Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas (red.). „Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška“

AXEL HOLVOET, ROLANDAS MIKULSKAS (ED.) PŮVOD A VYJÁDŘENÍ GRAMATICKÝCH FUNKCÍ Vilnius: Vilniaus universitetas, Asociacija „Academia Salensis“, 2009, 202 (+2) p., ISBN 978-9955-33-466-8 [Acta Salensia 1] Sborník studií připravený Axelem Holvoetem a Rolandasem Mikulskasem zaplňuje mezeru v teoretickém výzkumu současné litevštiny, která vznikla poté, co v roce 2006 přestala vycházet knižní řada Lietuvių kalbos gramatikos darbų. Studie v něm publikované vycházejí z příspěvků přednesených v sekci teoretické gramatiky letní lingvistické školy, která se v létě 2008 konala na panství ve vesnici Salos v okrese Rokiškis. Sborník obsahuje šest studií pěti autorů. Upřesňují a rozvíjejí koncepci popisu gramatické struktury litevštiny představenou v knihách řady Lietuvių kalbos gramatikos darbų. Studie vycházejí z různých teoretických základů, spojuje je však tematika větných členů a snaha modernizovat metodologii výzkumu současné litevštiny. V úvodní studii Axela Holvoeta „Argumentové hierarchie a gramatické funkce“ je obecná teorie větných členů spojena s aktuálními problémy větných členů v litevštině a jsou v ní probírány základní termíny. Místo termínu sakinio dalies, obvyklého v litevské lingvistice, který je údajně „příliš obecný a víceznačný“ (s. 1), je zvolen a dále ve sborníku používán termín gramatinės funkcijos (ačkoli ani ten není ve všech ohledech vhodný). Probírají se základní pojmy tarinio, vardažodžio, sakinio a vztah gramatických funkcí k funkcím sémantickým a pragmatickým. Rozlišuje se několik typů pojetí gramatických funkcí: některé jsou pokládány za primární, neodvozené (autor je nazývá primitivními), zatímco jiné jsou odvozené. Definice těch druhých a pravidla jejich odvozování závisejí do značné míry na obecnějších teoretických stanoviscích. Autor dále přehledně představuje několik pojetí gramatických funkcí, která zastávají různé školy teoretické gramatiky: konfigurační (zastoupené především generativní gramatikou), empiricky orientovaná (strukturální syntax Luciena Tesnièra, relační gramatika, prototypové definice, založená na dostupnosti jmenných výrazů pro syntaktické A. HOLVOET, R. MIKULSKAS. Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška 337 operace (angl. accessibility)) a pojetí založená na sémantických funkcích. Po tomto stručném, ale velmi informativním přehledu obecné teorie větných členů se autor vrací k litevské lingvistice a krátce pojednává o problematice větných členů v dřívějších pracích o litevské syntaxi. Největší pozornost věnuje Dabartinės lietuvių kalbos gramatikai. Kriticky rozebírá vzájemné vztahy pojmů syntaktické vazby a shody, na nichž je v těchto pracích založena klasifikace větných členů. Dále se studie zastavuje u koncepce větných členů představené v knižní řadě Lietuvių kalbos gramatikos darbų, zejména v dílu věnovaném gramatickým funkcím1, a vyzdvihuje její teoretická východiska. Na konci studie jsou formulovány nejaktuálnější otázky výzkumu větných členů: nepřímý objekt, rozložení vlastností subjektu a objektu a rozdíl mezi centrálními a periferními gramatickými funkcemi. Druhá studie Axela Holvoeta „Difuzní subjekty a objekty“ úzce souvisí nejen s první studií, ale také se zmíněným svazkem knižní řady Lietuvių kalbos gramatikos darbų věnovaným problematice větných členů. Studie nejprve probírá několik sporných případů subjektu vyjádřeného genitivem (genitivní subjekt, který nekonkuruje nominativu, a takový, který mu konkuruje, a vztah posledně uvedeného k následnému objektu). Dále zkoumá podobné případy nejednoznačného přiřazení funkce přímého objektu ve větě (přímý objekt v genitivu, nejednoznačnost akuzativního kvantifikátoru nebo samostatného objektu a případy druhého přímého objektu v ditranzitivních konstrukcích). Samostatně nastoluje a zkoumá otázku statusu nepřímých objektů v litevštině. Při řešení nejednoznačných případů přiřazení objektu – ve větách s ditranzitivní strukturou – navrhuje rozlišovat primární a sekundární (nebo degradované) objekty a probírá vlastnosti těch druhých. Obdobně rozlišuje i sekundární subjekty. Subjekty vyjádřené dativem, které označují argumenty sloves, navrhuje studie nazývat kvazisubjekty. Například ve větě Jonui pagailo draugo navrhuje rozlišovat kvazisubjekt intranzitivního slovesa označený dativem, Jonui, a sekundární subjekt vyjádřený genitivem, draugo. Jediné nesubjektové argumenty slovesa vyjádřené dativem, například dativ ve větě Jonas padeda savo tėvams, se nazývají kvazipřímé objekty. Studie přináší mnoho nových, v litevské lingvistice neobvyklých a překvapivých interpretací. Jsou podány velmi stručně, často za použití 1 Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas (ed.). Výzkum gramatických funkcí, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2005 [Lietuvių kalbos gramatikos darbų 3]. 338 KALBOS KULTŪRA | 82 typologických argumentů, takže nejsou vždy dostatečně jasné a v budoucnu by měly být dále zdůvodněny a ověřeny. Studie Kristiny Lenartaitė „Přímé objekty a otázka ditranzitivních konstrukcí v litevštině“ se zabývá podobnými otázkami jako předchozí přehledová studie A. Holvoeta, vychází však z jiných teoretických základů, a dochází proto k odlišným závěrům. Především pojednává o pojetí přímého objektu a kritériích jeho určení v litevské lingvistice. Předložená analýza je stručná, ale přesná a pronikavá. Na rozdíl od někdejšího požadavku Vytautase Ambrazase důsledně oddělovat roviny syntaktické a sémantické struktury věty2 se navrhuje chápat objekt (a obecně větné členy) jako gramatickou funkci zahrnující dvě roviny jazykového rozboru – sémantickou a morfosyntaktickou (výrazovou) (srov. s. 71). Na základě aplikační gramatiky Sebastiana Shaumyana se navrhuje rozlišovat přímé objekty s ohledem na tranzitivitu predikátu, která se podílí na procesu základní predikace a umožňuje formulovat zákonitosti tvorby věty. Autorka rozlišuje několik úrovní predikace, což souvisí s vrstvenou sémantickou strukturou věty ve funkční gramatice Simona Dika, představenou ve studii Agnieszky Rembiałkowské. Analýza věty Vaikas gerai valgo košę vyvolala pochybnosti (s. 78): autorka rozlišuje operand valgo a resultant gerai valgo a operand košę (nikoli valgo košę) a resultant gerai valgo košę. Studie dále dobře vysvětluje rozdíly mezi pojetím netiesioginio objekto v anglicky psané lingvistice (angl. direct object) a pojetím netiesioginio papildinio v litevské lingvistice. Nepřímé objekty v litevštině nejsou ve studii rozebrány tak důkladně jako přímé; tento výzkum je třeba považovat za předběžný. Přesto přesvědčuje názor, že není třeba v litevštině rozlišovat ditranzitivní konstrukce. V závěru studie jsou na různých teoretických základech analyzovány některé obtížnější případy přiřazování větných členů v litevštině. Na otázku, zda predikát může připouštět dvojí volbu přímého objektu, odpovídá autorka záporně, její odpověď však nepůsobí dostatečně odůvodněně. Je třeba ocenit autorčin záměr opírat analýzu syntaktických jevů litevštiny o typologická data. Ačkoli Rolandas Mikulskas představuje svou studii „Role jmenné apozice při vyjadřování sekundární predikace“ jako polemickou, a to kvůli referenci a funkcím apozitivních jmenných frází se spojkou kaip, 2 Srov. Vytautas Ambrazas. Jednotky syntaktické a sémantické struktury litevské věty. – Lietuvių kalbotyros klausimai 25: Lietuvių kalbos sintaksės tyrinėjimai, 1986, 4–44. A. HOLVOET, R. MIKULSKAS. Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška 339 Je v ní však rozebírán mnohem širší problém – typologie apozic v litevštině, souhra sémantiky, pragmatiky a syntaxe. Předkládá kritiku tradičního pojetí apozice v litevské lingvistice a zdůvodňuje volbu termínu apozice. Na základě lingvistických prací západních autorů rozlišuje dva typy jmenné apozice – těsnou a volnou – a zkoumá referenci každého z nich, funkce členů a jejich vzájemné syntaktické vztahy i jejich zařazení mezi větné členy. Článek je aktuální a v mnoha ohledech inovativní. Autor musel překonat značné obtíže při převodu anglické odborné terminologie do litevského textu, snad i proto se text místy čte obtížně. Tento příspěvek ve sborníku úzce souvisí s dřívějšími publikacemi a diskusemi nové školy litevské gramatiky. Nejméně teoretických úvah obsahuje patrně článek Jurgise Pakerise „Označování povinných predikativů v konstrukcích litevských názvů děje“. Na základě údajů z Dabartinės lietuvių kalbos tekstyno se v něm zkoumá konkurence pádů u jmenných derivátů se sufixem –imas / –ymas, které fungují jako predikativy podmětu nebo předmětu. Bylo zjištěno, že strategie shody s pádem podmětu či předmětu, považovaná ve spisovném jazyce za normativní, je nejslabší. Zkoumané predikativy se nejčastěji vyjadřují instrumentálem, podle vzoru infinitivních konstrukcí, nebo v důsledku tendence zobecnit instrumentál jako zvláštní pád predikativů. Práce je provedena metodicky a závěry jsou dobře podloženy. Agnieszka Rembiałkowska ve svém článku „Volné dativy v litevštině a roviny predikace“ podává kvalitní přehled dřívějších i nejnovějších výzkumů interpretace volných dativů v litevštině. Je třeba souhlasit s autorkou, že „velmi chybí podrobná analýza, která by na jedné straně zahrnovala všechny volné dativy jako určitý morfosyntaktický fenomén a na druhé straně rozlišovala typy volných dativů nejen na základě konvenčních ‚významů‘“ (s. 149). Dále jsou objasněna teoretická východiska interpretace volných dativů – pojetí vrstvené sémantické struktury věty převzaté z funkční gramatiky Simona Dika. Článek nakonec přechází k použití popsané metodiky k určení typů volných dativů v litevštině. Tato část článku je bohužel velmi stručná. Empirické postupy – devět typů testů – jsou probrány jen letmo a některé z nich (relativizace a licencování) nebyly vysvětleny vůbec. Velmi chybějí příklady použití testů. Možná proto článek nemá závěry, pouze závěrečné poznámky. V nich se tvrdí, že typy volných dativů v litevštině 340 KALBOS KULTŪRA | 82 lze spojovat s různými vrstvami větné predikace. Zdůvodnit toto tvrzení a podrobně je popsat je úkolem budoucího výzkumu. Jedním z nejpalčivějších problémů teoreticko-gramatických prací psaných litevsky je terminologie. Recenzovaná kniha obsahuje mnoho nových termínů. Pomáhají je vyhledat rejstříky litevských, latinských a anglických termínů zařazené po společném seznamu literatury ke všem článkům. Ve většině případů jsou termíny zvoleny zdařile. Některé z nich se již používaly v dřívějších pracích týchž autorů. Přesto vzbudilo několik ekvivalentů anglických termínů pochybnosti. Termín primityvios semantinės funkcijos (s. 5 a dále) se jeví jako nevhodný kvůli negativnímu významovému odstínu slova primityvus v litevštině. Nehodilo by se zde lépe pirminės, pamatinės semantinės funkcijos („primární, základní sémantické funkce“)? Ze stejného důvodu se nezdá zcela vhodným ekvivalentem termínu downgraded predication výraz sintaksiškai pažeminta predikacija („syntakticky snížená predikace“, s. 34). Nehodilo by se spíše žemesnio lygmens (ar rango) predikacija („predikace nižší úrovně či řádu“), případně antrinė (arba šalutinė) predikacija („sekundární či vedlejší predikace“, při popisu souvětí); srov. také „pažemintasis“ intranzityvinis subjektas („‚snížený‘ intranzitivní subjekt“, s. 63) a podobně. Mezinárodní slova kontroliuoti, kontrolė („kontrolovat, kontrola“) nabyla v litevštině významů, které zcela neodpovídají významům anglických slov to controll, controller, proto bych doporučil jejich nahrazení ve výrazech jako „[subjektové dativy] kontrolují reflexivizaci“ (s. 61) a „neukazují výše zmíněnou kontrolu reflexivizace příznačnou pro kvazisubjekty“ (s. 63). Možná by zde stačilo jednoduše říci „lze je reflexivizovat“ nebo „tvoří reflexivní konstrukce“ a „reflexivizace příznačná pro kvazisubjekty“ nebo „reflexivní konstrukce příznačné pro kvazisubjekty“. V litevštině působí neobratně tvrzení, že sekundární funkce se „nasazuje“ na primární (s. 81, dále již bez uvozovek). Anglický termín deputative beneficiary je v textu nepřesně přeložen jako pavaduojantis recipientas (s. 154); v rejstříku je termín opraven na pavaduojamasis beneficientas (s. 199). Ekvivalent navržený pro termín Edwarda Keenana a Bernarda Comrieho obliqueness hierarchy, totiž vardažodžių hierarchija („hierarchie jmenných výrazů“), je příliš obecný, a proto nepřesný (srov. s. 15, 37), zatímco přímý ekvivalent termínu noun phrase accessibility hierarchy, (vardažodžių) prieinamumo hierarchija („hierarchie dostupnosti (jmenných výrazů)“, s. 15), se zdá být opomenut – je třeba vysvětlit pojem dostupnosti (dostupnost pro různé syntaktické operace, srov. s. 15). V celé knize se pro označení sémantické funkce (nebo pádu) používá termín eksperienceris („experiencer“, s. 48 a jinde): nehodil by se v litevské lingvistice lépe termín eksperientas (plg. patientas, beneficientas...)? Používá se termín predikatiniai rėmai (angl. frames, s. 160), ale hned nato se píše rėmas: toto podstatné jméno se v litevštině ve významu „stupeň, hranice“ užívá pouze A. HOLVOET, R. MIKULSKAS. Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška 341 v množném čísle, takže i když máme na mysli jediné sloveso, je třeba použít tvar rėmai. Při představování funkční gramatiky S. Dika bylo důvtipně využito termínů Vita Labučise, který o ní psal již dříve: některé byly převzaty (např. išplėstinė predikacija, angl. extended predication, „rozšířená predikace“), jiné byly upřesněny: například místo žievės predikacija („predikace kůry“) byl navržen termín šerdinė predikacija (srov. angl. core predication, „jádrová predikace“), místo dalykų padėties – elementarioji situacija („stav věcí – elementární situace“) (srov. angl. state of affairs). Zavádějí se termíny operatorių (angl. operators, „operátory“) a palydovų (angl. satellites, „satelity“), avšak druhý z nich se dále nepoužívá – spokojí se s přímou výpůjčkou satelitas. Neobjasněn zůstal rozsah litevských ekvivalentů termínů Keesa Hengevelda (sémantických vrstev) reprezentacinis a interpersonalinis planas (s. 160). Uniklo pozornosti, že žádný z těchto termínů funkční gramatiky nebyl zařazen do rejstříku. Sborník článků je dobře připraven. Přesto se i v něm vyskytují nežádoucí terminologické varianty, například: antrinė dviguba funkcija a antrinė dvisluoksnė funkcija (s. 84). Některé termíny jsou bezdůvodně v některých případech psány v uvozovkách a jindy bez nich. A konečně, poznámky pod čarou (kterých je v tomto sborníku mnoho) i číslování stránek jsou vytištěny velmi drobným písmem, což ztěžuje čtení. Kniha Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška nabízí čtenáři se zájmem o teoretickou litevskou gramatiku mnoho nových podnětů a její polemický charakter vybízí k diskusi, hledání nových řešení, ověřování a odmítání dosavadních závěrů nebo k jejich novému zdůvodnění. Tímto sborníkem článků bylo zahájeno vydávání nové řady publikací věnovaných teoretické lingvistice Acta Salensia. Lze si přát, aby i další knihy této nové řady byly stejně zajímavé a na stejně vysoké vědecké úrovni jako zde stručně představená publikace. Doručeno 2009 12 11 ARTŪRAS JUDŽĖNTIS Institut litevského jazyka ul. P. Vileišiaus 5, LT-10308 Vilnius [email protected] 342 KALBOS KULTŪRA | 82