Lauryno Ivinskio mineralogijos naujadarai

Albina AUKSORIŪTĖ Institut litevského jazyka MINERALOGICKÉ NOVOTVARY LAURYNASE IVINSKISE Lauryno Ivinskio (1810–1881), vieno iš pirmųjų XIX a. lietuviškų gamtos mokslų terminų kūrėjų, botanikos ir mikologijos terminai jau šiek tiek nagrinėti1, o šiame straipsnyje aptariami L. Ivinskio sudaryti mineralų pavadinimai. Mineralogické termíny L. Ivinskis uvedl v první části rukopisu „Prigimtūmenė“. Jak již bylo napsáno2, dochovaly se dvě varianty první části uvedeného vědeckého díla: „Žemėtra“ uložená v rukopisném oddělení knihovny Institutu litevské literatury a folkloru a „Žemėmina“ uložená v rukopisném oddělení knihovny Polské akademie věd v Krakově. Hlavní části obou rukopisů, v nichž je popsána neživá příroda, se téměř neliší, proto jsou názvy minerálů probírané v tomto článku převzaty z rukopisu uloženého ve Vilniusu. V popisu „Žemėtrų“ uvedl L. Ivinskis přes 400 geografických a mineralogických termínů a ke každému litevskému termínu připojil latinské a v mnoha případech polské a německé ekvivalenty, např.: bōraksas, lat. Chrysocolla, pol. Borax, něm. Der Borax Pr 36; sidābras, lat. Argentum, pol. Srébro, něm. Das Silber Pr 37. V uvedené části L. Ivins- 1 Viz J a n k e v i č i u s K., J a n k e v i č i e n ė R. Některé nové údaje o práci L. Ivinského v oblasti litevské botanické terminologie. – Botanikos klausi-mai 2, Vilnius, 1962, 151–163; A u k s o r i ū t ė A. Názvy taxonů v díle „Prigimtūmenė“ L. Ivinského. – Terminologija 2, Vilnius, 1995, 58–65; A u k s o r i ū t ė A. Názvy systematických kategorií v díle „Prigimtūmenė“ Lauryna Ivinského. – Lauryno Ivins-kio kalendoriaus 150-mečiui: Straipsniai ir dokumentai, Vilnius, 1997, 33–39; J a n-k e v i č i e n ė R. Laurynas Ivinskis – tvůrce litevských názvů rostlin. – Lauryno Ivinskio kalendoriaus 150-mečiui: Straipsniai ir dokumentai, Vilnius, 1997, 40–46; A u k s o r i ū t ė A. Mykologické termíny L. Ivinského. – Terminologija 7, Vilnius, 2000, 48–58. 2 Viz A u k s o r i ū t ė A. Rukopisy Lauryna Ivinského v Krakově. – Terminolo-gija 5, Vilnius, 1998, 102–110; A u k s o r i ū t ė A. Terminologické dědictví Lauryna Ivinského. – Lietuvių kalbotyros klausimai 40, Vilnius, 1998, 32–40. 95 Novotvary, které Ivinskis uvedl, tvoří více než pětinu všech termínů uvedených v této části. Většina názvů minerálů vytvořených L. Ivinskisem je uvedena ve „Slovníku litevského jazyka“ s jedinou poznámkou, že slovo pochází z Ivinskisových spisů. Porovnáním názvů minerálů uvedených v tomto slovníku (LKŽ) s termíny v první části „Prigimtūmenė“ je zřejmé, že názvy minerálů L. Ivinskise zahrnuté do LKŽ pocházejí právě z tohoto jeho díla. O něco více než polovinu novotvarů L. Ivinskise tvoří odvozeniny, zbytek pak složeniny. Ve skupině odvozenin převažují přípony odvozená slova – tvoří čtyři pětiny. Předponová a koncovková odvozená slova dohromady představují pouze jednu pětinu všech odvozenin. Odvozeniny s příponami L. Ivinskis k pojmenování minerálů nejčastěji používal příponu -enis, -enė. Variantou této přípony -enis vytvořil 16 odvozenin, např.: dervenis ~ derwēnis3, lat. Porphyrites piceus, Picites seu Lapis piceus, pol. Smotowiec, něm. Pechstein Pr 22 (: pryskyřice), srov. porfyritai ChTŽ; jakšenis ~ jakšēnis, lat. Axinites rhomboides, pol. Axynit, něm. Axinit Pr 18 (: jakšis „sekera“ LKŽ IV), motivace i základ tohoto derivátu jsou pozměněné (lat. axinites; řec. axon „osa“), srov. aksinitas ChTŽ; popierenis ~ popierēnis nebo kalnakimštis, lat. Asbestus papyraceus vel suberosus, něm. Der Papierasbest oder Bergkork Pr 25 (: papír), srov. asbestas ChTŽ; ratenis ~ ratēnis, lat. Actinotus, pol. Promieniec, něm. Der Strahlstein Pr 24 (: kolo), srov.? aktinolitas ChTŽ; rievenis ~ riewēnis, lat. Stearochalyx, pol. Dolomit, něm. Der Dolomit Pr 31 (: rýha), srov. rievėnis I „dolomit“ LKŽ XI; sviestenis ~ swiestēnis, lat. Alumen butyraceum, pol. Masło górne, něm. Bergbutter Pr 36 (: máslo), srov.? aliūnitas ChTŽ; taukenis ~ taukēnis, lat. Oreostear, pol. Talkowiec, něm. Der Talk Pr 28 (: tuk), srov. 1 táłkas DŽ, NdŽ, TŽŽ, MedŽ 531, LTE VII 275; ser „velmi měkký mastný minerál – vodnatý 3 Nejprve jsou uvedeny termíny přepsané do spisovného jazyka; za vlnovkou se uvádějí litevské názvy a jejich ekvivalenty v jiných jazycích, tak, jak je psal L. Ivinskis. 4 Zkratky jsou převzaty z „Litevského slovníku“ (I – Ivinskis). 96 ný hořečnatý křemičitan používaný v medicíně, kosmetice a technice“ LKŽ XV; titnagenis ~ titnagenis, lat. Schistus Lydius, pol. Kamień Łydiski, něm. Kieselschiefer Pr 5 (: křemen), srov. titnagenis I „křemencová břidlice“ LKŽ XVI aj. Dvě odvozeniny s touto příponou vytvořil L. Ivinskis tak, že jako základová slova použil vlastní odvozeniny, např.: palakštenis ~ palakštėnis, lat. Atizoës Lepidolithus, pol. Lepidolit, něm. Lepidolith Pr 26–27 (: pàlakštzis arba palakstis, lat. Atizoës micans Pr 26), srov. lepidolitas ChTŽ; rašmenis ~ razsmenis, lat. Schistus tabularis, pol. Łupek pisarski Pr 4 (: raszmuo, lat. Graphites Pr 17). Základová slova dalších odvozenin s příponou -enis nejsou zcela jasná, např.: plostenis ~ plostėnis, lat. Hydrargyrus argent osus, pol. Amalgama, něm. Das Amalgam Pr 37 (: plostekė? viz plostėkė 1) [K], Jn (Kv), J „střepina, odštěpek“. 2) J „deska“. 3) J, Vdk „plátek“ LKŽ X; v tomto případě mohlo jít o dezintegraci – vynechání přípony základového slova), srov. amalgamà „roztok kovu ve rtuti“ ChTŽ; tirptenis ~ tirptenis, lat. Basanites columnaris, pol. Bazalt, něm. Basalt Pr 7 (: tavit), srov. bazáltas ChTŽ; souhlásku t před příponou v tomto derivátu mohl L. Ivinskis převzít z infinitivní přípony nebo z jiných základových kmenů, např.: swiestėnis, palakštėnis, neboť stejná souhláska na styku přípony a konce kmene mohla zastřít hranici přípony a L. Ivinskis se mohl domnívat, že zde má příponu s t. Odvozenin s variantou přípony -enė uvedl L. Ivinskis jen několik, např.: paskandenė ~ paskandenė, lat. Diluvialis, pol. Pokłady napływowe, něm. Fluthland (skála vzniklá během potopy) Pr 7 (: paskanda, viz LKŽ IX); sanpuvenė ~ sąnpuwėné, lat. Stagnigena, něm. Tertiär oder Molassegebirge Pr 6–7 (: supuvo); vyšnenė ~ wiśznenė, lat. Ceremium, pol. Kamień Ceresowy, něm. Cerinstein Pr 42 (: vyšnia); žemčiūgenė ~ žemčziugenė, lat. Atizoës Margarites, pol. Margaryt albo perłowiec, něm. Der Perlglimmer Pr 27 (: žemčiūgas „perla“). L. Ivinskis uvedl jen málo odvozenin s jinými příponami pro pojmenování minerálů. U několika přípon byly nalezeny pouze dva nebo tři deriváty, např.: -ėtras: akėtras ~ akietras, lat. Phlegraeus pyropoecilödes, pol. Trachit, něm. Trachyt Pr 7 (: oko), srov. trachitas „dutá efuzivní hornina s nestejnoměrně zrnitou strukturou“ ChTŽ; skylėtras ~ skiliėtras, lat. Calx 97 Tophus, pol. Tuf wapienny, něm. Kalktuff Pr 30 (: skyle), srov. skilietras LMD (I) geol. „vápenitý tuf“ LKŽ XII, tūfas „lehká pórovitá hornina vulkanického původu“ ChTŽ; žalėtras ~ žalietras, lat. Atizoēs Chloauges, pol. Chloryt, něm. Der Chlorit Pr 27 (: žalias), srov. chloritas ChTŽ. Příponu -ėtras je třeba považovat za individuální příponu užívanou L. Ivinským, kterou měl zřejmě v oblibě a tvořil s ní nejen tyto názvy minerálů, ale také již zmíněný obecný název mineralogie – žemėtros (: žemė + -ėtros) – a několik názvů rostlin, např.: ankštėtras ~ ankšztietras, lat. Lomentaria Pr 93; buožėtras ~ bužietras, lat. Cephalotrichum Pr 53; kaišėtras ~ kajšzietras, lat. Naematella a další; -menis: baltmenis ~ baltmenis, lat. Astroites foliatus, pol. Albit, něm. Albit Pr 22–23 (: baltas), srov. albitas ChTŽ; pilkmenis ~ pilkmenis, lat. Grammatikas griseus, pol. Coizitis (Zoisit), Pr 23 (: pilkas), srov. coizitas ChTŽ. Přípona -menis je poměrně vzácná a obvykle se vyskytuje pouze v dialektech, v novotvarech L. Ivinského se však objevuje často. -mina: gelžmina ~ gelžmina, lat. Metalla, pol. Kruszec, metalle, něm. Die Metalle Pr 36 (: gelžis; viz DünŽ), srov. gelžmena I neol. „kov“ LKŽ III; šarmina ~ szārmina, lat. Natrum, pol. Natron, něm. Mineralkali Pr 36 (: šarmas), jsou uvedena také synonyma: paprastaj wadinas soda arba miltena Pr 36, srov. natris ChTŽ. Přípona -mina je žemaitskou variantou přípony -mena5. -ainis: mielainis ~ mièlajnis, lat. Cyanoïdes pseudo-sapphirus, Cyanites, pol. Cyanit, něm. Cyanit oder Disthen Pr 23 (: mielas, viz 1 mielas 1) SD 59, [K], Kv, Rt, J. Jabl „sádrovec, vápenec“. 2) Kos 48, SD 113, J „křída“ LKŽ VIII); ragainis ~ ragājnis, lat. Silex corneus, pol. Rogowiec, něm. Hornstein Pr 21 (: ragas), srov. 1 ragainis I, DŽ¹ „hornina – směs jílovitých hornin, žuly a dalších materiálů“ LKŽ XI. -einis: ledeinis ~ ledejnīs, lat. Coagulum saxeum, pol. Kryolit, něm. Der Kryolith Pr 35 (: ledas), srov. kriolitas ChTŽ; lapeinis ~ lapejnis, lat. Actinotus virgulatus, Anthophyllites, pol. Antophyllit, něm. Anthophyllit Pr 24 (: lapas), srov. antofilitas ChTŽ. 5 Žr. Grinaveckis V. Lietuvių tarmės: Fonetika. Morfologija, Vilnius, 1991, 16; Vitkauskas V. Lietuvių kalbos tarmių morfoneminiai reiškiniai ir jų svyravimas: Habilitacinis darbas, Vilnius, 1999, 44–45. 98 U některých příponových odvozenin označujících minerály byl nalezen pouze jediný příklad, např.: -eitis: lašineitis ~ lašžinėjtis, lat. Steatites communis, pol. Steatyt czyli stoninieć, něm. Der Speckstein Pr 29 (: lašiniai), srov. steatit ChTŽ. Jak píše P. Skardžius, přípona -eita- je velmi vzácná; nejčastěji se užívají odvozeniny s příponou -ietis, existují však také odvozeniny s -ei-, u nichž se přípona dosud nezměnila v -ie⁶. -ėtis: molėtis ~ molėjtis, lat. Schistus argillaceus, pol. Lupek gliniany miękki, něm. Schieferthon Pr 26 (: molis). Odvozenin s touto příponou je v našem jazyce rovněž málo a téměř všechny lze, stejně jako v tomto případě, slovotvorně spojit s podstatnými jmény. -ininkas: stiklininkas ~ stiklininkas nebo atgires, lat. Antimonium, pol. Antymon, něm. Spiesglanzmetall Pr 40 (: stiklas), srov. 1 stiklininkas (-inykas Kos 122). 2) Kos 122, I, J, NdŽ „arsen“ LKŽ XIII; pol. antymon – chem. „antimon“. Odvozeniny s touto příponou obvykle označují osoby; k pojmenování různých neživých věcí se používá méně často, jako v tomto případě. -ūnas: ragūnas ~ ragūnas bazaltový, lat. Actinotus basaniticus, pol. Rogowiec bazaltowy, něm. Die basaltartige Hornblende Pr 24 (: ragas). -uonis: baltuonis ~ baltuōnis, lat. Oritis alcalinus, Leucites, pol. Leucyt, něm. Der Leucit Pr 23 (: baltas), srov. baltuonis I „takový minerál, leucit“ LKŽ I. -oklis: smirdoklis ~ smirdoklis, lat. Dysodes, Lapis suis, pol. Kamień śmierdzący, něm. Der Stinkstein Pr 31 (: smirda). -muo: rašmuo ~ rašmuo, lat. Graphites, pol. Ołówek, něm. Graphit, Reissblei Pr 17 (: rašė), srov. grafit „krystalická forma uhlíku hexagonální soustavy“ ChTŽ. -snis: tavovina ~ tavovina, lot. Rvax, pol. Lawa, něm. Lava Pr 7 (: tavenina), uvedeno vysvětlení: roztavená a ztuhlá hornina Pr 7, srov. tavovina I „lava“ LKŽ XVI. Základovými slovy odvozenin s příponami -enis, -ėtras, -mina, -ainis, -einis, -eitis, -ėtis, -ininkas a -ūnas jsou nejčastěji podstatná jména, 6 Skardžius P. Rinktiniai raštai: Lietuvių kalbos žodžių daryba 1, Vilnius, 1996, 360–361. 99 Odvozeninami přípon -menis, -uonis jsou přídavná jména, zatímco jako základová slova odvozenin přípon -oklis, -muo a -šnis byly použity slovesné tvary; pro pojmenování minerálů tedy bylo většinou utvořeno příponových odvozenin od podstatných jmen, odvozeniny od přídavných jmen a sloves jsou vzácnější. Odvozeniny s předponami L. Ivinskis vytvořil pro pojmenování minerálů jen několik odvozenin s předponami. Jsou utvořeny pomocí předpon pa-, pro-, san-, např.: pa-: paanglenis ~ paanglenis, lat. Caementum carbonaceum, pol. Keupersandstein Pr 6 (: anglenis, lat. Carbonicums Pr I Kr 11); palakštis ~ pàtakšztis nebo palàkštis, lat. Atizoës micans, pol. Mìka, něm. Der Glimmer Pr 26 (: lakštas), srov. palakštis I viz palakštė LKŽ IX, pàlakštė Šts „žerutis, žeručio plokštelė, lístek v kameni“ LKŽ IX. pro-: prokalkis ~ pròkalkis, lat. Lychnites versicolor, pol. Wapień przechodowy, něm. Uebergangskalkstein Pr 5 (: kalkis), srov. prókalkis I „vápenec“ LKŽ X; prorievis ~ pròrievis, lat. Schistus transitorius, pol. Łupek przechodni, něm. Uebergangsschiefer Pr 5 (: rievė), srov. prórievis I „břidlice (?)“ LKŽ X. san-: sankuolis ~ sánkuolis, lat. Bary lithus lamelliformis, pol. Spat ciężki, něm. Schwerspath Pr 34 (: kūlys). Jako základové slovo této odvozeniny L. Ivinskis použil žemaitské slovo kūlys, zatímco uo zapsané v odvozenině je hypernormalismus, srov. kūlis DŽ, BŽ 195, Š, kūlyš Pp, Krkl, Lž; IM 1858, 46, Kos 121 „kámen“ LKŽ VI. Všechny odvozeniny L. Ivinského s předponami mají charakteristickou koncovku podstatných jmen s předponou -is. Jak ukazují uvedené příklady, L. Ivinskis vytvořil novotvary nejen s nejproduktivnější předponou současného spisovného jazyka a terminotvorby pa-, ale také s mnohem řidčeji se vyskytujícími předponami pro- a san-. To ukazuje, že L. Ivinskis se při tvoření novotvarů s předponami nevyhýbal ani poměrně vzácným slovotvorným formantům. Jeden název je utvořen současně s předponou i příponou: pro-baltmis ~ pròbaltmis, lat. Oritis leucitoïdes, pol. Pro-leucyt, něm. Anal-zim Pr 23 (pro- + baltas + -mis). 100 Odvozování koncovkami V první části díla „Prigimtūmenė“ použil L. Ivinskis třetí způsob tvoření – odvozování pomocí koncovek – pouze k vytvoření dvou názvů: girnis ~ girnis, lat. Pyropoecilos foliaceus, pol. Gnejs, něm. Gneuss Pr 3 (: girna), srov. gneišas „metamorfovaná hornina páskované (rulové) struktury, vzniklá z živců, křemene a dalších minerálů“ ChTŽ; trąšis ~ trąnšis, lat. Chromium, pol. Chrom, Nadelerz Pr 42 (: trąšus „hutný, hustý“), srov. chrōmas ChTŽ. Oba neologismy jsou odvozeniny substantiv s koncovkou -is. L. Ivinskis použil jeden z nejproduktivnějších typů koncovky -is a jako základová slova zvolil substantivum a adjektivum. Složeniny Složeniny se obvykle třídí podle toho, z kterého slovního druhu pochází jejich druhá složka. Všechny složené názvy minerálů, které vytvořil L. Ivinskis, mají druhou složku substantivní, s výjimkou jedné složeniny, jejíž druhá složka je adjektivní. L. Ivinskis vytvořil 41 složenin s druhou substantivní složkou. Tyto neologismy lze rozebrat podle toho, z kterého slovního druhu pochází jejich první složka (ze substantiva, adjektiva nebo slovesa). Bylo nalezeno 23 složenin vytvořených ze dvou substantiv. Druhou složkou šesti termínů je žemaitské slovo kūlys „kámen“, není však jasné, proč je L. Ivinskis uvedl jako slovo s kmenem na a, např.: akmenis nebo kuotaj, lat. Fossilia terrena, pol. Ziemie i kamienie, něm. Erdige Fossilien Pr 17. Jak je patrné z tohoto příkladu, L. Ivinskis považoval za základní termín slovo akmuo a dále je v díle používal (akmenis bran-giejė Pr 17), zatímco pro tvoření složených termínů zvolil žemaitské synonymum. Dvojhlásku uo, kterou L. Ivinskis napsal ve slově kuotaj, je třeba považovat za hypernormalismus. Slovo kūlys je specifické žemaitské slovo. „Toto slovo z nářečí pobřežských dounininků, kvėdarnských a švėkšenských dunininků a většiny donininků používali také autoři pocházející z tohoto kraje – A. Pabrėža, S. Daukantas, A. Kosaževskis – ve svých textech 101 v těchto7. Nachází se v mnoha sbírkách folkloru, ve slovnících A. Jušky, J. Šlapelise, M. Niedermanna a dalších. V současné rodné nářeční mluvě L. Ivinského se slovo kūlys používá ve spojení girnų kūlys nebo girnakūlis. Je možné, že dnešní areál slova kūlys neodpovídá jeho dřívějšímu areálu, L. Ivinskis však pravděpodobně znal nejen slovo girnakūlis, ale za svého pobytu v Rietavu slýchal i slovo kūlis užívané ve významu „jakýkoli kámen“. Jak girnakūlis, které L. Ivinskis zapsal s pozměněnou koncovkou -as: girnakuolas ~ girnãkuotas, lat. Pyropoecilos granites, pol. Granit Pr 3, tak kūlis mělo v celém areálu užívání koncovku -is nebo -ys. L. Ivinskis se tedy nemohl z neznalosti splést a napsat jinou koncovku slova kūlis; proč je tedy zapsal takto, zůstává nejasné. Dvě složeniny L. Ivinskis utvořil s typickou koncovkou složených podstatných jmen -is: raup(l)akuolis ~ raupãkuolis, lat. Variolites, pol. Ospowiec, něm. Variolith Pr 22 (: rauplės, kūlys), srov. pol. ospa – „neštovice, neštovičky“; žirnakuolis ~ žirnãkuolis, lat. Arragonites pisiformis, pol. Arragonit grochowaty, něm. Erbsenstein Pr 31 (: žirnis, kūlys), srov. aragonitas ChTŽ, něm. die Erbse – „hrách“, něm. der Stein – „kámen“. U dalších složenin s druhou složkou kūlys je koncovka -as, např.: anglėkuolas ~ anglėkuotas, lat. Lithoxylon, Petrosilex xyloïdeus, pol. Drzewo skamieniałe w rogowiec, něm. Holzstein Pr 21 (: anglės, kūlys); dervakuolas ~ derwãkuotas, lat. Picites, Porphyrites piceus, pol. Smotowiec, něm. Pechstein Pr 7 (: derva, kūlys), srov. porfyritai ChTŽ, pol. smotowiec – „dehet“, něm. das Pech – „smůla, dehet“, tento neologismus je třeba považovat za synonymum již zmíněného derivátu s příponou -enis dervenis, protože ekvivalenty v jiných jazycích jsou totožné; gaurakuolas ~ gaurãkuotas, lat. Natrolithus, pol. Natrolit, něm. Der Natrolith Pr 25 (: gaurai, kūlys), srov. natrolitas „světlý, vláknitý minerál“ TŽŽ; laukakuolas ~ laukãkuotas, lat. Feldspathum, pol. Feldspat, něm. Feldspath Pr 3 (: laukas, kūlys), srov. pūtnagai „živce, živce, skupina minerálů třídy silikátů“ ChTŽ, něm. der Feldspat – „živcová žula 7 Vitkauskas V. O užívání některých žemaitských slov. – Lietuvių kalbotyros klausimai: Lietuvių kalbos leksikos raida 8, Vilnius, 1966, 160. 102 živce“. Všechny výše uvedené složeniny kromě gaurakulą L. Ivinskis pravděpodobně vytvořil podle ekvivalentů v jiných jazycích. Do této skupiny patří také dva názvy, jejichž první složku si autor vypůjčil z ekvivalentů v jiných jazycích: amazonkuolas ~ ama-zõnkuolas, lat. Astrios Amazonicus, pol. Feldspat Amazoński, něm. Amazonenstein Pr 22; sprudелkuolas ~ sprudелkuotas, lat. Arragonites, pol. Arragonit sprudlowy, něm. Sprudelstein Pr 31. Všechny tyto neologismy mají koncovku -as, která není pro spisovnou litevštinu typická, neboť většina složených podstatných jmen má koncovky -is (méně často -ys) nebo -ė. Složeniny tohoto typu s jinými koncovkami jsou nesmírně vzácné8. Mezi složeniny, jejichž druhou složkou je žemaitské podstatné jméno kūlys, patří také dva neologismy s druhou složkou akmuo: kosakmenis ~ kosakmenis, lat. Stipteriacites, Alumen calcareus aluminaris albus, pol. Kamień ahunowy, něm. Der Alaunstein Pr 35 (: kosas, akmuo), srov. kõsas Als, Kv, J, M, BS 101, Vkš, viz kvosas LKŽ VI, kvõsas (pol. kwas) „kamenec“ LKŽ VI; arlagelžis, arlaakmenis ~ artāgelžis nebo artāakmenis, lat. Ferrum aëtites, lenk. Żelazo gliniaste nerkowe, něm. Die Esenniere oder der Adlerstein Pr 39 (: arlas, gelžis; arlas, akmuo), srov. arlaakmenis I; viz arlagelžis LKŽ I, arlagelžis (hybridní) I, min. „lat. ferrum aëtites“ LKŽ I, něm. der Adler – „orel“, něm. der Stein – „kámen“. Složeninu arlaakmenis L. Ivinskis uvedl jako synonymum. Tyto příklady ukazují, že L. Ivinskis při tvoření složených podstatných jmen užíval nejen žemaitské slovo kūlys, ale také slovo akmuo, užívané ve větší části Litvy. Druhou složkou pěti termínů je žemaitské slovo gelžis (viz gelžis, -ies „železo“ DūnŽ, LKŽ III), např.: auksagelžis ~ auksa-gelžis, lat. Ferrum sulphuratum seu Pyrites, pol. Piryt żelazny, něm. Schwefelkies Pr 38 (: auksas, gelžis), srov. auksagelžis I chem. „sloučenina síry a železa; pyrit“ LKŽ I, pirītas [řec. pyritēs (lithos) – „ohnivý kámen“] „světle žlutý minerál“ TŽŽ; deguongelžis ~ deguõngelžis, lat. Ferrum phosphoratum, pol. Fosforan żelaza, něm. Phosphorsaure = Eisen Pr 39 (: deguonis, gelžis); piengelžis ~ piengelžis, 8 Ke i n y s S t. Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai, 1999, 73. 103 lat. Lycochalcos, Scheelium ferrugineum, pol. Wolfram, něm. Wolframmetall Pr 42 (: mléko, železo), srov. piengelžis I „wolfram“ LKŽ IX, volframas [něm. der Wolf – „vlk“ + der Rahm – „pěna“] „chem. prvek W, atomové číslo 74; kov“ TŽŽ; rašmuogelžis ~ raszmuogelžis, lat. Ferrum rubrica, pol. Żelazo rubryka, něm. Röthel Pr 39 (: rašmuo, lat. Graphites Pr 17, železo); stiklagelžis ~ stiktagelžis, lat. Ferrum niteus, ferrum speculare, pol. Żelazo błyszczące, něm. Der Eisenglan[z] Pr 38 (: sklo, železo), srov. něm. Eisenglanz – min. „hematit, železný lesk“. L. Ivinskis utvářel složeniny s druhou složkou gelžis k pojmenování některých druhů železa, které vyčlenil. Tyto neologismy pravděpodobně tvořil samostatně, kdy různé druhy železa či jiné minerály pojmenovával na základě podobnosti, a nikoli podle ekvivalentů v jiných jazycích. Termínem piengelžis nepojmenoval druh železa, nýbrž jiný kov – wolfram. Autor uvedl dva synonymní názvy pro samotné železo; slovo gelžis uvádí jako druhé, např.: gelažis, gelžis ~ getazis arba gelžis, lat. Ferrum, pol. Żelazo, něm. Das Eisen Pr 38, srov. geležis 2) „lidové označení slitin Fe s malým obsahem jiných prvků“ ChTŽ. Slovo gelžis L. Ivinskis užíval také ve složených termínech, jimiž označoval jiné druhy železa, např.: gelžis getswasis, lat. Ferrum badium, ferrum oxygenatum fuscum Pr 38; gelžis paprastasis, lat. Ferrum nativum Pr 39; sąnkolinis gelžis, lat. Ferrum carbonatum Pr 38–39 aj. Do třetí skupiny patří složeniny označující různé druhy břidlice; jejich druhou složkou je podstatné jméno skiltis 4) „oddělený kus, odštěpek, úlomek, střepina“ M, Vžns, S. Dauk, BsP II 146 LKŽ XII, srov. skalūnas „sedimentární metamorfovaná hornina, která se štípe na tenké desky“ ChTŽ. Příklady složenin z této skupiny: kosa-skiltis ~ kosāskiltis, lat. Schistus aluminosus, pol. Łupek atunowy, něm. Alaunschiefer Pr 26 (: kosas, skiltis); rašmuoskiltis ~ raszmuoskil-tis, lat. Schistus pictorum, Schistus graphicus, něm. Zeichenschiefer, paprasta juòdkrejdė Pr 26 (: rašmuo, lat. Graphites Pr 17, skiltis), srov. juodkreidė „psací tabulka“: Juodkreide, arba rašmuoskiltis I LKŽ IV. První složkou synonymu juodkreidė, který uvádí L. Ivinskis, je přídavné jméno; ugneskiltis ~ ugnièskiltis, lat. Schistus glisceus, Schistus bitumi- 104 nosus Pr 26 (: ugnis, skiltis), srov. hořlavá břidlice „kukersit, bituminózní břidlice – jílovitá křemitá hornina obsahující až 80% organických látek“ ChTŽ; molaskiltis ~ molaskiltis, lat. Schistus communis, Argillosus, pol. Łupek gliniany, něm. Thonschiefer Pr 26 (: molis, skiltis), srov. molaskiltis I neolog. „jílová břidlice“ LKŽ VIII, pol. gliniany – „jílovitý“, k tomuto termínu je třeba zmínit ještě jednu odvozeninu: skiltmolis ~ skiltmolis, lat. Schistus communis, mensalis, tegularis, durus, pol. Łupek gliniany, něm. Thonschiefer Pr 4 (: skiltis, molis), srov. skiltmolis I „jílová břidlice, obvykle používaná k psaní“ LKŽ XII. Jak je vidět, tato odvozenina je vytvořena ze stejných složek jako termín zmíněný před ní, pouze jsou tyto složky prohozeny; ekvivalenty obou odvozenin v jiných jazycích jsou přitom stejné. Tyto odvozeniny je tedy třeba považovat za synonyma. Čtyři odvozeniny užívané k označení druhů vápence mají druhou složku kalkis (viz LKŽ V). Tuto podobu slova dokládají názvy jiných druhů – složené termíny uvedené L. Ivinskisem, např.: kãlkis paprastasis, lat. Calx communis Pr 30; kãlkis grudiẽtasis, lat. Calx Lychnitis, Calcareus granularis Pr 30. Příklady složenin s druhou složkou kalkis: anglėkalkis ~ angliẽkalkis, lat. Calces caementariae, pol. Węglany wapna, něm. Brausekalksteine oder Kohlensaure Kalke Pr 30 (: anglės, kalkis); gaurakalkis ~ gaurãkalkis, lat. Calx stiriaeformis seu Stalag mias, pol. Wapień naciek albo sopel, něm. Der fasrige Kalksinter Pr 30 (: gaurai, kalkės), L. Ivinskis uvádí také synonymum: nejkrásnější se nachází na ostrově Antiparos, běžně se nazývá lekėtkalkis Pr 30 (: leketas 3. „krápník“ DŽ, kalkis), srov. pol. sopel – geol. „stalagmit“, stalagmity „krápníky v krasových jeskyních, rostoucí zdola nahoru“ ChTŽ; varėkalkis ~ wariẽkalkis, lat. Calx fodinalis cuprifera, něm. Zechstein Pr 6 (: varis, kalkis), srov. lat. cuprum – „měď“. Čtvrtý termín by bylo možné zařadit k tomuto typu odvozenin, jeho základové slovo v první složce je však nejasné: sraugėkalkis ~ sraugėkalkis, lat. Caementum calcareum interjectum, něm. Muschelkalk Pr 6 (: sraigė?, kalkis), srov. něm. der Muschelkalk – geol. „mušlový vápenec“. Byly nalezeny ještě dvě složeniny tvořené dvěma podstatnými jmény: plytmolis ~ plītmolis, lat. Argilla, lateraria seu Argilla martialis, pol. Glina cegłarska, něm. Der Lehm Pr 27 (: plyta, molis), srov. plytmolis I „hlína vhodná na cihly“ LKŽ X; tauk rievis ~ tāukriewis, lat. Talcum schistosum, pol. Łupek talkowy, něm. Talkschiefer Pr 4 (: taukai, rievė), srov. 105 talková břidlice „břidlicovitá metamorfovaná hornina z mastku s příměsí chloritu, slídy a dalších minerálů“ ChTŽ, 1 mastek „velmi měkký, mastný minerál – vodnatý křemičitan hořečnatý, užívaný v medicíně, kosmetice a technice“ LKŽ XV. Novotvary L. Ivinského vytvořené ze dvou podstatných jmen jsou podle vztahu významů jednotlivých složek determinativní (určovací). První složka určuje druhou. Složeniny tohoto typu jsou nejběžnější jak v obecném jazyce, tak v terminologii. První jmenná složka může druhou složku určovat různými způsoby, jak je patrné i z kompozit L. Ivinského. První složka vyjadřuje podobnost (leketkalkis, stiklagėžis), materiál, z něhož je vytvořen minerál označený druhou složkou (angliekuolas, dervakuolas), účel (plytmolis), místo, kde se nachází (lau kak uolas), nebo druhový pojem (molaskiltis, ugnėskiltis). Podle způsobu spojování jmenných složek nemá spojovací samohlásku o něco méně než třetina probíraných složenin L. Ivinského. Dvanáct složenin je spojeno samohláskou -a- (např.: auksagelžis, gaurakalkis aj.), která je nejčastější i ve složeninách současné spisovné litevštiny; dalších pět novotvarů je spojeno samohláskou -ė- (např.: ugnėskiltis, angliėkalkis aj.) a dvě složeniny dvojhláskou -uo- (rašmuogėžis, rašmuoskiltis), která je velmi vzácná a vyskytuje se pouze ve složeninách litevských nářečí. Spojovací samohlásky ve většině litevských složenin vznikly z koncových samohlásek kmenů; tento sklon, kdy se spojovací samohláska shoduje s koncovou samohláskou kmene základového slova první složky, je patrný i v novotvarech L. Ivinského, např.: arlagelžis, gaurakuolas, kosaskiltis, stiklagelžis, angliėkalkis, angliekuolas aj. U sedmi složenin se však spojovací samohlásky s koncovými samohláskami kmene neshodují: dervakuolas, molaskiltis, rauplakuolis, žirnakuolis, varėkalkis, rašmuogelžis, rašmuoskiltis. Bylo nalezeno 11 jasných složenin s adjektivní a substantivní složkou. Druhé substantivní složky některých názvů jsou stejné jako u složenin tvořených dvěma podstatnými jmény. Se druhou složkou kalkis byly nalezeny tři složeniny tohoto typu: kietkalkis ~ kiėtkalkis, lat. Calx Spissa, pol. Wapień zbity, něm. Grobkalk Pr 7 (: kietas, kalkis), srov. kietkalkis I „tvrdé vápno (Calx spissa)“ LKŽ V; senkalkis ~ šėnkalkis, lat. Lychnites, Marmor candidum, pol. Wapień stary, něm. Urkalk oder körnige Kalkstein Pr 4 (: senas, kalkis), srov. senkalkis I „starý zrnitý vápenec“ LKŽ XII; šakėtkalkis ~ šakiėtkalkis, 106 lat. Calx virgulata, pol. Wapień gałązkowaty, něm. Der Tutenkalk Pr 30 (: šakėtas 2) „s pruhy podobnými větvím“ LKŽ XIV, kalkis), srov. lat. virgula – „větvička“, pol. gałąź – „větev“. Poslední složenina patří k vzácnějším, protože obecným sklonem současných litevských složených podstatných jmen je, že kmeny jejich složek nejsou slovotvorně rozložitelné, zatímco první složkou této složeniny je adjektivum s příponou. Z žemaitského podstatného jména kūlys byl vytvořen jeden termín tohoto typu: senkuolas ~ šėnkuotas, lat. Psaronius tenax, pol. Afanit zbity, něm. Urgrünstein, kitapj wadinas djoritas Pr 4 (: senas, kūlys), srov. dioritas „intruzivní magmatická hornina se střední kyselostí“ ChTŽ. Charakteristická koncovka této složeniny, stejně jako složenin vytvořených ze dvou substantivních složek, je -is (-ys) nebo -ė, takže tento termín, stejně jako několik dříve zmíněných složenin zakončených na -as, je pro náš jazyk netypický. Další dva novotvary jsou vytvořeny s druhou složkou anglės: grynangles ~ grinąngles, lat. Carbo fossil is, něm. Steinkohlengebirge Pr 5 (: grynas, anglės), srov. 1 anglis 2) „určité palivo těžené ze země“ a 3) DŽ chem. „nejdůležitější prvek organické hmoty (C), čistý uhlík“ LKŽ I; kietanglis ~ kietąnglis, lat. Lithanthrax, pol. Węgiel kopalny czarny, něm. Steinkohle Pr 17 (: kietas, anglės), srov. kietanglis I „černé uhlí“ LKŽ V. L. Ivinskis vytvořil ještě několik složenin, jejichž první složkou je přídavné jméno a druhou podstatné jméno, např.: geltžemis ~ gėltžemis, lat. Argilla sil, pol. Glina malarska, něm. Die gelb = Erde Pr 27 (: geltas, žemė), srov. geltžemis I viz geltonžemis LKŽ III, geltónžemis BŽ 227, Vr „žlutě zbarvená půda“ LKŽ III; kiettaukis ~ kiėttaukis, lat. Oreostear fossile, pol. Talk stwardniały, něm. Verhärtete, Talk Pr 28 (: kietas, taukai), srov. kiettaukis I „ztvrdlé žvaktaukiai, ‚mastek‘“ LKŽ V; meilsva molis ~ miėtswamolis, lat. Limus sub-lividus, pol. Glina marglowata rzeczna, něm. Bläulich Lehm Pr 12 (: meilsvas, žr. DünŽ, molis), srov. meilsvamolis I „namodralá hlína“ LKŽ VII; raudongelžis ~ raudongelžis nebo raudonasis akminelis wiriszkunju, lat. Ferrum Haematites, pol. Żelazo czerwone, něm. Rotheisenstein Pr 38 (: raudonas, gelžis), srov. raudongelžis: raudongelžis arba raudonasis akminelis (Ferrum haematites) I LKŽ XI; žalsvoriev is ~ žaltswòrievis, lat. Chlorytes, pol. Chloryt, něm. Chloritschiefer Pr 4 107 (: zelenavý, rýha), srov. něm. der Schiefer – „břidlice“, chloritická břidlice „metamorfovaná břidlicová chloritická hornina různých odstínů zelené“ ChTŽ. Ještě jeden termín by bylo možné zařadit k tomuto typu složenin, jeho základové slovo prvního členu však není zcela jasné: žuvėtakis ~ žuwietakis, lat. Nitrolithus albinus, pol. Natrolit rybie oko, něm. Der Albin, Fischaugenstein oder Schthyophtalm Pr 25 (: žuvėtas?, oko). Složeniny L. Ivinského, jejichž prvním členem je přídavné jméno a druhým podstatné jméno, jsou podle vzájemného významového vztahu členů, stejně jako již probrané složeniny prvního typu, determinativní. Jejich první člen blíže určuje, specifikuje druhý. Většina těchto složených termínů jsou druhová označení minerálů. L. Ivinskis tyto neologismy nejspíše utvářel samostatně, aniž se řídil ekvivalenty v jiných jazycích. Pouze dvě složeniny L. Ivinského tohoto typu mají spojovací samohlásku, všechny ostatní jsou bez ní. Dva složené termíny vytvořené se spojovacími samohláskami mají různé spojovací samohlásky: -a- a -o-; druhá samohláska se v tomto typu složenin spisovného jazyka vyskytuje velmi zřídka. Typ složenin s jedním slovesným a jedním jmenným členem je v současné terminologii málo zastoupen. Jak píše St. Keinys, „složených termínů, jejichž první člen vychází ze slovesa a druhý z podstatného jména, je poměrně málo. Je jich 17krát méně než složenin se dvěma jmennými členy“⁹. L. Ivinskis uvedl také jen málo složenin tohoto typu – pouze čtyři, je však obtížné určit, jakou podobu slovesného členu při jejich tvoření použil, např.: mėgenkuolas ~ miegėnkuotas, lat. Silex Lydius, pol. Kamień probierski albo Lydijski, něm. Probirstein Pr 21 (:? mėgenti, mėgena, mėgeno „zkoušet, co udělat“ DünŽ, kūlys), srov. něm. der Probierstein odb. „zkoušecí kámen“; skambkuolas ~ skąmbkuotas, lat. Basanites schistosus, pol. Kamień brzmiący, něm. Klingstein oder Phonolith Pr 7 (: skamba „zní“, kūlys), srov. pol. brzmiący – „znějící“, něm. klingen – „znít, zvučet“; tyto složeniny jsou nepravidelné, protože, jak 9 Keinys St. Tvoření litevských složených termínů. – Otázky litevské jazykovědy: Speciální lexikum litevského jazyka 22, Vilnius, 1983, 100. 108 jak již bylo uvedeno, mají neobvyklou koncovku -as; plūdkalkis laukakuolinis ~ plūdkalkis laukakuolinis, lat. Argyrod amas tesselatus, pol. Fluspat blaszkowy, něm. Der FlussSpath Pr 32 (: plūdo, kalkis); velṭmolis ~ veltmolis, lat. Smectis fullonum, Argilla Smectis, pol. Ziemia suknowalska, něm. Die Walker de Pr 28 (: veltas, molis), srov. veltmolis I „taková hlína“ LKŽ XVIII, lat. fullōnius, a, um – „valchovací“. L. Ivinskis tyto termíny pravděpodobně tvořil podle ekvivalentů v jiných jazycích. Uvedené termíny jsou determinativní; jejich slovesný člen určuje člen jmenný a odpovídají tendenci složenin tohoto typu ve spisovném jazyce – spojovat oba členy bez spojovací samohlásky. Ve spisovném jazyce se složeniny, jejichž první člen vychází z podstatného jména a druhý z přídavného jména, vyskytují pouze s členem -palaikis, např. šun-palaikis, knygpalaikė. L. Ivinskis uvedl pouze jednu neobvyklou složeninu tohoto typu: auksogeltis ~ auksōg e ltis, lat. Arsenicum auripigmentum, arsenicum sulphureum flavum, něm. Realgar, Das Rauschgelb Pr 41 (: auksas, geltas). Na základě výzkumů současných složených slov a složených termínů10 lze říci, že nejcharakterističtější typy tvoření složenin v litevštině jsou tyto: 1) podstatné jméno a podstatné jméno, 2) přídavné jméno a podstatné jméno, 3) podstatné jméno a sloveso, 4) přídavné jméno a sloveso. L. Ivinskis tvořil své neologismy nejčastěji podle prvních dvou slovotvorných typů; jeho složené termíny tedy odpovídají nejproduktivnějším typům skládání v současné litevštině, avšak základová slova mnoha členů složenin (kalkis, kūlys, skiltis) jsou pro spisovnou litevštinu neobvyklá a netypická. Mnoho složenin se dvěma jmennými členy i složenin se slovesným a jmenným členem vytvořil L. Ivinskis podle ekvivalentů v jiných jazycích, zatímco složeniny, jejichž první člen je přídavné jméno a druhý podstatné jméno, nejspíše tvořil samostatně. Závěrem lze zdůraznit, že L. Ivinskis tvořil názvy minerálů odvozováním nejen pomocí produktivních slovotvorných formantů litevštiny, např. přípon -enis, -enė, -ainis, -ūnas a předpony pa-, 10 Urbutis V. Žodžių darybos teorija, Vilnius, 1978, 65–121; Keinys St. Min. str., 70–121; Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius, 1994, 150–167. 109 ale také pomocí málo produktivních přípon -ėtras, -einis, -eitis, -ėtis, předpon pro-, san-. Při vytváření složených názvů minerálů nejčastěji užíval druhé části, které nebyly vlastní obecné spisovné řeči a zpravidla pocházely z jeho nářečí, např. -kuotas, -gelžis, -skiltis, -kalkis. Část neologismů vytvořil L. Ivinskis samostatně, mnohé však utvořil také podle ekvivalentů v jiných jazycích; motivace výběru ne všech základových slov je navíc jasná. Názvy minerálů vytvořené L. Ivinskisem se v praxi neujaly a v současné terminologii se nepoužívají, zřejmě především proto, že „Prigimtūmenė“ nebyla vydána a oba rukopisy první části nebyly širší veřejnosti známy. Kdyby „Prigimtūmenė“ vyšla, některé termíny navržené L. Ivinskisem se mohly ujmout, např.: dervenis, sviestenis, baltmenis, pilkmenis, ledeinis, molėtis, ragūnas, baltuonis, plytmolis, jako se ujalo ragainis. Je však pochybné, zda by se do užívání dostaly některé jeho neobvyklé nebo i nepřesně motivované neologismy, např.: jakšenis, taukenis, tirptenis, vyšnenė, gelžmina, prorievís, gaurakuolas, piengelžis, rašmuoskiltis, veltmolis a další. V současné terminologii se minerály, pro jejichž pojmenování L. Ivinskis navrhoval neologismy, označují nejčastěji přejatými termíny, např.: baltmenis Pr 22 – albitas ChTŽ; baltuonis Pr 23 – leucitas ChTŽ; ledeinis Pr 35 – kriolitas ChTŽ; pitkmenis Pr 23 – coizitas ChTŽ; riewėnis Pr 31 – dolomitas ChTŽ; skilietras Pr 30 – tūfas ChTŽ; kiéttaukis Pr 28 – tálkas ChTŽ; stiklagelžis Pr 38 – hematitas ChTŽ a další. Neměli bychom tedy připomínat litevské názvy L. Ivinskise? ZKRATKY ChTŽ – Daukšas K., Barkauskas J., Daukšas V. a kol. Výkladový slovník chemických termínů, Vilnius, 1997. DunŽ – Vitkauskas V. Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodynas, Vilnius, 1976. DŽ – Slovník současné litevštiny, Vilnius, 1993. LKŽ – Slovník litevského jazyka, Vilnius, 1956–1999. Pr – Prigimtūmenė (rukopis), 1870. TŽŽ – Slovník cizích slov, Vilnius, 1985. 110 Mineralogické neologismy Laurynase Ivinskise Shrnutí Laurynas Ivinskis (1810–1881) in the first part of his manuscript „Prigimtūmenė“ presented over 400 terms of geography and mineralogy. His neologisms of mineralogy make about 1/5 of all terms presented in this part. A bit more than a half of neologisms of Ivinskis are derivates, others are compounds. The largest part of the group of derivates are derivates made with suffixes which name minerals. Ivinskis used to create derivates not only with popular Lithuanian language formants, for example, the suffixes -enis, -ene, -ainis, -ūnas and the prefix pa-, but also with less popular formants such as the suffixes -ėtras, -einis, -eitis, -etis and the prefixes pro-, san-. Ivinskis compounds correspond with the most productive types of the compounding in the modern Lithuanian, though many underlying words of components of compounds are unusual and not characteristic to standard Lithuanian, for example, kūlis, kalkis, gelžis and skiltis. Názvy minerálů vytvořené Ivinskisem se prakticky neujaly a v moderní terminologii se nepoužívají pravděpodobně nejen proto, že „Prigimtūmenė“ nebyla vydána, ale také proto, že některé jeho neologismy byly neobvyklé a jejich motivace není přesná. Albina AUKSORIŪTĖ Obdrženo 20. 7. 2001 Institut litevského jazyka, Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, e-mail: [email protected] 111