené slovo), ačkoli dvě * Zde i jinde jsou pro tisk obtížné znaky ve starých pramenech nahrazeny současnými. 33 kameník (podle struktury, nikoli podle práce!). Kalnakasyba je derivát s příponou -yba od složeného slova kalnakasys (podobným jevem je vzácné kalnakasybė NdŽ). Kalnakasys se také značně liší od svých zdrojů – ruského горняк a německého Bergmann (zatímco Bergvolk – горцы) významem – horalé, lidé z hor). Dodejme, že podle údajů LKŽ V existuje vedle slova kalnakasyba, doloženého ze stejné doby, také kalnakasys BŽ 493 (рудокоп – рудокас, kalnakasys, kalnavertys), i starší kálnakasis J. A zde, byť to může znít banálně – jako něco současného –, je třeba obrátit se k Evropě skrze staré okno litevského národa do západní kultury, totiž k Malé Litvě. Ačkoli zde slova možná poněkud předbíhají věci, jsou mnohem starší, četná a autentická. V největším regionálním slovníku tohoto kraje, ve slovníku F. Kuršaitise „Deutsch-Litausch(es Wörterbuch“ (sv. I, 1870), najdeme: Bergwesen – věci týkající se hornictví. kalnųkasystės dalykai. kalnkasystė K I 210, Bergbau – zhruba: dobývání hor. kalnų kasimas. kalnakasystė; zastaralé a neužívané: rūdu kasimas K I 209, Bergarbeit – zhruba: hornická práce. kalnakasystės darbas K I 209, Bergakademie – zhruba: hornická škola. kalnakasystės šiūlė K I 209; Bergmann – horník. kalnakasys K I 210, Bergarbeiter – zhruba: horník. kalnakasys K I 209, Bergknappe – mladý horník. jauns kalnakasys K I 210. Je třeba uvést také kalnóvė a kálnkasis: Bergwerk – staré a neužívané: kalnowė. dobývání rud. lépe: dobývání hor, případně také přibližně: kálnkastis. jės K I 210 (první výraz se objevuje již u P. Ruigyse: Bergwerk – Kalnówė, ês, Kálnų Rūdų Kassimmas R 62; také MŽ 83; pouze Kálnówė N); kálnkasis – ein Bergwerk K. Z písemných pramenů je známo také kalnakasýklė LC 1886 41 „podnik hornického průmyslu“. Vydaná lexikografická díla navázala na tradici F. Kuršaitise – „Lietuviškos ir angliškos kalbų žodynas“ Antana Lalise (3. vyd., Chicago, 1915): kalnakasys – horník L, kalnakasystė – hornictví; umění či věda hornická L (a kalnavertis, -čio – doslova: bořitel hor; miner L), kalnovė – pahorek; kopeček; // důl L, mining – kalnakasystė, kasytnės; <…> L 432. Ačkoli se v běžné řeči ustálily anglicismy maina a mainierius. Máme tedy ruský kalk kalnakasyba a německý kalnakasystė, zatímco J. Baron mohl výraz kalnakasys převzít také od F. Kuršaitise. Nejspíš to začalo u hor, ale nedobývaly se hory, nýbrž dobývalo se v horách, z hor – motivaci slovotvorby by nebylo vhodné chápat doslovně, jako v citovaném dopise. P. Ruigys však již uvádí zcela průhledné dobývání horských rud, a výraz velmi podobný kalnakasys, jen mnohem starší, je rudakasy (se všemi jeho variantami)... 34 ...je starší: Kruszco[w?]y kopacz/Scitator auri, Kūdakas(is)/ [tisková chyba: K=R–J.K.] ruda kasejas SD 133. Rudakassis – ein Erzgräber N, rūdakys I, J: tady žijí rūdakasia(i), kteří pracují v hlubinách země J. Jabl; řidč. rūdų kasinkas: Bergmann, oder Knappe – Rudū Kassinkas, ūk(a) = (Sidabra =)Kassis, sio R 62; rūdininkas: Hammerschmid – Rudininkas, ko R 189, MŽ 252, Rudininkas, o – ein Metallarbeiter, Eisenschmidt N, rūdininkas, –o – ein Metall- oder Erzarbeiter [K] (2. Plv, Žp „obyvatel okolí Kazlų Rūda a Višakio Rūda“ LKŽ XI), rūdininkas = rūdakasy(s) NdŽ; řidč. rūdakas(yba – hornictví NdŽ. Novější rūdvietė Enc VI 568, NdŽ „místo, kde je ruda, rudní ložisko“ LKŽ XI má četná stará synonyma – rūdynas 4. M, BŽ 493, NdŽ „ložisko rudy, důl“¹⁵ (nejčastější 1. Q 515, Lex 85, Krz 158, N, Jbl 209, D. Pošk, J, dz., žem. „bažina s rezavou vodou, rašeliniště“, řidč. 3. Dg „země obsahující rudu“) LKŽ XI; rūdà KzR „pec na tavení železa, podnik“ (rudnia trš viz rudnė) LKŽ XI; dokonce rūda 2. „podnik na výrobu železa; slévárna železa“ LKŽ XI: 1. ein Hammer, Eisenhütte (2. das Erz) R, MŽ, Metall, Erz; huť na kov, železná hamerní huť, v posledním významu lépe Rudinvezia N, der Eisenhammer [K]; řidč. rūdvsis O 79 „rudiště“ LKŽ XI. Existují také zcela podobná místní jména (se složkou rūdka-sys): rūdakasis „rudiště“ LKŽ XI: Erzbergwerk – rūdkasis K I 410, Erzgrube – rūdų duobė. rūdkasis, io K I 410 (jsou i další: Erzütte – rūdų tirpnyčia K I 410); rūdakasa K n „místo, kde se těží ruda“ LKŽ XI. Raná je i slovní zásoba „těžby železa“: geležavietė „hory, místa, kde se nachází železná ruda“ LKŽ III: želane gory huty. Ferrariae, Gielazawiute SD 541; gelžkasis „železný důl“ LKŽ III: Eisenbergwerk – přibližně: gelžkasis, io K I 364, Eisengrube – gelžkasis, io K I 364; gelžkalvystė „železářský závod“ LKŽ III: Eisenhammer – přibližně: gelžkalvė (a Eisenhütte viz Eisenhammer) K I 365. Dnes již nejsou potřebné (neujalo se ani akmuo geležiatraukis „magnet“ SD 161). Nejpozdější a nejchudší je slovník těžby uhlí – pouze angliakasy(s) Š, Vd, angliavietė tsp a řidč. meziob. anglės Įky „uhelné doly“ (do této skupiny nepatří výrazy pro dřevěné uhlí angliade-gys, angliaduobė ani chemické termíny angliarūgštė, angliavandenis,...). Takže pouze kalnakasys, kalnakasyba jsou „horami“ motivovány (ve skutečnosti, 35 jak je u kalků obvyklé, nemotivovaně). „Hory“ nemají ani právě zmíněná kašykla, kasinys, iškasenos; rūdkasys, angliakasys (i aukakasys), ani mnoho dalších, srov.: горнопроходческая бригада – brigáda razičů, горнорудное дело – těžba rud, горные богатства – nerostné bohatství zemských hlubin, горное масло – geol. zemní olej RKLŽ I. Zemní olej, převzatý z GTŽ, se nedostal ani do LKŽ I₁, ani do LKŽ I₂, ani do DŽ. Ať už pochází z ruštiny горное масло, nebo přímo z německého Erdöl, znamená „naftu“. Nafta je také německé Bergöl – u F. Kuršaitise horský (nebo úlní) olej K I 210; existovalo i Steinöl – u F. Kuršaitise kamenný olej, pėvoblia K II 206, podle LKŽ I₂ údajně „petrolej“ (dnešní německé Kerosin), ačkoli i LL 95 uvádí polské nafta – kamenný olej, nafta. Motivace vychází z hlubin země, z kamenů a skal nacházejících se v jejích hlubinách, srov.: Hluboká ložiska křesťanství dřímají jako N A F T A V P R O P U S T N É M K A M E N I a žádají, aby byla odčerpána LA 1994 68 11. Výrazy zemní a kamenný olej / olej z kamene či skály jsou tedy motivované (ačkoli jde rovněž o kalky), kdežto výraz horský olej příliš ne. Ani motivace výrazu pro černé uhlí (již známého zřejmě z nepotištěného, avšak patrně používaného slovníku J. Brovodského, akmens anglis) není jednoznačná – uhlí může být stejně „kamenné“ (nebo „jako kámen“), srov. kūlių (tj. kamenů) anglis J (srov. také německé Steinkohlenbergbau „těžba černého uhlí“), jakož i „horské“, ačkoli i ty hory jsou skalnaté [srov. kamenný kozel B „horský kozel“, a ještě výmluvnější orel kamenný N „orel skalní (Aquila chrysaëtos)“], tedy skutečné hory, jimž Litevci často říkají právě takto: kamenné hory JV 311, hory kamenité SD 94. Jsou samozřejmě i taková kamenná označení, jejichž motivací není „horský“, ale ani zcela přímý význam („z kamene“) – kamenný ve významu 2. „přizpůsobený životu u kamenů (v horách nebo ve městech)“; zool. kuna skalní (Martes foina) DŽ₃, akmenė ve významu 1. zool. „pták z řádu bahňáků žijící na kamenitém pobřeží“ (Aronaria interpres) [německy Steinwälzer]; 2. viz kūltupis – zool. „pták z čeledi drozdovitých, který si staví hnízdo mezi kameny“ (Oenanthe oenanthe) [německy Steinschmätzer] DŽ₃, akmenlinda zool. „velmi pohyblivá hnědá stonožka žijící pod kameny, prkny a jinde“ (Lithobius) DŽ₃. Motivace adjektiva ze starých písemností, nářečí a folkloru, mėdinis LKŽ VIII, se při synchronním, současném pohledu může jevit nejen jako dvojznačná, nýbrž přímo klamná – 36 „Tento stromový“, ale to už by byla remotivace (→ strom), zatímco skutečný význam je „lesní, divoký“ (→ medė, medžio (les): osel lesní SD 271, býk lesní „zubři“ SD 9, koza lesní (tj. horská „divoká“) B, R 167, prase lesní „divočák“ R, pták lesní (medinis) K II 336, mediniai kaveliai J. Jabl (Dv), kohout medinis „ketverinas“ R 75, kočka medinė „vilpėsys“ R 402, medinis obelys Kal, mediniai obulai Slnt; Jedli kobylky (tj. sušené saranče) a med medinį Bt Mr 1, 6. Možná je těžší splést se u varianty medūnas, a: koza medinōji „srna“ Grv, tetřevík – slepice medinōji Lz, prase medinė „divočák“ Grv; Ó ty osle medinąsis! Mžk. Krásně zavádějící je dokonce „domácí“ LKŽ VIII 1. „žijící u domu“: domácí myš (Mus musculus) tsp [prš?] divoká!; Domácí vrabec (Passer domesticus) – to je věčný soused člověka Blv; domácí moucha Kp; Ach, bratře, bratře, bratříčku můj, proč jsi zastřelil holoubka, domácího ptáčka? LTR (Ds). V biologii se takové organismy nazývají synantropními, dokonce synantropy (opět pozor! – nikoli od sinantropa – fosilního „čínského člověka“, nýbrž z řec. syn- „spolu, s“ + anthropos „člověk“) – patří k nim jak domácí škůdci (moucha, šváb, blecha), tak plevel na dvorcích a polích – paraziti v lidském prostředí (z řec. para „vedle, poblíž“ + sitos „jídlo“), nepatří k nim však chovaná zvířata (pojem širší než ochočená – domestikovaná), zatímco LKŽ VIII to považuje pouze za vedlejší význam zmíněného významu „žijící u domu“ – „člověkem opatrovaný, držený u domu, chovaný“: domácí kachna, domácí včela, domácí zvířata. Konečně горный může být i geologický: горный компас – geologický kompas, горная геометрия – geologická геометрия. О горная порода – prostě hornina. Nejasný novotvar kalnininkystė, viz kalnakasyba DŽ, je třeba hodnotit jako nesmysl. Snahy Eduardase Vodzinskase nebyly marné. R LKŽ I v roce 1982 ještě stačil udělat jen málo, pouze u дело už горное дело trochu opravil – (kalnų) kasyba. PolŽ v roce 1984 změnil více: горное дело – kasyba, горная промышленность – kasybo pramonė, горник – kasybininkas. VLKŽ I z roku 1989 má bohužel vše při starém – „kalniška“, kasybos vůbec nejsou. PŽ III z roku 1992 obsahuje kasyba: atviroji kasyba 131, jūrų dugno kasyba 128, 37 129. DŽ zareagoval, ale protože jde o všeobecný slovník, nikoli speciální (terminologický či encyklopedický), nemohl hned kalnakasybos zavrhnout: kalnakasyba „průmysl dobývání nerostného bohatství, kasyba“, kdežto kasyba znamená pouze „kalnakasyba“; zařazeno bylo jen kalnakasys „dobývač nerostného bohatství“, ale kasybininko tam bohužel ještě není. Nejvíc mě mrzí, že stále není nový geologický terminologický slovník. A pro novinové překladatele se nepíší ani slovníky, ani jazykové sloupky. Hle, jak snadno (nebo snad bez ostychu?) jim z ruky vyjde i toto: Včera byly před Bílým domem postaveny demonstrantské hlídky. Akci uspořádal odborový svaz horské metalurgie LA 1994 59 2. Neexistuje ani horská, ani podhorská či bažinná metalurgie, ačkoli existuje bažinná ruda. Taková dvojice je zcela nelogická: Horníky z Kuzbasu podporují uhelní horníci z Vorkuty LA 1993 227 2. Protiklad by mohli tvořit pouze rudokopové a uhelní horníci. Zcela podivné: dokončil <...> institut ropy a chemie [patrně petrochemický institut – J.K.], kde získal specializaci horského inženýra LA 1993 206 9. Zde se však zcela nečekaně ukazuje to, čím se nezabýval ani E. Vodzinskas, přestože věnoval odstavec kasybai (TV 1994 1 44) – totiž že pro těžbu ropy se nehodí ani inženýr kasyby (a co by se hodilo – o něco dále). Proto se hornictví vůbec nehodí. Prolistoval jsem několik stránek o hornictví v LTE V a o dobývání hor nenajdeš vůbec nic, zato najdeš něco, co zdravý rozum nechápe: hornictví – těžba nerostných surovin a jejich prvotní zpracování (úprava) – – – Existuje 5 skupin: průmysl těžby paliv (těžba ropy, zemního plynu, uhlí, rašeliny, břidlic), rudný průmysl, <...>. <...>; hydrominerální průmysl (těžba minerálních a podzemních vod, vody pro vodovody a další účely). Takže hornictvím je nejen dobývání rašeliny, ale i vrty na minerální vodu – plyn, voda, to jsou nerostné suroviny!.. Dokonce i školní FGŽŽ už v roce 1987 vysvětluje: vrt – „kruhové hornické dílo v horninovém masivu, vyvrtané vrtacím nástrojem“... Je o to podivnější, že mnohem dříve než dobývání (1979) bylo zaznamenáno vrtání (1956): буровое дело – vrtání, GTŽ. Důvodem je, že se vrtání nepodařilo odpoutat od буровое дело. Například ani v knize Ž. Kinderise „Hydrogeologie a vrtání“ (1974) se vrtání... vůbec nepoužívá. Najdeme v ní jen vrtání (vrtů) a vrty. Nikde není žádné vrtání ropy, vrtání ply- 38 nu. Možná proto se gręžyba nedostala do DŽ2, DŽ3 (ačkoli je už v LRKŽ z roku 1971). Než se vytvoří a ustálí celý systém kasyby, potrvá to. Nemotivovaný kalk kalkakasyba zůstal nerozlišený. Kasyba lze samozřejmě snadno členit – těžba uhlí, těžba rudy, ačkoli vedle toho, že máme angliakasybą, rūdkasybą, nelze vyloučit ani další možnost – angliakasyba, rūdkasyba; už se objevuje auksakasyba LA 1994 81 6, 178 2 vedle velmi starého auksakasys R 62, auksakasys B, K I 558. Bohužel se stále objevuje i sidabro kalkakasyba M ir G 1990 10 21 – správně má být těžba stříbra (obtížnější – sidabrakasyba, ačkoli existuje sidabrakasys Ser). Mimochodem, zlato a stříbro lze nejen dobývat, ale také sbírat, tedy získávat jiným způsobem. Nesoulad pojmu naudingųjų iškasenų každý pociťuje, ale nikdo jej nenapravuje, všichni se mu vyhýbají. Někteří bez ostychu píší ty nejzjevnější nesmysly: Nejdůležitější nerostnou surovinou tohoto kraje je ropa M ir G 1973 11 22. Samostatnou skupinu nerostných surovin tvoří pitná, technická a minerální podzemní voda a solanky M ir G 1982 12 9. Jiní hledají a hojně variují, například už jen na jediném místě, s. 297, v knize A. Linčiuse „Sto geologických hádanek“ (1980), najdeme nerostné suroviny, nerostné bohatství, minerální suroviny i podzemní bohatství, a přitom existují i organické – rašelina, jantar (o ropě se vedou spory – to by se tedy nehodilo). Je opravdu škoda, když se objeví ještě nějaké přírodní nerosty KB 1990 11 2 nebo dokonce zemské nerosty KB 1994 12 8, případně přírodní zdroje LA 1993 209 1. Ne všechno je také bohatstvím zemského nitra, protože existuje i povrchová, tedy povrchová těžba. Přírodní bohatství je zase jiný, širší pojem. Už dávno však existuje dobré slovo išgava „získávání“: získávání zlata, černého uhlí DŽ2, DŽ2 a DŽ2, získávání zlata LmŽ 138. A „to, co se získává“ by byly išgavos – toto slovo už je v LKŽ IV, ale tam má jen jeden pramen – BŽ 117, jeho význam není určen – „kořist, hojnost“. Bylo by možné zachovat i motivaci „užitečnosti“ – užitečné suroviny. Další možností jsou užitečné nálezy, vždyť se také hledá a provádí průzkum (průzkum – разведочное дело GTŽ) a nachází. Poté se však získává, takže išgavos je přesnější termín. Je čas o tom uvažovat, vybírat a přijmout. 39 Zkratky DŽ₁ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas: DŽ₁ – I leid., V., 1954. DŽ₂ – II leid., V., 1972. DŽ₃ – III leid., V., 1993. FGŽ – Solovjovas V., Karpovas G. Fizinės geografijos žodynas-žinynas. K., 1987. GTŽ – Gudelis V. Geologijos ir fizinės geografijos terminų žodynas. V., 1956. KB – „Kultūros barai“. KT – Gavienis K., Keinys S. Kalbotyros terminų žodynas. K., 1990. LA – „Lietuvos aidas“. LKK – Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1985. T. 24. LKŽ – Slovník litevského jazyka. V., 1941. Sv. I, 1. vyd., 1968. Sv. I, 2. vyd. 1956, sv. 3. 1957, sv. 4. 1959, sv. 5. 1966, sv. 7. 1970, sv. 8. 1978, sv. II. V článku se používají také zkratky tohoto slovníku. LRKŽ – Lyberis A. Lietuvių–rusų kalbų žodynas. V., 1971. LTE – Lietuviškoji tarybinė enciklopedija. V., 1979. T. 5. Mir G – „Mokslas ir gyvenimas“. MK – „Mūsų kalba“. PolŽ – Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas/ Sudarė G. Daugėla. V., 1984. PŽ III – Pažinimo džiaugsmas: Žemė ir jos gėrybės. V., 1992. RLKŽ – Rusų–lietuvių kalbų žodynas. V., 1982. T. 1/ Sudarė Ch. Lemchenas. SD – První slovník litevského jazyka: Konstantinas Sirvydas. Dictionarium trium linguarum [fotografické vydání textu 3. vydání]. V., 1979. Stránkování se liší od stran SD 5. vydání citovaných v LKŽ. ССРЛЯ – Словарь современного русского литературного языка. Москва–Ленинград, 1954. Т. 3. TV – Terminologijos vagos. V., 1994. Sv. 1. VLKŽ – Križinauskas J. Vokiečių–lietuvių kalbų žodynas. V., 1989. T. 1. Číslice všude označují roky, čísla (římské číslice – svazky) a stránky. 40