Dėl kai kurių vietovardžių tikslintinų lyčių

MARIJA RAZMUKAITĖ Institut litevského jazyka K NĚKTERÝM MÍSTNÍM NÁZVŮM, JEJICHŽ PODOBA VYŽADUJE UPŘESNĚNÍ Předpokládá se, že místní názvy užívané v oficiálním úzu1 jsou poměrně dobře standardizované a normované. Při zkoumání primárních oikonym, jejichž slovotvorným základem jsou hydronyma, se však nacházejí i podoby, které nejsou zcela sjednocené. Nejčastěji se vyskytují případy, kdy se podoby oikonyma a hydronyma liší přízvukem, místem přízvuku, méně často kvalitou kořenových samohlásek nebo gramatickým tvarem. Někdy mohou takové nesrovnalosti mezi podobami obou místních názvů dokonce vyvolávat pochybnosti, zda se oba názvy – oikonymum a hydronymum – nevytvořily samostatně, a nejsou tedy vzájemně souvisejícími názvy. Souvislost slovotvorného základu a odvozeného názvu potvrzují pouze údaje o lokalizaci. Jaké jsou tedy tyto nesrovnalosti a proč vznikly? Jde snad jen o chyby či jiné nesrovnalosti, které se objevily při sestavování rejstříků a seznamů místních názvů? Jistě mohou souviset i s nejazykovými příčinami. Cílem článku je pojednat o takových slovotvorně souvisejících místních názvech, jejichž podoby uvádějí normativní zdroje odlišně. Zkoumají se oikonyma z Příručky administrativně-územního členění Litevské SSR (ATSŽ) a hydronyma z Rejstříku názvů řek a jezer Litevské SSR (LUEV). Je třeba připomenout, že údaje pro seznamy názvů obydlených míst v ATSŽ byly z větší části převzaty nikoli z kartotéky místních názvů zaznamenaných z živé řeči (VK), která se nachází v oddělení toponomastiky Institutu litevského jazyka, nýbrž z již připravených zdrojů názvů obydlených míst, které jazykovědci upravili a normovali – ze souborů místních názvů (VB) sestavených v meziválečném období (asi 1935–1940) podle okresů a obcí. V těchto souborech (jichž bylo sestaveno sedm) byly zaznamenány názvy vesnic, církevních obcí, samot, panských dvorů a statků. Soubory zřejmě, 1 Zde se mají na mysli oficiální normativní zdroje: Příručka administrativně-územního členění Litevské SSR, díl 2, 1976 (dále ATSŽ); Rejstřík názvů řek a jezer Litevské SSR, 1963 (dále LUEV); A. Vanagas. Etymologický slovník litevských hydronym, 1981 (dále LHEŽ) a Slovník místních názvů, 2002 (dále VŽ). 218 KALBOS KULTŪRA | 81 byly připravovány narychlo a mnohé údaje se již nestihly znovu ověřit na místě. ATSŽ tedy mnoho údajů automaticky převzala z VB. LUEV byl sestaven později, kdy již existovala VK, a navíc nebylo třeba tolik spěchat. Snad proto se v něm nevyskytuje mnoho nesprávných podob hydronym; některé z nich již opravil Aleksandras Vanagas ve svém Etymologickém slovníku litevských hydronym. Protože existuje několik desítek případů, kdy se podoba základního místního názvu a odvozeniny formálně neshodují, a tyto nesrovnalosti mohou být různého typu, lze takové dvojice místních názvů rozdělit do několika skupin podle povahy rozdílů. 1. Oikonymum, odvozené od hydronyma, se od základního hydronyma liší přízvukem, místem přízvuku či paradigmatem: Beržė (2) versus Rd: Beržė (4) ř. Rd. Druhý přízvukový typ názvu samoty ukazuje, že podoba Beržė není tisková chyba. Lze se domnívat, že oba místní názvy vznikly samostatně z litevského béržas. Lokalizace obou místních názvů – oikonyma a hydronyma – však dovoluje předpokládat, že název samoty pochází z názvu řeky, který ATSŽ ponechala s nářečním přízvukem staženým z koncovky: Beržė. Podobu oikonyma je třeba opravit na Beržė. Čisavà (4) vesnice Ss, Guob: Čisavà (3b) ř. Ss. Údaje dokládající jiné pády než genitiv (Čisavõs) nebyly ve VK zaznamenány, nezbývá tedy než na základě analogie uznat čtvrtý přízvukový typ oikonyma za správný: v tomto litevském regionu se místní názvy s příponou -ava zpravidla skloňují podle čtvrtého přízvukového typu. Gùžupis (1) vesnice Pšš: Gùžupỹs (3b)2 ř. Pšš. VK zaznamenává dvě variantní podoby tohoto názvu řeky – Gùžupis (1) a Gùžupỹs (3b). Obě podoby jsou správné, oficiální zdroje hydronym – LUEV a LHEŽ – však kodifikovaly pouze podobu Gùžupỹs. Lze předpokládat, že i podobu oikonyma by bylo vhodné změnit na Gùžupỹs. Juõdlė (1) vesnice Šauk: Juõdlė (2) jezero Šauk. Přízvukování názvu jezera je označeno jako správné, protože hydronymum nejspíše pochází z litevského juodlỹs (4) „takový vodní brouk“3 nebo z litevského júodas, -à s metatonií kořenových samohlásek. Opravit by se měla podoba i paradigma oikonyma: Juõdlė vesnice. 2 Jde o jeden z případů, kdy místo přízvuku určila také délka koncové samohlásky. 3K některým obecným slovům litevštiny a jejich výkladu viz Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1956–2002. M. RAZMUKAITĖ. Dėl kai kurių vietovardžių tikslintinų lyčių 219 Kalináuka (1) Mgč: Kalìnauka jezero Smal. Podle údajů VK má název jezera složenou variantu Kalìnaukos ežeras, jejíž první část pochází z názvu vesnice, takže správná podoba oikonyma by měla mít přízvuk na Kalìnauka. Kalnyčià (4) ves. Krž: Kalnyčià (2) řeka Krž. Srov. místní názvy Kalnyčiõs pélkė a Kalnyčios pélkė v okrese Kelmė (VK), které jsou odvozeny od hydronym Kalnyčià (4) a Kalnyčià (2). Dále je třeba poznamenat, že hydronyma žemaitského areálu s příponou -yčia patří ke 4. přízvukovému typu (např.: Voryčià (4) Šlu, Skaryčià (4) Varn, Skirvyčià (4) Rsn, Virvyčià (4) Trš). Lze se domnívat, že oikonymum bylo vytvořeno z varianty hydronyma Kalnyčià náležející ke 4. přízvukovému typu. Mõrkiškė (1) ves. Pkrž: Mõrkiškė (1) řeka Krž. Lze předpokládat, že tyto názvy spolu geneticky nesouvisejí a vznikly samostatně: název vesnice z osobního jména Mõrkus4 (srov. také další názvy vesnic zaznamenané v ATSŽ – Mõrkiškiai Nv; Mõrkiškis Žmt), zatímco hydronymum z osobního jména Mõrkus. Přesto to vzbuzuje pochybnosti, protože místní názvy jsou pravděpodobně pouze nejednotně kodifikovány. Puròniškis (1) ves. Sv: Puròniškis (1) řeka Šmn. Hydronymum lze spojovat s litevským purõnas „blatouch bahenní“ nebo s osobním jménem Purõnas, proto je třeba podobu oikonyma opravit na Puròniškis. Riñgė (2) ves. Tj: Riñgė (1) řeka Tj. Apelativa, s nimiž se tyto místní názvy spojují, mají v litevštině tři různé přízvukové podoby – riñgė, riñgė, ringė. V aukštaitském nářečí je rozšířena podoba riñgė, od níž se odvozuje také hydronymum. Podoba názvu vesnice by se měla shodovat s podobou hydronyma, proto je třeba ji opravit na Riñgė. Ropienà (3) ves. Plk: Ropienà (4) řeka Kr. Hydronymum je v LHEŽ odvozováno od názvu louky a pole Ropienà, který má podle VK přízvuk podle 3. typu: Ropiéną, Ropienojè a také přízvukovou variantu Ropiéną (1) (srov. řeku Praviena v Rmš). Lze předpokládat, že i hydronymum má nejspíše přízvuk podle 3. typu: Ropienà, Ropienõs, nikoli Ropiéną, Ropiéną, Ropienojè. Saltragỹs (3ᵃ) ves. Ilgž: Saltragỹs (3ᵇ) řeka Krk. Údaje VK – Sált(ragi, Saltragyjè – ukazují na přízvukový typ 3ᵇ; kromě toho se uvádí také paralelní podoba hydronyma Saltragis. Jiná přízvuková varianta není zaznamenána, a proto přízvuk oikonyma u Ilgžiai nejspíše není autentický. Santakà (4) ves. Igl: Santakà (3ᵇ) řeka Ss. Jde o zjevnou korektorskou chybu při uvedení přízvukového typu hydronyma. Místní názvy je třeba spojovat s litevským santakà (3ᵃ), starší přízvukovou variantou uváděnou v LKŽ, a proto mají mít přízvuk podle typu 3ᵃ. Šakarvà (3ᵇ) ves. Lkm: Šakarvà (3) řeka Lkm. Místní obyvatelé vyslovují tyto místní názvy s dvojím přízvukem – podle přízvukových typů 3 a 3ᵇ, takže lze říci, že oba místní názvy – oikonymum i hydronymum – mají správný přízvuk. Lze-⟧ 4K osobním jménům viz Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, 1985, 1989. 220 KALBOS KULTŪRA | 81 lze jen hádat, že místní názvy s akcentovým paradigmatem 3 mohou být staršího paradigmatu, zatímco 3b vzniklo analogicky; srov. přízvuk názvu tamního jezera Šakarvai (3b). Týklė (1) ves. Užv: Týklė (2), of. Týklis (2) jezero. Název vesnice nepochybně pochází z neoficiální podoby názvu jezera Týklė (2). VK rovněž obsahuje zápisy tohoto oikonyma s cirkumflexovým přízvukem; na základě toho by se podoba oikonyma měla opravit na Týklė (2). Visinčia (2) ves. Pab: Visinčia (4) ř. Ščn. Údaje VK dokládají pouze názvy vesnice a řeky s akcentovým paradigmatem 4: Visinčia, Visinčios, Visinčią, proto je třeba opravit přízvuk názvu vesnice. V této části jižní Litvy se názvy zakončené na a obvykle skloňují s přízvukem podle 4. akcentového paradigmatu (srov. Gaują, Šalčią). Valčiuva (1) ves. Ss: Valčiuvà (3b) ř. Ss. Všechny starší zápisy VK ukazují na akcentové paradigma 3b názvu řeky: Valčiuvà, Valčiuvõs, Valčiuvą. VK zachycuje pouze genitivní podobu oikonyma Valčiuvõs, zatímco VB uvádí podobu Valčiuva. Lze tedy předpokládat, že podoba převzatá z VB do oficiálních seznamů byla chybně přízvukována, možná dokonce náhodně. Také název vesnice by proto měl mít přízvuk podle 3b akcentového paradigmatu. Žãmbas (4) ves. Krs: Žãmbas (2) ř. Krs. Pouze na základě tvarů nominativu množného čísla místního názvu z okolí Karsakiškia zapsaných ve VK, Žambai, lze usuzovat, že i hydronymum by mělo mít akcentové paradigma 4. 2. Kvalita kořenové samohlásky oikonyma a hydronyma se liší: Bìtvanas (1) vs. Vnd: Bý vanas (1) ř. Vnd. O dlouhé kořenové samohlásce místního názvu pochybuje LHEŽ a pokouší se jej spojovat s litevským bitė. Ačkoli etymologie zůstává nejasná, lze se domnívat, že přízvučná kořenová samohláska v podobě názvu řeky Býtvanas byla v nářečí prodloužena vlivem přízvuku, zatímco podoba hydronyma Bìtvanas by byla autentická. Drùlupis (1) ves. Rm: Drūlupis ř. Rm. Hydronymum spojuje LHEŽ s osobním jménem Drùlià, Drulià. LPŽ zaznamenává také příjmení Drulỹs, Drùlius. Název řeky se tedy spojuje s osobním jménem Drùlià, zatímco název vesnice byl zřejmě při normování ponechán s krátkým u v domnění, že se v nářečí přízvučné u prodlužuje. Je možné, že ve východní aukštaitštině se u v přízvučné pozici prodlužuje, neboť příjmení Drùlià s dlouhou samohláskou je doloženo pouze v jižní části Litvy. Proto by normativní podoba názvu řeky měla být Drūlupis. Duburáitis (1) ves. Antz: Dūburáitis (1) jezero Antz. Název jezera spojuje LHEŽ s litevským duburỹs „prohlubeň“. Podoba oikonyma je uvedena ve spojení se společ- M. RAZMUKAITĖ. Dėl kai kurių vietovardžių tikslintinų lyčių 221 … slova litevského jazyka duburỹs. Je otázkou, zda je podoba s ū autentická (srov. podoby zaznamenané Kazimierem Būgou v okolí Antazavė Duburaitis, Duburỹs)5, neboť slovo dūburỹs je v LKŽ zaznamenáno pouze v jihozápadní Litvě. Dùkinė (1) vesnice v Upt: Dūkinė řeka v Krkn. Hydronymum je v LHEŽ odvozeno z litevského dūkas „bukač“. Oikonymum je třeba považovat nikoli za samostatně vzniklé z osobního jména Dùkas, nýbrž za odvozené od hydronyma Dūkinė, proto musí mít také dlouhé ū: Dūkinė. Nesjednocená podoba oikonyma – Adincavà (2) vesnice v Auk: Adinčiavà (2) řeka v Btr. Tato místní jména pocházejí z příjmení Adinčius, proto by podoba oikonyma neměla zůstat nářeční, ale měla by být stejně jako u hydronyma spisovná – Adinčiavà. Článek přehledně ukazuje, jak a proč se část oikonym, která je třeba považovat za primární útvary odvozené od hydronym, ve oficiálních zdrojích formálně liší od základových slov – hydronym. Podoby některých z nich by bylo možné v budoucnu při sestavování seznamů či soupisů upřesnit nebo opravit. ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ODKAZŮ Ab – Abarauskaĩ (okres Lazdijai) Rd – Radviliškis Akm – Akmẽnė Rm – Ramýgala (okres Panevėžys) Antz – Antãzavė (okres Zarasai) Rsn – Rùsnė (okres Šilutė) Auk – Aukštãdvaris (okres Trakai) Sld – Saldùtiškis (okres Utena) Btr – Butrimónys (okres Alytus) Smal – Smálvos (okres Zarasai) Guob – Guobaĩ (okres Marijampolė) Ss – Sasnavà (okres Marijampolė) Igl – Igliáuka (okres Marijampolė) Sv – Svėdasaĩ (okres Anykščiai) Ilgž – Ilgižiaĩ (okres Raseiniai) Šauk – Šáukenai (okres Kelmė) Kr – Kriūkai (okres Šakiai) Šlčn – Šálčininkai Krk – Krãkės (okres Kėdainiai) Šmn – Šimónys (okres Kupiškis) Krkn – Krekenavà (okres Panevėžys) Tj – Taujė́nai (okres Ukmergė) Krs – Kārsakiškis (okres Panevėžys) Trš – Trýškiai (okres Telšiai) Krž – Krãžiai (okres Kelmė) Upt – Upýtė (okres Panevėžys) Lkm – Liñkmenys (okres Ignalina) Varn – Vārniai (okres Telšiai) Mgč – Magùčiai (okres Zarasai) Vg – Váiguva (okres Kelmė) Mlt – Molétai Vs – Veisiejai (okres Lazdijai) Nr – Nevarė́nai (okres Telšiai) Zbš – Žūbiškės (okres Kaišiadorys) Pab – Pabarė (okres Šalčininkai) Žsl – Žasliai (okres Kaišiadorys) Plk – Plókščiai (okres Šakiai) Žmt – Žemaitkiemis (okres Ukmergė) Pšš – Pašùšvys (okres Radviliškis) 5 Viz Būga K. Rinktiniai raštai 3, 1961, 956. 222 KALBOS KULTŪRA | 81 ŠALTINIAI ATSŽ – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 2, Vilnius: Mintis, 1976. LHEŽ – A. Vanagas. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas, 1981. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, Vilnius, 1956–2002. LPŽ – Lietuvių pavardžių žodynas 1: A–K, Vilnius: Mokslas, 1985; 2: L–Ž, Vilnius: Mokslas, 1989. LUEV – Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1963. VB – Vietovardžių bylos, saugomos LKI Vardyno skyriaus fonduose (mašinraš čiai sudaryti 1935–1940 m.). VK – LKI Vardyno skyriaus vietovardžių kartoteka iš gyvosios kalbos. VŽ – Vietovardžių žodynas. Vyr. red. A. Pupkis. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2002. Gauta 2008 03 26 ON TOPONYMS: SOME FORMS SHOULD BE AMENDED S u m m a r y The paper discusses tens of primary oiconyms originating from hydronyms and differing from them in paradigm, the quality of the root vowel etc. On the basis of the data stored in the card index of the Department of Onomastics of the Institute of the Lithuanian Language and word etymologies, an attempt is made to identify the authentic forms of the base and the derived toponym. To be able to compare them with the present-day forms, the data have been collected from the sources of standard language approved for official use: A Manual of Administrative-Territorial Division of the Lithuanian SSR (Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas, volume 2, 1976), A Manual of River and Lake Names of the Lithuanian SSR (Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, 1963) and A. Vanagas’ Etymological Dictionary of Lithuanian Hydronyms (Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, 1981). MARIJA RAZMUKAITĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius M. RAZMUKAITĖ. Dėl kai kurių vietovardžių tikslintinų lyčių 223