„Jūra“ biologijos nomenklatūroje

Moře v biologické nomenklatuře ALVYDAS UMBRASAS Institut litevského jazyka KLÍČOVÁ SLOVA: biologická nomenklatura, názvy taxonů, názvy ryb, metafora, systematičnost, chyba Článek pojednává o litevských biologických nomenklatorických názvech spojených se slovem moře. Největší pozornost je věnována názvům ryb1 (protože z hlediska zkoumaného aspektu je jich nejvíce), ale hovoří se také o názvech savců, ptáků, dalších živočichů a rostlin. Materiál byl čerpán ze Slovníku názvů ryb sestaveného Juozasem Virbickasem, který je zveřejněn v Terminologické databance Litevské republiky (LRTB), Slovníku názvů ryb (ŽPŽ 2005), a ze slovníků názvů dalších živočichů a také rostlin2. Cílem je ukázat rozmanitost názvů a modely jejich tvoření a upozornit na nedostatek systematičnosti a další nedostatky. Podnětem k napsání článku byla diskuse s kolegy o užívání slov mořský a mořský v nomenklatorických názvech. Když se tato otázka začala zkoumat, ukázalo se, že slovníky obsahují bohatý a zajímavý materiál. Na rozdíl od litevské botanické nomenklatury, která má poměrně dlouhou tradici úprav a strukturálně poměrně dobře odpovídá vědeckým (latinským nebo většinou latinizovaným) názvům vytvářeným podle požadavků Mezinárodního kodexu nomenklatury řas, hub a rostlin3 (ICN), se litevská zoologická nomenklatura upravovala jinak a strukturálně často požadavkům Mezinárodního kodexu zoologické nomenklatury (ICZN) neodpovídá. Je pochopitelné, že tyto požadavky platí pouze pro vědecké latins- 1 Za rady týkající se názvů některých ryb děkuji dr. Gintautasi Vaitonisovi, vědeckému pracovníkovi Centra pro výzkum přírody. 2 Viz seznam literatury a pramenů. Při uvádění příkladů ve větách se pramen někdy uvádí před skupinou příkladů nebo častěji za ní. Pokud při pojednávání o rybách není pramen uveden (aby se nemusel často opakovat), rozumí se tím ŽPŽ 2005. Některé latinské názvy převzaté z pramenů, které jsou v článku uváděny vedle litevských názvů, mohou být zastaralé a již nahrazené, to však v kontextu výzkumu litevských názvů nehraje roli. 3 Dříve se nazýval Mezinárodním kodexem botanické nomenklatury, ale na botanickém kongresu konaném v Melbourne v roce 2011 byl název změněn. 78 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje … názvům, ale zároveň je také důležitým vodítkem při normování litevské nomenklatury. S výjimkou několika málo výjimek daných tradicí se litevská botanická nomenklatura řídila a stále řídí zásadou, že každý rod má mít vlastní jednoslovný název a rozdíly mezi druhy se vyjadřují přidáním jednoho určujícího slova, tj. tvoří se dvouslovná jména (Gudžinskas, Rašomavičius 2004: 3, 4). Latinské i litevské názvy botanických taxonů vyšších než rod jsou rovněž jednoslovné a tvoří se pomocí konvenčních přípon a komponentů (Kutorga 1997: 23–25, 55, viz také Gaivenis 1973: 23). Podobné zásady jsou základem i latinské zoologické nomenklatury, při vytváření jejích litevských ekvivalentů se však přísný systém nedodržuje – nejen druhy, ale také rody či vyšší taxony se poměrně často pojmenovávají názvy složenými ze dvou nebo i více komponentů; počet komponentů tvořících názvy druhů se rovněž různí a tentýž název rodu se s různými komponenty používá k pojmenování různých rodů. Takový nesystematický systém se z pohledu botaniků jeví jako neprogresivní (Gudžinskas, Rašomavičius 2004: 4), v zoologii se však již stal tradicí a lze jej jen obtížně měnit4. NOMENKLATURNÍ NÁZVY S KOMPONENTEM MOŘSKÝ V nomenklatuře se již ustálila tendence vyjadřovat místa výskytu rostlin i živočichů komponenty s příponou -inis, odvozovanými od různých obecných i vlastních jmen označujících místa a zeměpisné objekty (např.: andinský, atlantický, vysokohorský, asijský, bolivijský, džunglový, egyptský, japonský, mokřadní, luční, santonský, urotinský). Podle tohoto modelu byly například dříve užívané názvy horská konipaska, horská borovice nahrazeny názvy horská konipaska (lat. Motacilla cinerea), horská borovice (lat. Pinus montana). Kazimieras Gaivenis již dříve napsal, že taková změna často není nutná (Gaivenis 1973: 24), tento princip pojmenovávání se však v nomenklatuře prosadil, i když odvozeniny vytvořené pro obecný jazyk někdy nebývají typické. V nomenklatuře se samozřejmě vyskytují i názvy, v nichž se místo vyjadřuje 4 V Terminologické podkomisi Státní komise pro litevský jazyk se v posledních několika letech při projednávání zoologického názvosloví vedlo mnoho diskusí o systematičtějším uspořádání zoologické nomenklatury, zejména při pojmenovávání rodů a druhů, které dosud neměly litevské názvy, k zásadním změnám však nedošlo – tradice se těžko mění. Snaze o systematičnost navíc velmi brání proměnlivost latinské nomenklatury způsobená častým přesouváním druhů z jednoho rodu do druhého, a proto je obtížné mít pro rod stabilní jednoslovné označení; zoologové mají sklon některé rody v litevštině vůbec nepojmenovávat. Existují ovšem i neobvyklé názory, že vědecké názvy taxonů nejsou latinské, nýbrž mezinárodní, společné všem jazykům, a proto by měly být postaveny na roveň mezinárodním slovům fungujícím v litevštině a litevské ekvivalenty by se vůbec neměly vytvářet (Gliwa 2011: 119); to je však příliš radikální. Terminologija | 2015 | 22 79 jinak (např.: vousatka z podhůří Balchaše (lat. Schizothorax argentatus), mihule horských potoků (lat. Ichthyomyzon greeleyi), jazýčkovka horkých pramenů (lat. Cyprinodon macularius), pobřežní pelona (lat. Pellona harroweri), úhoř rýžových polí (lat. Fluta alba) (ŽPŽ 2005)), tyto názvy jsou však poměrně vzácné a dnes je již třeba považovat za netypické. Podle převažujícího modelu se spojení s mořem v nomenklaturních názvech vyjadřuje komponentem mořský. Jak ukazuje ŽPŽ 2005, v systému rybí nomenklatury se toto slovo používá k pojmenování taxonů různých kategorií: čeledí (a), rodů (b), druhů (c), například: a) treskovití tropických moří (lat. Steindachneriidae), mořanovití (lat. Sparidae), mořští pražmovití (lat. Bramidae), mořští sumcovití (lat. Ariidae), mořští kyfosovití (lat. Kyphosidae), mořští úhořovití (lat. Congridae); b) američtí mořští slizouni (lat. Phytichthys), bílí mořští sumci (lat. Sciadeichthys), plachetní mořští vrankovití (lat. Taenianotus), kohoutovití mořští okouni (lat. Neosebastes), dlouhoploutvé mořské ropušnice (lat. Lioscorpius), mořské jehlice (lat. Spinachia), mořské kočky (lat. Anadoras), mořské kvapky (lat. Yerutius), mořské štikozubce (lat. Merluccius), mořské mihule (lat. Petromyzon), mořské platýsy (lat. Pleuronectes), mořští okounci (lat. Sebastiscus), mořští okouníci (lat. Psammoperca), mořští pražmovití (lat. Brama), mořští úhoři (lat. Congrina), dlouhotělí mořští okouni (lat. Lateolabrax), východní mořské korušky (lat. Allosmerus), hnědočelí mořani (lat. Crenidens); c) africký mořský štikozubec (lat. Merluccius capensis), australská mořská koruška (lat. Aplochiton marinus), bělopásý mořský okounek (lat. Sebastiscus albofasciatus), plachetní mořský vrankovitý (lat. Taenianotus triacanthus), hadovitý mořský hlaváč (lat. Gobius cobitis), mořský platýs (lat. Pleuronectes platessa), mořský okoun (lat. Stizostedion marinum), mořský sumec ostnatý (lat. Bagre marinus), páskovaný mořský úhoř (lat. Gnathophis habenatus), mramorovaný mořský kapr (lat. Dactylosargus arctidens), malá mořská dragonetka (lat. Callionymus rissoi), modravý mořan (lat. Pachymetopon aeneum), červený mořský pražmovitý (lat. Taractes rubescens), východní mořská koruška (lat. Allosmerus elongatus), světlá mořská kvapka (lat. Yerutius apricus), úhořovitá mořská5 5 Terminologická podkomise Státní komise pro litevský jazyk tento název v roce 2013 společně se zoology změnila na úhořovitou živorodou mřenku (zveřejněno v Seznamu názvů komerčních druhů ryb (KŽPRS)). Mimochodem, v Všeobecné litevské encyklopedii (VLE IX 2006) je lat. Zoarces viviparus pojmenována mořská mřenka, zatímco v ŽPŽ 2005 je označena jako mřenka obecná živorodá; v jiných zdrojích se kromě synonyma mořská mřenka uvádí také prostě jako živorodá mřenka nebo živorodka (Repečka, Bukelskis, Kesminas 1998: 74; Virbickas 2000: 99). 80 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje jehlice (lat. Zoarces anguillaris), fialový mořský slimoun (lat. Cebedichthys violaceus), okoun zelenavě pruhovaný (lat. Sebastes elongatus). S komponentem mořský ŽPŽ bylo v roce 2005 celkem pojmenováno 144 taxonů. Je patrné, že názvy se často tvoří z jednoslovných názvů ryb známých v běžném jazyce. Ačkoli se české názvy čeledí a rodů někdy shodují, například mořští pražmovití (lat. Bramidae a Brama), mořští úhoři (lat. Congridae a Congrina) (v latinské nomenklatuře je to nemožné a v zásadě to není vhodné ani v české nomenklatuře, ale někdy snad chybějí výrazové prostředky), názvy taxonů stejné úrovně se v žádném případě nemohou shodovat, proto je druh okoun obecný mořský (lat. Sebastes) a okoun velký mořský (lat. Stereolepis) nazvaný okoun velký mořský (lat. Sebastes marinus a Stereolepis gigas) chybou při tvorbě nomenklatury ŽPŽ 2005. Obdobnou chybou je také japonský mořský úhoř (lat. Conger japonicus a Japonoconger sivicolus), který lze nalézt v rodech mořští úhoři obecní (lat. Conger) a japonští mořští úhoři (lat. Japonoconger). Ve velkém datovém souboru takové chyby obvykle vznikají z nepozornosti a jednou z jejich příčin je používání stejných základních komponentů k pojmenování různých rodů. Podobných chyb způsobených shodou je v ŽPŽ 2005 více (viz dále v článku). S mořem jsou spojeny nejen ryby. Nejprve lze zmínit ptáky. PPŽ 2009 rozlišuje rody mořští orli (lat. Haliaeetus) a mořské fregatky (lat. Fregatta); existuje také několik názvů druhů utvořených s komponentem mořský, např.: africký orel mořský (lat. Cuncuma vocifer), fregatka bělobřichá (lat. Fregatta grallaria), kulík mořský (lat. Arquatella maritima), kulík písečný (lat. Charadrius hiaticula), kulík černozobý (lat. Pluvialis squatarola). S tímto komponentem je utvořen také název savce – mořská vydra (lat. Enhydra) (v rodu je pouze mořská vydra (lat. Enhydra lutris)) (ŽinPŽ 2002); existují také názvy dalších živočichů, např. řád bezobratlých živočichů z kmene členovců (lat. Arthropoda) mořští pavouci (lat. Pantopoda), podřád želv mořské želvy (lat. Chelonioidea), čeleď plazů z podřádu hadů (lat. Ophidia) mořští hadi (lat. Hydrophiidae), ještěr z čeledi leguánovitých (lat. Iguanidae) leguán mořský (lat. Amblyrhynchus cristatus) (VLE IX 2006). Několik názvů se vyskytuje také v botanické nomenklatuře – strom rostoucí u moře (v mangrovech) avicennie mořská (lat. Avicennia marina), byliny šípatka mořská (lat. Ruppia maritima), zostera mořská (lat. Zostera marina) (BVŽ 1998). Terminologija | 2015 | 22 81 NOMENKLATURNÍ NÁZVY S KOMPONENTEM MOŘE Ačkoli bylo možné očekávat, že se při pojmenovávání ryb bude vztah k moři nejčastěji vyjadřovat komponentem mořský, v ŽPŽ 2005 je názvů se slovem moří téměř třikrát více – názvy celkem 409 taxonů. Názvů je mnoho6, ale rozmanitost slov, která tvoří jejich základní komponenty, není příliš velká. Významově se nejzřetelněji vyčleňuje skupina názvů vytvořených pomocí názvů jiných živočichů než ryb. Jde o metaforické názvy, které obsahují jména savců (a), ptáků (b), obojživelníků (c), hmyzu (d), např. rody: a) mořští buvoli (lat. Taurulus), mořské myšky (lat. Neosynchiropus), mořské psice (lat. Percis), mořští netopýři lopatohlaví7 (lat. Halieutichthys), murénovití mořští psíci (lat. Halimuraenoides), norská mořská liščička (lat. Leptagonus), mořští koníčci prstovití (lat. Dunckerocampus), žraloci mořské lišky (lat. Alopias), mořští psíčci porostoví (lat. Cristiceps); b) mořské vlaštovky (lat. Hirundichthys), mořští kohoutci (lat. Alectrias), mořští vrabci (lat. Prognichthys), mořské vlaštovky tlustopyské (lat. Cheiloprion), mořské kachničky krátkoploutvé (lat. Diplecogaster); c) mořské ropuchy (lat. Cyclopterus); d) mořští motýli (lat. Chaetodon), mořské vosy (lat. Ocosia). Podobně jsou pojmenovány i druhy; jejich názvy se od názvů rodů někdy liší pouze číslem (v zoologii je obvyklé, že rody se pojmenovávají v množném čísle a druhy v jednotném), nejčastěji se přidává více komponentů, např.: a) atlantický mořský zajíc (lat. Eumicrotremus spinosus), Darwinův mořský netopýr (lat. Ogcocephalus darwini), žlutavý mořský koníček (lat. Hippocampus kuda), mořská myška dlouhoocasá (lat. Spinicapitichthys draconis), japonská mořská psice (lat. Percis japonicus), mořský buvol (lat. Taurulus bubalis), mořská netopýrnice (lat. Platax pinnatus), korálový mořský králík (lat. Siganus corallinus), pelagická mořská liška8 (lat. Alopias 6 V celém článku se snažíme co nejmenším počtem příkladů ukázat co největší rozmanitost. Obvykle se uvádí pouze jeden příklad určitého modelu utvořený s některým komponentem, ačkoli v nomenklatuře bývá obvykle několik až desítky, případně i několik desítek obdobných příkladů (stejné komponenty se opakují při tvorbě názvů druhů, rodů i vyšších taxonů). 7 Změněné pořadí slov v druhovém názvu je zřejmě omyl – portorický mořský lopatohlavý netopýr (lat. Halieutichthys smithii). Mimochodem, místní jméno se v jiných zdrojích nahrazuje přídavným jménem, srov. názvy ptáků amazónka portorická, sýček portorický (PPŽ 2009). 8 Tento druh patří do rodu nazvaného žraloci mořské lišky (lat. Alopias). Tento název se vyznačuje tím, že metafora je v pozici přívlastku. Může nastat i opačný případ, kdy se přívlastek připojí k metaforickému názvu – mořští koníčci hadovití (lat. Phyllopteryx). 82 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje pelagicus), stříbřitý šupinatý mořský pejsek (lat. Blennoclinus stella), severní dýkovec mořský (lat. Aganopsis vulsa); b) půvabná mořská kachnička (lat. Gastrocyathus gracilis), mořský páv (lat. Symphodus tinca), mořský vrabec (lat. Prognichthys brevipinnis), obecná mořská vlaštovka (lat. Hirundichthys affinis), skalární mořská vlaštovka (lat. Shuettea scalaripinnis), zrcadlový mořský rorýs (lat. Hirundichthys speculiger), zelenobřichý mořský kohoutek (lat. Alectrias benjamini); c) mořská ropucha9 (lat. Cyclopterus lumpus); d) mořská vosa (lat. Ocosia vespa), čtyřoký mořský motýl (lat. Chaetodon capistratus). Metaforický význam vyplývá z toho, že v tomto případě byl zvolen člen jūrų10, nikoli jūrinis, protože se systematicky užívaným druhým členem nomenklatury by byl význam doslovný (mluvili bychom o savcích, ptácích apod.). Jak je vidět, část názvů živočichů použitých k pojmenování ryb má zdrobňovací přípony, někdy dokonce různé (liška, lištička; pejskové, pejsci). Předpokládá se tedy, že taková přípona metaforickou souvislost se zvířetem neoslabuje ani nezastírá (jinak by se obvykle použil člen jūrinis). Je pravda, že rybí název mořský drak (lat. Trachinus draco), známý již dříve a dodnes užívaný ve spojitosti s plazy11 (LTE V 1979; VLE IX 2006), byl v ŽPŽ 2005 změněn na velká mořská dráčkovka (lat. Trachinus draco) (rod se nazývá prostě dráčkovky (lat. Trachinus)). V tomto případě se zřejmě mělo za to, že přidání přípony a změna rodu podstatně změní název, a proto již není třeba psát jūrų. To je logické. Jinak se však zacházelo s druhovým názvem mořská netopýrka (lat. Platax pinnatus) – rod čeledi netopýrovití (lat. Ephippididae) se nazývá jednoduše netopýrky (lat. Platax) (srov. druh netopýrka skvrnitá (lat. Platax orbicularis)). Za pozornost stojí také to, že v jiné čeledi nazvané netopýrovití (lat. Ogcocephalidae) je několik rodů, jejichž název obsahuje spojení mořští netopýři, například, 9 Název této ryby se spojuje nejen s obojživelníkem, ale i s ptákem; říká se jí také mořská kukačka (VLE IX 2006). Ve starších zdrojích se upřednostňuje název ciegorius, uvádějí se však i metaforická synonyma, mezi nimi také mořský zajíc (Virbickas 2000: 116). 10 Existují také názvy ryb založené na zvířecí metafoře s jiným genitivním členem, např.: myši řas (lat. Fucomimus), vodní kozy (lat. Pelecus), pruhovaní vodní kozlové (lat. Pachychilon) (ŽPŽ 2005). Naproti tomu se s členem vandeninis užívají názvy v doslovném významu, např.: běžný vodní skorec (lat. Cinclus cinclus) (PPŽ 2009), vodní srna (lat. Hydropotes inermis), vodní králík (lat. Sylvilagus aquaticus) (ŽinPŽ 2002). 11 Plg. drakonai (lot. Draco), agaminų (lot. Agamidae) šeimos driežų gentis (VLE V 2004). Terminologija | 2015 | 22 8 3 běžní mořští netopýři (lat. Ogcocephalus). Pokud se mělo za to, že rozdíl v rodu netopýr – netopýrka je v rybí nomenklatuře dostačující (obecně je lepší se takto málo odlišným názvům vyhýbat, zvláště v rámci jednoho systému12), bylo pak možné podle systému zvolit název mořská netopýrka. Názvy druhů se nejčastěji vážou k názvům rodů, existují však i výjimky, například obecná mořská vlaštovka (lat. Hirundichthys affinis) patří do rodu mořští rorýsi (lat. Hirundichthys) (ostatní druhy v něm mají ve jméně slovo rorýs), mořský páv (lat. Symphodus tinca) patří do rodu pyskounů (lat. Symphodus) (další taxony se slovem páv nejsou uvedeny). Budeme-li dbát na logiku tvoření názvů, působí poněkud zvláštně, když se liška tečkovaná (lat. Lo vulpinus) ocitá v rodu králíčkovci tečkovaní (lat. Lo). Při tvorbě názvů bychom se takovému logickému nesouladu metafor měli raději vyhnout, zejména pokud není dán tradicí. Mimochodem, slovo králíčkovci by se hodilo k označení vyššího než rodového taxonu a místo králíčkovci obecní (lat. Siganus) mohli být mořští králíci (toto spojení se nyní nevyskytuje v žádném rodovém názvu), protože v rodu je mořský králík zlatopruhý (lat. Siganus rivulatus) a podobně. Zajímavé také je, že v rodu ostnité kulovky (lat. Eumicrotremus) jsou druhy kulatý mořský zajíc (lat. Eumicrotremus orbis), mořský zajíc atlantský (lat. Eumicrotremus spinosus), přestože rybí rod mořští zajíci neexistuje. Důvod je jasný – název je již obsazen: mořský zajíc (lat. Erignathus barbatus) je tuleň, jediný z rodu mořských zajíců (lat. Erignathus) (ŽinPŽ 2002). S ohledem na to je vůbec sporné, proč bylo třeba zařadit spojení mořský zajíc do rybí nomenklatury (řešením mohla být zdrobnělina mořský zajíček apod.). Podíváme-li se na systém názvů rybích taxonů se stejným základním slovem, lze pozorovat projevy nesystematičnosti. V rozvětveném systému je obtížné se tomu vyhnout, ale kde je to možné, měli bychom usilovat o soulad. Rod, který zahrnuje druh Hektorova mořská kachnička (lat. Gastroscyphus hectoris), se nazývá kachničky Briggsových vod (lat. Gastroscyphus). Člen vandenų 12 Není příliš praktické, když se liší jen rod a zvířata z různých tříd, například rozčepýřenky (lat. Parachaetodon), jsou ryby (ŽPŽ 2005), zatímco rozčepýřenci (lat. Tricholestes) jsou ptáci (PPŽ 2009). Předpokládejme, že se systémy názvů ryb mísí; srov. okouni rozčepýřenci (lat. Ectreposebastes), avšak rozčepýřenci grenadýři (lat. Trachonurus) (ŽPŽ 2005). Základním členem posledního rybího názvu je již rozčepýřenec; mělo zde být grenadýři rozčepýřenci. Lze také zmínit, že například velká lupička atlantská (lat. Magnisudis atlantica) je ryba (ŽPŽ 2005), zatímco velký lupič (lat. Catharacta skua) je pták (PPŽ 2009). Rodová shoda v názvech dravých ryb je samozřejmě dodržována – pevný ostnatec lupič (lat. Osteogeniosus militaris). 84 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje Vedle mořských jsou možné i mořské (zejména pokud ryby nežijí pouze v mořích; pravda, v úzu je běžnější vodní, srov. vodní kozy (lat. Pelecus), vodní sekerky (lat. Carnegiella)), ačkoli zde se rozdíl zdá být neopodstatněný. Další rod ze stejné čeledi přísavných (lat. Gobiesocidae) dostal jméno pruhované Briggovy anténky (lat. Gastrocy mba). Tady už nejsou ani moře, ani vody, přestože rod zahrnuje druh čtyřpruhá mořská anténka (lat. Gastrocy mba quadriradiata). Ve stejné čeledi jsou také rody bažinné anténky (lat. Arabes), oceánské anténky (lat. Diplocrepis). S ohledem na sousední názvy lze navrhnout bažinné anténky (pokud skutečně žijí v bažinách), oceánské anténky13. Název rodu z čeledi ostencovitých (lat. Balistidae), oceánští ostenci (lat. Canthidermis), by se naopak podle tohoto systému hodilo změnit na oceánské ostence (a pak by bylo třeba odpovídajícím způsobem upravit také název oceánský vzorovaný ostenec (lat. Nelusetta ayraudi)). V čeledi jehlounovitých (lat. Syngnathidae) působí vedle ostnitých mořských koníků (lat. Solegnathus) nepříliš odůvodněně název jehlounovití koníci (lat. Syngnathoides) – vhodnější by byli jehlounovití mořští koníci. V čeledi mořských havýšů (lat. Agonidae) se nehodí chilské havýše (lat. Aganopsis), mělo by být chilští mořští havýši. Přestože existují mořští motýlci (lat. Chaetodon), je logické a sémanticky opodstatněné uvádět sladkovodní motýlci (lat. Pantodon), avšak v rodu dlouhokýchých mořských motýlků (lat. Forcipiger) se nehodí běžný dlouhonosý motýlek (lat. Forcipiger longirostris), mohl by se nazývat například dlouhonosý mořský motýlek. Při tvoření názvů ryb odvozených od názvů jiných živočichů se v ŽPŽ 2005 nepodařilo vyhnout shodám – dva rody byly pojmenovány mořské vlaštovky (lat. Chromis a Monodactylus). První patří do čeledi pomacentridů (lat. Pomacentridae), druhý do čeledi monodaktylovitých (lat. Monodactylidae). Tvůrci nomenklatury si také nevšimli, že dlouhokýký mořský koník (lat. Acentronura gracillissimus ir Hippocampus ramulosus) je zařazen do dvou rodů, a to jak mezi dlouhokýké mořské koníky (lat. Acentronura), tak mezi běžné mořské koníky (lat. Hippocampus). Pojmenovávání ryb podle jiných živočichů je příkladem tvoření obrazné nomenklatury. Podle K. Gaivenise se v terminologii obraznosti nejčastěji nevyhýbáme tam, kde je rozlišovací (distinktivní) funkce termínů důležitější než funkce pojmenovací (nominativní). Expresivní termíny se často tvoří v systematické terminologii, protože zde je při snaze odlišit jednu rostlinu nebo 13 Přídavná jména více odkazují k ptákům, srov. bažinné chřástalky (lat. Gallinula), vodní skorečci (lat. Cinclus) (PPŽ 2009). Terminologija | 2015 | 22 85 gyvūnų rūšių nuo kitos, dažnai griebiamasi vaizdingo lyginimo (Gaivenis 1991: 29). Įdomumo dėlei dar galima paminėti, kad kai kurių žuvų vardai siejami iš karto su dviem gyvūnais, panašumo požymiai rodomi dar ir šalutiniu dėmeniu, pvz.: aligatorinės jūrų laputės (lot. Anoplagonus), ežinė jūrų antelė (lot. Diademichthys lineatus), kirmėlinis jūrų triušis (lot. Siganus vermiculatus), rykliagalvė jūrų antelė (lot. Eckloniaichthys scylliorhinoceps), zebrinis jūrų drugelis (lot. Discochaetodon octofasciatus). Tokių vardų vaizdingumas, išraiškingumas ypač ryškus. Samostatnou skupinu tvoří metaforické názvy ryb se složkou mořský, jejichž základní složkou jsou slova označující různé předměty. Příklady názvů rodů (a) a druhů (b): a) mořské jehly (lat. Syngnathus), mořské pilníky (lat. Thamnaconus), mořské hroty (lat. Hemiarus), mořské brousky (lat. Pervagor), mořská šídla (lat. Nerophis), mořské lopatky (lat. Halieutopsis), mořské jazýčky (lat. Dicologlossa), mořské kuličky (lat. Sphoeroides), mořské hřebeny (lat. Crenicichla), levooké mořské jazyky (lat. Symphurus), tříhrbí mořští kirukové (lat. Argyropelecus); b) vousatý mořský jazyk (lat. Monochirus hispidus), skvrnitá mořská kulička (lat. Sphoeroides maculatus), indická mořská lopatka (lat. Halieutopsis microps), černohlavý mořský brousek (lat. Pervagor melanocephalus), běžný mořský jazýček (lat. Dicologlossa cuneata), běžné mořské šídlo (lat. Nerophis ophidion), paraibský mořský hřeben (lat. Crenicichla dorsocellata), tenkonosá mořská jehla (lat. Syngnathus tenuirostris), průhledný mořský kiruk (lat. Sternoptyx diaphana), písčitý mořský pilník (lat. Thamnaconus arenaceus). Metaforičnost v tomto případě také způsobila, že názvy nebyly utvořeny se složkou mořský14. Ani zde se ovšem nepodařilo vyhnout shodám – v čeledi pravookých jazyků (lat. Soleidae) se dva rody nazývají krátkoploutví mořští jazyci (lat. Brachirus ir Microchirus), zatímco druh senegalský mořský jazyk (lat. Cynoglossus senegalensis ir Solea senegalensis) spadá do dvou rodů – jazyků křivoústých (lat. Cynoglossus) a jazyků obecných (lat. Solea), které patří do čeledí levookých jazyků (lat. Cynoglossidae) a výše zmíněných pravookých jazyků. Mimochodem, ŽPŽ 2005 uvádí také název ženského rodu jazykovka (lat. Parexglossum), 14 Pokud se například vedle názvu mořská jehla vytvoří také název jehloun, není již třeba psát „mořský“; místo názvu „lepkavý ocasní mořský jehloun“ (lat. Amphelikturus) se do systému zcela dobře hodí „lepkavý ocasní mořský jehloun“ a obdobně i v názvu druhu (srov. malá mořská rybka (lat. Callionymus rissoi)). 86 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje Laurin jazýček (lat. Parexglossum laurae). Jak je vidět, u ženského rodu se složka mořský již nepoužívá. Zajímavé je, že slovem jazýček se označuje také rodina rostlin z čeledi vstavačovitých (lat. Orchidaceae), rod (lat. Odontoglossum) (LRTB). Pokud ryba nežije v mořích nebo nežije pouze v mořích, je pochopitelné, proč se v čeledi pravých mořských jazyků objevil název rodu bez slova mořský – sladkovodní jazyky (lat. Achirop­sis). Možná ze stejného důvodu se píše malí jazyci (lat. Parachirus), pávovití jazyci (lat. Pardachirus), ačkoli druhem rodu nepravých rohatých jazyků (lat. Pseudaesopia) je japonský mořský jazyk (lat. Pseudaesopia japonica). Samotní ichtyologové by mohli říci, zda je vynechání slova mořský skutečně opodstatněné; z jazykového hlediska je to možné (tyto metafory se liší od metafor zvířat, u nichž může chybějící složka mořský v kontextu názvů živočichů obecně vést k nejasnostem). Druhy rodu krátkoploutvých mořských jazyků (lat. Microchirus) se nazývají španělský krátkoploutvý jazyk (lat. Microchirus azevia) a čtyřoký krátkoploutvý jazyk (lat. Microchirus ocellatus), snad proto, aby se předešlo čtyřslovným názvům; zde by se však mohly hodit názvy španělský mořský jazyk, čtyřoký mořský jazyk. Dalším znakem skupiny podobných metaforických názvů ryb se slovem mořský je, že jako hlavní složky jsou zvolena slova označující osoby či bytosti15. Několik příkladů názvů rodů (a) a druhů (b): a) krásní mořští ďasi16 (lat. Haplophryne), mořští chirurgové (lat. Acanthurus), mořští junkeři (lat. Coris), mořští kapitáni (lat. Pseudotolithus), mořští vojáci (lat. Myripristis), mořští pastýřci (lat. Nomeus), mořští jezdci (lat. Ophiosciodon), královští mořští andělé (lat. Pygoplites), holí mořští klauni (lat. Nudiantennarius); b) skvrnitý mořský jezdec (lat. Ophiosciodon punctatissimus), ostnohřbetý mořský mečoun (lat. Plectrypops retrospinus), havajský mořský chirurg (lat. Acanthurus sandvicensis), vypoulenooký mořský ďas (lat. Ceratias uranoscopus), černohlavý mořský kapitán (lat. Pseudotolithus epipercus), černohřbetý mořský voják (lat. Myripristis kuntee), mořský pastýřek (lat. Nomeus gronovii), pestrotlamý mořský klaun (lat. Amphiprion akallopisos), smaragdový mořský anděl (lat. Pomacanthus chrysurus). 15 Byl nalezen netypický název, v němž je slovo označující osobu použito pouze v pozici přístavku – létavka námořnice (lat. Prognichthys sealei). Další názvy s tímto slovem se nevyskytují. 16 Ďas se vyskytuje také v nomenklatuře savců, srov. vačnatý ďábel (lat. Sarcophilus harrisii) (ŽinPŽ 2002), zatímco anděly se nazývá rod ptáků (lat. Heliomaster) (PPŽ 2009). Obyčejný anděl (lat. Heliomaster constantii) je druh ptáka, zatímco obyčejní mořští andělé (lat. Pomacanthus) jsou rod ryb. Terminologija | 2015 | 22 87 Nebylo zaznamenáno, že názvem mořští klauni jsou označeny dva rody (lat. Amphiprion a Antennatus). Jeden z nich patří do čeledi klaunovitých (lat. Antennariidae), druhý do čeledi sapínovitých (lat. Pomacentridae). Zvláštní pozornost si zaslouží názvy se slovem voják. V ŽPŽ 2005 je řada druhů pojmenovaných stejně: velkošupinný mořský voják (lat. Myripristis berndti a Sargocentron macrosquamis), hlubinný mořský voják (lat. Ostichthys kaianus a Sargocentron bullisi), japonský mořský voják (lat. Ostichthys japonicus a Sargocentron ittodai), červený mořský voják (lat. Sargocentron rubrum a Sargocentron tiere), tmavý mořský voják (lat. Myripristis adustus a Sargocentron spiniferum), fialový mořský voják (lat. Myripristis violaceus a Sargocentron violaceum). Jak je vidět, opakují se názvy druhů v rodech mořských vojáků (lat. Myripristis), drsných mořských vojáků (lat. Ostichthys) a obyčejných mořských vojáků (lat. Sargocentron); v posledním rodu se shodný název vyskytuje dokonce uvnitř téhož rodu. Takové věci by se v nomenklaturním systému neměly vyskytovat. Mimochodem, voják se používá i v pozici přístavku – existuje rod karasové vojáci (lat. Argyrops). Zajímavé také je, že jeden druh rodu chocholatých grenadýrů (lat. Coelorhynchus) dostal název v ženském rodě – poloopáskovaná vojačka (lat. Coelorhynchus coelorhynchus). Jak je vidět, v tomto případě se člen mořský nepřidává. Uvedená dvouslovná spojení se slovem mořský fungují jako nerozčlenitelné názvy, k nimž se podle potřeby přidávají další přívlastky. Do tohoto systému v ŽPŽ 2005 nezapadají názvy tropický¹⁷ mořský sekerec (lat. Argyropelecus lychnus), východní mořský sekerec (lat. Argyropelecus sladeni), protože zde je přívlastek připojen ke slovu mořský, nikoli k celému základnímu dvouslovnému spojení (první příklad lze ovšem vykládat dvojím způsobem: nejen jako tropické moře + sekerec, ale i jako tropický + mořský sekerec). Ačkoli tato spojení neodporují jazykové logice a jsou možná, podle systému jsou vhodnější názvy tropický mořský sekerec, východní mořský sekerec (srov. tropický mořský cejn (lat. Brama orcini), jižní mořský čtverzubec (lat. Sphoeroides spengleri)). Z jiného hlediska je podle systému třeba sjednotit název východní mořská žvinka (lat. Neozoarces). Jak je vidět, nejde zde o metaforický název, proto je systémově vhodné východní mořská žvinka. V ŽPŽ 2005 je více než 30 názvů taxonů, jejichž hlavním slovem je kardinál18, například: kulatohlavý kardinál (lat. Sphaeramia orbicularis), 17 Chyba, má být tropický. 18 Při psaní druhových jmen došlo k chybě velkočelistí kardinálové (lat. Cheilodipterus macrodon), pěticípí kardinálové (lat. Cheilodipterus quinquelineata). Mělo by být jednotné číslo. 88 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje bílý kardinál (lat. Epigonus denticulatus), karibský hvězdnatý kardinál (lat. Astrapogon alutus), průsvitní kardinálové (lat. Pseudamiops) a podobně. Mezi nimi vyniká pouze ostnitý mořský kardinál (lat. Plectrypops retrospinus) – název je nejspíš vytvořen podle druhu stejného rodu ostnatý mořský voják (lat. Plectrypops lima). Zajímavé je, že slovem kardinál se označují také ptáci – PPŽ 2009 obsahuje rovněž více než 30 názvů taxonů, například: kardinál velkozobý (lat. Cyanoloxia glaucocaerulea, Passerina glaucocaerulea), kardinál papouščí (lat. Cardinalis sinuatus, Pyrrhuloxia sinuatus). Některé názvy jsou podobné, například kardinál žlutoploutvý (lat. Apogon apogonides) je ryba, zatímco kardinál velkozobý žlutobřichý (lat. Caryothraustes canadensis) a kardinál žlutý (lat. Gubernatrix cristata) jsou ptáci. Čeledi jsou pojmenovány odlišnými slovy odvozenými od téhož základu: ryby – kardinálovití (lat. Apogonidae), ptáci – kardinálovití (lat. Cardinalidae). Užívání téhož rodového pojmenování pro různé živočichy lze snad ospravedlnit pouze tradicí, pokud však taková tradice neexistuje, je při tvorbě nových názvů lépe se takovým shodám vyhnout. Nyní máme situaci, kdy kardinál obecný označuje jak rybu (lat. Tanichthys albonubes), tak ptáka (lat. Cardinalis cardinalis). Alespoň jeden by mohl být obecný, druhý pravý nebo podobně. Metaforická pojmenování se složkou mořský se vyskytují nejen v nomenklatuře ryb, ale i savců, například: mořští sloni (lat. Mirounga), mořské krávy (lat. Hydrodamalis), mořské sviňuchy (lat. Phocoena), mořští19 morčata (lat. Cavia), mořští zajíci (lat. Erignathus), mořští leopardi (lat. Hydrurga), lachtani (lat. Eumetopias), lachtani jižní (lat. Arctocephalus) (ŽinPŽ 2002). Jak je vidět, při tvorbě názvů se využívají pojmenování jiných živočichů. Za zmínku stojí také název třídy bezobratlých živočichů z kmene ostnokožců (lat. Echinodermata) mořští ježci (lat. Echinoidea), název nadčeledi bezobratlých živočichů z řádu svijonožců (lat. Cirripedia) mořské kachničky (lat. Lepadomorpha) (druh – kachnička mořská (Lepas anatifera)) (VLE IX 2006). Existují také metafory mimo živočišnou říši: již zmíněná třída bezobratlých živočichů z kmene ostnokožců hvězdice (lat. Asteroidea), řád bezobratlých živočichů třídy korálnatců (lat. Anthozoa) mořští 19 Tito jihoameričtí hlodavci nemají s mořem žádnou přímou souvislost. Předpokládá se, že když byli přivezeni do Evropy, jejich název zde byl spojen s prasaty (srov. něm. Meerschweinchen, rus. морские свинки) kvůli vizuální podobnosti a vydávaným zvukům, zatímco složka mořský proto, že byla dovezena ze zámoří. V mnoha jazycích název uvádí, že tato morčata pocházejí z Indie (srov. port. porquinho da Índia, franc. cochon d’Inde), protože, jak známo, Amerika bývala zaměňována s Indií (podrobněji viz Михайлов 2000: 7–9). Terminologija | 2015 | 22 89 peřenatky (lat. Pennatularia), třída bezobratlých živočichů z podkmene ostnokožců s článkovanými stonky (lat. Pelmatzoa) lilie mořské, nazývaná také krinoidi (lat. Crinoidea) (VLE IX 2006). Stejnou logikou tvorby metafor se řídí i názvy taxonů ostnokožců měchýřovci (lat. Cystoidea), poupěnci (lat. Blastoidea), mořské okurky, častěji nazývané sumýši (lat. Holothurioidea) (Kabilienė, Radzevičius 2011: 331, 332, 339). V některých starších pramenech lze nalézt živočišné taxony pojmenované mořské lilie, mořské měchýřovce, mořské mechy, mořské hvězdice, mořští ježci (GFGTŽ 1956), ale dnes se tak již nepoužívá; někdy by to mohlo být zavádějící, například mořské lilie by spíše odkazovaly k názvu rostliny. Místo dříve zmíněných mořských mechů se užívá označení mechovci (lat. Bryozoa) (Kабailienė, Radzevičius 2011: 301). Dříve se pro označení ostnokožců užívaly i jiné složeniny, například novotvary Jurgise Elisonase jsou nejspíš mořská hvězda, mořský ježek (Gaivenis 1997: 78–79). Ekologijos terminų aiškinamajame žodyne (ETAŽ 2008) pateiktas gyvačių šeimos pavadinimas jūrų gyvatės (lot. Hydrophiidae) keistinas pagal sistemą į jūrinės gyvatės (taip ir yra VLE IX 2006), nes čia taksonomiškai apibūdinamos pačios gyvatės. Kas kita yra terminai jūrų žuvys „žuvys, gyvenančios vandenynuose ir jūrose“, jūrų paukščiai „paukščiai, gyvenantys jūrų, vandenynų pakraščiuose, jų salose ir mintantys žuvimis, kai kuriais bestuburiais gyvūnais“, jūrų žinduoliai „jūros aplinkoje (sausumoje ir vandenyje) gyvenantys žinduoliai: bedančiai, dantytieji banginiai, ruoniai, jūrinės ūdros“ ir pan. (ETAŽ 2008). Čia ne taksonų pavadinimai, įvardijamos terminines sąvokos, todėl kilmininkas jūrų jokių keblumų nekelia, yra įprastas ir tinkamas. N O M E N K L A T U R N Í N Á Z V Y S E S L O Ž K O U M O Ř E V nomenklatuře živočichů se genitiv moře obvykle užívá tehdy, když názvy odkazují ke konkrétním mořím. V ŽPŽ 2005 je tímto slovem pojmenováno celkem 57 taxonů, například: platýs baltský (lat. Pleuronectes platessa baltica), treska bělomořská (lat. Gadus morhua marisalbi), sleď bělomořský (lat. Clupea pallasi marisalbi), likodon beringský (lat. Lycenchelys sarsi), vlkouš beringský (lat. Anarhichas orientalis), parmice černomořská (lat. Mullus barbatus ponticus), kilka černomořská (lat. Clupeonella cultriventris), platýs černomořský (lat. Platichthys flesus luscus), kranas černomořský (lat. Trachurus mediterraneus ponticus), pstruh černomořský (lat. Salmo trutta labrax), 90 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje parmice rudomořská (lat. Parupeneus forsskali), chrochtal rudomořský20 (lat. Diplodus noct), argentinka středomořská (lat. Nansenia oblita), manta středomořská (lat. Rhinoptera marginata), žralok křivozubý středomořský (lat. Mustelus punctulatus), puchýřník zajícohlavý středomořský (lat. Lagocephalus spadiceus), úhořovec středomořský (lat. Cynoponticus ferox), treska středomořská (lat. Trisopterus capelanus), drsnatec středomořský (lat. Hoplostethus mediterraneus), dravík středomořský (lat. Paralepis speciosa). Potíže nastávají tehdy, když chceme v názvu, jehož základem jsou výše uvedená metaforická pojmenování, označit konkrétní moře, například mořský klaun, mořský jazyk, mořská kulička. V ŽPŽ 2005 bylo rozhodnuto psát jazyka adriatického moře (lat. Solea impar), jazyka Rudého moře (lat. Cynoglossus sinusarabici), kuličky Středozemního moře (lat. Spheroides cutaneus). Při setkání slov moře a mořský bylo zvoleno logické řešení psát pouze mořského. Pravda, z názvů některých moří (ne všechny názvy se k tomu hodí) lze vytvořit přídavná jména s příponou odpovídající litevské příponě -inis, běžná v nomenklatuře. Existuje-li jeseter adriatický (lat. Acipenser naccarii), bylo možné vytvořit název jazyka mořského adriatického. Srov. také drakoun beringův (lat. Bathymaster signatus). Právě tak byl ve slovníku vytvořen název klauna sargasového (lat. Historio histrio), ale z nějakého důvodu bylo ponecháno neodpovídající21 rodové pojmenování klauni Sargasového moře (lat. Historio). Jestliže se do názvu vedle základního metaforického spojení zařadí nikoli název moře, nýbrž jiné místní jméno nebo příjmení psané v genitivu, nic nebrání tomu psát mořského, proto by podle systému souvisejících názvů mělo být namísto jazyka Jihoafrického moře (lat. Heteromycteris capensis), jazyka Kleinova (lat. Solea kleinii). 20 Nejde o litevské slovo sargas „ten, kdo střeží“, srov. chrochtal (lat. Diplodus sargus, rus. белый с а р а, белый с а р г у с). 21 V ŽPŽ 2005 existuje více podobných rozdílů ve vyjádření, srov. hlaváč seychelský (lat. Stonogobius dracula), ale voják seychelský (lat. Sargocentron seychellense), klaun kalifornský (lat. Antennatus strigatus), ale jazyk Kalifornie (lat. Parophrys vetulus). Některá místní jména, zejména méně známá, se v ŽPŽ 2005 uvádějí pouze v genitivu, například jazyk Kapské oblasti (lat. Cynoglossus capensis), jazyk Natalu (lat. Cynoglossus acaudatus), ačkoli v jiných systémech, například při pojmenovávání ptáků či savců, se tvoří odpovídající přídavná jména, například: konipas kapský (lat. Motacilla capensis), drozd natalijský (lat. Zoothera guttata) (PPŽ 2009); veverka kapská (lat. Xerus inauris), netopýr natalijský (lat. Mormopterus acetabulosus) (ŽinPŽ 2002). I od nesklonných místních jmen se jinde obvykle tvoří přídavná jména, srov. sardel peruánská (lat. Engraulis ringens) (ŽPŽ 2005), ale rybák peruánský (lat. Sterna lorata) (PPŽ 2009). Terminologija | 2015 | 22 9 1 jazyk Jihoafrického moře, jazyk Kleinova moře (srov. vlaštovka mořská jihoafrická (lat. Monodactylus falciformis), sekerník Poliův (lat. Polyppnus polli)). K nevýhodám lze připočítat i shody v pojmenování taxonů, jimž se v této skupině názvů rovněž nepodařilo zabránit. V rodu alos (lat. Alosa) jsou dva druhy pojmenovány alos černomořský (lat. Alosa pontica a Alosa maeotica), zatímco druhové jméno bot středomořský (lat. Bothus podas a Arnoglossus kessleri) se vyskytuje jak v rodu botů (lat. Bothus), tak v rodu levookých botů (lat. Arnoglossus). V nomenklatuře jiných živočichů než ryb jsou názvy taxonů obsahující moře vzácné, např.: vlaštovka skalní rudomořská (lat. Petrochelidon perdita) (PPŽ 2009), tuleň středomořský (lat. Monachus monachus) (ŽinPŽ 2002). Zdá se, že takové názvy rostlin neexistují. Například mořské zelí „jedlé stélky hnědých řas“ (VLE IX 2006) není název taxonu, jde spíše o tradiční obchodní označení různých chaluh a jiných hnědých řas. Slovo moře se v něm užívá podobně jako ve spojení mořská sůl „směs solí získávaná odpařováním mořské vody“ (ETAŽ 2008). SLOŽENÉ NOMENKLATURNÍ NÁZVY Jednou z možností, jak v názvech taxonů vyjádřit vztah k moři, je tvoření složenin se slovem moře. Materiál shromážděný pro výzkum ukazuje, že takové složeniny nejsou početné (v ŽPŽ 2005 je jimi pojmenováno přes 70 taxonů). V ŽPŽ 2005 jsou názvy druhů a vyšších taxonů se složeninami mořský okoun, např.: dlouhoploutví mořští okouni (lat. Malakichthys), jednopruhý mořský okoun (lat. Odontanthias); zakrslí mořští pražmani (lat. Parascolopsis), růžový nitkoocasý pražman (lat. Nemipterus japonicus). Takové složeniny v zásadě zastupují spojení s přídavným jménem mořský. Je ovšem třeba mít na paměti, že v ŽPŽ 2005 je řada rodů a druhů, v jejichž názvech se stejnými složkami užívá přídavné jméno, např.: běžní mořští okouni (lat. Sebastes), kohoutí mořský okoun (lat. Neosebastes entaxis); mořští pražmani (lat. Brama), japonský vějířový mořský pražman (lat. Pteraclis aestigola). Z formálního hlediska vzniká složením jiný název; je to možné, ačkoli to přece jen není příliš praktické ani rozlišovací, tím spíše, že takové výrazové varianty mohou být v jazyce vnímány jako synonymní. Některé složeniny s prvkem moř- mohou také souviset se spojeními vytvořenými se slovem mořští, srov. mořští kohouti (lat. Alectrias) a křídel- 92 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje perutnatí mořští kohouti (lat. Pterygotrigla), satyrovití mořští kohouti (lat. Satyrichthys). Pro zajímavost lze zmínit také dvojici názvů ryb, do nichž jsou zahrnuta jména různých živočichů: motýlí mořský kohout (lat. Paratrigla papilio), krokodýlí mořský kohout (lat. Gargariscus prionocephalus). Je ovšem třeba poznamenat, že názvem modroploutvý mořský kohout se v ŽPŽ 2005 označují druhy různých rodů – lat. Currupiscis volucer a Chelidonichthys kumu. Soudě podle některých zdrojů (Jennings 1998) jsou latinská jména synonymní, takže v slovníku nebylo vůbec třeba tento taxon uvádět dvakrát. Ze složeniny vytvořené s prvkem moř- lze v nomenklaturním systému vytvořit také odvozenou složku, např. mořští kohoutkovití plerňové (lat. Ereunias). Zde je třeba zmínit také název rodu ryb motýlci mořských trav (lat. Hemitaurichthys). Již dříve bylo uvedeno, že v systému existují mořští motýli, avšak protože je v tomto případě moře označeno jiným prvkem, mořští se vynechává, ačkoli druh tohoto rodu je motýlek mořských řas (lat. Hemitaurichthys zoster). Zvláštní je název rodu mořští polaci (lat. Pollachius). Zde je moře druhou složkou složeniny. V ŽPŽ 2005 nejsou žádné další takové složeniny. Dříve uváděný název mořská treska (lat. Pollachius virens) (Repečka, Bukelskis, Kesminas 1998: 56; Virbickas 2000: 89) byl v ŽPŽ 2005 nahrazen názvem americký polak, ačkoli se synonymum mořská treska nadále používá pro obchodní účely (viz KŽPRS). Složeniny tohoto modelu se vyskytují nejen v názvech ryb, ale také v názvech jiných živočichů. PPŽ 2009 uvádí název rodu ústřičníci (lat. Haematopus); mezi druhy je ústřičník velký (lat. Haematopus ostralegus), nazývaný také jednoduše ústřičník. Byl nazýván také mořská straka (název se uvádí v hesle straka v DLKŽ₇ 2012). To právě dokazuje synonymii vyjádření složeninou a souslovím, zejména mimo odborné užívání. DLKŽ₇ 2012 obsahuje také složeninu kormorán mořský (lat. Phalacrocorax carbo), nyní je to však pouze synonymum; v nomenklatuře se upřednostňuje název kormorán velký (PPŽ 2009). Z DLKŽ₇ 2012 lze uvést název rostliny písečnice (lat. Honkenya²²). V nomenklatuře rostlin je ještě několik názvů, které vyjadřují vztah k moři (protože rostliny obvykle rostou u moře apod.), např.: mořská tráva (lat. Uniola) (LRTB), mořská cibule²³ (lat. Drimia, Urginea) (DAV 2007). 22 Má být Honckenya (viz ITIS). 23 Mimo nomenklaturu se lze setkat také s výrazem mořské cibule „šťavnaté listy cibulek Urginea maritima“ (MTŽ 1980), stejně jako s již zmíněným výrazem mořské zelí. Terminologija | 2015 | 22 93 ZÁVĚRY 1. V názvech biologických taxonů se místa výskytu živočichů a rostlin obvykle vyjadřují adjektivy s příponou -inis, která se tvoří od různých obecných i vlastních podstatných jmen označujících místa či zeměpisné objekty. V souladu s převládajícími tendencemi při tvorbě biologické nomenklatury se ve jménech často vyjadřuje vztah živočicha či rostliny k moři (žije v moři, roste v blízkosti moře apod.) slovem jūrinis (např.: jūrinės plekšnės (lat. Pleuronectes), jūriniai ereliai (lat. Haliaeetus), jūrinės gyvatės (lat. Hydrophiidae), jūrinis andras (lat. Zostera marina)). 2. Existuje mnoho názvů mořských ryb, savců a bezobratlých živočichů, které jsou vytvořeny pomocí jmen suchozemských živočichů. Aby se taková metaforická jména odlišila od názvů živočichů, kteří jsou základem metafory, používá se složka jūrų – tedy jūrų kregždės (lat. Chromis a Monodactylus) jsou ryby, zatímco jūrinės kregždės (lat. Fregatta) jsou ptáci; jūrų kiškis (lat. Erignathus barbatus) je tuleň, kdežto vandeninis triušis (lat. Sylvilagus aquaticus) je prostě králík žijící u vody. Ve vodě plovoucí jūrų buivolai (lat. Taurulus) a jūrų drugeliai (lat. Chaetodon) nemají biologicky nic společného s buvoly pasoucími se na loukách a létajícími motýly. Ve jménech mořských živočichů se píše jūrų také tehdy, když základem metafory jsou názvy předmětů či jiných objektů (např.: jūrų galąstuvai (lat. Pervagor), jūrų skiauterės (lat. Crenicichla), jūrų žvaigždės (lat. Asteroidea)), osob či bytostí (např.: jūrų angelai (lat. Pomacanthidae), jūrų piemenėliai (lat. Nomeus), jūrų raiteliai (lat. Ophiosciodon)), rostlin či jejich částí (např.: jūrų lelijos (lat. Crinoidea), jūrų pumpurai (lat. Blastoidea)). Metaforičnost je zřetelná i u zdrobnělin, proto se píše jūrų pelytės (lat. Neosynchiropus), jūrų gaideliai (lat. Alectrias), avšak k psaní jūrų se obvykle nepřistupuje, změní-li se rod, např.: didžioji jūrinė drakoniukė (lat. Trachinus draco) (dříve nazývaná jūrų drakonas), pusžiotė kareivė (lat. Coelorhynchus coelorhynchus) (srov. ilg­ažiomenis jūrų kareivis (lat. Ostichthys archiepiscopus)). Metaforické názvy vodních živočichů mohou mít i jinou podobu, např.: jūržolių drugeliai (lat. Hemitaurichthys), vandens ožkos (lat. Pelecus). 3. Pokud je v nomenklatorickém názvu biologického taxonu třeba uvést konkrétní moře, tvoří se spojení se slovem jūros. Takto se nejčastěji pojmenovávají ryby, např.: Baltijos jūros plekšnė (lat. Pleuronectes platessa baltica), Juodosios jūros šlakis (lat. Salmo trutta labrax). U jiných živočichů byly nalezeny 94 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje jen dva příklady: Raudonosios jūros klifinė kregždė (lat. Petrochelidon perdita), Viduržemio jūros ruonis vienuolis (lat. Monachus monachus). 4. Volbě mezi přívlastky jūrinis a jūrų se lze vyhnout tvorbou názvů se složeninami (první část jūr-). Obvykle se tak tvoří názvy rybích taxonů, např.: iškirptapelekiai jūrkaršiai (lat. Odontoglyphis), japoniniai jūrėsėriai (lat. Odontanthias), stambiažvyniai jūrgaidžiai (lat. Lepidotrigla). Existuje také rod ptáků jūršarkės (lat. Haematopus). Odpovídajícími spojeními (srov. jūrinis karšis a jūrkaršis) se v nomenklatuře v případě potřeby označují různé taxony, v širším užívání to však není praktické. V botanice lze vztah k moři v názvu rodu vyjádřit pouze složeninou, protože se dvouslovným názvům předchází; doporučují se například jūravizė (lat. Uniola), jūrsuogūnis (lat. Drimia). 5. V Žuvų pavadinimų žodyne (ŽPŽ 2005) se v názvech některých podobných taxonů složky jūrinis, jūrų, jūros bezdůvodně střídají, případně se někdy nepíše žádná z nich, ačkoli by podle systému sousedních názvů taková složka měla být potřebná. Vyskytují se i jiné nesystémové podoby. Někdy mají různé taxony (rody, druhy) stejný název. Jednou z příčin této shody je užívání týchž základních slov pro označení různých rodů a druhů. Vzhledem k tomu, že slovník, na němž se pracovalo dlouhou dobu, je rozsáhlý a jeho struktura je systematická, nebylo pro sestavovatele a recenzenty snadné zkontrolovat názvy umístěné na různých místech. Část nejednotností mohla vzniknout při úpravách slovníku na základě připomínek terminologů – někde byl název opraven, jinde nikoli, případně byl opraven podle podoby, která už byla ve slovníku použita. Při budoucí úpravě názvů ryb je třeba tyto nedostatky odstranit. LITERATURA A PRAMENY BVŽ 1998: Botanikos vardų žodynas. Sudarė R. Jankevičienė, Vilnius: Botanikos institutas. DAV 2007: Kisielienė D., Grigienė I., Grigas A. Dekoratyvinių augalų vardynas: lietuvių, lotynų, anglų, vokiečių, lenkų ir rusų kalbomis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DLKŽ 2012: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. 7-asis patais. ir papild. leid. Vyr. red. St. Keinys. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. ETAŽ 2008: Ekologijos terminų aiškinamasis žodynas: lietuvių-anglų-vokiečių-rusų kalbomis. Parengė A. Paulauskas, K. Jankevičius, R. Liužinas, V. Raškauskas, P. Zajančkauskas, Vilnius: Grunto valymo technologijos. Gaivenis K. 1973: Terminijos ugdymo vingiai. – Kalbos kultūra 25, 19–27. Gaivenis K. 1991: Lietuviškų terminų vaizdingumo klausimu. – Lietuvių kalbotyros klausimai 29. Lietuvių leksikos ir terminologijos problemos, 26–31. Gaivenis K. 1997: J. Elisono zoologijos sistematikos terminija. – Jurgis Elisonas. 1889–1946. Straipsnių rinkinys. Sudarė A. Jakimavičius, Vilnius: Baltic ECO, 75–79. GFGTŽ 1956: Gudelis V. Geologijos ir fizinės geografijos terminų žodynas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Terminologija | 2015 | 22 95 Gliwa B. 2011: Dėl laumžirgių pavadinimų. – Naujos ir retos Lietuvos vabzdžių rūšys 23, 115–119. Gudžinskas Z., Rašomavičius V. 2004: Kelis lietuviškus pavadinimus turinčių augalų genčių nomenklatūra ir jos norminimo principai. – Botanica Lithuanica 6, 3–18. ICN – Mezinárodní nomenklatorický kodex pro řasy, houby a rostliny (Melbournský kodex) přijatý na XVIII. mezinárodním botanickém kongresu v Melbourne, Austrálie, v červenci 2011. – http://www.iapt-taxon.org/nomen/main.php. ICZN – Mezinárodní kodex zoologické nomenklatury. Čtvrté vydání přijaté Mezinárodní unií biologických věd, Londýn: International Trust for Zoological Nomenclature, 1999. – http://iczn.org/iczn/index.jsp. ITIS – Integrovaný taxonomický informační systém. – http://www.itis.gov. Jennings G. 1998: The Sea and Freshwater Fishes of Australia & New Guinea 2. North-East, North, North-West Australia and New Guinea, London: Calypso Publications. Kabalienė M., Radzevičius S. 2011: Paleontologija. Mokymo priemonė, Vilnius: Vilniaus universitetas. Kutorга E. 1997: Botanikos ir mikologijos nomenklatūra, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. KŽPRS – nařízení ministra zemědělství Litevské republiky ze dne 10. prosince 2013 č. 3D-826 „O změně nařízení ministra zemědělství ze dne 15. ledna 2008 č. 3D-22 ‚O schválení seznamu názvů komerčních druhů ryb‘“ (Žin., 2013, č. 128-6541). LRTB – Terminologická banka Litevské republiky. – http://terminai.vlkk.lt. LTE V 1979: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 5. Vyr. red. J. Zinkus, Vilnius: Mokslas. MTŽ 1980: Astrauskas V., Biziulevičius S., Pavilonis S., Vaitilavičius S., Vileišis A. Medicinos terminų žodynas, Vilnius: Mokslas. PPŽ 2009: Paukščių pavadinimų žodynas: lotynų, lietuvių, anglų, vokiečių, prancūzų ir rusų kalbomis. Sudarė M. Žalakevičius, I. Žalakevičienė, Vilnius: Vilniaus universiteto Ekologijos institutas. Repečka R., Bukelskis E., Kesminas V. 1998: Lietuvos žuvys 2. Baltijos jūros žuvys, Vilnius: Dexma. Virbickas J. 2000: Lietuvos žuvys, Vilnius: Trys žvaigždutės. VLE V 2004: Visuotinė lietuvių enciklopedija 5. Vyr. red. A. Račis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. VLE IX 2006: Visuotinė lietuvių enciklopedija 9. Vyr. red. A. Račis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. ŽinPŽ 2002: Žinduolių pavadinimų žodynas: lotynų, lietuvių, anglų, prancūzų, rusų, vokiečių kalbomis. Rengė P. Bluzma (ats. red.), R. Mažeikytė, E. Mickevičius, J. Prūsaitė, K. Baranauskas, R. Baleišis, Vilnius: Ekologijos instituto leidykla. ŽPŽ 2005: Žuvų pavadinimų žodynas. Sudarė J. Virbickas, Vilnius: Vilniaus universiteto Ekologijos instituto leidykla. Михайлов В. А. 2000: Морская свинка: животные в нашем доме, Москва: ЮНВЕС. MOŘE V BIOLOGICKÉ NOMENKLATUŘE Článek se zabývá litevskými názvy v biologické nomenklatuře souvisejícími se slovem jūra (moře). Největší pozornost věnuje názvům ryb (vzhledem k velkému počtu názvů obsahujících toto slovo), zkoumá však také názvy savců, ptáků, dalších živočichů a rostlin. Pokouší se ukázat rozmanitost názvů a způsoby jejich tvoření a upozornit na nedostatek systematičnosti a další nedostatky. V litevské nomenklatuře se ustálila tendence označovat prostředí výskytu živočichů i rostlin pomocí složek s příponou -inis, odvozených od různých slov označujících místa a zeměpisné útvary. Podle tohoto modelu se vztah živočicha nebo rostliny k moři (žije v moři nebo roste v jeho blízkosti) v souladu s převládajícími tendencemi při tvorbě biologické nomenklatury nejčastěji vyjadřuje slovem jūrinis. Pomocí názvů živočichů žijících na 96 Alvydas Umbrasas | Jūra biologijos nomenklatūroje země. Aby se takové metaforické názvy taxonů odlišily od názvů živočichů, kteří slouží jako základ metafory, používá se komponent jūrų. Tak jūrų kręgždės jsou ryby a jūrinės kręgždės jsou ptáci. Je-li v biologické nomenklatuře třeba označit konkrétní moře, vytváří se slovní spojení s komponentem jūros. V některých názvech se komponenty jūrinis nebo jūrų nahrazují složeninami s komponentem jūr-. Výzkum ukazuje, že komponenty jūrinis, jūrų a jūros v názvech některých podobných taxonů uvedených ve slovníku Žuvų pavadinimų žodynas (Slovník názvů ryb) (Vilnius, 2005) od J. Virbickase se zbytečně liší. Někdy není uveden žádný z těchto komponentů, přestože se to při srovnání se systémem souvisejících názvů zdá nutné. Byly zaznamenány i další případy nesystematičnosti. Některé různé taxony (druhy, rody) mají stejné názvy. Slovník je rozsáhlý a systematicky uspořádaný a jeho příprava trvala dlouho, proto měli jeho sestavovatelé a recenzenti potíže s uspořádáním názvů uvedených na různých místech. Budoucí uspořádání názvů ryb by mělo zahrnovat některé opravy. Obdrženo 31. 8. 2015 Alyvydas Umbrasas, Litevský jazykový institut, P. Vileišio ul. 5, LT-10308 Vilnius, e-mail: [email protected] Terminologija | 2015 | 22 97