Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku „jog“

ARTŪRAS JUDŽENTIS Institut litevského jazyka K VEDLEJŠÍM PŘÍČINNÝM VĚTÁM S SPOJKOU jog Článek se zabývá vedlejšími příčinnými větami v souvětích podřadných, které jsou připojeny spojkou jog: přibližuje se jejich užívání od prvních litevských písemných památek až po současnost, ukazuje se vývoj jejich kodifikace ve spisovném jazyce, vyzdvihují se kodifikační kritéria a uvádějí se argumenty pro jejich kladnou kodifikaci. 1. ÚDAJE ZE STARŠÍCH PÍSEMNICTVÍ A NÁŘEČÍ 1.1. Heinrich Johann Lysijus v rukopise Malém katechismu (1719) přeložil úryvek Martina Luthera o stvoření ženy takto: I Pán Bůh stvořil ženu z žebra, které vzal člověku, a přivedl ji k němu. Tehdy člověk řekl: To je kost z mé kosti a tělo z mého těla. Proto bude nazývána ženou, neboť byla vzata z muže LyK 4514–17 V tomto překladu upoutá pozornost nejen novotvar vyrienė, ale také vedlejší příčinná věta se spojkou jog, která uvádí motiv pojmenování. Tím, že ji Lysijus zvolil, se neodlišoval od ostatních východopruských autorů a překladatelů té doby. Spojku jog a její různé varianty používal v takových větách již Martynas Mažvydas (srov. Hermann 1912: 8, 12; Drotvinas 1964: 21n.; Urbas 1996: 175), např.: Tu ßmagau turi garbinti Diewa / Jag tawe taip gerai gis papeneia MžK 122(76)10–11 Takové příčinné příslovečné věty používal Baltramiejus Vilentas (srov. Hermann 1912: 25), Jonas Bretkūnas (srov. Leskien 1903: 106; Hermann 1912: 28; Kibil d aitė 2001: 136n.) a další (srov. Bezzenberger 1877: 266; Hermann 1912: 67). To, že se spojka jog užívá ve vedlejších příčinných větách A. JUDŽENTIS. Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku jog 77 že šlo o normativní jev v jazykové variantě západních starých litevských písemností, potvrzuje Daniel Klein ve své Grammatica Lithuanica (1653), kde je uvedeno vedle dalších spojek vyjadřujících příčinné vztahy (srov. PLKG 1957: 142). Vedlejší věty tohoto typu se hojně užívaly také v písemnostech sestavovaných a vydávaných v Litevském velkoknížectví. Nacházíme je v katechismu Mikuláše Daukši1 i v Postile (viz Hermann 1912: 32, 36; Drotvinas 1964: 21 a násl.), např.: M. Kaipóg númire Diewtei / argù 3mogtei? Mo. 3mogtei kaip 3mógus / iog Diewtei kaip Diewas / niekad negalėio mirti / nei wel keſt DK 3414–20 Takové příčinné věty užívali i další představitelé středního jazykového variantu starých písemností: Simonas Vaišnoras (viz Michelini 1991: 224), autoři Knygos nobąžnystės krikščioniškos (viz Drotvinas 1964: 21 a násl.) a Samuelis Boguslavas Chylinskis (viz Drotvinas 1964: 21 a násl.). Ve východním jazykovém variantu starých písemností jsou vedlejší věty příčinné okolnosti se spojkou jog doloženy z překladu Ledesmova katechismu z roku 1605 (Hermann 1912: 41) a z díla Jono Jaknavičiuse Evangelijų bei epistolų, srov.: Atáio aujium máno newieno odey / kurié neymánų sáhos Cathechijmo pérguldito / nuog io miliſtos kúngo Mikalóiaus Dáukßos Kanoniko Banicios 3emáycu / iog éſus ánas pérguldis ii 3emáytijßkay LK A214–12 Ir pagim.de junu ſawo pirmagimi / ir juwiſte gi wiſtiklais / ir padeio gi prakarty: iog ne bowo iemis wietos pádwarioy. JE 913–19 Tokius sakinius vartojo ir Konstantinas Sirvydas (Hermann 1912: 44; Drotvinas 1964: 21t). Šalutinį priežasties sakinį su šiuo jungtuku randame trečiajame Dictionarium trium linguarum leidime (1642): Muſʒkul w ćiele źwierząt / y człowiecźe. Muſculus. Dala kuno pehełe wadinama / iog toligij ira peley nudirtay. SD3 183 Eduard Hermann si všiml, že ve východním jazykovém variantu písemností se spojka jog užívala nejčastěji ve větách příčinné okolnosti, zatímco v písemnostech autorů z Východního Pruska ve větách vysvětlovacích (1912: 67). 1 Mimochodem, dokonce třetina všech vedlejších příčinných vět s touto spojkou nemá v polském originále ekvivalent (srov. Judžentis, Pajėdienė 2006: 32). 78 KALBOS KULTŪRA | 82 Vedlejší věty příslovečného určení příčiny s spojkou jog jsou tedy typickým rysem souvětí ve starých litevských textech, normativním jevem tehdejšího spisovného jazyka. Takové věty se užívaly nejen v překladech, ale i v původních textech (srov. citované věty anonymního překladatele Ledesmova katechismu a K. Sirvyda) – nejspíše byly přejaty z mluveného jazyka2. Ve staré litevštině byla spojka jog a její různé varianty jedním z nejrozšířenějších prostředků spojování ve složitých souvětích; spojovala hlavní větu nejen s vedlejšími větami příčinnými, ale i vysvětlovacími, vyjadřujícími obsah (důsledkovými), ba dokonce účelovými (Hermann 1912: 67–68; Ambrazas 2006: 468, 482). E. Hermann nepochyboval, že v prvních třech významech se dříve užívala na celém území Litvy3. Je pravda, že ani ve staré litevštině nebyly věty s touto spojkou převažujícím typem vedlejších vět příčinných: už tehdy se v těchto větách užívaly varianty spojek nes a kadangi, pronikala do nich také spojka kad. Vedlejší věty příčinné se spojkou jog se užívaly i v pozdějších dobách. Lze je najít v Ziwate (1759), napsaném v kretingském nářečí, např.: Jezufas jog buwa dydey fukuttas, nuwargintas, tąnkiey puldynieje anamy kelie Z 187, 26–188, 1; Ką padarey, jog tawęs tawa žmones teyp dydey neapkient: jog wyly fufybuntawojy ant tawęs, nor tawi numariti ant kriziws Z 20822–25 Takové věty užíval ve svých rukopisných kázáních z konce 18. století také Kiprijonas Lukauskas, např.: Tay wis tikiu stipray yr iszpazistu diel to, jog tu tay apreyszkie. Kursay efs’i Teysibiu nesutwertu LP 5712–13 Nacházíme je také v modlitbách a aktech víry v slabikáři Kajetona Nezabitauského Naujas mokslas skaitymo (1824): Diewe geriausis! nupuolau, gayluose ysz szyrdies, <...> diel to, jog asz tawi, kuris esi patsay sawiey tykra gierybe, užrustynau NE 3826–31 2Nelze souhlasit s názorem vysloveným v knize Jona Palionise Lietuvių literatūrinės kalbos istorijoje ohledně souvětí s příčinnou vedlejší větou připojenou spojkou jog a různými koreláty v hlavní větě: „lze se domnívat, že měly okazionální povahu a vznikly pod vlivem polských originálů“ (1979: 70). Tato myšlenka se ve druhém vydání učebnice již neobjevuje – autor se jí patrně vzdal (srov. 1995: 75). 3 Srov.: „Nepochybuji, že konsekutivní význam, stejně jako význam kauzální a explikativní, se kdysi rozšířil po celé Litvě“ (1912: 68). A. JUDŽENTIS. Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku jog 79 V Slovníku litevského jazyka jsou uvedeny příklady užití spojky jog ve vedlejších příčinných větách (LKŽ IV 352) z třetího vydání slovníku K. Sirvydase (viz citovanou větu), z písemností Laurynase Ivinskise a Jonase Jablonskise; kromě toho jsou uvedeny odkazy na slovník Pilypase Ruigyse (1747), dílo Adalberta Bezzenbergera (Beiträge 1877) a písemnosti Ambrazieja Pabrėžy. Užívání tvaru jogei ve významu příčiny ilustruje věta z díla Motiejuse Valančiuse. Po důkladném prozkoumání krásné literatury z druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století Julija Žukauskaitė zjistila, že spojku jog užívali ve vedlejších příčinných větách Simonas Daukantas, Motiejus Valančius, Laurynas Ivinskis, Juozapas Dovydaitis, Žemaitė, Vaižgantas, Petras Cvirka a další (Žukauskaitė 1960: 47–49). Autorka uvádí, že „v písemnostech našich klasiků se spojka jog užívá zřídka“ (tamtéž, 33), „velmi častá je pouze v písemnostech“ (35), avšak dříve „se běžná jog užívala mnohem šířeji[,] než kad“ (34) a „[ž]emaitští spisovatelé, kteří psali dříve, užívají spojku jog také častěji než kad“ (33). 1.2. Údaje o vedlejších příčinných větách užívaných v nářečích se spojkou že jsou skrovné. Je třeba poznamenat, že syntax našich nářečí je na rozdíl od fonetiky a morfologie obecně popsána jen velmi málo. Již v gramatice Augusta Schleicheria nacházíme poznámku, že tato spojka je příznačná pro starší jazyk a písemnictví; v tehdejší mluvené řeči Malé Litvy se již užívala jen málo: „jet wird es in der gewöhnlichen sprache wol wenig mer gebraucht“ (Schleicher 1856: 332). Slovník LKŽ nedokládá užití spojky že ve významu protože ani jelikož nářečními příklady. Ačkoli se o vzácném užívání této spojky k vyjádření příčiny zmiňuje Juozas Senkus v článku „Spojka, citoslovce a zvukomalebné slovo v nářečích Kapsů a Zanavyků“, uvádí však příklad vysvětlovací věty (srov. 1961: 111). Nářeční příklady neuvádí ani J. Žukauskaitė ve článku o spojce že ve spisovném jazyce, podle jejího názoru by se však „v živém jazyce i dnes mohl že užívat v takovém [příčinném] významu. Dokládají to písně zaznamenané A. Juškou a pohádky J. Basanavičiuse, v nichž některé výskyty že zcela odpovídají spisovné spojce jelikož“ (Žukauskaitė 1960: 47). Významná je také autorčina poznámka o „zaměňování“ spojky že a částice vždyť v některých nářečích (tamtéž, 50). Za vedlejší příčinnou větu lze snad považovat i větu se spojkou že-že užitou v pohádce, kterou Mečislovas Davainis-Silvestraitis zaznamenal na konci 19. století v okolí Raseiniai, srov.: 80 KALBOS KULTŪRA | 82 Co tu budete vzdychat a naříkat. Když už, nejspíš, navždy zmizel, jog eis kdo vyjde z pytle, ten zahyne DSP 143 Právě v žemaitských a severních aukštaitských nářečích mohly vedlejší příčinné věty se spojkou jog nebo jejími variantami přetrvat nejdéle. Skutečnost, že vedlejší příčinné věty se spojkou jog nemají (nebo téměř nemají) oporu v současných nářečích, nemůže být rozhodujícím argumentem pro jejich kodifikaci: v současných nářečích se jen málo užívají také vedlejší účelové věty se spojkou idant, příčinné věty se spojkou kadangi a podobně; přesto se považují za vhodné pro spisovný jazyk z důvodů stylistické a funkční účelnosti. 2. SOUČASNÉ UŽÍVÁNÍ Příklady užívání vedlejších příčinných vět se spojkou jog v současném jazyce byly vyhledávány v Korpusu současné litevštiny (http://donelaitis.vdu.lt). V prohlédnutých částech korpusu „Republikový tisk“, „Memoáry“ a „Populární tisk“ bylo nalezeno 24 takových vět – tvoří přibližně 4 procenta všech příkladů se spojkou jog uvedených v těchto částech (viz tabulka 1). Například v části „Republikový tisk“ je ze 194 vedlejších vět s touto spojkou 7 příčinných. Že to není málo, ukazuje srovnání s větami obsahovými – jedním z hlavních typů užití spojky jog uváděných v normativních pracích; v této části korpusu byly nalezeny pouze 2. V části „Memoáry“ lze za vedlejší příčinnou větu považovat dokonce 14 z 196 příkladů užití spojky jog (z toho 4 se do korpusu pravděpodobně dostaly prostřednictvím citací ze starších písemností; dále nejsou citovány). V části „Populární tisk“ je poměr poněkud odlišný: bylo nalezeno 3 vedlejších příčinných vět a 9 vět obsahových. TABULKA 1. Vedlejší věty se spojkou jog v Korpusu současné litevštiny Část korpusu Republikový tisk Memoáry Populární tisk Věty vysvětlovací 184 176 185 Věty obsahové 2 6 9 Příčinné věty 7 14 3 A. JUDŽENTIS. Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku jog 81 Pokračování tabulky 1 Část korpusu Republikový tisk Memoáry Populární tisk Účelové věty 1 0 2 Celkem prohlédnutých příkladů 194 196 199 Republikový tisk4 Později mu I. M. řekl, že se znovu vyčítá, že se dohodli na zastřelení, a ne na vyhození do povětří; Téměř se nestává, že by byl náš klient zklamaný z toho, že musí dlouho čekat na peníze; A vždy lze vyjadřovat nespokojenost s usneseními vlády nebo Sejmu. Ne proto, že jsou zjevně špatná, nýbrž proto, že údajně by mohla existovat lepší varianta; Pak je nejsnazší posadit za zástěnu „interpreta připraveného na dané téma“. Tím spíše že u některých je téměř nevyhnutelné, že až do konce pořadu nevyjdou zpoza zástěny; Nyní jsme se cítili unavení a začali jsme si dělat starosti s tím, že nevíme, zda jdeme správným směrem, kolik už jsme ušli, nebo zda přešlapujeme na místě; V. J. slíbil zaplatit 2 tisíce amerických dolarů za to, že obstaral „práci“; Nyní už lze říci, že největší radost z toho, že se dostaly do čtvrtfinále, měli fanoušci reprezentací Turecka, Rumunska a Španělska. Paměti V roce 1945 byla jedna učitelka z NDR propuštěna z práce za to, žese odvážila ve třídě přečíst epizody z „Dlouhé punčochy“; Bu Vilhelm Ulson už osm let vyrůstá v bytě tety Edly a strýce Sikstena ve Stockholmu, je nemilovaný a nepotřebný. Možná je to proto, žeadoptivní rodiče chtěli z dětského domova raději holčičku než chlapce, ale žádnou nedostali... Kritici si však při srovnávání Pipi s jinými svobodomyslnými hrdiny všímají její výjimečnosti a převahy především proto, žeje „silná, veselá a v podstatě šťastná“; Mio se neustále ptá a sám si odpovídá, proč mu pomáhá země, jeskyně, stromy – možná proto, ževšichni nenáviděli Kata... Možná proto, žejeho fantastičnost a podmíněnost jsou zcela zřejmé, anebo možná proto, žeje mužského pohlaví, vyvolala postava Karlssona mnohem menší pedagogickou nevraživost než Pipi, přestože je jinak spojuje řada blízkých rysů; Někteří lékaři z mého dětství a dospívání zamlčovali nepříjemná fakta o cukrovce, „protože mi chtěli jen dobře“, a to proto, žesi mysleli, že se nedokážu vyrovnat s hořkými fakty; Ano, argumenty existují. A nejen proto, žehlavní postavou je dívka; Ty příběhy jsou obzvlášť okouzlující proto, žesi v nich čtenáři různého věku mohou najít zcela odlišné věci; [A čtenáře tato postava nejspíš přitahuje nejvíce proto, ževyvolává radost z rozpoznání sebe sama. 4Jazyk internetových příkladů nebyl upraven. 82 KALBOS KULTŪRA | 82 Populární periodika [N]zmíní se o „Viagře“, která by dnes, jak se zdá, mohla vyřešit její problémy. Možná o její existenci mnoho neví? Anebo snad proto, žeživot přece podruhé žít nemůžeš; Ale nikdy jsem si nemyslel, že tomu tak je proto, žebyl opilý; Záměrně jsem vám nevyprávěl o celém průběhu léčby. Nejen proto, žedodržuji nepsaná etická pravidla. Citované příklady umožňují vyzdvihnout několik vlastností vedlejších příčinných vět se spojkou jog. Zaprvé vyjadřují vztahy příčiny a následku nebo tvrzení a jeho logického zdůvodnění. Zadruhé stojí ve složeném souvětí nejčastěji za větou hlavní. Zatřetí se ve větě hlavní pojí s korelačními výrazy: nejčastěji dėl to, méně často todėl nebo už tai. Korelační výrazy obvykle stojí před spojkou a zdůrazňují syntaktickou funkci vedlejší věty. Hranice vět bez korelačních výrazů nejsou vždy zřetelné a lze je různě interpretovat (srov. citovanou větu Tím spíše protoženěkteří na konci pořadu téměř nevyhnutelně nevylezou zpoza opony). Tyto vlastnosti zkoumaných vět lze vysvětlit multifunkčností a víceznačností spojky jog v současné litevštině (srov. užití jejího synonyma – spojky kad – v odpovídajících větách). Užívání spojky jog ve vedlejších větách projednávala v roce 2003 podkomise Státní komise pro litevský jazyk. Je škoda, že se usnesení ze zasedání spokojila pouze s obecným konstatováním, že „[j]ungtukai idant ir jog jsou značně archaické, a proto by se měly užívat uvážlivě“. Podkomise „vyjádřila obavy z toho, že jog, idant, bei se bezdůvodně užívají příliš často“ („Zprávy podkomisí“, 2003 02 04, připravila Aistė Pangonytė, www.vlkk.lt). Obavy podkomise jakoby vysvětluje názor Rity Miliūnaitė, že spojka jog je typická pro „psaný styl, knižní jazyk, zejména odborný jazyk, v němž se užívá mnoho podřadných i souřadných vět“ (2006: 147)⁵. Takto vymezená oblast užívání spojky jog a její stylistické charakteristiky se přinejmenším nehodí pro současné litevské vedlejší příčinné věty. V části „Státní dokumenty Litevské republiky“ Korpusu současné litevštiny nebyla nalezena ani jedna taková věta, zatímco v části „Překlady filozofické literatury“ pouze jedna. O tom, že vedlejší příčinné věty se spojkou jog se poměrně hojně užívají v neformálních stylech současného jazyka, se lze snadno přesvědčit pomocí internetu 5Podobný názor na vedlejší příčinné věty se spojkou jog ve starších litevských písemných pramenech zastával také Jonas Palionis: podle něj mají „[n]ejen archaický, ale zároveň i knižní nádech“ (1979: 70). A. JUDŽENTIS. Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku jog 83 vyhledávacího systému Google. Zadáme-li do vyhledávacího pole slova „dėl to jog“ nebo „todėl jog“, najdeme mnoho vět, které nás zajímají, nejen z periodik, ale také z diskusních webů, fór, blogů apod. Zde je jen několik příkladů: Který člen skupiny přišel o práci kvůli tomu, že si nechtěl ostříhat kudrny? www.superma-ma.lt/.../index.../t352404-400.html; pak to zkus přehodit na jiné místo, také bys měl stihnout vytáhnout pár kusů, a je to proto, že se štírek vydává na místo, kde dochází k pohybu http://www.biteplius.lt/lt/2club.main (volby „Já a ostatní“, „Rybářský klub“, téma „Lov štik na živou rybku“). To vše ukazuje, že oblast užívání vedlejších příčinných vět se spojkou jog je v současném jazyce široká; poměrně často se objevují v neformálních žánrech veřejného jazyka, které se blíží nejen psanému, ale i mluvenému jazyku (o nich viz Miliūnaitė 2008). Šíření takového užívání lze patrně vysvětlit také snahou o jistou systémovost: synonymie spojek kad a jog v mnohem častěji užívaných vysvětlovacích a také obsahových větách podporuje a podněcuje užívání spojky jog i ve vedlejších příčinných větách. 3. VÝZKUM NORMY A VÝVOJ KODIFIKACE6 Jonas Jablonskis při rozboru pravopisu spojky jog citoval vedlejší příčinnou větu s touto spojkou (z katechismu z roku 1598) již v roce 1893 (viz Balčikonis, ed. 1935: 23). V gramatice z roku 1901 je uvedeno několik příkladů obsahových (nebo důsledkových) a vysvětlovacích vět spojovaných spojkou jog (a jejími variantami juog, juogei) (Jablonskis 1957: 157). Užívání této spojky ve vedlejších větách je podrobněji popsáno v Lietuvių kalbos sintaksėje (1911): jsou v ní uvedeny příklady správného užití jog ve větách podmětných (1957: 491), přísudkových (tamtéž, 492), předmětných (493), přívlastkových (495), příčinných (500) a příslovečných způsobových (506). O užívání spojky jog v souvětích a jejích vztazích ke spojce kad stručně psali také Antanas Salys a Leonardas Dambrauskas-Dambriūnas. V Gimtosios kalbos rubrice „Kout otázek“ odpovídá A. Salys na otázku, kdy při spojování vět užívat kad a kdy jog, a posledně jmenovanou spojku doporučuje 6Doporučení týkající se užívání podřadicích spojek jog a kad stručně shrnula Rita Miliūnaitė (viz 2003: 199–200). 84 KALBOS KULTŪRA | 82 vartoti, „kur sakin yje daug kad susigrūda“ (GK₁ 1938, 9: 138 = Jonikas, red. 1979: 261). Ten pat jis duoda ir šio jungtuko vartojimo aiškinamuosiuose ir priežasties sakiniuose pavyzdžių. Tokios vartosenos nepeikia, tik pastebi, kad „dabar visuose šiuose sakiniuose paprastai linkstame vartoti vien kad“ (ten pat). Beveik tuo pačiu metu L. Dambrauskas-Dambriūnas Kalbos patarėjuje rašė, kad jungtukai jog ir kad yra vienos reikšmės, tik pastarasis vartojamas dažniau (KP 1939: 58). Panašiai jo rašoma ir čikagiškės Gimtosios kalbos klausimų kraitelėje: „Jungtukai k a d ir j o g dažnai savo reikšme neskiria ir daugeliu atvejų gali būti vartojamas vienas arba antras tame pačiame sakiny“ (GK₂ 1960, 4: 75), tačiau aiškinamuosiuose sakiniuose siūlo teikti pirmenybę jungtukui kad. Nejpodrobněji užívání spojky jog v současném jazyce prozkoumala a popsala Julija Žukauskaitė v pracích napsaných v šedesátých letech minulého století. V uvedeném článku o spojce jog v litevském spisovném jazyce (1960) tvrdí, že souvětí se spojkami kad a jog se liší „zvukovou znělostí spojovaných slov“ a stylistickými odstíny – užití spojky jog „dodává myšlence věty jistou deklarativnost“ (tamtéž, 34–35). Autorka dochází k závěru: „[s]pojka jog se užívá ve vedlejších větách podmětných, přísudkových, předmětných, přívlastkových, způsobových a příležitostně příčinných“ (tamtéž, 35). Po samostatném rozboru užívání této spojky ve vedlejších příčinných větách dochází J. Žukauskaitė k závěru: „[v] současné litevštině spisovné vedlejší příslovečné příčinné věty obvykle nespojujeme spojkou jog. V živém jazyce by však jog mohlo být s tímto významem užíváno i dnes“ (tamtéž, 47). Autorka dále ukazuje, jak užívání spojky jog v současném jazyce omezili i sami lingvisté: vedlejší příčinné věty s touto spojkou ve vydání spisů Žemaitė z roku 1948 byly ve vydání z roku 1956 důsledně nahrazeny větami se spojkami kad nebo nes (tamtéž, 47–48). Jonas Balkevičius spojku jog v kapitole o vedlejších příčinných větách v díle Dabartinės lietuvių kalbos sintaksėje vůbec nezmiňuje (1963: 362–363). Další článek J. Žukauskaitė věnovaný užívání spojky jog začíná větou: „Spojka jog se v nářečích užívá už jen zřídka“ (1968: 21). Z toho lze usuzovat, že autorce bylo známo, že se tato spojka v minulosti v nářečích užívala častěji než dnes. V Lietuvių kalbos gramatikoje (LKG 1971: 675–677) shrnuje užívání spojek jog a kad takto: „[v]ýznamy spojek jóg a kàd se shodují jen v některých případech. Druhá z nich je častější a lze ji užít ve významech, které nejsou pro spojku jóg charakteristické“ A. JUDŽĖNTIS. Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku jog 85 (tamtéž, 677). J. Žukauskaitė jako jednu z významů, které nejsou pro spojku jog příznačné, uvádí mimo jiné také význam příčinný (tamtéž)7. Právě zmíněná negativní kodifikace užívání ve vedlejších příčinných větách v druhém Lietuvių kalbos gramatikos zřejmě rozhodla o osudu typu užití spojky jog v pozdějších popisných a normativních pracích. V programovém článku Vytautase Ambrazase „Strukturální typy podřadných vět v litevštině“ (1972), který vyšel o rok později, se vedlejší příčinné věty se spojkou jog již nezmiňují. V učebnici pro vysoké školy Lietuvių kalbos morfologija se opakuje doporučení J. Žukauskaitė ohledně užívání spojek jog a kad (srov. Jakaitienė, Laigonaitė, Paulauskienė 1976: 235), v poznámce pod čarou se však uvádí, že „[v]e starších písemných pramenech se k vyjádření příčinných vztahů užívá také spojka jog“ (tamtéž). Ve třetím dílu Lietuvių kalbos gramatikos (LKG 1976: 867) jsou vedlejší příčinné věty se spojkou jog zmíněny jen stručně a drobným tiskem8. Pozdější gramatické práce vedlejší příčinné věty se spojkou jog již vůbec nezmiňují (viz Sirtautas, Grenda 1988: 169–170; Labutis 1994 II: 69–70; DLKG 1994: 689). Publikace věnované jazykové praxi se drží kodifikace stanovené normativními gramatickými pracemi. Například v Kalbos praktikos patarimuose jsou uvedeny příklady správného užití spojky jog ve vedlejších větách předmětných, přísudkových a způsobových, zatímco vedlejší příčinné věty se nezmiňují (KPP1 1976: 117; KPP2 1985: 123). V třetí brožuře Kalbos patarimų se po uvedení nepřípustného užití této spojky ve vedlejších účelových větách jako správné uvádí její užití při spojování vedlejších vět podmětných, předmětných a důsledkových (KP S 2003: 28), o vedlejších příčinných větách se však neříká ani slovo. Kodifikovanou normu upevňují také publikace určené školám a veřejnosti. Jonas Šukys v knize Kalbos kultūra visiems (2003) tvrdí, že spojka jog je často synonymní se spojkou kad. Se spojovacím způsobem podmiňovacím však spojku jog nelze užívat. V Lietuvių kalbos žinyne se spojka jog nezmiňuje ani v oddíle o vedlejších větách účelových, ani v oddíle o vedlejších větách příčinných (LKŽin 2007: 275, 277). 7 Autorka si protiřečí, když dále na téže straně drobným tiskem píše, že „[v] nářečích a ve starých písemných pramenech se spojka jóg užívá k vyjádření příčinného vztahu“ (LKG 1971: 677) i v dalších významech. 8 Srov.: „V nářečích, ve starších písemných pramenech a občas i v krásné literatuře se vyskytují příčinné věty se spojkou jog. Jako korelát se v takových větách užívá také dėl to“ (LKG 1976: 867). Uvádějí se tři příklady takového užití: z LKŽ, z pohádek zaznamenaných Jonasem Basanavičiusem a z písemností Simona Daukantase. 86 KALBOS KULTŪRA | 82 Vývoj kodifikace vedlejších příčinných vět se spojkou jog lze stručně shrnout takto: na začátku a v polovině 20. století byly kodifikovány jako spisovné věty, byť užívané méně často (v hovorové řeči); v popisných, normativních a pedagogických dílech z konce minulého století (po vydání třetího dílu LKG) se již vůbec nezmiňují, jako by se přestaly užívat. ZÁVĚRY Vedlejší příčinné věty se spojkou jog představují vlastní, nikoli přejatý typ souvětí podřadného. V písemných pramenech různého nářečního základu se nepřetržitě užívají od 16. století až do současnosti. Do starších písemných pramenů se nejspíše dostaly z mluveného jazyka. Jako synonyma vět se spojkou kad se tyto věty poměrně hojně užívají také v současné litevštině. Jsou typické pro jazyk periodik, krásnou literaturu a neformální žánry veřejného projevu. Od konce 20. století se vedlejší příčinné věty se spojkou jog v popisných, normativních a pedagogických gramatických pracích již nezmiňují. Způsob užívání těchto vět ve starším i současném jazyce představuje dostatečný důvod k tomu, aby se zvážila jejich pozitivní kodifikace ve spisovném jazyce. Tyto věty je třeba dále zkoumat a popsat v nových gramatických pracích. ŠALTINIAI DK – Mikalojaus Daukšos 1595 metų katekizmas. Parengė Vida Jakštienė ir Jonas Palionis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995. DSP – Pasakos, sakmės, oracijos. Surinko Mečislovas Davainis-Silvestraitis, Vilnius: Vaga, 1973. GK1 – Gimtoji kalba, Kaunas, 1933–1941. GK2 – Gimtoji kalba, Čikaga, 1958–1968. JĖ – Jono Jaknavičiaus 1647 metų EWANGELIE POLSKIE Y LITEWSKIE. Dokumentinis leidimas ir kompaktinė plokštelė su skaitmenine faksimile. Parengė Milda Lučinskienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. LyK – Heinrich Johann Lysius. Mažasis katekizmas. Pagal Berlyno rankraštį parengė Pietro U. Dini, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993. A. JUDŽENTIS. Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku jog 87 LK – KATHECHISMAS, ABA PAMOKIMAS WIENAM KVRIAMGI KRIKSČZONIVY REYKIAMAS. PARASZITAS Nuog D. IOKVBO LEDESMOS Theologo Soc: IESV... WILNIVY: Drukórnioy Acadêmios SOCIETATIS IESV... 1605. LP – Kiprijonas Lukauskas. Pamokslai. Tekstą parengė Juozas Karaciejus, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996. MžK – Martynas Mažvydas. Katekizmas ir kiti raštai, Vilnius: Baltos lankos, 1993. NE – Kajetonas Nezabitauskis. Naujas mokslas skaitymo dėl mažų vaikų Žemaičių ir Lietuvos. Fotografuotinis leidimas, Vilnius: Alma littera, 1996. SD3 – Pirmasis lietuvių kalbos žodynas. Konstantinas Širvydas. Dictionarium trium linguarum. Įvadą ir žodyno rodyklę parengė Kazys Pakalka, Vilnius: Mokslas, 1979. Z – 1759 metų „Ziwatas“. Parengė Aleksas Girdenis ir Petras Skirmantas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1998. LITERATŪRA Ambrazas V. 1972: Lietuvių kalbos prijungiamųjų sakinių struktūriniai tipai. – Baltistica 8 (1), 23–48. Ambrazas V. 2006: Lietuvių kalbos istorinė sintaksė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Balčikonis J., red. 1935: Jablonskio raštai 4, Kaunas: Švietimo ministerijos leidinys. Balkevičius J. 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Bezzenberger A. 1877: Beiträge zur Geschichte der Litauischen Sprache auf Grund litauischer Texte des XVI. Und des XVII. Jahrhunderts, Göttingen: Verlag von Robert Peppmüller. DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Redaktorius Vytautas Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Drotvinas L. 1964: Priežasties ir tikslo sudėtinės konstrukcijos XVI–XVII a. lietuvių kalbos raštuose. – Kalbotyra 10, 19–52. Hermann E. 1912: Über die Entwicklung der litauischen Konjunktionalsätze, Jena: Frommannsche Buchdruckerei. Jablonskis J. 1957: Rinktiniai raštai 1. Red. J. Palionis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Jakaitienė E., Laigonaitė A., Paulauskienė A. 1976: Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius: Mokslas. Jonikas, red. 1979: Antanas Salys. Raštai 1. Bendrinė kalba. Redagavo Petras Jonikas, Roma: Lietuvių katalikų mokslo akademija. 88 KALBOS KULTŪRA | 82 Judžentis A., Pajedienė J. 2006: Mikalojus Daukšos Katekizmo (1595) sudėtiniai prijungiamieji priežasties sakiniai. – Baltų filologija 15 (1–2), 27–40. Kibildaitė E. 2001: Priežasties šalutiniai sakiniai Bretkūno postilėje. – Acta Linguistica Lithuanica 44, 129–144. KP 1939: Kalbos patarėjas. Paruošė L. Dambrauskas, redagavo A. Salys ir Pr. Skardžius, Kaunas: Lietuvių kalbos draugijos leidinys. KPP1 1976: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius: Mokslas. KPP2 1985: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis. II pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius: Mokslas. KP S 2003: Kalbos patarimai. Sintaksė: įvairūs dalykai. Sudarė Rita Miliūnaitė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Labutis V. 1994: Lietuvių kalbos sintaksė 1–2, Vilnius: Vilniaus universitetas. Leskien A. 1903: Litauische Partikeln und Konjunktionen. – Indogermanische Forschungen 14, 89–113. LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija. Sudarė Kazys Morkūnas, redagavo Vytautas Ambrazas. 2-as patiksl. ir papild. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. LKG 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2: Morfologija. Vyr. redaktorius K. Ulvydas, Vilnius: Mintis. LKG 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3: Sintaksė. Vyr. redaktorius K. Ulvydas, Vilnius: Mokslas. LKŽ IV 1957: Lietuvių kalbos žodynas 4. Ats. red. Kazys Ulvydas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. LKŽin 2007: Lietuvių kalbos žinynas. Sudarė Pranas Kniūkšta, Kaunas: Šviesa. Michelini G. 1991: Le traduzioni dal latino di un volume lituano del 1600. Studio sulla lingua della Margarita theologica, Potenza: Il Salice [Università degli Studi della Basilicata, Istituto di linguistica 3]. Miliūnaitė R. 2003: Lietuvių kalbos gramatikos norminimo pagrindai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Miliūnaitė R. 2006: Apie kalbą ir mus, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Miliūnaitė R. 2008: Tinklaraščių kalbos vieta dabartinės vartosenos schemoje. – Lietuvių kalba, www.lietuviukalba.lt Palionis J. 1979: Lietuvių literatūrinės kalbos istorija, Vilnius: Mokslas. Palionis J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Piročkinas A. 1986: Jono Jablonskio kalbos taisymai, Kaunas: Šviesa. PLKG 1957: Pirmoji lietuvių kalbos gramatika. Atsak. redaktorius J. Kruopas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. A. JUDŽENTIS. Dėl šalutinių priežasties sakinių su jungtuku jog 89 Schleicher A. 1856: Litauische Grammatik, Prag: J. G. Calve’sche Verlagsbuchhandlung. [I. Lemeškin, J. Zabarskaitė, sud., Lituanistinis Augusto Schleicherio palikimas 1, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, p. 150tt.]. Senkus J. 1961: Kapsų ir zanavykų tarinių jungtukas, jaustukas ir ištiktukas. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai, A serija, 1 (10), 105–127. [D. Mikulėnienė, R. Senkutė-Kašetienė, sud., Juozas Senkus. Kalbotyros darbai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006, 391–413]. Sirtautas V., Grenda Č. 1988: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Mokslas. Šukys J. 2003: Kalbos kultūra visiems, Kaunas: Šviesa. Urbas D. 1996: Martyno Mažvydo raštų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Žukauskaitė J. 1960: Lietuvių literatūrinės kalbos jungtukas jog. – Kalbotyra 2, 33–58. Žukauskaitė J. 1968: Jungtuko jog vartojimas. – Kalbos kultūra 14, 21–22. Gauta 2009 09 14 ON REASON CLAUSES WITH THE CONJUNCTION JOG Summary The conjunction jog connects reason clauses frequently used in old Lithuanian writings as well as in present-day publicist, belles-lettres and free style Lithuanian; however, new descriptive, standardising and pedagogical grammars fail to mention them. The paper deals with older and modern usage of the above clauses, offers an overview of their research and development of codification. The paper suggests that the above clauses should be treated as appropriate for standard Lithuanian; arguments for the claim are provided. ARTŪRAS JUDŽENTIS Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] 90 KALBOS KULTŪRA | 82