Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius

Klasifikace složenin ve stavební terminologii podle syntakticko-sémantických vztahů mezi složkami LINA RUTKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Vilniaus Gedimino technikos universitetas KLÍČOVÁ SLOVA: složenina, generický termín, vztahy mezi složkami, syntakticko-sémantická klasifikace, stavebnictví ÚVOD V důsledku rychlé globalizace a rozvoje vědy vzniká stále více nových termínů. Mezi nimi rychle přibývá zejména složenin, které lze zkoumat z různých hledisek1, jež určují jejich klasifikaci, která je poněkud složitější než klasifikace odvozených slov. Jedním z nejoblíbenějších přístupů je morfologický přístup, který převládl v pracích badatelů z první poloviny 20. století. Podstatou morfologického přístupu, úzce spjatého se slovotvorbou, je chápat složeninu především jako kombinaci morfémů. Tento přístup převládá také v litevské lingvistice. Gramatice současné litevštiny (dále jen DLKG 1997), v pracích Stasise Keinyse (1983, 2005) a v monografii Palmiry Zemlevičiūtė (2016) se složeniny nejprve třídí podle toho, z jakých slovních druhů jejich složky pocházejí, a teprve poté se zmiňují syntakticko-sémantické vztahy mezi složkami složenin. Taková klasifikace je odůvodněna tím, že „jak význam složeniny <...>, tak její forma do značné míry závisí na tom, jakými slovními druhy jsou slova, z nichž je složenina vytvořena“ (DLKG 1997: 150). V litevské terminologii se složeniny užívané jako termíny v určitých vědních oborech zkoumají a klasifikují také z jiných hledisek: sémantického (Auksoriūtė 2016; Gritėnienė 2006; Kač inaitė 2008; Gaivenis 1998), původu (Kaulakienė 1981; Stunžinas 2004), normativního (Kaulakienė 1986, 1 Od problémů klasifikace, které byly nastoleny ve staroindických gramatikách, se přešlo k moderním neurolingvistickým výzkumům. Například vědci z Cambridgeské univerzity Lucy Jay MacGregor a Yury Shtyrov zkoumají, jak lidský mozek zpracovává informaci vyjádřenou složeninou. Pomocí elektroencefalografické metody zaznamenávají mozkové impulzy a na jejich základě se pokoušejí zjistit, zda složenina v lidském vědomí vyvolává představu jednoho pojmu, nebo zda naopak aktivuje představy zahrnující oba pojmy (MacGregor, Shtyrov 2013). 164 Lina Rutkienė | Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius 1993; Keinys 1967; Gaivenis 1994), motivace (Sviderskienė 2017), ačkoli není zcela přesné vyčleňovat jediný přístup, protože výzkumy obvykle kombinují několik aspektů. Syntakticko-sémantický přístup ke kompozitům je v litevské jazykovědě mnohem méně častý; zpravidla se omezuje na rozlišení určujících (determinativních) a souřadných (kopulativních) kompozitů a vztahy mezi komponenty určujících kompozitů se podrobněji nezkoumají (např. DLKG 1997; Gaivenis 1998). Vincas Urbutis při výkladu tvoření složených substantiv vysvětluje, že u určujících kompozitů jeden komponent charakterizuje druhý, zatímco mezi komponenty souřadných kompozitů jsou vztahy prostého spojení (Urbutis 1961). Podstatou syntakticko-sémantického přístupu je uznání, že kompozitum je syntakticko-sémantický útvar, jehož komponenty jsou spojeny určitými vztahy. Hansas Marchandas, jehož kniha Kategorie a typy tvoření slov v současné angličtině (angl. The Categories and Types of Present-Day English Word-Formation) je považována za dílo, které mělo značný vliv na nauku o tvoření slov v západních zemích, tvrdí, že význam všech kompozit lze vysvětlit na základě syntaktických vztahů, které jsou základem tvoření slov (Marchand 1969). Tento článek se pokusí nahlédnout na kompozita právě ze syntakticko-sémantického hlediska. Syntakticko-sémantický přístup ke kompozitům má velmi starou tradici. Lze se s ním setkat již ve staroindických gramatikách – v nich se kompozita právě podle vztahů mezi komponenty dělí na determinativní, posesivní (bahuvrīhī2) a kopulativní (dvanda) (Schlücker 2012: 7). Tuto klasifikaci jako základ převzali jazykovědci v mnoha zemích. V ruské jazykovědě je běžné dělit kompozita ze syntakticko-sémantického hlediska na závislá (určující) a souřadná (kopulativní) (Языкознание 1998: 468; Виноградов 1960: 271; Земская 2011: 284), avšak ne všichni lingvisté s takovou klasifikací souhlasí. Například Vladimir Arakin podle syntakticko-sémantických vztahů mezi komponenty rozlišuje tyto skupiny kompozit: 1) predikativní kompozita, u nichž se při transformaci odhalují predikativní vztahy, například angl. sunrise (lit. saulėtekis) se transformuje na spojení the sun rises; rus. снегопад (lit. sniegokritis) se transformuje na снег падает; 2) atributivní kompozita, jejichž komponenty jsou spojeny atributivními vztahy, například rus. чернозем (lit. juodžemis); 2 Šis terminas vartojamas ir Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (DLKG 1997: 151). Terminologija | 2017 | 24 165 3) objektová kompozita, u nichž se při transformaci odhalují objektové vztahy, například angl. turnscrew (lit. atsuktuvas) se transformuje na that turns the screw; rus. пылесос (lit. dulkių siurblys) se transformuje na cocem пыль (Аракин 2005: 204–205). Jak vyplývá z názvů skupin, souřadná kompozita do klasifikace nespadají. Pravděpodobně je tomu tak proto, že mezi komponenty těchto kompozit nejsou spatřovány žádné vztahy. V tradici staroindických gramatik, které dělily kompozita na determinativní, posesivní a kopulativní, pokračovali také němečtí lingvisté; Jenny Larssonová ji doplnila o další skupinu – kompozita s valenčním vztahem (Larsson 2003). Později klasifikaci kompozit J. Larssonové převzal litevský vědec Dalius Jarmalavičius, který ve své disertaci zkoumal kompozita v němčině. Klasifikace kompozit J. Larssonové převzatá D. Jarmalavičiusem (2014: 20–25) je tedy následující: 1. Determinativní kompozita; jejich první komponent nejčastěji určuje druhý a zužuje jeho význam, mezi komponenty jsou tedy vztahy subordinace. Determinovaný komponent je hlavní; z něj vyplývají sémantické a morfologické vlastnosti kompozita. 2. Kopulativní kompozita. Mezi komponenty jsou vztahy koordinace, komponenty jsou stejně samostatné a ani při jejich prohození se význam příliš nezmění. 3. Kompozita s valenčním vztahem. Druhým komponentem je slovesné substantivum; vztah mezi komponenty odpovídá vztahu mezi predikátem a doplněním. 4. Posesivní kompozita. Tato kompozita mají přenesený význam a označují pouze určitou vlastnost. Jak je patrné, v zahraniční jazykovědě byly na základě syntakticko-sémantických vztahů mezi komponenty kompozit vytvořeny různé klasifikace. Liší se také jejich terminologie, což ztěžuje jejich analýzu. Cílem tohoto článku je po pojednání o syntakticko-sémantické klasifikaci kompozit v zahraniční i litevské jazykovědě podrobněji prozkoumat syntakticko-sémantické vztahy mezi komponenty původních a hybridních kompozit ve stavební terminologii. Předmětem článku jsou litevské stavební termíny 20.–21. století – původní a hybridní kompozita. Prameny – odborná a administrativní literatura z oblasti stavebnictví 20.–21. století (viz seznam na konci článku). 166 Lina Rutkienė | Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius Hlavní metodou práce je analytický popis. K určení vztahů mezi složkami se používá také metoda transformace neboli syntaktické parafráze. SYNTAKTICKO-SEMANTICKÉ VZTAHY MEZI SLOŽKAMI SLOŽENIN STAVEBNÍ TERMINOLOGIE Nors DLKG (1997) dūriniai pirmiausia skirstomi pagal kalbos dalis ir akcentuojamas antrasis dūrinio sandas, šiame straipsnyje, siekiant, kad klasifikacija nebūtų formali ir pernelyg išplėsta horizontaliąja kryptimi, siūloma iš pradžių visus dūrinius skirstyti ne formaliai, o pagal sandų semantikos santykius, ir tik paskui žiūrėti, kokių kalbos dalių kombinacijomis tie santykiai realizuojami. Be to, tokia klasifikacija logiškai atitiktų terminų darybos kryptį – nuo reikšmės prie formos. Siūloma klasifikacija nesiremia nuostata, kad antrasis sandas svarbesnis už pirmąjį ir todėl klasifikuoti reikia remiantis antruoju sandu, – pagrindinis sandas gali būti tiek pirmasis, tiek antrasis arba jie gali būti lygiaverčiai. Syntakticko-sémantické vztahy mezi složkami lze určit pomocí transformační metody (v případech, kdy je složenina úzce spjata s odpovídajícím slovním spojením) a/nebo na základě slovotvorného významu složeniny, např.: butangė STŽT 39 ‚otvor bytu‘; darbadienis STŽ 102 ‚pracovní den‘; plonlentė STŽ 307 ‚tenké prkno‘. V. Urbutis zdůrazňuje, že ze všech odvozenin jsou složeniny nejúžeji spjaty s odpovídajícími slovními spojeními: „obě jejich [složenin] složky vycházejí ze samostatných slov, která jsou navzájem spojena syntaktickými vztahy. Není tedy nic překvapivého na tom, že jazykověda už od nejstarších dob běžně spatřuje mezi složkami složeniny v zásadě tytéž vztahy jako mezi samostatnými slovy v odpovídajících slovních spojeních“ (Urbutis 2009: 205). Z 22 vědeckých a administrativních zdrojů z oblasti stavebnictví bylo vybráno 657 domácích a hybridních složenin, které se užívají jako nadřazené stavební termíny. Přejaté složeniny nejsou předmětem výzkumu, protože slovotvorný akt neproběhl v litevštině. Všechny složeniny se podle sémantických vztahů mezi složkami dělí na determinativní a koordinativní. DLKG (1997) je podle slovních druhů, z nichž jsou složeniny vytvořeny, rovněž rozděluje na determinativní a koordinativní, tuto klasifikaci by však bylo možné ještě zpřesnit. Jak ukazuje zkoumaný materiál, determinativní složeniny užívané jako nadřazené stavební termíny tvoří mimořádně rozsáhlou skupinu (z 657 složenin je determinativních 632), v jejímž rámci se ustálilo pět typů vztahů mezi složkami. Při klasifikaci determinativních Terminologija | 2017 | 24 167 složenin se vychází z termínů Jona Balkevičiuse, užívaných při popisu sémantické stránky syntaktických vztahů mezi členy slovního spojení. J. Balkevičius (1998: 40) rozlišuje atributivní, subjektové, objektové, adverbiální, komparativní a kompletyvní vztahy. Ve zkoumaném materiálu z oblasti stavebnictví nebyly nalezeny subjektové složeniny užívané jako nadřazené stavební termíny. Na základě shromážděného materiálu se tedy determinativní složeniny podle těchto vztahů dále dělí do 5 podskupin: na atributivní, objektové, adverbiální, kompletyvní a komparativní složeniny. V přečtených textech z oblasti stavebnictví bylo nalezeno jen málo koordinativních složenin – pouhých 25; vztahy mezi jejich složkami se dále netřídí, protože koordinativní složeniny nevycházejí ze syntaktické konstrukce, jsou tvořeny ze slov, která nejsou spojena syntaktickými vztahy, a jejich složky se tedy navzájem neurčují, nýbrž jsou rovnocenné. DETERMINATIVNÍ SLOŽENINY Jak již bylo uvedeno, ve zdrojích z oblasti stavebnictví bylo zaznamenáno 657 složenin užívaných jako nadřazené stavební termíny. Většinu z nich – 379 – tvoří atributivní složeniny, o polovinu méně (186) pak objektové. Složenin z ostatních skupin bylo nalezeno mnohem méně. Bylo zjištěno, že ve všech skupinách se vyskytuje řada skupin příbuzných termínů se stejnou složkou. Při dalším rozboru syntakticko-sémantických vztahů mezi složkami složenin stavební terminologie bude proto pozornost věnována také produktivním složkám. Atributivní složeniny. Atributivní vztahy znamenají, že závislá složka (v tomto případě první, určující složka) vyjadřuje příznak denotátu pojmenovaného hlavní složkou, která je druhá (podle Balkevičiuse 1998: 40). Složeniny této podskupiny mají tři slovotvorné typy: 1) daiktv. + daiktav., 2) bū-dv. + daikt. a 3) skaitv. + daikt.. Převládají složeniny typu daiktv. + daiktav. a būdv. + daikt., např.: 1) akmenpjūklis STŽ 16; angokraštis STŽ 22; ardakartė, ardikartė STŽT 19; arklaedžios STŽT 21; avitvartis STŽT 27; bėgvinė STŽ 73; betoninė STŽ 77; bitbutis STŽT 32; butgalis STŽT 39; butsanga, butsangė STŽT 39; darbadienis STŽ 102; dar byst u bė STŽT 43; dūmavamzdis STŽ 130; dumblavietė STŽ 130; gaisrasienė STŽT 52; gipsatinkis STŽ 650; grindjuostė STŽT 61; kalkakmenis AP 27; kiauliadurės STŽT 82; klėtsanga, klėtsangė STŽT 89; kluongalis STŽT 91; kraiklentė STŽT 94; miestovaizdis AP 142; medvaržtis KMD 34; 168 Lina Rutkienė Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius ortarpis MSSA 145; parketplokštė STŽ 388; riboženklis ALKSTŽ 227; stalviršis IPS 89; stogagalis STŽ 583; stoglangis MK 75; stogvamzdis STŽ 585; tiesybvietė STŽ 643; vamzdžiara ketis ALKSTŽ 344; vandenkelis ALKSTŽ 10; vandentakis STŽ 691; vandenvietė ALKSTŽ 185; veidašalmis STŽ 700; vejalentė MSSA 139; vielokaištis ALKSTŽ 84; žvyrkelis STŽ 730. 2) aklidangtis ALKSTŽ 50; akytbetonis STŽ 74; aukštakrosnė STŽ 53; baltmolis ALKSTŽ 18; bendrabutis STŽ 73; dailylentė STŽT 42; dantytkrūjis ALKSTŽ 169; didgalis STŽT 44; didžianamė STŽT 45; drungtroba STŽT 46; drūtgaly s ALKSTŽ 241; geltonžemis STŽ 166; greitaeigė ALKSTŽ 313; greitvietė ALKSTŽ 59; grynaanglis GK 7; gyvatvorė STŽ 169; ilgasriegis STŽ 190; juodgrindės STŽ 227; juodlubės STŽ 228; laibraštis SM 339; laisvatarpis ALKSTŽ 155; plonlentė STŽ 307; raudonmolis STŽ 468; sauskelis MT 3; statr amstis MSSA 149; stor lentė STŽ 307; žaliaplytė ALKSTŽ 42. Důležitou skupinu tvoří složeniny typu příslovce + podstatné jméno, které tvoří pouze malou část atributivních složenin, například: 3) dvigegnis STŽ 13; keturb riaunis STŽT 81; keturkojis STŽ 251; keturstubė STŽT 82; tridantis STŽ 255; trikojis STŽ 659; vienratis STŽ 710. Mezi atributivními složeninami se vysokou produktivitou vyznačují prvky akla- (akladangtis STŽ 15; aklagatvis ALKSTŽ 304; aklakelis ALKSTŽ 304; aklavamzdis STŽ 16); ketur- (keturkojis STŽ 251; keturšakis ALKSTŽ 89; keturstubė STŽT 82); stog- (stoglangis STŽ 585; stoglatakis ALKSTŽ 168; stoglovis STŽ 585; stogvinė ALKSTŽ 229); vanden- (vandenkelis ALKSTŽ 10; vandenspara STŽ 691; vandentakis STŽ 691; vandentalpa STŽ 692; vandenvietė ALKSTŽ 185). Za zmínku stojí také varianty některých atributivních složenin, které se liší spojovací samohláskou (např.: ardakartė, ardikartė STŽT 19), koncovkou nebo prostě neobvyklým tvořením (např.: butsanga, butsangė, butangė STŽT 39; klėtsanga, klėtsangė STŽT 89). Objektové složeniny. Objektové vztahy nastávají tehdy, když závislá složka označuje osobu, věc či skutečnost, k níž směřuje obsah děje, stavu nebo vlastnosti označované hlavní složkou (podle Labutise 1998: 82). Z objektivních vztahů mezi určujícími složeninami se, jak již bylo uvedeno, vyznačuje 186 složenin. Většina z nich jsou 1) složeniny typu podstatné jméno + sloveso, několik pak tvoří složeniny slovotvorného typu 2) zájmeno + sloveso. Druhá složka je hlavní a závislá složka, která ji určuje, je první: Terminologija | 2017 | 24 169 1) aplinkostaba STŽ 5; bangolaužis STŽ 70; betonmaišė STŽ 77; betontiekis ALKSTŽ 202; betonkrėtė STŽ 77; cementvežis STŽ 91; darbdavys STŽ 105; dulkėgaudis STŽ 129; dūmlaidis STŽT 48; dumblagaudė STŽ 130; dumblavalė STŽ 130; dūmtraukis SM 90; garalaidė STŽT 53; garotiekis KP 82; gegnešis STŽT 55; grudpilas PRAB 28; gruntatraukė STŽ 183; ižonėšis STŽ 222; lentpjūvė STŽ 308; lytlauža MT 204; medkirtys STŽ 330; medžiagotyra STŽ 334; orpūtė STŽ 374; pulpotiekis STŽ 461; puruogaudė STŽ 463; šaltnėšis ALKSTŽ 218; santvarvežis STŽ 500; šilumnėšis ALKSTŽ 149; skylmušys STŽ 536; smėliagaudė ALKSTŽ 26; smėliapūtė ALKSTŽ 36; strypapjovė STŽ 588; vamzdžiapjovė STŽ 691; vandenskrodis STŽ 691; vandentraukis SBTĮ 11; vejarodis STŽ 700; žaibolaidis ALKSTŽ 75; žemplukė KKG 2; žvyr(a)plovė ALKSTŽ 364. 2) savirašis STŽ 504; savitanka (susitankinimas) STŽ 504; savitrauka STŽ 504; savivartis ALKSTŽ 207. U stavebních termínů složených slovotvorného typu zájmeno + sloveso, které fungují jako generické termíny, je prvním prvkem vždy savi-. Z shromážděného materiálu je zřejmé, že určitou produktivitou se vyznačují první i druhé složky objektových složenin. Z prvních složek jsou nejproduktivnější podstatná jména označující materiály nebo suroviny beton- (betontiekis ALKSTŽ 202; betonkrėtė STŽ 77; betonvežis ALKSTŽ 207); dumbl(i)a- (dumblagaudė STŽ 130; dumblasiurbė STŽ 130; dumblavalė STŽ 130; dumbliagramdė STŽ 130); vanden- (vandenskyra ALKSTŽ 111; vandensvaidis ALKSTŽ 160; vandentraukis SBTĮ 11); žem- (žemkasė ALKSTŽ 160; žemlipė KKG 2; žemsemė ALKSTŽ 37; žemsiurbė STŽ 724). Z druhých jsou nejproduktivnější slovesné složky vyjadřující aktivní děj -matis (vėjomatis STŽ 700; vandenmatis STŽ 691; triukšmamatis ALKSTŽ 220; sukiamatis STŽ 594; slėgmatis STŽ 322; kuramatis STŽ 294); -gaudė (dumblagaudė STŽ 130; žvyr(a)gaudė STŽ 729; smėliagaudė ALKSTŽ 26); -tiekis (vandentiekis STŽ 692; šilumotiekis STŽ 614; pulptiekis ALKSTŽ 247); -traukis (dūmatraukis STŽT 47; viniatraukis ALKSTŽ 60; vandentraukis STŽ 692); -vežis (cementvežis STŽ 91; betonvežis ALKSTŽ 207; šilumvežis STŽ 614). Adverbiální složeniny. Adverbiální vztahy vyjádřené závislým členem mají různé významy. Vztahují se k „vyjadřo- 170 Lina Rutkienė Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius … prostoru či času existence, způsob nebo rozsah projevování, příčina vzniku, podmínka, cíl“ (Balkevičius 1998: 41). V přečtených publikacích z oblasti stavebnictví bylo nalezeno 26 složenin, jejichž složky jsou spojeny adverbiálními vztahy. Tyto složeniny patří k 1) podst. jm. + sloveso, 2) přísl. + podst. jm., 3) přísl. + sloveso slovotvorným typům: 1) garvežys STŽ 162 „veze parním strojem“ (první složka elipticky vyjadřuje, jak je předmět označený druhou složkou poháněn); 2) pusgaminis STŽ 463 „polotovar“; pusmišinis STŽ 465 „poloviční směs“; visureigis STŽ 716 „jedoucí všude“. 3) greitaveika STŽ 174 „rychle působit“; pusiausvyra STŽ 463 „napůl se naklánět“. Pozice řídící a závislé složky adverbiálních stavebních složenin se může lišit. Příklady ukazují, že je-li druhá složka slovesná (garvežys, greitaveika, pusiausvyra), určující je první člen. Je-li druhá složka podstatné jméno, určující je druhý člen (pusmišinis, pusgaminis). Produktivní je pouze první příslovečná složka pus- (pusmišinis STŽ 465; pusfabrikatis ALKSTŽ 216), ostatní složky se neopakují nebo se opakují příliš zřídka, než aby bylo možné vyvozovat obecnější závěry. Komplektivní složeniny. Hlavní složka komplektivních složenin (podstatné jméno, přídavné jméno, číslovka nebo příslovce) označuje rozsah denotátu, zatímco jeho sémantický obsah odhaluje připojená složka, která se při transformaci mění v genitiv podstatného jména (podle Balkevičiuse 1998: 42). Takových složenin bylo nalezeno přibližně stejně jako adverbiálních – 25. U všech je hlavní složkou první složka, kterou blíže určuje druhá; první složka je buď příslovce daug, nebo podstatné jméno pusė: daugiašis STŽ 107; daugiakampis ALKSTŽ 257; daugiašakis ALKSTŽ 144; pussantvarė ALKSTŽ 297; pusaukštis STŽ 463; puskolonė STŽ 464; puspriekabė STŽ 464; pusraštis STŽ 464; pusskliautis ALKSTŽ 297; puššliu zis STŽ 464; pusspyris STŽ 464. Všechny komplektivní složeniny užívané jako rodové stavební termíny byly nalezeny pouze ve stavebních terminologických slovnících z let 1993 a 2002. Ve starších publikacích, například ve slovníku stavebních termínů Valdemara Michalauskase z roku 1978, který zachycuje termíny živého jazyka, jsou uvedena pouze přídavná jména tohoto slovotvorného typu (např. daugiasienis, -ė STŽT 43), zatímco podstatná jména zaznamenána nebyla. Po prozkoumání dalších zdrojů a příkladů bude možné potvrdit či vyvrátit domněnku, že tvoření komplektivních složenin užívaných jako rodové termíny je… Terminologija | 2017 | 24 171 … poměrně novým jevem v terminologii. Kromě toho by bylo v budoucnu třeba provést podrobnější analýzu komplektivních a adverbiálních složenin s první složkou pus-, neboť hranice mezi těmito složeninami je sporná. Komparativní útvary. Komparativní vztahy mezi složkami jsou ze všech nejméně časté. Vznikají mezi složkami složeniny, jejíž transformací na slovní spojení nebo určením jejího slovotvorného významu získáme hlavní člen s komparativní částicí kaip: sliek­ratis ALKSTŽ 370 „kolo jako (plazící se) červ“; malūnsp arnis STŽ 322 „křídla jako mlýna“; kryžkelė STŽ 291 „cesta jako kříž“. Ačkoli i tyto složeniny byly nalezeny pouze ve stavebních terminologických slovnících z let 1993 a 2002, je jich příliš málo (nalezeny byly pouze uvedené tři), než abychom mohli vyslovit hypotézu o tvorbě komparativních složenin jako novém způsobu rozšiřování terminologie. SLOŽENÉ SLOŽENINY V textech z oblasti stavebnictví, které byly zkoumány, bylo nalezeno 38 složených složenin fungujících jako rodové stavební termíny. Složky složených složenin jsou stejně samostatné a navzájem se nevymezují. Všechny představují slovotvorný typ podst + podst. Geert Booij poznamenává, že složené složeniny představují zvláštní třídu složenin, protože obě jejich složky jsou hlavní (Booij 2007). Jejich slovotvorný význam tvoří součet významů složek. Složené složeniny byly nalezeny pouze v textech specializovaných na stavební materiály, z čehož je patrné, že označují materiály, jejichž dva hlavní komponenty pojmenovávají právě složky příslušné složeniny, např.: gelžbetonis SM 242 (geležis + betonas); medbetonis ALKSTŽ 75 (medis + betonas); plienbetonis STŽ 421 (plienas + betonas); putbetonis STŽ 465 (putos + betonas); putsilikatis SM 278 (putos + silikatas); sierbetonis STŽ 511 (siera + betonas); stiklaplastikis DP 282 (stiklas + plastikas), stiklobetonis ALKSTŽ 162 (stiklas + betonas); žvyrbetonis ALKSTŽ 72 (žvyras + betonas). Jak je vidět z příkladů, mnoho složených složenin má stejnou druhou složku -betonis. Stavební termín betonas označuje jeden z nejdůležitějších stavebních materiálů; neustále se usiluje o zlepšování vlastností tohoto materiálu a o to, aby získal větší estetickou hodnotu. Je tedy pochopitelné, že právě od tohoto podstatného jména se tvoří mnoho složenin stavební terminologie, nejen složených, ale, jak již bylo zmíněno, také objektových (betontiekis ALKSTŽ 202; betonmaišė STŽ 77; betonkrėtė STŽ 77) a atributivních (betoninė STŽ 77; akmenbetonis STŽ 74; akytbetonis STŽ 74). 172 Lina Rutkienė Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius ZÁVĚRY 1. V zahraniční lingvistice se složeniny obvykle zkoumají ze syntakticko-sémantického hlediska a byly vytvořeny různé klasifikace založené na syntakticko-sémantických vztazích mezi složkami složenin. V litevské lingvistice se složeniny ze syntakticko-sémantického hlediska obvykle dělí pouze na determinativní a složené. Tuto klasifikaci lze rozšířit a determinativní složeniny podrobněji rozčlenit s ohledem na rozmanitost sémantických vztahů mezi složkami. Zkoumání vztahů mezi složkami složenin fungujících jako rodové stavební termíny ukázalo, že mezi složkami uvedených determinativních složenin se může vyskytovat pět typů vztahů: atributivní, objektové, adverbiální, kompletivní a komparativní. U běžných složenin (nikoli termínů) je však třeba poznamenat, že jejich klasifikace podle sémanticko-syntaktických vztahů mezi složkami by se neměla omezovat na těchto pět skupin (pro určení vztahů mezi složkami běžných složenin je třeba provést další výzkum). 2. Výzkum ukázal, že u atributivních, objektových a komparativních složenin stavební terminologie je hlavní složkou druhá složka; u adverbiálních může být hlavní složkou první i druhá složka; u kompletivních je hlavní složkou vždy první složka. 3. Nejpočetnější skupinu determinativních složenin tvoří složeniny atributivní – v pramenech z oblasti stavebnictví jich bylo nalezeno 379, náležejících k 22 typům. Bylo zaznamenáno 186 objektových složenin fungujících jako rodové stavební termíny, 26 adverbiálních a 25 kompletivních. Nejmenší skupinu tvoří komparativní složeniny fungující jako rodové stavební termíny: byly zaznamenány pouze 3 takové termíny. Podrobnější sémantická analýza v budoucnu by snad lépe objasnila rozhraní mezi kompletivními a adverbiálními složeninami, jejichž první složka je pus-. 4. Výzkum ukázal, že ve všech skupinách se vytvářejí větší či menší soubory rodových termínů se stejnou složkou. Produktivitou vynikají složky akla-, beton-, daug-, dumbl(i)a-, ketur-, -matis, pus-, -tiekis, -traukis, savi-. 5. Ve srovnání s determinativními složeninami bylo nalezeno málo složených složenin stavební terminologie utvořených jako rodové termíny – 38. Všechny byly užity v textech specializovaných na stavební materiály a označují kompozitní stavební materiály. ŠALTINIAI ALKSTŽ – Anglų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas. Atsak. red. A. Kudzys, Vilnius: Technika, 1993. AP – Gaudutis E., Parasonis J., Šipalis J. Aukštybiniai pastatai, Vilnius: Technika, 2008. Terminologija | 2017 | 24 173 BRGKP – Juocevičius V. Bendrieji reikalavimai gelžbetoninių konstrukcijų projektavimui pagal euronormas, Vilnius: Vilniaus Gedimino technikos universitetas, 2007. DP – Zaliekienė E. Degimo procesai, Vilnius: Technika, 2009. GK – Grinkevičius S. Geležinės konstrukcijos, Kaunas: Akc. „Spindulio“ B-vės spaustuvė, 1933. IPS – Kizinievič O., Žurauskienė R. Inovatyvios polimerinės statybinės medžiagos ir dirbiniai, Vilnius: Technika, 2012. KKG – Kaip ir iš ko galima statyti pigius ir tvermingus ūkio trobesius. Iš rusų k. vertė J. Bražinskas, Vilnius, 1910. KMD – Gailius A. Kompozicinės medžiagos ir dirbiniai energetiškai efektyvių pastatų statybai, Vilnius: Technika, 2012. KP – Pavaras A. Konstrukciniai plienai, Vilnius: Mokslas, 1978. MK – Vaitkevičius V. Metalinės konstrukcijos, Vilnius: Mokslas, 1984. MS – Reisonas K. Molio statyba, Kaunas: Žemės ūkio rūmų leidinys, 1928. MSSA– Spelskis A. Miestų sodybinės statybos architektūra, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1955. MT – Grinkevičius S. Mediniai tiltai, Kaunas: Akc. „Spindulio“ B-vės spaustuvė, 1929. PRAB – Perlojos RKB aukų bažnyčios statybai rinkimo apskaitos knyga. 1909–1927 m. Perlojos Švč. Mergelės Marijos ir Šv. Pranciškaus Asyžiečio Romos katalikų bažnyčia, 1927. Prieiga per internetą: http://www.epaveldas.lt/object/recordDescription/ARCH/1592/1/19. SBTĮ – Statybos ir butų tvarkymo įstatymai, taisyklės. Parengė K. Zubauskas, Kaunas, 1922. SM – Ščesnulevičius S. Statybinės medžiagos, Vilnius: Mintis, 1966. SPGMS – Lakiūnas G. Statybinių plieno gaminių mažasis sortimentas, Kaunas: Technologija, 1992. STŽ – Statybos terminų žodynas. Parengė A. Kudzys, A. Rosenas, B. Kudzienė, Vilnius: Lietuvos mokslas, 2002. STŽ – Michalauskas V. Statybos terminų žodynas. Trobesiai, Vilnius: Vilniaus inžinerinis statybos institutas, 1978. LITERATŪRA Auksoriūtė A. 2016: Lietuviški blakių pobūrio vardai. – Terminologija 23, 175–194. Balkevičius J. 1998: Lietuvių kalbos predikatinių konstrukcijų sintaksė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Booij G. 2002: The Grammar of Words: An Introduction to Linguistic Morphology. 2nd Edition, New York: Oxford University Press Inc. DLKG 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Gaivenis K. 1994: Technikos terminijos norminimo mažmožiai. – Terminologijos vagos 1, 32–40. Gaivenis K. 1998: Apie dvi lietuviškų sudurtinių terminų serijas su tais pačiais sanda(i)s. – Lituanistica 2(34), 98–102. Gritenienė A. 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje. Monografija, Vilnius: Logotipas. Jarmalavičius D. 2014: Vokiečių kalbos dūrinių daryba XV–XVIII a. rankraštiniuose dvikalbiuose baltų kalbų žodynuose. Daktaro disertacija, Vilniaus universitetas. Kačinaitė D. 2008: Lietuvių sudurtinių oronimų darybos bruožai. – Baltistica 43, 275–288. Kaulakienė A. 1981: Sudurtiniai vertiniai lietuvių politechnikos terminijoje. – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai, A serija 1(74), 73–83. Kaulakienė A. 1986: Elektrokal(t)kalvis ar šaltkalvis elektrikas? – Vakarinės naujienos, birželio 2. Kaulakienė A. 1993: Mikrobanginis ar mikrobangis prietaisas? – Kalbos kultūra 65, 81–82. Keinys St. 1967: Dėl sudurtinių terminų darybos. – Mokslas ir technika 4, 58. Keinys St. 1983: Lietuviškų sudurtinių terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 22. Lietuvių kalbos specialioji leksika, 70–123. Keinys St. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Labutis V. 1998: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Larsson J. 2003: Studies in Baltic Word Formation, University of Copenhagen. MacGregor L. J., Shtyrov Y. 2013: Multiple routes for compound word processing in the brain: evidence from EEG. – Brain and Language 126(2), 217–229. 174 Lina Rutkienė | Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius Marchand H. 1969: The Categories and Types of Present-Day English Word Formation. A Synchronic-diachronic Approach, Munich: Beck. Schlücker B. 2012: Das Deutsche als kompositionsfreudige Sprache. Strukturelle Eigenschaften und systembezogene Aspekte, Berlin, New York: De Gruyter (= Linguistik – Impulse & Tendenzen 46). Stunžinas R. 2004: Sudurtiniai elektrotechnikos terminijos būdvardžiai. – Terminologija 11, 52–69. Sviderskienė D. 2017: Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 243–274. Prieiga per internetą: http://lki.lt/acta-linguistica-lithuanica-75. Urbutis V. 1961: Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba. – Dabartinė lietuvių kalba, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 65–121. Urbutis V. 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Zemlevičiūtė P. 2016: XVII–XVIII amžiaus Mažosios Lietuvos žodynų terminologinė medicinos leksika. Monografija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Аракин В. Д. 2005: Сравнительная типология английского и русского языков. Учеб. пособ., Москва: Физматлит. Виноградов В. В. 1960: Грамматика русского языка. В 2-х томах, Москва: Издательство Академии Наук СССР. Земская Л. С. 2011: Современный русский язык. Словообразование. Учеб. пособ., Москва: Флинта. Языкознание. Большой энциклопедический словарь. Гл. ред. В. Н. Ярцева, Москва: Большая Российская энциклопедия, 1998. CLASSIFICATION OF SOLID COMPOUNDS IN TERMINOLOGY OF CONSTRUCTION ACCORDING TO SEMANTIC-SYNTACTIC RELATION OF COMPONENTS The rapid development and globalization of science as well as formation of language varieties related to professional activities, the main layer of which is terminology, makes research into terminology very important. There is a noticeable tendency in recent years to create compounds which adhere to the principles of language economy, precision of naming, monosomy and logicality perfectly well. Compounds are researched in various aspects including semantics, word-formation, motivation, origin and standardization. One of the most popular aspects was the morphological aspect of research, which prevailed in the works of Lithuanian linguists of the first half of 20th century. This aspect is closely related to word-formation and its essence is the understanding of a compound as a combination of morphemes. This point of view is still predominant in Lithuanian linguistics. For instance, in Dabartinės lietuvių kalbos gramatika (Grammar of Modern Lithuanian) compounds are classified firstly according to the parts of speech from which their components are derived. In foreign linguistics it is common to research compounds from the semantic-syntactic point of view; there are various classifications based on semantic-syntactic relationship of components of compounds. In Lithuanian linguistics the analysis of solid compounds from the semantic-syntactic point of view is less frequent. Usually compounds are classified into subordinated and copulative compounds without going into more detailed research of the relations between components of subordinated compounds. This paper researches solid compounds from semantic-syntactic point of view. Solid compounds in Lithuanian terminology of construction have been selected as the object of research; due to their abundance and tendencies of development, these terms can to a certain extent represent general regularities of the development of Lithuanian solid compounds. After an overview of the semantic-syntactic typology of compounds by foreign researchers and the point of view in Lithuanian linguistics in regard to re- Terminologija | 2017 | 24 175 lations between components of solid compounds, the paper presents a more detailed analysis of relations between components of compounds which function as generic terms in the terminology of construction. It is suggested to widen semantic-syntactic classification and to classify subordinated compounds further taking into account the variety of relations between components. The suggested semantic-syntactic classification would be less formal and wide than morphological and in addition it would focus less on the second component of the compound (as is common in morphological classification). The research revealed that the second component is the main component in attributive compounds, object-denoting compounds and comparative compounds, whereas adverbial compounds can have either the first or the second component as the main component and in amount-denoting compounds the main component is always the first. The analysis of relations between components of solid compounds which are generic terms of construction showed that there could be five types of relations between components of these determinative compounds: attributive, object-denoting, adverbial, amount-denoting and comparative. Attributive compounds make the largest group of determinative compounds – there were 379 such compounds found in 22 sources. Among the generic terms of construction researched there were also 186 object-denoting compounds, 26 adverbial and 25 amount-denoting compounds. The comparative compounds make the smallest group – only 3 such terms were found. The research also revealed that in all groups there is a certain number of terms having the same main component. The most productive components are akla-, beton-, daug-, dumbl(i)a-, ketur-, -matis, pus-, -tiekis, -traukis, savi-. In comparison with subordinated compounds, copulative compounds are rather rare – 38 terms were found. All such compounds were found in texts about construction materials and they name composite materials. Gauta 2017-11-03 Lina Rutkienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius Vilniaus Gedimino technikos universitetas Saulėtekio al. 11, LT-10223 Vilnius E. paštas [email protected] 176 Lina Rutkienė Statybos terminijos dūrinių klasifikacija pagal sintaksinius-semantinius sandų santykius