Mykolo Miežinio „Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko“ žodyno lietuviški ir latviški sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai

Litevská a lotyšská synonymní a variantní pojmenování rostlin v Mykolově Mieżinově Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno SOLVITA LABANAUSKIENĖ Institut litevského jazyka KLÍČOVÁ SLOVA: názvy rostlin, litevština, lotyština, synonyma, varianty, slovníky ÚVODNÍ POZNÁMKY Tradice litevských a lotyšských dvojjazyčných i vícejazyčných slovníků sahá do 17. století. Za nejstarší lexikografický kontakt litevštiny a lotyštiny se považuje srovnávací slovník lotyštiny a litevštiny německého lexikografa Kristiana Frydricha Temleria (Christian Friedrich Temler, 1717–1780), který žil převážně v Dánsku: Glossarium Letticum cum harmonia et differentia Dialecti Lithu anicae (1772). Uvádí také ekvivalenty v latině, němčině, prusštině, řečtině, polštině, srbštině, angličtině, dánštině, španělštině, finštině a dalších jazycích. Za zmínku stojí ještě jeden slovník sestavený K. F. Temleriem, Glossarium Illyricum, v němž jsou některá srbská a další slovanská slova porovnávána s lotyšskými a litevskými. Rukopisy obou slovníků jsou uloženy v Dánské královské knihovně v Kodani. Německý diplomat K. F. Temler hodně cestoval a sbíral materiál z různých jazyků. Informace o těchto málo známých slovnících podal filolog Karlis Dravinis (Kārlis Draviņš)1. Knihovna Lotyšské akademie věd získala mikrofilmy těchto slovníků (podrobněji viz Zemzarė 1961: 153–157). V 18. století se litevská a lotyšská slova objevují ve dvousvazkovém srovnávacím slovníku 200 evropských a asijských jazyků, který sestavil německý zoolog a botanik Peter Simon Pallas (Peter Simon Pallas) (1787 a 1789). Podrobněji jej popisuje lotyšská lingvistka Daina Zemzarė v roce 1961. 1 Kārlis Draviņš. „Dr. jur. Christian Friedrich Temler un sein vergleichendes Wörterbuch der lettischen Sprache“ (otištěno v jedné z ročenek Institutu slavistiky Lundské univerzity ve Švédsku). Litevský lingvista Jonas Kruopas psal o tomto slovníku v časopise Literatūra ir kalba 2 (1957) v článku „Nejstarší srovnávací slovník lotyšského a litevského jazyka“. Terminologija | 2014 | 21 143 išleistoje monografijoje Latviešu vārdnīcas (līdz 1900. g.) (žr. Zemzare 1961: 164–174). Vėliau P. S. Pallaso žodyno medžiaga pasinaudojo rašytojas, kalbų žinovas Aleksandras Šiškovas ir 1838 m. išleido savo lyginamąjį žodyną Vergleichendes Wörterbuch in zweihundert Sprachen vom Admiral Alexander Schischkoff, Präsidenten der Kaiserlicher russischen Akademie. Jame lyginami 200 kalbų, tarp jų lietuvių ir latvių, 168 žodžiai. Překladových slovníků zahrnujících také litevštinu a lotyštinu přibylo v 19. století; některé z nich nebyly nikdy vydány. D. Zemzare uvádí dva rukopisné srovnávací slovníčky z 19. století, uložené v pozůstalosti německého lingvisty Friedricha von Adelunga (1768–1843) v Oddělení rukopisů Ruské národní knihovny (RNB, dříve Státní veřejná knihovna Saltykova-Ščedrina): lotyšsko-litevsko-polský slovníček Wocabular der Lettischen, Lithauischen und Polnischen Sprache (1816) a rusko-litevsko-lotyšský srovnávací slovníček Словарь. Русско–литовско–латышский (1816) (Zemzare 1961: 192–196). V 19. století se lexikografické práce ujali sami Litevci a Lotyši. Lotyšský společenský činitel, lingvista a literát Andrejs Dīriķis (1853–1888) se velmi zajímal o litevštinu a učil se jí z knih a novin. V roce 1872 sestavil lotyšsko-litevský slovník, jehož rukopis byl až do druhé světové války uložen v knihovně Lotyšské společnosti v Rize, do dnešních dnů se však nedochoval. Podle D. Zemzare obsahoval slovník asi 10 000 slov: ne všechna litevská slova byla přeložena do lotyštiny, někde byl překlad do němčiny, jinde byl zapsán otazník (viz Zemzare 1961: 351). O slovníku A. Dyrikise vyšel v roce 1935 jediný článek litevského lingvisty Petra Jonika2. Litevský lingvista, folklorista a etnograf, kněz Antanas Juška (1819–1880), udržoval s A. Dyrikisem blízké vztahy. Dochoval se rukopis dvoudílného (A–O; P–Z) lotyšsko-litevsko-polského slovníku, který Juška vytvořil (asi 1875, nevydáno); originál je uložen v Institutu litevské literatury a folkloru. A. Juška působil jako kněz v mnoha litevských městech a městečkách (Zarasai, Obeliai, Antazavė, Ukmergė, Pušalotas, Lyduvėnai, Vilkija, Veliuona, Alsėdžiai). Když žil v Alsėdžiai, začal se učit lotyšsky. Příbuznost Lotyšů s Litevci tehdy ostatně zajímala mnoho Litevců (Tolutienė 1961: 136). 2 Článek P. Jonika „Par Andreja Dīriķa leišu latviešu valodas vārdnīcas rokrakstu“ vyšel v lotyšském časopise Ceļi 6 (1935). 144 Solvita Labanauskienė Mykolo miežinio Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno lietuviški ir latviški sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai Téměř o 25 let později, v roce 1894, vyšel čtyřjazyčný slovník Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszkas žodynas, který sestavil litevský lingvista a kněz Mykolas Miežinis (1827–1888). STRUKTURA SLOVNÍKU M. MIEŽINISE V sedmdesátých letech 19. století dokončil katolický kněz a společenský činitel M. Miežinis v klášteře v Raseiniai psaní Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszką žodyną. Aby jej vydal, obrátil se autor na Pompeje Batiuškova, kurátora Vilenského školského obvodu. Historik Rimantas Vėbra uvádí, že P. Batiuškovas při vrácení rukopisu sdělil, že vydání slovníku nebrání žádné překážky, předtím je však třeba odstranit polská slova jako zcela zbytečná a litevská i lotyšská slova vytisknout cyrilicí (Vėbra 1977: 146). Duchovní správa cizích vyznání, která měla slovník vydat z prostředků římskokatolického oddělení, s těmito úpravami nesouhlasila. Vydávání se na pár desetiletí zastavilo. Teprve v roce 1894 byl v Tylži3 z iniciativy synovce M. Miežinise Mata Miežinise slovník vydán v nákladu 2 000 výtisků. Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszkas žodynas je jedním z nemnoha tištěných slovníků Velké Litvy z 19. století. Podle Vincase Urbutise „Miežinisův slovník ve své době značně rozšířil a doplnil obraz litevské slovní zásoby, který do té doby vykreslovala mnohem bohatší lexikografie Malé Litvy, zaznamenávající především slova tohoto kraje“ (Urbutis 2009: 271). Jonas Jablonskis o tomto slovníku napsal: „Kněz Miežinis shromáždil jen málo materiálu z cizích prací; Kuršaitisovy a Nesselmannovy slovníky patrně vůbec neznal, přinejmenším mnoho skutečně litevských slov, která nacházíme ve slovnících těchto lingvistů, v díle kněze Miežinise místo nenašlo“ (Jablonskis 1935: 44). Do slovníku M. Miežinise se mohla dostat také slova užívaná v místech jeho rodiště (Vaitiekūnai, okres Radviliškis), studií (studoval ve školách v Grinkiškis a Dotnuva, na progymnáziu v Kėdainiai a v kněžském semináři ve Varniai) i kněžského působení (Šėta, Klykoliai, Didkiemis, Smalvos aj.). Podle D. Zemzare se některé lotyšské ekvivalenty ve slovníku M. Miežinise shodují s ekvivalenty ve slovníku Kreewu–latweeshu–wahzu wardnize (Rusko-lotyšsko-německém), který vyšel v roce 1872 pod vedením Krišjānise Valdemārse. 3 Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszkas žodynas nemohl být vydán v rodném kraji M. Miežinise kvůli zákazu tisku. Terminologija | 2014 | 21 145 slovník jazyků) a v roce 1879 vydaný Latweeschu–kreewu–wahzu wardnize4 (lotyšsko-rusko-německý slovník) (Zemzare 1961: 346). S lotyšštinou se M. Miežinis mohl blíže seznámit nebo se jí naučit také v letech 1854–1866, kdy působil jako kněz v Lotyšsku, v obci Brunava (okres Bauska) a v Šimbarce (okolí Skaistkalne) (viz Vaižgantas 2007: 129). V tomto slovníku čítajícím přibližně 15 000 slov bylo nalezeno bezmála 200 litevských a lotyšských názvů rostlin, které autor sám nazýval rostlinami. Nejčastěji jsou uvedeny s označením bot. U některých názvů rostlin je uveden latinský název. Na rozdíl od A. Jušky si autor jako hlavní heslo zvolil litevský název; dále následují lotyšské, polské a ruské ekvivalenty5, např.: asiuklis. m. traušls. bot. přibuš, hnidosz, гнидникъ bitkrėsl̇ys m bitkreslis. bot, meduňka lékařská. пчелиная трава černucha. (nigalla sativa). černucha. czarnuszka bodlák, ilis m dadzis, piktdadzis. bot., bodjak, oset. волчецъ, осеть georgins. jiřina. georginia. георгиния judra. f. idras. bot, hořec, hořec žlutý. зоря, rostlina garszva f. gárses. bot, děhel. дягиль garstyczia. f. sinape. bot, hořčice. горчица kasztonas (strom). kastańú (strom). kasztan (strom), каштанъ (дерево) levandule. levandule. lewanda. лаванда (lavadula vera). Cílem tohoto článku je určit, názvy kterých rostlin jsou uvedeny ve slovníku M. Miežinise, zjistit, v kterých nářečích nebo písemných pramenech jsou zaznamenány užívané názvy rostlin, a z hlediska původu prozkoumat řady synonym a variant litevských a lotyšských názvů rostlin. Lietuviški duomenys lyginami su Lietuvišku botanikos žodynu (LBŽ, 1938), Lietuvių kalbos žodynu (LKŽe) ir jo papildymų kartoteka (LKŽK), prireikus naudotasi išleistais tarmių ir šnektų žodynais, latviški – su Inesės Ēdelmanės (Inese Ēdelmane) ir Arijos Uozuolos (Ārija Ozola) knyga Latviešu valodas augu nosaukumi (Latvių kalbos augalų vardai) (LVAN, 2003), Karlio Miūlenbacho (Kārlis Mīlenbahs) Latviešu valodas vārdnīca 1–4 (Latvių kalbos žodynas 1–4) (ME I–IV, 1923–1932). Taip pat remtasi Baltų kalbų atlasu. Leksika 1. Flora (CD) (BKA, 2012), kuriame pateikta ir lietuviškų, ir latviškų augalų vardų. 4 Názvy slovníků jsou uváděny v současném pravopisu. 5 Tyto příklady názvů rostlin jsou zapsány tak, jak jsou uvedeny ve slovníku M. Miežinise. 146 Solvita Labanauskienė Mykolo Miežinio lietuviškai–latviškai–lenkiškai–rusiško žodyno lietuviški ir latviški sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai Synonyma M. Miežinisův slovník je zajímavý tím, že u názvů rostlin uvádí také synonyma jejich pojmenování. Podle Stasise Keiniše „synonyma vznikají proto, že terminologie není sjednocena, že se kvůli neznalosti nebo nevhodnosti termínů užívaných jinými autory vytvářejí vlastní termíny. Například téměř celé bohaté dědictví litevské botaniky 19. století zůstalo v rukopisech. Není tedy divu, že botanické termíny té doby se velmi lišily“ (Keinys 1980: 98). Často se táž rostlina nazývá různými jmény nejen v různých nářečích, ale dokonce i v jednotlivých vesnicích, protože uživatelé jazyka si všímají různých rozlišovacích znaků rostlin, tj. v procesu poznávání se liší úhel pohledu a parametr, který se stává důležitým při zaznamenávání věci nebo jevu v určité situaci (Gritėnienė 2006: 13). Většinu řad synonym litevských a lotyšských názvů rostlin nalezených ve slovníku M. Miežinise (celkem čtyři desítky) tvoří jednoslovné názvy, např.: litev. barszcziai (~ barščiai6, batvinis, lotyš. batvini (~ batviņi). Mezi litevskými názvy rostlin je třeba zmínit a probrat ještě jednu řadu synonym sviklas, cviklis, barsztis (~ barštis), kterou M. Miežinis uvádí samostatně (bez lotyšského ekvivalentu) a označuje jí současný rod řepy (Beta). Jak uvádí LKŽe, barščiu se nazývá „červená řepa (Beta rubra:)“. Barštis je výpůjčka ze slovanských jazyků (bělor. борщш, pol. borszcz), název známý západním hornolitovským Kaunasanům (Bd, Gs) (LKŽe) a rozšířený v oblasti jižních žemaitských raseinišků (Erž, Nmk, Btg – LKŽK). Výpůjčka batvinis (batviņi) (bělor. бауінне, pol. boćwina) (Beta vulgaris) se vyskytuje v písemných pramenech (OZ8, S.Dauk, M.Valanč, JD683, JV734) a v hornolitovských (Pls, Sv) i žemaitských nářečích (Akm, Gršl, Rt). Slovanský synonymní název pro barščius svikla se podle údajů LKŽe používá v západních hornolitovských nářečích (SmIn, Rg, Sk) a západních žemaitských nářečích (Krg); vyskytuje se také v písemných pramenech (Q421, SD33, P, MŽ, Sut, K.Donel, LC1883,1, FrII502, K, J, M, L, LVIII1157, NdŽ, LBŽ, KŽ, LKAI163). Slavismus cviklis je doložen v okresech Vilkaviškis a Marijampolė (LKŽe). Sviklas a cviklis je třeba považovat za fonetické a pravopisné varianty. Je třeba zdůraznit, že LBŽ u názvu rodu (Beta) uvádí mimo jiné všechna zmíněná synonyma (runkelis (Mr, Šk, V), barkštis (Al, Šl), batvinis (K, Ak, Ž, St, B, Pn), burokas (N, Iv, K), sviklius (P)). V Latgale (Balvuo 6 V závorkách jsou autorkou transponované podoby litevských a lotyšských názvů rostlin. Litevské a lotyšské údaje byly ověřeny podle výše uvedených pramenů; opíráno bylo také o výzkum V. Urbučiuse (2009: 271–303) „Lexémy ve slovníku M. Miežinise“. Terminologija | 2014 | 21 147 se) a v písemných pramenech doložené synonymum obecné řepy, lotyš. batvene (LVAN 46), které je zřejmě variantou názvu batvini uvedeného M. Miežinisem; litev. gailios, atgirios. LKŽe uvádí, že název rostliny gailios ve významu „bílý čemeřice, atgirios (Veratrum album)“ byl použit pouze ve slovníku M. Miežinise. Také jednotné číslo názvu rostliny atgiria, doložené pouze v tomto slovníku, je rozšířeno v okresech Šiauliai (Krš) a Zarasai (Ds) (LKŽe). Lotyšský název rostliny ve slovníku uveden není; litev. kalavijai, staropr. dalgios, vylkdalgis (~ vilkdalgis), lotyš. vilku kalmji. Mužský tvar jednotného čísla kalavijas je podle údajů LBŽ rozšířen v okresech Alytus, Seinai a Šiauliai a v písemných pramenech (F, M, BŽ212, LBŽ – LKŽe), zatímco ženský tvar jednotného čísla kalavija se vyskytuje v okresech Klaipėda, Panevėžys a Zarasai a byl nalezen v materiálu pro Botanický slovník shromážděném spisovatelkou Gabrielė Petkevičaitė-Bitė. Podle LKŽe je doložen v Dusetosu, Grūžiai a Pelesě a v písemných pramenech (J, LBŽ, NdŽ). Synonymum pro kosatec dalgios se používá v žemaitském nářečí (Mž, Rs – LKŽe). Vilkdalgis (Iris) se podle LKŽe používá v jižních a severních žemaitských nářečích (Lkv, Kv, Krž, Yl, Šts), v západních hornolitovských nářečích (Vdžg) a v písemných pramenech (R322, MŽ, MŽ 431, D.Poš, N, I, KBII72, KI304, K, J, LL255, L, L370, Rtr, LBŽ, BŽ197,498, DŽ, NdŽ, KŽ, LFII555, LKT167, LTEXII251, A.Vaičiul). Podle LVAN je vilku kalmji (Iris) název rostliny užívaný pouze v písemných pramenech (LVAN 127); litev. nūtrinė (~ nuotrynė), gudnoterė (~ gudnotere), dilgelė (~ dilgelė), lotyš. nātra (~ nātra). V západní části Žemaitska — v západním žemaitském a severním žemaitském nářečí Kretinga a v přilehlých nářečích Telšiai a Varniai — se užívá derivát se sufixem -ynė nõtrynė a jeho varianty nótrynė, notrýnė (BKA 2012: 220). V žemaitském nářečí jsou široce rozšířeny složené názvy, jejichž druhou složkou je žemaitský název kopřivy notrė a jeho různé morfonologické varianty (Gritėnienė 2006: 43). Jedním z nich je gudnoterė (Mit134 – LKŽe). Lotyši označují kopřivu stejným kořenem – nātre, nātra (Urtica); tento název je rozšířen v mnoha lotyšských nářečích a doložen v písemných pramenech (LVAN 238). Název je společný mnoha indoevropským jazykům (Gritėnienė 2006: 43); litev. pelynas, metelė (~ metelė), lotyš. vērmeles (~ vērmeles). LKŽe uvádí, že výpůjčka pelynas (bělor. пальін) (Artemisia absinthium) se používá v západních (Gdl, Dkš), jižních (Rud, Sn) a východních hornolitovských nářečích (Aps, Kp), jakož i v písemných pramenech (J, Mt, LBŽ, V.Krėv, J.Balt). Metelė se užívala 148 Solvita Labanauskienė Mykolo Miežinio Lietuviškai–latviškai–lenkiškai–rusisko žodyno lietuviški ir latviški sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai M. Miežinio, jeho současníků Frydricha Kuršaitise a A. Jušky. Tento název rostliny je podle údajů LKŽe typický pro jižní (Sn) a západní (VIkv, Skr, Gs) aukštaitské nářečí a jižní žemaitské nářečí (Užž), byl zaznamenán také v písemných pramenech (K, J, R, LBŽ, KlvK, L3). V současné litevské botanické nomenklatuře se užívá nikoli názvu metelės, nýbrž druhového označení kartusis kietis. Lotyšský název rostliny vērmeles je výpůjčka ze střední dolní němčiny (Karulis 2001: 1143), rozšířená na celém území Lotyšska (LVAN 418); litev. pienė (~ pienė), kiaulpienė (~ kiaulpienė), lotyš. pienis. Podle současné botanické nomenklatury patří litev. kiaulpienė (Taraxacum) a pienė (Sonchus) do téže čeledi hvězdnicovitých. Pienė je společný litevský a lotyšský název této rostliny (viz Sabaliauskas 1990: 157). V Litvě se užívá téměř ve všech aukštaitských nářečích (Dkš, Ukm, Vl, Trgn – LKŽe, BKA 226). Podle údajů LVAN je v lotyštině pienis variantou názvu pienės, užívanou v písemných pramenech (LVAN 225). Název rostliny ženského rodu pienė je doložen pouze v některých nářečích Vidzeme, Latgale a Zemgale – v Aknīste, Kaunata a Senuole (viz BKA 226); litev. pijonka, žibuklė (~ žibuoklė), lotyš. vijolite (~ vijolīte). Za zmínku stojí ještě jedna řada variant uvedená M. Miežinisem: žydūklė (~ žyduoklė), žybuklė (~ žybuoklė); jejich lotyšský ekvivalent názvu rostliny není uveden. Pijonka je výpůjčka ze slovanských jazyků. V LKŽe jsou doklady slova pijonkos uvedeny z východoaukštaitského panėvėžyského (Nj) a západoaukštaitského šiauliaiského (Pc) podnářečí a z písemných pramenů (NS967, LBŽ, NdŽ). Název polní a zahradní květiny violky z čeledi violkovitých (Viola) žibuoklė se podle materiálů LKŽe užívá v okresech Jurbarkas (Stk) a Zarasai (LTR(Ant)) a v písemných pramenech (Q623, KII285, Rtr, ŠT326, Š, LBŽ, NdŽ, KŽ, K.Bink, S.Nėr). Žyduoklė se vyskytuje pouze v písemných pramenech (M, NdŽ, KŽ). Název žybuoklė je variantou výše zmíněného žibuklė; není doložen ani v LBŽ, ani v LKŽe. V lotyštině je název violky výpůjčkou ze střední dolní němčiny (Karulis 2001: 1162), která pronikla do některých lotyšských nářečí (Brukna, Burtnieki, Garsenė, Krapė, Krimulda, Limbažiai, Luodė, Nyca, Patkulė, Rankiai, Skaistkalnė, Tūja) a je doložena v písemných pramenech (LVAN 424); litev. roputė (~ roputė), bulvė (~ bulvė), lotyš. rācini (~ rācini), kartupeli (~ kartupeli). LKŽe uvádí, že synonymum bulvė, názvu přejatého ze slovanských jazyků a ustáleného ve spisovné litevštině, roputė (Solanom tuberosum) je široce rozšířeno v Žemaitsku (Šlu, Krg, Bt, Pgr, NmŽ, Rsn, Grdm, Žv, Erž, Jdr, Trg, Pln, Krtn, Kv, Ktč), v západním Aukštaitsku (Skr, Grdž, Vdžg, Jrb) a užívá se také v písemných pramenech (BzF165(Šlu, Krg), P, M.Valanč, Terminologija | 2014 | 21 149 N(Rg, Tlž), TP1880,40, K, KII13, KII51, I, M, LBŽ, LKGI570, KŽ, I.Simon). Lotyš. rācini je doloženo v jižní části jihovýchodního Lotyšska (Sēlija) – v Aknīste (LVAN 144; ME III 494), zatímco kartupeli se užívá ve všech lotyšských nářečích (viz BKA 293); litev. saulėgr anža (~ saulėgrąža), saulėkrislis (~ saulėkrislis), lotyš. saulgrieze (Helianthus annuus). Motivaci těchto kalků z klasických jazyků, litev. saulėgrąža a lotyš. saulgrieze, určuje vlastnost květu rostliny otáčet se za sluncem (viz Gritėnienė 2006: 150, 151). Jak dokládají údaje LBŽ, saulėgrąža je rozšířeno v aukštaitských (Al, Kn) i žemaitských (Rs, Trg, Tl) nářečích; název je doložen také v písemných pramenech (M, K.Būg(Kv), Mt, LBŽ, J.Krišč, ŽŪŽ133, ŽŪŽ70 – LKŽe). Název Saulėkrislio pro slunečnici užíval pouze M. Miežinis (LKŽe). Lotyš. saulgrieze je doloženo v písemných pramenech (LVAN 335); litev. serbentos, vašūklei (~ vašūokliai), lotyš. jānūga (~ jāņoga), zustrene. Jednotné číslo serbenta je podle údajů LKŽe široce rozšířeno v litevských nářečích (Nm, Lbv, Jz, Als, Slnt, Bgs, Srj, Krp), doloženo je také v písemných pramenech (SD278, R, MŽ288, K, J.Jabl, Rrt, NdŽ, LKAI169(Pkl, Vgr), LKAI169(Skrd, Prn, Alv, Mtl), LKAI169(Drs, Jz, Brb, Rdš), LKAI169(Ms, Yl) aj.). Žemaitská podoba vašuoklio uvedená M. Miežinisem je nejspíše variantou vašoklio (Ribes), která je podle LKŽe rozšířenější v žemaitském nářečí (Kv, Slnt, Ktč, Sd, Plt, Kl, Žr, Ms, Grg, Klm, NmŽ, Skdv, Žgč, Erž, Vlkš, Vkš, Pj, Vn, Pln) než v aukštaitském (Šmk, Jrb); užívá se také v písemných pramenech (Jn, K.Būg, Š, NdŽ, KŽ, LKI169, DŽ², Sr, D.Pošk, Sut, LBŽ, ŠT98, Vaižg). Lotyšský název rostliny jāņoga je doložen v Latgale a Vidzeme i v písemných pramenech, zatímco synonymum rybízu zustrene pouze v písemných pramenech (LVAN 132); litev. soras, laisžiai (~ laišiai), lēca (~ lēca), lēcas (~ lēcas). Podle názoru Algirdase Sabaliauskase může být název rostliny mužského rodu soras (Panicum) starým baltským slovem (LKEŽe). Je doložen v západoaukštaitských nářečích (KzR II 259) a podle údajů LKŽe se užíval v písemných pramenech (Q468, Cl952, N, M, KŽ), zatímco laišiai ve významu „proso“ pouze u M. Miežinise. Lotyš. lēca (-as) se užívá převážně v nářečích západního Lotyšska, avšak ve významu „vikev“ (Vicia) (LVAN 430). Jde o germanismus, který podle A. Sabaliauskase pronikl z němčiny do mnoha evropských jazyků (viz Sabaliauskas 1990: 262); litev. strebulė (~ strebulė), gurgždis (gurgždis), lotyš. saute, striebule. Synonymum lesní bolehlavy (Angelica silvestris) strebulė by mohlo být převzato z lotyštiny (viz Urbutis 2009: 287). Jak se uvádí v LKŽe, uží- 150 Solvita Laban auskienė Mykolo Miežinio Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno lietuviski ir latviski sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai se vyskytuje pouze v písemných pramenech (M, L, Rtr, BŽ134, LBŽ, KŽ), zatímco gurgždis nejen v písemných pramenech (CI98, R, Ak, P, K.Būg), ale také v žemaitském nářečí (Lkv). Podle údajů LVAN je lot. saute doloženo v Duobelė (Žiemgala), zatímco forma mužského rodu striebulis (–ļi) v Limbažích (Vidzemě) a v písemných pramenech (LVAN 471); lit. svogūnas, ėlis (~ svogūnas, –ėlis), cibulis, lot. sīpūls (~ sīpols). Ze všech indoevropských jazyků se svogūnas vyskytuje pouze v litevštině. Podle názoru A. Sabaliauska je to pravděpodobně výpůjčka z některého turkického či tatarského jazyka. Litevci jej patrně převzali přímo, nikoli prostřednictvím zprostředkujících jazyků (např. od Tatarů a Karaimů usazených v Litvě) (LKEŽe). M. Miežinis uvádí vedle rostlinného názvu užívaného na celém území Litvy také zdrobnělou podobu jako synonymum. Název cibulis (s. l. cybula) (Allium) je široce znám v Aukštaitiji (Ūd, Al, Vlkv, Dkš, Šln, Trgn) a Žemaitiji (Krp). Podle názoru A. Sabaliauska mohl tento litevský název cibule přejít z polštiny nebo běloruštiny (LKEŽe). Lotyšský rostlinný název sīpols se užívá ve všech lotyšských nářečích (LVAN 351). Jde o výpůjčku ze střední nizozemštiny (Karulis 2001: 818); lit. tymas, czepronėlis (~ čep ro nėlis), lot. timijans. Tymas (Thymus) je název převzatý z latiny, který se užíval pouze v písemných pramenech (Mt, KŽ – LKŽe), zatímco čep ronėlis, který je rovněž patrně výpůjčkou, se vyskytuje v písemnostech Jurgise Ambrazieja Pabrėži a také se běžně užívá v žemaitském nářečí (Žr, Sd, Yl – LKŽK). Lotyšský ekvivalent mateřídoušky timijans byl nalezen v písemných pramenech (LVAN 210); lit. trauszlei (~ traušliai), asiukai, lot. meldra aški. Podle údajů LKŽe užívali množné číslo traušliai M. Miežinis a August Leskynas; varianty mužského rodu traušlis ir traušlys (jednotné číslo) se vyskytují v písemných pramenech (Ndž, KŽ). Jak uvádí LKŽe, synonymum přesličky asiūkas se užívá v okrese Trakai (Auk). Asiūklis je považováno za starou výpůjčku z finštiny (viz Sabaliauskas 1990: 226). Lotyšský rostlinný název uvedený M. Miežinisem není doložen v LVAN ani ME. Bez přívlastečné složky je lotyšský rostlinný název aškis (–i) (Equisetum) společný mnoha indoevropským jazykům (Karulis 2001: 81) i všem lotyšským nářečím (LVAN 153); lit. vītolis (~ vytolis), žilvitis, lot. vītūls (~ vītols), kārklis (~ kārklis). Rostlinný název vytolis převzatý z lotyštiny (Urbutis 2009: 296) uvádí LBŽ z okresu Biržai. Druhý význam slova Žilvičio je „keř z čeledi vrbovitých, vrba košíkářská (Salix viminalis)“ (LKŽe). Název je doložen jak v Aukštaitiji (Pš, Rdš, Šlv, Rz, Er, Žml, Nm, Lt, LTR(Auk), DrskŽ), tak v Žemaitiji (Štk, End, LTR(Brs), DūnŽ), a také v písemných pramenech (D.Pošk, Terminologija | 2014 | 21 151 P, KII339, K, M.Valanč, Sut, I, N, M, LMD, LBŽ, DŽ, NdŽ, KŽ). Lotyšské kārklis je doloženo v různých lotyšských nářečích (LVAN 44). Tento rostlinný název nemá v jiných indoevropských jazycích ekvivalenty. Jeho původ je poměrně nejasný (Sabaliauskas 1990: 156). Jak je vidět, v řadách synonym se nejčastěji uvádí nejen po jednom, ale i po dvou či třech synonymech. V Lietuviszkai-latviszkai-lenkiszkai-rusiszkame žodyne je uvedeno několik dvouslovných lotyšských názvů rostlin7, např.: lot. oliva, eļļas kūks (~ eļļas koks), lit. alyva. Lotyšské názvy rostlin uvedené M. Miežinisem nejsou doloženy ve starých lexikálních pramenech lotyštiny. V současné lotyšské botanické nomenklatuře se užívá hybridní odvozenina olīvokoks. Název alyva, převzatý ze slovanských jazyků (bělor. олива, pol. oliwa) (Olea europaea), se vyskytuje v litevských písemných pramenech (BBSir50,11, SD225, DP1, R, K, J); lot. cedveres, cērmų zāles (~ cērmų zāles), lit. citvaras. Lotyšský název rostliny užívané jako prostředek proti červům cedveres „cērmjuzāles“ je výpůjčka z němčiny (Ozols 1968: 44). Synonymum cērmų zāles (Tanacetum vulgare) je rozšířeno ve Vidzemi (v Jaunlaicene a Rūjieně) a v Žiemgale (ve Vecumnieki), uvádějí je také písemné prameny (LVAN 48). Pro litevský název rostliny uvádí M. Miežinis jiný název rostliny z téže čeledi hvězdnicovitých, citvaras (Artemisia cina), který užíval J. A. Pabrėža a který je rozšířen v oblasti východolitevského panevėžyského nářečí (Ėr) (LKŽe); v současném úzu se nazývá citvariniu kiečiu; lot. sunu stiebri, vilnaratki, lit. durnaropė (~ durnaropė). Lotyšské názvy rostlin uvedené M. Miežinisem, sunu stiebri a velna rutks, označují rod z čeledi miříkovitých (Conium) (dnes mauda), zatímco litevský název označuje jinou rostlinu – rod z čeledi lilkovitých (Datura). Podle údajů LKŽe se durnaropė užívá ve východních (Slm, Ėr, Mžš) a jižních aukštaitských nářečích (Lp); jak ukazují materiály LKŽK, také v jižních (Btg) a severních (Yl) podnářečích žemaitštiny; lot. tūku zāle (~ tūku zāle), zemes apiņi (~ zemes apiņi), dūleji (~ dūleji), lit. veronika. Pro označení rozrazilu uvádí M. Miežinis tři lotyšské názvy rostlin. Jde o výrazy z písemných pramenů (LVAN 412). Lit. veronika (Veronica) pochází z latiny. Tento název (LKŽe) je doložen z východní Aukštaitije (Sb, Tvr) a z písemných pramenů (M, L, Rtr, LBŽ, NdŽ, DŽ1, KŽ, DS137, LFV440, MedŽ, LTEXII176, LEXXXIII439). 7 Tyto dvouslovné názvy rostlin jsou v článku vyznačeny kurzívou autorkou. 152 Solvita Labanauskienė Mykolo Miežinio Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno lietuviški ir latviški sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai Jak je patrné z uvedených příkladů, tato dvouslovná lotyšská rostlinná jména tvoří také synonymické řady. Ve slovníku litevských víceslovných synonymních názvů rostlin nejsou. Ve slovníku M. Miežinise byla nalezena jedna synonymická řada, v níž je lotyšské jméno rostliny doplněno přívlastek: lotyš. aklā nātre (~ akla nātre), aklais, litev. aklis. Obě lotyšská jména rostlin jsou doložena v písemných pramenech (LVAN 257, 259). Aklis užíval M. Miežinis pouze ve významu hluchavky bílé (Lamium album) (LKŽe). M. Miežinis uvádí některé litevské synonymické řady ve svém slovníku samostatně a opakuje přitom již zmíněná jména rostlin: drebulė (~ drebulė), apusis (~ apušis). Podle LBŽ se název drebulės (Populus tremula) užívá v nářečích jižních, západních a východních aukštaitských (Al, Mr, Vln) a jižních žemaitských (Rs) a také v písemných pramenech (R, Ml, N, K, Juš). Jméno je odvozeno od slovesa drebėti; srov. z hlediska sémantiky něm. Zitteresche, Zitterpappel: zittern „třást se“, bulh. трепетлика, srbochorv. трепетљика, slovin. trepelljika: staroslov. trepetati „třást se“ (LKEŽe). LKŽe uvádí, že apušis se užívá v severošiaulském nářečí západní aukštaitštiny (Krtv) a vilniuském nářečí východní aukštaitštiny (Lz), a také v písemných pramenech (N, [K], J). Toto jméno je společné mnoha indoevropským jazykům (viz Sabaliauskas 1990: 39); kimenai, samanos. Tento název kimenų (Sphagnum) se užíval pouze v písemných pramenech (N, MitIII139, M – LKŽe). Původ slova samanos není jasný. Pokoušejí se ho spojovat s lotyš. sūnas „mech“, slov. *čbmelb a litev. kamanė (Sabaliauskas 1990: 202); litev. kolis, sietiniai. Vedle těchto synonym uvádí M. Miežinis ještě dvě synonymické řady: litev. kruczkai (~ kručkai), sėtiniai (~ sėtiniai) a litev. sietiniai, gručkai (~ gručkai), lotyš. kālis (~ kālis). Litevské jméno rostliny sietiniai, které uvádí M. Miežinis, je nejspíše variantou názvů rostlin sėtinys (Brassica napus) (K, J, Š, Rtr, DŽ, LKAI163), sėtinis (KŽ, LKAI269(Prk. Plik, Plt, Kl) a variantou sėtinis (P, N, Sut, F, I, M, LBŽ, LKAI163). Podle údajů LKŽe je sėtinys rozšířen v žemaitských nářečích (Rsn, Vlkš, Erž, Bt, Žg, Grg, Brs, Als, Šl, Kln, Šll, Krg, Mžk, Kv, Krp, Pvn, Ms, Slnt, Šts, Lkv, Krž, NmŽ, Trš, Skd, DūnŽ) a v písemných pramenech (K, J, Š, Rtr, DŽ, LKAI163), je však charakteristické i pro šiaulské nářečí západní aukštaitštiny (Žg). Podle A. Sabaliauskase jde o pojmenování brukve vlastní pouze litevštině, které nelze oddělit od slovesa sėti (LKEŽe). Slavismus gručkas (bělorus. бручка) se podle LKŽe vyskytuje v okrese Marijampolė (Lbv, KzRI258) a v písemných pramenech (R, Mt). Germanismus kolis (něm. Kohl) užíval kromě M. Miežinise také A. Juška; je rovněž zaznamenán v okresech Panevėžys (Lnkv, Krč, Lg, Grž) a Šiauliai Terminologija | 2014 | 21 153 (Jnš, Pkr). Jak dokládá LKŽe, krūčkai (bělorus. кручка) se častěji užívá v aukštaitských nářečích (Lš, Rm, Mrp, Brš, Mrk, Bsg) a v písemných pramenech (J, BS98, JV796, JD941). Gručkiai ir kručkai je třeba považovat za fonetické a pravopisné varianty. Lotyš. kālis je výpůjčka rozšířená na celém území Lotyšska a doložená v písemných pramenech (LVAN 144); litev. paeglis, kadugys. Je třeba zmínit také ještě jednu řadu variant: litev. kadagys, kadugys, lotyš. paegle. Litev. paeglis „jalovec“ je podle názoru V. Urbučio jen jedním z mnoha M. Miežinisových leticismů (lotyš. paegle) (LKEŽe). Tuto podobu slova užíval kromě M. Miežinise také botanik Juozapas Fedoravičius. Varianta kadugys se podle údajů LKŽe užívá v aukštaitských nářečích (Brt, Skr, Nm, Vl); podle údajů LKŽK a LBŽ také v žemaitských nářečích (End, Akm, Mžk, Rs) a v písemných pramenech (J, JV248, JV844, JD681, M, J.Jabl, LBŽ – LKŽe). Mnozí badatelé ugrofinských jazyků se domnívají, že kadagys ir kadugys jsou ugrofinského původu; existují však i jiné názory, podle nichž Finové toto pojmenování převzali od Baltů. Litev. kadagys se vyskytuje v rukopisném slovníku ze 17. století Lexicon Lithuanicum (Sabaliauskas 1990: 226, 227). Lotyšské jméno paegle je rozšířeno v Latgalsku (Agluona, Aulėja, Baltinava, Varaklianai, Vilianai, Zvirgzdene aj.) a je doloženo v písemných pramenech (LVAN 254). Varianty Z diachronního hlediska je třeba některá nalezená litevská jména rostlin považovat za varianty (celkem 19 řádků). V některých pracích litevských terminologů nejsou varianty a synonyma striktně rozlišovány (např. viz Umbrasas 2010: 169–187). V tomto článku se za varianty termínů považují různé podoby téhož termínu (Mitkevičienė 2004: 124). Mezi jmény rostlin nalezenými ve slovníku M. Miežinise lze rozlišit fonetické a pravopisné (a) a morfologické varianty⁸ (b): a) litev. apynys, apvynys, lotyš. apiņi. Slovo apynys (Humulus lupulus) se vyskytuje v dílech Frydricha Kuršaitise, A. Jušky a Simona Daukantase i v aukštaitských nářečích (Pn, Grž, Rm). Jak ukazuje LKŽe, druhá podoba slova se užívala v písemných pramenech (SD204, B, R, R¹⁷³, KII63, JV591, J, NS60, NS472) a je také typická pro Aukštajty (Ktk, Trgn). Litev. apynys, lotyš. apiņis jsou názvy vlastní pouze baltským jazykům. Vznikly z ap(ie) + vyti. Dokládá to také podoba litev. apvynys, lotyš. apvīnis (Sabaliauskas 1990: 154). Lotyš. apiņi užívala lotyšská nářečí (LVAN 20); 8 Při rozdělování jmen rostlin na fonetické a pravopisné a morfologické varianty se vychází z klasifikace Asty Mitkevičienė (Mitkevičienė 2004: 125–136). 154 Solvita Labanauskienė Mykolo Miežinio Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno lietuviszki ir latviszki sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai litev. dievmedis, dienmedis, lotyš. dievkūciņš (~ dievokociņš) (Ginghko biloba, bot.). V současné litevské botanické nomenklatuře je Ginkgo biloba ginkmedis, M. Miežinis se tedy mohl zmýlit, neboť uvádí dvě synonyma pro diemedis (Artemisia abrotanum). Podle materiálu LKŽe je dievmedis název rostliny užívaný převážně v písemnostech (Š, SD18, N52), zaznamenaný také v Joniškisu (LTR(Jnš)). Varianta dienmedis není uvedena ani v LBŽ, ani v LKŽe. Lotyšské jméno rostliny je rozšířeno po celém území Lotyšska a užívá se také v písemnostech (LVAN 419); litev. katpėdios (~ katpėdios), katpėdžios (~ katpėdžios). Varianta katpėdžios je podle LKŽe doložena pouze ve slovníku M. Miežinise, zatímco podoba katpėdios není uvedena v LBŽ ani v LKŽe. Jde pravděpodobně o varianty katpėdė (Antennaria), ustáleného v současné nomenklatuře; litev. kninas (~ knynas), koinas (~ kvynas), kmynas, lotyš. k’imenes (~ ḳimenes). Litev. knynas užíval pouze M. Miežinis; podoba byla zaznamenána v Žeimelis. Varianta kvynas (LKŽe) je častější v žemaitských nářečích (Brs, Krš, Ll, Pgr, Slnt, Vl, Užv – LKŽe) a v písemných pramenech ([K], NdŽ, IM1861,24, D.Pošk, OZ29, LBŽ, P, J). Kmynas (Carum) přešlo do litevštiny z běloruštiny nebo polštiny. Toto jméno se vyskytuje v písemných pramenech 16.–17. století (viz Sabaliauskas 1990: 239, 240). Lotyš. ḳimenes je výpůjčka z němčiny (Karulis 2001: 473), užívaná ve všech lotyšských nářečích (LVAN 173); litev. lendrė (~ lendrė), nendrė (~ nendrė). Jméno lendrė je podle LKŽe doloženo v užívání jak u Žemaitů (Krkl, Plt), tak u Aukštaitů (Sk, Pgg, LTR(Rdd), Prl) i v písemných pramenech (Brz, J, JD602, KV989, BsPIII66). Nendrė patří k lexiku vlastnímu pouze baltským jazykům a užívala se v písemných pramenech 16.–17. století (viz Sabaliauskas 1990: 157); litev. medlepė (~ medlepė), medžlepis, lotyš. baltais kl’aus (~ baltais kḷaus). Medlepė užíval podle údajů LKŽe pouze M. Miežinis. Mužský tvar medžliepis, užívaný pro označení javoru, je podle LBŽ typický pouze pro Aukštajty (B) a vyskytuje se také v písemnostech (Kos). Lotyšské jméno rostliny s přídomkem baltais není uvedeno v LVAN ani v ME; litev. panavija, pinavija. Jak ukazuje LKŽe, panavija (Paeonia) je typičtější pro Žemajty (Mžk, Kv, Vkš, Prk, Lky); mezi Aukštajty je doložena v okolí Kupiškisu a Biržů. Užívá se v písemných pramenech (NdŽ, P, D.Pošk, Sut, A.Strazd, J, J.Bil, BM422, LFIII360). Druhé synonymum pro pivoňku, pinavija (l. pinawja), bylo zaznamenáno v okresech Joniškis (Sk) a Panevėžys (Nj) a vyskytuje se také v písemnostech (J, JV40, Vnž, LBŽ); litev. rukštynė (~ rūḳštynė), ruszkynė (~ rūšḳynė), srov. lotyš. skābenes (~ skābenes). Litev. rūšḳynė (rūšḳynė) se podle údajů LKŽe užívá pouze Terminologija | 2014 | 21 155 v aukštaitském nářečí (Mrj, Plv, Btr, Nč, Zt, Dv, Klvr, Dbč, Rdš, Lp), stejně tak i v písemných pramenech (SD157, LBŽ, DŽ, LFIII153). Lit. rūgštynė (také podoba rūškynė) se objevuje v prvním vydání slovníku Konstantinase Sirvydase (Sabaliauskas 1990: 241). Lotyšský název rostliny skābenes je rozšířen po celém Lotyšsku (LVAN 355); lit. žemvūgė (~ žemvuogė), žemūgė (~ žemuogė), lot. zemene. První varianta jahody uvedená M. Miežinisem není zahrnuta ani do LBŽ, ani do LKŽe. Jméno Žemuogės je široce rozšířeno v různých litevských nářečích (Tv, Brs, Vkš, Gd, Erž, Plšk, Krš, Vdk, Klp, Šts, End, Pln, Sd, Grd, Žd, Tlž, Dkš, Smln, Aln, Kvr, Všk, LTR(Šr), Rdn, Mžš, Skp, Al, Šmn, Pv, LMD(Žg), Brž) a je doloženo také v písemných pramenech (SD138, SD287, R, R123, MŽ, MŽ161, D.Poš k, Sut, Kos137, P, KBII98, F, N, K, M, J, JV654, MitIII138, L, LL176, K.Būg(Kv), Š, Sln, ŠT54, LBŽ, B.Sruog, NdŽ, DŽ, KŽ, ŽŪŽ44, J.Sav, M.Katil). Lotyšské jméno rostliny je rozšířeno ve všech lotyšských nářečích i písemných pramenech (LVAN 460); b) lit. krapas, krapis. Vedle názvu rostliny krapas, který se do litevštiny pravděpodobně dostal z polštiny (LKEŽe), se ve slovníku M. Miežinise objevuje varianta se zakončením –is krapis, která není doložena v LBŽ ani LKŽe; lit. melenios (~ mėlenios), mėlynės (~ mėlynės), lot. melenes. Jak ukazují údaje LKŽe, mėlenė se častěji vyskytuje v žemaitské oblasti (Vkš, Als, Ms, Pj, Up, Rs, Vž, Krš, Trk, KlvrŽ) a v písemných pramenech (J, Žem). Název lit. mėlynės a lot. mellenes je rozšířen po celé Litvě i Lotyšsku; lit. ryžius, ryzai (~ ryžai). Ryžius je doloženo pouze v písemných pramenech (R, N, [K], BŽ489, NdŽ – LKŽe), zatímco druhá podoba se vyskytuje ve slovníku M. Miežinise a v žemaitském nářečí (Vkš, Kal). Jde o slavismus z polského ryż (viz Sabaliauskas 1990: 241); lit. rūktis (~ rūktis), ruktys (~ rūkt ys), lot. skābenes (~ skābenes) (zirga). Varianty litevských názvů rostlin uváděné M. Miežinisem pravděpodobně patří do rodu rdesnovitých rostlin (Polygonum). Podle údajů LKŽK se rūktis užívá jak v Aukštaitiji (Švnč, Vdžg), tak v Žemaitiji (Erž). Lotyšský název rostliny zirga skābenes patří do téže čeledi, ale do jiného rodu – šťovíků (Rumex). Toto jméno je běžné v mnoha lotyšských nářečích a užívá se i v písemných pramenech (LVAN 357); lit. salotai, salotos. Salotai je slavismus, synonymum označení listové zeleniny saláty – podoba mužského rodu, která je podle materiálů LKŽK doložena v okresech Radviliškis (Sdb, Grnk) a Pakruojis a objevuje se také v písemných pramenech 156 Solvita Labanauskienė Mykolo Miežinio Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno lietuviški ir latviški sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai (BB2Moz12,8, S.Dauk, M, LD214(Ukm, Klm) – LKŽe). Lit. salota (a také podoba salotas) se vyskytuje v písemných pramenech 16.–17. století (Sabaliauskas 1990: 241); lit. taboka, tabakas, lot. tabaka, Tabaka (Nicotiana) podle údajů LBŽ užívají Aukštaitové (B, Pn, Kėd, Mrj, Uk); tato podoba se vyskytuje v nářečích okresu Tauragė a také v písemných pramenech (Šr, M, Mln). Podoba tabakas mohla vzniknout z ruského табак. Do litevštiny Východního Pruska se název tabáku musel dostat přímo z němčiny, srov. něm. Tabak (Sabaliauskas 1990: 242). Lotyš. tabaka je výpůjčka, která do jazyka pronikla ze švédského tobak nebo z dolnoněmeckého toback (Karulis 2001: 1003). Tento název rostliny se užívá ve Vidzeme (v Ērģeme a Krimulde) a také v písemných pramenech (LVAN 386). Jak ukazují nalezené příklady, liší se změnami samohlásek či souhlásek v kořeni a kolísáním zakončení. Příklad lotyšských variantních názvů rostlin se ve zkoumaném čtyřjazyčném slovníku vyskytl pouze jeden: lot. vāveraji (~ vāverāji), vāverīni (~ vāveriņi), vaivariņi (~ vaivariņi), lit. vaivoras. Lotyšské názvy rostlin uvedené M. Miežinisem označují rod rojovníků (Ledum) z čeledi vřesovcovitých. Užívají se v lotyšských nářečích a písemných pramenech (LVAN 401). Lit. vaivoras patří do téže čeledi, ale do jiného rodu – vlochyně (Vaccinium uliginosum). Jak lit. vaivoras, tak lot. vaivariņi, vāveriņi a vāverāji („bot. rojovníky“; tyto rostliny mohou vyvolat závrať) podle názoru Jānise Endzelīnse (Jānis Endzelīns) patrně souvisí s českým vrávorati „potácet se, vrávorat“ (viz LKEŽe). ZÁVĚRY 1. M. Miežinisův slovník shromáždil nesmírné bohatství slov živého lidového jazyka, v němž se zachovalo nejedno slovo, které se v současném jazyce již neužívá. Obsahuje také názvy rostlin v litevštině, lotyštině, polštině a ruštině. 2. Ve čtyřjazyčném slovníku bylo nalezeno téměř 200 lidových litevských a lotyšských názvů rostlin, pro něž je charakteristická synonymie a variantnost. 3. Podařilo se určit, které rostliny jsou ve slovníku M. Miežinise pojmenovány. Latinské názvy rostlin jsou v něm uvedeny jen velmi zřídka, proto není vždy snadné určit, která rostlina je ve slovníku označena tím či oním názvem. Nejasný litevský název rostliny bylo někdy možné určit na základě lotyšského názvu. Na některých místech M. Miežinis uvedl jako synonyma názvy různých rostlin, snad proto, že se tyto rostliny nerozlišují a v živém jazyce se označují stejným názvem. Vyskytují se také opačné případy, kdy jsou ve slovníku různým rostlinám přiřazeny stejné názvy. Terminologija | 2014 | 21 157 4. Nalezené litevské názvy rostlin jsou rozšířeny jak v aukštaitských, tak v žemaitských nářečích, takže M. Miežinis zřejmě sbíral názvy rostlin z živého jazyka při práci v různých oblastech Litvy. Názvy rostlin uvedené v tomto slovníku se nacházejí také v dílech Pilypase Ruigise, Ferdinanda Neselmanna, F. Kuršaitise a A. Jušky. 5. Naprostá většina názvů rostlin v obou jazycích uvedených ve slovníku jsou výpůjčky: litevské názvy byly přejaty ze slovanských, německých, lotyšských, latinských nebo turkických jazyků, lotyšské ze slovanských a germánských jazyků (švédštiny nebo nizozemštiny). 6. Bylo nalezeno 20 řad synonym litevských názvů rostlin a 20 řad synonym lotyšských názvů rostlin. M. Miežinis používá pro označení jedné rostliny dvě nebo tři synonyma, která se užívají v živém jazyce i v písemných pramenech. Některé uvedené litevské a lotyšské názvy rostlin nejsou zaznamenány ani v LBŽ a LKŽe, ani v LVAN a ME. 7. Část názvů rostlin nalezených v obou jazycích je z hlediska synchronního přístupu považována za varianty. Mezi 19 řadami variant litevských názvů rostlin převažují fonetické a pravopisné varianty. Byla nalezena pouze jedna řada variant lotyšského názvu rostliny, v níž jsou uvedeny morfologické varianty. LITERATURA A PRAMENY Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. BKA 2012: Baltų kalbų atlasas. Leksika 1. Flora (CD), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Būga K. 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Gritėnienė A. 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Jablonskis J. 1935: Kunigo Mykolo Miežinio žodynas. – Raštai 4, Kaunas: „Ryto“ spaustuvė, 43–46. Jonikas P. 1935: Par Andreja Dīriņa lešu latviešu valodas vārdnīcas rokrakstu. – Ceļi 6, 203–208. Karulis K. 2001: Latviešu etimoloģijas vārdnīca, Rīga: Avots. Keinys St. 1980: Terminologijos abėcėlė, Vilnius: Mokslas. Kruopas J. 1957: Seniausias lyginamasis latvių ir lietuvių kalbų žodynas. – Literatūra ir kalba 2, 467–470. KzR II – Slovník nářečí Kažlų Rūda 2. Vyd. A. Pupkis, Vilnius: Ústav litevského jazyka, 2008. LBŽ 1938: Lietuviškas botanikos žodynas. Red. J. Dagys, Kaunas: A/B „Varpas“ spaustuvė. LKEŽe – Databáze údajů etymologického slovníku litevského jazyka. Dostupné na internetu: http://etimologija.baltne-xus.lt/. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – www.lkz.lt. LKŽK – Kartotéka slovníku litevského jazyka, Vilnius: Ústav litevského jazyka. LVAN 2003: Edel̇mane I., Ozola Ā. Latviešu valodas augu nosaukumi, Rīga: izdevumu sagatavojs un izplata SIA „Augsburgas institūts“. LVG 2013: Latviešu valodas gramatika, Rīga: LU Latviešu valodas institūts. ME I–IV – K[ār]la Mülenbacha Slovník lotyšského jazyka 1–4. Redigoval, doplnil a pokračoval J. Endzelīns, Riga: Ministerstvo školství, 1923–1932. Miežinis M. 1894: Lietuviszkai-latviszkai-lenkiszkai-rusiszkas žodynas, Tilžėje. Mitkevičienė A. 2004: V. Dubo visuotinės literatūros vadovėlio terminų variantai. – Terminologija 11, 119–144. Ozols A. 1968: Aizgūtā veclatviešu rakstu valodas leksika un mūsdienu latviešu valoda. – Latviešu leksikas attīstība, 11–49. 158 Solvita Labanauskienė Mykolo Miežinio Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai–rusiszko žodyno lietuviszki ir latviski sinoniminiai bei variantiniai augalų vardai Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas. TB – Terminologická banka Litevské republiky. Dostupné na internetu: http://terminai.vlkk.lt/pls/tb/tb.search. Tolutienė B. 1961: A. Juška leksikografas. – Literatūra ir kalba 5, 87–377. Umbrasas A. 2010: Lietuvių teisės terminija 1918–1940 metais. Pagrindinių kodeksų terminai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Urbutis V. 2009: M. Miežinio žodyno leticizmai. – Baltų etimologijos etudai 2, 271–303. Vaižgantas 2007: Raštai 18, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas. Vėbra R. 1977: Mykolas Miežinis. – Žmonės ir kalba, 146–150. Zemzare D. 1961: Latviešu vārdnīcas (līdz 1900. gadam), Rīga: Latvijas PSR Zinātņu akademijas izdevniecība. LITEVSKÁ A LOTYŠSKÁ SYNONYMNÍ A VARIANTNÍ JMÉNA ROSTLIN V SLOVNÍKU LIETUVISZKAI–LATVISZKAI–LENKISZKAI–RUSISZKAS OD MYKOLA MIEŽINISe Lietuviszkai–latviszkai–lenkiszkai-rusiszkas žodynas (1894) by Mykolas Miežinis is one of the very few printed dictionaries from Lithuania proper in the 19th century. It contains a huge number of words from folk language which subsequently fell out of usage. Among other such words this dictionary presents names of plants in Lithuanian, Latvian, Polish and Russian. The article deals with Lithuanian and Latvian terms which have synonyms and variants. Pokus zjistit, které rostliny byly pojmenovány slovy nalezenými v Miežinisově slovníku, byl úspěšný. Latinských názvů rostlin je v tomto slovníku velmi málo; proto nebylo vždy snadné určit rostlinu označenou konkrétním názvem. V některých případech pomohly lotyšské názvy. V některých případech Miežinis uvedl názvy různých rostlin jako synonyma, pravděpodobně proto, že tyto rostliny nebyly v lidovém jazyce rozlišovány a byly označovány podobnými názvy. Vyskytují se také opačné případy, kdy se stejný název používal pro různé rostliny. Nalezená jména se používala jak v žemaitských (nížinných), tak v aukštaitských (horních) nářečích. To naznačuje, že Miežinis tato jména pravděpodobně shromažďoval při práci v různých částech Litvy a Lotyšska. Názvy rostlin z Miežinisova slovníku lze nalézt také v dílech Phillipa Ruhiga (Pilypas Ruigys), Ferdinanda Nesselmanna, Friedricha Kurschata (Frydrichas Kuršaitis) a Antanase Jušky. Většina názvů rostlin uvedených ve slovníku jsou výpůjčky: litevské názvy byly přejaty z němčiny, lotyštiny, latiny, slovanských či turkických jazyků a lotyšské názvy z germánských či slovanských jazyků. Bylo nalezeno 20 řádků synonym pro litevštinu i lotyštinu. Miežinis používal pro rostlinu dva nebo tři synonymní názvy, které se užívaly v lidovém jazyce a v písemných pramenech. Mezi 19 řádky variant litevských názvů převažují fonetické a pravopisné varianty. Byl zaznamenán pouze jeden případ morfologických variant lotyšských názvů. Obdrženo 2014-11-17 Solvita Labanauskienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2014 | 21 159