Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė

doi.org/10.35321/term28-08 Subordinace složek složeného termínu a definice: analýza jednoho případu AUŠRA RIMKUTĖ-GANUSAUSKIENĖ Institut litevského jazyka ORCID iD: https://orcid.org/0000-0001-8655-7333 ANOTACE Každý termín musí mít definici – výsledek konstruktivní dohody. Obsah definice závisí na rozsahu pojmu – změní-li se počet obecných a rozlišujících znaků, které jej vyjadřují (ubude-li jich nebo přibude-li jich), může se změnit (být upřesněn – zúžen nebo rozšířen) také obsah definice. Při formulování definice téhož pojmu mohou odborníci z určitého oboru zaznamenat různé znaky pojmu. Tuto různorodost podmiňují rozdílné zkušenosti, znalosti, vzdělání a chápání pojmu odborníků, a koneckonců dokonce i jejich představivost. Článek na příkladech poprvé podrobněji zkoumá subordinaci mezi složkou (složkami) složeného termínu a definicí. KLÍČOVÁ SLOVA: termín, pojem, terminologický význam, definice, složený termín. ABSTRAKT Každý termín musí mít definici – výsledek konstruktivní dohody. Obsah definice závisí na rozsahu pojmu. Změní-li se počet základních a rozlišujících znaků, které jsou v něm obsaženy (ubude-li jich nebo přibude-li jich), může se změnit také obsah definice (může být aktualizován, tj. zúžen nebo rozšířen). Při vytváření definice téhož pojmu mohou odborníci z určitého oboru zvolit mírně odlišné znaky pro jeho definování. Tuto nejednotnost mohou způsobovat rozdíly v jejich zkušenostech, vzdělání, vnímání pojmu, a dokonce i představivosti. Článek na konkrétních příkladech poprvé představuje podrobnější analýzu vztahu subordinace mezi složkou (složkami) složeného termínu a jeho definicí. KLÍČOVÁ SLOVA: termín, pojem, terminologický význam, definice, složený termín. Terminologija | 2021 | 28 175 ÚVODNÍ POZNÁMKY V praxi sestavování terminologických slovníků se setkáváme s různými složitými situacemi, například pojem používaný v jazyce určité oblasti lidské činnosti vůbec nemá název (termín), a proto je třeba jej vytvořit nebo použít výpůjčku, pokud nějaká existuje. Někdy je třeba volit mezi názvem pojmu, který se již téměř vžil, a novým názvem. V některých případech je nutné rozhodnout o volbě gramatického vztahu (shodného, řídícího nebo přimykavého) mezi členy víceslovného termínu apod. Ve všech případech však pomáhá odhalit obsah termínu daného oboru jeho terminologický význam, tj. význam, který má slovo v terminologii určitého oboru (Kvašytė 2005: 53). Cílem tohoto článku je prozkoumat subordinaci členu (členů) určitého typu víceslovného termínu a definice1. Zvoleným objektem jsou víceslovné termíny s hlavním členem oděv a obuv, uvedené v Terminologické bance Litevské republiky nebo nalezené v literatuře uvedené v části „Prameny“. Článek si klade tyto úkoly: 1) podat přehled toho, jak je definice chápána ve vybraných pracích litevských a zahraničních lingvistů a jaké požadavky jsou na ni kladeny; 2) na základě litevské a zahraniční lingvistické literatury vymezit častější typy definic; 3) odhalit vztah mezi volbou členu (členů) víceslovného termínu a subordinací definice. Při psaní článku jsou použity analytická a komparativní metoda. Doplňující informace jsou uvedeny na obrázcích. 1. POJETÍ DEFINICE Kuris laikas terminologijoje vartojamas terminas apibrėžtis (Jakaitienė 2005: 24; 2010: 183 ir kt.), o terminas apibrėžimas pateikiamas kaip sinonimas (Kvašytė 2005: 12 ir kt.), kaip ir tarptautinis terminas definicija2 (Kvašytė 2005: 12). Kalbininkas Jonas Klimavičius pastebi, kad su „Lietuvos Respublikos terminų banko įstatymu (2003 m. gruodžio 23 d. 1 Subordinace se v tomto článku chápe jako závislost, srov. subordinace – 1. závislost něčeho na něčem (TŽŽ 2007: 1049; 2013: 781). Termín subordinace se nejčastěji používá v syntaxi, kde označuje syntaktické vztahy „mezi jednotkami větné struktury, z nichž jedna (závislá) je závislá na druhé (řídící) a do věty se začleňuje pouze prostřednictvím řídící jednotky“ (LKE 1999: 509; srov. Gaivenis, Keinys 1990: 160). Místo něj se častěji používá litevský ekvivalent připojení. 2 Zajímavé je, že v příručce Jazykové rady, vydané v roce 2005, Lexika: užívání přejatých slov, se místo slova definice doporučuje upřednostňovat slova vymezení, definování (KP L1 2005: 40), zatímco ve druhém, doplněném a opraveném vydání příručky, vydaném v roce 2013, se doporučuje pouze vymezení (KP L1 2013: 22). 176 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė │ Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė Nr. IX-1950) vietoj apibrėžimo vald ingai įsiveržė jau nuo RLŽ 1932 3213 žinoma ir nemažai vartota (S. Šalkauskio ir kt.) apibrėžtis“ (Klimavičius 2005: 248). Mokslinės lietuvių terminologijos teorijos kūrėjo Stasio Šalkauskio manymu, apibrėžimas yra „sudaiktavardintas (ad modum substantiae) veiksmo“ apibrėžti pavadinimas, o terminas apibrėžtis reiškia įvykdytą veiksmą, yra apibrėžimo išdava (Šalkauskis 1991: 204). Matyt, terminas apibrėžimas, ilgą laiką vartotas terminologų darbuose, pakeistas terminu apibrėžtis, siekiant išvengti dvireikšmiškumo – mat terminu apibrėžimas gali būti įvardijamas ir veiksmas (abstrakti reikšmė), ir veiksmo rezultatas (konkreti reikšmė). Terminologo Stasio Kein io manymu, tvarkant terminiją, „[K]onkrečios reikšmės vediniai darytini su atitinkamiems darybos būdams būdingomis priesagomis ar galūnėmis“ (Keinys 2005: 25), kaip tik todėl priesagos -tis vedinys apibrėžtis parankesnis. V Učitelském terminologickém slovníčku, který připravila Regina Kvašytė, se uvádí, že vymezení je „podrobný slovní popis, který odráží sémy jádra terminologického významu4 a vyjadřuje obsah pojmu, přičemž na určité úrovni abstrakce odhaluje podstatné rysy, jimiž se daný pojem odlišuje od sousedních pojmů“ (Kvašytė 2005: 13). V litevské normě LST ISO 1087-1:2005 Terminologická práce. Slovník. Část 1. Teorie a použití je termín vymezení definován jako „popisné tvrzení, které vymezuje pojem a pomáhá jej odlišit od souvisejících pojmů“ (TB). Podobně je tento termín vymezen také v Terminologické příručce určené překladatelům Litevského jazykového oddělení Generálního ředitelství pro překlady Evropské komise: vymezení je „výrok popisující pojem, který pomáhá odlišit jej od jiných pojmů. Musí vymezit pojem jako jednotku označující jedinečnou kombinaci rysů a jedinečnou množinu objektů“ (TV 2006: 16). Vymezením se tedy přesně vyjadřuje nebo popisuje pojem z určité oborové oblasti a určité rysy objektu, který jej označuje; samotný pojem se v dané oborové oblasti vyjadřuje jazykovými (obvykle termíny) nebo nejazykovými (různými symboly) znaky (obr. 1). Podobně je vymezení chápáno také ve studijní pomůcce pro studenty Ilony Mickienė a Birutė Briaukienė Aspekty litevské terminologie. Zde se však používá termín definování. Je charakterizován jako „odhalení obsahu pojmu, tj. uvedení podstatných rysů věcí a jevů, které pojem odráží“ (Mickienė, Briaukienė 2016: 18). 3 Má se na mysli Rusko-litevský slovník (Kaunas: Spindulys), který sestavil lexikograf Jonas Baronas – pozn. aut. 4 Zde i dále jsou zvýrazněny části textu slovníku jeho autorkou R. Kvašytė. Terminologija | 2021 | 28 177 Obr. 1. Vztah objektu, pojmu, vymezení a termínu Ve Slovníku lingvistických termínů se uvádí termín definování a jeho synonymum mezinárodního původu definice, které je vymezeno takto: „Logický úkon, jímž se odhalují podstatné rysy objektu a objekt se odlišuje od ostatních jemu blízkých objektů. Definování musí být adekvátní, tj. mezi definovaným a definujícím pojmem musí existovat vztah ekvivalence. Definování nesmí být ani příliš široké, ani příliš úzké. Nesmí v něm být ani kruh, tj. definovaný objekt nelze definovat pojmem, který se sám stává srozumitelným teprve na základě samotného definovaného pojmu, ani definující a definovaný pojem nesmějí být totožné“ (Gaivenis, Keinys 1990: 22). Jak je vidět, pojetí vymezení je doplněno také praktickými doporučeními, jsou uvedeny možné nedostatky a zdůrazněna vzájemná závislost definovaného a definujícího pojmu; jinými slovy, ve vymezení je třeba uvést ty rysy, které přesně (ani příliš široce, ani příliš úzce apod.) odhalují obsah termínu. Jako logický úkon je definování charakterizováno také v Všeobecné litevské encyklopedii: „Logický úkon, při němž se stanovují kritéria k odlišení zkoumaného objektu od ostatních objektů uvedením jeho specifik a významu užívaného nebo zaváděného jazykového výrazu“ (VLEe)5. Encyklopedie zdůrazňuje, že ačkoli každý vědní obor formuluje vymezení svých pojmů, všechny používají prostředky vymezení vytvořené logikou. Tedy ani výjim- 5 Viz online přístup: https://www.vle.lt/straipsnis/apibrezimas [citováno 2021-07-05]. 178 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė — a také terminologická věda. Právě proto si stručně připomeňme, jak se daná problematika chápe v logice. Zde se užívá slovesné příponové derivátové –imas s významem výsledku děje, apibrėžimas (lat. definitio), a vykládá se jako určitý výrok, přesněji jako jeho druh. Výrok se skládá ze tří částí: definované (lat. definiendum), definující (definiens) a spojovací, obvykle vyjadřované slovy jako je, nazývá se, znamená apod. Definovaný pojem, jak již bylo zmíněno, označuje určitý objekt, zatímco definující část uvádí jeho podstatné znaky, které pomáhají určit obecný rod či třídu objektu a zároveň umožňují odlišit jej od jiných druhů daného rodu či podtříd dané třídy (podrobněji viz Plečkaitis 2004: 163; Eidukienė 2009: 60; Bubelis ir kt. 2012: 116). Jak vyplývá ze zdrojů, ačkoli se apibrėžtis (nebo apibrėžimas, neboť se užívají jako synonyma) popisuje poněkud odlišnými slovy — jednou jako logický úkon, jindy jako slovní popis či výrok, ve všech případech se uvádí, že definice přesně vymezuje nebo popisuje pojem; všude se zdůrazňují také určité znaky termínu, které odhalují podstatu pojmu a/nebo vyjadřují jeho specifičnost, jedinečnost a výjimečnost v určité oborové oblasti. Jazykovědci se shodují, že definice termínu v terminologii není totéž co definice běžného slova ve slovnících — liší se především stanoveným obsahem a přesností. Podstatu termínu tedy charakterizuje jeho vztah k označovanému pojmu, proto bychom při definování neměli zapomínat, že „[D]efinice pojmu má být co nejkratší a nejjednodušší, měla by však obsahovat nejnutnější informace, které daný pojem vymezují“ (Jakaitienė 2010: 183). V knize Empfehlungen für die Terminologiearbeit se uvádí, že termín se podle svého obsahu nebo oblasti použití (užívání) popisuje definicí, která jej odlišuje od ostatních termínů (EFT 2018: 44). Někteří zastávají i poněkud širší názor, že definice termínu „je pouze jedním z prvků významu termínu a nemusí být úplná ani nezávislá“ (Sager 1990: 45). Tento názor zřejmě vychází z předpokladu, že jednotlivé termíny jsou navzájem propojeny určitými vztahy a v dané oborové oblasti tvoří terminologické systémy, takže při změně pojetí termínu (rozšíření či zúžení rozsahu pojmu), nebo i při potřebě změnit samotný terminologický systém, lze definice doplnit či pozměnit. Navíc se zdá, že definice ne vždy zachycují všechny nejdůležitější rozlišovací znaky pojmu, neboť to zčásti závisí na jeho tvůrci — odborníkovi v dané oborové oblasti —, na jeho zkušenostech, znalosti označovaného předmětu a vědomostech. Terminologija | 2021 | 28 179 Obr. 2. Vztah subordinace mezi složkou (složkami) termínu a definicí Souhrnně lze říci, že obsah pojmu v určité oborové oblasti pomáhá odhalit definice. To, jak bude definován, tj. které podstatné znaky budou v definici vyjmenovány, závisí především na chápání obsahu a rozsahu pojmu — čím více podstatných znaků objektu je známo, tím přesnější a úplnější je obsah pojmu. Ze schématu na obrázku 1 vyplývá, že objekt, pojem, termín a definice v určité oborové oblasti jsou propojeny určitými vztahy subordinace a jsou na sobě závislé (viz obr. 2) — změna jednoho prvku vede ke změně ostatních. 2. T Y P Y D E F I N I C V terminologii existují různé definice. Někteří autoři rozlišují i několik desítek druhů; například jak se uvádí v článku Julios Eduardovny Muellerové, Helmut Mönke jich rozlišuje dokonce 70 (Mueller 2016: 41). Několik desítek je uvedeno také ve VLEe: ost en sinis, nominální, sémantická, syntaktická, operační, kontextová, deskriptivní (popisná) definice, definice rodem a druhovým rozdílem, nominální definice aj. Zde jsou ovšem popisovány jako definice z oblasti logiky. Litevský terminolog Kazimieras Gaivenis v knize Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys uvádí, že polský terminolog Stanisław Gajda používá ve vědeckém jazyce k definování a vysvětlování pojmů 11 druhů definic, z nichž každý může mít několik podtypů: vysvětlující, srovnávací, klasické, genetické (neboli původové), operační, prvotní (neboli protodefiniční), induktivní a rekurzivní, názorné, nomina 180 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė liosios ir realiosios, kontekstinės ir leksikografinės (Gaivenis 2002: 132–133). Pats kalbininkas, bene daugiausia iš visų Lietuvos terminologų nagrinėjęs terminų apibrėžtis, skiria šešis nevienodo produktyvumo apibrėžčių tipus: „1) pilnuosius apibrėžimus (artimus loginiams apibrėžimams, vadinamiems definitio per genus proximum et differentiam specificam), kai pirmoje apibrėžimo dalyje nurodoma termin nės sąvokos artimiausia giminė, o antroje – rūšinis skirtumas; 2) sinoniminius apibrėžimus, kai sudėtinis terminas aiškinamas vienu ar keliais tapačios arba labai artimos reikšmės atitikmenimis; 3) išvardijamuosius apibrėžimus, kai išskaičiuojami daiktai ar reiškiniai, priklausantys apibrėžiamai termininei sąvokai; 4) palyginamuosius apibrėžimus, kai po santrumpos plg. dedamas vienas žodis arba sudėtinis terminas, kuris atskirai yra apibrėžiamas, panaudojant bet kurį kitą apibrėžimo tipą; 5) nepilnuosius apibrėžimus, kurie gali neturėti loginio apibrėžimo formos ir nurodyti tik vieną kurią terminės sąvokos ar realijos ypatybę – paskirtį, kilmę, pavidalą ir pan.; 6) nuorodinius apibrėžimus, kai nurodomi mokslinei komunikacijai teiktini norminiai terminai vietoje siaurai vartojamų profesionalizmų ar netaisyklingų ir pasenusių terminų“ (Gaivenis 2004: 114–115). K. Gaivenis šiuos apibrėžčių tipus išskyrė išnagrinėjęs visų tipų sudėtinių terminų pateikimą pokario metais išleistuose terminų žodynuose. Jak již bylo možné pochopit, typ definice v zásadě závisí na tom, jaké klasifikační kritérium si vědec zvolí. V jiných zdrojích se v litevštině obvykle rozlišují intenzionální a extenzionální definice (Gaivenis 2002: 30; srov. Celiešienė, Džežulskienė 2008: 45; EFT 2018: 44–45; ISO 1087: 2019)6. Intenzionální definicí (angl. intensional definition) se rozumí taková definice, která uvádí „nejbližší již definovaný nebo všem známý nadřazený pojem7 a znaky charakterizující druhové odlišnosti pojmu“ (Kvašytė 2005: 13; srov. Gaivenis 2002: 30), extenzionální (angl. extensional definition) pak definice, „která vyjmenovává druhové pojmy náležející do jedné úrovně abstrakce nebo jednotlivé části tvořící celek“ (tamtéž; srov. Gaivenis 2002: 17, 30; dále srov. ISO 1087: 2019)8. K. Gaivenis 6 Jak již bylo uvedeno, K. Gaivenis tyto definice nazýval úplnými definicemi. 7 Zde i dále je citováno se zvýrazněním autorky slovníku R. Kvašytė. 8 V mezinárodní normě ISO 1087: 2019 vypracované v roce 2019 Terminologická práce a terminologická věda – Slovník (do litevštiny nebyla přeložena) se rozlišují dva typy extenzionálních definic: generická extenzionální definice (angl. generická extenzionální definice) a partitivní extenzionální definice (angl. partitivní extenzionální definice). Terminologija | 2021 | 28 181 Podle jeho názoru „[I]ntenzionální definice jsou většinou klasické definice definitio per genus proximum et differentiam specificam. V těchto definicích může druhový rozdíl tvořit nikoli jeden, ale několik znaků. Je tomu tak proto, že nastávají případy, kdy nelze najít jediný znak, který by definovaný objekt odlišoval od všech ostatních objektů a zásadně odhaloval jeho obsah“ (Gaivenis 2002: 30). Ne všechny typy definic mají v praktické terminologické práci stejný význam. Reiner Arntz, Heribert Picht a Felix Mayer v knize Einführung in die Terminologiearbeit popisují dva nejčastější typy: 1) obsahové definice (srov.: něm. Inhaltsdefinition, angl. analytical definition, intensional definition, generic definition) vyjadřují obsah termínu, tj. specifické znaky či vlastnosti, které lze přisoudit definované věci. V zásadě jde o totéž, co se v litevské terminologii považuje za výše zmíněnou intenzionální definici, neboť se vychází z toho, co je již známo, a vyčleňují se určité nezbytné (nikoli všechny!) znaky definovaného pojmu, které pomáhají začlenit termín do již existujícího terminologického systému; 2) apimties apibrėžtys (plg.: vok. Umfangsdefinition, vok. extensionale Definition, angl. extensional definition) padeda apibūdinti terminą, nurodant vienam abstrakcijos lygmeniui priklausančius požymius arba sąvokos visumos sudedamąsias dalis. Taigi, autoriai čia išskiria lietuvių terminologijos literatūroje aprašomą ekstensinę apibrėžtį ir akcentuoja, kad termino apimtį galima nurodyti įvairiai, pvz., išvardijant atskirus daiktus ar reiškinius, sudarančius apibrėžiamąją terminine sąvoką, arba aprašant tam tikrais simboliais, formulėmis, skaičiais ir kt. socialiais sąvokų ženklais (Arntz ir kt. 2004: 62–66). Podle uvedených autorů pomáhají obsahové a rozsahové definice odhalit hierarchické vztahy mezi pojmy a k definování termínů může postačovat buď obsahový, nebo rozsahový parametr, ačkoli v některých případech spolu rozsah a obsah pojmu souvisejí. R. Arntz, H. Picht a F. Mayer odůvodňují volbu těchto definic jejich použitelností v praktické terminologické práci. Lze souhlasit s tím, že je to zvláště důležité pro odborníky v určité oblasti, kteří se snaží přesně definovat termíny. Juan C. Sager zdůrazňuje, že v prakticky orientované práci terminologů lze vytvářet definice nejrůznějších typů, i když nesplňují přísné požadavky na obsah klasické definice (Sager 1990: 42). Zde by patrně stálo za to 182 Aušra Rimkutė-Ganुसauskienė Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė nezapomínat na to, že jakákoli klasifikace často vychází pouze z rozdílných názorů autorů a, jak již bylo uvedeno, z nestejného základu třídění. Zvláštní pozornost definicím termínů, jejich typům a požadavkům věnuje ruský terminolog Sergej Šelov. Ve své monografii Термин. Терминологичность. Терминологические определения, vydané v roce 2003, píše, že úkolem definice není potvrzovat ani popisovat, nýbrž stanovit a definovat objekt, a tak jej odlišit od ostatních (Шелов 2003: 33). Lingvista, který vychází především z logiky, rozděluje definice do pěti skupin: 1) klasifikační definice (rus. родовидовые, классифицирующие определения), v nichž se rozlišuje rodový pojem a jeho druhový znak (Шелов 2003: 37). Tyto definice se dělí na partitivní a totativní; 2) výčtové definice (rus. перечислительные определения), v nichž se obsah termínu odhaluje výčtem prvků, které k němu náleží (Шелов 2003: 45); 3) kontextové definice (rus. контекстуальные определения), v nichž význam termínu vysvětluje přesný výčet všech kontextů (Шелов 2003: 51); 4) operační definice (rus. операциональные определения), které odrážejí určitou operační činnost. Jsou typické pro fyzikální a matematické vědy (Шелов 2003: 62); 5) monomorfní a polymorfní definice (rus. мономорфные и полиморфные определения). Pro monomorfní definice je charakteristický jasný a přesně vymezený obsah definovaného termínu, zatímco polymorfní definice umožňují volnější interpretaci sémantiky pojmu; nejsou přesné, a proto se v normativní terminografii nedoporučují (Шелов 2003: 67). Podle autora obsahuje tento systém definic také nepřesnosti (tamtéž). Souhrnně je třeba zdůraznit, že má-li definice přesně vymezovat, pojmenovávat nebo popisovat pojem, měla by odhalovat určité znaky pojmenovávaného pojmu, které pomáhají vyzdvihnout jeho odlišnosti od jiných pojmů a ukázat určité sémantické vztahy. Z toho, co již bylo řečeno, zřejmě nevyplývá žádná pochybnost o tom, že nejen termíny, ale i definice pomáhají zajistit odbornou komunikaci, které všichni stejně rozumějí a která je zároveň spolehlivá. Kromě toho, jak ukazuje obrázek 1, termín a definice se Terminologija | 2021 | 28 183 jsou založeny na vztazích subordinace – termín závisí na tom, co je odhaleno v definici, a naopak – výběr určitého termínu nebo jeho komponenty (komponent) určuje také obsah definice. V praktické terminologické práci však nelze zapomínat na to, že v některých případech „může být správná nejen jedna, ale dokonce i několik definic termínu“ (Gaivenis 2002: 19). Při hodnocení termínu (a také jeho kvality) je tedy vždy důležité posoudit i kvalitu definice, tj. zda splňuje stanovené požadavky. 3. POŽADAVKY NA DEFINICE V normě Litevské republiky LRST 1115–90 Terminologijos principai ir metodai se rozlišují čtyři požadavky, které je třeba při tvorbě definice dodržet: 1) definice musí odrážet podstatné znaky pojmu; 2) adekvátnost; 3) systematičnost a 4) stručnost (Noreikaitė 1994: 99)9. Ačkoli tato norma již neplatí, uvedené v zásadě mezinárodní požadavky (jde o překlad mezinárodní normy) ukazují, jaké požadavky museli odborníci při psaní definic dodržovat. Julia Eduardovna Mueller uvádí tyto požadavky na definice: definice má být co nejkratší, ale musí zahrnovat všechny podstatné a rozlišovací znaky pojmu; definice má odhalovat místo definovaného termínu v systému pojmů; v definici se mají používat známé a již definované termíny; je třeba se vyhýbat vysvětlování termínů pomocí synonym nebo slov, která jsou v zásadě totožná (Mueller 2016: 44–46). S. Šelov rozlišuje sedm logických a jazykových požadavků na definici termínu: 1) definice musí být proporcionální, tj. rozsah definovaného a definujícího musí být shodný; 2) v definici je třeba vymezit nejbližší rod a druh; 3) je nutné ukázat specifičnost druhového rozdílu; 4) v systému definic je nežádoucí chybný kruh; 5) nevhodné jsou logicky rozporné definice; 6) definice musí být přesná a jasná; 7) je třeba se vyhýbat záporným definicím (Шелов 2003: 204–205). Většina zahraničních terminologů uvádí velmi podobné požadavky na obsah definic a upozorňuje na to, že definice by se měly pravidelně 9Pravidla pro tvorbu definic se poněkud podrobněji pokusily popsat Vilija Celiešienė a Judita Džežulskienė v učebnici Profesinės kalbos pagrindai. Rozlišují se zde zásady adekvátnosti (termín musí charakterizovat pojem), systematičnosti (znaky pojmu mají odhalovat jeho souvislosti s jinými pojmy nebo odlišnosti), stručnosti (složitá vysvětlení se uvádějí v poznámkách), zachování oblasti objektu a proměnlivosti (Celiešienė, Džežulskienė 2008: 46). Autorky popisují zásady tvorby definic na základě příkladů z výkladových terminologických slovníků, proto uvedená pravidla nemusí být vhodná ve všech případech. 184 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė atnaujinti, nes jų turinys, laikui bėgant, gali kisti (Arntz ir kt. 2004: 14). V praktické terminografické práci obvykle formulují definice odborníci a podle potřeby jim konzultují terminologové. V terminologických slovnících se dbá na to, aby nejen termíny tvořily určité systémy (to je zřejmý logický požadavek na definice), ale aby byly v souladu také jejich definice. Odborníci mohou mít při psaní definic samozřejmě problémy kvůli svým představám o definici, chápání pojmu a dosavadním znalostem. Uvedené skutečnosti mohou být také příčinou toho, že se definice téhož termínu v daném oboru v různých zdrojích mohou lišit. Otázka, která definice je přesná a úplná, může být předmětem vědecké diskuse. Některé zahraniční zdroje zdůrazňují, že má-li termín z určitého oboru přesnou a jasnou definici od odborníků, schválenou a zveřejněnou v terminografickém zdroji nebo databázi daného oboru, měla by se používat právě tato definice, nikoli vytvářet nová (Oberholzer 2002: 16). Jisté je, že definice určitého pojmu musí být podána pouze podle jedné kategorie a nejspolehlivějším kritériem pro systematizaci a seskupování pojmů podle kategorií je jejich obsah. Nelze zapomínat ani na jazykové požadavky kladené na definice, jako jsou správnost, systémovost, úspornost, rozšířenost aj. 4. ANALÝZA JEDNOHO PŘÍPADU Nejen odborníci v určitém oboru či oblasti, ale i terminologové si poměrně často kladou otázku, jak termíny definovat, tedy jak napsat jasnou, přesnou a systematickou definici, a také který termín nebo jeho složku zvolit, aby co nejpřesněji vystihovala všechny aspekty pojmu, které chceme pojmenovat, vymezila rozsah pojmu označovaného hlavní složkou a konkretizovala jeho obsah. Téměř před rokem a půl se mi do rukou dostal rukopis připravovaného slovníku sportovních termínů. Sportovních odvětví je mnoho, a proto je mnoho i odborníků, kteří slovník píší. Pochybnosti vzbudily případy, kdy zástupci různých sportovních odvětví různě pojmenovali termíny oblečení používané ve sportu, zejména ty se složkami oděv a obuv, a proto bylo rozhodnuto prozkoumat již schválené termíny uváděné v terminologických slovnících a jejich definice. V terminologické databance Litevské republiky10 jsou uvedeny tyto složené termíny z oblasti sportu s hlavní složkou oděv: 10 Podrobněji o Terminologické databance a termínech v ní zveřejňovaných viz článek Alvyda Umbrase „Lietuvos Respublikos terminų bankas: 10 metų po įstatymo priėmimo“, publikovaný ve 20. čísle časopisu Terminologija (s. 96–122). Terminologija | 2021 | 28 185 gymnastický oděv – sportovní oděv a obuv nošené při gymnastice (AATŽ 2014); golfový oděv – oděv, obuv a pokrývky hlavy pro hru golfu (AATŽ 2014); lyžařský oděv – oděv, obuv a pokrývky hlavy k lyžování (AATŽ 2014); tenisový oděv – oděv, obuv a pokrývky hlavy určené k nošení při hře tenisu (AATŽ 2014). Jak je z definic patrné, jde o výčtové definice, neboť uvádějí, z čeho se skládá definovaný termínový pojem – v tomto případě jsou to oděv, obuv, pokrývky hlavy. Při definování toho, co je gymnastický oděv, se obsah ještě upřesňuje – nejde o libovolné, nýbrž o sportovní oděv a obuv. Je třeba upozornit také na to, že slova užívaná v definicích oděv, obuv, pokrývky hlavy, sportovní oděv, obuv lze najít také ve slovnících oděvních termínů, např. v Aiškinamajame aprangos terminų žodyne Stanislova Algimanta Ratautase, Eugenije Strazdienė a Ady Gulbinienė (2014) nebo v Aprangos žodyne Juoza Prčiauskase (2002). Logickým centrem všech uvedených termínů je hlavní složka oděv. Přirozeně se nabízí otázka, zda jsou vedlejší složky gymnastiky, golfu, lyžování, tenisu, které označují určité sportovní odvětví nebo sportovní hru a mají jistý účelový odstín, zvoleny záměrně. Nebylo by snad přesnější říkat oděv gymnastů, golfistů, lyžařů či tenistů, tedy vyjádřit vedlejšími složkami osoby, jimž je tento oděv určen? Tyto úvahy zřejmě vznikají proto, že ve slovnících, které již vyšly, nacházíme také složené termíny, jejichž vedlejší složky jsou vyjádřeny genitivem množného čísla označujícím osoby, které nosí definovanou obuv (motocyklista, parašutista): motocyklistická obuv – obuv určená pro motocyklový sport a jízdu na motocyklu, obvykle s přezkami přes nárt a lýtko, propojenými kovovým kroužkem přes nárt a patu (AATŽ 2014); parašutistická obuv – obuv nošená parašutisty při seskocích padákem, součást výstroje parašutisty (AATŽ 2014). Kromě již zmíněných se uvádějí také druhové termíny, jejichž vedlejší složky označují sportovní odvětví, tedy jejichž definice vymezují pojem podstatně šířeji, srov.: boxerská obuv – obuv s vyššími či nižšími šněrovacími kotníkovými díly, s lehkou podrážkou z kůže nebo jiného materiálu s dobrou absorpcí nárazů a protiskluzovými vlastnostmi, určená pro boxery (AATŽ 2014); obuv pro pozemní hokej – obuv nošená při hře pozemního hokeje, vyznačující se vyšší mírou ochrany a tlumení nárazů a větším počtem kolíků na podrážce (AATŽ 2014). 186 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė Jak ukazují příklady z terminologického slovníku oděvních termínů v Terminų bankas, v obou případech jsou druhovými znaky definovaného objektu takové rysy jako s kotníkovou částí, s určitými podrážkami, z kůže, tj. uvádějí se určité součásti obuvi, materiál, z něhož se vyrábí, apod. Kromě toho se v některých definicích uvádí také účel: k hraní pozemního hokeje, určené pro motocyklový sport a jízdu na motocyklu, ke skokům padákem. Ve všech definicích se tedy nejprve uvádí nejbližší rod pojmu a poté se popisuje druhový rozdíl, nejčastěji dokonce více než jeden. Termíny označující příslušnost motocyklistické boty a parašutistické boty jsou zajímavější z hlediska gramatiky – vedlejší složky termínů jsou vyjádřeny množným číslem. Lze se ptát, zda je takový terminologický plurál opodstatněný a potřebný. Nestačil by přece jen singulár? Zdá se, že zobecňující plurál je zde považován za přesnější, protože druh obuvi je označen zobecněně a vyjadřuje příslušnost motocyklistů, parašutistů, aniž by se označoval konkrétní motocyklista nebo parašutista. Dobře by se zde však hodil i singulár, zvláště kdyby byl v definicích název osoby uveden rovněž v jednotném čísle. Proč jsou tedy v některých případech složenými termíny s hlavními složkami oděvy a boty označovány druhy s významovým odstínem účelu, zatímco v jiných případech druhy s odstínem příslušnosti? Na čem to závisí? Lze se domnívat, že volbu odborníků určila definice, přesněji řečeno ty znaky, které byly zvoleny jako podstatné a odlišující daný pojem od ostatních. Terminolog by zde formálně zřejmě neměl co namítat, až na jedinou věc – pojmy podobného typu jsou definovány na různém základě a po zařazení do jednoho výkladového terminologického slovníku nevytvoří jasný systém. Lze však také uvažovat o tom, že hlavní složky probíraných termínů se liší rozsahem svého obsahu, protože složkou oděvy se označují nejen určité oděvy, ale také pomůcky speciálně vyrobené pro sportovce v určitém sportovním odvětví, tj. výstroj, zatímco složkou boty pouze konkrétní obuv; právě proto vznikají rozdíly ve vyjádření. Lze rovněž uvažovat o tom, že popisované logické nedostatky a nesrovnalosti vznikají i kvůli nedostatkům definic, zkušenostem a znalostem odborníků z různých sportovních oblastí a tomu, že terminografická práce probíhá samostatně, tedy bez vnímání systému jako celku. Podívejme se na další případ – rybářské boty, boty na rybaření, rybářské boty, boty pro rybolov, nebo boty k rybaření? Tedy jak bychom měli označit boty, Terminologija | 2021 | 28 187 určené k nošení rybáři při rybaření. Ačkoli Výkladovém slovníku oděvních termínů najdeme termín rybářské boty11: voděodolné boty určené pro rybáře s prutem a rybáře (AATŽ 2014), proč by se však takové boty nemohly nazývat jinak, např. TB boty na rybaření, srov. boty na ježdění (AATŽ 2014), dále srov. TB kalhoty na ježdění, pokud je tato obuv určena k nošení při vykonávání určité činnosti? Nebo by vedlejší složkou složeného termínu mohl být genitiv konkrétního, nikoli abstraktního podstatného jména rybaření, srov. turistické boty (AATŽ 2014)? V terminologii se vedlejší složky vyjádřené dativem vyskytují zřídka. V tomto případě by se ve spojení boty k rybaření měla složka k rybaření nahradit obvyklejším genitivem rybaření. Mohlo by se říkat také rybářské boty – vedlejší složka rybářský by vyjadřovala příslušnost k činnosti či procesu označenému základovým slovem (rybaření) nebo souvislost s tím vším. Jak je patrné z definice uvedené ve slovníku, ta vyjadřuje účel (určené pro rybáře s prutem a rybáře) a podstatný znak (voděodolné). Pochybnosti o vedlejší složce probíraného složeného termínu vyvolává také skutečnost, že definice zmiňuje rybáře s prutem i rybáře, zatímco v termínu jsou uvedeni pouze rybáři. Jsou tedy rybáři a rybáři s prutem totéž? V nejnovějším normativním Slovníku spisovné litevštiny se slovo rybář vykládá takto: „člověk, který rybaří“, v akademickém Slovníku litevského jazyka se slovo rybář s prutem vykládá jako „ten, kdo chytá ryby na prut“. Ryby může na prut chytat jak rybář s prutem, tak rybář. Pojem rybář se však chápe mnohem šířeji, v závislosti na oboru, v němž je třeba jej definovat. Zdá se, že odborníci by při tvorbě termínů měli jako východisko přece jen volit pouze obsah, tj. terminologický význam, a v definici odůvodněně zachytit podstatné a rozlišující znaky označovaného pojmu. Nesmíme zapomínat ani na logiku a sémantický obsah termínu. Volba složky složeného termínu v zásadě závisí na obsahu a rozsahu definice. A naopak – volba definice závisí na složce (složkách) složeného termínu, neboť se obvykle posuzuje, zda termín a definice odpovídají jeden druhému, zda definice není příliš široká či úzká, zda neobsahuje chybný kruh apod. Definice tedy nemůže existovat odděleně od termínu a termín od definice; oba pak nemohou existovat nezávisle na autorovi definice a termínu. Z toho vyplývá, že definice a termín (ať už je termín jednoduchý, nebo složený) jsou navzájem spojeny vztahy subordinace (viz obr. 2) – vzájemně se podmiňují a jeden závisí na druhém. 11 V terminologických opravách se místo cizího výrazu bachilai, bachilos navrhuje užívat výraz rybářské boty (TT 1992: 21). 188 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė ZÁVĚRY 1. Termín musí mít definici. Obsah definice závisí na rozsahu pojmu – změní-li se (zmenší nebo zvětší) počet obecných a rozlišujících znaků, které jej pojmenovávají, může se změnit (upřesnit – zúžit nebo rozšířit) i obsah definice. Při formulování definice téhož pojmu mohou odborníci zaznamenat různé znaky pojmu. Tuto rozdílnost způsobují odlišné zkušenosti odborníků, znalosti oboru, vzdělání a chápání pojmu. Definice je tedy výsledkem konstruktivní dohody. 2. V odborné literatuře lze nalézt různé klasifikace definic, které v zásadě závisí na zvoleném klasifikačním kritériu, zkušenostech a pojetí autorů, jakož i na oboru. V litevské terminologii byly definice zkoumány jen málo. Největší pozornost jim věnoval terminolog K. Gaivenis. Všechny klasifikace v zásadě vycházejí z pojmů intensija a ekstensija a z výsledků praktické práce – definic termínů publikovaných v terminografických zdrojích. 3. Vyjádření druhového komponentu (–ů) složeného termínu zjevně závisí na obsahu definice, který vytváří odborník v určitém oboru. Záleží tedy na pojetí termínu odborníkem – zda chce vymezit určitou oblast či odvětví, nebo pojmenovat osobu apod. – a od toho se odvíjí, který komponent bude zvolen. Terminolog konzultující odborníka při sestavování terminologického slovníku musí v takovém případě uznat, že nedochází k porušení jednoho ze základních požadavků: definice musí být úplná, jasná, objektivní a jednoznačná a rozsah definovaného pojmu se musí rovnat rozsahu definujícího pojmu. Termín a definice jsou tedy spojeny obousměrnými vztahy subordinace – volba jednoduchého termínu či komponentů složeného termínu závisí na obsahu a rozsahu definice, a naopak. ŠALTINIAI AATŽ – Stanislovas Algimantas Ratautas, Eugenija Strazdienė, Ada Gulbinienė, Aiškinamasis aprangos terminų žodynas: daugiau nei 6000 terminų lietuvių, anglų, obkiečių, prancūzų ir rusų kalbomis, Kaunas: Technologija, 2014. Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lt/bendrines-lietuviu-kalbos-zodynas/. Lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/. Priešniauskas Juozas 2002: Aprangos žodynas, Vilnius: Apvašris. TB – Valstybinės lietuvių kalbos komisijos Lietuvos Respublikos terminų bankas, 2005–2020. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt/. Terminologija | 2021 | 28 189 LITERATŪRA Arntz Reiner, Picht Heribert, Mayer Felix 2004: Einführung in die Terminologiearbeit, Georg Olms Verlag AG Hildesheim. Bubelis Rimgaudas, Jakimenko Virginija, Valatka Vytis 2012: Logika. II dalis. Silogistika, klasių logika, daugiareiškė, modalinė, normų logika, nededukciniai samprotavimai, Vilnius: Mykolo Romerio universitetas. Celišienė Vilija, Džėžulskienė Judita 2008: Profesinės kalbos pagrindai, Kaunas: Technologija. EFT – Empfehlungen für die Terminologiearbeit, Bern, 2018. Prieiga internete: http://www.cotsoes.org/sites/default/files/KUEDES_Empfehlungen_fuer_die_Terminologiearbeit_Bern_2018.pdf [žiūrėta 2021-05-13]. Eidukienė Dalia 2009: Logika, Vilnius: Paranama. Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaivenis Kazimieras 2004: Sudėtinių terminų pateikimas ir aiškinimas terminų žodynuose. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos: straipsnių rinkinys Kazimierui Gaiveniui atminti, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa. ISO 1087: 2019 (en) Terminology work and terminology science – Vocabulary. Prieiga internete: https://www.iso.org/obp/ui/#iso:std:62330:en [žiūrėta 2021-07-05]. Jakaitienė Evalda 2005: Leksikografija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Jakaitienė Evalda 2010: Leksikologija: studijų knyga, antr. pakart. leid., Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Keinys Stasys 2005: Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 21–76. Klimavičius Jonas 2005: Kazimieras Gaivenis. Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys [rec.]. – Leksikologijos ir terminologijos darbai: norma ir istorija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 246–258. KP L1 – Kalbos patarimai 4: kn. Leksika 1: skolinių vartojimas (L1), sud. D. Mikulėnienė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2005. KP L1 – Kalbos patarimai 4: kn. Leksika 1: skolinių vartojimas (L1), sud. D. Mikulėnienė, A. Dilytė, antras patais. ir papild. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2013. Kvašytė Regina 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis, Šiauliai: VŠĮ Šiaulių universiteto leidykla. LKE – Lietuvių kalbos enciklopedija, par. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1999. LST ISO 1087-1:2005 Terminologijos darbas. Aiškinamasis žodynas. 1 dalis. Teorija ir taikymas (tapatus ISO 1087-1:2000). Mickienė Ilona, Briaukienė Birutė 2016: Lietuvių terminologijos apsek tai: metodinė mokomoji knyga, Vilnius: Vilniaus universitetas. Prieiga internete: https://www.knf.vu.lt/dokumentai/failai/katedru/lietuviu/Lietuvi%C5%b3_terminologijos_apsektai_2016.pdf [žiūrėta 2021-04-01]. Mueller Julia Eduardovna 2016: Prinzipien, Arten und Charakteristika von Definitionen in der deutschen und englischen Logistikterminologie. – Филологические науки в МГИМО 7, 39–49. Prieiga internete: https://philnauki.mgimo.ru/jour/article/view/117/118 [žiūrėta 2021-07-01]. Noreikaitė Adelė 1994: Lietuvos Respublikos standartas „Terminologijos principai ir metodai“. – Terminologija 1, 99–100. Oberholzer Mirjam 2002: Terminologische Definitionen: Form, Funktion, Extraktion, Zürich. Prieiga internete: https://www.cl.uzh.ch/dam/jcr:00000000-6a77-a254-ffff-ffffa5fa2b22/oberholzer_liz_terminologische_definitionen.pdf [žiūrėta 2021-07-01]. Plečkaitis Romanas 2004: Logikos pagrindai, Vilnius: Tyto Alba. Sager Juan C. 1990: A Practical Course in Terminology Processing, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. Šalkauskis Stasys 1991: Raštai II: filosofijos ir pedagogikos terminija, Vilnius: Mintis. TT – Kazimieras Gaivenis, Angelė Kaulakienė, Stasys Keinys, Jonas Klimavičius, Terminologijos taisymai, Vilnius: Mokslas, 1992. TV – Terminologijos vadovėlis Europos Komisijos Vertimo raštu generalinio direktorato Lietuvių kalbos departamento vertėjams, Liuksemburgas, 2006. Prieiga internete: http://www.laraneda.lt/failai/terminology_guidelines_lt.pdf [žiūrėta 2021-05-12]. TŽŽ – Tarptautinių žodžių žodynas, red. A. Kaulakienė, Vilnius: Alma littera, 2013. TŽŽ – Valerija Vaitkevičiūtė, Tarptautinių žodžių žodynas, 4-as patais. ir papild. leidimas, Vilnius: Žodynas, 2007. VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija, e. variantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2020. Prieiga internete: www.vle.lt. Шелов Сергей Дмитриевич 2003: Термин. Терминологичность. Терминологические определения, Москва. 190 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė SUBORDINATION BETWEEN COMPONENTS AND DEFINITION OF A COMBINATIVE TERM: CASE STUDY Summary As it is generally known, the content of the term is revealed by the definition of the terminological meaning, the content of which essentially depends on the scope of the concept. If the number of the basic and distinguishing features reflected by the concept changes (decreases or increases), the content of the definition may be further updated (narrowed or expanded). The professionals of a certain field may choose slightly different features of the concept to define the same concept. Such inconsistency may be determined by the difference in their experience, perception of the concept, professional knowledge, and even imagination. We may say that the definition of a certain term is the outcome of a constructive agreement, and there are cases where several definitions (rather than one) revealing the basic and distinguishing features of the concept devised by the professionals of a certain field may be considered correct and appropriate. The article analyses two-word terms with the head component apranga and batai found in the Term Bank of the Republic of Lithuania: gimnastikos apranga, golfo apranga, slidinėjimo apranga, teniso apranga and motociklininkų batai, parašiutininkų batai, bokso batai, žolės riedulio batai, etc. It is discussed why in some cases the combinative terms with apranga and batai as head components indicate aspect with the shade of purpose and in other cases with the shade of belonging. The analysis of the examples entails a conclusion that the expression of the aspectual component(s) of the combinative term obviously depends on the content of the definition created by a professional of a certain field. It means that the way a professional conceives the specific term determines which element is chosen for use. Therefore, the term and its definition are linked by bidirectional relations of subordination, i.e. the selection of constituent components for a one-word or combinative term depends on the content and scope of the definition, and vice versa. Gauta 2021-07-10 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2021 | 28 191