Lauryno Ivinskio rankraščiai Krokuvoje

Albina AUKSORIŪTĖ Institut litevského jazyka, Vilnius RUKOPISY LAURYNA IVINSKISE V KRAKOVĚ Litevské kalendáře Laurynase Ivinskise, žemaitského vzdělance 19. století, začaly vycházet teprve v roce 1846 a dostaly se k tehdejším čtenářům, zatímco většina jeho děl zůstala nevydána. Nejvíce rukopisů L. Ivinskise je uloženo v rukopisném oddělení Institutu litevské literatury a folkloru (dále LLTIR); některé jeho rukopisy se nacházejí také v rukopisných odděleních knihovny Akademie věd, knihovny Vilniuské univerzity a Litevské národní knihovny M. Mažvyda. Několik prací L. Ivinskise je uloženo v zahraničí – v Petrohradu a Krakově. V rukopisném oddělení knihovny Polské akademie věd (Polska Akademia Umiejętności) v Krakově jsou čtyři práce L. Ivinskise. Z prvního rukopisu „Prigimtūmėnė turentė sawieje dalijkus žemės, żoliun ir giwunun su parodimu anun wartojimo (Spis minerałów, roślin i tworów żyjących (zwierzęcych)“ (dále „Prigimtūmėnė“) jsou dochovány dvě části: Dalis 1. Część 1. Žemiėmina. Mineraly. Fossilia a Dalis 2. Część 2. Żoliėmina. Rośliny. Vegetabilia. Datum vzniku díla není uvedeno. Obě části jsou evidovány v samostatných knihách katalogu knihovny; číslo první části je 1801, druhé 2824. První část „Žemėmina“ je svázána v sešitě o rozměrech 22,5 × 18 cm a má 61 stran; na konci poslední strany je napsáno: Pabajga pirmojo Atskiriaus. Finis primi Regni Fossiliorum. První část je velmi úhledně a kaligraficky napsána, stránky jsou očíslovány. Vedle litevského termínu je uveden jeho latinský, polský a někdy i německý ekvivalent. Ekvivalenty v různých jazycích jsou podtrženy tužkami různých barev, které se dodnes velmi dobře zachovaly. Že tyto termíny skutečně podtrhl sám L. Ivinskis, dokládá jeho připojené vysvětlení, jakou barvou se označuje slovo v tom či onom jazyce. Ve vysvětlení nazvaném „Iszguldimas krosu. Explicatio colorum (lot.). Objaśnienie farb (lenk.). Bedetung der Farben (vok.).“, uvádí, že zeleně jsou podtržena litevská slova, v závorkách označená jako žemaitská, modře slova lotyš- 102 ská, červeně polská a žlutě německá. Hned na začátku úvodu L. Ivinskis definuje prigimtūmenė¹: „Prigimtumenė ira taj surinkimas wiso sutwierimo dalijku, kurius regam, galem susėktė, anun dasilitietė arba jaustė anus kokiu- noris budu“ (s. 1). Poté, co vše podrobněji vysvětlí, rozlišuje tři oddíly neboli království: Pirmasis Atskir ius: Karaliste negiwojė, taj ira: Zemietras (Žemiėmina). Fossilia (lot.). Ciała kopalne (pol.). Antrasis Atskir ius: Karaliste pus–giwojė, taj ira: Zoliėmina. Vegetabilia (lot.). Rośliny (pol.). Tretinsis Atskir ius: Karaliste giwojė, taj ira: Giwumina. Animalia (lot.). Zwierzeta (pol.) (s. 2). L. Ivinskis tyto oddíly podrobněji člení a postupně uvádí termíny kategorií systematiky. Značná část úvodu (s. 3–9) je věnována popisu Země. L. Ivinskis srovnává Zemi i s ostatními planetami: „Musu žemė […] ira kajpo smulkė dulkelė prilig inus jen pri planetu wisos pasaulies. Ture buožies arba kamulio pawejkstą […]. Su kitomis planetomis drauge wadinas: pasaulė. Systema solare“ (lat.) (s. 3). Zabývá se složením Země, rozměry, částmi světa a klimatickými pásy a uvádí názvy částí dne i dnů v týdnu. Při popisu vody (Wānduo, unduo. Aqua (lot.). Woda (pol.). Wasser (něm.) (s. 9)) L. Ivinskis nejprve uvádí názvy vodních ploch, počínaje oceánem a mořem (Acėonas. Oceanus (lot.). Ocean (pol.); Mārė, jūrė. Mare (lot.). Morze (pol.). See (něm.) (s. 9)) a končí fontánou (Trīszkīne. Aqua saliens (lot.). Fontana (pol.) (s. 10)). Autor rozlišuje dva druhy vody: a) Wan- ¹ Několik poznámek k pravopisu samohlásky ū ve slově prigimtūmenės. Pravopis této samohlásky se v daném slově poněkud liší: někdy se píše s diakritickým znaménkem, jindy bez něj, např.: prigimtūmenė ir prigimtumenė. Podobné příklady se nacházejí i v dalších pracích L. Ivinskise, např.: jaunūmenė („Polsko-žemaitský slovník“, s. 593); wisumenė ir kitu- menies („Pasauga“, s. 18 a s. 26). V rukopisech „Słowko o pisowni języka Litewskiego“ a „O pisowni języka Litewskiego“, uložených v LLTIR, L. Ivinskis vysvětluje také pravopis samohlásky ū. Z tohoto výkladu a z autorových příkladů vyplývá, že ū a u označují dlouhé ū v jeho nářečí. Potvrzují to i příklady z „Slovníku severovýchodních dünininkských nářečí“ V. Vitkauskase (V., 1976): jaunūmenė (s. 113); karūmenė (s. 125); kitūmenė (s. 139). 103 běžná voda. Čistá voda (lat.). Sladká voda (pol.) a b) voda zmrzlá. Aqua frigore durata (lat.). Zmrzlá voda (pol.) (s. 10), které dále podrobněji rozděluje. Dále L. Ivinskis uvádí prvky tvořící vzduch (Vzduch. Aër (lat.). Vzduch (pol.) (s. 11)), tedy vodík. Hydrogenium (lat.). Vodór, wodoród (pol.); kyslík. Oxygenium (lat.). Tlen, kwasoród (pol.); uhlík. Carbonicum (lat.). Plyn uhličitý (pol.); dusík. Nitrum (lat.). Saletroród (pol.) a dusík. Azotus (lat.). Azot (pol.) (s. 11), uvádí názvy větrů. V samostatně vyčleněné části Oheň. Ignis (lat.). Ogień (pol.) jsou vedle výrazů jako Perkūnas, Perkūnie, Graustinė. Tonitru (lat.). Grzmot, piorum (pol.); blesk. Fulmen (lat.). Błyskawica (pol.); elektřina. Electricitas (lat.). Elektryczność, –yka (pol.); galvanismus. Galvanismus (lat.). Galwanizm (pol.) (s. 12), jsou uvedeny také tyto termíny: severní záře. Aura borealis (lat.). Zorza północna (pol.); zemětřesení. Motus terrae (lat.). Trzęsienie ziemi (pol.); pád hvězd. Lapsus stellarum (lat.). Padanie gwiazd (pol.); ajčwaras, ajtwaras. Incubo (lat.). Latawiec (pol.) (s. 12) a další. L. Ivinskis uvádí pro Měsíc dva synonyma: měsíc. Saulėbolis. Luna (lat.). Księżyc (pol.) (s. 12) a takovéto vysvětlení: „Vzdálen od země 50,000 mil; 49krát menší než naše země“ (s. 12). Dále autor uvádí názvy měsíčních fází; používá termín změny měsíce – Ātmajnas měnesio. Phases lunares (lat.). Odmiany księżyca (pol.) (s. 13). V této části L. Ivinskis uvádí také názvy částí roku a všech dvanácti měsíců. Úvod končí popisem Slunce (Sáulė. Sol (lot.). Słońce (pol.) (s. 14)), uvádějí se jeho rozměry, hmotnost a vzdálenost od Země. Autor vyjmenovává všechna souhvězdí zvěrokruhu a několik dalších souhvězdí. Termín zvěrokruh L. Ivinskis nepoužívá; uvádí dva jiné synonymní výrazy: Žwerinė. Dąngjuostė. Zodiac (lot.). Zwierzyniec niebieski, zodjak (pol.) (s. 15), a souhvězdí zvěrokruhu nazývá znameními nebeského pásu (Žėnklaj dąngjuostės. Signa zodiacalia. (Viae solaris) (lot.). Znaki zodjatyczne (pol.) (s. 15)). Hlavní část, v níž je uveden popis zemin, začíná na s. 16. V této části o 46 stranách jsou popsány horniny, meta- 104 ly, kameny, půdy, nejvyšší žemaitské hory, řeky, jezera, bažiny a další neživá příroda. Jak již bylo napsáno2, v LLTIR je uchovávána také první část „Prigimtūmenė“ o rozsahu 42 stran, „Žemětros“ (Fosilie. Fossilia (lat.)) a také rukopis rejstříků této části o rozsahu 64 stran, v němž jsou uvedeny rejstříky litevských, latinských, polských a německých termínů. „Žemėtros“ a rejstříky jsou sepsány v samostatných sešitech. Porovnáme-li část „Žemėmina“ uloženou v Krakově s „Žemėtros“ uchovávanou ve Vilniusu, lze hned říci, že jde o varianty téhož díla. Hlavní část obou rukopisů, v níž jsou popsány již zmíněné mineralogické pojmy, je téměř totožná; termíny jsou rovněž uspořádány a rozděleny ve stejném pořadí, pouze někde se mírně liší jejich podoba či pravopis. Například v rukopisu uloženém ve Vilniusu (dále jen Prl. V.) jsou nejprve popsány horniny – Hornina složená z jednoho celku, která neobsahuje zkamenělé části, jež byly živými tvory (Prl. V. s. 3), zatímco rukopis uchovávaný v Krakově (dále jen Prl. Kr.) rovněž začíná jimi – Hornina složená z jednoho celku, neobsahující zkamenělé části. Skála celistvá, nemající zkamenělin (pol.) (Prl. Kr. s. 16). Oba rukopisy končí také stejnými termíny, např.: Wiśznenė. Cererium (lat.). Ceresův kámen (pol.). Cerinstein (něm.) (Prl. V. s. 42) a Wiśz- nénė[...] (Prl. Kr. s. 61). Při porovnání úvodních částí obou rukopisů lze pozorovat více rozdílů. Již pojednaný úvod „Žemėmina“ je poměrně rozsáhlý, má 15 stran, zatímco úvod „Žemėtros“ má pouze 2 strany. Porovnáním obou úvodů se objasní, proč se liší název rukopisu z Vilniusu a rukopisu uloženého v Krakově. V díle uchovávaném ve Vilniusu používal L. Ivinskis k označení říší jiné termíny, např.: 1. Neživá říše neboli Žemietras. 2. Polživá říše neboli Žolenes. 3. Živá říše neboli Giwolenes (Prl. V. s. 1), a proto první část nazval „Žemėtros“. Úvod této rukopisu- Žr. Auksoriūtė A. L. Ivinskio „Prigimtūmenės“ taksonų pavadinimai // Terminologija. 1995. Nr. 2. P. 58–65; tos pačios – Lauryno Ivinskio „Prigimtumenės“ sistematikos kategorijų pavadinimai // Lauryno Ivinskio Kalendoriaus 150-mečiui. 1997. P. 33–39.2 105 V úvodu „Žemėminų“ se stejně jako v úvodu „Žemėminų“ vysvětluje, co je to přírodopis, vymezují se tři říše a uvádějí se stejné termíny kategorií systematiky; liší se pouze několik z nich, např.: Atskirius. Regnum (lot.). Królestwo (lenk.) (Prl. V. p. 2); Atskirius arba Karalistä. Regnum (lot.). Królestwo (lenk.) (Prl. Kr. p. 2). Paejta. Sub-Ordo (lot.). Podrzed (lenk.) (Prl. V. p. 2); Pòejėlė. Sub-ordo (lot.). Podrzęd (lenk.) (Prl. Kr. p. 2). Paatmajnis. Sub-varietas (lot.). Pod-odmiana (lenk.). (Prl. V. p. 2); Pāatmājnė. Sub-varietas (lot.). Pod-odmiana (lenk.) (Prl. Kr. p. 2). Liší se také úprava obou rukopisů. Rukopis uchovávaný ve Vilniusu je rovněž kaligraficky napsán, objevují se v něm však opravená slova a ekvivalenty v jiných jazycích nejsou přeškrtnuty. Při porovnání obou rukopisů lze tedy tvrdit, že rukopis první části „Prigimtūmenė“ uchovávaný v Krakově je doplněnou a opravenou druhou verzí části uchovávané ve Vilniusu. Druhá část „Prigimtūmenė“ L. Ivinského, „Žolėmina“, je zapsána v sešitě o rozměrech 22,5 × 18,5 cm. Tato část obsahuje systematický seznam rostlin, v němž je popsáno 219 čeledí rostlin a více než 2500 názvů rodů, a také abecední rejstříky litevských, latinských, polských a německých názvů těchto rostlin³. Stránky seznamu rostlin jsou očíslovány; tato část začíná na straně 43 a končí na straně 261, poté následují nečíslované rejstříky. Na konci jsou vlepeny dva lístky, na nichž jsou uvedeny čtyři názvy rostlin; za rejstříky pak sám L. Ivinskis napsal – Pabajga antros dalies. Finis. 2 dae partis (Plantarum) (lot.). Rukopis je napsán černým inkoustem, pouze část německého rejstříku je fialovým. V textu jsou také místy vložena slova napsaná fialovým inkoustem; ekvivalenty v jiných jazycích nejsou přeškrtnuty. Při porovnání úrovně zpracování druhé části „Prigimtūmenė“ a obou verzí první části je patrné, že „Žolėmina“ je zpracována stejně jako verze první části uchovávaná ve Vilniusu. Rukopis „Žemėtros“ uložený v LLTIR končí na straně 42, zatímco „Žolėmina“ pokračuje od strany 43; toto číslování ukazuje, 3 Viz práce téže autorky – Terminologizace běžných slov v 19. století (L. Ivinského „Prigimtumenė“) // Lituanistica. 1997. č. 3(31). s. 44–53. 106 že L. Ivinskis obě části napsal přibližně ve stejné době a později první část doplnil a přepsal. Na titulních stranách rukopisů první i druhé části, které jsou uchovávány v knihovně Polské akademie věd v Krakově, je uvedeno město Krakov. Okolnosti, za nichž se tyto rukopisy dostaly do Krakova, poněkud objasňuje dopis vložený do první části „Žememina“. Dopis napsaný polsky je datován 13. září 1877. Je adresován správní radě Akademie věd v Krakově a napsal jej sekretář Fakulty matematiky a přírodních věd, doktor Kuczyński (Dr. Kuczyński). V dopise se píše, že se na základě usnesení Fakulty matematiky a přírodních věd z 20. července fakultě zasílá dvoudílný rukopis L. Ivinského s názvem Spis minerałów, roślin i tworów żyjących (zwierzęcych), který profesor Jančevskis (Janczewski) svěřil fakultě a který je napsán litevsky (žemaitsky), latinsky, polsky a německy. Podle názoru fakulty by bylo užitečné, kdyby toto dílo získala jazyková komise akademie. V dopise je pravděpodobně zmíněn botanik, univerzitní profesor Edvard František Jančevskis (Edward Franciszek Janczewski, 1846–1918), který v roce 1873 obhájil v Krakově disertaci o anatomii a morfologii rostlin4. L. Ivinskis mohl toto své dílo E. F. Jančevskému předat osobně, když před rokem 1872 odjel na sjezd botaniků ve Varšavě5, anebo je mohl poslat prostřednictvím jiné osoby. Nebyly nalezeny žádné prameny, které by potvrzovaly, jak a za jakým účelem L. Ivinskis svůj rukopis do Krakova předal. Dopis zmiňuje pouze dvě části „Prigimtuimenė“, z názvu díla a některých L. Ivinského vysvětlení (např.: Neg pradiejus paskajtimą daliun ipatej wisun trijun atskiriu, reike pirmesnej noris paminiėtė abetnunsius žemės ir dangaus dalijkus (Prl. Kr. p. 3)) však lze usuzovat, že L. Ivinskis plánoval i třetí část tohoto díla, „Gyvūmina“, avšak nejsou známy žádné informace o tom, zda byla tato část napsána. Druhý rukopis L. Ivinského uchovávaný v rukopisném oddělení knihovny Polské akademie věd v Krakově je v katalogu veden pod číslem 2232. 4 Apie E. F. Jančevskį žr. Polski Słownik Biograficzny. Wrocław-Warszawa-Kraków. 1962–1964. T. 10. P. 495–496. 5 Plačiau žr. Petkevičiūtė D. Laurynas Ivinskis. V., 1988. P. 93–94. 107 dochovaný polsko-žemaitský slovník (Słownik polsko–żmudzki). Jde o nejrozsáhlejší lexikografické dílo L. Ivinského o 2060 stranách, zahrnující písmena A–R, složené ze tří svazků6. Slovník je napsán černým inkoustem a svázán do tří samostatných knih; I. svazek má 1018 stran, II. svazek obsahuje strany 1019–1767 a III. svazek strany 1768–2060. Na některých místech jsou připojeny další listy se zapsanými slovy, která se mají vložit, například na stranu 1819 je vloženo 7 slovních hnízd. Žemaitská část slovníku je poměrně rozsáhlá a obsahuje řadu synonym a vysvětlení. Několik příkladů z tohoto slovníku: Buchta, –ty. f. – Atšiāta, –tōs. m. Wandens ing žiames tārpa ikiszūlis (s. 93). Clarz, –a. m. – Mūjtines rinkėjas; jamans duōni nuog mūjta (s. 133). Dysponować, v. a. – Pariedité, patajsité, iszpasakoté, kajp rėjkia kōké dārba wéśté (s. 239). Przymęczony, –na, –ne. adj. – Prizūditas, priwārgintas, priwėjktas, priwarītas (apej arkli) (s. 1439). Rozrodzcy, –cza, –cze. part. – Iwajsinamas. Žōliun iwajšos dalijkaj (Rozrodzce narzędzia roślin. Vasa generationis plantarum) (s. 1918). V katalogu knihovny je uvedeno, že tento rukopis slovníku L. Ivinského darovala Marija Oginskienė (Dar Marii z Potulickich Ogińskiej). Třetím rukopisem L. Ivinského uchovávaným v Krakově je práce z oblasti litevské gramatiky („Czasowanie słów dla ich ułożenia w ścislejszy porządek“. Praca z zakresu gramatyki języka litewskiego); jde o polské tabulky popisující skloňování litevských jmen a časování sloves7. Je to drobný rukopis formátu 37 × 47 cm. V katalogu se uvádí, že dílo je darem Stefanije Birecké (Dar Stefanii Bireckiej). 6Podrobněji viz Kruopas J. L. Ivinskio leksikografiniai darbai // Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai. 1960. 1(8). S. 192; Vitkauskas V. Lauryno Ivinskio raštų kalbos ypatybės // Lituanistica. 1996. č. 3(27). S. 23–24; Vitkauskas V. Lauryno Ivinskio leksikografiniai principai // Lauryno Ivinskio Kalendoriaus 150-mečiui. 1997. S. 29–32. 7Podrobněji viz cit. čl. Vitkauskas V. Lauryno Ivinskio raštų kalbos ypatybės. S. 22–23. 108 Mnohem rozsáhlejším dílem L. Ivinskise uloženým v Polsku, v němž je popsán litevský jazyk, je rukopis litevské gramatiky napsaný polsky. Toto autorovo dílo není zcela dokončeno ani uspořádáno; je zřejmé, že jde o koncept, protože obsahuje přeškrtnuté odstavce i odstavce přesunuté na jinou stránku. L. Ivinskis začíná toto dílo definicí gramatiky: vědu, která ukazuje proměňování koncovek slov za účelem vyjádření různých významů, nazýváme gramatikou (s. 1)8. Uvádí čtyři hlavní části gramatiky – etymologii (źródłosłów); syntax (składnia); pravopis (pisownia) a přízvuk (akcent (iloczas))), vypočítává šest ohebných slovních druhů (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso, příčestí) a čtyři neohebné (předložka, příslovce, spojka, citoslovce) v litevštině. Výklad slovních druhů autor začíná podstatným jménem. Rozlišuje pět skloňovacích typů podstatných jmen, které nazývá formami (Forma), uvádí koncovky nominativu a genitivu mužského a ženského rodu a dále vypočítává deset pádů podstatného jména a uvádí jejich příklady: 1. Tièwas. 2. Tièwa (–wo). 3. Tièwuj. 4. Tiewa (–wą). 5. Tiewe! 6. Tièwu. 7. Su Tièwu. 8. Tièwuje. 9. Tièwòn. 10. Tièwòp (s. 1). L. Ivinskis uvádí, že litevština má jednotné, dvojné a množné číslo: jednotné číslo: Tièwas; dvojné číslo: du tièwu a množné číslo: Tièwaj. Dále jsou v díle uvedeny tabulka skloňování podstatných jmen a příklady, jakož i značný počet příkladů litevských podstatných jmen roztříděných podle koncovek. Podobně jsou popsána přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa. Fotokopie gramatiky L. Ivinskise o 82 stranách byly nedávno přivezeny do Vilniusu a jsou uloženy v LLTIR (fond č. F1–7366). Kopie dalších rukopisů L. Ivinskise, které se nacházejí v rukopisném oddělení knihovny Polské akademie věd v Krakově, jsou rovněž ve Vilniusu. Fotokopie I. části „Prigimtūmenės“, nazvané „Žemėmina“, jsou uloženy v rukopisném oddělení knihovny Vilniuské univerzity (F72–754), zatímco kopie a mikrofilm II. části „Žolėmina“ a polsko-žemaitského slovníku jsou v rukopisném oddělení knihovny Litevské akademie věd; kopie těchto posledních rukopisů se nacházejí také v oddělení slovníků Ústavu litevského jazyka. Fotokopie tabulek jazykových údajů jsou uloženy v LLTIR (F1–7365). 8 Z polštiny přeložila autorka článku. 109 Rukopisy L. Ivinskise byly dosud prozkoumány jen velmi málo a některé vůbec. Jsou zajímavé pro historiky jazyka, gramatiky, dialektology, terminology, lexikografy i všechny, které zajímá dějiny našeho jazyka a národa9. Přijato 1998 06 26 9 Ráda bych poděkovala vedení Ústavu litevského jazyka a vědeckému tajemníkovi dr. A. Judženciovi za možnost odcestovat do Krakova, za pomoc vědecké pracovnici Z. Šimėnaitė a pracovnici Ústavu polského jazyka v Krakově dr. Rozaliji Przybytek, která pomohla najít rukopisy L. Ivinskise. 110