Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca. Sastādijis autoru kolektīvs V. Skujiņas vadībā.

REGINA KVAŠYTĖ Šiaulská univerzita Výkladový slovník základních lingvistických termínů Sastādījis autoru kolektīvs V. Skujiņas vadībā, Rīga, 2007, 624 p. Začátkem roku 2008 se v Lotyšsku objevil dlouho očekávaný terminografický titul, který konečně umožňuje i lingvistům cítit se odborníky v oboru disponujícím moderní terminologií. Výkladový slovník základních lingvistických termínů – je první výkladový slovník lingvistických termínů připravený v lotyštině, v němž jsou, jak vyplývá z názvu slovníku, shromážděny základní termíny tohoto vědního oboru. Dosud kolegové používali téměř 50 let starý překladový slovník rusko-lotyšských odborných termínů, který již neodpovídal potřebám proměněného odborného jazyka (VTV 1963). Autoři nového slovníku 242 Regina Kvašytė se při výběru termínů a jejich ruských ekvivalentů opírali o tento slovník. Pod vedením habilitované doktorky filologických věd a známé lotyšské terminoložky Valentiny Skujiniové (Valentīna Skujiņa) slovník připravili lingvisté starší a střední generace s širokými vědeckými zájmy: Ojārs Bušs (Ojārs Bušs), Daiga Juoma (Daiga Joma), Andra Kalnača, Ilze Lokmane (Ilze Lokmane), Dace Markus (Dace Markus) a Iveta Pūtеле (Iveta Pūtеле). Pomáhala jim řada dalších odborníků z různých filologických oborů. Prostředky na vydání slovníku poskytla státní agentura „Valsts valodas aģentūra“ [Státní jazyková agentura], zatímco iniciativa k jeho přípravě náleží agentuře Lotyšské univerzity „Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūts“ [Institut lotyšského jazyka Lotyšské univerzity]. Při posuzování materiálu Slovníku se hodně diskutovalo a slaďovaly se individuální názory. Stejně jako v každém jiném oboru bylo nejprve třeba vybrat pojmy, které budou do Slovníku zařazeny, a poté z již existujících termínů zvolit ty, které se mají užívat, zdokonalit je nebo vytvořit nové a také je definovat a hledat jejich ekvivalenty v cizích jazycích. Jak sami autoři uvádějí v předmluvě, hlavním cílem slovníku je shromáždit a vysvětlit nejaktuálnější lingvistické termíny, a tím podporovat rozvoj lotyšské lingvistické terminologie. Adresáty jsou lingvisté, učitelé lotyštiny, vysokoškolští pedagogové, studenti jazykových oborů aj. Nejprve bychom si přáli nový terminografický titul podrobněji charakterizovat. Z celkového rozsahu zabírá hlavní, tedy část s výklady lotyšských termínů, strany 12 až 463 (mimochodem, lze ji rozpoznat i vizuálně – okraje stránek jsou zbarveny šedě). Slovník obsahuje přibližně 2 000 lotyšských lingvistických termínů, jejichž ekvivalenty jsou uvedeny v angličtině, němčině a ruštině. Termíny jsou uspořádány abecedně. Slovník obsahuje odkazy na související termíny, které pomáhají lépe pochopit již definovaný pojem (jsou označeny odkazem sk. arī [viz také]). V jednotlivých heslech je mnoho názorných příkladů, nejčastěji u termínů označujících různé druhy písma, například antīkua, glagolica, hieroglifas, piktogramma. V některých heslech Slovníku se také nacházejí různá schémata, která napomáhají lepšímu pochopení pojmu označovaného termínem (salikta vārdkopa1 [složené slovní spojení], semantiskais trīsstūris [sémantický trojúhelník], vienkārša vārdkopa [jednoduché slovní spojení] aj.). Slovník je čtyřjazyčný, proto pro pohodlí 1Lotyšské jazykové příklady se překládají do litevštiny a uvádějí v hranatých závorkách, s výjimkou případů, kdy se v obou jazycích užívají mezinárodní termíny nebo jsou podoby termínů totožné. Pokud v litevské lingvistice neexistují ustálené úzusové tradice nebo takový postup přesněji odráží stavbu lotyšského termínu, může být překlad doslovný. To je označeno hvězdičkou (podobně ostatně postupují i autoři zmiňovaného Slovníku, například neoloģi-ja* / a. neology / v. Neologie* / kr. неология*). Terminoloģija | 2008 | 15 243 protože jsou v něm uvedeny rejstříky termínů jednotlivých cizích jazyků. Vyznačují se tím, že každý z nich obsahuje také překlady do lotyštiny. Rejstříky tvoří přibližně jednu třetinu celkového rozsahu Slovníku – začínají na straně 464. Není pochyb o tom, že tento způsob je praktický, protože již není třeba hledat lotyšský ekvivalent v hlavní části Slovníku. Je třeba dodat, že mnoho informací usnadňujících používání je obsaženo v popisu struktury Slovníku – existují určité konvence, které uživatel Slovníku pochopí až po důkladném seznámení se s ním. Z výběru termínů je patrné, že Slovník obsahuje řadu nových lingvistických termínů různé struktury: kods, diskurss, korpuss, makrosociolingvistika, kon-situācija, kultūraizguvums [kulturní výpůjčka*], viltusdraugs [falešný (překladatelův) přítel*], tekstveide [tvorba textu], jauniešu slengs [slang mládeže], komunikatīvā kompetence [komunikativní kompetence] aj. Některé z nich jsou mezinárodní výpůjčky, jiné domácího původu nebo smíšené formace (podobné se vyskytují i v pracích litevských lingvistů). Za povšimnutí stojí, že terminologie některých lingvistických odvětví, včetně nových, je ve Slovníku poměrně podrobně rozpracována a zastoupena. Zvláště výrazná je onomastika, sociolingvistika a translatologie neboli teorie překladu. Do nového Slovníku se například dostaly termíny důležité pro sociolingvistiku, které mají často synonyma: alohtonā minoritāte [alochtonní menšina], aizstājošā divvalodība, aizstājošais bilingvisms [nahrazující dvojjazyčnost*, nahrazující bilingvismus*], jakož i termíny potřebné pro teorii a praxi překladu – mezi nimi řada lotyšských slovotvorných útvarů, většinou složenin: assvaloda, galvenā starpniekvaloda [osová řeč*, hlavní zprostředkující jazyk*], avotvaloda [zdrojový jazyk*], mērķvaloda [cílový jazyk*]; atulkojums, pretvirziena tulkojums [zpětný překlad*, překlad v opačném směru*], čuksttulkošana [tlumočení šeptem*] aj. Velká pozornost je věnována terminologii používané v oboru terminologie2. V probíraném Slovníku je uvedeno dokonce 19 termínů z této oblasti se základem term- (pro srovnání lze uvést, že v litevském Kalbotyros terminų žodyne se s tímto základem uvádějí pouze 3 – terminas, terminija a terminologija (Gaivenis, Keinys 1990)), například jednoslovné termíny – terminēma, terminelements [složená část termínu], terminogrāfija, termzinātne [věda o termínech*], terminoloģija a složené dvouslovné termíny – termina noteikšana, termina identificēšana [stanovení termínu, identifikace termínu], terminoloģiskā funkcija [terminologická funkce], a některé složené víceslovné termíny – terminu pieņemamības vērtēs 2 V litevštině byla vydána samostatná slovníčková příloha, která obsahuje přibližně 200 termínů používaných v terminologii (Kvašytė 2005). 244 Regina Kvašytė skala [stupnice hodnot přijatelnosti termínů*]. Mnoho termínů tohoto lingvistického odvětví lze nalézt také v abecedním rejstříku (apakštermins [podřazený termín], virsjēdziens [nadřazený pojem] aj.); někdy to mohou být také termíny z jiných lingvistických odvětví, které lze podle jejich definic zařadit do terminologie. Některé termíny zařazené do probíraného Slovníku ukazují obecně na činnost lotyšských terminologů při vytváření termínů. Například místo anglické výpůjčky byl vytvořen a úspěšně zaveden v oblasti informatiky termín dators, který vytlačil anglické kompjūters [počítač], jež se používá převážně jen v hovorovém jazyce; tento termín byl převzat i v lingvistice. Rozhodující byla skutečnost, že tento útvar (odvozenina od kořene latinského slova dati [data] a mezinárodní přípony -ors [–or], slovotvorně vhodné k pojmenování zařízení) se vyznačuje snadnou tvořitelností. Množství nových lotyšských termínů se základem dator- nebo přídavných jmen od něj odvozených tento názor potvrzuje, například: datorklase [počítačová třída], datorprogramma [počítačový program], datortīkls [počítačová síť]. Nejnovější lingvistickou terminologii obohatily termíny jako datorizētā tulkošana [počítačový překlad], datorlingvistika [počítačová lingvistika]. Se základem dat- byl vytvořen také termín, o jehož podobě se diskutuje již delší dobu – datubāze [databanka*] (zajímavé je, že Lotyši a Litevci zvolili pro označení podobného pojmu za základ různá mezinárodní slova – jedni bazę (< gr.), druzí banką (< it.)). Slovník zaznamenává podobu datu bāze, původně užívanou jako složený dvouslovný termín, po uplatnění tendence zvláště typické pro lotyštinu – přeměny složených termínů v jednoslovné. Složeniny jako jeden z produktivních typů termínů totiž umožňují vyjádřit význam abstraktněji než spojení dvou (či více) slov. Ve Slovníku je více podobných příkladů, kdy se dává přednost širšímu užívání jednoslovných termínů utvořených podle určitých modelů před termíny složenými: etnosemantika, etnolingvistika, etnotoponīms; apakšjēdziens [podřazený pojem], apakšnozare [podobor], apakštermins [podřazený termín]³; defiskopa [spojení psané se spojovníkem*] (srov. také tříčlennou složeninu defiskoptermins [termín se spojovníkem*]), defisrakstījums [zápis se spojovníkem*], defissavienojums [spojení se spojovníkem*]; hibrīdtermins [hybridní termín], hibrīdvārds [hybridní slovo], hibrīdvaloda [hybridní jazyk], jakož i některé další typy jazyků: avotvaloda [zdrojový jazyk*], cilmvaloda [jazyk původu*], aizguvējvaloda [přejímající jazyk*]. Ačkoli tento způsob není cizí ani litevské terminologii (jak dokládají některé z výše uvedených 3 Všechny tyto lotyšské termíny jsou utvořeny s komponentem apakš-, jehož základní význam odpovídá významu slova apakšā „dole, níže“; do litevštiny se překládají různými způsoby. Terminologija | 2008 | 15 2 4 5 (ekvivalentů příkladů), v lotyštině jsou útvary tohoto typu obzvláště typické – lze to považovat za vliv němčiny (Keinys 1994: 89). Ve slovníku se vyskytuje také mnoho víceslovných složených termínů, jejich počet však není velký. Čtyřslovné termíny se objevují zřídka: augsta mēles pacēluma patskanis [vokál s vysokou polohou jazyka], salikta teikuma struktūras shēma [schéma struktury souvětí], salikts kombinēta saistījuma teikums [složené souvětí s kombinovaným spojením], o něco častější jsou tříslovné: pārejošs darbības vārds [tranzitivní sloveso], vārda formālais variants [formální varianta slova], indoeiropiešu valodu saime [indoevropská jazyková rodina], latgaliešu rakstu valoda [latgalský spisovný jazyk] a podobně. Poměrně rozšířeným způsobem zaznamenávání a užívání termínů je synonymie. Výjimkou není ani nová publikace lotyšské terminografie, která obsahuje různé typy synonym, tj. případy, kdy jsou synonymní jednoslovné termíny nebo hlavní či vedlejší složky složených termínů. Může jít o absolutní nebo derivační synonyma lotyšského i mezinárodního původu, například: galotne, fleksija [koncovka], divvalodība, bilingvisms [bilingvismus], līdzartikulācija, koartikulācija [koartikulace], devējvaloda, donorvaloda [dávající jazyk*, dárcovský jazyk], diahroniskā valodniecība, diahroniskā lingvistika [diachronní lingvistika]. Objevují se také termíny doplněné latinskými ekvivalenty: saliktā nākotne, futūrum II [složený budoucí čas], darbības lietvārds, nomen actionis [*činitelské podstatné jméno]. Jeden pojem má dokonce tři varianty (nejčastěji složený termín, jeho zkrácenou variantu a mezinárodní termín): atvasināts vārds, atvasinājums, derivāts [odvozené slovo, derivace, derivát], bahuvrihi, bahuvrihi saliktenis, citnozīmes saliktenis [bahuvrihi, bahuvrihi složenina, složenina s jiným významem*]. Ve slovníku jsou také termíny, o nichž se stále diskutuje a které jsou uvedeny jako synonyma, například anglisms, anglicisms4. Hlavní problém se týká složky -ic-, která podle opakovaných vyjádření V. Skujinia nemá žádnou sémantickou náplň, a je proto zbytečná. Pokud jde o polysémii, je třeba říci, že takových lingvistických termínů není mnoho, ačkoli se ve Slovníku přece jen některé polysémní termíny vyskytují. Jsou to termíny užívané v různých i v témže lingvistickém oboru: akomo-dācija ve fonetice i sociolingvistice, anafora jako stylistická figura odhalující vztah mezi slovem a slovem zmíněným před ním, a také v terminologii, alonīms v onomastice – jako varianta vlastního jména i jako pseudonym. Důležitou součástí Slovníku jsou definice. Jsou různé: stručné i podrobné. Některé jsou velmi stručné, podobají se synonymům nebo odlišují jeden 4 Lotyština nemá vlastní jazykový derivát, jakým je v litevštině – anglybė. 246 Regina Kvašytė pojem od druhého: semasiologs – semasioloģijas speciālists; sintaksists – sintakses speciālists; reģionālais dialekts – teritorijai raksturīgs dialekts atšķirībā no sociolekta [regionální dialekt – dialekt charakteristický pro dané území na rozdíl od sociolektu]. Jiné definice jsou doplněny ilustračním materiálem, což lze z hlediska uživatele Slovníku hodnotit kladně, protože pochopení jevu někdy lépe pomůže jeden či dva příklady probíraného jevu než pouhý teoretický popis. Existují také podrobnější definice obsahující mnoho doplňujících informací o tom či onom jevu, například lietiško rakstu valodas stils, lietiškais stils [styl administrativních písemností, administrativní styl] – Funkcionālais valodas paveids jeb stils, ko lieto oficiālos dokumentos. Lietiško rakstu stilā lieto emocionāli neitrālus izteiksmes līdzekļus, to raksturo standartizēta, maksimāli unificēta izteiksme, stingras un lēni mainīgas normas, izteiksmes līdzekļu ekonomija, speciālās terminoloģijas un standartizētu konstrukciju lietojums, liels lietvārdu īpatsvars. Latviešu valodas lietiško rakstu stilam raksturīga cituvalodu ietekme. [Funkční jazyková varieta neboli styl užívaný v oficiálních dokumentech. Ve stylu administrativních písemností se používají emocionálně neutrální výrazové prostředky; charakterizuje jej standardizované, maximálně unifikované vyjadřování, přísné a pomalu se měnící normy, úspornost výrazových prostředků, užívání odborné terminologie a standardizovaných konstrukcí a vysoký podíl podstatných jmen. Pro styl administrativních písemností v lotyštině je příznačný vliv jiných jazyků]. Taková definice se rovná popisu stylistických rysů v encyklopedické či učebnicové publikaci. Samozřejmě ne všechny definice v tomto Slovníku lingvistických termínů jsou tak rozpracované. Skutečné encyklopedické údaje obsahuje definice termínu ātrraksts, stenogrāfija [rychlopis*, stenografie], v níž se uvádí, kdy tento způsob psaní vznikl, kdo jej vynalezl a podobně. Při všestranném zkoumání Slovníku a informací souvisejících s jeho přípravou lze nalézt vazby na Litvu. V předmluvě Slovníku se uvádí, že jeho expertem byl Axel Holvoet (mimochodem, jeho jméno a příjmení byly podle všech pravidel lotyštiny přizpůsobeny lotyšské podobě – Akselas Holvutas) z Ústavu litevského jazyka. V samotném obsahu Slovníku se někdy zmiňuje litevština; jsou v něm například zařazeny termíny lietu viešu filoloģija [litevská filologie], lietuviešu valoda [litevština] a synonymní termíny liet uvisms, lituānisms [litevský prvek, lituanismus], lietuvistika, lituānistika [lituanistika], a také termíny, které svým významem zahrnují litevštinu, baltisms [baltismus], baltistika, baltu filoloģija [baltská filologie], baltu valodas [baltské jazyky]. V seznamu literatury je mezi 113 položkami v různých jazycích uvedeno také několik prací litevských lingvistů: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika (1996), Lietuvių kalbos enciklopedija (1999), Lithuanian Grammar (1997), A. Paulauskienės Lietuvių kalbos Terminologija | 2008 | 15 247 morfologija (1994), Vinco Urbučio Žodžių darybos teorija (1978), Adelės Valeckienės Funkcinė lietuvių kalbos gramatika (1998), Zigmo Zinkevičiaus Kalbotyros pradmenys (1980). Tiesa, pastebėtas netikslumas – lietuvių Kalbotyros terminų žodynas minimas be autorių (žr. 27-ą poziciją), todėl į abėcėlinį literatūros sąrašą pagal pavadinimą pateko prie K raidės, o ne prie G, kaip turėtų būti pagal autorius). Je třeba uznat, že Slovník se neobešel ani bez určitých nepřesností. Jeho struktura není zcela dotažená; například chybějí některé termíny, na které se odkazuje u souvisejících termínů: poetická synekdocha [poetická synekdocha], lexikální synekdocha [lexikální synekdocha], avšak žádný z posledně uvedených není ani pod písmenem P, ani pod L. O zařazení několika dalších termínů do Slovníku by se dalo pochybovat – zda jsou pro slovník termínů tohoto oboru vhodné homonymum [homonymum], homonymum ženského rodu [homonymum ženského rodu], obraz [obraz], národ. To, že některé ekvivalenty nelze najít ve Slovníku uspořádaném abecedně (jsou uvedeny pouze u souvisejících termínů jako možnost srovnání), ani to, že je v seznamu literatury něco zapsáno chybně, ani to, že některé termíny jsou zbytečné či sporné, však nesnižuje jeho obsahovou hodnotu, význam ani důležitost pro rozvoj lotyšského vědeckého jazyka a lotyšské jazykovědy. Lotyšská terminografická publikace je výborně připravena jak po obsahové stránce, tak vizuálně i polygraficky. Vydání jazykovědné publikace, která odpovídá principům terminografie, je důležité; navíc vyšla včas, v době, kdy se v životě obecně i v jazyce objevuje mnoho nových jevů, neboť jazyk vědy se mění a zdokonaluje. Mohla by být vážným podnětem pro litevské lingvisty, kteří téměř dvě desetiletí používají dosavadní Slovník jazykovědných termínů (Gaivenis, Keinys 1990), aby následovali příkladu sousedů a kolegů – rozvíjeli litevskou jazykovědnou terminologii a připravili nové vydání. LITERATŪRA Gaivenis K., Keinys S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas. Keinys S. 1994: Latvių terminologijos tvarkymo principai. – Terminologijos vagos, 87–90. Kvašytė R. 2005: Mokomasi terminologijos žodynėlis, Šiauliai. VTV 1963: Valodniecības terminu vārdnīca. Sast. R. Grabis, Dz. Barbare, A. Bergmane, Rīga: Latvijas Valsts izdevniecība. Gauta 2008-12-23 Regina Kvašytė Šiaulių universitetas P. Višinskio g. 38, LT–76352 Šiauliai E. paštas: [email protected] 248 Regina Kvašytė