Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma

D I S K U S E RAMUNĖ VASKELAITĖ Litevská banka UŽÍVÁNÍ MNOŽNÉHO ČÍSLA ABSTRAKTNÍCH PODSTATNÝCH JMEN V EKONOMICKÉM JAZYCE A NORMA KLÍČOVÁ SLOVA: singularia tantum, abstraktní podstatná jména, skloňování podle čísla, konkretizace významu, odvozeniny, norma, úzus. ÚVOD Normativnost čísla u podstatných jmen by zřejmě nebyla příliš problematická, nebýt podstatných jmen, u nichž norma uznává pouze jedno číslo – jednotné nebo množné – anebo užívání jednoho z těchto čísel za určitých okolností. Tyto okolnosti jsou uvedeny v příručce Jazykové rady nazvané Gramatické formy a jejich užívání, která uvádí normu užívání čísla: za nepřijatelné pro litevský spisovný jazyk se považuje jednotné číslo při neobecně vyjádřeném druhu rostlin, živočichů či podobném druhu, při označení více než jedné osoby a při pojmenovávání událostí, míst a jiných věcí (KP1 2002: 19–20). V úzu se v takových případech naopak projevuje sklon volit jednotné číslo (KPIB 1995–2005). V podnětných výzkumech vztahu mezi nenormativními jazykovými jevy a kodifikovanou normou, které jsou v litevské lingvistice nejaktivněji rozvíjeny patrně v pracích Rity Miliūnaitė (2002; 2003a, b, c; 2004; 2006a, b; 2007), se ukazuje, že vytrvalý odpor úzu vůči té či oné písemně kodifikované normě bychom neměli uspěchaně označovat za porušení této normy či za neznalost spisovného jazyka. Někdy takový odpor pouze odhaluje syntaktické, sémantické či jiné okolnosti skryté v hlubinné struktuře jazyka, které normotvůrci nezachytili nebo je dostatečně 190 KALBOS KULTŪRA | 85 zhodnoceny. Proto bychom měli věnovat pozornost některým případům rozšířeným v úzu, které jsou považovány za nenormativní, a zkoumat je ještě pečlivěji; pokud se ukáže, že pro ně existují závažné důvody, možná dokonce změnit kodifikovanou normu. Článek pojednává o tendenci často pozorované v úzu – užívat podstatná jména považovaná za singulárová v množném čísle. Zaměřuje se na jednu skupinu takových podstatných jmen, totiž na abstraktní podstatná jména. O aktuálnosti tohoto tématu svědčí oblast užívání spisovného jazyka, která je dlouhodobě sledována – jazyk ekonomiky. V ní se hojně užívá převodů, plateb, zúčtování, výpočtů, kolísání, závazků, kapacit, rizik, hrozeb, krizí, deficitů, rozpočtů, bilancí, ekonomik, ekonomických činností, úrovní, objemů, hodnot a dalších podstatných jmen, která se na první pohled jeví jako abstraktní, ačkoli v Jazykových doporučeních, jež stanovují normu spisovného jazyka, se množné číslo singulárových abstraktních podstatných jmen hodnotí nejpřísnějším ze čtyř stupňů, jimiž se v této publikaci označuje vztah jazykového jevu k normě – značkou ntk. („nedoporučuje se“), která znamená, že se tento jev pro spisovný jazyk nedoporučuje (KP1 2002: 20). Přesto bychom neměli spěchat s označením tohoto rozporu za rozpor mezi územ a normou – Jazyková doporučení stanovují dvě výjimky. Jednu z nich – užívání množného čísla abstraktních podstatných jmen jako stylistického prostředku ke zdůraznění hojnosti – ovšem na zkoumané užití nelze vztáhnout. Byly analyzovány texty oficiálního odborného stylu, které se místy dokonce blíží stylu vědeckému, a emocionálně expresivní prostředky proto nejsou pro jejich jazyk typické. S postupným stíráním hranic mezi styly a žánry se sice objevují, avšak případy množného čísla užitého k výraznému zdůraznění hojnosti nebyly zjištěny. Tyto texty věcně popisují a rozebírají ekonomické procesy, k nimž došlo v určitém období (roce, pololetí, čtvrtletí), a proto je zde mnohem důležitější přesnost než výrazovost. Ačkoli se některé z těchto textů oficiálně nazývají přehledy a jiné zprávami, v tomto článku se pro zjednodušení všechny souhrnně označují jako ekonomické přehledy. Po vyloučení výjimky týkající se zdůraznění hojnosti zůstává jediným faktorem, který v Jazykových doporučeních ospravedlňuje množné číslo abstraktních podstatných jmen, konkretizace významu podstatného jména. Norma se zdá být jednoduchá: pokud se podstatné jméno s abstraktním významem konkretizovalo, lze jeho množné číslo užívat; pokud ne, je užívání množného čísla porušením normy. Je však hranice mezi normou a chybou skutečně tak jasná? Jsou při jejím vymezování dostatečně zohledněny všechny faktory, které vedou k užití právě množného čísla? Na to by měla pomoci odpovědět analýza tendencí v úzu, předtím je však třeba podrobněji probrat normu užívání čísla abstraktních podstatných jmen, jak je formulována jak v Jazykových doporučeních, tak v dalších pracích normativní povahy. R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 191 1. KODIFIKOVANÁ NORMA A PŘEDPOKLÁDANÉ VÝJIMKY V Jazykových doporučeních se o gramatickém čísle abstraktních podstatných jmen uvádí: „množné číslo ntk. = singulárových podstatných jmen, jsou-li abstraktní a označují nedělitelné (nepočitatelné) věci“ (KP1 2002: 20). Pojmy abstraktního, singulárového podstatného jména nebo podstatného jména označujícího nedělitelné (nepočitatelné) věci nejsou definovány ani v brožuře Gramatické tvary a jejich užívání, která stanovuje normu užívání čísla, ani v dalších brožurách této řady. Jistě, definování těchto pojmů není cílem publikace tohoto typu, ale nevysvětlení významu, který se jim přikládá, přináší nebezpečí dvojí interpretace výroku: 1) množné číslo se nedoporučuje, když podstatné jméno splňuje všechny tři podmínky (je abstraktní, singulárové a označuje nedělitelné či nepočitatelné věci); 2) množné číslo se nedoporučuje, když podstatné jméno splňuje kteroukoli z těchto podmínek. Odpověď na otázku, jak je třeba toto tvrzení interpretovat, bychom v popisech gramatického čísla litevských podstatných jmen nenašli; z těch by vyplynulo, že nelze přijmout ani jednu z interpretací. V těchto popisech se obvykle uvádí klasifikace, podle níž jsou abstraktní podstatná jména jednou z podskupin singulárových podstatných jmen1, ta jsou pak jednou ze skupin podstatných jmen, která se v čísle nemění a označují věci, jež nelze počítat (Jakaitienė ir kt. 1976: 36–41; Paulauskienė 1983: 166–167; 1994: 149–150; 2004a: 148–149; 2006: 73–77; Paulauskienė, Tarvydaitė 1986: 67–77; DLKG 1997: 65–68). Bylo by nelogické označit za nedoporučovanou nejprve některou podskupinu a potom celou skupinu. Z toho plyne, že tvrzení v Jazykových doporučeních nevychází z klasifikace podstatných jmen podle čísla, ale z jejich obecného dělení na konkrétní a abstraktní; u abstraktních podstatných jmen se nedoporučuje užívat množné číslo singulárových podstatných jmen. Nejasná zůstává jen třetí podmínka, za níž se množné číslo nedoporučuje – že podstatné jméno musí zároveň označovat nedělitelné (nepočitatelné) věci. Podle zmíněné klasifikace všechna singulárová podstatná jména označují 1 Vymezení dalších podskupin se liší: někde se dále rozlišují hromadná podstatná jména (flóra, vyšší společnost, inteligence), vlastní jména (Litva, Kaunas, Klaipėda) a podstatná jména označující látky (ocet, zlato, beton) (Jakaitienė ir kt. 1976: 38; DLKG 1997: 66), jinde se přidává také podskupina názvů nemocí (chřipka, černý kašel, rýma) (Paulauskienė, Tarvydaitė 1986: 74), samostatně se uvádějí názvy světových stran a větrů (jižní vítr, východní vítr, severní vítr) (LKŽin 1998: 100; Paulauskienė 1994: 150; 2004b: 300–301; 2006: 74). Adelė Valeckienė, která upozorňuje, že podstatná jména singularia tantum i pluralia tantum mají často stejné významy, předkládá společnou klasifikaci zahrnující oba typy podstatných jmen (Valeckienė 1998: 218–219). 192 KALBOS KULTŪRA | 85 nedělitelné (nepočitatelné) věci, zatímco ta, která označují dělitelné (počitatelné) věci, už nejsou singulárová. Upřesnění v Jazykových doporučeních by tedy zřejmě nebylo třeba. Pokud mu není přisuzován nějaký význam, který se zde jednoduše nepodařilo objasnit, lze normu formulovanou v této publikaci shrnout takto: ve spisovném jazyce se nedoporučuje množné číslo singulárových abstraktních podstatných jmen s výjimkou případů zdůraznění hojnosti a konkretizace významu podstatného jména. V některých příručkách jazykové kultury se výjimka týkající se konkretizace významu nezmiňuje a pro oficiální styly se uvádí, že se nemá užívat množné číslo žádných singulárových podstatných jmen, včetně abstraktních. Například v knize Jona Šukyse Jazyková kultura pro všechny se píše: „V oficiálních jazykových stylech se nemá užívat množné číslo singulárových podstatných jmen, zvláště jsou-li tato podstatná jména abstraktní a označují nedělitelné věci“ (Šukys 2003: 105), zatímco v knize Aldony Paulauskienė Jazyková kultura litevštiny se uvádí, že množné číslo singulárových podstatných jmen není vhodné užívat v neutrálním stylu (Paulauskienė 2004a: 152). V základním popisu morfologických tvarů současné litevštiny – Gramatice současné litevštiny (DLKG) – se výjimka založená na konkretizaci významu předpokládá: „Někdy se abstraktní podstatná jména konkretizují a začnou označovat nejen zobecněné děje, stavy a vlastnosti, ale také konkrétní projevy těchto dějů, stavů a vlastností. Abstraktní singulárové podstatné jméno pak může být užito i v množném čísle, srov.: radost – radosti, starost – starosti, bolest – bolesti“ (DLKG 1997: 62). Z formulací v DLKG však vyplývá, že míra konkretizace může být různá: podstatné jméno může nejen získat nový význam, ale také nabýt určitého významového odstínu (DLKG 1997: 66). Výslovně se uvádí pouze přípustnost množného čísla „konkretizovaných“ podstatných jmen, avšak výklad pojmu „konkretizace“ naznačuje, že by se toto označení mohlo vztahovat také na méně výrazné změny významu. DLKG neposkytuje jasné vyjádření k tomu, zda je přípustné pouze množné číslo slov, jejichž význam se od abstraktního významu liší jen nepatrnou mírou konkrétnosti. I kdyby však takové vyjádření obsahovala, norma by přesto zůstala ne zcela jasná, protože ani DLKG, ani jiné normativní publikace neuvádějí seznamy abstraktních a konkrétních podstatných jmen, natož podstatných jmen, která dosáhla pouze určitého stupně konkrétnosti. Abstraktnost významu ani různé stupně jeho konkretizace se neoznačují ani ve slovnících. Za takové situace připadá veškeré rozhodování o tom, jakou míru konkrétnosti abstraktnímu podstatnému jménu přisoudit, na úzus. Ale ať už R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 193 bez ohledu na to, jak velký by byl její rozsah, pokud jsou uvedeny pouze krajní normativní hranice a meze chybovosti, nelze ani užití množného čísla u podstatného jména, které získalo sebemenší odstín konkrétnosti, považovat za porušení normy. Je samozřejmě obtížné určit míru konkretizace významu. R. Miliūnaitė, která na to upozornila, považuje protiklad konkrétnosti a abstraktnosti za jeden z těch, které neumožňují vést jasnější hranici mezi normativními a nenormativními jazykovými jevy, a za jeden z důvodů rozlišování nejen případů doporučovaných a nedoporučovaných ve spisovném jazyce, ale také případů přechodných (Miliūnaitė 2003a, b). Kalbos patarimuose se systém přechodných případů skutečně uplatňuje: vedle doporučovaných a nedoporučovaných případů se rozlišují také případy, kterým je vhodné se vyhýbat, a vedlejší varianty normy. Při hodnocení užívání čísla u abstraktních podstatných jmen se však vytyčují pouze krajní hranice, tj. množné číslo u čistě singulárního abstraktního podstatného jména se považuje za chybu, zatímco u konkretizovaného podstatného jména za normu. Zdálo by se tedy, že možnost volby přechodných případů se ani nezamítá, ani neuznává. V normativní práci Gramatikos normos ir dabartinė vartosena, vydané před téměř třemi desetiletími, bylo vedle kritéria konkretizace významu stanoveno ještě jedno kritérium – nakolik je užívání podstatného jména v množném čísle charakteristické pro litevštinu (Paulauskienė, Tarvydaitė 1986). Tak například byla zpochybněna přijatelnost pedagogického termínu mokėjimai a výrazu medžiagų2, který se tehdy šířil v oblasti žurnalistiky, protože byly rozpoznány jako přímé překlady z ruštiny; naproti tomu se začalo přitakávat výrazu pajėgumams užívanému s konkretizovaným významem (Paulauskienė, Tarvydaitė 1986: 76–77). V pozdějších pracích spoluautorky tohoto vydání jsou za kalky označovány již také výrazy pajėgumai, apimtys (Paulauskienė 2004a: 152; 2004b: 304). Dvě desetiletí po vydání této práce se již v článku Ramunė Kasperavičienė konstatuje vliv nejen ruštiny, ale také angličtiny (Kasperavičienė 2006: 217). Právě tím se v Konzultační databance sestavené Státní komisí pro litevský jazyk zdůvodňuje oprava abstraktního výrazu pardavimai: tato forma prý vznikla pod vlivem angličtiny, přesněji angl. sales (viz http://www.vlkk.lt/lit/2331). V normativních publikacích o litevštině se vedle konkretizace významu a stylistických hledisek nepředpokládají další důvody, které by ospravedlňovaly množné číslo abstraktních podstatných jmen, jež se užívají v jednotném čísle. V popisech morfologie se při pojednání o singulárových podstatných jménech jiných podskupin zmiňuje jedna či druhá motivace. Jejich množné číslo se popisuje jako vyjadřující stav, 2 Současné užívání naznačuje, že termín medžiagos, kterým byly před dvěma a půl desetiletími souhrnně označovány články, zprávy a reportáže, alespoň z veřejného jazyka ustoupil. 194 KALBOS KULTŪRA | 85 būdingą ne vienam kartui, rodanti būsenos tęstinumą (Paulauskienė 1989: 166; 2004b: 305). A. Paulauskienės Lietuvių kalbos kultūroje atskirai minimi du atvejai, kai daugiskaitos forma pavartota dėl šalia einančių žodžių, nurodančių daugiau nei vieną objektą: Jis išgelbėjo ne vieno žmogaus gyvybes; Iki rugpjūčio pradžios reikia baigti mokyklų remontus (Paulauskienė 2004a: 152). Tokia daugiskaita laikoma neteiktina, bet šie atvejai išsamiau nenagrinėjami. Tvirtai laikantis nuostatos, kad vienaskaitiniai abstraktieji daiktavardžiai skaičiais nekaitomi, kad jų daugiskaita yra ne kait ymo, o leksinės reikšmės skirtumo požymis, pabrėžiama visuose autorės vienos ar su bendraautorėmis rašytuose darbuose (Paulauskienė 1983, 1989, 1994, 2004a, 2004b, 2006; Jakaitienė ir kt. 1976; Paulauskienė, Tarvydaitė 1986), šie atvejai įvardijami kaip paprasčiausias neapdairumas rašant, praleidimas redaguojant tekstą; vis dėlto tenka pridurti, kad kartais ir gyvybes, ir remontus žmonės suskaičiuoja (Paulauskienė 2004a: 152). Další motivace k užívání množného čísla abstraktních podstatných jmen jsou zmíněny ve dvou nedávných článcích o tendencích v užívání čísla. R. Kasperavičienė spojuje množné číslo některých podstatných jmen (džiaugsmai, verksmai) s potřebou vyjádřit intenzitu, zatímco u jiných (gripai, skausmai, lietūs, darganos, sniegai) je pokládá za označení opakování (Kasperavičienė 2006: 218–219). Potřeba zdůraznit opakování jako faktor podporující množné číslo však není podrobněji zkoumána a skutečnost, že jsou uváděny pouze příklady z krásné literatury, naznačuje, že se takové množné číslo považuje za prostředek uměleckého vyjádření. Potřeba zdůraznit opakování u abstraktních podstatných jmen, přesněji u podstatných jmen se sufixem -imas (-ymas), je přímo spojena s článkem Rasuolė Vladarskienė (2008). Přijatelnost takového množného čísla je poněkud zpochybňována, ale užívání množného čísla u podstatných jmen označujících abstraktní jev, který lze rozčlenit, vyskytuje se v různých druzích nebo jej lze počítat, se nepovažuje za nemožné. Na rozdíl od zmíněných popisů morfologie jsou v tomto článku uvedeny příklady nikoli z uměleckého, nýbrž z oficiálního odborného stylu. Autorka článku obecně ukazuje, že množné číslo podstatných jmen, která byla dříve považována za abstraktní, již v současné litevštině není ojedinělým jevem – jeho užívání je označováno za tendenci (Vladarskienė 2008: 125). Tato aktuální tendence bude zde zkoumána na základě užívání v oblasti ekonomiky. Analýza se zaměřuje na faktory, které podněcují či podporují užívání podstatných jmen považovaných za abstraktní v množném čísle. R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 195 2. ZVLÁŠTNOSTI UŽÍVÁNÍ A FAKTORY 2.1. Množné číslo typických abstrakt Za nejtypičtější abstrakta se obvykle považují slovesná odvozená slova vytvořená příponou -imas. DLKG uznává, že tato přípona je ze všech afixů používaných k tvorbě abstrakt nejproduktivnější a že její odvozeniny se užívají ve velmi jasném a čistém významu označení děje (DLKG 1997: 94)3. Produktivita přípon -ymas, které jsou variantou téhož formátu tvoření abstrakt, je považována za omezenější (DLKG 1997: 95). Množství podstatných jmen s těmito příponami bylo, přinejmenším v administrativním jazyce, konstatováno už před téměř dvaceti lety (Oginskienė 1994). Tento jev byl spojován s vlivem cizích jazyků, avšak za neméně významnou příčinu šíření takových podstatných jmen je třeba považovat i produktivitu slovotvorného typu. To, že slovo má jednu z nejtypičtějších abstraktních přípon, však ještě neznamená, že jde o abstraktum. Některá odvozená slova s příponou -imas (-ymas) se zcela konkretizovala, tj. prošla sémantickými změnami4. Některá z nich se užívají ve významu události, přesněji určitého shromáždění. V ekonomických přehledech se nejčastěji vyskytují podstatná jména s tímto významem: vzpomínková akce, porada, schůze, setkání, sjezd, projednávání, např.: Rada guvernérů zasedá zpravidla dvakrát ročně – na jarních a výročních zasedáních skupiny MMF a Světové banky setkáních (LBMA 2012 05: 68); Na těchto setkáníchrovněž stanovila otázky, které je třeba zařadit na program schůzípracovní skupiny sociálního dialogu ESCB (MA 2011: 206); Kromě toho se pořádaly poradyodborníků ECB a poslanců Evropského parlamentu o různých otázkách spadajících do působnosti ECB (MA 2008: 184). V daném užití se vyskytují také zcela konkretizovaná odvozená slova s příponou -imas (-ymas) označující psaný text. Jde především o názvy dokumentů: įsakymas, įstatymas, nurodymas, nutarimas, pažymėjimas, pranešimas, sprendimas atd. Chceme-li vyjádřit, že dokumentů je více než jeden, užívá se tvar množného čísla, např.: Jsou nutné įstatymai, aby dánský systém pojištění vkladů dodržoval zákaz měnového financování (MA 2011: 118); Rada guvernérů mimo jiné upozornila na 3Vzhledem k produktivitě slovotvorného typu a blízkosti označení děje (nomina actionis) slovesnému tvaru se dokonce navrhuje vyhradit takovým odvozeninám zvláštní místo v gramatickém popisu (Pakerys 2006). 4Sémantické změny pravidelně vznikajících slovesných abstrakt a jejich modely podrobně zkoumá Zofija Babickienė (2012). 196 KALBOS KULTŪRA | 85 prohlášení některých vlád pareiškimus o opatřeních a reformách v oblasti fiskální a strukturální politiky (MA 2012: 15). Taková podstatná jména se skloňují podle čísla stejně jako ostatní podstatná jména s konkrétním významem. Jejich množné číslo je tedy výsledkem skloňování podle čísla a zároveň významným podnětem k šíření množného čísla i u dalších odvozenin s příponou -imas (-ymas). V ekonomickém jazyce se v množném čísle užívají také podstatná jména s příponou -imas (-ymas), která lze obecně charakterizovat jako slova s významem výsledku děje nebo jeho objektu. Ve větě Bankovní systém každé země mohl kompenzovat hodnotu siunčiamų mokėjimų související s čistým dovozem zboží a služeb nebo s příjmy z pořízení aktiv z jiné země eurozóny (MA 2012: 35) se podstatné jméno mokėjimai užívá ve významu objektu děje, zatímco podstatné jméno pervedimai, použité ve větě Převody EU byly v prvním čtvrtletí roku 2012 vyšší než v předchozím čtvrtletí (LEA 2012 08: 12), je spíše třeba spojovat s výsledkem děje5. Ať už se tato podstatná jména užívají v kterémkoli z těchto významů, jsou mnohem konkrétnější než čistá abstrakta – podstatná jména ve významu označení děje. Například mokėjimai by svou mírou konkrétnosti odpovídala odvozeným slovům tvořeným předponou či příponou mokesčiai, įmokos, zatímco pervedimai odpovídá odvozenina perlaidos apod. Z popisu tvoření podstatných jmen v DLKG vyplývá, že výsledek děje či jeho objekt je v litevštině skutečně obvyklejší označovat nikoli odvozeninami s příponou -imas (-ymas), nýbrž slovy tvořenými jinými příponami nebo koncovkovým způsobem (DLKG 1997: 125–128). Navrhuje se specializovat významy slovotvorných typů, tj. odvozená slova s příponou -imas (-ymas) užívat pouze ve významu označení děje, zatímco výsledek děje (a také systém určitých činností či oblast činnosti) vyjadřovat nikoli slovesnými podstatnými jmény s čistým dějovým významem, ale odvozeninami s jinými příponami (nebo s předponami či koncovkami) (Oginskienė 1994: 56). V posuzovaném užití však toto doporučení nelze vždy dodržet, protože odvozeniny s jinými příponami či předponami bývají zpravidla „obsazeny“, tj. v téže oblasti se užívají jako termíny s jiným významem, přičemž je důležité zachovat souvislost se základovým slovesem označujícím děj. V ekonomickém jazyce získaly jiný význam odvozeniny se společným kořenem s podstatným jménem mokėjimas, totiž įmoka, mokestis, a patrně proto se ve významu placené částky rozšířilo slovo mokėjimai. 5Při rozlišování sémantických modelů slovesných abstrakt upozorňuje Z. Babickienė, že v litevské jazykovědě se obvykle do skupiny výsledků děje řadí i ta slovesná abstrakta, která by bylo možné nazvat označeními objektu děje, a vyčleňuje samostatný sémantický model nomina objectum (Babickienė 2012: 20). R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 197 V ekonomickém jazyce se nepoužívají slova se společným kořenem jako vyúčtování, závazky, převody, takže od nich by bylo možné tvořit odvozeniny, základní sloveso je však samo odvozené, a proto není snadné, nebo dokonce vůbec možné, tvořit z něj další odvozeniny. To je zřejmě také jedním z faktorů podporujících šíření podstatných jmen s příponou typickou pro abstrakta ve významu objektu nebo výsledku děje. Tato podstatná jména by samozřejmě bylo možné označit za abstrakta pouze podmíněně, neboť se konkretizovala. Jejich význam se liší od čistých abstrakt a právě užití podstatného jména v množném čísle tento významový rozdíl vyjadřuje. Množné číslo zde není výsledkem skloňování podstatných jmen podle čísla, nýbrž diferenciace významu. Značná část podstatných jmen této skupiny získala v úzu status termínu. Takové termíny, nejčastěji jako součásti jiných termínů, byly zařazeny také do slovníků ekonomické terminologie. Například v jednom z nejnovějších děl tohoto druhu, Výkladovém ekonomickém anglicko-litevském slovníku D. W. Pearce’a (AETŽ)6 jsou uvedeny platební bilance (AETŽ 2006: 205–207), mezinárodní platební systém (AETŽ 2006: 154), problém převodů (AETŽ 2006: 628), trh promptních vypořádání (AETŽ 2006: 588), termínový obchod, trh termínových obchodů (AETŽ 2006: 251), závazky (AETŽ 2006: 362), běžné závazky (AETŽ 2006: 148), zaměstnání (AETŽ 2006: 195), dovozní omezení (AETŽ 2006: 290), racionální zpoždění (AETŽ 2006: 532) a další. Vysvětlení pojmů v tomto slovníku obsahuje ještě více termínů v množném čísle. Některé z nich jsou zařazeny také do Terminologické banky Litevské republiky, kterou spravuje Státní komise pro litevský jazyk: riziko vypořádání; účet vypořádání; zprostředkovatel vypořádání; běžné převody; ekonomické výkyvy; závazky vůči investorovi; platební bilance; používání systému státního rozpočtu, účetnictví a plateb; krátkodobé závazky; systém státního rozpočtu, účetnictví a plateb; závazky provozního segmentu a další (LRTB 2012). Skutečný úzus potvrzuje, že podstatná jména s příponou -imas (–ymas), která mají tvar množného čísla, nejsou pouze údaji ze slovníků terminologie. Převody, 6 Ekonomika je oblastí, jejíž terminologie prošla jedním z největších převratů. V Litvě po dobu 50 let neexistovala ekonomika volného trhu ani její terminologie. Po obnovení nezávislosti začaly proudit anglické termíny. Příliv anglických termínů se lidé pokoušeli zvládnout překládáním anglických terminologických slovníků, avšak vzhledem k tomu, že neexistovala tradice užívání termínů, nebyly vždy zvoleny litevské ekvivalenty, které by byly nejpřesnější z hlediska oboru i správnosti jazyka. Tento překladový slovník se vyznačuje tím, že většina v něm uvedených termínů byla ověřena v úzu a posouzena jazykovými odborníky – na jeho přípravě se podílelo Terminologické oddělení Ústavu litevského jazyka. 198 KALBOS KULTŪRA | 85 běžné převody, kapitálové převody, převody migrantů jsou patrně základními pojmy platební bilance Litevské republiky – statistického výkazu shrnujícího všechny zahraniční transakce, na nichž se stát podílí během určitého období; název tohoto výkazu ukazuje, že terminologický status má také pojem platby. Protože jsou státní transakce neoddělitelně spjaty s dalšími ekonomickými procesy, patří tyto termíny také k nejdůležitějším pojmům každého ekonomického přehledu. Užívají se v různé míře konkretizace, např.: Běžné převodytvoří v zásadě neinvestiční platby z fondů EUa převody emigrantů, takže významně zlepšují saldo běžného účtu (LEA 2011 11: 10); Výdaje nejvíce zvýšily běžné a kapitálové převody, které meziročně vzrostly o třetinu, o desetinu vyšší úrokové platbya téměř o 2 procenta vyšší náhrady zaměstnancům (Pranešimas 2012 05: 20). Téměř žádný ekonomický přehled se neobejde bez vypořádání, závazků, prodejů, výkyvů, například: Použitím mechanismu PvP systém CLS v zásadě odstraňuje hlavní riziko spojené s vypořádáním devizových transakcí (MA 2011: 149); Odnětí licence bance AB SNORAS může také zpomalit růst úvěrů v Litvě, neboť úvěrové závazky této banky v letech 2007–2011 představovaly 3–4 procenta celkových úvěrových závazků bankovního systému (Pranešimas 2011 12: 16); S růstem objednávek a prodejů na domácích i zahraničních trzích zůstává míra využití dostupných výrobních kapacit i nadále vysoká (LEA 2012 08: 21). Prosazení slov s určitými formálními rysy jako termínů a jejich kodifikace ve slovnících samozřejmě podněcuje tvorbu dalších takových termínů. V takové situaci lze snadno pochopit, proč je oprava podstatného jména prodeje tak neúčinná (viz Paulauskienė, Tarvydaitė 1986: 75; KP1 2002: 20; Šukys 2003: 105; Kasperavičienė 2006: 218). Úzus uplatňuje princip analogie a pouze přizpůsobuje toto podstatné jméno obecnému systému, tím spíše, že litevský zákon o veřejných zakázkách zakotvil jako termín podstatné jméno opačného významu nákupy7 a že působí také Úřad pro veřejné zakázky. Termín veřejné zakázky je zařazen do Slovníku ekonomických termínů Rūty Vainienė (Vainienė 2005: 287). Naproti tomu do zmíněného AETŽ jsou jako součásti termínů daň z prodeje, hypotéza maximalizace prodeje zařazeny také prodeje (AETŽ 2006: 557). Z údajů uvedených v tomto slovníku 7 V roce 1999 se uskutečnil pokus změnit název tohoto zákona na Zákon Litevské republiky o veřejné zakázce, avšak v pozdějších zněních se opět vrátilo k množnému číslu nákupy. R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 199 z výkladu pojmu poměr reklamy a prodeje („poměr reklamních nákladů podniku k celkovým výnosům z prodeje“) je patrné, že podstatnému jménu prodeje je přiřazen význam „výnosy z prodeje“ (AETŽ 2006: 24). Také většina ostatních podstatných jmen s příponou -imas (-ymas), která se ustálila v množném čísle, se v úzu pojí právě s určitou částkou prostředků (převáděných, placených apod.), např.: V roce 2010 ECB obdržela jménem EU čtyři platby a tyto částky převedla zemím přijímajícím půjčky (MA 2011: 122); Vyšší daně a nižší vládní transfery snižují disponibilní příjmy domácností a podniků (MA 2011: 74). Z hlediska významu i funkce tedy podstatné jméno prodeje zapadá do celé skupiny termínů. Je pravda, že při jeho opravě jsou uváděny příklady (Firma nabízí práci obchodnímu zástupci (=prodeje) softwaru (KP1 2002: 20); Jedna z největších výroben plastových oken nabízí práci ve Vilniusu obchodnímu zástupci (=prodeje) (Kasperavičienė 2006: 218) by naznačovalo, že se usiluje o opravu podstatného jména užívaného ve významu čistého názvu děje. V uvedených příkladech se však množné číslo spíše pojí nikoli tolik s názvem děje jako s jeho opakováním. Tato dvojznačnost množného čísla podstatného jména odpovídá také tendencím v užívání dalších podstatných jmen s příponou -imas (-ymas) v ekonomickém jazyce. Vždyť převody, zúčtování, platby také ne vždy označují pouze částku peněžních prostředků. Často označují opakovaný úkon, přesněji operaci, nebo několik stejných úkonů, např.: T2S umožní provádět jak domácí, tak mezinárodní platby v eurech (LBMA 2008: 74); Eurosystém uplatňuje jasně vymezené zásady dohledové politiky na všechny systémy plateb vysoké hodnoty, které provádějí zúčtování v eurech (MA 2010: 142); V ní se nadále uskutečňovalo mnoho plateb v eurech (MA 2011: 102); Za druhé, De Nederlandsche Bank provedla zálohové platby, související s dánským systémem pojištění vkladů (MA 2011: 118). V úzu jsou patrné pokusy rozlišovat různé lexikální významy pomocí různých slovních spojení: Nejvíce plateb (189,5 tis.) bylo provedeno a nejvyšší částka plateb (1,5 mld. Lt) byla převedena 30. prosince (LBMA 2011: 69); V roce 2009 bylo v Litvě provedeno 217,2 mil. platební bezhotovostních operací, z toho 210,9 mil. domácích (97%) a 6,3 mil. přeshraničních plateb (3%). Hodnota těchto platebních operací činila 1 456 mld. litasů, z toho hodnota domácích plateb – 1 320 mld. litasů (91%), hodnota přeshraničních plateb – 136 mld. litasů (9%). Za rok se ve srovnání s rokem 2008 počet všech platebních bezhotovostních operací zvýšil o 3,5 procenta, z toho u domácích plateb o 3,5 a u přeshraničních o 5,8 procenta. Celková hodnota všech bezhotovostních platebních operací 200 KALBOS KULTŪRA | 85 hodnota klesla o 22,2 procenta, z toho hodnota domácích plateb klesla o 20,3 a mezinárodních o 36,4 procenta (LBMA 2012: 69). Delší konstrukce se však do ekonomického vyjadřování nehodí a při podrobném rozboru ekonomického jevu by se musely často opakovat; text by navíc působil neobratně. To zřejmě také vede k tomu, že se pro oba významy stále častěji užívá jedno podstatné jméno. Na druhou stranu často není důležité rozdíl ve významech vyjadřovat, protože jej naznačuje kontext. Dalších typických abstrakt – podstatných jmen s příponou -umas – se v ekonomických přehledech vyskytuje méně, jejich užívání však rovněž odhaluje podobné zákonitosti. Při pojednání o kodifikované normě bylo zmíněno, že užívání podstatného jména kapacity v množném čísle bylo z hlediska jazykové normy hodnoceno různě, ale bylo zařazeno do Slovníku litevského jazyka (LKŽ). Jako součást termínů model kapacit, využití kapacit (AETŽ 2006: 83), nadbytečné kapacity, teorie nadbytečných kapacit je tento termín zařazen také do AETŽ, což již vytváří předpoklady pro užívání dalších termínů s touto příponou. V ekonomických přehledech je termín výrobní kapacity poměrně rozšířen, např.: Toto odvětví plánuje další rozvoj výroby a má volné výrobní kapacity, které umožňují operativně zvýšit výrobu (LEA 2011 11: 8); Již nějakou dobu naznačuje potřebu investic v soukromém sektoru rostoucí míra využití výrobních kapacit. Od druhého čtvrtletí roku 2009 do prvního čtvrtletí roku 2011 se využití výrobních kapacit průmyslových podniků zvýšilo z 60 na 69 procent (FSA 2011: 7). Status termínu mají sklon získávat také nerovnováhy, např.: Dluhová krize eurozóny je důsledkem dlouhodobě narůstajících ekonomických a finančních nerovnováh v ekonomice eurozóny a světové ekonomice (FSA 2012: 18); Estonská ekonomika proto prošla významnou korekcí, která pomohla upravit určité vnější a vnitřní nerovnováhy, které vznikly v letech rychlého růstu (MA 2011: 126). V těchto případech by se použité množné číslo snad dalo považovat za ovlivněné kontextem. V jiných případech však takový vliv kontextu chybí a podstatné jméno nerovnováhy se přesto používá, např.: Dokumenty ECB, které analyzují ekonomiku zemí mimo eurozónu, neobsahují konkrétní doporučení určená členským státům týkající se makroekonomických nerovnováh, jejich prevenci a dohled nad nimi (LBMA 2012: 67). Podstatné jméno imbalances je v angličtině skloňováno podle čísla, ale je otázkou, zda jde o hlavní faktor určující podobu jeho litevského ekvivalentu. Angličtina je spíše jen podnětem k vytvoření litevského ekvivalentu a jeho podoba R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 201 vyplývají z vnitřních jazykových tendencí: uplatňování principu analogie, sklon abstrakt konkretizovat se při nabývání množného čísla, možnost označovat touto formou rozdíl v lexikálním významu atd. O tom, že angličtina pravděpodobně nemá vliv na číselnou podobu litevského ekvivalentu, svědčí i užívání příbuzného podstatného jména disbalansas: anglické disbalance se skloňuje podle čísla (srov. disbalances), litevský ekvivalent se však alespoň v ekonomických přehledech v množném čísle neužívá. V jiných případech se jako termín ustálilo (a bylo zařazeno do slovníků) podstatné jméno s příponou -umas v jednotném čísle, používá se však i množné číslo, např.: Rozdíl mezi dlouhodobými úrokovými sazbami v litas a eurech v roce 2011, vyjádřený jako rozdíl ve výnosech litevských a německých státních dluhopisůvýnosů, se ve druhém pololetí zvýšil v důsledku vyostření dluhové krize v některých zemích eurozóny. Rozdíl mezi výnosy litevských a německých státních dluhopisů se splatností v roce 2016výnosů během roku 2011 vzrostl o 211 bazických bodů – na 4,67 procenta (MA 2011: 34). Množné číslo by se v tomto případě dalo považovat za formu ovlivněnou kontextem, skrývají se za ním však i zákonitější faktory. Ty lépe odhalují tendence v užívání čísla u jiné skupiny podstatných jmen. 2.2. Množné číslo jako výsledek konkretizace významu Jedním z podstatných jmen s abstraktním významem, jehož množné číslo se opravuje snad nejčastěji, je rozsah (Šukys 2003: 105; Paulauskienė 2004a: 152; 2004b: 304; Kasperavičienė 2006: 218). Za podstatné jméno s abstraktním významem by ho však bylo možné považovat pouze na základě významů uvedených v litevských slovnících: 1) velikost, rozloha; 2) rozsah, záběr (LKŽ 2012; DLKŽ 2012). Ve specializované oblasti užití se toto podstatné jméno značně konkretizuje. Slovníky však možnost konkretizace předpokládají také: jako jeden z významů slova rozsah uvádějí „velikost“ a jedním z významů podstatného jména velikost je „to, co lze měřit, počítat“ (LKŽ 2012; DLKŽ 2012)8. V ekonomickém jazyce bývá význam slova rozsah konkrétnější. Například ve větě To kompenzovaly kladné, avšak klesající objemy emisí dluhových cenných papírů a akcií (MA 2012: 47) se nehovoří 8 Pokud jde o podstatná jména označující určité míry, je třeba poznamenat, že čísla s nimi spojená sice konkretizují jejich význam, ale nutně z nich nečiní počitatelná podstatná jména (tj. skloňovaná podle čísla); srov. neříkáme: jejich hmotnosti se liší o půl kilogramu. Množné číslo u takových podstatných jmen by bylo možné odůvodnit pouze prokázáním, že se lexikalizuje, tj. získalo zvláštní lexikální význam, nebo že se podstatné jméno změnilo v počitatelné (srov. jedna velikost, dvě velikosti). – Poznámka redakce. 202 KALBOS KULTŪRA | 85 apskritai apie apimtį, o apie du skirtingus dydžius – vertybinių popierių išleidimo apimtį ir akcijų išleidimo apimtį; vienaskaita nurodytų bendrą vertybinių popierių ir akcijų išleidimą arba bendrą to išleidimo apimtį, vadinasi, būtų netiksli. O tikslumas yra oficialiojo dalykinio stiliaus tekstų būdingoji ypatybė. Tačiau dar labiau daiktavardžio apimtis reikšmę nagrinėjamoje vartosenoje konkretina tai, kad šis žodis paprastai siejamas su tam tikru skaičiumi, pvz.: Pirmąjį pusmetį ITRO, papildomų ITRO ir specialaus termino refinansavimo operacijoms, kurių terminas nebuvo pasibaigęs, suteikto likvidumo apimtis nuosekliai mažėjo – nuo 617 mlrd. eurų iki 309 mlrd. eurų (MA 2010: 98); Staiga sumažėjo pasaulio ekonominis aktyvumas ir gamybos apimtis krito 1,2% (2008 m. ketvirtąjį ketvirtį) ir 1,4% (2009 m. pirmąjį ketvirtį) (MA 2010: 98). Tokia ne visiškai tiesioginė sąsaja matyti ir iš pateikto pavyzdžio: jame pavartotas būdvardis teigiamas ekonomikos kalboje paprastai rodo didesnį už nulį, pliuso ženklą turintį skaičių. Sakinyje Bankai suteikė 1,4 mlrd. litų naujų paskolų ir sumažino atidėjinius 0,2 mlrd. litų, tačiau grįžtančių paskolų apimtis buvo didesnė, todėl bendras paskolų portfelio prieaugis tebebuvo neigiamas (Pranešimas 2011 05: 50) tokią netiesioginę sąsają su rodikliu rodo būdvardis didesnė. S konkrétními čísly se v ekonomickém jazyce pojí také mnoho podobných podstatných jmen označujících určitý rok, například velikost, množství, úroveň, kurz, sazba, hodnota, tempo: reálný efektivní kurz, vypočítaný na základě HICP, byl v roce 2011 v průměru o něco nižší než o rok dříve (MA 2012: 25); Míra nezaměstnanosti úroveň činila 14,8 procenta (ve druhém čtvrtletí – 15,6%), již třetí čtvrtletí po sobě byla nižší než o rok dříve (Pranešimas 2011 12: 11); v prvním pololetí roku 2009 se meziroční tempo růstu cen rezidenčních nemovitostí tempov celé eurozóně snížilo přibližně na 2,4% (v prvním pololetí roku 2008 činilo 2,8%, ve druhém pololetí – 0,8%) (MA 2012: 61). Taková podstatná jména se v ekonomickém jazyce konkretizují natolik, že se skloňují podle čísla stejně jako jiná podstatná jména s konkrétním významem, např.: S ohledem na tato porušení a nedostatky v činnosti uložila rada Lietuvos bankas bance AB SNO-RAS různá nápravná opatření a stanovovala jí hodnoty limitů omezujících činnost bankyhodnotya požadovala snížení rizika bankovní činnosti (LBMA 2012: 40); Reálné efektivní kurzy eurakurzy, založené na různých výpočtech nákladů a cen, v prvním pololetí roku 2011 vzrostly a následně klesly na úrovně převládající na konci roku 2010 úrovní; Úrokové sazby těchto dvou národních centrálních bank pro jednodenní zápůjční facilituúrokové sazbybyly v únoru 2010 nejvyšší v EU – činily 5,75 a 7% (MA 2010: 93); Čtvrtletní údaje o dovozu zboží a služeb R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 203 vážené podle hodnot litevského vývozu uvedených v databázi Eurostatu „ComExt“hodnot (LEA 2012 05: 15); Rozdíly v tempech růstu jednotlivých složek P3tempzpůsobily nízké úrokové sazby a stále se zmenšující rozdíly mezi úrokovými sazbami placenými za různá peněžní aktiva (MA 2010: 32). Výrazná tendence v ekonomickém jazyce spojovat taková podstatná jména s konkrétními čísly je jedním z hlavních faktorů konkretizace jejich významu, a tím i užívání množného čísla. Tuto tendenci podporuje také konkretizace významu vyplývající z třídění jevů, procesů a objektů a pojmenovávání vyčleněných kategorií samostatnými termíny, což je typické pro specializované oblasti užívání jazyka. Proto vznikají věty jako Nezaměstnanost klesá a snižují se i míry dlouhodobé nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých, které během recese prudce vzrostly (LEA 2011 11: 3); Banky začaly aktivněji poskytovat úvěry, pokles objemu bankovních aktiv a úvěrů, který byl v předchozích letech prudký, se zmírnil (LBMA 2011: 8). V těchto případech je důležité uvést dva druhy míry nezaměstnanosti – míru dlouhodobé nezaměstnanosti a míru nezaměstnanosti mladých – a dva objemy – objem bankovních aktiv a objem úvěrů. Užívání těchto samostatných termínů je nehospodárné a stylisticky nevhodné, zatímco jednotné číslo by bylo dvojznačné, proto se volí množné číslo slov míra, objem. Mimochodem, podobné zákonitosti ovlivňují i číslo dalších podstatných jmen typických pro ekonomický jazyk (a nejen pro něj), například: Problémy tohoto regionu nejsou jednotvárné: nejde jen o vysokou míru zadlužení veřejného a soukromého sektorů, ale také o bankovní sektor, hospodářský růst a politické krize (LEA 2012 08: 5); Investice zvýšily pouze výdaje veřejného a soukromého sektoru na nebytovou výstavbu (Pranešimas 2011 12: 10); Na summitech vedoucích představitelů eurozóny se projednávají návrhy na vytvoření bankovních, fiskálních a politických unií (LEA 2012: 08). Zvláštnosti užívání číselných tvarů související s klasifikací a tříděním by měla ještě více odhalit analýza další skupiny podstatných jmen. 2.3. Třídění a počítání Mezinárodní slova užívaná v litevštině vybízejí k hledání takových faktorů užívání množného čísla, které nejsou pro abstraktní podstatná jména typické, jako je vliv cizích jazyků. Protože se užívají i v jiných jazycích, mohou tato slova získat tendence ke skloňování podle čísla typické pro dané jazyky; sotva však jde o jediný a hlavní faktor tendence užívat je v litevštině v množném čísle. V analyzovaném užívání je značně rozšířeno mezinárodní podstatné jméno riziko. V angličtině, která je převládajícím jazykem ekonomické vědy a v němž se— 204 KALBOS KULTŪRA | 85 rozvíjí většina ekonomické teorie, se toto slovo skloňuje podle čísla (srov. risk, risks), avšak užívání množného čísla podstatného jména riziko by vedlo k předpokladu, že prvotním podnětem nejsou tendence angličtiny, nýbrž třídění jevů, procesů, vlastností a dalších abstraktních skutečností. Takové třídění je zvláště typické pro texty ekonomických analýz a odtud proniká také do ekonomických přehledů. Například riziko spojené s činností bank se obvykle rozděluje na riziko likvidity, provozní, úvěrové a další druhy rizik. Chceme-li jedním slovem zobecnit všechny nebo některé jeho druhy, užívá se množné číslo, například: Při investování devizových rezerv čelí Lietuvos bankas několika druhům rizik: úvěrovému riziku, kurzovému riziku a úrokovému riziku. Při uplatňování zásady bezpečnosti devizových rezerv stanovuje normy a omezení pro řízení všech těchto rizik (LBMA 2012: 35); Rada guvernérů rozhodla o vytvoření rezerv na rizika devizového kurzu, úrokové sazby a ceny zlata (MA 2011: 210). V litevštině se za spisovné považuje pouze zobecňující množné číslo názvů látek. Je pravda, že v jazykových doporučeních, kde se uplatňuje systém stupňovitého hodnocení jazykových jevů, je považováno nikoli za základní, nýbrž za vedlejší variantu normy – základními variantami jsou různé víno, různé druhy vína, všelijaký čaj, jogurt (KP1 2002: 21). U další podskupiny podstatných jmen v jednotném čísle – abstraktních podstatných jmen – se zobecňující množné číslo výslovně nepřipouští, avšak počítá se s ním při uvedení zmíněné výjimky, kdy dochází ke konkretizaci významu. Jako příklady, které ji ilustrují, se uvádějí: Člověka mohou přepadat nejrůznější obavy. Hrozby, jimž je kraj vystaven, lze rozdělit do několika skupin (KP1 2002: 20). Takové množné číslo se v užívání vyskytuje hojně, např.: To ukazuje, že finanční trhy vnímaly hlavní hrozbypro Litvu v souvislosti s možným dopadem ze zahraničí (LBMA 2012: 33); Největší hrozbupro finanční sektor země a stabilitu celé ekonomiky představují omezené vyhlídky hospodářského růstu a hrozbyspojené s problémy veřejných financí v periferních zemích eurozóny a možnými negativními důsledky pro hlavní litevské obchodní partnery (MA 2010: 26). Na druhou stranu se někdy užívají i varianty s jednotným číslem, které se v jazykových doporučeních považuje za základní variantu normy, např.: V souladu se zásadou bezpečnosti Litevská banka omezuje a aktivně řídí finanční riziko všeho druhu, s nímž se setkává při investování zahraničních rezerv (MA 2010: 40); Pro banky je důležité dále zvyšovat kapitálové rezervy a konzervativně posuzovat rizika různého druhu a vytvářet potřebné rezervy (FSA 2012: 3). Ne vždy je však možné tyto varianty zaměňovat- R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 205 —například ve větě Při inspekci se věnovala zvláštní pozornost tomu, jak se řídí rizika určitých druhů, značná pozornost byla věnována řízení úvěrových a likviditních rizik a kvalitě vnitřního řízení (LBMA 2011: 41), lze v prvním případě užití podstatného jména riziko uplatnit normativní variantu, ve druhém je však možné pouze množné číslo. Pokud by se užilo jednotné číslo, úvěrové riziko a riziko likvidity by nebyly rozlišeny jako dva druhy rizika. K přesnosti přispívají také stylistické požadavky a požadavky na jazykovou úspornost – opakovat slovo riziko by bylo neúsporné i stylisticky nevhodné, a při podrobném rozebírání druhů rizika by bylo nutné je opakovat mnohokrát. Velmi podobné tendence vykazuje i užívání litevského slova činnost, přesněji ekonomická činnost . Po vydání Klasifikace druhů ekonomických činností – systematizovaného souboru společenských a ekonomických druhů činností existujících v národním hospodářství, jehož klasifikační jednotkou je druh činnosti (např. zemědělství, lesnictví a rybolov, těžba a dobývání, zpracovatelský průmysl, stavebnictví, doprava a skladování, ubytovací a stravovací služby atd.) – začala z ekonomických přehledů ustupovat analýza národního hospodářství podle sektorů, běžná v textech předchozího období, a zároveň se zúžila oblast užívání slova sektor . Zdá se však, že spojení ekonomická činnost, které se začalo užívat místo něj, převzalo i konkrétnější význam podstatného jména sektor, označujícího oblast či místo, například: Růst mezd v soukromém sektoru byl nejvíce způsoben zvýšením mezd v sektoru služeb – především v obchodu, informačních a komunikačních službách a dopravě a skladování. Mzdy rostly po celý rok i v dalších ekonomických činnostech soukromého sektoru – v průmyslu, stavebnictví a zemědělství (LBMA 2011: 20). Některé případy ukazují, že slova (ekonomická) činnost a sektor se skutečně užívají jako synonyma, například: Počet zaměstnaných v soukromém sektoru roste, zejména ve zpracovatelském průmyslu a velkoobchodě a maloobchodě, v některých činnostech však počet zaměstnaných klesá, například ve finančnictví a pojišťovnictví, školství a zdravotnictví (LEA 2012 05: 3); Růst mezd v soukromém sektoru nejvíce ovlivnily vyšší mzdy v sektoru služeb , zejména v obchodě, dopravě a skladování a v informačních a komunikačních činnostech. Mzdy rostly také v dalších činnostech soukromého sektoru – v průmyslu, stavebnictví a zemědělství. Více než polovinu růstu mezd v soukromém sektoru způsobily rostoucí mimořádné odměny (LEA 2012 05: 10). 206 KALBOS KULTŪRA | 85 Význam slova činnost užívaného za takových okolností je tedy značně konkretizovaný a jeho množné číslo by bylo důsledkem skloňování konkretizovaného podstatného jména v množném čísle. Podporuje je však i další faktor. Při analýze ekonomiky podle druhů ekonomické činnosti, stejně jako při hodnocení finančního sektoru podle druhů rizik, která mu hrozí, je zapotřebí zobecňující varianta a k tomu se nejčastěji používá množné číslo slova činnost, např.: Pokles litevského vývozu přímo zasáhl především ty ekonomické činnosti, které jsou více orientovány na zahraniční obchod, tedy průmysl, těžbu, obchod, dopravu a zemědělství (FSA 2012: 26); Největší část portfolia bankovních úvěrů nefinančním podnikům tvořily úvěry poskytnuté podnikům v oblasti výroby, obchodu, dopravy, stavebnictví a nemovitostí činnostem (LBMA 2012: 24); Z hlavních činnostízpracovatelského průmyslu byla nižší přidaná hodnota než v roce 2009 zaznamenána pouze v potravinářském průmyslu, jedné z činnostínejvíce závislých na domácí poptávce, vytvořená přidaná hodnota byla nižší než v roce 2009. (LBMA 2011: 14). V jazykových doporučeních se za vhodnější variantu normy považuje – výrazy s přídavnými jmény různý, všelijaký se pro texty oficiálního odborného stylu nehodí, protože nejsou dostatečně určité, zatímco spojení ekonomická činnost různého druhu by neodpovídalo zásadě úspornosti. Ekonomové na ni dbají obzvlášť. Užívání mezinárodního slova ekonomika v množném čísle lze také jen na první pohled spojovat s angličtinou, v níž se podstatné jméno economy skloňuje podle čísla (srov. economies)9. V litevských textech se množné číslo nejčastěji užívá při označování určitého typu ekonomiky. Potřeba ji takto označit však často vzniká v důsledku termínu převzatého z angličtiny. Při překladu výrazu vyspělá ekonomika se rozšířilo označení vyspělá ekonomika, zatímco spojení malá otevřená ekonomika, které směřuje k terminologickému užití, bylo přeloženo jako malá a otevřená ekonomika (nebo malá, otevřená ekonomika; malá otevřená ekonomika). Český ekvivalent termínu rozvíjející se ekonomika se dosud neustálil, v užívání se vyskytují varianty rozvíjející se ekonomika, ekonomika rozvíjejících se trhů, vznikající ekonomika, ekonomika vznikajících trhů aj. Taková označení mohou popisovat hospodářství konkrétní země, častěji však jde o pojmy zahrnující hospodářství více než jedné země, např.: S cílem zefektivnit dohled vypracoval v roce 2011 MMF poprvé pěti největších ekonomik světa (eurozóny, USA, Spojeného království, Číny a Japonska) systemického dopadu na ostatní země a konsolidované mnohostranné zprávy o dohledu- 9 Význam ekonomické vědy vyjadřuje v angličtině podstatné jméno economics v množném čísle. R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 207 skaitas (LBMA 2012: 68); Vis dėlto šias mažas ir atviras ekonomikas stipriai veikia tarptautinė aplinka (LEA 2012 08); Sistemiškai svarbių ir didelių pasaulio ekonomikų, tokių kaip ES, Kinijos ar JAV, vidaus paklausos pokyčiai tiesioginiais ir netiesioginiais kanalais lemia Lietuvos eksporto paklausos kaitą (FSA 2012: 26); Išsivysčiusių ekonomikų augimas ir toliau buvo gana nedidelis. Kartu pasauliniam atsigavimui darė įtaką besiformuojančios ekonomi-kos, ypač Azijos, jos net kėlė susirūpinimą dėl perkaitimą galinčio lemti spaudimo kai kuriose šalyse (MA 2011: 23); Pagal pasaulinio augimo tendencijas toliau skyrėsi ne tik išsivysčiusios ir besiformuojančios ekonomikos, bet ir viena išsivysčiusi ekonomika nuo kitos (MA 2011: 20). Konkrétnější podstatné jméno hospodářství (hospodářství), kterým by bylo možné přeložit anglické economy (economies), se v takových spojeních s významem termínu nepoužívá, a to zcela oprávněně. Užívání těchto spojení v anglických textech ukazuje, že neoznačují hospodářství konkrétních zemí, nýbrž ekonomiku jako systém vyznačující se určitými strukturálními rysy. Tento význam slova ekonomika uvádějí také slovníky cizích slov (TŽŽ 2003: 192; Vaitkevičiūtė 2007: 278). Systémů může být více; při označení jejich skupiny by se použilo množné číslo systémy. Skupinu ekonomik lze tedy také označit jako ekonomiky a systémy rozdělené podle určitého kritéria lze pojmenovat druhovými pojmy (rozvíjející se ekonomiky, vznikající ekonomiky atd.). Į tai, kad iš panašių paskatų kylanti daugiskaita nebėra pavieniai vartosenos atvejai, dėmesį yra atkreipusi ir R. Vladarskienė (2008: 126). Ji konstatavo tokį pokytį: anksčiau būdavo pažymima, jog kalbama apie tam tikras rūšis ar sritis, o dabar abstraktaus daiktavardžio daugiskaita jau net pavartojama šalia žodžio rūšys, pvz.: Konkurencingo verslo pasaulyje yra daugybė rizikų. Rizikų (=Rizikos) rūšys ir jų klasifikavimas daug priklauso nuo verslo pobūdžio. Šitaip pavartota daugiskaita laikoma nepateisinama, tačiau apskritai į rūšis skaidomų dalykų daugiskaitai linkstama pritarti: Įmonės pardavimų bendrasis ir grynasis pelningumai; Tokia taršos vertinimo tvarka neatitinka ES reglamento reikalavimų, nes šiame reglamente nurodyta registruoti ir gamybas, kurių metu išsiskiria net nedidelis kiekis 25 rūšių teršalų; Kaimo turizmas – viena populiariausių alternatyvių veiklų. Ji susiejama su abstrakčių dalykų skaičiavimo atvejais (Žmogaus psichika, atrodo, nepajėgi vienu metu pajusti dvi grėsmes, du pavojus. Čia reikėtų skirti kelias įtakas ir tendencijas), o pastarųjų normiškumas laikomas mažiausiai abejotinu. Vis dėlto šių atvejų priežastingumo seka greičiausiai yra atvirkštinė: reiškiniai 208 KALBOS KULTŪRA | 85 (procesy, vlastnosti atd.) se nejprve klasifikují a teprve poté se začínají počítat jednotky klasifikace (druhy, skupiny atd.). Zřejmě by i pořadí hodnocení případů mělo být opačné: protože klasifikace jevů, procesů a vlastností je samozřejmá a její důsledek – podstatná jména s konkrétnějším významem – kodifikovaná norma uznává, je málo pravděpodobné, že by mohla být uznána i množná čísla, která souhrnně označují vyčleněné jednotky klasifikace. Spíše je třeba zvážit, nakolik by mohl být uznán další krok – počítání vyčleněných druhů. V úzu se vyskytují případy přímého počítání roztříděných věcí, např.: S ohledem na makroekonomický vývoj Litvy a dalších států a na vznikající výzvy byla zjištěna tři hlavní rizika, jež mohou ohrožovat finanční sektor naší země: a) fiskální konsolidace nejvýznamnějších zahraničněobchodních partnerů Litvy, b) růst rizikových prémií a c) snížená likvidita mateřských bank ze Skandinávietři hlavní rizika: a) fiskální konsolidace nejvýznamnějších litevských zahraničněobchodních partnerů, b) růst rizikových prémií a c) snížená likvidita mateřských bank ze Skandinávie (Zpráva 2011 05: 54). Mnohem častější je však počítání neroztříděných objektů označovaných podstatnými jmény bilance, bankrot, rozpočet, reforma, dluh, např.: Výrazný nárůst bankrotů, problémy podniků se solventností zvýšily podíl nevýkonných úvěrů v úvěrovém portfoliu PFI a snížily možnost půjčovat si (LBMA 2010: 31); Fiskální unie by pravděpodobně byla uskutečněna společně s unií politickou a umožnila by institucím na evropské úrovni ovlivňovat stanovování rozpočtů členských států eurozóny a provádění ekonomických reforem, jakož i sjednotila dluhy veřejného sektoru spojených zemí a tyto závazky sdílelarozpočty a provádění ekonomických reforem, jakož i sjednotila dluhy veřejného sektoru spojených zemídluhy a tyto závazky sdílela (LEA 2012 08: 5); Zvláště velkou hrozbu pro evropskou i světovou ekonomiku představuje rozšířená a prohlubující se dluhová krize veřejného sektoru eurozóny (Zpráva 2011 12: 7). Kodifikovaná norma spisovného jazyka bez výjimky i pro zvláštní oblasti jeho užívání není nakloněna uznávat u podstatných jmen s abstraktním významem, alespoň takových jako rozsah, prostředí, vliv, kapacita, účinek, oprava změnu čísla ve skloňování, a tedy ani počítání objektů, které tato podstatná jména označují (viz Šukys 2003: 105; Paulauskienė 2004a: 152; KP1 2002: 20). V tomto ohledu se zřejmě plně shoduje s teorií jmenného čísla vykládanou v morfologických pracích, která rozlišuje podstatná jména označující počitatelné věci a podstatná jména označující nepočitatelné věci, tedy podstatná jména, která se mění podle čísla, a podstatná jména, která se podle něj nemění. Abstraktní podstatná jména se řadí do skupiny podstatných jmen, která se podle čísla nemění. Množné číslo podstatných jmen této skupiny se nepovažuje za jiný tvar čísla, nýbrž za označení jiného lexikálního významu (Paulauskienė 1983: 171; 1989: 165; 1994: 147–148; 2004: 149–151). Tentýž tvar se v jednom případě považuje za tvar skloňování, R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 209 jiným – slovotvorným afixem: „Podstatná jména, která se nemění podle čísla, mohou mít tvary množného i jednotného čísla. Mezi těmito tvary může být také určitý korelační vztah. Mezi členy korelace však vždy existuje rozdíl v lexikálním významu. V tomto případě nelze slova se stejným kmenem, která mají odlišný tvar čísla, považovat za tvary téhož slova, protože členy korelace spojuje vztah slovotvorný, nikoli vztah založený na změně tvaru. Gramatický tvar čísla se zde užívá jako ukazatel jiného významu“ (Paulauskienė 1989: 165). V analyzovaném úzu však norma porušena není, neboť podstatná jména s abstraktním významem se značně konkretizovala. Například rozpočet, který LKŽ vykládá jako 1) přehled příjmů a výdajů státu, instituce nebo osoby a 2) jako výpočet plánovaných výdajů na určité období (LKŽ 2012), stejně jako dluh, bilance, se obvykle vztahují k určité peněžní částce, zatímco bankrot, reforma – ke specializovanému postupu. Množné číslo těchto podstatných jmen je tedy třeba vysvětlovat spíše jako výsledek rekategorizace – přechod dříve na číslo neměnných podstatných jmen do kategorie podstatných jmen, která se podle čísla skloňují (viz Roduner, Čižik-Prokaševa 2006). ZÁVĚRY Jazyk ekonomických přehledů, který byl předmětem rozboru, ukazuje, že užívání tvarů množného čísla u podstatných jmen považovaných za abstrakta pouze v jednotném čísle je podmíněno řadou faktorů. Na základě analyzovaného úzu lze rozlišit určité prototypické faktory, tj. takové, které podporují užívání množného čísla u některých podstatných jmen. Užívání množného čísla u abstrakt s příponami -imas (-ymas), -umas podporuje potřeba rozlišovat lexikální významy, tj. význam objektu děje nebo jeho výsledku od významu podstatných jmen označujících děj (v ekonomickém jazyce určitou operaci), proces či jev. I tato podstatná jména se užívají v množném čísle, avšak jeho užití je především motivováno potřebou zdůraznit opakování. Šíření tvarů množného čísla u podstatných jmen označujících objekt děje nebo jeho výsledek podporuje také skutečnost, že některá z nich získávají status termínu a tento status je kodifikován v ekonomických slovnících. To vytváří předpoklady pro vznik dalších analogických termínů. Princip analogie podporuje užívání množného čísla také k vyjádření opakování. Užívání množného čísla u podstatných jmen označujících míry v ekonomických přehledech nejvíce ovlivňuje časté spojování těchto slov s konkrétními čísly – 210 KALBOS KULTŪRA | 85 ekonomickými ukazateli. Význam se tak konkretizuje a podstatné jméno se začíná skloňovat podle čísla. Dalším podnětem ke konkretizaci významu je pro texty ekonomických analýz typické rozčleňování a specializace pojmů, vycházející ze sklonu klasifikovat jevy, procesy a objekty. Tento sklon určuje také způsob zobecňujícího pojmenování klasifikačních jednotek. Analyzovaný úzus ukazuje, že se k tomuto účelu stále častěji volí tvar množného čísla. Varianty navrhované v normativních příručkách pro zobecňující pojmenování druhů nejsou pro jazykovou praxi, která se řídí zejména zásadou úspornosti, výhodné a často je ani nelze použít. Při klasifikaci jevů, objektů a vlastností vyvstává také otázka počítání rozlišovaných klasifikačních jednotek. Příklady takového počítání se v ekonomickém jazyce vyskytují, avšak z hlediska normy se tento jev nehodnotí. Obecně se v normativních příručkách považuje množné číslo podstatných jmen užívaných pouze v jednotném čísle v textech oficiálního odborného stylu za nepřípustné, s výjimkou případů, kdy se podstatné jméno konkretizuje. V tomto ohledu je norma plně v souladu s teorií čísla jmen, jak je vykládána v pracích o morfologii litevského jazyka. V teoretických pracích jsou abstraktní podstatná jména vymezována jako podskupina podstatných jmen užívaných pouze v jednotném čísle, a proto se v normativních příručkách jejich užívání v množném čísle považuje za nepřípustné. Současná kodifikovaná norma výslovně uznává pouze jednu možnost užití tvaru množného čísla u abstraktních podstatných jmen užívaných pouze v jednotném čísle – konkretizaci podstatného jména. Konkretizace však může mít různou míru a normativní příručky na to neberou zřetel. Vymezují pouze krajní případy: užití abstraktního podstatného jména užívaného pouze v jednotném čísle v množném čísle se považuje za chybu, zatímco u konkretizovaného podstatného jména za normu. Nedostatečná přesnost vymezení normy je rovněž faktorem, který podporuje užívání množného čísla u takzvaných podstatných jmen užívaných pouze v jednotném čísle. Úzus fungující za těchto podmínek, konkrétně jazyk ekonomiky, ukazuje, že ve většině případů souvisí množné číslo abstraktního podstatného jména užívaného pouze v jednotném čísle s konkretizací významu. Hlavním podnětem k jeho užívání však není konkretizace významu, nýbrž jiné faktory. Normativní příručky jim nevěnují dostatečnou pozornost. Tento článek je pokusem tyto faktory probrat. Na otázku, zda jsou popsané faktory a zákonitosti úzu charakteristické nejen pro jazyk ekonomiky, by bylo možné spolehlivěji odpovědět po prozkoumání tendencí v užívání čísla v jiných oblastech užívání spisovného jazyka, zejména ve specializovaných. Doufáme tedy, že do diskuse o této otázce se zapojí také jazykoví badatelé, tvůrci a uživatelé z dalších oblastí. R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 211 ŠALTINIAI FSA 2011: Lietuvos bankas. Finansinio stabilumo apžvalga, 2011. FSA 2012: Lietuvos bankas. Finansinio stabilumo apžvalga, 2012. LEA 2011: Lietuvos bankas. Lietuvos ekonomikos apžvalga, 2011, lapkritis. LEA 2012: Lietuvos bankas. Lietuvos ekonomikos apžvalga, 2012, gegužė. LEA 2012: Lietuvos bankas. Lietuvos ekonomikos apžvalga, 2012, rugpjūtis. LBMA 2008: Lietuvos banko metų ataskaita, 2007. LBMA 2010: Lietuvos banko metų ataskaita, 2009. LBMA 2011: Lietuvos banko metų ataskaita, 2010. LBMA 2012: Lietuvos banko metų ataskaita, 2011. MA 2008: Europos centrinis bankas. Metų ataskaita, 2007. MA 2010: Europos centrinis bankas. Metų ataskaita, 2009. MA 2011: Europos centrinis bankas. Metų ataskaita, 2010. MA 2012: Europos centrinis bankas. Metų ataskaita, 2011. Pranešimas 2011: Lietuvos bankas. Pranešimas apie pagrindinio tikslo įgyvendinimą, funkcijų vykdymą ir bankų sistemos būklę, 2011 m. gegužės mėn. Pranešimas 2011: Lietuvos bankas. Pranešimas apie pagrindinio tikslo įgyvendinimą, funkcijų vykdymą ir bankų sistemos būklę, 2011 m. gruodžio mėn. Pranešimas 2012: Lietuvos bankas. Pranešimas apie pagrindinio tikslo įgyvendinimą, funkcijų vykdymą ir bankų sistemos būklę, 2012 m. gegužės mėn. LITERATŪRA A E T Ž 2006: Aiškinamasis ekonomikos anglų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė W. Pearce. Vilnius: TEV. B a b i c k i e n ė Z. 2012: Veiksmažodžių abstraktų semantiniai pokyčiai. – Santalka: Filologija, Edukologija 20 (1), 18–25. DLKG 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. DLKŽ 2012: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Prieiga per internetą: <www.dlkz.lt> (žiūrėta 2012 m.). J a k a i t i e n ė E., L a i g o n a i t ė A., P a u l a u s k i e n ė A. 1976: Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius: Mokslas. K a s p e r a v i č i e n ė R. 2006: Skaičiaus formos vartojimas ir norma. – Kalbos kultūra 79, 217–223. KP1 2002: Kalbos patarimai 1: Gramatinės formos ir jų vartojimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. KPIB 1995–2005: Kalbos patarimų informacinis biuletenis 1–20, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. 212 KALBOS KULTŪRA | 85 LKŽ 2012: Lietuvių kalbos žodynas. Prieiga per internetą: <www.lkz.lt> (žiūrėta 2012 m.). LKŽin 1998: Lietuvių kalbos žinynas. Sudarė P. Kniūkšta. Kaunas: Šviesa. LRTB 2012: Lietuvos Respublikos terminų bankas. Prieiga per internetą: <http://terminai.vlkk.lt> (žiūrėta 2012 m.). M i l i ū n a i t ė R. 2002: Gramatikos normų variantai ir jų vertinimo ypatumai. – Kalbos kultūra 75, 35–47. M i l i ū n a i t ė R. 2003a: Kalbos reiškinių vertinimo laipsniai. – Acta Linguistica Lithuanica 48, 97–103. M i l i ū n a i t ė R. 2003b: Lietuvių kalbos gramatikos norminimo pagrindai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. M i l i ū n a i t ė R. 2003c: Nenorminiai gramatikos reiškiniai ir jų vertinimo ypatumai. – Kalbos kultūra 76, 17–29. M i l i ū n a i t ė R. 2004: Būvio raiškos būdvardžiaisiais žodžiais vartosenos polinkiai. – Kalbos kultūra 77, 26–39. M i l i ū n a i t ė R. 2006a: Kodifikacijos ir vartosenos santykiai dabartinėje lietuvių kalboje. – Lituanistica 3 (67), 50–59. M i l i ū n a i t ė R. 2006b: Kodifikacijos ir vartosenos santykių modelis. – Kalbos kultūra 79, 9–28. M i l i ū n a i t ė R. 2007: Kodifikuotų normų keitimas: už ir prieš. – Kalbos kultūra 80, 7–23. O g i n s k i e n ė E. 1994: Dėl veiksmažodinių daiktavardžių vartojimo kanceliarinėje kalboje. – Kalbos kultūra 66, 52–58. P a k e r y s J. 2006: Veiksmo pavadinimo konstrukcija lietuvių kalbos gramatikoje. – Daiktavardinio junginio tyrimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 5–149. P a u l a u s k i e n ė A. 1983: Lietuvių kalbos morfologijos apybraiža, Kaunas: Šviesa. P a u l a u s k i e n ė A. 1989: Gramatinės lietuvių kalbos vardažodžių kategorijos, Vilnius: Mokslas. P a u l a u s k i e n ė A. 1994: Lietuvių kalbos morfologija: paskaitos lituanistams, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. P a u l a u s k i e n ė A. 2004a: Lietuvių kalbos kultūra, Kaunas: Technologija. P a u l a u s k i e n ė A. 2004b: Teisininkų kalba ir bendrosios normos, Vilnius: Justitia. P a u l a u s k i e n ė A. 2006: Lietuvių kalbos morfologijos pagrindai, Kaunas: Technologija. P a u l a u s k i e n ė A., T a r v y d a i t ė D. 1986: Gramatikos normos ir dabartinė vartosena, Kaunas: Šviesa. R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 213 Roduner M., Čižik-Prokaševa V. 2006: Skaičiaus kategorija. – Daiktavardinio junginio tyrimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 3–100. Šukys J. 2003: Kalbos kultūra visiems, Kaunas: Šviesa. TŽŽ 2003: Tarptautinių žodžių žodynas. Antra pataisyta laida, Vilnius: Alma littera. Vainienė R. 2005: Ekonomikos terminų žodynas, Vilnius: Tyto alba. Vaitkevičiūtė V. 2007: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Žodynas. Vladarskienė R. 2008: Skaičiaus formų vartojimo problemos dabartinėje lietuvių kalboje. – Specialybės kalba: terminija ir studijos, Vilnius: Mykolo Romerio universitetas, 124–127. Gauta 2012 11 06 THE USAGE OF ABSTRACT NOUNS IN PLURAL IN THE LANGUAGE OF ECONOMICS AND THE NORM Summary The article deals with the topical issue of singular abstract nouns used in plural in one particular domain of modern Lithuanian – the language of economics. Factors determining and supporting such usage are discussed. Insufficient determinacy of codified norm can be viewed as one of the factors: publications codifying the language mention only the exception when the meaning becomes more concrete, though concreteness can have a different degree. When only opposing margins of the norm and mistake are indicated (usage of a concrete noun is viewed as correct and of an abstract noun as incorrect) the users are entitled to make a decision about every borderline case. Analysis of particular groups of nouns uncovers other factors supporting the usage of abstract nouns in plural. It appears that the plural of the most typical representative of abstract nouns – derivates with the suffix –imas (–ymas) is not only a sign of a change in meaning. Quite a few of such derivates are used in the plural in texts of economics as terms and some of them are included in dictionaries of economics; this encourages the creation and usage of new terms in plural based on analogy with existing terms. Another group of abstracts in plural raises the importance of such a factor as avoidance of ambiguity – a noun in the singular could be ambiguous in a particular context. This factor ought to be related with previously mentioned factors of concreteness of the meaning and necessity to express an opposition “one – many”. The codified norm allows an exception for one group of nouns in the singular – names of materials – to be used in plural in order to express a variety of 214 KALBOS KULTŪRA | 85 kinds. The usage researched shows that this exception is also being applied to abstract nouns. Probably the main factor supporting the abstracts in plural is the increase in concreteness of meaning which is recognized by the norm, although the usage shows that there are some secondary or separate factors. These factors are strong and complex, therefore norms ought to be evaluated appropriately and the usage of abstracts in plural should not be linked with the influence of other languages alone. This article is an initial attempt to investigate this particular subject important for usage. It is being researched on the basis of data from one domain of the standard language, though this analysis might encourage the research to be extended to other domains. This would allow more reliable conclusions to be drawn about the spreading of abstract nouns in plural and their inherence in different styles. KEYWORDS: abstract nouns, singularia tantum, inflectional change in number, increase in concreteness of meaning, derivates, norm, usage. RAMUNĖ VASKELAITĖ Lietuvos bankas Gedimino pr. 6, LT-01103 Vilnius [email protected] R. VASKELAITĖ. Abstrakčiųjų daiktavardžių daugiskaitos vartojimas ekonomikos kalboje ir norma 215