Iš frazeologizmo žodžio neišmesi

VINCENTAS DROTVINAS Vilniaus pedagoginis universitetas Z frazeologismu slova nevyškrtneš Nejednou slýcháme nebo při čtení nacházíme obrazná rčení s cizími slovy, jejichž samostatnému užívání se vyhýbáme. Takových rčení (přísloví, pořekadel, přirovnání) je ve starých písemnostech hojnost a často bývají zařazována do frazeologických slovníků. Jak bychom tedy měli tato frazeologická spojení užívat, aniž bychom porušovali požadavky jazykové čistoty? Tato otázka souvisí s výrazovou stránkou (lexikou) frazeologických spojení, tj. s tím, která slova jsou jejich složkami a jak jsou frazeologická spojení s cizími slovy prezentována a zpracovávána ve frazeografii. Aniž bychom se pouštěli do podrobnějšího výkladu, řekněme, že složkami frazeologických spojení zdaleka nejsou všechna slova litevského jazyka. Slovník frazeologických spojení je proto vždy užší než možnosti slovní zásoby celého jazyka. Slova, která tvoří složky frazeologických spojení, lze charakterizovat z několika hledisek: podle frekvence užívání, původu a dalších aspektů. Podle frekvence slov ve frazeologických spojeních se rozlišují dvě skupiny jejich lexika: 1) frazeologická spojení tvořená slovy běžného užívání, která patří k aktivní slovní zásobě. Taková frazeologická spojení se lexikálně podobají volným slovním spojením; ve skutečnosti z volných slovních spojení vznikla a liší se pouze přeneseným užitím, srov. nuleisti rankas a nuleisti rankas „propadat sklíčenosti“; 2) frazeologická spojení, do nichž vstupují slova s omezeným užíváním, která se ve volných kontextech užívají zřídka nebo vůbec, ale vyskytují se pouze ve frazeologických spojeních. Nejčastěji jde o archaizmy a nářeční lexikální prvky, které se dochovaly v nářečích, tj. nestaly se součástí spisovné slovní zásoby. (Archaizmy a nářeční lexikální prvky ve frazeologických spojeních by bylo třeba prozkoumat samostatně.) Mezi slovy běžného užívání se ve frazeologických spojeních nejčastěji vyskytují somatizmy (řec. soma „tělo“). Z hlediska původu jde o slova zděděné slovní zásoby (indoevropské, baltské a slovanské, baltské), která tvoří také jádro aktivní slovní zásoby současného jazyka. Množství a rozmanitost frazeologických spojení se somatizmy jsou charakteristické pro mnoho jazyků. Litevská frazeologická spojení se somatizmy shromáždila, prozkoumala a lexikograficky zpracovala Jonina Lipskienė (Lietuvių kalbos somatiniai posakiai (su galvos dalių pavadinimais), 1979). V novém 52 KALBOS KULTŪRA | 82 V práci autorky Vaizdingieji lietuvių kalbos posakiai (2008) jsou uvedena frazeologická spojení a další obrazná vyjádření obsahující názvy všech částí těla. Samotné somatismy jako tematická lexikální skupina se nevyznačují čistotou; patří k nim i značné množství přejaté slovní zásoby (ostatně to platí i o jiných tematických skupinách). Je to doklad vzájemného působení litevštiny a dalších jazyků. Vedle starších výpůjček (germanismů a slavismů), které se ustálily v úzu spisovného jazyka, existují také novější výpůjčky, jež jsou dnes považovány za cizí slova. Spisovný jazyk se bez nich zcela obejde, protože má dobré litevské ekvivalenty; například cizí slova se do synonymických slovníků nezařazují. V živém jazyce však nezanikla a v příslovích, pořekadlech a frazeologických spojeních jsou pro svou specifickou povahu (především stálost struktury a ustálenost) téměř neodstranitelná. „Případ“ frazeologických spojení s cizími slovy se otevřel po vydání prvního Lietuvių kalbos frazeologijos žodynui (1977). Autor slovníku Jonas Paulauskas v úvodu uvedl, že „ve frazeologických spojeních se vyskytují slova nelitevského původu, cizí slova, [...], např.: ant tuščios dūšios, iš vienos bačkos eiti.“ Zároveň poznamenal, že „nahrazením cizího slova [...] slovem spisovného jazyka by frazeologické spojení zaniklo. Proto jsou taková frazeologická spojení s cizími slovy [...] ve spisovném jazyce tolerována“ (úvod k LFŽ, 9). Názory recenzentů na zařazování takových frazeologických spojení do slovníků byly velmi zdrženlivé, ne-li kritické. Lexikograf Vytautas Vitkauskas například nepovažuje frazeologická spojení s cizími slovy za součást bohatství spisovného jazyka. Zdůrazňuje, že „na frazeologická spojení spisovného jazyka by se v zásadě měla vztahovat podobná kritéria správnosti jako na veškerou slovní zásobu, a proto je třeba frazeologická spojení vytvořená z výpůjček barakatas, čiup­ryna, dralas, dūšia, murinas, melnyčia, strainuška, patieka, tarba, pasamonas aj. hodnotit jako stojící mimo hranice spisovného jazyka a přípustná pouze ze stylistických důvodů“ (Vitkauskas 1978: 56). Recenzent podobnou myšlenku zdůraznil i při jiné příležitosti, když řekl, že „frazeologická spojení jsou oblastí, do níž cizí slova pronikají obzvlášť aktivně a chtějí se v ní uchytit, přičemž vytlačují litevská spojení“ (Vitkauskas 1977: 37). Druhá recenzentka zmíněného slovníku, lexikografka Klementina Vosylytė, píše ještě přísněji. Podle jejího názoru se frazeologická spojení obsahující výpůjčky (cacka pacacka, iš čiuro eiti, pilni delmonai aj.) do slovníku vůbec neměla zařazovat (Vosylytė 1978: 177). Jak se na tyto připomínky reagovalo v praxi? Cizích slov se nevzdávají ani frazeologická spojení jiného typu. Ve sbírce přirovnání Lietuvių kalbos palyginimų žodynas (1985) například najdeme tato frazeologická spojení: V. DROTVINAS. Iš frazeologizmo žodžio neišmesi 53 murzinas kaip pečius; šalta troba lyg ledainė; taip meluoja, kaip zalatyte zala-tija aj. Mezi přirovnáními nacházíme doslova celé skupiny s některými cizími slovy, například se slovem ubagas (ubagė) jich je téměř 60 (pro zajímavost: Frazeologijos žodyne [2001] je jich také 57), se slovem svietas jich je 40 aj. Naujausiame lietuvių kalbos frazeologizmų rinkinyje Frazeologijos žodyne (2001) kalbamųjų frazeologizmų gal ir kiek mažiau, bet visai jų atsikratyti nepavyko. Frazeologizmų svetimybių sąrašas bent apytiksliai būtų netrumpas, pavyzdžiui: abroz­das, bačka, mačyti, nabašnikas (nabašnikas), navyna, skūra, svietas, svodba, spice, šaiba, šalamo­jus, šaldra, špokas, šriubas, terba, ubagas, zalietos, zerko­las, zomatas ir kt. Cizí slova se vyskytují jak v hlavních slovech frazeologického spojení (zde jsou označena křížkem (x)), tak i v jeho dalších slovech. Častá jsou také frazeologická spojení se dvěma cizími slovy: bieso abrozdeliai „neg. karty“, ubago šmotas „taková nadávka“, ubago terba „chudý člověk“, ubagas su terbom matos „o řídké polévce“, ubagas ženijasi „říká se, když při dešti svítí slunce“, cacka pacacka; ir prie tanciaus, ir prie ražanciaus. Se dvěma cizími slovy jsou i přirovnání, např. kaip smerčio adyna aj. V tomto slovníku se však již rýsuje snaha lexikografů provádět určitý výběr frazeologických spojení s cizími slovy. Redaktor slovníku uvádí, že „ve FŽ nejsou některá spojení, jejichž jednou složkou je v e l m i v z á c n é (zvýraznil jsem já. – V. D.) cizí slovo, např.: ant truco, ant to norako“ (Paulauskas 2002: 13). V novém frazeologickém slovníku J. Lipskienė se za cizí slova považují „méně často užívaná pojmenování, která mají synonymické vztahy“, například synonyma podstatného jména koja: slov. kačergos, kado­kai (kadūkai, kudōkai), pãdkavos, něm. kėgeles (kėgeliai), kantãpliai, šlėpės, lotyš. kuibena. Cizí slova jsou uvedena i u dalších somatismů, např.: kailis – pol. kučnerius, kūtnara, kutnerius; ranka – bračnagė, brančnagė aj. Cizí slova jsou uváděna také jako heslová slova frazeologických spojení, např.: klynas (rozkrok, hýždě): skystas klynas „o někom malém, slabém“; blėkas, blėkai (plėkai): eik šunims blėkų šinkuoti „obchodovat“; čiup­ryna (bělorus. чуприна, pol. czup­ryna), srov. į čiup­ryną susikibti „pohádat se“; kaltūnas (rus. калтун, pol. kołtun), srov. kaltūną nuo galvos rauti aj. Je zajímavé zdůraznit, že cizí slova nejsou příznačná pouze pro frazeologická spojení, která byla shromážděna v desetiletích první poloviny 20. století a publikována v Lietuvių kalbos žodyne nebo v uvedených specializovaných slovnících založených na jeho kartotéce. Mnoho jich bylo nově zaznamenáno také v nedávno vydaných nářečních slovnících: 54 KALBOS KULTŪRA | 82 Slovník zanavského nářečí (sv. 1–3, 2003–2007), Slovník nářečí Daukšiai (2004), Slovník kupiškénského nářečí (sv. 1, 2008) a další. To vše ukazuje, že cizí výrazy (připomeňme – ačkoli téměř všechny byly odstraněny ze současného zdroje synonym litevského jazyka) se dodnes houževnatě drží v lexiku živého jazyka. Je pravda, že stále nastávají případy, kdy se vedle frazému s cizím výrazem používá i jeho protějšek – frazém s odpovídající litevskou složkou, například: balkis – trám: chybí jeden (desátý, devátý, devět, pět) balkis, balkis stinga a – trám se v hlavě zlomil a podobně; šliubas – sloup: šliubo trūksta (v hlavě), šliubas atsisuko galvoje a – chybí jeden sloup v hlavě; skūra – kůže: do volské kůže to nevypíšeš a – do volské kůže se to nevejde a podobně. Otázka, zda je frazém s litevskou složkou výsledkem našeho úsilí vyhnout se cizím výrazům, nebo zda vznikl samostatně, tedy přímo v litevštině, by proto nebyla ani tak otázkou očišťování lexika, jako spíše dějin frazémů obecně. Názor V. Vitkauskase, že frazémy jsou prostředím, do něhož cizí výrazy zvlášť aktivně pronikají a snaží se vytlačit litevská slova ve frazémech, je tedy třeba zvážit (srov. Vitkauskas 1977: 37). Mohli bychom jej ověřit. Tak například Slovník frazémů obsahuje asi 470 frazémů se slovem velnias (a dalších 17 pod jinými hesly), zatímco se slovem biesas jen 35 (zde je třeba uvést také frazémy se synonymy nelabasis, raguotasis atd.). To však nemůžeme říci o frazémech s litevským slovem elgeta a cizím výrazem ubagas: elgeta se vyskytuje pouze ve třech frazémech (elgeta paleisti, elgetomis paleisti, dvasios elgeta a podobně), kdežto ubagas asi v 60 frazémech. To, co se objevilo jako první – frazém s cizím výrazem, nebo frazém s litevským slovem – a co se snaží „vytlačit“ co, mohou částečně objasnit údaje o litevském (nelitevském) původu samotných složek. Tak například v K. Sirvydově slovníku je pouze sija (balka tram. Trabs, trigum, siia, sienoias) SD³ 6; dnes se s ním pojí pouze jeden frazém, srov. sija palūžo galvoje „pomátl se“: galvoje to žmogaus palūžo sija, kursai tiki niekams ir niekų bijo (D. Poška). Ve frazémech se mnohem častěji používá germanismus balkis, srov. vieno (dešimto, devinto, devynių, penkių) balkio trūksta atd. V K. Sirvydově slovníku je oda skura SD³ 27; oda įp werbludo, lapes pilkos oda 164; srov. také odininkas (vedle kazėmekas), zatímco ve slovnících Malé Litvy se uvádějí obě slova: Haut Skura, ós. Oda C III 346 a podobně. S cizím výrazem skūra se pojí dokonce 40 frazémů a ještě několik dalších v rámci jiných frazémů, se slovem oda jen 5. Některé frazémy s cizím výrazem a frazémy s litevským slovem jsou rozšířeny přibližně stejně, např.: šliubas atsisuko galvoje „zachoval se hloupě– V. DROTVINAS. Iš frazeologizmo žodžio neišmesi 55 “, šliubo trūksta galvoje „není zcela příčetný“ (FŽ 722) a varžtai atšleido „zachoval se nerozumně“, varžtai atsisuko „zachoval se nerozumně“, vienas varžte- lis išklibęs „o člověku, který je trochu přihlouplý“ a podobně (FŽ 796). Podobný význam mají i frazémy obsahující litevské slovo šulas, např.: ne visi šulai „poloviční blázen“, vieno šulo stinga galvoje „není zcela příčetný“, šulų nepritenka galvoje „o polovičním bláznovi“ a podobně (FŽ 723). Setkáváme se tedy se zřejmým rozporem: samotné cizí výrazy jsou ve spisovném jazyce nenormativními slovy a jejich užívání se stále více omezuje (například dnešní studenti litevštiny často vůbec neznají význam mnoha cizích výrazů), avšak ve frazémech se udržují. Jinými slovy, zachování cizích výrazů ve frazémech je jedním ze základních rysů frazému jako nominační jednotky, tedy podmínkou jeho ustálenosti a reprodukovatelnosti. Nebezpečí, které představují frazémy s cizími výrazy pro čistotu litevské frazeologie, bychom proto neměli přeceňovat. Značná část frazémů s cizími výrazy se totiž nepoužívá často. Nejednou se takový frazém, dříve rozšířený v živém jazyce, dnes nachází už jen na stránkách slovníků. Slovník frazémů (2001) je souborem frazémů celého litevského jazyka. Kdybychom měli například soubor frazémů současného (spisovného) jazyka, mohli bychom k frazémům s cizími výrazy přistupovat diferencovaně a přihlížet k tomu, jak byly tyto výrazy v jazyce rozšířeny dříve a jak jsou rozšířeny dnes. Je třeba připomenout, že již v roce 1922 Kazimieras Būga důrazně odsoudil plošné nahrazování slavismů litevskými slovy a zdůraznil, že Kristijonas Donelaitis musí zůstat u svých výrazů glūpas, sopagai, Antanas Baranauskas pak u výrazu iščinto a dalších (Būga 1959: 37). Tuto zákonitost vztahu mezi přejatou a litevskou slovní zásobou musíme uplatňovat i na cizí výrazy ve frazémech. Zdá se, že tvrzení nejvýznamnějšího litevského frazeologa Jono Paulauska, že „[...] popírat užívání cizích výrazů ve frazému by znamenalo odsuzovat emocionální vyjadřování myšlenek“ (úvod FŽ, VII), je zcela přijatelné. Chybí-li litevská náhrada, je užívání takových frazémů jako į užpečkį sulįsti „být bázlivý“, ubago kąsnai „velké chomáče padajícího sněhu“ a dalších oprávněné (úvod FŽ, VIII). Tento specifický jev litevské frazeologie je třeba důkladněji rozebrat a podrobněji prozkoumat zdroje, zvláštní funkce a oblast užívání takových frazémů (to souvisí s celkovým pokrokem ve studiu litevské frazeologie). Frazémy jsou svědky minulosti našeho národa a jazyka. Vznikly před stovkami let a zobecněně v nich dostala smysl zkušenost našich předků s jejich bytím a každodenním životem – jsou dokumentem naší historické paměti a dějin naší mentality. Tuto historickou paměť vyjadřují slova a jejich významy, býva- 56 KALBOS KULTŪRA | 82 v ústech našich předků během vzniku frazeologismů a jejich dalšího užívání. Tato slova jsou neoddělitelnou součástí dějin litevského jazyka a vývoje jeho slovní zásoby. Odstranit frazeologismy s cizími prvky by znamenalo uměle čistit (purifikovat) náš frazeologický inventář. Nezmenšili bychom litevštěním celé bohatství frazeologismů a nezkreslili bychom uměle obraz historického vývoje naší frazeologie jakožto součásti celého jazyka (slovní zásoby)? Chceme-li proto zachovat frazeologismy jako dědictví našeho jazyka a mentality národa, neurychlujme přirozený vývoj frazeologismů a nespěchejme s jejich litevštěním. LITERATŪRA Būga K. 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. FŽ 2001: Frazeologijos žodynas. Red. J. Paulauskas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. LFŽ 1977: J. Paulauskas. Lietuvių kalbos frazeologijos žodynas, Kaunas: Šviesa. LPŽ 1985: Lietuvių kalbos palyginimų žodynas. Sud. K. Vosilytė, Vilnius: Mokslas. Lipskienė J. 1979: Lietuvių kalbos somatiniai posakiai (su galvos dalių pavadinimais), Vilnius: Mokslas. Lipskienė J. 2008: Vaizdingieji lietuvių kalbos posakiai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Paulauskas J. 2002: Išaugęs iš „Lietuvių kalbos žodyno“. – Gimtoji kalba 7–8, 11–13. Vitkauskas V. 1977: Sušvytėjo frazeologizmai vienoje knygoje. – Naujos knygos 8, 37. Vitkauskas V. (rec.) 1978: Jonas Paulauskas. Lietuvių kalbos frazeologijos žodynas. – Mūsų kalba 6, 54–58. Vosilytė K. 1978: Frazeologijos žodyno sulaukus. – Pergalė 10, 175–178. Gauta 2009 11 06 V. DROTVINAS. Iš frazeologizmo žodžio neišmesi 57 YOU CANNOT DELETE A WORD IN AN IDIOM Summary The paper deals with Lithuanian idioms containing lexical borrowings. Idioms in which Lithuanian words replace borrowings give rise to doublets. To maintain the stability of idioms, borrowings should not be replaced with Lithuanian words. VINCENTAS DROTVINAS Vilniaus pedagoginis universitetas T. Ševčenkos g. 31, LT-03111 Vilnius [email protected] 58 KALBOS KULTŪRA | 82