Terminological methods in the history of terminology science

Terminologické metody v dějinách terminologické vědy SERGIUSZ GRINEV-GRINIEWICZ University of Białystok Moscow Humanities Pedagogical Institute KLÍČOVÁ SLOVA: dějiny terminologické teorie, terminologické metody, typologie, sémiotika, reverzibilita, antropolingvistika Je všeobecně známo, že odborná lexika se v některých ohledech liší od každodenní slovní zásoby; odborná slovní zásoba je pravděpodobně jedinou částí jazyka, se kterou lze vědomě manipulovat a kterou lze řídit. Specifické rysy terminologie vedly ke vzniku řady zvláštních metod analýzy a uspořádávání termínů. V jistém smyslu můžeme dějiny terminologické vědy nahlížet prizmatem vývoje specifické metodologie. Od počátku vědeckého období ve vývoji lidstva se každá věda opírá o systém pojmů a termínů. V takovém systému má každý pojem a termín své pevné místo; význam každého termínu je přesně vymezen hranicemi vůči ostatním termínům. Není tedy divu, že se od samého počátku terminologického výzkumu a uspořádávání terminologií používal systémový přístup – dlouho předtím, než přišel ve druhé polovině 20.th století do módy a začal se uplatňovat ve všech možných činnostech. Protože lze terminologii řídit a regulovat a terminologické formy i významy vědomě utvářet, byly již ve 30. letech 20. století při odhalování a analýze terminologických nedostatků, které bylo třeba napravit, stanoveny určité žádoucí vlastnosti (Lotte 1937). Následná inventarizace atributů odborných lexémů, jejímž cílem bylo sestavit seznam žádoucích vlastností „ideálního“ termínu, vyústila v podobu terminologických požadavků a vedla k vytvoření úplnějších seznamů různých terminologických rysů, čítajících až 265 charakteristik (Grinev 1998, 2001). To se časově shodovalo se zkoumáním rozdílů mezi termíny a běžnými slovy v 50. a 60. letech 20. století. Terminologija | 2011 | 18 27 První kroky typologického přístupu zároveň začaly tím, že byl nejprve stanoven rozdíl mezi termíny a jednotkami nomenklatury neboli nomeny, jak se jim říká nyní. To později vedlo k objevu řady zvláštních jednotek, které se v jazyce vyskytují vedle termínů. G. O. Vinokur tento proces zahájil tím, že vytyčil jasnou hranici mezi termíny a nomeny jakožto odlišnými zvláštními lexikálními jednotkami (Vinokur 1939). A. A. Reformatsky později kritéria pro rozlišení terminologie a nomenklatury dále upřesnil (Reformatsky 1959). Zpočátku se však jednotky nomenklatury považovaly za druh termínů. Teprve poté, co A. D. Hajutin zavedl pojem terminoidů – zvláštních lexikálních jednotek označujících takzvané „přirozené pojmy“, tedy pojmy „in statu nascendi“, které nemají ustálené, jednotně chápané významy, a proto ani obecně přijímané definice (Hajutin 1970), se ukázalo, že terminologická věda se nemá omezovat na zkoumání vlastních termínů, neboť existují i jiné zvláštní lexikální jednotky. Později byly zavedeny a popsány další druhy zvláštních lexikálních jednotek, například profesionalismy (Kuz’min 1970), jednotky profesního slangu – profesní argotismy (Skvortsov 1972) nebo profesní žargonismy (Gladkaja 77), kvaz termíny (Leichik 1981), předtermíny (Leichik 1985) a nakonec prototermíny (Grinev 1990). V 60. letech 20. století se ukázalo, že jedním z nejslibnějších hledisek při představování a zkoumání terminologických problémů je sémiotický přístup, který nahlíží na terminologická znamení z hlediska obecné teorie znaků. Sémiotický přístup se později díky svému propojení s obecnou teorií informace a univerzálnímu charakteru stal téměř stejně oblíbeným jako systémový přístup. V posledních třiceti letech se hojně uplatňoval v ruském terminologickém bádání, a proto je účelné shrnout dosavadní zkušenosti. První pokusy o zavedení sémiotických principů do terminologie se v Rusku uskutečnily v 60. letech 20. století. V roce 1969 P. V. Veselov předložil myšlenku hodnotit terminologické charakteristiky ze sémiotického hlediska. Vycházela z rozdělení terminologických rysů a požadavků do tří skupin: sémantických, kam patřily charakteristiky odrážející vztahy mezi lexikálními významy slov a slovních spojení užívaných jako termíny a obsahem odpovídajících pojmů; syntaktických, spojených se vzorci tvoření termínů a jejich produktivitou; a pragmatických, zahrnujících ty charakteristiky termínu, které ovlivňují jeho fungování. 28 S. Grinev-Griniewicz Terminological Methods in the History of Terminology Science Podle P. V. Veselova patří k sémantice takové terminologické požadavky, jako jsou invariantnost (absence synonymie či polysémie), soulad mezi lexikálním a pojmovým významem termínu (shoda pojmu s terminologickým významem odpovídajícího termínu) a klasifikační úspornost (odrážení pouze nezbytných charakteristik pojmu v terminologické podobě). Požadavky na vzorce tvoření termínů (tvorbu či užívání stejnorodých znaků pro stejnorodé pojmy) a produktivitu terminologických forem (možnost tvořit odvozené termíny) řadil P. V. Veselov k syntaktice. Charakteristiky odrážející snadnost užívání termínu, například stručnost (počet prvků termínu by neměl přesahovat počet rozlišujících charakteristik), jednoznačnost (absence homonym), libozvučnost, přeložitelnost a možnost užití jako deskriptoru v počítačových systémech, považoval za součást pragmatiky (Veselov 1969). Další významný krok při rozpracování sémiotických aspektů terminologie souvisí s publikacemi V. M. Leichika (Leichik 1971; Leichik, Smirnov, Suslova 1977). V těchto publikacích byly vymezeny čtyři hlavní typy sémiotických vztahů v terminologii: 1) mezi termíny; 2) mezi termínem jako znakem a odpovídajícím pojmem; 3) mezi termínem jako znakem a odpovídajícím objektem; 4) mezi termínem jako znakem a uživatelem tohoto znaku. Bylo uvedeno, že první aspekt – syntaktika – předpokládá nejen kombinovatelnost termínu v lineární řečové posloupnosti, ale také vztahy termínů uvnitř určité terminologie. Následující dva typy vztahů, spojené se sémantikou, se týkají terminologické vlastnosti vyjadřovat pojmy a označovat třídy objektů. Na rozdíl od běžné slovní zásoby forma termínu často odráží podstatné charakteristiky pojmu a jeho místo v systému pojmů, zatímco objekty označované termíny souvisejí se zvláštními činnostmi (například vědeckým výzkumem, výrobou atd.). Čtvrtý typ terminologických vztahů souvisí s pragmatikou a zahrnuje sociolingvistické problémy, jako je otázka profesních žargonismů, vztahy mezi terminologickými systémy a přirozeným jazykem atd.; je důležitý z hlediska normalizace užívání termínů. Sémiotický přístup ke klasifikaci charakteristik termínů byl později rozpracován v publikacích Veselova a dalších terminologů (Veselov, Chirukhina 1974; Grinev, Leichik, Nalepin 1985; Grinev, Sergejev 1987; Grinev 1993). Dalším krokem v uplatňování sémiotického přístupu Terminologija | 2011 | 18 29 bylo jeho využití při hodnocení a popisu charakteristik celých terminologií (Leichik, Smirnov, Suslova 1977; Grinev 1990, 1993, 1998). Tento přístup se stal základem typologických studií a parametrického hodnocení terminologií. Na konci 70. let se objevil nový, parametrický přístup (nejprve v lexikografii), který vycházel z pojmu lexikografického parametru – způsobu lexikografického zobrazení strukturního prvku nebo funkčního jevu jazyka a jejich mimojazykových korelátů – zavedeného Y. N. Karaulovem (Karaulov 1981). Pojem parametru byl převzat do terminologie, kde byl definován jako měřitelná terminologická charakteristika označující míru projevu určité vlastnosti (Grinev 1985). Parametrický přístup k popisu a analýze terminologií vychází z inventáře terminologických procesů a jevů a také z přihlížení k rysům termínů, neboť většina parametrů terminologie či její autonomní části závisí na odpovídajících rysech jejích termínů. Potřeba zavést parametrický přístup k popisu terminologií, a položit tak základy typologických studií, byla vyvolána stavem terminologické teorie v 80. letech a na počátku 90. let. S. Toulmin ve své práci nazvané Dějiny věd staví do protikladu popisné a preskriptivní fáze vědy, které zjevně označují etapy jejího vývoje. I zběžný přehled situace v terminologickém bádání v tehdejším SSSR ukázal, že většina výzkumných projektů měla zřetelně popisný charakter. Velké množství terminologických publikací v této zemi (v průměru více než 500 ročně) obsahovalo popisy některých jevů ve zvoleném úseku odborné slovní zásoby. Dalším rysem terminologického bádání, který stojí za zmínku, byla nahodilost výběru předmětu výzkumu, oborové oblasti, cílového jazyka a zkoumaného terminologického procesu či jevu. Dalším nápadným rysem byla zjevná neúplnost a neslučitelnost popisů terminologií, která znemožňovala spolehlivě porovnávat výsledky jednotlivých studií a vyvozovat obecné závěry o míře výskytu sledovaných jevů v odborné slovní zásobě jako celku. Bylo důvodné se domnívat, že tato situace vyplývala z absence kritérií a solidně podloženého základu pro porovnávání výsledků jednotlivých studií. Avšak nedostatek koordinace 30 S. Grinev-Griniewicz | Terminological Methods in the History of Terminology Science a usměrňování terminologického výzkumu v tehdejším SSSR a Rusku mohly být dány absencí příslušného kompetentního terminologického orgánu, ostatní rysy se však zdály mít univerzální povahu a odrážet stav terminologické vědy obecně. Bylo tedy zjevně nutné přejít od pouhého shromažďování informací o izolovaných terminologických jevech, jehož výsledkem byly jednotlivé neúplné a nepřesné popisy konkrétních terminologií, k systematickému parametrickému hodnocení terminologií jako předpokladu dalšího rozvoje terminologické vědy. K usnadnění tohoto rozvoje bylo považováno za nezbytné stanovit soubor parametrů, které by bylo možné použít k měření konkrétních terminologických vlastností a které by společně tvořily systém zajišťující úplnost a slučitelnost nezávislých studií různých terminologií. Seznam terminologických rysů, které měly sloužit jako terminologické parametry, byl v té době již poměrně rozsáhlý. Při jejich klasifikaci se použil sémiotický přístup, který umožňoval rozdělit je do určitých skupin. Zpočátku skupina syntaktických rysů zahrnovala takové charakteristiky terminologických forem, jako jsou délka (měřená počtem slov a písmen), formální struktura (morfologická nebo syntaktická), způsoby tvoření termínů, motivovanost, produktivita, neměnnost formy, jazyková správnost a gramatické zvláštnosti (například absence singuláru nebo plurálu). Rysy terminologického významu, jako jsou nominativní povaha termínu, jeho relativní nezávislost na kontextu promluvy, zvláštnosti sémantické struktury, kategoriální vztahy a přesnost (včetně monosemie a absence rozporu mezi lexikálním a terminologickým významem, sémantická celistvost) atd., byly považovány za součást sémantiky. Skupina pragmatických rysů zahrnovala takové charakteristiky jako stručnost, libozvučnost, vžitost (včetně četnosti užívání a konvenčnosti), chronologický status, normativní status, jednoznačnost (absence synonym), jedinečnost (absence homonym), přeložitelnost, snadnost vytváření spojení, místo v příslušné terminologii, oblast užívání, zeměpisnou oblast, kognitivní funkci atd. Při uplatňování sémiotického přístupu ke klasifikaci terminologických parametrů se ukázalo, že tři hlavní aspekty zavedené Charlesem Morrisem a založené na typech triád navržených Charlesem Sandersem Peircem nestačí k úplnému popisu a analýze lexikálních znaků. Terminologija | 2011 | 18 31 Zaprvé, existence významné skupiny rysů spojených se vznikem a následným historickým vývojem termínů ukázala nutnost zohlednit evoluční charakteristiky. Do této skupiny patří takové rysy, jako je původ, stáří (doba vzniku), účel jejich vzniku atd. Zadruhé, stávající triáda nenabízela možnosti zkoumání rysů souvisejících se strukturou znaků jakéhokoli typu. Proto bylo považováno za účelné zavést další aspekty umožňující studium utváření a vývoje znaků a znakových systémů, což by umožnilo určit jejich povahu a tendence jejich vývoje. Bylo navrženo nazvat tento aspekt, který se zabývá evolucí znaků, evolutikou. Zkoumání znaků z hlediska jejich evoluce umožňuje chápat typologii znaků jako hierarchii či vývojové stupně. V důsledku uplatnění sémiotického přístupu v terminologii byly zavedeny také aspekty jako morfetika, zabývající se strukturálními charakteristikami termínů, a denotatika, zabývající se vztahy mezi termínem jako znakem a jeho denotátem (zatímco sémantice zůstává vztah mezi znakem a jeho signifikátem) (Grinev 1996; Гринев 2000). V důsledku inventarizace rysů termínů dosáhl nakonec počet zjištěných charakteristik více než dvou set – 265 (Grinev 1998). Bylo zjištěno, že tyto rysy lze rozdělit do tří skupin: (a) vlastnosti – imanentní rysy používané při přesném vymezení pojmu termínu; jsou vždy přítomny a nemohou se měnit; (b) nedostatky – nežádoucí rysy, které tvoří základ terminologických požadavků a je třeba je odstranit; a (c) zbývající rysy, z nichž některé jsou značně přínosné, některé neutrální a některé mají za různých okolností kladné i záporné stránky. Imanentní vlastnosti termínů, na rozdíl od slov v každodenním jazyce, jsou určeny jejich hlavní funkcí – pojmenovávat pojmy – a zahrnují také specifičnost užívání (termín náleží do zvláštního oboru vědění), nominativní funkci (pojmenovávání obecných pojmů), definovatelnost (existence vědecké definice), přesnost významu (terminologický význam má přesné hranice určené svou definicí), kontextovou stabilitu (nezávislost na kontextu vyplývající z přesnosti významu), stylistickou neutralitu (absenci konotací), konvenčnost (vznik termínů je často výsledkem konvence v rámci komunity), nominativní povahu (jako termíny se používají převážně podstatná jména a nominativní spojení) a také stabilitu a opakovaný výskyt formy v řeči (které 32 S. Grinev-Griniewicz | Terminological Methods in the History of Terminology Science nepřipouští žádné formální varianty a také pomáhá rozlišovat terminologická slovní spojení od spojení termínů). Počet žádoucích vlastností „ideálního“ termínu neboli terminologických požadavků, které zvažují různí terminologové, se pohybuje od 4 do 13 a zahrnuje žádoucí formální, sémantické a pragmatické (neboli funkční) vlastnosti. Nejdůležitější sémantické požadavky jsou sémantická konzistence a monosemie. Sémantická konzistence znamená, že mezi lexikálním a speciálním významem termínu není rozpor. V některých terminologiích se s takovým rozporem setkáváme – například seam jako obecné slovo znamená spoj (pevné spojení), avšak ve stavební terminologii se někdy v případech jako sedimentační spára, seizmická spára používá ve významu trhlina; ruské suhaja shutukaturka (suchá omítka) se ve stavebnictví používá ve významu „příčka ze suché omítky“. Termínem monosémie se rozumí existence pouze jednoho významu v dané terminologii. Pokud se lexikální forma používá v různých terminologiích, nezpůsobuje to žádné potíže – slovo morfologie se používá v lingvistice, geologii a biologii a v každé vědě má specifický význam. Mnoho termínů je však polysémních, například podlahové krytiny, střešní krytiny, obklady, izolace, tvarování, nátěry, rehabilitace označující jak proces, tak jeho výsledek; v lingvistice – přejímání, asimilace atd. Existují také případy, kdy má tentýž termín širší a užší význam, například v balneologii se úprava vody dělí na úpravu minerální vody a úpravu vody v užším smyslu; totéž platí ve stavebnictví pro vnitřní stěny, které se dělí na příčky a vnitřní stěny (v užším smyslu). V lexikologii se vyskytují případy, jako je význam termínu afixové slovo: 1) slovo, které je afixem, a 2) slovo s afixem; dublety – 1) různá slova, která etymologicky pocházejí z téhož slova, a 2) druh absolutních synonym. Do skupiny formálních požadavků patří takové žádoucí vlastnosti, jako jsou stručnost, přesnost, absence variant a motivovanost. By shortness of a term we mean either the absence of unnecessary elements (underlined in the following examples) – living flat, traumatic injury, metan-tanks for sludge treatment, chronic form of influenza, contact telephones, commercial shops, free gift, plans for the future or preference of the short forms (compare Russian нейромезодерматодистрофия and нейрофиброматоз). Přesnost znamená soulad formy termínu s jeho významem, který někdy chybí: indická norma IS 1382:1961 (výroba skla- Terminologija | 2011 | 18 3 3 ce) používá termín kanál, který má velmi široký význam a označuje vysoce specializovaný pojem „kanál okenní skleněné nádrže“. Absence variant je nezbytnou vlastností některých nových termínů, které mohou mít několik variant: termín graffiti má mnoho variant – grafitti, sgrafitti, sgraffitti, sgrafito atd., které se někdy používají dokonce i v témže textu. Vlastnost motivovanosti, tedy skutečnost, že forma odkazuje ke svému významu, usnadňuje porozumění příslušnému pojmu a jeho osvojení. Ze tří hlavních typů motivovanosti, které se rozlišují, se při tvorbě nových termínů nejčastěji využívají strukturní motivovanost, která se vyskytuje u slov složených z již známých významových částí, jako jsou kapesní nůž, železnice, nakladač, jejichž struktura odkazuje k jejich významu, a sémantická motivovanost, která se vyskytuje u slov s druhotným významem, jenž lze odhadnout na základě významu primárního. Ve spojeních křídlo letadla, ocas letadla, krček sloupu, hlava řádku, noha stolu mají slova křídlo, ocas, hlava a noha druhotný význam. Pomocí primárního, obecně známého významu můžeme odhadnout, kde se na letadle nacházejí křídla a ocas nebo kde je umístěn krček sloupu, i když tyto objekty vidíme poprvé. Nejdůležitější pragmatické požadavky jsou: ustálenost – vlastnost termínu spočívající v tom, že je schválen odborníky a všeobecně se používá; lze ji posuzovat podle četnosti výskytu v komunikaci; mezinárodní forma, která usnadňuje mezinárodní komunikaci; libozvučnost – vlastnost spočívající v tom, že termín nemá nepříjemné konotace (srov. rhinitis a running nose); u obchodních názvů je velmi důležitá: sovětské auto Zhiguli se dlouho nedařilo prodávat ve Francii, kde jeho název vyvolával asociaci se slovem gigolo – placený milenec; název českého auta Shkoda (které v polštině znamená „škoda“) byl v Polsku změněn na Skoda, jež nemá žádné konotace; v USA byly názvy některých povolání, například garbage collector a rat catcher, změněny na sanitary engineer a vermin control officer. V souvislosti s úkolem vybírat nejúčinnější formy nových termínů patřila v 60. a 70. letech 20. století k nejpopulárnějším směrům terminologického výzkumu v SSSR analýza existujících podob termínů v různých terminologiích mnoha jazyků. Jejím cílem bylo určit nejproduktivnější prostředky a vzorce tvorby termínů a vypracovat doporučení pro tvorbu nových termínů. Výsledkem tohoto výzkumu 34 S. Grinev-Griniewicz | Terminological Methods in the History of Terminology Science zkoumány byly také různé formy motivace a byly odhaleny některé tendence v užívání různých prostředků tvoření termínů v určitých etapách vývoje terminologií. Ukázalo se však, že synchronní výzkum neposkytuje spolehlivé informace o produktivitě různých způsobů a vzorců tvoření termínů, a proto byl v 70. letech navržen diachronní přístup. Zaprvé, různé prostředky tvoření termínů mohou vést ke stejnému strukturnímu typu termínů – mezi jednoduchými, neboli kořenovými termíny mohou být slova z běžné slovní zásoby – water, hand, zkratky – motel, laser, scuba, dinky i přejatá slova – pizza, castle. Současně může užití téhož prostředku – například přejímání – vést k termínům různých strukturních typů. Zadruhé, relativně nízká četnost užívání některého prostředku tvoření termínů může značit buď prostředek, který se přestává užívat, nebo nový, perspektivní prostředek, který dosud nedosáhl dostatečné míry užívání. Zatřetí byla zjištěna určitá souvislost mezi převládajícími formami termínů a dobou jejich vzniku, jakož i mezi stupněm rozvoje určitého oboru poznání a převládajícími prostředky tvoření jeho termínů (Grinev 1979). Zjistilo se také, že při hodnocení zvoleného typu tvoření termínů je velmi užitečné stanovit průměrnou dobu vzniku termínů vytvořených jeho pomocí. Toho lze dosáhnout využitím existujících historických slovníků, které uvádějí data prvního výskytu slov a slovních spojení v textech a změny jejich významu. V angličtině tyto informace poskytuje obsáhlý dvacetisvazkový Oxford English Dictionary. K určení této charakteristiky byla vypracována nová metoda, ověřená na řadě anglických, francouzských a ruských terminologií. Za datum výskytu lexikální formy v jazyce se považuje datum jejího prvního výskytu v textu. S ohledem na skutečnost, že písemné zachycení obvykle předchází určité období užívání v ústní řeči, se od data výskytu v písemném projevu odečte pět let a výsledek se zaokrouhlí na desetiletí. Předpokládá se tedy, že podmíněná doba výskytu lexému spadá do rozmezí ± 5 let. Například slovo poprvé zaznamenané v roce 1572 se považuje za slovo, které se v ústní řeči objevilo nejpozději v roce 1567, což po zaokrouhlení odpovídá přibližně 60. letům 16. století; ve statistických výpočtech se zohledňují pouze první tři číslice. Terminologija | 2011 | 18 35 Bylo zjištěno, že existující prostředky tvoření termínů lze rozdělit do následujících skupin a podskupin: Sémantické tvoření termínů: – zobecnění běžného slova; – metaforické tvoření termínů; – metonymické tvoření termínů; – specializace slova z běžné mluvy; – přejímání mezi terminologiemi; – přejímání (považované za sémantický prostředek tvoření termínů, protože ve většině případů je provázeno sémantickými změnami). Morfologické tvoření termínů: – sufixace; – prefixace; – konverze; – fonetické transformace (salt – silt, trill – tweed, baluster – banister); – zkracování. Syntaktická tvorba termínů (tvorba slovních spojení) Morfo-syntaktická tvorba termínů: – kompozice; – elipsa; – zkratka. V 90. letech 20. století pocítila terminologická věda vliv kognitivní lingvistiky, v níž bylo hlavním typem výzkumu srovnávání lexikálního vyjádření určitého základního pojmu v různých jazycích. Za tímto účelem a také s cílem zkoumat možné odchylky při překladu termínů v rámci srovnávací terminologické vědy byla vypracována metoda reverzibility, která již byla úspěšně použita v řadě magisterských a dokonce doktorských prací (Гринев 1997, Миронова 2002, Фадеева 2004, Жадейко 2008). Toto zkoumání probíhá následovně. Při následném překladu vybraného slova tam a zpět se používají dva rozsáhlé překladové slovníky opačných směrů, pokud možno od téhož autora či autorů, tedy anglicko-ruský a rusko-anglický slovník. Vybrané slovo má obvykle několik překladových variant, které se poté překládají zpět do původního 36 S. Grinev-Griniewicz Terminological Methods in the History of Terminology Science cílového jazyka (tomu se říká úplný zpětný překlad). Při zpětném překladu se znovu objevují některá nová slova, většinou synonymní k původnímu slovu. Jejich přeložením by začal druhý krok a vznikla by další nová slova; jejich zpětným překladem by se druhý krok završil. Tento proces obvykle trvá tři nebo čtyři kroky, někdy však může vyžadovat i více kroků. Při následných zpětných překladech jsme svědky rozrůstání – nárůstu nových slov, která jsou s původním slovem spojena přímo nebo zprostředkovaně. Cíle takového výzkumu jsou mnohostranné. Zaprvé můžeme odhalit nesprávné překlady, na něž upozorní skutečnost, že se při zpětném překladu objeví slova značně odlišná od původního slova (floor – De. Decke – ceiling). Bylo zjištěno, že k odhalení povrchních nesprávných překladů původního slova ve většině případů postačují dva kroky. Zadruhé můžeme zjistit, zda autoři slovníků vydávaných v Rusku dodržují konvence přijaté na konferenci lexikografů v Moskvě v roce 1969, které se týkají uvádění překladových variant. Tehdy bylo dohodnuto, že ve slovnících překladů budou homonyma uváděna jako samostatná hesla, zatímco překlady různých významů polysémního slova budou uvedeny pod jedním heslem a označeny arabskými číslicemi. Synonymní překlady se oddělují čárkami, zatímco kvaziekvivalenty středníky. Ve slovníku tohoto typu by proto měly být vztahy homonymní, polysémní, synonymní a kvazisynonymní jasně vyjádřeny. V některých slovnících se však tyto zásady přísně nedodržují. Zatřetí tato metoda otevírá nové možnosti studia polysémie. Jedna z nich se týká rozlišení mezi zjevnou a skrytou polysémií. Bylo zjištěno, že pokud se jeden z překladů zdánlivě monosemního slova v prvním kroku nevrátí k původnímu slovu a ve druhém kroku má sémanticky značně odlišný překlad, svědčí to o skryté polysémii. U zjevné polysémie můžeme dále zkoumat hranice možného významového rozptylu. Začtvrté můžeme zkoumat synonymii, protože zpětný překlad cizojazyčných ekvivalentů původního slova odhalí jeho synonyma. Zároveň můžeme analyzovat rozdíly mezi zpětným překladem úplných a částečných ekvivalentů, které mají být vzájemně úplnými a částečnými synonymy. Terminologija | 2011 | 18 37 Dále můžeme analyzovat výběr ekvivalentů při překladu terminologických slovníků. Je známo, že až 75% času věnovaného překladu zabíší snaha o přesný překlad termínů. Význam terminologických problémů překladu vyplývá z toho, že ani mezi blízce příbuznými jazyky neexistuje úplná shoda, což vede ke zkreslení informací původního textu. Existuje-li pro překládaný termín několik ekvivalentů, je třeba zvolit ten nejvhodnější, což není vždy snadné ze dvou důvodů – rozdílnosti národních terminologií a nízké kvality většiny moderních slovníků. Tyto varianty mohou představovat různé termíny, jejichž souhrn významů odpovídá různým významům nebo užitím výchozího termínu, jako například: Abwasser – sewage; effluent (Junge... 1991), nebo synonyma: Por-zellan – porcelain, china (Harrap’s... 1983); pravopisné varianty: capital – Kapital, Kapitell (Junge... 1991), slovotvorné varianty: park – Park, Parkanlage (Junge... 1991); abbreviation – Abkürzung, Kürzung, Kurzzeichen (Wörterbuch... 1979), nebo místní varianty: Mais – maize (Br) / corn (USA) (Harrap’s... 1983). Je-li cílový jazyk překladatelovým mateřským jazykem, lze mnohem snáze zjistit, o který případ jde; není-li však cílový jazyk mateřským jazykem, je velmi obtížné zvolit správný ekvivalent. S rostoucím počtem pravděpodobných překladových variant se situace ještě více komplikuje. Takové seznamy ekvivalentů často zahrnují vedle sebe synonyma, varianty i zcela odlišné termíny, čímž uživatele slovníku značně matou. Již jsme zmínili, že s rostoucím počtem ekvivalentů se zvyšuje pravděpodobnost, že mezi správné ekvivalenty budou zařazeny i chybné (Grinev 1999). Zaměříme-li se na termíny, pro něž je navrhován velmi vysoký počet ekvivalentů, zjistíme, že většina z nich jsou ve skutečnosti termíny užšího nebo mírně odlišného významu. Mezi variantami překladu výchozího termínu často nacházíme širší či užší termíny, termíny se zcela odlišným významem nebo termíny, které mají své vlastní přesné ekvivalenty, jako například: Vestibul – vestibule, anteroom, lobby, přestože v anglicko-německé části téhož slovníku existují přesné ekvivalenty nadbytečných překladů: anteroom – Vorraum; lobby – Lobby (Junge 1991). A konečně můžeme nalézt národní (i mezinárodní) asociace. Například okruh možných dalších ekvivalentů 38 S. Grinev-Griniewicz │ Terminological Methods in the History of Terminology Science slovo magician zahrnuje na jedné straně slova jako virtuoso, maestro a genius s pozitivními konotacemi, zatímco na druhé straně slova jako trickster s jednoznačně negativní konotací. Nedávno bylo zjištěno, že vzhledem k historické povaze procesu poznávání, jehož počátky sahají k počátkům lidského sebeuvědomění, by kognitivní studia neměla být omezena na synchronní rovinu. Proto se hledaly účinnější metody, které by umožnily podrobněji zkoumat ranější stadia poznávání ve spojitosti s vývojem odborné slovní zásoby. Vycházelo se z předpokladu, že prakticky všechny historické změny v lidské mentalitě a růst poznání se odrážejí ve změnách lexikálního systému, což vedlo ke vzniku nové vědní disciplíny – antropolingvistiky. Tím se otevírá možnost analyzovat proměny terminologického aparátu určitého oboru poznání a na jejich základě získat poměrně přesnou představu o specifických rysech a tendencích vývoje teoretického myšlení. Zároveň vzniká možnost rekonstruovat historické stavy a tendence vývoje poznávání. V rámci antropolingvistiky byl nedávno navržen nový přístup k metodě sémantických polí, který zohledňuje původní cíl teorie sémantických polí – Jost Trier ji použil k analýze historických změn lidské mentality a zkoumání jejího vývoje na základě změn ve slovní zásobě. To je důležité pro zkoumání dějin poznávání. Jak uvádí známý francouzský medievista George Duby: „Dějiny mentalit se nemohou rozvíjet bez pomoci lexikologů. Ti jim mohou poskytnout základní údaje, například seznamy slov užívaných v určité epoše. Úkolem dějin mentalit je odhalovat slovní konstelace odrážející nejdůležitější rysy kolektivní mentality dané doby. Je třeba analyzovat změny ve slovní zásobě, úbytky, nárůst a proměny významů slov a stanovit souvislosti mezi sémantickými změnami a posuny v mentalitě“ (Duby 1961: 20). Nedávno se zjistilo, že podobné myšlenky byly vyjadřovány již ve středověku. Výzkumy tohoto typu, které v současnosti probíhají v Polsku a Rusku, usilují o přechod od pouhých popisů vývoje různých sémantických polí (jež představují vývoj příslušných idejí v mentalitě) k porozumění historickým změnám a jejich vysvětlení. Toho se dosahuje získáváním informací z historických slovní- Terminologija | 2011 | 18 39 ků o historických změnách významů slov náležejících do zvoleného sémantického pole a analýzou každé sémantické změny při hledání odpovědí na řadu otázek, například: co vyvolalo potřebu nových slov a co se změnilo přidáním nových lexémů do již existujícího systému slov. Odpovědi na tyto otázky nemusíme najít, v mnoha případech však můžeme navrhnout možné důvody a příčiny historických změn, a odhalit tak zvláštnosti vývoje současných obecných představ i důvody historických změn ve vnímání světa. V těchto výzkumech se jako slibná ukazuje analýza vztahů mezi významy v historické polysémii – už samotná skutečnost, že v sumerštině označovalo totéž slovo stars i gods, vrhá určité světlo na sumerskou náboženskou víru. Porovnáváním synchronních výseků terminologií, chápaných jako prostředek formalizace příslušných soustav pojmů přisuzovaných různým chronologickým epochám, získáváme možnost odhadnout tempo vývoje zvoleného pojmového fragmentu obrazu světa, jeho kvantitativní a kvalitativní historické proměny a stadia specializace a vyčleňování (větvení) jednotlivých vědeckých podoborů. Obecně lze tento postup využít jako poměrně spolehlivý základ výzkumu zaměřeného na odhalení příčin a podmínek zrychlujícího se růstu poznání. závěrem lze říci, že dějiny terminologie lze chápat jako dějiny vývoje metod zkoumání odborné slovní zásoby. Každou významnou etapu růstu teoretického poznání provázejí specifické problémy a nové způsoby jejich řešení. REFERENCES Duby G. 1961: Histoire des Mentalités [History of Mentalities]. – Histoire et ses Méthodes sous la Vie, Paris, 18–21. Gladkaja N. M. 1977: Lingvisticheskaja priroda i stilisticheskije funktsii professional’nyh zhargonizmov pressy (na materiale pressy GDR i kommunisticheskoj pressy FRG i Avstrii) [Linguistic Nature and Stylistic Functions of Professional Jargonisms used in Newspapers (on material of newspapers of the GDR and the communist newspapers of the FRG and Austria)]: Abstract of the Candidate of Science Dissertation, Moscow. Grinev S. V. 1979: Compiling a Thesaurus. – Fachsprache 4, 154–161. Grinev S. V. 1990: Description of Terminologies: a Parametrical Approach. – TermNet News 29/30, 10–11. Grinev S. V. 1990: Osnovy leksikograficheskogo opisanija termin sistem [Foundations of Lexicographical Description of Term Systems], Dr.Sc. dissertation, Moskva. Grinev S. V. 1993: Introduction to Terminology Science (in Russian). – Moscow: MGU. 40 S. Grinev-Griniewicz | Terminological Methods in the History of Terminology Science Grinev S. V. 1996: Some Semiotic Aspects of Terminology Science. – IITF Journal. Vol.7, No.2, 22–25. Grinev S. V. 1998: Istoricheskij sistematizirovannyj slovar’ terminov terminovedenija (uchebnoje posobije) [Historic Systematised Dictionary of Terms of Terminology Science (a manual)], Moscow: Signal. Grinev S. V. 1999: On the Principles of Improving Translating Terminological Dictionaries. – Slupskie Prace Humanistyczne, 18a, 95–105. Grinev S. V., Leichik V. M., Nalepin V. L. 1985: Terminology of Terminology Science. (Systematized Collection of Terms in Russian), Moscow. Grinev S. V., Sergejev Yu.P. 1987: Methodic Recommendation for Scientific Research in Normalizing Medical Terminology (Main Principles and Recommended Directions of Research) (in Russian). USSR Academy of Medical Sciences, Moscow. Harrap’s praktisches Worterbuch: engl.-dt., dt.-engl./ ed. by Robin Sawers, Munchen: Hueber. - London: Harrap, 1983. Junge, Hans-Dieter; Lukhaup, Dieter. Civil Engineering and Architecture: English-German; Deutch-Englisch. Bauwesen und Architektur, Berlin: Ernst, 1991 (Terminus: Special Purpose Dictionary). Leichik V. M. 1971: The Subject and the Place of Terminology Science (in Russian). – Actual Problems of Lexicology, Novosibirsk. Leichik V. M. 1981: Nekotoryje voprosy upor’adochenija, standartizatsii i ispol’zovanija nauchno-tehnicheskoj terminologii [Some Problems of Ordering, Standardizing and Using Scientific and Technical Terminology]. – Termin i slovo [Term and Word], Gorkyj, 121–128. Leichik V. M. 1985: Slovnik terminov terminovedenija [Wordlist of Terms of Terminology Science], Moskva. Leichik V. M., Smirnov I. P., Suslova I. P. 1977: Terminology of Informatics (in Russian), Moscow. Mironova J. J. 2002: Problemy evolutsii arhitekturnoj terminologii (na primere anglij­skoj leksiki pola “Okna I dveri”) [Problems in the Evolution of Architectural Terminology (on the Example of English Vocabulary of the Field “Windows and Doors”]: Candidate of Science Dissertation, Moscow. Veselov P. V. 1969: Structure of Term in Semiotic Aspects (in Russian). – Place of Terminology Science in the Modern System of Sciences, Moscow. Veselov P. V., Chirukhina O. N. 1974: Structure of Term in Semiotic Aspects (in Russian). – Terminological Problems in the Sphere of Documentation and Archive Science, Moscow. Vinokur G. O. 1939: O nekotoryh javlenijah slovoobrazovanija v russkoj tehnicheskoj terminologii [On Some Phenomena of Word-Formation in Russian Technical Terminology]. – Istorija otechestvennogo terminovedenija: Klassiki terminovedenija [History of Russian Terminology Science: the Classics of Terminology Science], Moscow: Moscow Liceum. Worterbuch des Technik. Deutch-Englisch, Essen: Girardet. 1979; Worterbuch des Technik. Englisch-Deutch, Essen: Girardet. 1979. Гринев С. В. 1985: Вопросы параметризации описания терминологической лексики. – Теоретические проблемы научно-технической терминологии и практика перевода, Омск, 43–44. Гринев С. В. 1988: Параметрический метод оценки терминологий. – Научно-техническая терминология, 3, 5–9. Гринев С. В. 1997: Сопоставительное терминоведение – основа международной унификации и стандартизации терминологий. – Научно-техническая терминология, 2, 28–34. Гринев С. В. 2000: Основы семиотики, Москва. Жадейко М. Н. 2008: Антрополингвистические аспекты полисемии соматизмов: авт. … дис. канд. фил. наук., Нижний Новгород. Караулов Ю. Н. 1981: Лингвистическое конструирование и тезаурус литературного языка, Москва. Кузьмин Н. П. 1970: Нормативная и ненормативная специальная лексика. Проблемы и методы нормализации специальной лексики. – Лингвистические проблемы научно-технической терминологии, Москва, 68–81. Лотте Д. С. 1937: Задачи и методы работы по упорядочению технической терминологии. – Основы построения научно-технической терминологии / Лотте Д. С., Москва, 1961. Реформатский А. А. 1959: Что такое термин и терминология. – Вопросы терминологии (Материалы Всесоюзного терминологического совещания), Москва, 1961; 46–62. Скворцов Л. И. 1972: Профессиональные языки, жаргоны и культура речи. – Русская речь, 1, 48–59. Фадеева Л. Ю. 2004: Антрополингвистическое исследование явления реверсивности в специальном дискурсе (“Food”): дис. …канд.фил.н., Нижний Новгород. Terminologija | 2011 | 18 41 TERMINOLOGIJOS METODAI TERMINOLOGIJOS MOKSLO ISTORIJOJE Straipsnyje specialiosios leksikos tyrimo ir tvarkybos metodų raidos požiūriu aptariama terminologijos mokslo istorija. Pažymima, kad plėtojantis terminologijos mokslui įvairiais jo raidos etapais buvo taikomi ir tobulinami tam tikri metodai – sisteminis, tipologinis, semiotinis, reversinis, diachroninis ir antropologinis. Tai leidžia terminologijos tyrinėjimų istoriją apžvelgti kaip terminologijos metodologijos raidą. ТЕРМИНОЛОГИЧЕСКИЕ МЕТОДЫ В ИСТОРИИ ТЕРМИНОВЕДЕНИЯ Рассматривается история терминоведения в аспекте развития методов исследования и упорядочения специальной лексики. Отмечается, что, по мере развития терминоведения, на разных этапах преимущественно использовались и совершенствовались определенные методы – системный, типологический, семиотический, реверсийный, диахронический и антрополингвистический подходы, что позволяет рассматривать историю терминоведческих исследований как развитие терминологической методологии. Gauta 2011-11-02 Sergiusz Grinev-Griniewicz University of Bialystok Waska 4, m.20, Bialystok, 15-481, Poland E-mail [email protected] 42 S. Grinev-Griniewicz | Terminological Methods in the History of Terminology Science