Dėl termino „lingvistinis mandagumas“

GIEDRĖ ČEPAITIENĖ Šiaulská univerzita O TERMÍNU LINGVISTICKÁ ZDVOŘILOST V pracích z pragmatické lingvistiky se nedávno začal používat termín lingvistická zdvořilost (vedle něj také lingvistické chování). Patrně jako první začala tento termín používat Inga Hilbig (2009, 2010), později jej převzala Birutė Ryvitytė (2011). I. Hilbig při recenzování práce posledně jmenované kladně hodnotí právě volbu tohoto termínu (Hilbig 2011). Autorky navrhující termín lingvistická zdvořilost vycházejí z anglického linguistics politeness. Cílem této publikace je objasnit sémantiku uvedeného termínu a jeho soulad se systémem lingvistických termínů. Slovo jako termín musí sladit svůj lexikální a slovotvorný význam; teprve pak je vhodné a neporušuje jazykový systém (srov. Keinys 2005: 205–208). V tomto případě termín lingvistická zdvořilost tento soulad narušuje. Shodný přívlastek lingvistický se sufixem -inis svým významem odpovídá tomu, co vyjadřuje genitiv základového slova, tj. slovo lingvistiky. Když však autorky hovoří o lingvistické zdvořilosti, nemají na mysli sklony ke zdvořilosti odrážející se v pracích lingvistů (o vědeckém étosu psal v roce 1997 Vladas Žulys), nýbrž zcela jiné věci. V podstatě se zabývají tendencemi k individuálnímu užívání jazykových prostředků v různých řečových aktech. Jak již bylo zmíněno, autorky navrhují termín lingvistická zdvořilost podle analogie s anglickým označením tohoto pojmu. Pohodlnost termínu (v tomto případě lze navrhovaný termín lingvistická zdvořilost považovat za typický kalk) se však nemůže stát hlavním kritériem jeho zavedení. Tím spíše, že sémanticky nesprávný termín dále rozkládá již tak slábnoucí jazykový cit. Navíc není vůbec jasné, proč se opouští dostatečně široký termín jazyková etiketa, který v zásadě zahrnuje všechny řečové akty a má dlouhou tradici užívání. Vždyť právě on vyjadřuje vztah ke dvěma systémům tak důležitým pro výzkum řečových aktů: k jazyku, jeho možnostem a etice – základním zásadám chování národa či jiné komunity. G. ČEPAITIENĖ. Dėl termino lingvistinis mandagumas 309 LITERATŪRA Hilbig I. 2009: Lietuvių ir anglų prašymų strategijos ir mandagumas. – Lietuvių kalba (elektroninis išteklius), 3. Hilbig I. 2010: Lietuvių ir anglų lingvistinis mandagumas: prašymai, Vilnius: VU leidykla. Hilbig I. 2011: Rec.: Ryvitytė B. Lingvistinės pragmatikos įvadas. – Lietuvių kalba (elektroninis išteklius), 5. Keinys S. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Ryvitytė B. 2011: Lingvistinės pragmatikos įvadas, Vilnius: VU leidykla. Žulys V. 1997: Mokslo etosas. – Kalbotyra 46 (1), 133–134. Gauta 2013 12 20 GIEDRĖ ČEPAITIENĖ Šiaulių universitetas P. Višinskio g. 38, LT-76352 Šiauliai g.ce [email protected] 310 KALBOS KULTŪRA | 86