Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai

doi.org/10.35321/term31-06 Strukturální zvláštnosti definic druhových geografických termínů Zvláštnosti struktury definic druhových geografických termínů AUŠRA RIMKUTĖ-GANUSAUSKIENĖ Institut litevského jazyka ORCID id: https://orcid.org/0000-0001-8655-7333 A N O T A C E Definování pojmu z jakékoli oblasti je složitý logický úkon vyžadující znalosti dané oblasti a výsledkem tohoto úkonu je definice termínu. V terminologii je definice každého termínu jedinečná. Pomáhá propojit pojem s termínem, který jej reprezentuje. Článek analyzuje definice 648 druhových termínů z Výkladového slovníku geografických termínů vydaného v roce 2021, stručně shrnuje požadavky na definice a rozlišuje modely definic druhových termínů nalezené v tomto slovníku. Nejčastějším modelem definice druhového termínu je model, v němž se na začátku definice uvede její logická dominanta a za čárkou se odhalí podstatné znaky definice, které objasňují druhovou složku či složky definovaného termínu. Logická dominanta definice je v analyzovaném slovníku samostatně definována jako rodový termín. Ostatní čtyři modely definic druhových termínů jsou méně produktivní; některé lze snadno transformovat na definice podle prvního modelu. KLÍČOVÁ SLOVA: definice, struktura definice, požadavky na definice, terminologický význam, druhový termín. A B S T R A K T Proces definování pojmu v jakémkoli oboru je složitým a systematickým úkonem, který vyžaduje znalost daného oboru. Výsledkem tohoto procesu je definice termínu. Každý termín má jedinečnou definici. Ta pomáhá propojit pojem s termínem, který jej zastupuje. Článek analyzuje definice 648 specifických termínů uvedené v Aiškinamasis geografijos terminų žodynas vydaném v roce 2021 (Explanatory Dictionary of Geographical Terms, 2021), stručně přehledně shrnuje požadavky na definice a identifikuje modely definic specifických termínů. Nejběžnějším modelem definice specifických termínů je model, v němž je na začátku definice uvedena logická dominanta a za čárkou jsou vyjádřeny podstatné Terminologija | 2024 | 31 117 znaky definice. Tato logická dominanta je ve slovníku definována jako nadřazený termín. Ostatní čtyři modely definic specifických termínů jsou méně produktivní a některé z nich lze snadno transformovat do nejběžnějšího modelu definice. KLÍČOVÁ SLOVA: definice, struktura definice, požadavky na definici, terminologický význam, specifický termín. ÚVODNÍ POZNÁMKY Jak přesně definovat jednoduchý či složený termín a formulovat takovou definici termínu, která by splňovala určité požadavky kladené na ni, stejně jako na termíny – například aby rozsah definovaného pojmu odpovídal rozsahu definujícího pojmu, aby definice byla přesná, jasná, jednoznačná a netautologická, aby definující pojem a definovaný pojem nebyly vyjádřeny totožně, aby definice byla v souladu s ostatními definicemi v systému pojmů a nebyla ani příliš úzká, ani příliš široká apod. – to zajímá odborníky zabývající se praktickou terminologickou prací. Je třeba uznat, že v pracích litevských terminologů nenajdeme všechny systematizované požadavky na definice. Nejvíce o nich pravděpodobně psal Kazimieras Gaivenis (Gaivenis 2004: 85–117; 2014: 204, 221, 223 ir kt.), některé myšlenky lze nalézt v pracích Angelės Kaulakienės (2014), Palmiry Zemlevičiūtės (2018), Alvyda Umbrasa (2008, 2022), Aušry Rimkutės-Ganusauskienės (2021) a dalších. V pracích terminologů však nenajdeme jasná a podrobná pravidla ani pokyny pro psaní definic. I kdyby existovala, pravděpodobně by vycházela z požadavků nejčastěji uváděných v učebnicích logiky a terminologie a v normách; kromě toho je možné vědecky přesně definovat pojem z určité oblasti pouze tehdy, když člověk dobře zná předmět definovaného pojmu, rozumí obsahu a rozsahu pojmu a má nejen teoretické, ale i praktické znalosti. Cílem tohoto článku je určit strukturální zvláštnosti definic specifických geografických termínů. K dosažení tohoto cíle jsou stanoveny následující úkoly: 1) přehledně shrnout poznatky litevských i zahraničních autorů o tvorbě definic termínů a požadavcích na ně; 2) prozkoumat definice specifických termínů ve vybrané oblasti a rozlišit jejich strukturální modely. K výzkumu byl vybrán jeden z nejnovějších tištěných výkladových terminologických slovníků – Aiškinamasis geografijos terminų žodynas vydaný v roce 2021. Jde o „první systematický slovník termínů takového rozsahu, zahrnující různé oblasti geografie a připravený ve spolupráci s Komisí pro litevský jazyk“ (AGTŽ 2021: 7). Uvádí 3405 nejdůležitějších a nejčastěji užívaných termínů obecné, 118 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai fyzické a humánní geografie, jakož i geografie krajiny a územního plánování a kartografie a geoinformatiky. Výjimečným rysem této publikace je, že popisy termínů jsou uvedeny v tabulce, kterou „tvoří 10 významových sloupců představujících termíny: pořadové číslo oddílu, nadřazený termín, (pod)řazený termín, zkratka, definice, synonyma, nedoporučené termíny, anglický ekvivalent, ruský ekvivalent a německý ekvivalent“ (AGTŽ 2021: 11). Předmětem výzkumu bylo náhodně vybráno 648 definic specifických termínů zařazených sestavovateli slovníku do skupiny termínů gamtinės a visuomeninės geografijos (fyzické a humánní geografie). Předpokládá se, že tato velikost vzorku umožní vyvodit závěry o strukturálních modelech definic specifických termínů a pomůže určit jejich nejcharakterističtější rysy. Kromě definic specifických termínů uvádějí autoři slovníku také definice nadřazených termínů; ty se vzhledem k omezenému rozsahu v tomto článku nezkoumají, avšak jejich analýza představuje zajímavý a dosud málo prozkoumaný předmět vyžadující samostatný výzkum. Dodejme, že analyzovaný Aiškinamasis geografijos terminų žodynas sestavili odborníci znalí svého oboru, prošel kontrolou terminologa a byl projednán Terminologickou podkomisí Komise pro litevský jazyk. To umožňuje předpokládat, že geografická terminologie je uspořádaná a definice termínů uvedené ve slovníku splňují terminologické požadavky, které jsou na ně kladeny. Výzkumný materiál tedy ukáže, na jakých principech jsou definice termínů formulovány, a odhalí také některé strukturální aspekty definic termínů, které jsou metodicky přínosné. Při psaní článku se používá analytická deskriptivní metoda, která umožňuje nejen popsat předmět výzkumu – definice specifických termínů ve slovníku –, ale také jej podrobně analyzovat na základě teoretického terminologického materiálu, a dále srovnávací metoda, jež pomáhá porovnat nejen vybrané definice, ale také poznatky různých vědců. Kromě těchto metod se využívá kvantitativní metoda, která umožňuje získaná data graficky znázornit a opřít o ně vyvozované závěry, jakož i odhalit některé zvláštnosti zkoumaného předmětu. O DEFINICÍCH TERMÍNŮ Termíny jsou základem každého vědního oboru. Jejich terminologický význam je vymezen definicemi neboli definicemi. Definice termínu, jak píše Regina Kvašytė, je „úplný slovní popis, který odráží sémy jádra t e r m i n o l o g i c k é h o v ý z n a m u1 a vyjadřuje obsah pojmu, jímž se na určité“ 1 Zde i dále zvýrazněno autorkou slovníku R. Kvašytė. Terminologija | 2024 | 31 119 úrovni abstrakce odhalují podstatné znaky, které jej odlišují od sousedních pojmů“ (Kvašytė 2005: 13). Jinými slovy, v definici pojmu z určité oblasti musí být odhalen obsah pojmu, který tvoří souhrn znaků definovaného předmětu či jevu. Podle Kristiny Rickevičiūtė „[p]ři definování pojmu se sledují dva cíle: 1) uvedené znaky mají pomoci odlišit objekt definovaného pojmu od ostatních objektů náležejících do téhož rodu a 2) znaky uvedené v definujícím pojmu mají být vybrány a uspořádány tak, aby definice ukazovala podstatu objektu definovaného pojmu a jeho historický vývoj“ (Rickevičiūtė 1960: 149). Klaus-Dirk Schmitz upozorňuje, že „nejlepší je, když definice souvisejí s jinými pojmy a uvádějí charakteristické vlastnosti definovaného pojmu. Na základě definic a vlastností pojmů lze pojmy vzájemně propojit a vytvořit jejich systémy, které odrážejí poznatky o určité oblasti či podoblasti“ (Schmitz 2015: 25). Nejnovější mezinárodní norma ISO 704 z roku 2022 Terminology work – Principles and methods v zásadě zdůrazňuje totéž – v definici musí být uvedeny podstatné znaky definovaného pojmu, a tím se pojem odlišuje od ostatních pojmů téže oborové oblasti (ISO 704 2022: 33). Při definování je tedy třeba vybrat takové nezbytné a doplňující (vedlejší) znaky, které ukazují, jak definovaný pojem souvisí s ostatními pojmy téže oblasti a čím se od nich liší. Definování pojmu je tedy nepochybně složitým logickým úkonem, který vyžaduje znalost příslušného oboru, a výsledkem tohoto úkonu je definice termínu. Pokud jde o litevskou terminologii obecně, litevskou terminologii ve 20. století výrazně ovlivnila z politických, historických a dalších důvodů ruská terminologická škola. V publikaci Terminologinis darbas (Pagrindai ir metodai), přeložené z ruštiny v roce 1973 a sestavené na základě prací inženýra Dmitrije Lotěho (1898–1950) a Výboru pro vědeckotechnickou terminologii Akademie věd SSSR, se píše, že při odhalování obsahu pojmu je třeba věnovat pozornost jeho místu v klasifikaci pojmů, a proto je nezbytné pojmy určité oblasti správně klasifikovat. Kromě toho jsou vymezeny i obecné požadavky na definice, například že definice mají zachycovat přesný obsah pojmu, odhalovat jeho podstatu, „nesmějí omezovat vědeckotechnické myšlení“ (TD 1973: 21), mají být pokud možno slovní a odpovídat jazykovým normám; v definicích „by se měly používat pojmy (termíny), které již byly dříve definovány nebo jsou všeobecně známé“ (TD 1973: 22). 120 Aušra Rimkutė-Ganुसauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai Pokyny pro psaní definic najdeme již v neplatné normě Lietuvos RST 1115–90 z roku 1993, kterou pracovníci Vilniuské univerzity a Litevského jazykového institutu připravili podle ISO 704–87 a přizpůsobili litevštině: Terminologijos principai ir metodai. Uvádí zásady tvorby definic: „Pojmy používané k sestavení definice2 musí být označeny termíny, které se v daném systému již používají nebo jsou dobře známé. V každém případě se odborník sestavující definici musí ujistit, že termínům budou všichni rozumět“ (Lietuvos RST 1115–90: 7). Norma také stanoví, jaká pravidla je třeba při psaní definic dodržovat. Nejprve uvádí jeden ze základních požadavků: „definice musí odrážet podstatné znaky pojmu“ (Lietuvos RST 1115–90: 8). Druhý požadavek zní: „Definice musí zahrnovat všechny podstatné znaky, které umožňují přímou identifikaci pojmu v konkrétním systému pojmů. Rozlišovací znaky se vybírají z příslušného systému pojmů“ (Lietuvos RST 1115–90: 8). Třetím důležitým požadavkem je systematičnost definic: „Definice musí odrážet znaky pojmu a systémové vztahy mezi pojmy těmito způsoby: 1) uvedením podstatných znaků širšího pojmu, na nichž jsou vztahy založeny; <...>; 2) jejich odlišením od koordinovaných pojmů“ (Lietuvos RST 1115–90: 8). Posledním požadavkem uvedeným v normě je stručnost definic: „Do definice je nutné zahrnout pouze podstatné (vnější a vnitřní) znaky konkrétního pojmu. Není účelné do definice zařazovat další znaky, které lze z těchto znaků odvodit“ (Lietuvos RST 1115–90: 9). Nejnovější mezinárodní norma ISO 704 Terminology work – Principles and methods, již zmíněná výše, v zásadě zdůrazňuje stejné požadavky (ISO 704 2022: 33). Protože se terminologické normy zpracovávají stejně jako terminologické slovníky, terminologové a autoři i zpracovatelé terminologických slovníků se těmito požadavky na psaní definic při hodnocení či tvorbě terminologických definic řídili a v zásadě se jimi řídí dodnes. Ve Obecných požadavcích na zpracování terminologických slovníků schválených protokolním usnesením Státní komise pro litevský jazyk ze dne 20. prosince 2007 (doporučení R-4) (ve znění protokolního usnesení č. PN-8 ze dne 3. prosince 2015) se uvádí, čemu je třeba věnovat pozornost při psaní definic do terminologických slovníků připravovaných v rámci jazykových programů uskutečňovaných Státní komisí pro litevský jazyk a hodnocených podle Pravidel hodnocení terminologických slovníků: „V definici termínu musí být přesně uvedeno 2 V normě se slovo definice používá ve významu „definice“. Terminologija | 2024 | 31 121 podstata pojmu a uvést jeho rozlišovací znaky (vyhnout se nepodstatným věcem). Definice musí být úplná, ale pokud možno co nejkratší, jazykově správná a stylisticky plynulá. Definice pojmů rozlišovaných na základě jednoho kritéria musí mít stejný model. „Slovník současné litevštiny“ a obdobné publikace v jiných jazycích nemohou být zdrojem terminologických definic – podávají vysvětlení neterminologických, nýbrž lexikálních významů“ (TŽRBR 2015). Tyto požadavky neobsahují žádné podrobnější pokyny k tvorbě definic. Podle Augustina Ndi-Kimbiho by písemné podoby definic měly splňovat určité požadavky, které terminologové, a tedy i terminografové, obecně přijímají (Ndi-Kimbi 1994: 327). Podle jeho názoru starověcí řečtí a pozdější filosofové, kteří se zabývali definicemi, sice nepřihlíželi k požadavkům terminologie a nerozebírali případy použití definic mimo vlastní obor, avšak jimi uplatňované modely a pravidla logických definic nejsou vždy vhodné, a proto v některých případech neodpovídají potřebám současné terminologie. Jelikož však teoretických úvah o definicích termínů není mnoho, je v řadě případů nutné vracet se k pravidlům formulování definic navrženým filosofy a logiky (Ndi-Kimbi 1994: 328). Jak již bylo zmíněno, logika a její zákony jsou při pojednávání o definicích termínů obzvláště důležité. Právě proto se v logice definice považuje především za logický úkon, jímž se odhalují podstatné znaky definovaného objektu a definovaný objekt se odlišuje od ostatních objektů (Ažubalis 2008: 30, srov. VLEe3). Uvádí se, že definice se skládá z těchto částí: 1) definiendum (lat. definiendum, Dfd) – pojem, který se definuje; 2) definiens (lat. definiens, Dfn) – pojmy, jimiž se pojem definuje; 3) spojovací výraz („je“, „znamená“, „nazývá se“, „totéž co“ aj.; místo něj lze napsat pomlčku), který vyjadřuje vztah mezi definiendem a definiens (Plečkaitis 2004: 163; Ažubalis 2008: 30; Eidukienė 2009: 60; Bubelis a kol. 2012: 116; Valatka 2014: 63). Logickou formu definice lze tedy vyjádřit následujícím vzorcem: T ≡ A, kde T je termín (definiendum), A je definice (definiens) a ≡ je znak ekvivalence (tj. spojovací výraz). 3 Srov. „definice (lat. definitio), logický úkon, jímž se stanovují kritéria pro odlišení zkoumaného objektu od ostatních objektů uvedením jeho specifik a významu používaného nebo zaváděného jazykového výrazu“ (VLEe). 122 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai Spojovací výraz nejčastěji vídáme v textech, v terminologických databázích a výkladových terminologických slovnících (tištěných i elektronických) však tento výraz nenajdeme – obvykle se uvádí termín a jeho definice se odlišuje graficky (jinou barvou, jiným písmem apod.); v databázích může být definice uvedena v jiné datové buňce apod. V analyzovaném Výkladovém slovníku geografických termínů spojovací výraz rovněž chybí, protože, jak již bylo zmíněno, informace v terminologických heslech jsou uvedeny v tabulce, a proto je definice uvedena v samostatném sloupci. Bruno de Bessé tvrdí, že samotný akt definování pojmu musí být založen na analýze konceptů (pojmů), a dodává, že terminologové nebo odborníci vytvářející termíny tuto analýzu velmi často neprovádějí, tj. systematicky neanalyzují pojmy ani jejich systémy, ačkoli by to měli nějakým způsobem dělat – v hlavě nebo v poznámkách –, aby dokázali řešit i ty nejsložitější problémy související se vztahy pojmů k jiným pojmům, vyčleňováním jejich rysů, definováním a dalšími otázkami (De Bessé 1997: 66, 106). Chceme-li tedy určitý pojem správně definovat, tj. vytvořit definici termínu, je třeba provést přípravné práce. K. Gaivenis poznamenává, že „struktura definic ve výkladových terminologických slovnících závisí na obsahu a šíři rozsahu pojmu označovaného termínem a na místě termínu v systému klasifikace pojmů“ (Gaivenis 2002: 74). Při analýze definic ve výkladových terminologických slovnících se neobejdeme bez pojednání o pojmu termínového významu. Termínový význam není totéž co lexikální, jinými slovy význam běžného slova4, avšak z hlediska struktury jsou si tyto významy poměrně podobné, neboť je spojují sémantické komponenty, nazývané také sémy (Jakaitienė 2010: 57). Lexikální význam je podle VLEe „individuální část obsahu slova – konceptuální informace o pojmenovávané věci, kterou slovo vyjadřuje. Obsah slova tvoří významy různé míry abstrakce: gramatický (slovní druh, k němuž slovo patří), obecný (odvozovací nebo sémantické skupiny, do nichž slovo náleží) a individuální. Např. slovo rašytojas je konkrétní podstatné jméno, jeho obecný skupinový význam je označení činitele (podobně jako jiná podstatná jména vytvořená z sloves příponou –tojas označují toho, kdo vykonává děj vyjádřený základovým slovem), individuální význam je ‚osoba, která tvoří díla krásné literatury‘.“ Lexikální význam podle K. Gaivenise odráží u termínových významů „intenzi a některé složky implikacionálu“. 4 Srov. „Význam odhalující vztah zvukového komplexu tvořícího slovo k předmětu, jevu či pojmu, který je tímto komplexem vyjádřen“ (Kvašytė 2005: 52). Terminologija | 2024 | 31 123 semas“ (Gaivenis 2002: 17). Terminine reikšmė terminologų suvokiama kaip reikšmė, būdinga žodžiui tam tikros srities terminijoje (Kvašytė 2005: 53). Kitaip tariant, terminine reikšmė siejasi su specialiu, ne visiems žinomu tikrovės objektu (denotatu). Pvz., terminas nuotėkis geografijos specialistų suprantamas kaip vandens apytakos procesas: Vandens apytakos procesas, kai vanduo teka drenažo srities link. AGTŽ 2021: 122. V oboru hydrogeologie je termín nuotėkis charakterizován jako množství vody: Množství vody odtékající z jednotky plochy pevniny za určitou dobu; vyjadřuje se průtokem, modulem a koeficientem odtoku. EHTŽ 2003. Porovnáme-li tedy termíny z fyzické geografie a hydrogeologie, vidíme, že termín nuotėkis má v různých oborech odlišné termínové významy. V obou oborech je však pojem nuotėkis spojen s vodou. Jak je patrné z první definice, její první část tvoří nejdůležitější slovo definice, procesas, přičemž je uvedeno i to, o jaký proces jde – vandens apytakos; druhá část definice vyjadřuje základní rys pojmu – vanduo teka drenažo srities link. Definice užívaná v hydrogeologii je poněkud širší: její logickou dominantou, tj. hlavním slovem definice, je slovo kiekis; uvádí se, že jde o vandens množství, a poté se popisuje, čím se toto množství vyznačuje – nuteka iš sausumos ploto vieneto per tam tikrą laiką. Pojednávaná definice je rozšířena o další informace, které uvádějí sekundární rysy spojené s definovaným pojmem. Shrneme-li uvedené, lze říci, že termínový význam termínu v každém oboru má přesně vymezené hranice stanovené definicí. Není však samozřejmě vždy jasné, jaké by tyto hranice měly být a jak by měly souviset se základními a nezákladními (doplňkovými) rysy termínového významu, které je nutné při definování určitého pojmu zdůraznit. Za základními rysy definovaného pojmu lze považovat takové rysy, z nichž každý je nezbytný a dostačující k definování pojmu a jeho odlišení od ostatních pojmů téže kategorie. Podle Algirdase Ažubalise jsou základní rysy určitého objektu takové, z nichž „každý jednotlivě je nezbytný a všechny dohromady dostačují k tomu, aby bylo možné určitý objekt odlišit od ostatních (i podobných) objektů“ (Ažubalis 2008: 24). Nezákladní rysy pojmu jsou takové, které jej doplňují, avšak bez nichž se obsah pojmu nemění. V logice se rozlišují také obecné rysy, které jsou důležité i při pojednání o 124 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai definice termínů. Obecné rysy jsou „charakteristické pro všechny objekty určité skupiny“ (Ažubalis 2008: 24). S ohledem na to, co bylo řečeno, je třeba dodat, že každá definovaná pojmová jednotka může mít nejen jeden nebo dva, ale mnoho rysů, a právě proto je prakticky nemožné uvést je všechny. Při formulování definice se proto dodržuje zásada uvádět pouze podstatné rysy, které definovaný pojem odlišují od ostatních pojmů. Lexikální význam může být bezpochyby základem termínového významu. Stává se, že termín má více než jeden termínový význam, proto se každý jeho význam obvykle definuje samostatně jako samostatná jednotka. Výkladový slovník geografických termínů neobsahuje mnoho termínů s více než jedním významem. V případech, kdy má termín více významů, se definují samostatně a číslují se, např.: kolonizacija 1. Obsazení jiné země nebo území a jeho přeměna v kolonii. 2. Hromadné stěhování lidí za účelem usazení v jiných zemích a na jiných územích. AGTŽ 2021: 208. Jak je patrné z příkladu, termín kolonizacija má dva termínové významy: první souvisí s obsazením země nebo území, druhý s hromadným stěhováním za účelem usazení. Alvydas Umbrasas upozorňuje, že „[K] samostatnějšímu definování každého významu vede počítačové zpracování slovníků a vkládání do terminologických databází“ (Umbrasas 2008: 222). Z přezkoumání vybraných geografických termínů vyplývá, že mnohoznačné termíny, tj. termíny, které mají dva nebo více významů (termín europeizacija uvedený v geografickém slovníku (AGTŽ 2021: 280) má dokonce 4 významy; bylo nalezeno 5 termínů (sėklius, metropolis, miestas, geografinė kultūra ir tauta), z nichž každý má 3 významy), tvoří přibližně 2,3%. To je tedy malé procento ve srovnání s termíny, které mají jeden význam (97,7%). Je třeba připomenout, že mnohoznačnost jako sémantický jev se tradičně považuje za jeden z hlavních problémů terminologie a usiluje se o dodržování zásady: jeden termín – jeden význam v daném oboru, aby se předešlo nejednoznačnosti5. Jak je patrné, požadavek jednoznačnosti, jeden z požadavků kladených na termíny, je v analyzovaném Výkladovém slovníku geografických termínů v zásadě dodržen. Vrátíme-li se však ke struktuře definic termínů, je třeba říci, že v terminologii i terminografii je definice termínu nejdůležitější 5 Palmira Zemlevičiūtė v článku K otázce mnohoznačnosti lékařských termínů z konce 19. a počátku 20. století podrobně pojednává o pojetí mnohoznačnosti v terminologii a lékařském názvosloví (Zemlevičiūtė 2020: 98–131). Terminologija | 2024 | 31 125 prostředek, který pomáhá jasně, přesně a logicky vyjádřit podstatu pojmu; jinými slovy, definice pomáhá propojit pojem s termínem, který jej reprezentuje. Potíže vznikají proto, že neexistuje jediná forma definice, jediný typ definice ani jediný model struktury definice, který by vyhovoval všem typům pojmů. Kromě toho je třeba mít na paměti, že vše zmíněné závisí také na tom, jakou definici je třeba vytvořit – definice termínu se musí psát jedním způsobem, encyklopedická definice jiným a definice běžného slova ještě jinak. Ve výkladovém slovníku geografických termínů se termíny z hlediska obsahu dělí do dvou skupin: na nadřazené a podřazené. Výpočty ukázaly, že ve slovníku je definováno nejvíce nadřazených termínů – 71%, podstatně méně je podřazených – pouhých 29%. Nadřazeným termínem se rozumí termín označující obecnější pojem, tj. rodový pojem, zatímco podřazeným termínem je termín označující konkrétnější, tj. druhový pojem (Kvašytė 2005: 67, 69). Podrobnější analýza nadřazených a podřazených termínů není vzhledem k omezenému rozsahu článku prováděna. ZVLÁŠTNOSTI DEFINIC PODŘAZENÝCH TERMÍNŮ Podřazené termíny jsou z hlediska formy víceslovné. Ve výkladovém slovníku geografických termínů je definováno nejvíce dvojslovných podřazených termínů (50%), podstatně méně trojslovných – 37% – a pouhých 13% tvoří víceslovné termíny o čtyřech či více slovech. Z rozboru 648 definic podřazených geografických termínů vyplývá, že jsou sestavovány systémově: zpravidla se vysvětluje druhová složka (nebo složky) víceslovného termínu, zatímco nadřazený termín, který v definici tohoto termínu představuje logické jádro (může být jednoslovný i víceslovný), je ve slovníku definován samostatně. Je třeba uvést, že pojem logické jádro, který použil terminolog K. Gaivenis (Gaivenis 2004: 106), je v článku chápán jako hlavní, nejdůležitější slovo či slovní spojení, jímž definice začíná. Při definování dvouslovného termínu se logické jádro zpravidla shoduje s hlavní složkou tohoto termínu, tj. se složkou označující rodový pojem; při definování víceslovného termínu s více než dvěma složkami je logickým jádrem slovní spojení shodující se s termínem, který má dvě či více složek. Bylo zjištěno, že největší část definic podřazených termínů (81,5%, viz obr. 1) je vytvořena podle následujícího modelu: 126 Aušra Rimkutė-Ganauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai Model I RT = LD + EP, kde RT – podřazený termín, LD – logické jádro, EP – podstatný rozlišující znak (– znaky) definovaného pojmu. Například: frontální srážky Srážky vznikající při přechodu teplé, studené či okluzní atmosférické fronty. AGTŽ 2021: 92. ekvivalentní teplota vzduchu Teplota vzduchu, které by daný objem vzduchu dosáhl, kdyby veškerá vodní pára v něm obsažená zkondenzovala na vodní kapky. AGTŽ 2021: 96. Jak z definic vidíme, začínají logickými jádry srážky a teplota vzduchu, po nichž se vysvětlují druhové složky víceslovných termínů frontální a ekvivalentní. Autoři slovníku považují tato logická jádra definic za nadřazené termíny a definují je ve slovníku samostatně: srážky Produkty kondenzace vodní páry v atmosféře v kapalném či pevném skupenství, které dopadají na zemský povrch. AGTŽ 2021: 92. teplota vzduchu Teplota zaznamenaná teploměrem umístěným ve vzduchu, na který nedopadají přímé sluneční paprsky. V meteorologii se teplota vyjadřuje ve stupních Celsiovy stupnice (°C), zatímco absolutní teplota se vyjadřuje ve stupních Kelvinovy stupnice (K). AGTŽ 2021: 96. Většina druhových termínů uvedených ve Výkladovém slovníku geografických termínů tedy začíná logickou dominantou (jednoslovnou či víceslovnou). Jak již bylo zmíněno, logická dominanta je ve slovníku již definována, tj. její definice je uvedena u definic příbuzných termínů. Za logickou dominantou se obvykle píše čárka a po ní se uvádějí esenciální znaky, které vysvětlují druhovou složku či složky definovaného termínu. Tento model definice druhového termínu ve výkladovém slovníku v zásadě odpovídá nejrozšířenějšímu typu definic termínů – intenzionální definici. Intenzionální definice je definice, která uvádí „nejbližší již definovaný nebo všem známý rodový pojem a znaky, které charakterizují druhové rozdíly pojmu“ (Kvašytė 2005: 13; srov. Gaivenis 2002: 30; Löckinger, Kockaert, Budin 2015). Podle K. Gaivenise, Terminologija | 2024 | 31 127 „[I]ntenzionální definice jsou většinou klasické definice definitio per genus proximum et differentiam specificam. V těchto definicích může druhový rozdíl zahrnovat nikoli jeden, nýbrž několik znaků. Je tomu tak proto, že nastávají případy, kdy nelze najít jediný znak, který by definovaný objekt odlišil od všech ostatních objektů a v zásadě odhalil jeho obsah“ (Gaivenis 2002: 30). V logice se klasická definice, kterou terminolog zmiňuje, na základě vztahu mezi příbuznými a druhovými pojmy nazývá také definice pomocí nejbližšího rodu a druhového rozdílu. Intenzionální definice je typ definice termínu, který se v terminologii používá nejčastěji. Zřejmě právě proto se v některých pracích nazývá terminologickou definicí (Pavel, Nolet 2001: 24). Mezinárodní norma ISO 704 z roku 2022 Terminology work – Principles and methods uvádí, že intenzionální definice jsou pro definování termínů nejvhodnější a měly by se používat nejčastěji, neboť nejlépe odhalují vlastnosti definovaného pojmu v systému pojmů (ISO 704 2022: 33). Intenzionální definice se tedy považuje za standardní terminologickou definici. K. Gaivenis tyto definice označuje také jako úplné (Gaivenis 2004: 105) a uvádí, že „[T]ímto typem definic se řeší dva poznávací úkoly: a) odhalují se esenciální rysy definovaného termínového designátu; b) definovaný designát se odlišuje od designátů jemu blízkých“ (Gaivenis 2004: 105). Struktura druhého modelu definic druhových termínů se poněkud liší, protože na jeho začátku se uvádí esenciální znak či znaky definovaného pojmu, zatímco logická dominanta se přesouvá na konec definice. Schematicky lze takovou definici znázornit takto: Model II RT = EP + LD, kde RT je druhový termín, EP je esenciální rozlišovací znak (znaky) definovaného pojmu a LD je logická dominanta. Tento model definice lze ilustrovat na příkladu druhového termínu nešeiminis namų ūkis: nepodnikající domácnost Giminystės ryšiais nesusijusių asmenų grupės namų ūkis. AGTŽ 2021: 178. Z definice je patrné, že vysvětluje vedlejší složku tříslovného termínu nešeiminis, zatímco logická dominanta namų ūkis, která je ve slovníku definována samostatně, se uvádí až na konci definice. Druhové termíny tohoto modelu 128 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai Definice v analyzovaném materiálu tvoří pouhá přibližně 2,1% (viz obr. 1) všech definic druhových termínů. Takové definice lze snadno přeformulovat na definice prvního modelu. Charakteristickým rysem tohoto modelu definice je stručnost. Definice jsou jednověté a krátké. Definice tohoto modelu tedy splňují jeden z důležitých požadavků, které terminologové zdůrazňují a jež byly zmíněny na začátku článku. Za podtyp prvního modelu lze považovat další model definic druhových termínů. Lze jej znázornit následujícím schématem: Model III RT = PLD + EP, kde RT je druhový termín, PLD je logická dominanta a před ní stojící a ji doplňující příznak, EP je podstatný rozlišovací příznak (příznaky) definovaného pojmu. Například termín okluzní atmosférická fronta (viz příklad níže) je vysvětlen pomocí rodového termínu atmosférická fronta, který je již definován ve slovníku, doplněného o sekundární informaci (obvykle vyjádřenou jedním nebo dvěma slovy); za čárkou se pak popisuje, proč je atmosférická fronta okluzní, tj. ve druhé části definice jsou popsány charakteristické rysy této atmosférické fronty (má vlastnosti studené a teplé fronty), jinými slovy, čím se liší od ostatních druhových termínů s logickou dominantou atmosférická fronta, jako jsou sekundární atmosférická fronta, arktická atmosférická fronta, polární atmosférická fronta, stacionární atmosférická fronta, studená atmosférická fronta, teplá atmosférická fronta a výšková atmosférická fronta, uvedených v analyzovaném zdroji: okluzní atmosférická fronta Složená atmosférická fronta, která má vlastnosti studené a teplé fronty a která ve vyšších vrstvách troposféry odpovídá teplému hřebeni. <…>. AGTŽ 2021: 82. Při podrobnějším rozboru uvedené definice lze konstatovat, že příznak složený „sestávající z částí, vytvořený“ (DLKŽe) před rodovým termínem atmosférická fronta se pravděpodobně objevil proto, že okluzní atmosférická fronta má vlastnosti dvou front – studené i teplé. Kdyby definice termínu okluzní atmosférická fronta začínala logickou dominantou atmosférická fronta bez slova složená, byla by podle všeho definice rovněž srozumitelná a vystihovala by podstatné rysy definovaného pojmu. Definice uvedeného typu tvoří v analyzovaném souboru definic více než desetinu všech definic druhových termínů (11,9%, viz obr. 1). Terminologija | 2024 | 31 129 Nejsou tedy časté, lze je však velmi snadno přeformulovat na definice prvního modelu. Srov. také: bipolinis arealas Rozdělený areál, v němž je tentýž druh rozšířen ve středních zeměpisných šířkách severní a jižní polokoule, v tropickém pásmu se však nevyskytuje. AGTŽ 2021: 136. Stejně jako v případě definice termínu okliuzinis atmosferos frontas začíná definice dvouslovného termínu bipolinis arealas logickou dominantou, kterou představuje nadřazený termín (arealas), a před ní je uveden určitý jeho příznak (perskirtas); dále se po logické dominantě vysvětluje, proč se areál nazývá bipoliniu, tj. uvádějí se podstatné znaky definovaného objektu (rozšířen ve středních zeměpisných šířkách severní a jižní polokoule, v tropickém pásmu se nevyskytuje). Další – čtvrtý – model definic druhových termínů je v zásadě stejně dvojčlenný jako dříve probírané modely, liší se však od ostatních tím, že definice začíná již definovanou logickou dominantou, tj. nadřazeným termínem doplněným slovem vyjadřujícím vztah nebo jej upřesňujícím, např.: bendroji geomorfologija Odvětví geomorfologie, které zkoumá obecné principy a zákonitosti vzniku forem reliéfu a jejich komplexů, jejich globální rozšíření a vývoj. AGTŽ 2021: 38. Jak vyplývá z definice víceslovného termínu bendroji geomorfologija, začíná také spojením slov geomorfologijos šaka, které následuje po logické dominantě; jeho první slovo, geomorfologija, je ve slovníku samostatně definovaným nadřazeným termínem, zatímco slovo šaka tento nadřazený termín doplňuje. Za logickou dominantou následuje čárka a poté jsou uvedeny rozlišující znaky druhového termínu. Tento model struktury definic lze znázornit následujícím schématem: Model IV RT = LDS + EP, kde RT je druhový termín, LDS je logická dominanta se slovem vyjadřujícím vztah, EP je podstatný rozlišovací znak (znaky) definovaného pojmu. Tento model definice se svou strukturou, jak již bylo zmíněno, shoduje s nejčastějšími definicemi prvního modelu, při posuzování formálního vyjádření definic je však patrný rozdíl oproti definicím prvního modelu. Čtvrtý model definic není častý; ve zkoumaném materiálu bylo nalezeno pouze 3,1% (viz obr. 1) definic druhových termínů tohoto modelu. Pátý model definic druhových termínů nalezený v Aiškinamajame geografijos terminų žodyne je velmi vzácný (1,4%, viz obr. 1). Tento model vypadá takto: 130 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai Model V RT = PRTDA + EP, kde RT je druhový termín, PRTDA je popis hlavního komponentu druhového termínu, EP je podstatný rozlišovací znak (znaky) definovaného pojmu. Tyto definice se od ostatních liší tím, že nemají logickou dominantu definovanou ve slovníku. Takové definice začínají stručným popisem hlavního komponentu druhového termínu a za čárkou jsou uvedeny podstatné rozlišovací znaky definovaného pojmu. Porovnejme definice dvou druhových termínů: orografický cyklon Oblast nízkého atmosférického tlaku, která vzniká na závětrné straně horského pásma – hory zastavují proudění vzduchu. <...>. AGTŽ 2021: 86 ir tropický cyklon Atmosférický vír nízkého tlaku, který se vyznačuje pásmem bouřkových větrů na periferii a vzniká nad oceánskými oblastmi tropického pásma (jejichž Tpav ≥ 26 °C). AGTŽ 2021: 86. V Aiškinamajame geografijos terminų žodyne je termín cyklon, který je nadřazeným termínem, definován samostatně: cyklon 1. Atmosférický vír nízkého tlaku (nejnižší tlak je ve středu), v němž vzduch cirkuluje kolem středu proti směru hodinových ručiček na severní polokouli a po směru hodinových ručiček na jižní polokouli. 2. Oblast s nižším atmosférickým tlakem než v okolních oblastech, vyznačovaná na mapách počasí a klimatu. AGTŽ 2021: 86. Jak je patrné z definice, slovník uvádí dva významy termínu ciklonas. Druhový termín orografinis ciklonas souvisí s druhým významem termínu ciklono („oblast atmosférického tlaku nižšího než v okolních oblastech“), zatímco atogrąžų ciklonas souvisí s prvním významem („atmosférický vír s nízkým tlakem“). Terminologové i terminografové obvykle tvrdí, že obecné termíny, které již byly definovány, není třeba v druhových termínech znovu vysvětlovat; nejdůležitější je odhalit podstatné rozlišovací znaky definovaného pojmu, a je-li třeba, pokusit se vysvětlit, jak tyto znaky vznikají apod. Pátý model definic, o němž je zde řeč, se však, jak vidíme, objevuje v případech, kdy se usiluje o jasnost a přesnost a o zamezení dvojznačnosti. V analyzovaném prameni takových případů není mnoho, protože, jak již bylo zmíněno, termínů se dvěma či Terminologija | 2024 | 31 131 Obr. 1. Četnost modelů definic druhových termínů (v%) více významy je rovněž jen několik. Všechny termíny definované podle tohoto modelu jsou dvouslovné. Jak ukazuje provedený výzkum, v Vysvětlujícím slovníku geografických termínů jsou druhové termíny definovány podle pěti modelů (viz obr. 1). Lze konstatovat, že v uspořádané a normované geografické terminologii převažují klasické definice, označované také jako definitio per genus proximum et differentiam specificam. Tyto definice prostřednictvím rodu a druhového rozdílu vedle rodu (obecného termínu) odhalují druhové rozdíly, tj. to, co je v tomto článku označováno jako rozlišovací znaky. Jak jsme viděli na příkladech, tyto znaky pomáhají charakterizovat definovaný pojem jako druh (druhový termín) a umožňují jej odlišit od všech ostatních odpovídajících pojmů téže kategorie. Určení druhového rozdílu je jedním ze zásadních úkonů při přesném definování a odlišení definovaného pojmu od ostatních. Právě proto se uvádí, že pro tentýž pojem nemusí existovat jediná definice; definic může být tolik, kolik bude vymezeno nejdůležitějších znaků a jaké tyto znaky budou, takže „správná může být nejen jedna, ale i několik definic termínu“ (Gaivenis 2002: 19). Volba jednoho převládajícího modelu definic druhových termínů ukazuje, že definice jsou formulovány na základě principu analogie. Taková standardizace definic zřejmě souvisí s požadavky kladenými na výkladové terminologické slovníky. Mezi důležité požadavky kladené na definice patří stručnost a logičnost, které zmiňují nejen terminologové, ale i logikové a které uvádí také nejnovější norma ISO 704. V ideálním případě by tedy definice termínu měla být formulována jednou větou (Ndi-Kimbi 1994: 334), avšak tento 132 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai požadavek nelze vždy splnit. Při přezkoumání definic druhových termínů je patrné, že přibližně 77% všech definic tvoří jedna věta, zatímco zbývající část představují definice o několika větách. Velmi krátkých definic je jen několik, převažují delší věty, v nichž jsou části věty odděleny čárkami, případně i středníky. V takových definicích jsou popsány podstatné či doplňující znaky potřebné k vymezení pojmu. Ačkoli by se mohlo zdát, že čím delší je definice, tím přesnější a úplnější je, nelze to takto předpokládat ve všech případech, neboť k vyjádření terminologického významu druhového termínu by mělo stačit uvést rozlišovací znak (znaky) a/nebo nejdůležitější znak (znaky) pojmu. ZÁVĚRY Definování pojmu v kterémkoli oboru je složitý logický úkon, který vyžaduje znalosti daného oboru, a výsledkem tohoto úkonu je definice termínu. Má-li být pojem správně definován, tj. má-li být vytvořena definice termínu, je třeba provést přípravné práce. Ve výkladových terminologických slovnících je definice považována za výsledek konstruktivní dohody autorů slovníku. Definice odlišuje pojem od jiných pojmů, vymezuje hranice jeho terminologického významu, zaznamenává konceptuální vztahy termínu označujícího daný pojem k ostatním termínům apod. Struktura definice termínu závisí na obsahu a rozsahu pojmu, který termín označuje, i na místě termínu v systému klasifikace pojmů. Výsledky výzkumu ukazují, že ve Výkladovém slovníku geografických termínů jsou definice druhových termínů vytvářeny podle pěti modelů. Nejčastějším modelem definice druhového termínu je uvedení logické dominanty, kterou tvoří jednoslovný nebo víceslovný termín již definovaný ve slovníku, a následné vyjádření podstatných znaků definovaného pojmu po čárce, které objasňují druhovou složku či složky termínu. Ostatní čtyři modely definic druhových termínů jsou méně produktivní a některé lze snadno transformovat na definice podle prvního modelu. Jednotnost a zároveň provázanost definic druhových termínů v Vysvětlujícím slovníku geografických termínů je dána poměrně jasným hierarchickým systémem slovníkových termínů a také soustavnou prací odborníků a terminologů. Terminologija | 2024 | 31 133 ŠALTINIAI AGTŽ 2021: Aiškinamasis geografijos terminų žodynas. Parengė Paulius Kavaliauskas (moksl. red.), Dovilė Krupickaitė (ats. red.) ir kt., Vilnius: Vilniaus universitetas. EHTŽ 2003: Enciklopedinis hidrogeologijos terminų žodynas: lietuvių–anglų–vokiečių–rusų kalbų. Parengė Vytautas Juodkazis (ats. red.), Viktoras Kemešis, Gailė Žaliūdienė, Vilnius: Lietuvos geologijos tarnyba. Prieiga internete: https://terminai.vlkk.lt/. LITERATŪRA Ažubalis Algirdas 2008: Logika ir mokyklinė matematika: monografija, Vilnius: Generolo Jono Žemaičio Lietuvos karo akademija. Bubelis Rimgaudas, Jakimenko Virginija, Valatka Vytis 2012: Logika II: Silogistika, klasių logika, daugiareikšmė, modalinė, normų logika, nededukciniai samprotavimai, Vilnius: Mykolo Romerio universitetas. De Bessé Bruno 1997: Terminological Definitions. – Sue Ellen Wright, Gerhard Budin. Handbook of Terminology Management 1: Basic Aspects of Terminology Management, John Benjamins Publishing Co., 63–74. DLKŽė: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. Stasys Keinys, 8-as patais. ir papild. leid., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021; e. variantas, 2021. DOI: doi.org/10.35321/dlkz. Prieiga internete: https://ekalba.lt. Eidukienė Dalia 2009: Logika, Vilnius: Parama. Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: LKI leidykla. Gaivenis Kazimieras 2004: Sudėtinių terminų pateikimas ir aiškinimas terminų žodynuose. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos: straipsnių rinkinys Kazimierui Gaiveniui atminti. Albina Auk­soriūtė (sud.), Stasys Keinys (ats. red.), Valentina Skujinia, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 85–117. Gaivenis Kazimieras 2014: Rinktiniai raštai. Sudarė Jolanta Gaivenytė-Butler, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. ISO 704 2022: ISO 704: 2022 (E) Terminology work – Principles and methods, Switzerland. Kaulakienė Angele 2014: Terminologija. Terminografija. Terminija: straipsnių rinkinys, Vilnius: Technika. Kvašytė Regina 2005: Mokomasi terminologijos žodynėlis, Šiauliai: VŠĮ Šiaulių universiteto leidykla. Lietuvos RST 1115-90: Lietuvos RST 1115-90 (ISO 704-87) Terminologijos principai ir metodai: oficialus leidinys, Vilnius: Standartizacijos ir kokybės departamentas prie Lietuvos Respublikos Vyriausybės, 1993. Löckinger Georg, Kockaert Hendrik J., Budin Gerhard 2015: Intensional definitions. – Handbook of Terminology Online 1 (2015), Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 60–81. DOI: https://doi.org/10.1075/hot.1.int1. LST ISO 5127:2019 Informacija ir dokumentavimas. Pagrindai ir aiškinamasis žodynas. Prieiga internete: https://lsd.lrv.lt/lt/standartu-terminu-baze/. Ndi-Kimbi Augustin 1994: Guidelines for terminological definitions: The adherence to and deviation from existing rules in BS/ISO 2382: Data Processing and Information Technology Vocabulary. – Terminology. International Journal of Theoretical and Applied Issues in Specialized Communication 1 (2), 327–350. DOI: https://doi.org/10.1075/term.1.2.07ndi. Pavel Silvia, Nolet Diane 2001: Handbook of terminology, Ottawa: Minister of Public Works and Government Services Canada. Plečkaitis Romanas 2004: Logikos pagrindai, Vilnius: Tyto alba. Rickev[i]čiūtė Kristina 1960: Apibrėžimas per artimiausiąją giminę ir rūšinį skirtumą. – Problemos 1, 149–164. DOI: https://doi.org/10.15388/Problemos.1960.0.7259. Rimkutė-Ganusauskienė Aušra 2021: Sudėtinio termino dėmenų ir apibrėžties subordinacija: vieno atvejo analizė. – Terminologija 28, 175–191. DOI: 10.35321/term28-08. Schmitz Klaus-Dirk 2015: Terms in Texts and the Challenge for Terminology Management. – Terminologija 22, 15–25. TD 1973: Terminologinis darbas (Pagrindai ir metodai): pagalbinė priemonė, sudaryta pagal D. Lotes ir TSRS Mokslų akademijos Mokslinės-techninės terminologijos komiteto darbus. Vertė A. Kaulakienė, Vilnius: Mintis. TŽRBR 2015: Terminų žodynų rengimo bendrieji reikalavimai. Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/terminija/terminu-zodynu-rengimo-bendrieji-reikalavimai. 134 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Rūšinių geografijos terminų apibrėžčių struktūros ypatumai Umbrasas Alvydas 2008: Terminų žodynų rengimo bendrieji reikalavimai: kad žodynai būtų geresni. – Terminologija 15, 216–225. Umbrasas Alvydas 2022: Teisės aktų ir jų apibrėžčių reikalavimų klausimu. – Terminologija 29, 120–138. DOI: doi.org/10.35321/term29-07. Valatka Vytis 2014: Apibrėžimas kaip medija scholastinėje mokslo teorijoje. – Logos 81, 62–69. VLEe: Visuotinė lietuvių enciklopedija, e. variantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2020. Prieiga internete: www.vle.lt. Zemlevičiūtė Palmira 2018: Iš terminų žodynų rengimo patirties. – Gimtoji kalba 7, 11–20. Zemlevičiūtė Palmira 2020: XIX a. pab. – XX a. pr. medicinos terminų daugiareikšmiškumo klausimu. – Acta Linguistica Lithuanica 83, 98–131. DOI: doi.org/10.35321/all83-05. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/2044. PECULIARITIES IN THE STRUCTURE OF DEFINITIONS OF SPECIFIC TERMS OF GEOGRAPHY Summary In the field of terminology professionals focus on creating precise definitions of one-word or compound terms. They aim to ensure that these definitions meet specific criteria, including having the extension of concept, also definition must be unambiguous, clear, and non-tautological, must accord with other definitions in the concept system, and must avoid being overly narrow or broad. This article aims – to identify the characteristics of the structure of definitions of specific terms in the geosciences. To accomplish this goal, the following tasks have been established: 1) to examine insights from both Lithuanian and foreign authors regarding the formulation and criteria for term definitions; and 2) to investigate the definitions of specific terms and ascertain their structural models. Aiškinamasis geografijos terminų žodynas (Explanatory Dictionary of Geographical Terms), published in 2021, is selected for this study. It is investigated, that five different definitions’ models of specific terms are used in Aiškinamasis geografijos terminų žodynas. The most common model of definition of specific terms is such model, when at the beginning of definition is told logical dominant and after comma the essential attributes of definition are indicated. This logical dominant is defined as a general term in the dictionary. The other four models of definition of specific terms are less productive, some of them can be readily transformed into the most common model of definition. The clear hierarchical system of terms in Aiškinamasis geografijos terminų žodynas and consistent work of specialists and terminologists determines the uniformity of definitions of specific terms. Gauta 2024-07-05 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2024 | 31 135