Iš žodžio „mokinys“ istorijos

Vincentas DROTVINAS Vilniuská pedagogická univerzita Z DĚJIN SLOVA ŽÁK Moji veljuonští žáci psali gramatoli Z „Písní“ Antana Jušky Autorství termínu žák se obvykle spojuje se jménem Jonase Jablonského. Když Jonas Jablonskis našel ve slovníku Antana Jušky příklad Jautis dar mokinys, tj. jį mokina arti, začal jako první používat toto slovo nejen ve významu „býk, kterého učí orat“, ale i ve významu „dítě nebo mladík navštěvující školu“ (viz dále). Cesta žáka do školské terminologie a současného užívání však nebyla tak přímá a jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Historie tohoto termínu je ve skutečnosti mnohem starší a složitější, a zároveň i zajímavější. Speciální termín pro označení dítěte či dospívajícího, který se vzdělává, se stal potřebným, když se vzdělávání mládeže začalo institucionalizovat, tedy když v druhé polovině 16. století začaly v Litvě fungovat první základní školy. Jak známo, první škola byla zřízena roku 1397 při vilniuské katedrále. Školy se zakládaly při kostelech. Roku 1528 vilniuská kapitula vyzývala k zakládání základních škol při kostelech a k ustanovování vikářů ovládajících litevštinu, jejichž povinností bylo učit děti. Obvykle však vyučovali varhaníci nebo kostelníci, často Poláci, kteří se litevsky naučili jen trochu. Žáci prvních škol bývali také kostelními služebníky, zpívali v kostelním sboru apod. Zpočátku neexistovaly litevské termíny pro označení žáka, stejně jako školy a učitele. Žák se tedy nazýval slovy přejatými z polštiny žakas, žekas, že keli1. Poprvé 1 žėkas pol. žak „žák církevní školy; dospívající zpěvák“, srov. žekelis, pol. żaczek. Polština toto slovo, stejně jako mnoho dalších náboženských termínů, převzala přes češtinu (srov. žak) z lidového vulgárního latinského slova diacus, diaconus. Slovo жак „žák bursy, zpěvák“ se vyskytovalo ve staré ruštině a ukrajinštině (viz Фасмер Макс. Этимологический словарь русского языка в четырех томах. Том II. Издание второе стереотипное. Москва: Прогресс, 1986, 34). 112 Výraz žėkas nacházíme v Katechismu Martyna Mažvydy: Hei Welpatis wiſłaky ant ßmaniu suſimilkiet Kunigump ßekump ßmanes tremkiet. Přejímka žėkas se hojně užívala také v rukopisných a tištěných německo-litevských slovnících Malé Litvy ze 17.–18. století, pravda, spolu se synonymy, například Schüler žėkas Szu lokas Lexicon Lithuanicum 77; Schüler. Mokintinis, iš. M. Zekas, ko. M. Szulokas, ô. M. ka, ôs. (-ė-ės) F. Clavis Germanico-Lithvana III (495–507) a podobně. V Litvě mělo žėkas, jak je patrné z příkladů, i další synonyma: vedle méně častého škalinis (viz dále) byla rozšířena i další slova, například studentas, učnius (polsky uczeń). Sim. Daukantas vysvětloval slovem žėkas hybrid šuilokas, srov. Kožnam vienam pamokslai čia duoti, didžiai pridera, ypačiai šuilokams (žėkams), paskutinį kartą į šuilę (iškalą) einantiems (cit. podle „Lietuvių kalbos žodynas“ 15, 1993, 323). Dodejme, že Daukantas (tedy v polovině 19. století) nenašel litevské ekvivalenty polských slov szkota, szkotaż, szkolnik a podobně.2 V litevských písemných památkách tedy polonismus žėkas nebyl jediným označením tohoto pojmu. Existovala i jeho litevská náhrada mokinys. Slovo mokinys se nejdříve objevuje v prvním vydání „Trojjazyčného slovníku“ Konstantina Sirvyda: žak / scholasticus, discipulus, zieks mokinis, SD₁ (208), srov. také žacek / tyro tyrunculis, ziekeiis; żakowski / scholaris, żieku (tamtéž). S největší pravděpodobností šlo o jeden z prvních neologismů, které vytvořil sám Sirvydas. Ačkoli je původ slova mokinys, jak ukazuje jeho další historie, zákonitý, Sirvydův mokiniui byl souzen jen krátký život. Jeho nerozšíření v litevštině je patrné z toho, že už ve vydání slovníku z roku 1642 místo mokinīs nacházíme pouze szkalinis: szkolny / literarius, Scholasticus, Szkalinis SD₃ (436), Scholasticus (Scholaris, Szkalinis) (518); pokud jde o slovotvorný základ, srov. szka-la: Szkola / Schola, Academia, Szkala SD₁ (179), Szkola / Schola, Szkala SD₃ (436). Je třeba dodat, že Sirvydův slovník obsahuje také variantu mokinio, mokytinis: Kuśnierczyk / tyro huius opificij mokitinis kuśnieriaus SD₁ (69); Malarczyk / tiro huius opificij, mokitinis malariaus SD₁ (76); Vczén / Discipulus. Mokitinis SD₁ (184); Krajamowski vczeń / 2 Velký polsko-litevský slovník 3. Připravil Giedrius Subačius, Vilnius, 1996, 174. 113 Declamator / Mokitinis gracios iškalbos SD3, (128); Vczeń / Diſcipulus. Mokitinis SD3 (453), srov. Kráfomowſtwo / Krafomowſka nauka / Rhetorica, Eloquentia. Gražy kalba / gauſi kalba (tamtéž). Mokytinis (mokintinis) je doložen od spisů Mažvydy až do poloviny 20. století; obzvlášť často se vyskytuje v rukopisných a tištěných slovnících Malé Litvy ze 17.–18. století, například Junger. Pafuntinnis, io. M. Mokintinnis II 503, Lehrling mokintinis Lex (58); u F. Pretoria Lehrjung Mokintinnis, ęs. (=io.–V. D.) M. II (654), v německo-litevském slovníku z roku 1728 (v Halle) Mokintinis (5926), Mokintinis (připsáno vedle Jungfer, Jumprowa Prowa (13441), Lehrling Mokintinis (15020); u J. Brodovského Lehrjung Mokintinis (762), Jünger Chriſti (discipulus) Mokintinis, Pafuntinis, Jünger in Mokitinė (764); Lehrjung Mokintinis (860), Lehr Mägdelein Mokintinė (860); P. Ruigys uvádí Mokitinis, ino, m der Lernende, Schüler, Lehrburſch (89), Jünger, Klauſytojis, ojo m. Mokitinis, nio. II (217), Lehrjung, Mokintinis, nio, m. II (241), srov. také slovník K. G. Milkuse. Toto slovo bylo převzato i do „Litevského slovníku“ Nesselmanna (1851) a nachází se také ve slovnících F. Kuršaitise, například: Jünger, der Lehrling. mokintinis, die J. Christi, Kristaus mokitinei (1870, 672); Lehrling, der, mokintinis, io beim Handwerker, auch burſch (1874, 18); mokitinis, -io Sbst. Lehrling. Schüler, in der Bibel die Jünger Christi, Johannis (1883, 260). Je zajímavé poznamenat, že v rukopisném slovníku z 18. století z Malé Litvy, takzvaném Krauzově slovníku, vedle Diſcipel mokintinis (12310), Lehrling mokintinnis (3233) nalézáme také slovo mokimys: Jäger Jung. Jiegerjungs mokinnys (278). Jde o druhý doklad tohoto slova, vedle slovníku K. Širvyda. Přesto se mokinys nerozšířilo, protože nedokázalo odolat konkurenci mokin­tinio, mokitinio a nelitevských synonym. Proto se slovo mokinnys kvůli své omezené rozšířenosti sotva hodí zařadit vedle označení osob s adjektivním sufixem *-no- kalinys, kurtinys, pasiuntinys, která se podle odborníků na historickou slovotvorbu široce užívala od 16.–17. století.3 3 A m b r a z a s S. Vývoj tvoření podstatných jmen. Slovotvorné deriváty litevských sloves, Vilnius, 1993, 127–128. 114 Jak ukazuje další historie tohoto litevského výrazu, žák, který ustrnul a zapadl na stránkách slovníků, byl od první poloviny 17. století až do konce 19. století prakticky neznámý a nepoužívaný. Na konci 19. století se litevské slovo žák znovu objevuje před našima očima. K jeho oživení významně přispěl Jonas Jablonskis, který toto slovo našel ve slovníku litevského jazyka Antana Jušky a v jeho zapsaných „Litevských písních“. V materiálu pro „Slovník litevského jazyka“, který sestavil Jablonskis, čteme: žák, žáka 1) Ve Veliuoně, ve Vilniusu žákyni (ученики) psal J. d. 2) o býkovi cvičeném k orbě 3) Ještě je žákem Šl. онъ ещё состоить въ ученики (ještě neumí práci, učí se spolu s ostatními, není zvyklý dobře pracovat atd.).4 V lístkovém katalogu „Slovníku litevského jazyka“ jsou patrně nejhojněji zastoupeným zdrojem písně Antana Jušky: Žákyně zpívá, varhany duní J. d. 1216. Proč ti ty koláče? Abych nakrmil žákyni. Dopis napsala žákyně z Kretingy. J. d. 1560 (Alsėdžiai). Žáci z Veliuony psali zprávy. J. d. 712. Žákyně z Vilniusu vyšila obrázek. J. d. 963. Žákyně z Veliuony mi to tehdy řekla. J. d. 1012. Srov. také S kněžičkou, se žákyní, s pestrými varhánky [pohřbím]. J. d. 1216. Žáka po boku Veliuony lze pochopit, víme-li, že ve Veliuoně působila jedna z nejstarších škol v Litvě, založená jezuity patrně roku 1579 při kostele postaveném roku 1421. Další příklady ze slovníku A. Jušky: Žák, žáka, m.; -yně, -yně, f. ученикъ, ученица; uczéń, uczenica Kdo se učí, ten je žák To už je pořádný žák, tj. ona učí orat. Žák je tovaryš, který ještě sám nešije. Kup (= Kupiškis). 4 J a b l o n s k i s J. Lietuvių kalbos žodynui medžiaga. Raidės L-M. – Lietuvos mokslų akademija. Rankraščių skyrius. F 99–5. 115 Z Mykolas Miežinis slovníku (1894): Žák, též mokėtinis, m. ė. f. mačecklis, e, uczeń-, -ica, terminator. ученик. Slovo žák bylo tedy ve druhé polovině 19. století již poměrně rozšířené: slovo užívané jen zřídka by se sotva stalo slovem písně. Podstatné jméno žák bylo nejspíš poměrně dobře známo nejen v místech zmíněných v písních, ačkoli, jak jsme viděli, ještě nestačilo vytlačit žeka a další cizí výrazy; na druhou stranu jeho šíření poněkud bránilo i synonymně užívané mokytinis. Jak a kdy se však prosadilo slovo žák? A. Juška obvykle zapisoval slova, která slýchal v živé řeči lidí. Proto bylo žák nejspíše slovem užívaným samotnými lidmi. Jonas Jablonskis psal o slově žák nejméně dvakrát. Poprvé v časopise „Varpas“ v roce 1904, č. 1, opravuje užívané slovo mokytinis na slovo žák a zdůrazňuje, že žák je „nejprostší slovo lidské řeči“⁵. Podruhé musel Jablonskis toto slovo opravovat o čtvrt století později při recenzi slovníčku Viktora Kamantauskase⁶. Všichni, kdo četli Jablonského jazykové opravy a řídili se jimi, si proto učinili oprávněný závěr, že slovo žák nejen Jablonskis kodifikoval, ale možná i vytvořil. V letech nezávislosti se žák prosadil jako školský termín a všeobecně se rozšířil. O rozdílu mezi žákem a mokytinis a užívání tohoto druhého slova ve významu inteligenta pojednávali i pozdější jazykovědci⁷. Dnes žák patrně vytlačil mokytinis i z církevního jazyka⁸. 5 Jablonskis J. Kalbos dalykai (Rašomosios kalbos kritika). – Rinktiniai raštai 2, Vilnius, 1959, 62. 6 Jablonskis J. Mūsų kalbos žodynėlio dalykai. Atskirį pastebėjimai dėl V. Kamantausko „Trumpo kalbos netaisyklingumų ir barbarizmų žodynėlio“ (Kaunas, 1928). – Tamtéž, 485–486. Mimochodem, pojednává se tam také o významech a užití slov apaštalas ir mokytinis. 7 „<...> mokytinis, -iai je především v jazyce Písma svatého Kristovým učedníkem. Nyní se tu a tam tímto slovem označuje i inteligent“. – Kalbos patarėjas. Připravil L. Dambrauskas, redigovali A. Salys a Pr. Skardžius. Kaunas: Lietuvių kalbos draugijos leidinys, 1939, 78. 8 Skardžius P. Novozákonní překlady do litevštiny. – Lituanistikos darbai 4, 1979, 65–110; také jeho Rinktiniai raštai 3: Kultura spisovného jazyka, Vilnius, 1998, 519–566. 116 V posledních desetiletích tuto verzi jeho původu upevnil badatel vědeckého odkazu Jablonského a zejména popularizátor jeho lexikálních oprav Algirdas Sabaliauskas. Obnovil Jablonského rozhovor s oráčem z okolí Panevėžys, od něhož lingvista uslyšel slovo žák ve významu býka navykaného na orbu, a začal je užívat ve významu „dítěte nebo mladého člověka, který se vzdělává a chodí do školy“. Podle Sabaliauskase jsou žák i škola, dá se říci, slova našeho velkého pěstitele jazyka Jonase Jablonského9. Jablonskis tedy ve skutečnosti nemusel opravovat mokytinį na mokinį, jak tvrdí Arnoldas Piročkinas10: mokinys byl v našich slovnících doložen už téměř tři sta let… Jablonskis nejednou citoval „starého Daukšu“, Sirvydase a další autory, ale o prvních zápisech slova mokinys možná nevěděl. Staré slovníky, zejména rukopisné, mu byly obtížně dostupné; navíc, jak víme, sám Jablonskis považoval za nejdůležitější zdroj jazykových oprav živý, hovorový jazyk lidí. Za neznalost historie tohoto jediného slova bychom tedy Jablonskému neměli vyčítat, tím méně ho odsuzovat nebo mu upírat prvenství v autorství slova mokinio. Vždyť Jablonskis rozlišil významy slov mokytinis ir mokinys, kodifikoval užívání slova mokinys, varoval před nevhodnou tendencí užívat mokytinį ve významu „inteligenta“ a tím přispěl k rozšíření slova inteligentas. Známe dnes první zápisy všech slov užívaných v současném jazyce, proměny jejich významů a podobně? Opravdu je třeba litovat, že „Slovník litevského jazyka“ (8, 1970, 322) uvádí historii slova mokinys teprve od Juškova slovníku, tedy od druhé poloviny 19. století. Zamlčením počátečního období života tohoto slova se totiž výrazně omlazuje mnohem starší slovo našeho jazyka a zároveň se, stejně jako v jiných podobných případech, poněkud zkresluje obraz skutečného života slova. Historie termínu mokinys je další připomínkou toho, jak by nám v podobných případech prospěla různorodá studia lexika starých autorů, konečně také nezbytný historický slovník (starých písemných památek) a další výzkumy historické lexikologie. 9 S a b a l i a u s k a s A. Iš kur jie? Pasakojimas apie žodžių kilmę, Vilnius, 1994, 226–227; S a b a l i a u s k a s A. Žodžiai keliauja, Kaunas, 1993, 100–102. 10 P i r o č k i n a s A. Jono Jablonskio kalbos taisymai, Kaunas, 1986, 62. 117 studia lexika, konečně také nezbytný historický slovník (starých písemných památek) a další výzkumy historické lexikologie. Z DĚJIN SLOVA MOKINYS (ŽÁK) Shrnutí Obvykle se předpokládá, že termín mokinys poprvé zaznamenal Antanas Juška ve druhé polovině 19. století a že jej schválil Jonas Jablonskis. Tento článek přináší některé údaje dokládající, že slovo mokinys bylo uvedeno již ve slovníku Konstantinase Sirvydase v 17. století a v rukopisu slovníku z Malé Litvy, takzvaného německo-litevského Krauseho slovníku z 18. století. Vincentas DROTVINAS Doručeno 11. 10. 2001 Vilniaus pedagoginis universitetas Ševčenkos g. 31, 2009 Vilnius E. paštas [email protected] 118