Botanikos vardų žodynas. Sudarė Ramunėlė Jankevičienė

SLOVNÍK BOTANICKÝCH NÁZVŮ Sudarė Ramunėlė Jankevičienė. Vilnius: Botanikos instituto leidykla, 1998, 524 p. Litevská botanická nomenklatura a terminologie se začaly vědecky utvářet na počátku 19. století. Jurgis (Ambraziejus) Pabrėža, tvůrce litevské botanické terminologie, který vykonal obzvlášť mnoho práce, napsal obsáhlou systematickou příručku o flóře Litvy Taislius auguminis a slovník názvů v litevštině a latině. Laurynas Ivinskis, který pokračoval v jeho práci a napsal dvousvazkové dílo o přírodních vědách Prigimtūmenė, vytvořil mnoho názvů rostlin. Poviliu Matulionisovi, který zahájil novou etapu vydáním tištěného slovníku litevských rostlin Žolynas (1906–1907, 112 s.), záleželo na tom, „podat počet rostlin známých v naší vlasti, shromáždit na jednom místě roztroušené poznatky, uspořádat a sjednotit je a také sjednotit rozmanitá pojmenování rostlin jak v mluveném jazyce, tak v písemných pramenech“ (Matulionis 1906–1907: 3). Jeho slovník obsahuje 3000 termínů. Využíval slovníky, obsahuje však i nenormované synonymní názvy a varianty. Dalším krokem ve vývoji botanické terminologie byl Lietuviškas botanikos žodynas (1938, 598 + XL s.), který sestavila botanická slovníková komise vedená L. Vailionisem a redigoval J. Dagys (dále LBŽ). Záměr vydat takový slovník vzešel od bývalého prezidenta státu dr. K. Griniuse. Za základ byl vzat Žolynas P. Matulionise Žolynas, který uvádí jak normativní názvy, tak celou škálu nenormativních synonym; a protože „cílem bylo připravit obsáhlejší a úplnější slovník“ (LBŽ 1938: VIII), byly využity nejen práce J. Pabrėži a L. Ivinskise, ale také všechny dostupné tištěné práce a rukopisy (jejich seznam má 13 s.), materiály kartotéky Slovníku litevského jazyka a spisy J. Jablonskise, K. Būgy, S. Daukantase a dalších. Aby slovník odpovídal duchu litevského jazyka, byly vyslechnuty připomínky a doporučení jazykovědců doc. dr. P. Skardžiuse a doc. J. Balčikonise. Ve slovníku bylo nalezeno více než 3300 vědeckých termínů; s nářečními výrazy by jich bylo mnohem více. Normativní vědecký název je jasně odlišen od nářečních a jiných synonym, která jsou lokalizována zkratkami místních názvů a jinými zkratkami. LBŽ rozšířil slovník P. Matulionise jak co do počtu termínů, tak jazyků. „Kromě toho byla do slovníku zahrnuta řada rostlin z cizích zemí, které se buď pěstují v litevských parcích, zahradách, pokojích a sklenících, anebo 148 mají velký praktický význam, nebo se o nich často píše v literatuře, protože jsou důležité z teoretického hlediska“ (LBŽ 1938: XIII). Hlavní text LBŽ tvoří názvoslovný seznam rostlin (latinsko-litevský, s. 1–380; litevsko-latinský, s. 381–532), botanická nomenklatura farmakognosie (s. 533–554), tabulka systematiky rostlin (s. 555–566) a slovníček latinsko-litevských adjektiv druhových názvů (s. 567–595). V první části jsou abecedně uvedeny latinský název se zkratkou příjmení autora, výklad původu a významu názvu, latinský název čeledi, hlavní litevský název (bez vyznačeného přízvuku) a jeho synonyma z různých zdrojů (míst a autorů), zkráceně označených v závorkách, ekvivalenty v jazycích sousedů (němčině, ruštině, polštině a lotyštině; někdy, zejména u názvů rzí (Puccinia) a bakterií (Bacterium), najdeme jejich ekvivalenty zapsané pouze v jednom či několika jazycích), místo výskytu či pěstování, vlastnosti, použití, dobu kvetení a dobu dozrávání označenou římskými číslicemi, například: Q[uer­cus] Robur L. (lat. robur – síla, mohutnost; má tvrdé dřevo a pevný kmen odolný vůči bouřím) – dub letní. V: Stiel-E[iche], Sommer-E. R: Д[уб] летний. Ln: D[ab] szypułkowy. Lt: Parastais o[zols]. V lesích, často. Žaludy se používají jako náhražka kávy. Dřevo poskytuje pevný a trvanlivý materiál pro různé truhlářské výrobky. Kůra se používá k léčebným účelům, v lékárnách se označuje jako Cortex Quercus. V. A[cer] platanoides L. – javor k[len]; medžliepis (Mln, Pet, Al, Pn, Rk, Tr, Uk); medlepis (Kėd, Pn), medlepė (M), medliepis (Kėd, Pn, Šl, Trg), medžialapis (Rk, Z), medžialiepė (Ut, Z), medžlepis (Kos, B). V: Spitz-A[horn]. R: K[лен] обыкновенный. Ln: K[lon] zwyczajny. Lt: Parastā k[ļava]. V listnatých lesích; navíc se často pěstuje v parcích, u usedlostí a podél cest. Javorové dřevo poskytuje kvalitní materiál pro truhlářské práce. Na vesnicích se listy používají k podkládání bochníků při pečení chleba. Jarní míza je velmi sladká a oblíbená k pití. IV–V. Původ názvu každého taxonu se LBŽ snaží rozebrat po jednotlivých částech slova a uvést jejich význam. Např.: Abutilon Avicennae (řec. a – ne, bous – býk, tilos – průjem); Ocimum Basilicum (řec. okimon – řecký název této rostliny, odvozený od ozo – voním; řec. bazilikon – královská bylina, protože příjemně voní). 149 V LBŽ se vysvětluje i původ zřídka se vyskytujících druhových přídomků, např.: Negúndo L. (negundo – indické, malabarské jméno stromu); Lántana Camára L. (lat. lentare – ohýbat, protože má pružné větve; camara – jméno tohoto keře v jazyce domorodců Jižní Ameriky); T. foenum graecum L. (lat. foenum graecum – řecké seno, tak se tato rostlina nazývá ve spisech Plinia a Columelly). Je však třeba říci, že správnost všech výkladů původu nebyla ověřena a někdy je skutečně pochybná. Do LBŽ byly zařazeny také druhy hub a bakterií (Helminthosporium avenae – pruhovka ovesná, Puccinia – rzi, Tuburcinia occulta – sněť žitná, Bacillus – Bacila, Bacterium aceti – bakterie octová apod.). V roce 1998 vyšel nový Botanikos vardų žodynas (dále BVŽ). Sestavila jej R. Jankevičienė, litevská jména rostlin vybrala a schválila botanická slovníková komise, jejímž předsedou byl v letech 1950–1992 J. Dagys a od roku 1993 V. Rašomavičius; mezi její členy v různých obdobích patřili jazykovědci J. Kruopas, K. Gaivenis, A. Auksoriūtė aj. Slovník schválila Státní komise pro litevský jazyk. Jeho základem je LBŽ, názvosloví se však rozšiřovalo a upravovalo při posuzování a tvorbě litevských jmen rostlin podle seznamů rostlin předložených botaniky, znalci léčivých bylin a dalšími teoretiky a praktiky. Ve slovníku bylo nalezeno téměř 8000 termínů. Slovník tvoří botanická nomenklatura v latině, litevštině, němčině, angličtině a ruštině (s. 15–318), rejstříky jmen rostlin ve všech jazycích (s. 319–478), slovníček druhových epitet v latinsko-litevském jazyce (s. 479–486), seznam autorů latinských jmen rostlin (s. 487–510) a systém rostlin popsaných ve slovníku (s. 511–522). V úvodu se pojednává o přípravě slovníku a o zásadách, jimiž se řídí uvádění názvů rostlin. Zde se setkáváme s první jazykovou chybou slovníku: přídavné jméno botaninis, -ė je opakovaně užito nepřesně. Z hlediska tvoření je správné a spisovné, avšak jeho vztahový význam se nehodí do všech slovních spojení – terminologové je nahrazují slovy botanikos nebo augalų, např.: pravidla botanické (=botanikos, augalų) nomenklatury (BVŽ 1998: 6); litevská botanická (=botanikos) terminologie (7), srov. Botanikos vardų žodynas. V hlavní části BVŽ jsou abecedně uvedeny latinské jméno rodu či druhu rostliny, příjmení autora, který jej poprvé popsal (zkráceně), 150 zkratkami a symboly – životní forma a délka života rostliny, rozšíření, užitkový význam a podmínky pěstování, např.: Q[uerçus] Robur L. – dub letní/ Stiel-Eiche, Sommer-Eiche/ pedunculate oak, common oak, English oak/ дуб черешчатый, дуб обыкновенный, дуб летний. – ♀ Lesy. Evropa, Malá Asie, severní Afrika. Rozšířen v Litvě. ♧, □, ▸ pěstovaná rostlina, výsadby. A[cer] platanoides L. – javor mléč/ Spitzahorn, Faulbaum, Spindelbaum/ Norway maple/ клен остролистный, клен обыкновенный, клен платановидный. – ♀ Lesy. Evropa. Rozšířen v Litvě. ♧, □. Pěstovaný, výsadby. BVŽ nezařadil jména rostlin z dalších říší – hub a bakterií –, protože jde o samostatné oblasti. Bylo zjištěno, že větší část tvoří nelitevská jména rostlin, které v Litvě nerostou; například z více než 650 názvů pod písmenem A jich v naší zemi roste sotva 150. V žádném případě to však není nedostatek slovníku – vždyť se nejmenuje „litevský“. Zmiňuje se o tom úvod: „[…] jsou uvedena jména rodů a druhů mnoha rostlin, které v Litvě vůbec nerostou nebo se pěstují jen příležitostně – okrasných, léčivých a jiných užitkových rostlin, častěji zmiňovaných v cestopisech, významných pro geografii rostlin a další obory“ (BVŽ 1998: 8). Takový slovník seznamuje se světovou flórou a rozšiřuje obzory. Jména jsou uvedena v pěti jazycích – lotyšská chybějí. Novější jména rostlin často nejsou uvedena ve všech jazycích, někdy je k dispozici jen jedno litevské jméno, např.: Melissa – meduňka/Melisse/balm/мелисса; Blepharostoma – plaukalapė/Haarblattmoos/–/блефаростома; Anki­strodesmus – ankistrodesmas/–/–/–; Scenedesmas – scenedesmas/–/–/– aj. V recenzovaném slovníku je nejčastěji uvedeno jedno litevské odborné botanické jméno, zatímco německých, anglických a ruských jmen bývá často několik: Blysmus – viksvėnis/Quellried/blysmus, club-rush/блисмус, почочник; Zantedeschia – kalija/Zimmer-Kalla, Zantedeschie/callalily, trumpet lily/белокрыльник, калла a mnoho dalších. Není jasné, zda je první název normativní, zda jsou rovnocenné, nebo zda se uvádějí pouze pro účely překladu. V úvodu slovníku se neuvádí, proč se u některých botanických jmen v BVŽ vysvětluje jejich původ, např.: Acidanthera (řec. akis, -idos – hrot, anthera – prašník); Fissidens (lat. fissus – rozštěpený, dens – zub); Lactuca (lac, 151 lactis – mléko) atd., u jiných nikoli. Možná postupovali opatrněji – vyhýbali se nespolehlivým výkladům. BVŽ však někdy uvádí alespoň jazyk, např.: Lilium L. (lat. název rostliny); Luffa Mill. (arab. loofah – název rostliny). Některé informace týkající se původu by bylo třeba upřesnit. Asklepios (= Asklėpios) – není mytologická postava, nýbrž první lékař; Asklepijas je ve skutečnosti řecký bůh léčení, bůh lékařů (ANTŽ 1998). Ginkgo není čínský, ale japonský název stromu (ANTŽ 1998). Lze doplnit: Euryale není jen tak nějaká postava řecké mytologie, nýbrž přesněji jedna z Gorgon (IMŽ 1999). Při podrobnějším výkladu původu taxonů BVŽ zmiňuje osoby, jejichž příjmení dala vzniknout názvům rostlin. Jsou označovány jako přírodovědci (K 20, L 187, N 70, S 383), správně však má být přírodovědci (tak je tomu i v E 173), protože naturalisty se nazývají umělci usilující o fotografické kopírování skutečnosti. Není jasné, proč je přízvukování latinských epitet uvedeno v příloze – slovníčku, a nikoli přímo ve slovníku. Ve slovnících je obvyklé přízvukovat všechna slova, je to praktičtější. Přízvuk je třeba vyznačit také u latinských názvů čeledí rostlin: DIPSACACEAE (=DIPSACÁCEAE), PINACEAE (=PINÁCEAE), ULVACEAE (=ULVÁCEAE) atd. Druhy by mohly mít vlastní dodatečné číslování. Ne všechno je seřazeno abecedně, např. 183 Bryum, 192 Bryonia – pořadí má být opačné. Na některých místech je v rejstříku chybné číslování: je uvedeno siningija S 304, ačkoli ve skutečnosti je to S 305. V části věnované zkratkám a symbolům není uvedeno vše: Eur. (A 2); Antarkt. (P 445); bot. (W5); išplit. (V 71); kolekc. (G 17); sukul. (A 250, A 253 atd.); pap. (C 616); pašar. (G 167); pusrut. (A 574); není jasné, co označuje symbol □ (F 31). Rejstřík litevských názvů je sestaven bezvadně. Největším nedostatkem je, že když slovník uvádí několik termínů, v rejstříku chybí odkaz „viz“, tj. všechna tato slova jsou v rejstříku zapsána samostatně, aniž by odkazovala na jeden či druhý synonymní výraz. Nomenklatura a problémy jejích změn. V BVŽ jsou všechny názvy rodů jednoslovné, s výjimkou frazeologického termínu vodní lilie. Názvy druhů jsou většinou dvojslovné, přestože existuje několik desítek jednoslovných, všeobecně známých názvů: olše lepkavá, pelyněk brotan, řepka, zelí, tuřín, tykev atd. Zde se odchyluje od formálních požadavků na pojmenování, nikoli však od živého jazyka. LBŽ si to ještě netroufl – psal alks- 152 nis juodalksnis, plukė žibuoklė, kopūstas kalafijoras, bajorė rugiagėlė, avietė gervuogė, kryklė vyšnia, ramunė ramunėlis, šilauogė mėlynė, žemuogė braškė a podobně. BVŽ se odvážil porušit formální požadavky také u přístavkových termínů, např.: begónie převislá, palma zakrslá, bříza trpasličí, plavuň šaršak, oves planý, mák rozsévač a ještě asi deset dalších. Stejný název mají Chamaerops a C. humilis – palma zakrslá, ačkoli druhý název by měl mít přívlastek, například nízká, srov. něm. Zwergpalme a niedrige Z., Schirmpalme, angl. dwarf palm a African hair palm, helm palm, rus. хамеропс a х. приземистый, карликовая пальма. Podle počtu názvů druhů má v BVŽ nejvíce druhů ostřice – 76 (v LBŽ 51). Po jednom druhu mají v obou seznamech rostlin několik desítek rostlin. V BVŽ došlo k mnoha změnám latinských názvů. V Úvodu BVŽ se uvádí: „Objektivita hodnocení rozsahu taxonů a jejich postavení v obecné soustavě rostlinného světa závisí na množství dostupných informací. Dodatečný výzkum dříve či později přinese pozitivní výsledek – sjednocení názorů“ (BVŽ 1998: 8). Když se z druhu vytvoří rod, změní se i jeho litevský název, např.: D[ryopteris] Linnaeana – hasivka trojhranná (LBŽ) – D. linna-eana ž. Gymnocarpium dryopteris – kapradinka trojhranná (BVŽ); G[alium] cruciatum – svízel křížatý (LBŽ) – G. cruciata ž. Cruciata laevipes – křížatka světlá (BVŽ). Z rodu Agropyrum (pýr) byly v LBŽ vytvořeny dva rody – (Agropyron) valkūnas a (Elytrigia) pýr. Valkūnas není jako nářeční synonymum uveden ani v LBŽ, ani ve druhém svazku LF. V XVIII. svazku LKŽ je uveden čtvrtý význam slova valkūnas, „pýr“, užívaný západními Dzúky (v Alytusu, Jieznasu, Onuškisu a jinde). Každá změna, byť vědeckým přínosem, je problematická. Litevština si s valkūnas poradila dobře; jiné jazyky dosud nenašly odlišné názvy pro Agropyron a Elytrigia – Queckel couch-grass/житняк, пырей. V LBŽ byl rod Cydonia (kdoule) nyní rozdělen na dva rody Cydonia – cidonie, Chaenomeles – kdoulovec (BVŽ). Není správné, že se do litevského názvosloví vrátil cizí výraz cidonie, který se všude opravuje. 153 V systému rostlin popisovaných v novém slovníku se objevily nečekané novinky – částečné změny názvů čeledí. Např.: Brassicaceae (Cruciferae) – brukvovité (křížaté); Fabaceae (Leguminosea) – bobovité (luskovité); Apiaceae (Umbelliferae) – miříkovité (okolíkaté); Lamiaceae (Labiatae) – hluchavkovité (pyskaté); Asteraceae (Compositae) – hvězdnicovité (složnokvěté); Poaceae (Gramineae) – lipnicovité (trávovité); Arecaceae (Palmae) – arekovité (palmovité). Neztrácí se ve snaze o určitou systematičnost – pojmenovat všechny čeledi podle rodů – přesnost a srozumitelnost? Alespoň ne v botanice – v zemědělství se musí zachovat varpiniai a ankštiniai. V BVŽ se uvádí: „Ve slovníku se neočekávalo vyřešení otázek taxonomie a systematiky“ (BVŽ 1989: 8). Lietuviškieji botanikos vardai. Litevská odborná slovní zásoba – alespoň v botanice – se považuje za hlavní zdroj terminologie. Comarum bylo v BVŽ zbytečně přejmenováno na sūdras (LKŽ XIV sūdras, -a „tvrdý, ztuhlý“), zatímco v LBŽ bylo trindažolė (také v Žolyne P. Matulionise). Zavedená tradiční pojmenování se zařazují do různých katalogů rostlin, encyklopedií i do DŽ, a proto by se neměla bez nejnutnějšího důvodu měnit. O botanickém názvosloví hodně psal dlouholetý terminolog K. Gaivenis. Je zvláštní, že BVŽ k jeho připomínkám (Gaivenis 1985: 176) vůbec nepřihlédl. Např.: 1. Pro pojmenování druhů téhož rodu by se neměla používat podobná přízviska, např.: Carex rostrata – ostřice zobánkatá (srov. lotyš. v LBŽ pudeļu grīslis [ostřice lahvicovitá]) a dnes změněné pojmenování – užpūstais grīslis [ostřice nafouklá] (tento i další lotyšské příklady byly shromážděny na internetové stránce www.google.lt//latvijas.daba.lv/augi.senes/, ověřeny také podle normativního encyklopedického slovníku „Latvijas daba“, 1994–1998) a C. rhynchophysa – ostřice dlouhozobá; Equisetum hyemale – přeslička zimní (srov. ziemzaļā kosa [přeslička zelená]) a E. trachyodon – přeslička hrubozubá atd. 2. Je třeba se vyhýbat názorným druhovým přízviskům, která se obtížně ztotožňují, např.: Carex globularis – ostřice kulovitá, srov. lotyš. apaļvārpainais grīslis [ostřice kulatoklasá]; Astragalus danicus – kozinec černozubý, srov. lotyš. Dānijas tragantzīrnis [kozinec dánský]. Výpůjčky a jejich litevské ekvivalenty. Z více než tisíce pěti set rodových názvů v BVŽ tvoří přibližně pět set výhradně výpůjčky z latiny. BVŽ používá výpůjčky mnohem více než LBŽ. Např.: 154 BVŽ kana (Canna) – v LBŽ indijinė papytė (Canna indica); karagana (Caragana) – žirmedis; karlina (Carlina) – sausažiedis; elimas (Elymus) – smiltyninė rugiaveidė (Elymus arenarius); eugenija (Eugenia) – gvaizdikmedis; ferula (Ferula) – devyndrekis; grimija (Grimmia) – mitršepšė (a také dailenis u Ivinskise); liguliarija (Ligularia) – sibirinė liežuvė (Ligularia sibiraca); mesija (Meesia) – dantjunga (Meesea); pasiflora (Passiflora) – mėlynoji kryžiažiedė (Passiflora caerulea); robinija (Robinia) – baltažiedis vikmedis (Robinia Pseudacacea); šerardija (Sherardia) – arvenis (Sherardia arvensis); veisija (Weissia) – žalsvoji balsvenė (Weissia viridula) a další. Někdy je tomu i naopak: BVŽ žydrūnis – v LBŽ ageratas (Ageratum mexicanum); smaugikas (Celastrus) – celastras lipikas (Celastrus scandens); laumenė – doronikė (Doronicum); lapenis – filokaktas (Phyllocactus); smiltyninis šepetukas (Weingaertneria canescens ž. Corynephorus canescens) – veingertnerija (jen synonyma smilgaveidė, šepetukas). K. Gaivenio buvo siūlyta keisti svetimus gėlių pavadinimus (Gaivenis 1997: 47–48): Dieffenbachia – difenbachija – ajerinių šeimos augalas, taigi ajerūnė; Sansevieria – sansevjera – jos lapai panašūs į kardus, todėl karduotė; Caladium – kaladis – labai puošniais lapais, todėl keistinas lietuvišku žodžiu lapainis; Haworthia – avortija – dėl lapų margumo tinka vadinti margulė; gėlė Eranthis – erantis – anksti žydintis, taigi pavasariukas; Heliosperma – heliosperma – gr. helios „saulė“, taigi saulukė; Beloperone – beloperonė – jos žiedynai panašūs į spurgus, todėl spurg uotė; Chlorophytum – chlorofitas – su orinių šaknelių kuokšteliais tarsi viksvomis, todėl viksvūnė. Podívejme se na názvosloví rostlin v sousedních zemích – lotyšské a německé: tam je mezinárodních názvů méně než v litevštině. Lotyšské a německé botanické termíny se snaží vytvářet vlastními jazykovými prostředky, srov.: Aneura – aneura – bezdzīsl enes [„bezžilky“]/Bryum – brija – samtītes [„sametky“: lotyš. samts „samet“]/Birnmoos [„hruška“ + „mech“]; Cephalozia – cefalozija – pumpurzarenes [„pupen“ + „větvička“]/Kopf sproßmoos [„hlava“ + „vzrůst; výhonek“ + „mech“]; Drepanocladus – drepanė – sirplapes [„listy ve tvaru srpu“]/Sichelmoos [„srp“ + „mech“]; Lepidozia – lepidozija – zvīnlapes [„šupinolisté“]/Schuppenzweigmoos [„šupiny“ + „větev“]; 155 Scopolia – skopolie – lopatkovité [„lopatky“]/ Tollkraut [„šílený; úžasný“ + „bylina; rostlina“]. BVŽ uvádí alavijas (Aloe), ale lidový název alijošius je populárnější (LKŽ I, 1968), proto by bylo lepší uvést oba, nebo ještě lépe se vrátit k dřívějšímu názvu alijošiaus. Jako synonyma jsou uvedeny vaistinė ramunė ir ramunėlis (proč ne ramunėlė?) (Matricaria recutita), valgomasis ridikas ir ridikėlis (Raphanus sativus). Artemisia absinthium – v LBŽ kietis metėlė; v LF VI kartusis kietis (pelynas); DŽ₄ pelynas viz metėlė, zatímco BVŽ uvádí kartusis kietis (pelynas je slavismus). Hyssopus byl v LBŽ juozapas, v BVŽ isopas, juozažolė. Vhodnější je juozažolė (Gaivenis 1990: 79). Ricija (Riccia) by se měla také změnit: místo ní bylo v LBŽ plonė. Občas vzniká dojem, že v jazyce botanické vědy dochází k nedostatku pojmenovacích prostředků: vytvářejí se příliš podobné názvy – vzniká zmatek a jazyk se ochuzuje. Například Hibiscus rosa-sinensis – kinrožė a Rosa chinensis – kinė rožė. Člověk by si mohl myslet, že jde o tutéž rostlinu, ačkoli tomu tak ve skutečnosti není. Proto by se jeden z názvů měl upřesnit – v LBŽ se Hibiscus rosa-sinensis nazývá gražiažiedė kinrožė. Bylo by možné inspirovat se jinými jazyky, kterým nemáme co vytknout: Hibiscus rosa-sinensis – Rosen-Eibisch/ China rose, Chinese hibiscus, shoe flower/ губчук, кумачкая роза; Rosa chinensis – Edel-Rose, Bengal-Rose, chinesische Rose/ Chinese rose, India rose/ роза кумачкая, чайная роза. Nebylo by nejlepší název změnit – nikoli kininė, ale arbatinė rožė? Ne vždy jsou přijatelné vzácné přejaté epitetony, které nevyjadřují rozlišovací znaky, např.: sareptinis bastutis (Brassica juncea), gimnodininis glenodinis (Glenodium gymnodinium) apod. V LBŽ byly zařazeny názvy, které by dnes do seznamů botanických názvů zařazeny nebyly. Např.: LBŽ Viola canina – šunpijonkė – v BVŽ máme šuninę našlaitę; LBŽ Bryum – silnyčius – v BVŽ brija; LBŽ Carthamus – kriukuzas – v BVŽ dygminas. Nepřijatelný je název BVŽ gójasamanė (Pseudoscleropodium), protože gojus je cizí slovo. Ve slovníku byly nalezeny termíny, které je třeba opravit: arachis (=žemės riešutas); kokos-palmė (=kokosinė palmė); alyvpalmė (=alyvinė palmė) (TT 1992). Jednoslovné latinské termíny jsou pro botanickou vědu praktické, některé z nich by se však neměly překládat složenými slovy (Gaivenis 1989: 44) – rapipalmė 156 (=lískooříšková palma); sabalová palma (=trpasličí palma?); cykasová palma (=knoflíková palma). Existují pochybné případy počeštění, např.: Amaryllis – amarilė (=amarilis?); Hawortija – avortija (=hawortija); Marsilea – marsilija (=marsilėja?); Lodoicea – lodoicė (=lodoicėja?). Chyby v přízvuku a pravopisu. Bylo nalezeno několik nepřesností v přízvuku: spanguolė (=spańguolė); areka (=arekà); kapāris (=kāparis); bukadyglis (=bukadýglis) maurabragis, srov. gausiadyglis m.; Berchtòldo (=Bèrchtoldo) plūdė (Potamogeton berchtodii). Následující litevská či latinská slova nemají vyznačen přízvuk: sidabrinis (=sidabrìnis) antūris; Cephaelis, Cuminum; Gigartina; Laminaria, Lyngbya; Mallomonas, Metzgeria, Microcystis; Navicula; Odontoschisma; Phacus, Physcomitrium, Plagiochila, Ptilidium; Riccia, Rivularia; Scapania, Scytonema, Solenostoma, Stauroneis; Vaucheria, Volvox. V BVŽ bylo nalezeno málo pravopisných a korektorských chyb: ilìnas (=ýlinas) nariuotis; naturalistas (=natūralistas); dmbliai (=dumbliai), Jobibara (=Jobibarba) sobolifera. Botanická nomenklatura se neustále zpřesňuje. V Předmluvě BVŽ se uvádí, že „cílem bylo sjednotit litevské názvy rostlin užívané odborníky z různých oborů i amatéry a pomoci předejít zmatkům“ (5). Opravdu bychom si přáli mít ustálenější názvy, více litevských, živějších a jednodušších. Samozřejmě litevské názvy musí být tvořeny podle pravidel litevského jazyka. Byly vykonány dva sisyfovské úkoly: jeden slovník je zralého věku, druhý je ještě mladý. LBŽ je litevštější a čistší, zatímco v BVŽ velmi chybějí litevské ekvivalenty či náhrady. BVŽ je publikace určená pouze botanické vědě, těm, kdo ji studují a vyučují. Mnoho rostlin je velmi rozšířených, nové se stále šíří, ale často mají cizí názvy, nelitevské. PRAMENY A LITERATURA ANTŽ 1998: Antikos žodynas, Vilnius. BVŽ 1998: Botanikos vardų žodynas. Sudarė R. Jankevičienė, Vilnius. DŽ₄ 2000: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. Gaivenis K. 1985: Lietuvos augalų genčių ir rūšių pavadinimai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 24, 176. 157 Gaivenis K. 1989: Mokslo kalbos dalykai. – Kalbos kultūra 56, 43–49. Gaivenis K. 1990: Yzopas arba juozažolė. – Kalbos kultūra 58, 79. Gaivenis K. 1997: Siūlome kelis lietuviškus gėlių pavadinimus. – Kalbos kultūra 69, 46–48. IMŽ 1999: Iliustruotas mitologijos žodynas, Vilnius. LBŽ 1938: Lietuviškas botanikos žodynas. Sudarė Botanikos žodyno komisija, vadovaujama L. Vailionio, red. J. Dagys, Kaunas. LF 1959–1980: Lietuvos TSR flora 1–6, Vilnius. LKŽ I 1968: Lietuvių kalbos žodynas 1, Vilnius. LKŽ XIV 1986: Lietuvių kalbos žodynas 14, Vilnius. LKŽ XVIII 1997: Lietuvių kalbos žodynas 18, Vilnius. Matulionis P. 1906–1907: Žolynas: Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas, Vilnius. TT 1992: Terminologijos taisymai, Vilnius. TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. Solvita LABANAUSKIENĖ Přijato 2002-11-04 Institut litevského jazyka ul. P. Vileišiaus 5, LT-2055 Vilnius E-mail: solv [email protected] 158