„Kitaip nepasakysi“ (metakalbiniai komentarai tekstuose)

KAZIMIERAS ŽUPERKA Univerzita v Šiauliai JINAK TO ŘÍCT NELZE (METAJAZYKOVÉ KOMENTÁŘE V TEXTECH) Článek pojednává o funkčně-sémantické skupině metajazykových komentářů (MK)1, za její dominantní frázi lze považovat jinak to říct nelze. Těmito komentáři se vyjadřuje přesvědčení o vhodnosti určitého slova či výrazu pro pojmenování dané skutečnosti: mluvčí říká, že našel (alespoň podle svého názoru) optimální způsob vyjádření. Z hlediska funkce a sémantiky stojí komentáře této skupiny v protikladu ke komentářům vyjadřujícím hledání výrazu (jak to jen říct)2, pochybnost o vhodnosti vyjádření apod. (jestli to tak lze říci; lze říci; řekl bych; řekněme to tak; řeknu to tak), jakož i odkazům na nevhodné vyjádření (např. to není to správné slovo; hloupěji to říct nejde). Kromě zdůraznění a komentování výrazu lze v komentáři spatřovat také jakousi omluvu – snahu předejít případnému nesouhlasu, jiné formulaci či jinému pojmenování. Jinými slovy, mluvčí je nejen sám přesvědčen o vhodnosti svého slova, ale snaží se o tom přesvědčit i adresáta. (Ještě zřetelněji ukazuje záměr pojistit se proti opačnému či prostě jinému vyjádření MK toho slova se nebojím.) Analyzované příklady (více než 700) byly shromážděny z různých zdrojů (z písemných i mluvených médií současnosti i sovětské éry, z krásné i odborné literatury, z hovorového jazyka), jakož i z Korpusu současné litevštiny a z litevských jazykových kontextů poskytnutých vyhledávačem Google. 1Termín metajazykový komentář je převzat z publikací českých lingvistů (viz Jiřičková 1979; Mareš 1983). Tento a další termíny charakteristické pro výzkumné práce věnované metajazyku a metatextu byly probrány v předchozích autorových článcích (viz Župerka 1995; Župerka, Inčiūrienė 2005; Macienė, Župerka 2007), proto se v tomto článku používají jako samozřejmé. 2O komentářích této funkčně-sémantické skupiny viz Župerka 1995. K. ŽUPERKA. Kitaip nepasakysi (metakalbiniai komentarai tekstuose) 141 CHARAKTERISTICKÉ KOMENTÁŘE Nejbližšími MK k hlavnímu komentáři probírané funkčně-sémantické skupiny jinak to říct nelze jsou jinak to nenazveš (tento je dokonce častější než jinak to říct nelze), jak (pak) to říct (nazvat; říct, pojmenovat) jinak. K této skupině patří, případně jsou jí velmi blízké, také MK: žádné jiné slovo (zde) nevyhovuje; toto slovo je zde nezbytné; jiné / odlišné slovo nelze použít; pravé slovo (jméno) je takové; přesnější slovo nenacházím; lépe to říct nelze; jinak to říct / pojmenovat mi jazyk nedovolí; nebudu se mýlit, když řeknu a podobně. Těmito MK se vyjadřované přesvědčení o vhodnosti použitého výrazu liší. Některými komentáři se vhodnost určitého výrazu kategoricky potvrzuje, jinými se tvrzení formuluje opatrněji, jako by s určitou výhradou: adresát by mohl pochopit, že mluvčí nepovažuje komentovaný výraz za jediný či optimální, nýbrž pouze za vhodný k popsání dané skutečnosti v komunikační situaci nebo kontextu. Kategoričnost / nekategoričnost MK závisí na modálních slovech, která MK doplňují, a také na gramatických formách vyjádření. Kategoričnost posilují některé intenzifikátory, například příslovce nikterak vedle jinak, částice jen s příslovcem tak, figura opakování: Ten chorobně mučivý pocit [= To... pocitu] nelze nazvat nijak jinak než láskou Ji 2003 23 12; Dospívání – tak a jen tak mohu nazývat stav, v němž se nyní všichni nacházíme LR 1990 40. Kategoričnost tvrzení, že to nelze říct jinak, zmírňuje užití kondicionálu v MK, modálních sloves moci, odvážit se (často se záporem) apod.: jinak bych neřekl / nenazval; jinak bych nemohl / nemohli bychom / nemohu / nebudeš moci / neodvažuji se / neumím říct / pojmenovat. Například: blogiausia tai tie etatiniai skolininkai / aš jų kitaip ir nepavadinčiau / etatiniai skolininkai šnek. 1985 (apie studentus); Mūsų įmonėje padėtis yra tragiška / kitokio žodžio aš negalėčiau panaudoti (= pavartoti) / nes žmonės palikti likimo valiai Rdj 2007 07 27; Aš neabejoju tokio spektaklio aktorių profesionalumu, tačiau nesiryžtu trupės pavadinti kitaip, tik saviveikline... KB 1986 3 21. Některými komentáři blízkými této skupině se, aniž by se tvrdilo, že použitý výraz je údajně optimální, uvádí, že se zvláště hodí k popsání probírané situace: 142 KALBOS KULTŪRA | 81 Říkává se: sehrál politickou roli; nikde se toto rčení nehodí tak jako k Lidovému Sejmu [1940]. Ne nadarmo v Národním divadle začal L. Dovydėnas (LM 1989 08 12); Je třeba se radovat, že po skončení války se ještě včas vzpamatovali a zachránili před zkázou (toto slovo se sem opravdu hodí) desítky a stovky tisíc písní a melodií S. Geda (LM 1986 01 18); Je třeba finanční injekce / to nám pomůže udržet se v divadelním sále Tiskového paláce / řekl jsem to velmi dobře / v divadelním sále Tiskového paláce TV 2000 02 21 (mluvčí zdůrazňuje přesnost svého vyjádření: palác není náš, jen sál). Komentáři z probírané skupiny mluvčí obvykle doprovází s v é vlastní vyjádření. Jazykový projev partnera v rozhovoru nebo třetí osoby se takto hodnotí mnohem méně často. V komentářích se nejčastěji užívá druhá osoba jednotného čísla s obecným významem, vztahovaná především na mluvčího samotného a jeho slova. Když mluvčí použije tvar první osoby jednotného čísla, zdůrazní více svou osobu, avšak právě kontexty s tvarem první osoby se vyznačují prostředky zmírňujícími kategoričnost. Když jsou komentáře s probíraným lexikálním složením proneseny tázací intonací (jde o skutečnou, nikoli řečnickou otázku, tj. nikoli expresivní tvrzení či popření), případně i bez ní, ale s částicemi zda, snad, možná, asi, patří do jiné skupiny – vyjadřují pochybnost o úplné vhodnosti vyjádření. Jde o komentáře nebo se to hodí nazvat jinak / mělo by se to nazvat jinak?; jinak to lze sotva nazvat; jinak by to asi nešlo nazvat; jak to jinak nazvat, je těžké. Např.: Byla to předtucha neštěstí? Jak jinak bych to mohl nazvat? <t>. MK s příslovcem jinak, zájmeny žádný, jiný, odlišný neříká, z jakého hlediska je komentovaný výrok vhodný (lze to pochopit pouze ze situace či kontextu), zatímco MK s přídavným jménem nebo příslovcem odvozeným od přídavného jména (obvykle ve druhém, někdy v třetím nebo základním stupni) lépe / výstižněji / přesněji to říci nelze; (nenajde se) krásnější popis; nejpřesnější název (by byl)... vymezuje a konkrétněji uvádí, proč je zvolený vyjadřovací prostředek vhodný – pro svou krásu, výstižnost, přesnost atd. Např.: rozdíl mezi nimi [optimisty a pesimisty] nejlépe ironizoval Justis Mikutis: jedněm štěnice voní koňakem, zatímco jiným koňak štěnicí... Lépe už to říci nejde! <t>; Ne nadarmo máme rčení – chraň jako vlastní oči. Opravdu výstižněji to říci nelze. Oči je nutné chránit. Nezáleží na tom, kolik ti je <t>; Najednou jsem řekl: / – Máš dobrou maminku, Jonai! / Protože neodpověděl, po chvíli jsem dodal: / – A dobrá je i ta písnička. / Opravdu, hezčeji to říci nelze: když je dobrá matka, je dobrá i píseň Marc 34; Expanzí litevství je podle mého názoru nejpřesnější název pro projevy naší duše, K. ŽŪPERKA. Kitaip nepasakysi (metakalbiniai komentarai tekstuose) 143 aniž bychom se vůbec obávali slova „expanze“ <...> Latinský význam slova expansio – rozšíření, rozprostření – je „mírovou“ podobou tohoto slova KT 1989 06 14; Skutečná a ohavná nevěra je zrada a podlost – to jsou jen jejich pravá jména TMot 1985 9 21. POZICE METAJAZYKOVÝCH KOMENTÁŘŮ Umístění MK probírané skupiny v metajazykové jednotce může být čtveré: a) prepozice: MK se vyslovuje před komentovaným jazykovým prostředkem, b) postpozice: komentář následuje po jazykovém prostředku, jehož optimálnost potvrzuje, c) interpozice: MK se vkládá do víceslovného výroku, který komentuje, d) komentovaný jazykový prostředek se vkládá do komentáře a oddaluje jeho členy. Např.: (a) Když hejno ptáků ohrožuje katastrofa, jinak to říci nelze – k u ř e c í m u k a p u t. Vždyť zatím ještě nemají doklady o původu Š 2006 11; Jak jinak, když se na to díváme z pozice obyčejných občanů, můžeme to nazvat, není-li to snad stále zřetelnější n e ú c t a m o c i k č l o v ě k u? <t>; (b) k r á d e ž n e j v y š š í h o s t u p n ě (jak jinak nazvat lidi, kteří podle vlastního uvážení rozdávají cizí peníze) beztrestně Dlg 2002 10 11; Člověk, který je v y k o ř i s ť o v á n (a jinak to nelze nazvat současných pracovních podmínek učitelů) se nemůže projevit jako profesionál <int>; (c) A ten se cítil hrozně unavený, nohy v l e k l (jinak už to ani říci nelze) j a k o p ř i p o u t a n ý <t>; ale nohu z pedálu akcelerátoru nesundal a n a d l i d s k ý m i – jinak to říci nelze – ú s i l í m přiměl motor znovu ožít <int>; (d) Jeli jsme trolejbusem na náměstí, o kterém jinak, j a k o h r d i n s k o u p í s e ň, nemohu mluvit. Spousta mladých, velmi mladých lidí (možná čtrnáctiletých...), všichni opilí, všichni kouří, všichni se pokoušejí zpívat. Takový byl úvod do nadcházejícího Nového roku KT 1989 2; spolupráci s okupační mocí jinak j a k o k o l a b o r a c i bychom nazvat nemohli <t>. V případech prepozice (a) je MK signálem řečové strategie: adresát je jím jakoby varován, že zazní silné slovo. Postpozitivně (b) připojený MK je závěrečným komentářem; upevňuje a zdůrazňuje použité slovo, navíc jej lze chápat i jako určité ospravedlnění za promyšlený nebo nechtěně pronesený důraznější výrok. Interpozice MK (c) se blíží postpozitivním komentářům, protože nejdůležitější (nejsilnější, charakterizující) slovo daného vyjádření se obvykle vyslovuje před komentářem. Rozděleným (d) bývá zpravidla komentář jinak jak (jinak než)... to nazvat nelze. K interpozici MK bychom mohli zařadit také zdůraznění hodnotícího slova jeho opakováním – když zazní před MK a po MK se zopakuje, např.: 144 KALBOS KULTŪRA | 81 S radostí vstoupila na scénu a dychtivě, jinak to neřekneš, – dychtivě se pustila do práce <t>; Vtom se jedno z jejich [oken] prudce otevřelo a vyletěl jím ven, – jinak to neřekneš, totiž vyletěl do vzduchu, – kdovíjaký těžký pták s podivnými křídly <int>. Statistické údaje o pozici MK byly vypočteny pouze pro metajazykové jednotky s MK jinak to neřekneš (nepojmenuješ); jak (pak) to řekneš (pojmenuješ; říci, pojmenovat). Z 604 příkladů se nejčastěji vyskytovala postpozice (asi 80%). Případy prepozice tvoří asi 12%. Případy vložení komentovaného výrazu do MK byly nalezeny ve více než 6%, nejvzácnější je pak interpozice MK – něco přes 2%. UŽÍVÁNÍ A FUNKCE METAJAZYKOVÝCH JEDNOTEK MK z mluvené skupiny se užívají v takzvaných volných stylech – především v psané publicistice a veřejném i soukromém mluveném projevu. V odborných, vědeckých textech jsou velmi vzácné; lze je najít v textech autorů, kteří ani ve svých vědeckých pracích nedodržují přísný, suchý odborný styl, nevyhýbají se živějšímu, obraznějšímu slovu a vyjadřují se osobněji (i když pomocí neosobní konstrukce), např.: Maximalistické – jinak by to nešlo nazvat – požadavky M. Kūsia <...> – věnovat monografii každému významnějšímu přísloví Sauk 273; Sluneční soustava tedy vytváří v prostoru vesmíru zcela výraznou izolovanou jednotku, které právě přísluší označení „soustava“ Slav 7. Tyto komentáře nejsou typické ani pro umělecké texty, zdá se však, že z docela jiných důvodů. Beletrii se přiznává největší svoboda slova (licentia poetica), zatímco komentáře skupiny jinak to neřekneš tuto svobodu omezují. Filosof Arvydas Šliogeris například říká: „S. Geda napíše nějaké verše – když kvetou hlohy, zasel jsem len, semínka jako zlato v jílových horách... napíše je, ale neříká mi: jen takhle se to dá říct“ (Mt 2007 12 80; zdůrazněno při citování). Znamená to tedy, že když básník říká jinak to neřekneš, v tu chvíli, v tom textu, není básníkem? Sigitas Geda se ve svých esejích tomuto typu komentářů nevyhýbá. Dva příklady z jeho textu: To už je vanutí věčnosti a jinak to tady neřekneš. Právě takové obrazy věčnosti a ideálnosti, přirovnání a souzvuky šeptala Maironiovi božská Múza; poetické zjevení je tak podivuhodné, že pro ně nenajdeš krásnější označení než nadpozemské LM 1987 44. K. ŽUPERKA. Kitaip nepasakysi (metakalbiniai komentarai tekstuose) 145 Výraz, který mluvčí používá a popisuje jako optimální variantu vyjádření, může být (a) vlastní, originální nebo (b) běžným rčením typickým pro danou mluvní situaci, dokonce tropem, který se stal klišé, např.: (a) Byla to nejvyšší noc mého života. Ne, ne, žádné jiné slovo se nehodí; teprve když řeknu „nejvyšší“, spatřím pravou barvu oné noci – temně modrou, rozjasňující se, rozednívající se... P. Dirgėla (Prg 1986 5 53); (b) Když přirovnáš pole k moři, nebudeš originální. Ale když auto uhání jihovýchodně od Kišiněva, vinicím rozprostírajícím se za oknem žádné jiné slovo nesluší. Moře, opravdové bezbřehé moře vinic T 1979 08 08. Z nashromážděného materiálu týkajícího se MK z probírané funkčně-sémantické skupiny je patrné, že se tyto komentáře obvykle užívají v blízkosti expresivních hodnotících výrazů, často u výstižných, silných slov a frází. Hodnocení bývá kladné nebo záporné. Výrazy (slova, fráze) se záporným hodnocením se užívají mnohem častěji (více než desetkrát) a jsou rozmanitější. Kladná (a) a záporná (b) hodnotící slova užívaná v současném jazyce spolu s komentáři skupiny jinak to neřekneš lze ilustrovat následujícími příklady převzatými z metajazykových jednotek: (a) anděl, andílek, nadlidskými (snahami), zlato, obrození, elita (2×), fantastické, (prostě) génius, vynikající (osobnost), štěstí, pohádkové (2×), ráj, (literární) vzlety, zázrak (3×), mistrovské dílo; (b) lhostejnost (spoutaná řetězy lhostejnosti), absurdita, prot litevský, nedbalost, podrazil, (jakási) posedlost, žalostná (situace), osel (2×), (lidská) banda, bandité (2×), blázni, šílený (projekt) (2×), opičí byznys, hajzl, bába, (opravdový) zmetek, cirkus (3×), hulvát, výtržnictví, debil, debilové (země debilů), degradace, špiní, dezinformace, dědci (negativně o mužích), diletantský, žrát („jíst“), fraška, banda, genocida, kohout (o muži), hadí hnízdo (o lidech), zvířata (o lidech), grafomanie, idiot, -i (6×), idiotské (3×), invalidé (přehlídka invalidů), zvrhlíci (mixtura generací zvrhlíků), pomatení (nadšenci), degeneráti, drzost, černá (neděle), čubka (ty jsi ale nějaká čubka), (opravdová) válka, katastrofální, kýč, kolaborace, komerční (hudba), kuriózní, hlupáček, hlupáci (3×, filozofie hlupáků, banda hlupáků), maniaci, puberťačky, puberťák, (stylový) mišmaš, monstra, trouba, jakési zaostalost, neúcta (k člověku), nesmysl(y) (2×), nepoctivost (2×), neúspěch, nepořádek, (bratrstvo) darebáků, ukradli, tvor (o člověku), pomatení, výsměch (lidem), cucák (o mladíkovi), zlomyslnost, provokace, provokativní (krok), psychóza, svévolná (stavba), slabomyslní, násilí, násilný (násilné prostředky), podvodníci (banda podvodníků), zblbnutí, (bylo) vyřízeno, hajzlík, hnus, parchanti, (plýtvání) penězi, tragédie, tragický (rozpočet), přízračný, pokrytkyně, peklo, otroci, slepice (mluvčí o sobě). 146 KALBOS KULTŪRA | 81 Hodnotící odstín komentovaného slova může být (a) zesílen nebo (b) oslaben atributivním slovem: (a) drze nestoudné protahování, klasické mistrovské dílo, velmi působivé, zlé ksichty, odporný nacionalismus, krysí výběr (o lidech); (b) trochu střelený. MK jinak to říct nejde doprovází také hodnotící frazémy, perifráze a přísloví vyjadřující (a) kladné nebo (b) záporné hodnocení: (a) mistři se zlatýma rukama, Barbie pro devatero řemesel, tým snů; (b) absurdní divadlo, kopání jámy, žebráci ducha, vrchol drzosti, hromada hnoje, země pohádek (iron.), sám sobě nepřítelem, praní penízků, politické prostitutky (moc), (všeobecné) zatemnění mysli, duševní nemoc, hostina v době hladomoru, zasít špatné semeno, země zázraků (iron.), národ škarohlídů, komedie a jarmark marnosti; z velké učenosti se člověk pomátl, na hloupost léku není. Jako hodnotící slova se používají také cizí, slangová a vulgární slova a výrazy. Příkladů s takovou slovní zásobou bylo nejvíce nalezeno na internetu (vyhledávání Google), např.: best game, brudas, cool (žiauriai cool), darbholikė, durnas, durnius (durnių laivas, durnių svetainė, durnių tauta), fainas, glušės, jėga!, kaifas, malačiai, malade, nachalas, nu nerealu, nuvaryti į pievas, suka (dkt., rus. „kalė“), super, šliucha, tupas, urodai, žulikai. Volba slova závisí především na autorově postoji k pojednávané věci, na vzdělání, schopnosti jazykového vyjadřování, pojetí etikety, jazykových postojích, záměrech a náladě. Příkladů prznění jazyka a jeho neznalosti (např. jinak je nelze nazvat než (= jako) naivky) i prosté negramotnosti je, jak víme, nejvíce na internetu. Hodnotící slovo souvisí také s tématem a stylem textu. Na závěr je ještě třeba říci, že podobnou funkci jako metajazykový komentář — zdůraznění výrazu a ustálení použitého slova — může plnit také slovo právě, které se blíží spojce: Po těchto [kluzkých] schodech se každý den plazí, právě se plazí lidé různého věku RV 1986 02 21. K. ŽUPERKA. Kitaip nepasakyti (metakalbiniai komentarai tekstuose) 147 ZÁVĚRY Po probrání funkčně sémantické skupiny MK, jimiž mluvčí nebo autor psaného textu naznačuje, že jím užitý výraz je v dané komunikační situaci vhodný, nebo dokonce nejvhodnější, lze učinit několik zobecnění. 1. Tato skupina a jí blízké MK i jejich rozmanitost umožňují odstínit vyjádření a míru přesvědčení, že byl zvolen vhodný výraz, srov.: toto slovo je zde nezbytně nutné / řekl jsem to velmi dobře / jinak to říct nejde. 2. Komentáře skupiny jinak to říct nejde se častěji užívají postpozitivně, po výrazu, jehož vhodnost se potvrzuje, tj. tyto komentáře bývají v metajazykové jednotce obvykle závěrečné. Z toho lze usuzovat, že mnohé užité „optimální“ výrazy doprovázené těmito komentáři nejsou předem zamýšlené ani promyšlené (srov. signály strategie), nýbrž vznikají v průběhu řečového aktu a nezřídka nečekaně vyklouznou, protože mluvčí zaujímá ke zmíněné věci výrazný emocionální postoj. 3. Tyto komentáře potvrzují jednu z jazykových univerzálií: jazykové vyjádření negativního hodnocení zaujímá mnohem větší prostor než vyjádření pozitivního hodnocení a věnuje se mu podstatně větší pozornost. ŠALTINIAI Dlg – Dialogas (savaitraštis). <int> – internetas – pavyzdžiai iš paieškos sistemos Google (www.google.lt) lietuvių kalba (žiūrėta 2007 m. gruodžio mėn.). Ji – Ji (žurnalas). KB – Kultūros barai (žurnalas). KT – Komjaunimo tiesa (sovietmečio dienraštis). LM – Literatūra ir menas (savaitraštis). LR – Lietuvos rytas (dienraštis). Marc – Just. Marcinkevičius. Dienoraštis be datų, Vilnius, 1981. Mt – Metai (žurnalas). Prg – Pergalė (sovietmečio žurnalas). Rdj – radijas. RV – Raudonoji vėliava (sovietmečio Šiaulių miesto dienraštis). Sauk – D. Sauka. Tautosakos savitumas ir vertė, Vilnius, 1970. Slav – P. Slavėnas. Saulės sistema, Kaunas, 1946. Š – Šeimininkė (žurnalas). šnek. – šnekamoji kalba. T – Tiesa (sovietmečio dienraštis). 148 KALBOS KULTŪRA | 81 <t> – Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas. Interneto prieiga: http://donelaitis.vdu.lt TMot – Tarybinė moteris (sovietmečio žurnalas). TV – televizija. LITERATŪRA Jiřičková J. 1979: Metařečový komentář. – Slovo a slovesnost XL (2), 149–151. Macienė J., Župerka K. 2007: Kalbinės raiškos švelninimo komentarų vartojimas. – Filologija 12, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla, 55–65. Mareš P. 1983: Metajazyk, metařeč, metatext. – Slovo a slovesnost XLIV (2), 123–131. Župerka K. 1995: Raiškos paieškų metakalbiniai komentarai. – Filologija ir metodika 2, Šiauliai: Šiaulių pedagoginis institutas, 102–109. Župerka K., Inčiūrienė S. 2005: Teigiamas kalbinės raiškos vertinimas nelingvistiniuose tekstuose. – Lietuvių katalikų mokslo akademijos suvažiavimo darbai 19, Vilnius, 505–515. Gauta 2008 11 03 YOU CANNOT SAY OTHERWISE (META-LINGUISTIC COMMENTS IN TEXTS) Summary In a large variety of meta-linguistic comments there is a distinct functional semantic type of comments where the addressor evaluates his/her expression (a word or a phrase) as important, relevant, most precisely worded and indispensable in the situation. Stereotypical meta-linguistic comments of the type include such phrases as kitaip nepasakysi / nepavadinsi; kitaip kaip (...) nepasakysi / nepavadinsi; kaip kitaip pasakysi / pavadinsi. The above comments most frequently occur in post-position, i.e. the commentary follows the language item which is treated as optimum, or the most precise. The final, post-positional, comment emphasises the preceding word or phrase; moreover, the comment can be treated as justification for a stronger expression or a slip of the tongue. The most frequent post-position of the comment presumably attests to the fact that the preceding words and phrases are created in a flow of speech and are definitely emotionally coloured; they are not instances of prefabri- K. ŽUPERKA. Kitaip nepasakysi (metakalbiniai komentarai tekstuose) 149 cated language. In contemporary Lithuanian texts, comments of you cannot say otherwise type are four times less frequent in pre-position. They are usually used to signal a strategy of speaking: the addressee is warned beforehand that a stronger word is likely to be used. The meta-linguistic comments of the above type are used in the so-called free styles, mainly written publicist texts, in public and private spoken language. The data of ca. 700 meta-linguistic items has shown that comments of the above type are used with expressive evaluative expressions, usually with expressions referring to negative evaluation. In the corpus, the expressions referring to negative evaluation are 10 times more frequent than those referring to positive evaluation. KAZIMIERAS ŽUPERKA Šiaulių universitetas P. Višinskio g. 38, LT-76352 Šiauliai [email protected] 150 KALBOS KULTŪRA | 81