Stasiui Keiniui atminti

doi.org/10.35321/term31-13 Na památku Stasyse Keiniovi Fotografie Leona Vasauska (2001) z osobního archivu St. Keinyse Ještě jsem tu nebyl, – Kvetly alyvy – – Už tu nebudu, – Ony znovu vykvetou. – A jejich lístky budou padat Od slunce a větru – Jako hrstičky písku – Na mé srdce – – S. Nėris. Alyvos. (1936. III) Jak nezadržitelně rychle plyne čas... Zdá se, jako by se s Ním člověk rozloučil teprve včera, hovořil s Ním, vídal Ho kráčet pomalým krokem, s litevským páskem uvázaným kolem pasu. A dnes je třeba smutně říci sbohem Jeho pomíjivému tělu a vzdát úctu Jeho nesmrtelné duši. Těžko uvěřit, že už tu s námi není a že je třeba používat slovesa v minulém čase – pracoval, psal, učil, žil..., neboť Jeho „smrt je stále živá“. Toho klidného březnového podvečera jsme přišli s bílými chryzantémami rozloučit se s Učitelem, který odešel na věčnost 15. března 2024. Z fotografie na nás všechny hleděl jako živý usměvavý Učitel v čepici a brýlích s černými obroučkami, na pozadí osobního vlaku. Vřelá, prostá, všední, a přitom nesmírně symbolická fotografie. Terminologija | 2024 | 31 243 Stasys Keinys se narodil 20. září 1936 ve vesnici Pakalupis ve Viekšniaiském okresu, v obci Viekšniai v okrese Mažeikiai. Po absolvování střední školy ve Viekšniai v roce 1954 nastoupil na Fakultu historie a filologie Vilniuské státní univerzity (dále jen VU), kde studoval litevský jazyk a literaturu. Po studiích ho J. Kruopas v roce 1959 přijal do Ústavu litevského jazyka a literatury (dále jen Ústav), aby „okusil chléb terminologa“ (Keinys 2004: 34). O tomto přijetí později svědčil slovy: „I autora těchto řádků, který právě dokončil studium na Vilniuské univerzitě, si J. Kruopas vzal do Ústavu litevského jazyka a literatury, aby pracoval v oblasti terminologie. Toto přijetí se ukázalo jako osudové, protože když jsem o několik let později nastoupil na postgraduální studium na Vilniuské univerzitě, nezapomenutelný vedoucí V. Urbutis mi navrhl disertační téma z oblasti terminologické práce a po několika desetiletích mě J. Kruopas znovu pozval, abych se na dlouhou dobu vrátil do Ústavu litevského jazyka a literatury pracovat v lexikografii a terminologii, a po smrti J. Kruopase jsem pokračoval v některých jeho dílech“ (Keinys 1998: 11–12). V letech 1966 až 1975 pracoval na večerní fakultě VU v Kaunasu a získal titul docenta. V roce 1974 se na opětovné pozvání J. Kruopase natrvalo vrátil do Ústavu, pedagogické práce se však nevzdal – vyučoval na Šiauliaiském pedagogickém institutu, Univerzitě Vytautase Velikého a Vilniuské pedagogické univerzitě. Vedle vědecké a pedagogické práce se věnoval také práci organizační. V letech 1976 až 1992 zastával funkci místopředsedy Terminologické rady při Prezidiu Akademie věd, v letech 1987–1989 vedl oddělení současného litevského spisovného jazyka Ústavu a v letech 1989–1991 oddělení jazykové kultury a terminologie. Pět desetiletí vědecké práce St. Keinyse bylo mimořádně plodných. Připravil několik knih (samostatně či se spoluautory) a první učebnici terminologie Terminologijos abėcėlė (1980); od roku 1966 napsal přes 400 článků ve vědeckých a všeobecných periodikách, více než 100 recenzí a také přehledů a dalších textů. Mnoho prací, drobných prací a záblesků myšlenek, jak říkával, se vešlo do dvou knih o terminologické práci: Dabartinė lietuvių terminologija (2005) a Lietuvių terminologijos raida (2012). Zoral také první brázdu nynějšího mezinárodního odborného časopisu věnovaného terminologii Terminologija – byl jeho iniciátorem (časopis pojmenoval Terminologijos vagos, 1994) a odpovědným redaktorem první knihy, vyzýval: „[s]e semknutými rameny vyrazit na tažení za krásný, jasný, přesný a správný 244 Palmira Zemlevičiūtė | Stasiui Keiniui atminti a půvabný litevský vědecký jazyk za příkladnou a litevskou terminologii“ a vyzýval všechny, „jimž je litevský vědecký jazyk a jeho jádrové termíny potřebné, záleží na nich a jsou jim drahé“ (Keinys 1994: 7), aby brázdili terminologické úhory; sám je bez ustání brázdil – hluboké a úrodné... S nesmírným úsilím pracoval také na terminologických slovnících – připravoval je nebo pomáhal s jejich přípravou, sestavoval je, prohlížel, opravoval a redigoval, normoval, opatřoval přízvukovými znaménky a zpřesňoval jejich termíny a navrhoval nové, jím samým vytvořené, které odpovídaly duchu rodného jazyka. Neduhy terminologie všech oborů mu ležely na srdci a všemožně je napravoval. Zvláštní péči věnoval železniční terminologii. Tažení za tvorbu a normování železničních termínů zahájil na Železničním departementu roku 1991, ačkoli jeho první „setkání“ se železnicí se odehrálo už v raném mládí. „Můj otec pracoval na železnici a když jsem dokončil střední školu, dokonce si přál, abych se stal železničářem i já,“ vzpomínal St. Keinys. Říkával, že když nastupuje do vlaku, železničářům plně důvěřuje (Usonienė 1988: 3). A ti mu při řešení jazykových otázek nepochybně důvěřovali. Stabdas, iešmynas, kelynas – to jsou všechno termíny, které vytvořil. A co teprve stovky dalších termínů, které utvořil podle slovotvorných prostředků litevštiny! Za dlouholetou a plodnou práci při normování litevských železničních termínů byl St. Keinys roku 2000 výnosem ministra dopravy Litevské republiky vyznamenán čestným odznakem železničáře. Tak byla smysluplně navázána a připomenuta práce drahého tatínka světlé památky, který dlouhá léta pracoval „u dráhy“. Mimořádnou zásluhou St. Keiniase o litevskou lexikografii je monumentální dílo – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (dále jen Slovník) – všeobecný jednosvazkový normativní slovník spisovného jazyka, poprvé vydaný v této podobě v nezávislé Litvě (Keinys 1993: 9). Byl šéfredaktorem jeho třetího (1993), čtvrtého (2000, elektronické vydání 2002), pátého (2003, elektronické vydání), šestého (2006, elektronické vydání), sedmého (2012) a osmého (2021) opraveného a doplněného vydání; usiloval o to, aby Slovník nepropagoval módní slova, nýbrž zaručoval pevnost a stálost úzu. Nikdo nečte slovník souvisle jako román. Ale St. Keinys ho četl! Když se ujal jeho redakce, přečetl jej od A až po poslední písmeno, a to ne jednou (Keinys 1993: 9). Čtvrté vydání Slovníku vyšlo roku 2002 na kompaktním disku a roku 2003 bylo zpřístupněno na internetu. Obojí díky jeho péči. Pilná práce obětavého redaktora byla vysoce oceněna – roku 2002 mu byla za počítačovou verzi Slovníku udělena Cena za jazyk věnovaná památce Feliciji Bortkevičienė a na výstavě Infobalt 2004 byl Slovník vyhlášen nejlepší litevskou lexikografickou publikací. Terminologija | 2024 | 31 245 Činnost St. Keiniase byla nesmírně široká a rozvětvená. Sotva ji lze v tomto krátkém článku popsat. Byl redaktorem slovníků a knih; členem redakčních kolegií; sestavovatelem a připravovatelem slovníků, sborníků tezí referátů, výborů vědeckých prací, bibliografických rejstříků a sbírek článků, jazykovým poradcem; vedoucím disertací, oponentem, členem doktorandských komisí (obhajovacích rad); vedoucím více než šedesáti diplomových, bakalářských a magisterských prací. Kdo by dokázal spočítat všechny jeho životní práce ve prospěch litevského jazyka a terminologie, černými písmeny zaznamenané na bílých listech papíru?!... Roku 2006 spatřil světlo světa Bibliografijos rodyklė St. Keiniase, která čítá téměř 700 položek. Ani po jejím vydání však nepřestal psát... Pohyboval se jako mravenec a neznal odpočinku... Autorce těchto řádků, tehdejší laborantce v Terminologickém oddělení, se nejednou naskytla příležitost přepisovat jeho rukou psané články, zpočátku dokonce na psacím stroji. Hluboko v paměti mi utkvělo jeho drobounké písmo, které se ne vždy podařilo rozluštit a které nešlo zaměnit s žádným jiným. Přinášel hromádku stejně nastříhaných malých lístků papíru (kdo ví, kolik jich asi měl!). Ještě teď vidím slova, úhledně seřazená na těch lístcích. Zdá se, že každé z nich obrušoval, jako říční voda časem obrušuje kamínky, a skládal je do vět na těch malých lístcích jako rovné brázdy za pluhem. Rád do polí svých článků zaséval jako zrnka vzácná litevská slova. Vychutnával si je. Tady je hrstka takových slov: pakušinti, pagvildyti, agnus, prabildyti, išprūsis, žalantis, vingurti... Často také musel nahlédnout do slovníku, aby si ověřil význam některého z nich. Kdysi se zmínil, že uvažoval o studiu žurnalistiky. Proto nepřekvapí, že se novinářská žilka projevuje v nejednom jeho článku: „Ach, jak často nám chybí duch [předků – P. Z.], taková oddanost a nezištná služba, když se jako rákos ohýbáme podle každého větru či větříku a zmítáme se v dosahu bouří zuřících globalizací!“, „Čas neúprosně plyne. Anebo stojí, jen my, poutníci na této zemi, aniž si to uvědomujeme, běžíme a spěcháme do říše prachu“, „Takového ho [Kazimiera Gaivenise – P. Z.] tehdy poznal, na onom podzimu mládí, který nás svolal do Vilniusu, a takovým zůstal“, „Tehdy pocítíš, že smysluplné podzimní dny nejsou o nic horší než jaro zelenajících se luk, než horké léto, z něhož vane plnost života“, „<...> a sám [Kazimieras Eigminas – P. Z.] mnohé pokropil osvěžující rosou kultury, lásky k vlasti a rodnému kraji i bohaté mateřštiny“, „Dnes si snad ani ona sama neuvědomuje, proč zapláče srdce ušlechtilého Litevce, když se dívá na mlhy nad Kuršským zálivem, když slyší temný šum krásného lesa Romintá, jako by někdejší písně svého bytí zpívaly duše vyhlazených Litevců z Malé Litvy a jejich bratrů Prusů“. 246 Palmira Zemlevičiūtė | Stasiui Keiniui atminti Jak si ho pamatuji? Léto trávil nikoli v zámoří, ale ve své milované rodné vsi. Ve Vilniusu měl oblíbený obchod, kam jezdíval kupovat čerstvý chléb. Rád žertoval v obklopení mladých terminologů a když se ostatní rozesmáli, sám se pousmál. Nehonil se za cizími slovy (dnes tak módními); kdysi se dokonce pokusil napsat článek, v němž by se bez nich zcela obešel. A jako nikdo jiný věrně střežil litevské slovo i litevský termín. Přečetl Ferdinanda de Saussura v originále, ve francouzštině. Žil mezi knihami a knihami. Říkával, že by bylo těžké najít hledanou knihu, tolik jich za celý život prolistoval, přečetl a uspořádal... Do Ústavu přicházel s koženou aktovkou. Jako by tajně z ní vytahoval tu čokoládové bonbony, tu jarní tulipány, když přišel 8. březen. Bylo krásné s ním pracovat a učit se od něj, od živého, svěžího a nešablonovitě uvažujícího velkého znalce jazyka a terminologie, a také si s ním povídat o každodenních věcech. Vždy chápavý, naslouchající, radící, povzbuzující a uklidňující. A usmíval se i ve vysokém věku. Učil nás pracovat. Pracovat neúnavně a s plným nasazením, neboť i on sám celý život pracoval s naprostým zaujetím. Jeden z nejvýznamnějších litevských terminologů, nesmírně pilný jazykovědec, skvělý pedagog, jeden z nejvýznamnějších Žmuďanů působících na poli jazykovědy, vážený jazykovědec, dobrý učitel, otec časopisu Terminologijos, jazykovědec známý ve společnosti,... To vše jsou slova jeho žáků o St. Keiniovi. „Slova jako zvony“ – tak se jmenuje článek o Simonu Daukantasovi a jeho velkém polsko-litevském slovníku, který St. Keinys napsal roku 1993. Tentokrát se odvážím trochu parafrázovat slova Učitele věnovaná slavnému Žmuďanovi, slova, která platí i o něm samém: jeho slova znějí jako zvony. Vyprávějí, jak si vážil našeho jazyka, jak jej pozvedal a zušlechťoval a jak se o něj staral ušlechtilý Žmuďan, velký vlastenec. Slovy jako zvony učil, učí a bude učit lásce k němu. Ať tedy zvony jeho znějících slov neumlknou a posilují hrdost na litevský jazyk a litevskou terminologii. A nám, terminologům, budou znít navždy. „Když jsme se před 49 lety, tehdy osmnácti- až dvacetiletí, sešli ze všech koutů Litvy pod klenbami Vilniuské univerzity, nikoho zřejmě ani nenapadlo, že některým z nás bude toto město určeno na celý život a že zde po zklidnění najdeme místo věčného odpočinku. A opravdu nikoho nenapadlo, že několik desetiletí, která nám byla dána, proběhne tak rychle a přijde den, kdy naše skupinka začne řídnout, kdy jedni budou Terminologija | 2024 | 31 247 lemta stovėti prie kitų kapo duobės ir tarti paskutinį sudiev“ (Keinys 2012 [2003]: 254). Dvidešimt su viršum metų prabėgo nuo šių Jo ištartų žodžių Kazimiero Gaivenio laidotuvių dieną, 2003 m. liepos 14-ąją. Ir netruko išaušti diena, kai Vilnius, Jo jaunystės ir viso gyvenimo miestas, priglaudė Paties kūną. Paliko tik mažas smėlio kauburėlis Rokantiškių kapų kalnelyje po plačiašakiais visžaliais medžiais, kuklus medinis kryžius ir žvakės liepsnelė, gailiai virpčiojanti vėjyje... Tik be kelių mėnesių 88-erius metus Jam buvo skirta „vaikščioti šios žemės takais“ (Keinys 2010: 237). Ir kas gal aprėpti, kas gal išmatuoti šią netektį, lig širdies dugno sukrėtusią? Bet lai neleidžia mums griausti ir širdį lai atgaivina Mokytojo viltingi, pranašingi žodžiai: „Mokslo gyvenimas ir buvimas bei išlikimas moksle nesibaigia su žmogaus mirtimi. Žmogus, būdamas mari būtybė, savo darbais gali būti nemarus“ (Keinys 2003: 16). Toks Jis ir liks visų mūsų atmintyje ir širdyje – Didelis ir Nemarus Kalbininkas ir Terminologas ir Šviesus Žmogus. Odpočívej v pokoji, drahý učiteli! Ať ti věčný odpočinek šumí mezi zelenými stromy! Ať ti svítí věčné světlo! POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA Tvorba železniční terminologie: [rozhovor s jazykovědcem Stasiem Keiniem, tvůrcem a normotvůrcem litevských železničních termínů] / hovořil V. Leščinskas. – Geležinkelininkas, 2001, 16.–31. března, 6. Rimkutė Aušra 2006: Terminologas Stasys Keinys. – Terminologija 13, 246–249. Kaulakienė Angelė 2006: Kalbininkas Stasys Keinys. – Stasys Keinys: bibliografijos rodyklė, sudarė Adelė Noreikaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 9–10. Keinys Stasys 1974: Svarus toponimikos veikalas. – Kauno tiesa, rugsėjo 8, 4. Keinys Stasys 1975: Daug pirmųjų skambučių. – Tarybinis mokytojas, sausio 22, 2. Keinys Stasys 1980: Lietuvių muzikos terminologijos ma maestras. – Kalbos kultūra 39, 94–95. Keinys Stasys 1992: „Geležinkelininko žodynėlį“ palydint. – Geležinkelininko žodynėlis: (Terminai), sudarė N. Juškaitė, St. Keinys, Vilnius: Leidybos redakcinis centras „Lietuvos auto“, 6–18. Keinys Stasys 1994: Malonusis skaitytojau! – Terminologijos vagos 1, 7. Keinys Stasys 1994: Terminologijos ir kalbos kultūros specialistui K. Gaiveniui – 60 metų. – Gimtoji kalba 2, 27–28. Keinys Stasys 1995: Kaip atsirado 2000 žodžių. – Tarp knygų 9, 23–24. Keinys Stasys 1995: Paminklai, tvirtesni už varį. Didžių baltų raštijos sukakčių metai. – Gimtasis kraštas, kovo 2–8, 5. Keinys Stasys 1997: Žemaičio fiziko šnekos. – Tarp knygų 5, 20–21. Keinys Stasys 1998: I. Kruopas ir lietuvių terminologija. – Terminologija 5, 7–20. Keinys Stasys 1999: Iš visų šaltinių gėręs: [kalbininko ir kraštotyrininko K. Eigmino 70-osioms gimimo metinėms]. – Gimtoji kalba 1, 21–23. Keinys Stasys 2000: Pr. Skardžiaus terminologijos srities veikla ir jos reikšmė. – Terminologija 6, 69–77. Keinys Stasys 2001: 1901 m. Petro Kriaušaičio „Lietuviškos kalbos gramatikos“ kalbos mokslo terminai. – Terminologija 8, 50–64. Keinys Stasys 2003: Kazimieras Gaivenis kaip žmogus ir mokslininkas. – Kazimieras Gaivenis: bibliografijos rodyklė, sudarė A. Noreikaitė; redagavo St. Keinys, R. Mielkuvienė, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 9–16. 248 Palmira Zemlevičiūtė | Stasiui Keiniui atmintin Keinys Stasys 2004: Nepalaužta kalba. – Fizikų žinios 26, 14–15. Keinys Stasys 2004: Žiupsnis minčių apie Kazimierą Gaivenį ir jo metą. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos: straipsnių rinkinys: Kazimierui Gaiveniui atminti, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 9–10. Keinys Stasys 2009: Žymus terminologijos vagavarys (75-ųjų Kazimiero Gaivenio gimimo metinių proga). – Terminologija 16, 302–306. Keinys Stasys 2010: Jono Kruopo darbų reikšmė mūsų kalbai ir mokslui. – Leksikografija ir leksikologija 2: Jono Kruopo 100-osioms gimimo metinėms, sudarė Vilija Sakalauskienė, Albina Auksoriūtė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 13–23. Keinys Stasys 2012: Pratarmė. – Stasys Keinys. Lietuvių terminologijos raida, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 11–13. Kniha, na kterou jsme čekali dvě desetiletí: [rozhovor A. Stirblytė s hlavním redaktorem 3. vydání „Slovníku současného litevského jazyka“ St. Keiniem]. – Tiesa, 1993, 18. listopadu, 9. Nařízení ministra dopravy Litevské republiky ze dne 6. 9. 2000 č. 39 „O udělení čestného železničářského odznaku“. – Geležinkelininkas, 2000, 1.–15. září, 6. Umbrasas Alvydas 2016: Nuo žodžių iki žodynų: Stasiui Keiniui – 80. – Terminologija 23, 259–266. Umbrasas Alvydas 2024a: IN MEMORIAM doc. dr. Stasiui Keiniui. Prieiga internete: http://lki.lt/in-memoriam-doc-dr-stasiui-keiniui/. Umbrasas Alvydas 2024b: Stasį Keinį į amžinybę palydint. – Gimtoji kalba 5, 27–30. Usonienė Aurika 1998: Geležinkelininkai pasitiki kalbininkais. – Geležinkelininkas, vasario 27, 3. Palmira Zemlevičiūtė Terminologija | 2024 | 31 249