Teisės terminai su šaknimi „teis-“ 1918–1940 m. Lietuvos kodeksuose

Právní termíny s kořenem teis – v litevských zákonících z let 1918–1940 ALVYDAS UMBRASAS Institut litevského jazyka Slovo teisė lze považovat za nejdůležitější termín oblasti, která se tímto slovem označuje. V právu se vyskytuje také značné množství dalších odvozených termínů s kořenem teis-. Termíny s tímto kořenem jsou předmětem zkoumání tohoto článku. Materiál pro výzkum byl shromážděn z neoficiálních litevských překladů ruských zákoníků, které platily v Litvě v letech 1918–1940. Před zahájením shromažďování materiálu se očekávalo, že termínů s kořenem teis- bude ve zkoumaných zákonících poměrně mnoho, a toto očekávání se vrchovatě potvrdilo – bylo nalezeno více než 600 termínů (26 jednoslovných, ostatní složené, tj. alespoň jedno jejich slovo obsahuje uvedený kořen). To představuje přibližně jednu devítinu všech právních termínů použitých v zákonících. Všechny termíny nebo jejich složky s kořenem teis- používané v daném systému jsou odvozeniny buď od přídavného jména teisus, nebo od slovesa teisti, ne však nutně přímo, tj. může jít o několik slovotvorných stupňů, jejichž první (strukturálně nejnižší) vychází z uvedených slov. Je pravda, že existují případy, kdy slovotvorný řetězec není zcela jasný. V článku jsou termíny rozděleny do skupin – ty jsou utvářeny především podle určitých odvozenin nebo jejich základových slov, přičemž se zohledňují i nižší slovotvorné stupně. 1. PŘÍDAVNÉ JMÉNO TEISUS A JEHO ODVOZENINY Teisus a teisumas Přídavné jméno teisus je slovotvorným základem rozsáhlé skupiny právních termínů, samo však bylo ve zkoumaných zákonících jako složka termínu užíváno zřídka a ve více než jednom významu. Byla nalezena abstrakta tohoto přídavného jména teisumas CP₃₁ᵥ 811 a záporné neteisumas CP₃₁ᵥ 811. V uvedených případech jsou užita ve významech „správnost“ a „nesprávnost“ (v originále – правильность, неправильность; mimochodem, v CT₃₈ jim odpovídá taisyklingumas a netaisyklingumas), existovalo však i jiné užití: v termínech teisus reikalavimas BS₁₉ Terminologija | 2006 | 13 97 165, BS31 165, neoprávněná povinnost BS19 46, BS31 46, neoprávněnost držby CĮ33 530 podle současného pojetí se tím míní „zákonnost“ či „nezákonnost“, srov. také užití ve významech „osvobozený“ a „obviněný“: oprávněná strana CTĮ38 133 T, neoprávněná strana CTĮ38 133 T. Uvedené termíny BS19 a BS31 byly již v BS34 náležitě nahrazeny – neoprávněný nárok, neoprávněná povinnost. V dnešních kodexech se spravedlivý, spravedlnost vůbec nepoužívá. Možná není důležité v kodexech spravedlnost pojmenovávat, tím spíše, že tento pojem částečně spadá také do oblasti etiky. Správný a spravedlnost Z dalšího přídavného jména odvozeného z přídavného jména oprávněný, totiž správný, byl nalezen pouze jeden složený termín: nesprávné obvinění BPI33 32. Při překládání originálu неправильное обвинение se objevovaly výkyvy, neboť v dřívějších překladech se vyskytuje v tomto případě nepřesné neoprávněné obvinění BPI24 32, BPI30 32. V kodexech se užívalo také jednoslovné spravedlnost CTĮ38 1460/32, BS34 4 R a složené termíny odpor proti spravedlnosti BS34 616 P, zákonná spravedlnost BS34 57 T, ministr spravedlnosti CĮ33 379. Spravedlnost je důležitým právním termínem. Jak dříve, tak i dnes je mnohoznačná, tj. chápe se jak jako kritérium hodnocení jednání osob založené na morálce (srov. v současných kodexech užívaný princip spravedlnosti vedle principu poctivosti a principu rozumnosti), tak jako činnost soudů (srov. vykonávat spravedlnost). Právo Za základ tvoření slova právo je třeba považovat přídavné jméno oprávněný. Již od počátků písemnictví se právo užívalo jako označení vlastnosti – ve významech „pravdivost“, „spravedlnost“, „pravda“ (LKŽ; Palionis 2004: 484; Ambrazas 2000: 38), zatímco význam, v němž je chápeme dnes, získalo mnohem později. Z diachronního hlediska nelze vyloučit ani možné slovotvorné vztahy pojednávaného termínu ke slovesu soudit (srov. Pakerys 1994: 214). Právě na souvislost těchto pojmů upozorňují právníci. Tvrdí se, že právo vzniklo z výkonu spravedlnosti a souvisí se slovem soudit; uvádí se, že „soudce – osoba, které bylo uděleno právo soudit, je hlavním a skutečným vyjadřovatelem podstaty práva“ (Vaišvila 2000: 111). Již ve starých písemných pramenech, například u K. Sirvyda, se dnešní význam „práva“ užíval ve významu pravdy (ta měla také významy „případ“, „zákon“, „soudní“ – 1 Zajímavé je, že významy práva a pravdy byly podle dnešního pojetí opačné, tj. právo znamenalo „pravdu“ (prawda, veritas), zatímco pravda znamenala „právo“ (prawo, ius) (SD₁: 139; viz také Palionis 2004: 484, 488). 98 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m.... mes; SD₁: 139, 172, 208). Historicky se slovo teisė spojuje se slovem tiesus (Būga 1958: 110). V mnoha jazycích se teisė vyjadřuje týmiž slovy, která znamenají také přímost, přímou linii, srov.: rusky правый, latinsky rectus, německy recht, anglicky right, francouzsky droit, španělsky derecho, řecky orthos (Maksimaitis 1988: 21). Samotný pojem práva se spojuje s přímostí: „P r á v o j e p ř í m á c e s t a, která vede jednotlivce i společnost k dokonalosti a štěstí“ (Maliauskis 1924: 29). Podle názoru právníka A. Vaišvily se teisė začalo užívat teprve na počátku 20. století po zrušení zákazu tisku. Výskyt kořene teis- namísto ties- spojuje s učebnicí dějepisu Istorija abelna vydanou v Americe roku 1904 (v ní bylo užito spojení t e i s d a r i š k a s t a t u t u s), ačkoli se v této knize objevuje také tradiční užití — místo civilinė teisė se píše civiliškos tiesos (Vaišvila 2000: 107). Již v polovině 19. století však S. Daukantas ve významu „soudce“ psal teisidarys (později tomu tak bylo i v časopise „Aušra“), třebaže K. Sirvydas měl ještě podobu tiesadarys (LKŽ; Skardžius 1996: 592, 593). Kořen teis- se tedy v souvislosti s právem objevil dříve, ačkoli o samotném teisės K. Būga roku 1907 napsal: „do spisovného jazyka bylo teisė zavedeno teprve před třemi lety“ (Būga 1958: 109). Téhož roku J. Šlapelis ještě vysvětloval teisę slovem tiesa (SNŽŽ 1907), zatímco ve slovníku J. Norkuse (SNŽŽ 1924) teisė stále patří mezi „nesrozumitelná slova“, ale už nemá žádné další ekvivalenty. Nelze říci, že by tiesos z kodexů z let 1918–1940 už zcela vymizela. Toto slovo se užívalo spíše ve významech „soud“ a „spravedlnost“, např.: skrývat člověka před s o u d e m BS₁₉ 167, s p r a v e d l n o s t n í p r á c e BS₁₉ 158 (правосудие). V druhém případě je význam „spravedlnost“ vyjádřen celým dvouslovným termínem. tiesa se objevovala také v ustálených konstrukcích, v jejichž originále bylo привлечь к суду: předvolat před s o u d BS₁₉ 167, předat před s o u d CTI₃₈ 207, CI₃₃ 677 S, BPI₃₃ 1, předvolat před s o u d CI₃₃ 168, BS₁₉ 307, předvést před s o u d CTI₃₈ 206, BS₃₄ 156 R, BPI₃₃ 36. Zde tiesa úzce souvisí se současným významem „odpovědnost“; v některých spojeních bylo tiesa použito také místo odpovědnost: předvolat před disciplinární s o u d BS₁₉ 159, postavit před trestní s o u d BPI₃₃ 27 S. Současné právo zná několik ustálených konstrukcí s illativem k odpovědnosti (pohnat k administrativní, trestní, disciplinární, hmotné odpovědnosti), které se užívají v tisících dokumentů (Vladarskienė 2003: 50). V tehdejších kodexech se také vyskytovalo (po)hnat k odpovědnosti CTI₃₈ 1309, BS₃₄ 155 T, BPI₃₀ 528, zajímavé však je, že J. Jablonskému toto spojení nevyhovovalo. Ještě roku 1912 srovnával pohnal k odpovědnosti s polským pociągnęli do odpowiedzialności a opravoval je takto: p ř e d s o u d, p o s t a v i l i p ř e d s o u d, p ř e d v o l a l i, p ř e d v o l a t d a t, p o d a l i o b ž a l o b u (Jablonskis 1935: 95). Ještě v roce 1925, když hodnotil V. Krėvės Terminologija | 2006 | 13 99 Skirgailos, J. Jablonskis opravil pohnat k odpovědnosti teisė (již bez tiesos) pouze na vzat do vazby (Jablonskis 1935: 335). Důvod je frazeologický, nikoli terminologický, a proto se navržený výraz neujal. Ve zkoumaných kodexech se užívaly termíny v jednotném i množném čísle: právo CT₃₈ 15/1, BP₃₃ 1194 S a práva CT₃₃ 144, CT₃₈ 2, BS₁₉ 334. Termín má významy „soustava spravedlnosti a její nauka“ a „možnost přiznaná soustavou spravedlnosti“. Některé termíny lze užít v obou významech, např.: autorské právo CT₃₃ 695/1, CT₃₈ 217 (autorská práva BS₁₉ 620, autorská práva BP₃₃ 297 S), občanské právo CT₃₃ 413 S, CT₃₈ 1 S, BS₃₄ 43 S (občanská práva CT₃₃ 35, CT₃₈ 1 T). V tomto případě se významy rozlišují gramatickým číslem, to však není kritériem rozlišení. Termíny téhož významu se užívaly v různém čísle – vliv zde mohlo mít také předchozí rozlišení či nerozlišení tvarů tiesos a tiesų (srov. spojení nauka o pravdách doložené ve slovníku LKŽ z předválečných textů a dnešní nauka o právu). V některých případech nemusí být z omezeného kontextu zřejmé, v jakém významu byl termín použit. V kodexech bylo nalezeno velmi mnoho termínů označujících jednotlivé druhy práva – téměř 200 (z toho přibližně 120 dvouslovných). Termínů s výše uvedeným prvním významem je málo, např.: trestní právo BS₃₄ 513 T, imperativní právo BS₃₄ 1 T, kanonické právo BS₃₄ 465 R, závazkové právo CT₃₃ 568 (obligační právo CT₂₈ 568), policejní právo BP₃₃ 1 P, procesní právo CT₃₈ 1 T (procedurální právo CT₃₃ 1084 T, BP₃₃ 73 P), právo revolučních a převratných imperativních precedentů BS₃₄ 1 T, statutární právo BS₃₄ 1 T, mezinárodní právo BS₃₄ 5 R, veřejné právo CT₃₃ 413 S, CT₃₈ 1 S (veřejná práva BP₃₃ 905 S), hmotné občanské právo CT₃₃ 531 T, CT₃₈ 29 T. Závorky uvádějí termíny, které v kodexech označují pojmy s odlišným číslem nebo formulací, ale v zásadě stejným či velmi podobným významem. Dále je uvedena celá právní terminologie (s výjimkou snad jednoho či dvou případů jde zde o termíny s druhým významem). Termíny jsou rozděleny podle počtu složek – dvouslovné (a), trojslovné (b), čtyřslovné (c), delší (d): a) absolutní právo BS₃₄ 4 R, právo na odvolání CP₃₄ 778, CT₃₈ 166 (odvolací právo CT₃₃ 778), právo na obhajobu BP₃₃ 159 T, právo podat stížnost BP₃₃ 277/1 T, osobnostní práva BS₃₁ 502 (osobní práva BS₃₁ 502, CT₃₃ 225 T, CT₃₈ 1368, stavovská práva BS₃₄ 25, občanská práva CP₃₄, CT₃₈ 45, BS₃₄ 4 R, občanská práva CT₃₈ 45, CP₃₄ 77), právo námitky BP₃₃ 238/1 P, CT₃₈ 69, regresní právo CP₃₄ 128/1 (právo regresu CP₃₄ 128/1), právo odvolat CT₃₃ 555 T, právo usednout CT₃₃ 1123 (právo zasednout CT₃₃ 156, právo zastupovat CT₃₃ 1127 T), autonomní právo CT₃₃ 420 T, společné právo CT₃₃ 555 100 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su saknimi teis- 1918–1940 m.... T. právo nemajetného BPI₃₈ 976 P, právo činše CĮ₃₈ 514 S, CTĮ₃₈ 409 T (práva činše CTĮ₃₈ 81 T), věcné právo CĮ₃₈ 387 S, hospodářská práva BS₃₄ 58 T, právo extrateritoriality CTĮ₃₈ 225 S, BS₁₉ 5/4, BPI₃₈ 361, čestná práva BPI₃₈ 6 S, práva příbuzenstva CĮ₃₃ 144 S, právo na obranu BS₃₄ 45 T, práva na život BPI₃₃ 6 S, právo žaloby CPI₃₁₇ 7, CTĮ₃₈ 4 S, zástavní právo CTĮ₃₈ 1201/1, práva zástavního věřitele CĮ₃₈ 1642 S, inventární právo CTĮ₃₈ 1750, dědická práva CĮ₃₈ 132 T, CTĮ₃₈ 161/3, BPI₃₈ 3 S, hypoteční práva CTĮ₃₈ 1097, právo důkazů BPI₃₃ 73 S, právo přežití CĮ₂₈ 560 (právo vydržení CĮ₃₃ 560), zákonné právo CTĮ₃₈ 262, výlučné právo CĮ₂₈ 433 (soukromé právo CĮ₃₃ 433, soukromá práva BPI₃₃ 905 S), sousedské právo CPI₃₁₀ 34, CTĮ₃₈ 29 T, CĮ₃₃ 442 T (práva sousedství CPI₃₁₇ 29, CTĮ₃₈ 34), pobřežní právo CĮ₃₃ 428 (práva pobřeží CĮ₃₃ 428 S, právo okrajů CĮ₂₈ 428), zaručené právo BS₃₄ 607 T (zaručované právo BS₃₄ 607 T), časové právo CĮ₃₃ 521 T, práva svobody BPI₃₃ 6 S, právo povolení CĮ₃₃ 695/10, hmotné právo CTĮ₃₈ 1273 T (hmotné právo CĮ₃₃ 1084 T, CTĮ₃₈ 1 T), práva žen BS₃₄ 58 T, právo užívání CPI₃₁₀, CTĮ₃₈ 32/1, CĮ₃₃ 514 (právo užívání CPI₃₁₀ 32/1, CTĮ₃₈ 212, CĮ₃₃ 387 T), právo nemajetnosti BS₁₉ 161 (právo chudoby CĮ₃₃ 2326 S, CTĮ₃₈ 190, BPI₃₃ 177), časově neomezené právo CĮ₃₃ 514 S, nájemní práva CTĮ₃₈ 81 T, vlastnické právo CĮ₃₃ 387 S, CPI₃₁₇ 73, CTĮ₃₈ 73, BS₃₄ 581 R, BPI₃₃ 27 (vlastnická práva CTĮ₃₈ 81 T, práva vlastnictví CPI₃₁₀ 73), právo závazku CĮ₂₈ 1629 S, dědické právo CĮ₂₈ 132 S (dědičné právo CĮ₃₃ 1123 S, dědičná práva CĮ₃₃ 132/15), právo zmocnění CĮ₃₃ 2329 S, přednostní právo CĮ₃₃ 1301 T (právo přednosti CTĮ₃₈ 814/5, právo prvenství CPI₃₁₇ 814/5), politická práva BS₃₄ 58 T, právo průchodu BS₃₄ 507 T, obchodní právo CTĮ₃₈ 409 S, právo dohledu BPI₃₃ 277 P, profesní práva BS₃₄ 2 R, právo řazení CĮ₂₈ 541 (právo uspořádání CĮ₃₈ 541), právo pohledávky CTĮ₃₈ 4 S, manželská práva CTĮ₃₈ 1625 (svatební práva BS₁₉ 29), vzájemná práva CTĮ₃₈ 1345/9, služebnostní právo CĮ₃₃ 420 T (právo služebnosti CTĮ₃₈ 1496, právo služebností CĮ₃₃ 432), právo stavby CĮ₃₃ 542/2, suverénní právo BS₃₄ 639 T, práva na zdraví BPI₃₃ 6 S, rodinná práva CĮ₃₃ 1, CTĮ₃₈ 1625, BS₁₉ 29, služební práva CTĮ₃₈ 1 T, právo nakládat BS₃₄ 571 R (právo spravovat BS₃₄ 571 R), právo na dědictví CĮ₃₃ 1104 PT, právo na úvěr CĮ₃₃ 2326 S, právo obchodovat BS₁₉ 198 (právo obchodovat BS₃₄ 198), právo zatýkat BPI₃₃ 8 P, právo uzavřít manželství CĮ₃₃ 12 S, právo držet CPI₃₁₇ 73, CTĮ₃₈ 73, BS₁₉ 255 (právo držby CĮ₃₃ 514 S, právo držet CPI₃₁₇ 73, CTĮ₃₈ 32/1, CĮ₃₃ 387 T, práva držby CĮ₂₈ 1325), práva držitele CĮ₃₃ 1325, majetková práva CĮ₃₃ 574 S, BS₁₉ 29, BPI₃₃ 6 S, majetkové právo CĮ₃₃ 420 (zvelebovací právo CĮ₂₈ 420), právo zástavby CĮ₃₃ 1667 S, práva poddaných BS₁₉ 9; b) právo věčného činše CTĮ₃₈ 333 S (práva věčného činše CĮ₃₃ 387 T), práva věčného nájmu CĮ₃₃ 387 T, CTĮ₃₈ 1400 V, práva osobního stavu CPI₃₁₇ 370 (práva občanského stavu CTĮ₃₈ 497, práva občanského stavu CTĮ₃₈ 370, práva stavovského postavení BPI₃₃ 975/1 V, práva stavovského postavení BS₁₉ 25), právo oddělené účasti CĮ₃₈ 542/2 Terminologija | 2006 | 13 101 (právo mimořádné účasti C₁₂₈ 441, právo soukromé účasti CT₃₈ 29, právo soukromé účasti C₁₃₃ 542/2, CT₃₈ 73 S), právo odděleného držení CT₃₈ 1171, společné nedělitelné právo CT₃₈ 483 (společné nedělitelné právo CP₃₁V 483), právo společného vlastnictví C₁₃₃ 543 (právo společného držení C₁₂₈ 543, práva společného vlastnictví BS₃₄ 547 R, právo společného vlastnictví C₁₃₃ 543), právo společných služebností C₁₃₃ 434 S, věcné právo vlastníka C₁₃₃ 1691 T, částečné právo nemajetného BP₁₃₃ 976 P, práva fyzických osob C₁₃₃ 698 S, právo zákonné hypotéky CT₃₈ 1527 P, výlučné vlastnické právo C₁₃₃ 543 T, práva obhajoby obviněného BP₁₃₃ 174 P, dočasně odňatá práva BP₁₃₃ 975/1 P, práva domácího učitele BS₁₉ 30/7, neúplné vlastnické právo C₁₃₃ 432, trvale odňatá práva BP₁₃₃ 975/1 P, obligační právo nájemce C₁₃₃ 1691 T, právo posledního slova BP₁₃₃ 748 S, práva občanské cti BP₁₃₃ 975/1 P, plné vlastnické právo C₁₃₃ 463 S (plné vlastnické právo C₁₃₃ 424), práva koupě a prodeje C₁₃₃ 1642 T, právo přednostní náhrady CT₃₈ 1215, přednostní kupní právo C₁₃₃ 542/26 (právo předchozí koupě C₁₂₈ 542/26), presumované právo držby C₁₃₃ 531 T, soukromé vlastnické právo C₁₃₃ 421, práva solidárních věřitelů C₁₃₃ 1548 S, právo uzavírat smlouvy C₁₃₃ 2102 (právo činit právní úkony C₁₃₃ 2102), právo odkoupit majetek CT₃₈ 1442, právo vést soudní spor CT₃₈ 584, právo ustanovit zmocněnce BP₁₃₃ 1186 S, právo získat nalezenou věc C₁₃₃ 539 S, právo obhajovat se u soudu C₁₃₃ 543 S, právo na dědictví C₁₃₃ 1104 PT, právo ze zákonů CP₃₁V 262, právo užívat věc C₁₃₃ 420 T, právo užívat výhod C₁₃₃ 464, právo podat žalobu CP₃₁C 7 (právo podat žalobu C₁₃₃ 1509 S, CT₃₈ 7), právo použít zbraň BS₃₄ 45 T, právo provozovat obchod BS₁₉ 218, BP₁₃₃ 34 T, právo soudce vznést námitku BP₁₃₃ 238/1 P, právo státního vlastnictví C₁₃₃ 421, plné právo nemajetného BP₁₃₃ 976 P; c) vlastnické právo k nemovitostem C₁₃₃ 420, právo milosti prezidenta Republiky BS₃₄ 72 V, BP₁₃₃ 945 V, právo navrátit odsouzenému práva BP₁₃₃ 945 V, právo na přednostní náhradu CT₃₈ 1215 S, doživotní právo BP₁₃₃ 34 S, právo vykonávat lékárnickou činnost BS₁₉ 198, právo sjednávat peněžní půjčky C₁₃₃ 186, právo vykonávat lékařskou praxi BS₁₉ 195 (právo provozovat lékařskou praxi BS₃₁ 195), právo vykonávat lékárnickou práci BS₁₉ 202, právo převodu majetku soudní cestou CT₃₈ 1793, právo rodového a rodinného vlastnictví C₁₃₃ 420, právo držby a užívání C₁₃₃ 432 (právo držení a užívání C₁₂₈ 432): d) právo doživotního držení CT₃₈ 81 T (právo doživotního držení C₁₃₃ 533), právo účasti na užívání majetkových výhod cizího majetku C₁₃₃ 433, právo podílet se na užívání cizího majetku a jeho výhod C₁₃₃ 432, právo požadovat svůj majetek z cizí držby CT₃₈ 1 T, právo převzít závazek peněžní půjčky C₁₂₈ 186, právo svobodně uspořádat svůj majetek C₁₃₃ 2 Vychází se z formálních kritérií – za součásti (slova) se považují také předložky a spojky. V terminologii, v níž se stále více prosazují informační technologie, je takový přístup pohodlnější a možná i perspektivnější. Sémanticky se takový termín řadí mezi dvouslovné, neboť předložka plní služební funkci. 102 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m.... 542 S (právo svobodně nakládat se svým majetkem CTI₃₈ 1367), právo dědit dědictví v cizí zemi CI₃₃ 66, právo chodit a jezdit po veřejných cestách a plavit se po vodách CI₃₃ 434, právo vlastnit a užívat majetek CI₃₃ 1691 S. Téměř v dalších padesáti termínech je právo (práva) vedlejší složkou termínu, přičemž se označuje související pojem, např.: vzdání se práva na odvolání BPI₃₃ 142, zbavení manželských práv CI₃₃ 50 (zrušení manželských práv CI₃₃ 52), imperativ práva BS₃₄ 1 T, urážka práva CTI₃₈ 217, BS₃₄ 2 R, BPI₃₃ 303/1 P (porušení práva CPI₂₃IV 217, přestoupení práva CI₃₃ 531 S, dotčení práv BPI₃₃ 3 S), právní norma CI₃₃ 1184 T, omezení práv BS₃₄ 28 R (zúžení práv BPI₃₃ 961), solidarita práv a povinností CI₃₃ 1548 S, rozšíření práv CI₃₃ 1113, dědic práv CPI₂₃IV 458, subjekt práv CI₃₃ 698 S, převod vlastnického práva CI₃₃ 514 S aj. Právní Skupinu několika termínů tvoří složené termíny se složkou tei-sinis – derivátem od teisė (právo): právní ochrana CI₃₃ 531 T, právní expertiza BPI₃₃ 193 V, právní způsobilost CI₃₃ 698 T, právní pomoc CI₃₃ 698 T, právní domněnka CI₃₃ 106 T, právní stát BPI₃₃ 180/4 P, právní vztahy CI₃₃ 531 T, právnická osoba CI₃₃ 698 T, CTI₃₈ 45 T, právní základ CI₃₃ 54 S, BPI₃₃ P, právní úkon CI₃₃ 967 S, právní titul CI₃₃ 691 T, právní konstrukce státu BS₃₄ 1 T. Odlišuje se termín právní otec BS₃₄ 454; v příslušném článku BS₁₉ a BS₃₁ bylo otec podle práva. Oba termíny jsou dnes neobvyklé – míní se jimi nikoli nevlastní otec, nýbrž „pravý, zákonný otec“. Mimochodem, přibližně stejný počet termínů existoval také se synonymní složkou juridinis. Některé z nich jsou synonymy uvedených termínů (právní ochrana BS₃₄ 47 R, právní vztahy CI₃₃ 1545 S, právnická osoba CI₃₃ 415, CTI₃₈ 4 T, BS₃₄ 1 S, právní základ CI₃₃ 1539 S, právní úkon CI₃₃ 987 S, CTI₃₈ 410 S), jiné označují další pojmy: právní analýza BS₃₄ 581 P, právní moc CI₃₃ 1529 T, právní následky CI₃₃ 1528 T, právní akt BS₃₄ 157 R, právní spor BPI₂₄ 291 P, právní nezpůsobilost CI₃₃ 1529 S, právní princip CI₃₃ 683 S. Ospravedlnit, zproštěný viny a ospravedlnění O něco málo více (15) termínů se vyskytuje v kodexech s přímými i nepřímými deriváty slovesa ospravedlnit, utvořeného od slova teisus (spravedlivý). Jde o jednoslovné termíny zproštění viny BS₃₄ 12 R, BPI₃₃ 1245, legalizace CI₃₃ 144/1 Terminologija | 2006 | 13 103 S, ospravedlnění CTI38 92, omluva BS34 305 T. Druhové je pouze legitimování dětí C33 144/1, CTI38 1460/5. Užívá se také substantivizované zproštěný BPI33 21. Abstraktum je vedlejším členem jen ve dvou případech: akt legitimizace CTI38 1662 S, věc legitimizace CTI38 1460/6. V ostatních případech jsou zapotřebí příčestí: zproštěná strana CPI31v 896 (srov. omluvená strana CTI38 921 T), legitimizované dítě C33 144/1, neoprávněné zvyšování cen BS34 242 R, ospravedlňující důkazy CTI38 331, ospravedlnitelný důvod BS19 162, BPI33 868 P, ospravedlnitelné okolnosti BPI33 193 V. ospravedlňující materiál BPI33 249 P. Nabýt právní moci a nabytí právní moci Sloveso být právoplatný se dnes bez předpony neužívá; lze je nalézt ve slovnících J. Ryteria a A. Kuršaitise. Ve zmíněných slovnících a také ve slovnících A. Lalise a J. Šlapelise (LKŽ) je uvedeno i nabýt právní moci, dnes se však užívá pouze nabýt právní moci ve významu „získat právní účinnost“. Pochopitelně jde o odvozeninu od být právoplatný, jehož vlastní slovotvorný základ není zcela jasný – nejspíše je odvozeno od právo (sémanticky nejbližšího), třebaže formálně lze uvažovat také o souvislosti se slovem správný. V kodexech je užito abstraktum nabýt právní moci nabytí právní moci BS19 207. Několik druhových termínů: nabytí právní moci formálních rozhodnutí BPI33 941 P, nabytí právní moci zvláštních pravidel BS19 646, nabytí právní moci materiálních rozhodnutí BPI33 941 P, nabytí právní moci rozhodnutí C33 1254 PT, CTI38 899, BPI33 1210 S. Vedlejším členem je stejné příčestí: pravomocné rozhodnutí BPI33 14, pravomocné rozhodnutí soudu cizí země BS19 10/2, pravomocné rozhodnutí soudu BS1 177. Zákonný a zákonnost V kodexech je přibližně 30 termínů s přídavným jménem zákonný nebo jeho odvozeninami. Lze se domnívat, že zákonný je poměrně nedávno adjektivizované příčestí slovesa být právoplatný. Přímé slovotvorné spojení přídavného jména zákonný se slovem právo je málo pravděpodobné (tvorba by byla netypická), ačkoli sémantickou souvislost lze zdůvodnit nejsnáze – vždyť znamená „založený na právních normách“. Ve zkoumaném materiálu byla nalezena abstrakta zákonnost C33 12 S. CTI38 1347 a jeho záporná podoba nezákonnost CTI38 1352. Druhové termíny jsou pouze tři: případná nezákonnost C33 691 T, nezákonnost držby C33 529 S, zákonnost manželství C33 34 S. Vedlejším členem bývá přídavné jméno, např.: omezení zákonných svobod osoby BS34 507 R, neposlušnost 104 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m.... zákonný příkaz BS₃₄ 139, nezákonné omezení osobní svobody BP₃₃ 8 P, nezákonné vniknutí BS₃₄ 512 R, nezákonný poměr se ženou CĮ₃₃ 132 S, nezákonné držení CĮ₃₃ 525, nezákonné děti CĮ₃₃ 132 S, zákonný požadavek BS₃₄ 165, zákonný služební úkon BS₁₉ 142, zákonné úkony CĮ₃₃ 531, a pouze v jediném případě se vyskytlo příslovce – nezákonně spravovaný majetek CTĮ₃₈ 138 (zájmený tvar není potřebný). Samostatná skupina se nevyčleňuje, protože složka „zákonný“ se vyskytuje pouze ve dvojici termínů: zákonné manželství CPĮ₃₁V 1337, zákonný dědic CPĮ₃₁V 1352. Slovo je odvozeno od přídavného jména zákonný, které významově v těchto případech odpovídá, a proto není vhodné (ačkoli, soudě podle LKŽ, užíval je J. Jablonskis). Právní způsobilost a právní způsobilost Přídavné jméno právně způsobilý se ve složených termínech nevyskytovalo, byly doloženy pouze abstraktní podstatné názvy právní způsobilost CĮ₃₃ 2308 S, nezpůsobilost CĮ₃₃ 1066/2 (v LKŽ není). Vychází se ze slova právo, avšak obecně je toto odvozené slovo nevhodné – jde o kalk ruského termínu правоспособность (неправоспособность). Bylo nalezeno také 5 složených termínů: obecná civilní právní způsobilost CĮ₃₃ 146, obecná právní způsobilost uzavírat smlouvy CĮ₃₃ 2293 S, civilní právní způsobilost CĮ₃₃ 145 S, zákonná právní způsobilost CĮ₃₃ 702 S. Namísto prvního z nich stálo v příslušném článku CĮ₂₈ obecná občanská právní způsobilost. O tomto neujatém odvozeném slově a dalších pokusech přeložit uvedený ruský termín viz dále (v oddílu Právní způsobilost a způsobilost). Existují také jednotlivé termíny, jejichž složkou je slovo, jehož slovotvorný řetězec začíná u spravedlivý. Jde o složeniny se slovem právo: plnoprávný dědic CĮ₃₃ 566 S, rovnoprávnost BS₃₄ 482 R. U obou je patrný vliv ruštiny (srov. полноправный, равноправие), druhé z nich by mělo být z hlediska tvoření opraveno na rovnoprávnost. V kodexech se nevyskytují, lze však zmínit také odvozená slova uvedená v rukopisném slovníku právních termínů, utvořená od právo: právní kodex (syn. sbírka zákonů; сводъ законовъ), zákonodárce (syn. tvůrce zákonů; праводатель) (TTTŽP: 78, 96). Posledně uvedené slovo je zjevně nevhodným kalkem a do širšího užívání neproniklo. Dnes se používá a už tehdy se používalo zákonodárce CĮ₃₃ 570 T, CTĮ₃₈ 1163 T, BS₃₄ 53 S (vyskytlo se i nevhodné zákontvůrce BS₃₄ 4 R). Terminologija | 2006 | 13 105 2. SLOVESO SOUDIT A JEHO ODVOZENINY Soudit, obžalovaný, odsouzený a souzení O další části zkoumaných termínů se opírá sloveso soudit. Termíny s tvary slovesa soudit a jeho abstrakty (často s předponami) nejsou početné (téměř 30). Jednoslovné termíny byly nalezeny pouze: přísouzení CT₃₈ 1168 T, souzení BS₁₉ 600, BP₃₃ 249 P a zpodstatnělá příčestí odsouzený BP₂₄ 791, BP₃₀ 948, BS₃₄ 522 T, obžalovaný CT₃₃ 574 S, CT₃₈ 111, BS₃₄ 1 S, BP₃₃ 748. Druhové termíny: podmíněné odsouzení BS₃₄ 53 V, mimosoudní odsouzení BP₃₃ 180/4 P, obligatorní souzení BP₃₃ 180/4 P, policejní správní odsouzení BP₃₃ 180/4 P, souzení soudními příkazy BP₃₃ 180/4 P. Nejčastěji se slova tohoto typu vyskytují jako vedlejší složky složených termínů: obecný postup souzení BP₃₃ 180/8 P, soudní líčení ve věci CP₃₁V 199, doba vazby před soudem BS₃₄ 54, odsouzená osoba BS₃₄ 53 V, odsouzená strana CP₃₁V 136, rozhodnutí o přísouzení CT₃₈ 136, soudní líčení CP₃₁V 575, BP₁₃ 636, soudní senát BP₂₄ 578, vina obžalovaného BP₃₃ 761, vysvětlení obžalovaného BP₃₃ 736, rozhodnutí soudu v projednávané věci BP₃₃ 995, soudící senát CT₃₈ 802/2, BP₃₃ 925/1 (soudící senát CT₃₈ 804/1), zasedání soudícího senátu BP₃₃ 916/3 (zasedání soudícího senátu BP₃₃ 916/1), rozsudek v nepřítomnosti odsouzeného CP₃₁V 150. Soud V zkoumaném materiálu je nejtypičtějším a nejčastěji užívaným derivátem od teisti – teismas CT₃₃ 38, CT₃₈ 2, BS₁₉ 21. Tímto slovem se označuje instituce vykonávající spravedlnost. Někde se považuje za derivát s příponou -mas (Keinys 1975: 18), jinde za derivát s příponou -smas³ (Pakerys 1994: 195). Jde v zásadě o morfonologické varianty téže přípony. Je třeba poznamenat, že termín teismas, zvláště důležitý pro právo, se rozšířil zřejmě teprve na konci 19. století – na počátku 20. století (LKŽ). Ve starších písemných památkách se pro tento účel často užíval slavismus sūdas (srov. bělorus. cyd; LKŽ). Podle názoru K. Būgy se sūdas dostalo do litevštiny prostřednictvím církevní terminologie – nejprve se užívalo spojení Dievo sūdas. K. Sirvydas našel ve svých „Punktai sakymų“ (1629) výpůjčku sūdas i litevské slovo tiesa užívané ve stejném významu. Poslední uvedené slovo se pro daný účel užívalo od nejstarších dob, kdy se litevština a lotyština ještě neoddělily, srov. 3 Dėl priesagos dėmens -s – žr. Ambrazas 1993: 14, 61. 106 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m.... lotyš. tiesa „soud“, tiesāt „soudit“. Teismą považoval K. Būga v roce 1907 za novotvar (Būga 1958: 109–111). Podle názoru P. Skardžia a A. Piročkina je jeho autorem J. Jablonskis (Skardžius 1997: 79; Piročkinas 2000 12: 9). V kodexech z let 1918–1940 bylo nalezeno přibližně 170 složených termínů se slovem teismas. Z nich je něco přes 50 druhových termínů se slovem teismo – jde převážně o dvouslovné termíny (a), trojslovných je více než 10 (b) a jeden je čtyřslovný (c): a) odvolací s o u d⁴ BPI₃₃ 180/9 (odvolací s o u d BPI₃₃ 36 S), krajský s o u d BS₃₄ 363/1 T, CT₃₃ 531 T, BPI₃₃ 37, okresní s o u d CT₃₈ 29, nejvyšší s o u d BPI₃₃ 1071, vyšší s o u d BS₃₄ 54 T, BPI₃₃ 205, CPI₃IV 675 (vyšší s o u d CT₃₈ 12, BPI₃₃ 205/1), autonomní s o u d BPI₃₃ 84 P, trestní s o u d CT₃₈ 8 S (trestní s o u d C₃₃ 132 S, CT₃₈ 5, BPI₃₃ 7), církevní s o u d BPI₃₃ 1013 P (církevní s o u d CPI₃IV 45, BS₁₉ 71, BPI₃₃ 218, soud duchovních CT₃₈ 45, duchovní s o u d C₃₃ 24, CT₃₈ 1338, BPI₃₃ 1013 P, církevní s o u d BS₃₄ 412 T, církevní s o u d CPI₃₁C 45, CT₃₈ 86), obecný s o u d BPI₃₃ 4, CT₃₈ 80, civilní s o u d C₃₃ 647 S, CT₃₈ 5, BS₁₉ 71, BPI₃₃ 7, vojenský s o u d BPI₃₃ 219 (válečný s o u d BPI₃₃ 1034/1), kasační s o u d CPI₃IV 804 (kasační s o u d BS₃₄ 1 S), BPI₃₃ 119 S, obchodní s o u d C₂₄ 1238 P, CPI₃IV 1511 (obchodní s o u d C₃₃ 1238 P, CT₃₈ 1400, CPI₃IV 28, obchodní s o u d CPI₃₁C 28, CT₃₈ 28, obchodní s o u d BS₁₉ 600), kriminální s o u d CT₃₈ 5 S, lynčovací s o u d CT₃₈ 10/1 T, světový s o u d C₃₃ 24, BPI₃₃ 218, soud přísedících BPI₃₃ 33 P (soud přísedících BPI₃₃ 33 P), porotní s o u d BPI₃₃ 33 P, revizní s o u d BPI₃₃ 174 P, smírčí s o u d BPI₃₃ 64/1, soud třetího stupně C₃₃ 2138, CPI₃IV 1385, CT₃₈ 48, obvodní s o u d CT₃₈ 10/1 T, BPI₃₃ 33 P, místní s o u d BS₁₉ 7, nižší s o u d BPI₃₃ 205 (nižší s o u d CT₃₈ 12, BPI₃₃ 207); b) soud druhého stupně BPI₃₃ 33 P, vyšší trestní s o u d BPI₃₃ 1076 T, soud vyššího stupně CPI₃₁C 12, civilní soudní správy BPI₃₃ 1252, civilní trestní s o u d BPI₃₃ 221, formální duchovní s o u d C₃₃ 45, vojenský námořní s o u d BPI₃₃ 1034/1, soud prvního stupně C₃₃ 1530, BS₃₄ 158 S (soud prvního stupně CT₃₈ 1213/2, BS₃₄ 158 S, BPI₃₃ 33 P), soud porotních přísedících BPI₃₃ 80/1 P, soud nižšího stupně CPI₃₁C 12; c) trestní soud civilní správy BPI₃₃ 1244. Nejčastěji se teismas užívalo jako vedlejší složka složených termínů. Dvouslovných termínů s genitivem tohoto slova je přes 40 (a), delších termínů je ještě více (b), např.: 4 Názvy některých soudů se v kodexech píší s velkým počátečním písmenem, např.: Okresní soud, Nejvyšší soud, Obchodní soud, Porotní soud, Smírčí soud atd. Některé názvy se v jednom kodexu píší s velkým a v jiném s malým počátečním písmenem. Zde jsou všechny sjednoceny a píší se s malým počátečním písmenem. Terminologija | 2006 | 13 107 a) soudní vykonavatel C₃₃ 1558 S, CT₃₈ 158, BS₃₄ 142 R, BPI₃₃ 157 T, soudní obvod BS₁₉ 161, BPI₃₃ 246, soudní okrsek CT₃₈ 33 (soudní obvod CPI₃₁V 33), soudní ochrana C₃₃ 1528 S, soudní případ CT₃₈ 14, soudní depozit CT₃₈ 1129, soudní lékař BS₁₉ 171, BPI₃₃ 337, soudní instance CT₃₈ 11, soudní příkaz BPI₃₃ 180/7, CT₃₈ 1150, soudní úřad CT₃₈ 237, BPI₃₃ 42 (soudní orgán C₃₃ 531 T, CPI₃₁V 237, CT₃₈ 1 S), soudní výdaje CPI₃₁V 145, CT₃₈ 304, BPI₃₃ 52/1, soudní závěr CT₃₈ 804/2, C₃₃ 1539 S, urážka soudu BS₃₄ 155 T, soudní jurisdikce BS₃₄ 53 V, soudní komora BPI₃₃ 22 S, soudní omyl BPI₃₃ 25, soudní sestava BPI₂₄ 610, soudní lékařství BS₃₄ 465 R, soudní poplatky BPI₃₃ 193 P (soudní poplatek CPI₃₁C 161/6, BS₁₉ 161, soudní poplatek CPI₃₁V 161/6, CT₃₈ 161/6, BS₃₄ 161), člen soudu BPI₃₃ 767, soudní usnesení BS₁₉ 306 (soudní rozhodnutí C₃₃ 34 S, CT₃₈ 45, BS₃₁ 306, BPI₃₃ 16), soudní rozhodnutí C₃₃ 1539 S, CT₃₈ 468, BS₁₉ 306, BPI₃₃ 16, soudní posyp BS₁₉ 55, soudní posel CT₃₈ 967/11, soudní poradce CT₃₈ 1681, soudní jednání CT₃₁ 575, BS₁₉ 305, BPI₃₃ 692, soudní řízení C₃₃ 1147, soudní rezoluce BPI₃₃ 788, CT₃₈ 701, soudní budova BPI₃₃ 879/1 S, soudní zápas BPI₃₃ 632, soudní zasedání BS₁₉ 659 (soudní sezení BS₃₄ 659, BPI₂₄ 504), složení soudu BPI₃₃ 174 P, složení soudu BPI₃₃ 788, soudní vyšetřování BPI₃₃ 625, soudní vyšetřovatel BS₃₄ 68 S, BPI₃₃ 39, soudní úřad CT₃₈ 1 S, příslušnost soudů CPI₃₁V 24; b) závěrečná řeč při soudním vyšetřování BPI₃₃ 795, doba vazby před soudem BS₃₄ 54 R, věznění do soudu BS₃₄ 54 P. neodvolatelné soudní rozhodnutí CT₃₈ 1364, zrychlené soudní řízení BPI₃₃ 180/4 P, posesorní soudní institut CT₃₈ 29 T, progresivní soudní poplatky BPI₃₃ 193 P, přípravné soudní vyšetřování BPI₃₃ 249 P, rozhodující soudní senát BPI₂₄ 237, BPI₃₃ 201, maření soudní práce BS₃₄ 174 T, kolize soudní příslušnosti BPI₂₄ 37 P (konkurence soudní příslušnosti BPI₃₃ 37 P), soudnělékařské ohledání BPI₃₃ 350, protokol o soudnělékařské expertize BPI₃₃ 349 P, neveřejnost soudního jednání BPI₃₃ 621, protokol o soudním jednání BPI₃₃ 142/1, promlčení výkonu soudního rozhodnutí CT₃₈ 161/10. zásada veřejnosti soudního řízení BPI₃₃ 174 P, lhůta k odvolání proti soudnímu rozhodnutí BPI₃₃ 147 S, neveřejné soudní jednání BPI₃₃ 1054, vyhýbání se výkonu soudního rozhodnutí BS₃₄ 167 S, veřejné soudní jednání CPI₃₁V 385, BPI₃₃ 1054 (veřejné soudní jednání CT₃₈ 385), vykonatelná soudní rezoluce CT₃₈ 950. Jen v několika málo termínech je použit jiný pád slova soud, např.: absolutní povinnost dostavit se k soudu BPI₃₃ 69 P, komora předání soudu BPI₃₃ 549 T, usnesení předat soudu BPI₃₃ 852/13, výzva k dostavení se k soudu CT₃₈ 67/2, BPI₃₃ 57, právo vést spor u soudu CT₃₈ 584, právo hájit se u soudu C₃₃ 543 S. 108 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m.... Soudní Několik složených termínů má jako vedlejší složku odvozeninu podstatného jména soud soudní: mimosoudní odsouzení BPĮ₃₃ 180/4 P, soudní dělení CĮ₃₃ 1315 S, právo převodu soudního majetku CTĮ₃₈ 1793, soudní ručení CTĮ₃₈ 1537. Termín vědecká soudní expert yza CPĮ₃LV 109/8 zjevně ukazuje na negativní vliv ruštiny, avšak pro tutéž věc existovala i lepší označení: vědecká soudní expert yza CTĮ₃₈ 109/8, vědecká soudní expert yza BPĮ₃₃ 691. Soudní příslušnost a příslušnost k soudu Od soud bylo vytvořeno přídavné jméno soudně příslušný „náležející k projednání určitému soudu“. Užívány byly termíny nepříslušnost CTĮ₃₈ 1643, soudní příslušnost CĮ₃₃ 531 T, CPĮ₃₁₀ 24, CTĮ₃₈ 15/1, BPĮ₃₃ 34 T. Druhem je příslušnost věci soudu CPĮ₃₁₀ 15/1, CTĮ₃₈ 587. Takový ekvivalent ruského termínu подсудность byl uveden již v rukopisném právnickém slovníku (TTTŽP: 50, 72) a vžil se – užívá se dodnes (je uveden i v DŽ₅, 2003), ačkoli sami právníci tvrdili, že termín zavedli „právníci se slabým jazykovým citem“ (Masiulis 1954: 2). B. Masiulis jej kritizoval v přehledu slovníku právních termínů vydaného v sovětské době (Masiulis 1957: 36), později se však v časopise „Gimtoji kalba“ pokusil tento termín zajímavě zdůvodnit, když jej srovnával s přídavnými jmény vyjadřujícími určitý vztah, pohostinný, potřebný: „Vezmu-li jako náležitou analogii tyto příklady, docházím k závěru: soudně příslušná věc je ta, která vyžaduje soudní rozhodnutí, tedy vztah k soudní funkci; věc soudně nepříslušná je taková, která pro svou povahu nebo ze zákona nemůže mít vztah k soudu. Zde jsou „soudně příslušná“ či „soudně nepříslušná“ gramatické vlastnosti věci, vyjadřující její druh ve vztahu k soudu obecně; to je jeden aspekt „soudní příslušnosti“. Další závěr: jako je hospodyně někomu pohostinná nebo je věc někomu potřebná, tak i soudně příslušná věc je příslušná nějakému soudu – přísluší konkrétnímu soudu, k němuž je připoutána vztahem závislosti. To je druhý aspekt „soudní příslušnosti“.“⁵ (Masiulis 1960: 31). Později bylo analogicky k soudní příslušnosti vytvořeno také úřední příslušnost (v kodexech ani v TTTŽP se ještě nevyskytovala). V zkoumaných kodexech se soudní příslušnost užívala také ve složených termínech: spor o příslušnost věci soudu CPĮ₃₁₀ 40 (spor o soudní příslušnost CTĮ₃₈ 43, spor o soudní příslušnost CPĮ₃₁₀ 43), věc obchodní soudní příslušnosti CTĮ₃₈ 1487, meze soudní příslušnosti CPĮ₃₁₀ 186. Mimochodem, ruský 5 Originalas nekeistas. Terminologija | 2006 | 13 109 nodсудность v jednom z kodexů odpovídá také soudní příslušnost CPl₃₁ᵥ 24, příslušnost věci podle kompetence CPl₃₁ᵥ 15/1. Právní způsobilost a právní schopnost Termínům teislumas CTI₃₈ 1460/24, neteislumas CTI₃₈ 1460/15 (složené výrazy – bendras pilietinis teislumas Cl₂₈ 702 S, teislumo atstatymo teisena CTI₃₈ 1460/26) je třeba věnovat o něco více pozornosti, neboť se z hlediska slovotvorby odlišují. Litevský ekvivalent ruského termínu правоспособность (význam: „mít zákonem stanovená práva a povinnosti“) se ustálil poměrně obtížně. V rukopisném TTŽP se navrhoval výraz teisėtingumas, v připojeném slovníčku ke Cl₂₈ se vedle teislumo uvádí také teisnumas. Již byl zmíněn také výraz teisgalin-gumas Cl₃₃ 2308 S. Teprve TŽ 1954 uvádí dnes užívaný výraz teisnumas. B. Masiulis tvrdí, že Terminologická komise Státní rady odmítla termín teismus (правоспособный) a navrhla teisinas, teisnumas (Masiulis 1957: 36). Že byly navrhovány, dokládá také seznam zveřejněný P. Stravinskasem (TTP 1940: 73). Vyvstal i další problém: bylo třeba najít ekvivalent ruského termínu подсудность. Již od TTTŽP se k tomuto účelu užíval výraz teismingumas (stejně tak v TŽ 1954). Byl kritizován a poté, co Terminologická komise Státní rady odmítla termín teisnumas (jako ekvivalent правоспособность), bylo navrženo užívat tento termín místo подсудность. Tak se také stalo v návrhu první knihy připravovaného původního litevského trestního zákoníku⁶ (Masiulis 1957: 36). B. Masiulis tento návrh podpořil, později si to však zřejmě rozmyslel, neboť hledal argumenty pro obhajobu výrazu teismingumui (Masiulis 1960: 31). Jeho názor mohla změnit také myšlenka P. Skardžia, že přídavné jméno teisinas navržené zmíněnou Terminologickou komisí není nejvhodnější a že je možné použít výraz teisnus, ačkoli je z hlediska slovotvorby nepravidelný, protože významově souvisí nikoli se slovesem teisti, nýbrž se slovem teisė. P. Skardžius obhájil toto přídavné jméno jako výjimku, k jejímuž vzniku přispěl příklad dvojic termínů z jiných jazyků – tak jako v němčině vedle handlungsfähig (wirkungsfähig) je rechtsfähig a v ruštině vedle дееспособный je правоспособный, objevilo se v litevštině vedle veiksnus také teisnus (Skardžius 1958: 15). Analogicky by také teislus měl být podle modelu odvozenin s příponou –lus považován za odvozeninu od slovesa teisti, avšak ⁶ V tomto návrhu byl místo dnes obvyklého výrazu pakaltinamas analogicky k výrazu teisnus navržen poměrně zdařilý výraz kals-nus (Masiulis 1957: 36), který se však nerozšířil (v LKŽ není). Mimochodem, ekvivalent obdobného dnes užívaného termínu veiksnus (дееспособный) nebyl v kodexech TŽ 1954 nalezen; k tomuto účelu se užívaly výrazy veikslus BS₃₄ 498 S, veiksmingas Cl₃₈ 381 T. 1 1 0 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m.... významově souvisí s právem („mající práva“), a je tedy jakýmsi přechodným slovem mezi těmi, která se opírají buď o přídavné jméno teisus (nejnižší slovotvorný stupeň), nebo o sloveso teisti. Jelikož se odvozeniny s výše zmíněnou příponou tvoří ze sloves, lze uvažovat také o souvislosti odvozeniny se slovem teisėti. Soudní řízení Další odvozeninou od teisti – teisena CPI31C 68, CTI38 80, BS34 363/1 T. Byla poměrně hojně užívána ve víceslovných termínech. Bylo nalezeno přibližně 30 druhových termínů, dvouslovných (a) a tříslovných (b): a) vysvětlovací soudní řízení CTI38 906, odvolací řízení CTI38 780, ochranné řízení CTI38 1401, samostatné řízení CTI38 1192 (samostatné řízení CTI38 566 S), trestní řízení CTI38 1368 (trestní řízení CTI38 1456), řízení ve věci CPI31C 78, CTI38 78, civilní řízení CTI38 897, sporné řízení CTI38 82/2 S, řízení žalobní CTI38 1215 S, zvláštní řízení CTI38 1646, konkursní řízení CTI38 1400 PS, řízení o rozdělení CTI38 1764, obchodní řízení CTI38 1645 (obchodní řízení CTI38 1643), soukromé řízení CTI38 82/2 S, zkrácené řízení CTI38 348, řízení za zavřenými dveřmi CTI38 735, vykonávané řízení CTI38 899 S (vykonávací řízení CTI38 922); b) řízení o neobchodní platební neschopnosti CTI38 1400 P 30, řízení o platební neschopnosti dlužníků CTI38 1400, řízení o výkonu rozhodnutí CTI38 967/5, řízení o obnovení právní způsobilosti CTI38 1460/26, řízení před rozhodci CTI38 1384, řízení o veřejném prodeji CTI38 1199. V několika dalších případech je teisena vedlejší složkou: náklady odvolacího řízení CTI38 776/1, obnova řízení ve věci CTI38 681, poplatek za řízení ve věci CTI38 839, zrušení řízení ve věci CTI38 681, přerušení řízení ve věci CTI38 681, úkon řízení CTI38 917, náklady řízení CTI38 776/1, náklady vykonávacího řízení CTI38 913. Termín soudní řízení se používá v názvu a textu CTI38. Byl již v překladu CPI31C (v jeho názvu proces, v textu však řízení). Řízení je charakteristické pouze pro tyto překlady, v jiných kodexech se užíval termín procesu, zatímco řízení se vyskytovalo nanejvýš v dodatcích převzatých z jiných zdrojů. V překladu CPI31V se k tomuto účelu kromě procesu užívalo také původní bylosena. V rukopisném TTTŽP se soudní řízení ještě nevyskytovalo, užívaly se výrazy proces a vedení soudních spisů. V prvním tištěném slovníku právních termínů (TŽ 1954) byly soudní řízení a proces uvedeny samostatně s odlišnými druhovými termíny – žádné odkazy zde nejsou. V šedesátých letech minulého století se na soudní řízení upozorňovalo i v emigraci – termín byl kritizován jako „nevýrazný“, „nevyvolávající asociaci s pojmem“ (Stravinskas 1954: 3; Masiulis 1959: 50). Současné kodexy jsou Terminologija | 2006 | 13 111 řízení, avšak v občanském soudním řádu se hovoří také o žalobním řízení. zvláštním řízení, sporném řízení, řízení s předvoláním, zatímco v trestním řádu se termín řízení neuvádí. Z toho vyplývá, že v občanském právu se souhrn projednávání věcí označuje jako občanské řízení, zatímco jeho jednotlivé druhy jako řízení. Lze se domnívat, že tyto termíny již nejsou považovány za synonyma, ačkoli ve skutečnosti pravděpodobně označují pouze pojmy různého rozsahu, a proto by se rodová složka termínu neměla měnit. Na čem je toto rozlišení založeno, lze jen těžko říci, tím spíše, že existuje i jiná nejednotnost – nyní platí zákon o řízení ve správních věcech. Zde se řízení již chápe jako synonymum procesu. Podle názoru S. Šedbarase je název zákona třeba opravit. Srovnáním s občanským zákoníkem se snaží doložit, že proces projednávání správních věcí u správního soudu se skládá z několika samostatných řízení (Šedbaras 2002). Termíny se tedy chtějí rozlišovat, ačkoli pro to z terminologického hlediska není dostatečný důvod. Zároveň je patrné, že vztah mezi termíny i pojmy v tomto případě není ustálený. Soudce Samostatně je třeba zmínit odvozeninu od slovesa soudit, soudce CĮ₃₃, 120 S, CPĮ₃₁V, 1390, CTĮ₃₈ 50, BPĮ₃₃ 10. Podle údajů LKŽ není toto slovo doloženo v nejstarších písemných památkách, užíval je však již S. Daukantas. Z hlediska slovotvorby jde o pravidelné označení konatele, jeho terminologické ustavení však nebylo snadné – ve starých písemných památkách se k tomuto účelu užíval slavismus sūdžia a objevily se i různé pokusy o litevské pojmenování (s kořeny teis- a ties-): teislys, teismadarys, teistojas, tiesadarys, tiesdarys, tiesadėja (LKŽ; Palionis 2004). Soudce se v právní terminologii prosazoval postupně – ještě v roce 1907 jej J. Šlapelis vysvětloval slovy, která snad někteří znali lépe: teislys, teisdarys, sūdžia (SNŽŽ 1907). Tiesdarys se vedle soudce dostal dokonce i do slovníku právních termínů sestavovaného ve zkoumaném období (TTTŽP: 107). V zákonících se vyskytovalo několik specifických termínů se slovem soudce: okresní soudce CTĮ₃₈ 82, trestní soudce BPĮ₃₃ 119 P, hypoteční soudce CTĮ₃₈ 937, smírčí soudce CĮ₃₃ 131, CPĮ₃₁₀ 82, BS₃₄ 68 S, BPĮ₃₃ 34, soudce zpravodaj CTĮ₃₈ 906 (soudce-zpravodaj CPĮ₃₁V 906, CTĮ₃₈ 768), rozhodce třetí osoby BS₁₉ 30/8, rozhodce soudu třetí osoby CPĮ₃₁V 1370, CTĮ₃₈ 1397 S. O něco častěji se soudce užívalo jako vedlejší složka jiných termínů: rozhodnutí okresního soudce CTĮ₃₈ 142, žádost o vyloučení soudce BPĮ₃₀ 86, BPĮ₃₃ 86 (žádost o odstranění soudce CTĮ₃₈ 196, BPĮ₂₄ 100), kauce smírčího soudce CĮ₃₃ 589, shromáždění smírčích soudců CTĮ₃₈ 95 S, odvolání soudce 112 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m. … právo na odmítnutí BP₃₃ 238/1 P, nestrannost soudce BP₃₃ 238/1 P, vyloučení soudce CT₃₈ 166, BP₃₀ 85 (odstranění soudce BP₂₄ 99), usnesení soudce BP₃₃ 52/2. Kvantitativní poměr skupin právních termínů s kořenem -teis jejichž užívání je dosud problematické (například vztah mezi řízením a procesem není zcela jasný). Projednané termíny ukazují nejen způsoby pojmenovávání právních pojmů v daném období, ale zároveň představují materiál k poznávání samotných pojmů. HLAVNÍ PRAMENY17 BP24 – Zákon o trestním řízení. Red. A. Kriščiaukaitis. – Právo 6–10 [příloha]. Kaunas, 1924–1926. BP30 – Případ I. Zákon o trestním řízení. Kaunas, 1930. BP33 – Zákon o trestním řízení s komentáři sestavenými z rozhodnutí ruského Senátu a Nejvyššího tribunálu Litvy a z dalších výkladů týkajících se práva trestního řízení ve Velké Litvě a Klaipėdském kraji. Red. M. Kavolis, Kaunas, 1933. BS19 – Trestní zákoník, Kaunas, 1919 // Trestní zákony, Kaunas, 1919. BS31 – Jablonskis K. Trestní zákoník: s dodatky, 2. vyd., Kaunas, 1930. BS34 – Trestní zákoník s doplňujícími trestními zákony a komentáři sestavenými z rozhodnutí ruského Senátu a Nejvyššího tribunálu Litvy a z dalších výkladů. Kaunas, 1934. CI28 – Občanské zákony: Sb. zák. X. sv. 1. část. Překlad, [1928]. CI33 – Šalkauskis K. Občanské zákony: X. svazek, I. část, Kaunas, 1933. CPL30 – Zákon o občanském soudním řízení. Do litevštiny přeložil M. Čepas, Kaunas, 1931. CPL18 – Zákon o občanském soudním řízení s připojenými zákony a věcným rejstříkem-slovníčkem. K tisku připravil J. Viskanta, Kaunas, 1931. CT18 – Zákon o civilním soudnictví se všemi změnami a doplňky a s výklady Nejvyššího tribunálu a ruského Senátu. Red. Č. Butkys, Kaunas, 1938. LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE Ambrazas S. 1993: Daiktavardžių darybos raida 1: Lietuvių kalbos veiksmažodžių vediniai, Vilnius. Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2: Lietuvių kalbos vardažodžių vediniai, Vilnius. Būga K. 1958: Rinktiniai raštai 1, Vilnius. DŽ. 2003: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius (e. leidimas). Jablonskis J. 1935: Jablonskio raštai 4, Kaunas. Keinys St. 1975: Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16: Lietuvių terminologija 7, 7–56. LKŽ: Lietuvių kalbos žodynas 1–20, Vilnius, 1941–2002. Maksimaitis M. 1988: Teisė amžių tėkmėje. – Teisės etiudai 1: Teisė – visuomeninė vertybė, Vilnius, 8–25. Maliauskis A. 1924: Demokratija, Kaunas. Masiulis B. 1954: Kalba ir teisiningai. – Teisininkų žinios 6, 2–3; 7, 2–3. Masiulis B. 1957: Pasklaidžius teisinių terminų žodyną. – Teisininkų žinios 21–22, 34–37. Masiulis B. 1959: Teisinės terminologijos reikalai Teisininkų žiniose. – Gimtoji kalba 2–3, 49–50. Masiulis B. 1960: Teisiniais terminais besirūpinant. – Gimtoji kalba 2, 31. Pakerys A. 1994: Akcentologija 1, Kaunas. Palionis J. 2004: XVI–XVII a. lietuviškų raštų atrankinis žodynas, Vilnius. Piročkinas A. Jonas Jablonskis – tvůrce nových slov. – Gimtasis žodis 10, 2–6; 11, 14–16; 12, 7–12. SD: Senasis Konstantino Sirvydo žodynas. Parengė K. Pakalka, Vilnius, 1997. Skardžius P. 1958: Teisnus ir veiksnus. – Gimtoji kalba 1, 14–15. 2 Zde jsou uvedeny pouze zkoumané litevské kodexy. Pro snazší vyhledávání termínu se vedle zkratky kodexu uvádí číslo článku, nikoli stránky. Řada termínů byla převzata z příloh článků, které obsahují komentáře. Vedle čísla článku se pak píše také písmeno označující typ přílohy: T – rozhodnutí Nejvyššího tribunálu Litvy, S – rozhodnutí ruského Senátu, R – komentář redakční komise kodexu, V – jiný zákon, P – všechny ostatní přílohy, včetně těch, které byly součástí originálu. Některé termíny byly převzaty z poznámek pod čarou. Vedle čísla článku se pak za lomítkem uvádí také číslo poznámky pod čarou. 114 Alvydas Umbrasas | Teisės terminai su šaknimi teis- 1918–1940 m. … Skardžius P. 1996: Rinktiniai raštai 1. Vilnius. Skardžius P. 1997: Rinktiniai raštai 2. Vilnius. SNŽŽ 1907: Svętinių ir nesuprantamų žodžių žodynėlis: Skaitytojams palengvinimas. Sudarė J. Šlapelis, Tilžė. SNŽŽ 1924: Norkus J. Svętinių ir nesuprantamų žodžių žodynėlis. Kaunas. Stravinskas P. 1954: Mūsų teisinė terminologija. – Teisininkų žinios 9. 2–4. Šedbaras S. 2002: Kai kurių administracinio proceso vidinės struktūros elementų sampratos problemos. – Jurisprudencija 32 (24), 41–53. TTP 1939, 1940: Teisinės terminijos projektas. P. Stravinskas. – Teisė 48, 384–387; 49, 475–480; 50, 73–74; 51, 184–185. TTTŽP: Návrh slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy [rukopis], [1920]. TŽ 1954: Teisinių terminų žodynas. Sudarė A. Žiurlys, Vilnius. Vaišvila A. 2000: Teisės teorija. Vilnius. Vladarskienė R. 2003: Įiatyvo vartojimas dabartinėje lietuvių kalboje. – Kalbos kultūra 76, 47–57. PRÁVNÍ TERMÍNY S KOŘENEM TEIS- V LITEVSKÝCH PRÁVNÍCH KODEXECH Z LET 1918–1940 Tato studie se zabývá právními termíny s kořenem teis- užívanými v přeložených litevských kodexech z let 1918–1940 (více než 600 termínů). Tvoří svébytnou skupinu termínů, které jsou formálně i sémanticky příbuzné a zajímavé z hlediska jazyka i práva. Termíny nebo terminologické prvky s tímto kořenem jsou slovotvorně odvozeny buď od přídavného jména teisus (správný, spravedlivý, řádný), nebo od slovesa teisti (soudit). Mohou být odvozeninami těchto slov nebo odvozeninami jejich odvozenin. Také samotná uvedená slova jsou terminologickými prvky. Nejtypičtější a nejpočetnější odvozeniny od teisus a teisti jsou teisė (právo), respektive teismas (soud). Oba tyto termíny se rozšířily až na počátku 20th. století. Složené termíny s těmito slovy tvoří dvě třetiny zkoumaného materiálu. Část těchto spojení lze považovat za nomenklatury. Ostatní termíny s kořenem teis- netvoří významnější skupiny. Pestřejší termíny se vyskytují se složkami teisena (řízení), teisėtas (zákonný, legitimní) a teisėjas (soudce), jakož i s tvary slovesa teisti. Většina slov s kořenem teis- snadno zdomácněla v právní terminologii a používá se dodnes (nikoli však nutně ve stejných spojeních – ta se značně proměnila). Pouze několik nevhodných odvozenin bylo opuštěno. Ustálilo se pojmenování některých pojmů, která tehdy vyvolávala řadu diskusí, avšak s užíváním jiných jsou stále spojeny určité problémy. Analyzované termíny nejen ukazují způsoby pojmenovávání právních pojmů ve zkoumaném období, ale také poskytují materiál k poznávání těchto pojmů. Doručeno 2006-10-27 Alvydas Umbrasas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2006 | 13 115