Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje

REGINA KOŽENIAUSKIENĖ Vilniuská univerzita HRAVOST PŘETVOŘENÉ FRAZEOLOGIE V MÉDIÍCH KLÍČOVÁ SLOVA: přetvořená frazeologie, syntaktické destruktivní figury, akumulace, hyperbaton, parcelace, parentéze. ÚVOD Živý jazyk na celém světě, i tak starý jako litevština, se neustále obnovuje a přizpůsobuje aktuálním potřebám doby. Přetváření frazeologie je jedním z nejvýraznějších příkladů obnovy jazyka: výroky, které se zdají být navždy ustálené, celistvé, nedělitelné a mající stálou lexikální i gramatickou stavbu, stejně jako všeobecně rozšířené citáty, jsou stylisticky a sémanticky pozměňovány. Nejdůležitější je, že tato obnova nemá konce: autor pokaždé aktualizuje i tentýž výrok a pokaždé jej tvůrčím způsobem mění jinak, přizpůsobuje jej novým podmínkám a novému kontextu1. To svědčí o „zdraví“ jazyka: je dynamický, otevřený a snaží se přizpůsobit živé skutečnosti2. Tento článek vychází ze širokého pojetí frazeologie3, jehož nejdůležitějším rozlišovacím znakem je ustálenost výpovědi a podle něhož bychom do frazeologie řadili nikoli tolik obrazná frazémata (v článku jich 1 Například lze najít několik desítek zcela odlišných přepracování názvu známého románu Jona Avyžia Doba vylidňování usedlostí: od nedostatku financí a konstatování situace v „Sodře“ až po proměny televize a charakteristiky chování politiků. Zde je několik příkladů: Doba úbytku peněz, Doba konečného vyprázdnění televize, Doba stavění plotů, Teď je doba přelétávání mezi kanály, Doba vylidňování Sodry a podobně (všechna přepracování jsou vybrána z textů Skirmanta Valulise, pouze poslední od Eugenije Gribauskienė). 2 http://www.delfi.lt/news/daily/lithuania/v-alisauskas-kalbininkas-turi-buti-tarnas-o-ne-diktatorius.d?id=61285085#ixzz2S6oIKFCG. 3 Juozas Pikčilingis ve své knize Stylistika litevského jazyka zařadil do kapitoly „Frazeologie“ vedle frazémů také populární literární citáty, „okřídlené“ fráze a biblické výroky (viz Pikčilingis 1975: 361–370). Kazimieras Župerka při pojednání o způsobech aktualizace reklamního jazyka zmiňuje společně nejen stylizaci a parafrázování (přepracování) frazémů, ale také citátů ze známých textů, pořekadel, přísloví, sentencí, veršů, písňových motivů a známých (reklamních) sloganů; tyto jevy náleží k intertextualitě (Župerka 2008: 89–90). Stejný názor zastává i autorka tohoto článku (viz Koženiauskienė 2013: 60–86). R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 149 v menší míře), jak široce používaná ustálená spojení různých typů obecně, „a také takové jednotky drobné lidové slovesnosti, jako jsou přísloví, pořekadla, hádanky, slovní hříčky, prvky pohádek, her, říkadel, napodobování, dále kletby, slova různých rituálů a modliteb, etikety a jiné zdvořilostní fráze, aforismy, sentencí, všeobecně známé citáty či narážky na tyto citáty, hesla, varování, slovní prvky reklam a vůbec nejrůznější rčení, která nespadají do předchozích oddílů, pokud jsou jen dostatečně ustálená, všeobecně rozšířená, reprodukovatelná z paměti a jejich chybějící články lze snadno uhodnout“ (Marcinkevičienė 2001: 83). Vztah tradiční4 a přetvořené5 frazeologie připomíná starověké palimpsesty6. Kvůli nedostatku psacího materiálu se na drahých papyrech nebo pergamenech po seškrábání starého textu zapisovaly texty nové; někdy druhý vystřídal třetí a tak dále. Původní, případně i druhý text prosvítal a někdy bylo možné přečíst, co na nich bylo napsáno dříve. Někdy se tyto texty zcela náhodou vzájemně doplňovaly, jindy spolu neladily a vyvolávaly úsměv, zájem či údiv. Podobně ani přetvořená frazeologie nevymazává z paměti adresáta obvyklou podobu, třebaže jí někdy odporuje; ba co víc, tato podoba i její kontext sdělují vše, co autor neřekl, ale chtěl hravou podtextovou narážkou říci v docela jiné době, za změněných životních podmínek a okolností a o jiných aktérech. O přetváření frazeologie psali litevští i zahraniční vědci. V Litvě mu byla věnována doktorská disertace (Butkutė 2010), v níž jsou představeny nejrůznější způsoby modifikace frazeologie: od rozšíření jejího složení, záměny komponentů a jejich vynechání až po rozvíjení v širší kontext. Přesto zůstává mnoho neprozkoumaných a aktuálních aspektů tohoto tématu. V tomto článku jsme se na přetvořenou frazeologii poprvé pokusili podívat novým pohledem: popisujeme ji a analyzujeme v kontextu syntaktických figur, které ji doprovázejí. Frazeologie sama o sobě je obvykle obrazná a významově výrazná, z hlediska stylu jí však ještě více hravosti a nový obsah propůjčují syntaktické figury rozmístěné kolem ní. Předmětem článku jsou nejnovější novinářské texty z roku 20137 (hlavním zdrojem jsou internetové deníky Lrytas.lt, Respublika.lt, Delfi.lt, 4 Dále: uzualizované, obvyklé. 5 Dále: okazionální, aktualizované, parafrázované. 6 Řec. palimpsēstos – znovu seškrábaný. 7 Kritické, polemické a politické komentáře hodnoticího charakteru a redakční články publicistického stylu. 150 KALBOS KULTŪRA | 86 15min.lt, TV anténa) užívá se přetvořená frazeologie a spolu s ní související kontext syntaktických figur. Cílem je ukázat vztah mezi hravě přetvořenou frazeologií a nejvýraznějšími destrukčními figurami, jejich rétorickou funkci a místo ve struktuře odstavce a odhalit příčiny jejich užívání. Metody výzkumu: deskriptivní, stylisticko-strukturální a sémantická analýza. VZTAH PŘETVOŘENÉ FRAZEOLOGIE A DESTRUKČNÍCH FIGUR Všechny syntaktické figury – konstrukční i destrukční8 (Клюев 2001: 238–261) – transformují strukturu normativních syntaxí (výpovědí či vět) a jejím pozměňováním vytvářejí nové modely; jen v takovém případě je oprávněné nazývat je figurami, tj. plní-li rétorickou funkci. Rozdíl spočívá v tom, že konstrukční figury jsou „vyváženější“ (Клюев 2001: 238), založené na plynulém, byť nadbytečném opakování a výčtu – s tradiční frazeologií nekolidují, nýbrž s ní vytvářejí souběžné linie: Televize má dobrou povahu, jen její kritika je zlá9. Je vidět, že syntaktická struktura zůstala zachována: Sirotek má dobrou povahu, zatímco jeho macecha je zlá (S. Nėris). 8 Článek vychází pouze z klasifikace syntaktických, jinak řečeno makrofigur, jejichž podstatou není transformace slova (ty se nazývají mikrofigurami), nýbrž struktury věty, na konstrukční a destrukční, kterou předložil badatel rétoriky E. V. Kliujev. Z konstrukčních figur tento autor uvádí: paralelismus, izokolon, epanalepse (druh opakování – R. K.), anaforu, epiforu, anadiplózi, symploké, diaforu, chiasmus, epanodos (druh chiasmu – R. K.), asyndeton, polysyndeton, apokoinu (druh chiasmu – R. K.), cyklos (rámování – R. K.), homoioteleuton. Z destrukčních syntaktických figur: inverzi, anastrofu (druh inverze – R. K.), elipsu, parcelaci, hyperbaton, tmésis (vsuvka, vložená část – R. K.), akumulaci, amplifikaci, expleci (složitější druh akumulace a amplifikace – R. K.), kontaminaci (řetězení – R. K.) (Клюев 2001: 238–261). Takové rozdělení figur litevští stylisté nepředložili, ačkoli všechny figury jsou popsány ve stylistikách a rétorikách; kvůli jejich četným variantám se však někdy objevují pod jiným názvem, proto v závorkách vysvětluji, kterou figuru mám v zásadě na mysli. Autorka těchto řádků (Koženiauskienė 2001: 254–328) rozděluje uvedené figury podle klasifikace běžně přijímané v rétorice: figurae per adiectionem (rozvíjení), per detractionem (zkracování) a per ordinem (kompozice). Většinu posledně uvedených figur E. V. Kliujev nazývá destrukčními, a to kvůli neobvyklé změně syntaktického pořádku (lat. ordo, inis – pořádek) a také kvůli přeskupování syntaktických jednotek u několika figur zkracování. 9 S. Valiulis, TV anténa, 1998 01 31–02 06. R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 151 Díky harmonickému zvuku, který je vlastní konstrukční figuře izokolonu10, vzniká v paralelních větách rytmus, jistá periodicita. Ani mezi pozměněnými lexikálními jednotkami není rozpor. Zanedbaná, špatně financovaná televize není s sirotkem v rozporu, naopak se k němu hodí; kritika se hodí k maceše. Destrukční figury naopak nejen postrádají řád, ale také syntaktický nepořádek zřetelně zdůrazňují. Na rozdíl od konstrukčních figur nespojují jednotlivá slova, výpovědi či celé věty, nýbrž je vyčleňují, izolují, štěpí a nečekaně (z hlediska přirozené syntaxe dokonce nepřípustně) oddělují jedno od druhého. Pro destrukční figury, stejně jako pro každodenní hovorový styl, je příznačná volnost, dokonce i ne zcela logické spojování slov či vět, výbuch emocí, fragmentárnost a spontánnost. V textu se záměrně vytváří syntaktický nesoulad, je slyšet trhanost, intonační pauzy, krátké poznámky, dodatky, úplná zastavení i nedokončená myšlenka. Při pojednání o vztahu přetvořené frazeologie a figur je třeba zdůraznit, že pozměňovat lze jak pomocí konstrukčních, tak destrukčních syntaktických figur: Z balónu masové psychózy, který N. V. několik let ďábelsky důmyslně nafukoval, „Cesta odvahy“ se syčením uniká vzduch. Západ slunce v garliavském kraji. Z úmyslu správně vládnout Litvě na kopci kedyfilie zůstalo holé jen nepříliš voňavé spojenectví s obžalovaným knížetem z Kėdainiai11. Odstavec tvoří spleť hned tří frazeologických přetvoření. Nejprve z tradičního frazému foukat bubliny do očí, tedy lží nafukovat bezcennou věc, autor vytváří poněkud spletitý útvar Z balónu masové psychózy, který N. V. několik let ďábelsky důmyslně nafukoval. Po něm následuje další vyčleněné a aktualizované přetvoření Západ slunce v garliavském kraji (modifikace díla Petra Cvirky Západ slunce v Nyce). Třetí přetvoření na kopci kedyfilie zůstalo holé jen nepříliš voňavé spojenectví s obžalovaným knížetem z Kėdainiai pochází ze známých veršů Antana Baranauskase Anykščajský lesík. Autor ponechává jako v originále konstrukční figuru homoioteleuton12, ale používá také výraznou destr- 10 Zkratka izokolon – opakování stejného nebo velmi podobného počtu slabik či taktů v souřadných paralelních syntaktických konstrukcích. 11 www.15min.lt/.../rimvydas-valatka-kedofilijos-saulelydis-500-325175. 12 Zkratka homoioteleuton – podobnost zakončení, souzvuk gramatických tvarů holé / zůstalo v syntaktických strukturách téhož typu; v tomto příkladu jde ruku v ruce s paralelismem – základem konstrukčních figur. 152 KALBOS KULTŪRA | 86 …rétorickou figuru – hyperbaton13, když na velkou vzdálenost (místo tří jsou vložena dokonce osmi slova) od sebe odsouvá gramaticky související části věty. Autor vytváří nový text ironizováním – důvtipně a vtipně. Konstrukční figura zdůrazňuje vztah mezi zarostlými borovičkami a ne právě vonící unií, komický účinek však vzniká komickým nesouladem, zvláštním disonancí mezi kontextem romanticky popsaných boroviček v přírodě a novými skutečnostmi kedofilie a souzeného knížete z Kėdainiai. Spojené poetické, byť smutné výrazy a věci velmi vzdálené poezii spolu kolidují a dodávají předělávce nový výsměšný odstín (napomáhá tomu jak kontaminační neologismus kedofilie, tak ruský přejatý výraz s litevskou koncovkou kniazius. Tři hravé předělávky a destruktivní figury, které je doprovázejí, text tak zamotávají a proplétají, že ještě více posilují ironizační funkci a lépe ukazují masovou psychózu a příběh, který ďábelsky chytře upředla hrdinka z Garliavy. V tomto odstavci je výrazná parcelace14, která samostatnou větou vyčleňuje sémanticky zásadní útvar Západ slunce v Garliavském kraji. Parcelace pak za sebou strhává i hyperbaton zdůrazňující disonanci. ROZŠÍŘENÍ PARCELACE A JEJÍ SCHOPNOST AKTIVOVAT FRAZEOLOGII V textech publicistického stylu, v nichž se ustálila předělaná frazeologie, lze pozorovat její sklon spojovat se s parcelací: od titulku až po poslední odstavec. „Pro publicistický styl je obzvláště typické členění (parcelace)“ (Bitinienė 2007: 57). Stylistka zprostředkovává myšlenky sémiotika R. Bartese o parcelovaném, rozčleněném textu, v němž autor neprojevuje žádnou „úctu“ k přirozenému členění textu a neustále jej trhá, aby poskytl nové informace: „Vždyť dodatečná informace jednotlivých článků členění, která se ocitne v novém prostoru významu, mění význam celého sdělení“ (Bitinienė 2007: 58). Jak ukazují příklady, par- 13 Řec. hyperbaton – vzdáleně přemístěný, přeskupený. Podstatně složitější varianta inverze, kdy četné vsuvky a dlouhé nesouvislé výčty rozčleňují a narušují přirozený tok řeči; v důsledku zpřeházení větných členů vzniká v mysli adresáta určitý zmatek. Je označován za „jednu z nejčastěji užívaných, a proto nejdůležitějších figur“ (Ziomek 1990: 221–222). 14 Lat. parcere – užívat úsporně (po částech). Parcelace je intonační vyčlenění části z celku, při němž část nabývá hodnoty samostatné věty. Každá vyčleněná fráze, nazývaná parcelát, je významově zdůrazněna. Tato figura je prostředkem k vyzdvižení nejdůležitějších významových akcentů. R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 153 celaci úspornou formou pomáhá vyčlenit další podtextovou informaci předělané frazeologie. O rozšíření parcelace, o skutečnosti, že se tato stylistická figura aktivně užívá, a o tendenci současné syntaxe měnit syntaxi a syntaktické konstrukce nejen v uměleckém, ale i v publicistickém stylu (v reklamě a dalších takzvaných masových médiích) píší také zahraniční badatelé stylistiky. „Parcelace je nejen individuálním autorským způsobem rozčlenění textu, ale také výrazným sociolingvistickým jevem, který odráží hlavní tendence proměn současného živého jazyka“ (Марышова 2011: 188). Parcelace posiluje ironickou jazykovou hru a významové odstíny textu, „umožňuje předat maximum informací při minimálním rozsahu textu“ (Марышова 2011: 189). Parcelovaný projev se přibližuje hovorovému stylu. Myšlenka rozvíjená v krátkých větách, pomalu a s pauzami, je pro adresáta srozumitelnější a snadněji uchopitelná, a proto působivější a přístupnější. Stylistická síla parcelace, která oživuje frazeologii, je mimořádná. Všechny syntaktické figury patří k prostředkům expresivní syntaxe, zvláště však „parcelace, segmentace15, lexikální opakování, monologické fragmenty textů ve formě otázek a odpovědí, řetězce nominálních vět, výpustky, některé případy slovosledu“ (Bitinienė 2007: 56). Z uvedených figur expresivní syntaxe se tedy na prvním místě zmiňuje také parcelace a její varianta segmentace; pojí se s nimi řetězce nominálních vět16 i výpustky, které umožňují posilovat významové a expresivní odstíny sdělení. Někteří badatelé se dokonce „obávají, že se parcelace nyní stala předmětem obdivu, módní hrou, aktivně se šířícím jevem, ‚jazykovou vášní‘“ (Марышова 2011: 186). Příkladů parcelace jako jazykové hry je v médiích mnoho. Zde je jeden z nejnovějších titulků v časopise TV Anténa: Televize zemřela. Ať žije televize! (předělané rčení Král je mrtev, ať žije král) je výraznou figurou parcelace. Hned v prvním odstavci za ním se píše: Ať už kdo o smrti televize mluví jakkoli, ona stále vstává jako fénix. Anebo drak. Tady podle toho, co komu víc vyhovuje17. 15 Variantou parcelace je segmentace. Jde o přesunutí nejdůležitějšího větného členu dopředu ve formě nominativu. 16 Stejná varianta parcelace, segmentace; tentokrát se však parceluje několik nominativů za sebou. 17 Savukynas V. Televize zemřela. Ať žije televize! – TV Anténa, 14.–20. září 2013. 154 KALBOS KULTŪRA | 86 V tomto krátkém odstavci je frazeologie poněkud přetvořena a objevují se také dvě další figura parcelace. Ze známého rčení: vstát jako fénix z popela se při zkracování i prodlužování vypouští z popela, ale přidává se zájmeno ten; navíc se samostatně vyčleňuje ještě jedna poutavá věta začínající spojkou Nebo drak. Poslední samostatně vyčleněná věta s vedlejší myšlenkou se nazývá dodatek18. Ve snaze vystihnout odstíny expresivity rčení vytvářejí autoři pomocí přetvořené frazeologie a související parcelace fragmentárně živější, podstatně působivější a originální, a proto zapamatovatelné rčení s hlubokým podtextem. V mediálních textech je poměrně účinnou destruktivní figurou spojenou s parcelací také akumulace19, jejíž syntax bývá někdy skutečně značně přetížená, a proto nepřehledná. Opravdová Sodoma a Gomora – Angličané označili Litevce v Londýně za černé pasažéry. [...] Právě v tom je problém. Nekonečné konspirační teorie, hněv a otevřená agrese promíšené se sentimentálními pohádkami o státě od moře k moři a mystické pohanské civilizaci, nemluvě o hnutích à la N. V., se jen těžko slučují se schopností umět si dělat legraci i sám ze sebe20. Už samotné rozšířené rčení převzaté z Bible Sodoma a Gomora označuje nepředstavitelný chaos: všeobecnou nemravnost, strašnou amorálnost a prostopášnost. Frazeologie symbolizující nepořádek, kterou autor použil, dobře ladí s akumulovanou syntaxí. Autor tuto frazeologii ještě rozšiřuje a ironicky zesiluje, když říká, že jde o Opravdovou Sodomu a Gomoru, ačkoli si ve skutečnosti myslí opak: žádnou anglickou nemravnost nevidí, protože Angličané prý mluví pravdu. Tímto významově proměněným biblickým rčením a přetíženou syntaxí, která vyjmenovává množství navzájem téměř nesouvisejících detailů, autor zdůrazňuje možnost vysmát se negativním rysům krajanů. Akumulaci ještě více 18 Další variantou parcelace je dodatek, jako krátká poznámka na konci. 19 Už samotný název této figury znamená přetížení, nepořádek: lat. accumulare – nakládat, hromadit. Je třeba zdůraznit, že existuje několik variant akumulace: od přetíženého, ale poměrně souvislého výčtu mnoha detailů (tak bývá obvykle představována litevskými stylistiky) až po zcela neuspořádané vršení nejrůznějších aspektů, kdy se autor snaží komplikovaným a mimořádně rozsáhlým výčtem abstraktních prvků nepodat obraz celku, ba dokonce jej záměrně zatemnit, a tak v podtextu ukázat skutečný zmatek v samotném životě. Právě tato varianta akumulace je typickou destruktivní figurou. 20 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/rimvydas-valatka-tikra-sodoma-ir-gomora-londono-lietuvius-anglai-isvadino-juodadarbiais-500-361948#ixzz2cPAJcocB. R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 155 posilují dvě destruktivní figury, hyperbaton a parentéze21: což teprve mluvit o hnutích à la N. V. PARENTÉZE A PODPORA DALŠÍCH FIGUR PŘE TVOŘENÉ FRAZEOLOGII Parentéze se stejně jako parcelace řadí k nejvýraznějším destruktivním figurám. V seznamu figur, které vyjmenoval E. V. Kľujev, jí plně odpovídá tmesis22 (Клюев 2001: 256). Jde o různé vsuvky odbočující vedlejší myšlenky, které plní rétorickou funkci okrajových poznámek, dodatků či upřesnění a vytvářejí působivou významovou perspektivu. Parentéze myšlenku rozbíjí, nečekaně, někdy i agresivně ji přerušuje a odvádí jinam. Píše o tom badatel parentézí Gintautas Akelaitis. „Parentéze je zvláštní jazykový prostředek, který umožňuje současně vyjadřovat i jinou myšlenku (obsah), byť vedlejší, byť fragmentární. [...] Členy parentéze tvoří jednu ze skupin expresivních stylistických konstrukcí. Parentéze je proto jevem syntaktické stylistiky stejného řádu jako elipsa23, parcelace, anakolut24 apod.“ (Akelaitis 2005: 30–31). Jak je vidět, autor poměrně přesně vyjmenoval nejvýraznější destruktivní figury a parentézi oprávněně zařadil mezi ně. Někdy parentézi (stejně jako jiným figurám) představuje sama frazeologie: V. U., N. V., P. G., P. S., A. P. a – slova z písně nevymažeš – sám V. L. je cestujícím v témže vagónu VU. Nečekané, ale jde o skutečnou politickou alianci25. Juozas Abaravičius píše, že autoři parentézemi a volným lineárním textem „svérázně ztvárňují dialogičnost, rozpory, nesoulad, souhlas 21Řec. parenthesis, lat. interpositio – nečekané vložení vedlejší myšlenky do závorek (lze ji vyznačit také tečkami, pomlčkami či čárkami). 22Řec. tmesis – vložka, vsuvka (druh parentéze). 23Řec. elleipsis – nedostatek, vynechání. Dynamická figura elipsy může vynechat kteroukoli snadno domyslitelnou větnou část. 24Řec. anakoluthus – nesouvislý. Tato figura se označuje jako „jedna z nejsložitějších destruktivních figur, při níž se ve větě záměrně nadužívají a nesprávně spojují pády, rody atd. E. V. Kľujev uvádí tento příklad: ‚Gamsachdurija, mimochodem, inteligence. Ten inteligence dobře věděl, kam jde.‘ (Клюев 2001: 257). 25 www.15min.lt/.../rimvydas-valatka-kedofilijos-saulelydis-500-325175. 156 KALBOS KULTŪRA | 86 ir nesutikimo, dermės ir neder-mės sąveiką“ (Abaravičius 2002: 229). Šiame akumuliuotame tekste kaip tik ta prieštarų grandinė ir pertraukta ilga parentezės pauze. Jos tikslas aiškus: leisti skaitytojui atsipie-kėti po keistokai pateikto ilgo politinės draugijos sąrašo, prie kurio po brūkšniais išskirtos parentezės paminima dar viena, regis, visai nederanti VU26 bendrakeleivio pavardė. Populiaraus posakio žodžių iš dainos neišmesi forma čia išlaikyta, bet įgavusi visai kitą potekstę. Parentezė „nuosekli sakinio grandinė per-traukiama, pažeidžiama. Dėl to atsiranda ar tik suaktyvėja asociacijų, aliu-zijų ar apskritai potekstės tėkmė“ (Abaravičius 2002: 228). Uvedené nejdůležitější destruktivní figury – parcelace, hyperbaton, akumulace, parentéze – bývají jen zřídka zcela čisté; protože na sobě závisejí, obvykle vytvářejí nejrůznější nerozlučné kombinace a spojují se s mnoha dalšími figurami. Neštěstí nechodí samo. Nestačilo, že policisté několikrát složili a zabalili P. G., zastánce tradičních rodinných hodnot, tak, jak je na policejní škole učili zacházet s výtržníky, a tak bojovníka s větrnými mlýny homosexuálů opustila ještě i manželka. Před zraky celého národa. V takové době boje. A ještě tak nemilosrdně – s tím, že se onen nestará o rodinu27. Frazeologismus bojovat s větrnými mlýny autor aktualizoval pouhou změnou jediné hlásky. Sloveso bojovat ovšem nahradil kořenově příbuzným podstatným jménem bojovník. Hravá práce se zvukově podobnými slovy gejų / vėjų (figura paronomazie28) připomíná známé rčení: bojovat s větrnými mlýny, tedy s imaginárním nepřítelem. Jde tedy o donkichotský boj. Výpověď je dále zesílena parcelací, hyperbatonem a elipsou i její variantou adjunkcí29. Taková struktura, vzdálená normativní syntaxi, jasně ukazuje autorovu schopnost vyvolat efekt hravého vtipu: vždyť tento 26 V médiích se tato zkratka označující iniciály jednoho soudně se přoucího politika obvykle píše s tečkami, v tomto textu však chybějí (snad záměrně se tím při sarkastické hře naznačuje spojitost se zkratkou Vilniuské univerzity). 27 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/rimvydas-valatka-ikliu-vo-kaip-mu-sele-i-isrugas-500-358795#ixzz2b5QHnnv9. 28 Řec. paronomasia – vedle sebe pojmenovávám. Tato figura je sama o sobě jazykovou hrou, prostředkem vtipnosti: mezi podobně znějícími slovy, která spolu jinak nijak nesouvisejí, se nachází logická příčinná souvislost. Nejčastěji tato figura plní rétorickou funkci sarkasmu. 29 Lat. adiunctio – připojení, připojování. Jde o variantu elipsy, při níž je k jednomu větnému členu připojeno několik dalších. Obvykle se pojí s inverzí nebo hyperbatonem. Podrobněji o adjunkci a jejích druzích viz Koženiauskienė 2001: 302–305. R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 157 veřejně, všude a vždy hlasitě vykřikuje, jak mu záleží na tradiční rodině a jejím zachování, sám však nedokázal zachovat tu svou. Parcelace tří samostatných vět přesunutých na konec pomáhá zdůraznit a vyzdvihnout každý detail tohoto neštěstí a upevňuje známé rčení vyslovené na začátku: Neštěstí nechodí samo. To, co nebylo řečeno a bylo přesunuto na konec, co je skryto, a navíc skryto třikrát, vždy vzbuzuje zvědavost. Text rozparcelovaný bez adjunkce by zněl takto: [...] bojovníka s větrnými mlýny homosexuálů opustila ještě i manželka. Před zraky celého národa [opustila]. V takové době boje [opustila]. A ještě tak nemilosrdně [opustila] – s tím, že se onen nestará o rodinu30. Podíváme-li se na syntaxi tohoto odstavce, vidíme, že tři rozparcelované věty přesunuté na konec ve skutečnosti nejsou samostatné, nýbrž byly pouze vyčleněny z hlavní věty a umístěny mimo ni. Bez hlavní věty by jejich smysl nebyl jasný. Jsou to jakési tři poznámky poté, co už byla hlavní myšlenka vyslovena, avšak hyperbaton činí tyto negativní poznámky mimořádně významnými: adresát si je zapamatuje nejlépe. V tomto odstavci je patrná i adjunkce, varianta destruktivní figury elipsy, která plní rétorickou funkci upoutání pozornosti. Třikrát vynechané slovo opustila (které jsem doplnil do hranatých závorek – R. K.) ještě více zesiluje sémantický účinek. Ačkoli jsou tato slova vynechána, vystupují ještě výrazněji a nabývají na významu díky schopnosti závěrečné adjunkce upoutat pozornost adresáta. MÍSTO FRAZEOLOGIE VE STRUKTUŘE ODSTAVCE V médiích se nově interpretují nejrůznější ustálená spojení: folklorní frazémy, ale také rčení biblického a mytologického původu, verše známých písní, literární citáty, názvy románů, řádky omšelých reklam či politických plakátů (viz Koženiauskienė 2013: 72–76; 168–170). Bez ohledu na původ frazeologie31 je její místo v syntaktické struktuře jedné uzavřené myšlenky, kterou v psaném textu obvykle tvoří od- 30 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/rimvydas-valatka-ikliuvo-kaip-mu-sele-i-isrugas-500-358795#ixzz2b5QHNnnv9. 31 Autorky článku záměrně vybraly alespoň po dvou příkladech frazeologie různého původu. 158 KALBOS KULTŪRA | 86 stavce se liší: může být použita na jejím začátku, uprostřed i na konci. Ve všech třech případech ji doprovázejí syntaktické destrukční figury plné hravosti a plní různé rétorické funkce. Úvodní frazeologie může být použita již v titulku publikace. „Ve snaze upoutat pozornost dávají autoři názvům negativní konotaci [...]. Umělecké výrazové prostředky se nejčastěji využívají k expresivitě titulku (Mažylė 2012: 170). Vtipná frazeologie se jako stylistický prostředek k tomu obzvláště hodí: Neplačte u hrobu (in memoriam litevskému basketbalovému kostelu)32 – tak zní název článku. Co může navodit negativnější náladu než smutné in memoriam? A ne komukoli, nýbrž zbožštěnému litevskému basketbalu. Zvýrazněný verš Julia Janonise je přesný, ale není celý; vyňatý z kontextu představuje nedokončenou myšlenku (jde o takzvané vynechání komponentu neboli elipsu), přenesenou do zcela jiného kontextu, který autor objasňuje vsuvkou v závorkách. Původní kontext přesto dobře zapadá: Neplačte u hrobu odvážných přátel, / kdo padli v boji, ti jsou hrdinové. Autor článku totiž mluví o těch, kteří prohráli boj, tedy padli v boji – o našich hrdinech, basketbalistech. Verše básníka revolucionáře, napsané ovšem na zcela jiné téma, jsou však v rozporu jak s basketbalem, o němž se píše, tak tím spíše s náboženskou terminologií, která se v článku neustále užívá: kostel, církevní shromáždění, kardinál, kněží, biskupové, modlitba, píseň, bohoslužba apod. Na druhou stranu jsou zároveň v rozporu i v souladu (soulad nesouladu), protože basketbal je druhým uctívaným náboženstvím Litevců (autor jej nazývá litevským basketbalovým kostelem). Takto vypadá celý odstavec článku s touto frazeologií: Tragédie? Neplačte u hrobu. Bylo by pošetilé vysvětlovat, že kardinál Kęstutis nevybral ty správné modlitby a písně pro čtvrtfinálovou bohoslužbu, případně že těsně před naším nejdůležitějším církevním shromážděním za poslední čtyři roky nejmenoval ty správné basketbalové kněze biskupy33. V odstavci je frazeologie vyčleněna do samostatné parcelované věty Neplačte u hrobu. Akumulace a hyperbaton, které ji doprovázejí, pouze zvýrazňují, jak 32 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/neverkit-pas-kapa-in-memoriam-lietuvos-krepsinio-baznyciai-500-240368#ixzz2aR sqhAU9. 33 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/neverkit-pas-kapa-in-memoriam-lietuvos-krepsinio-baznyciai-500-240368#ixzz2aRsqhAU9. R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 159 Autor hodnotí situaci litevského basketbalu, nejisté postavení basketbalistů, ztráty a zmatek, který z toho vzniká v hlavách krajanů. Podobně vtipně se dekonstruují i církevní texty a přizpůsobují se těm nejneočekávanějším oblastem: armádě, politice, sportu, bankovnictví apod. Znovu padněme na kolena před kladivem a srpem. Jen po evropsku – svobodně. Policie a B. V. s kumpánií nám pomohou. A dočkáme se ještě více ocenění34. První slova písně Antana Strazda, dobře známé a zpívané v kostele před mší, jsou ironicky přetvořena přidáním dvou slov: Znovu. Těmito slovy se tedy hned říká, co se má na mysli, zvláště když myšlenka pokračuje: před kladivem a srpem. Konflikt tohoto výroku vychází ze svatých slov písně a ze symbolu Sovětského svazu, který propagoval ateismus — kladiva a srpu, před nímž jsme už jednou padli na kolena. Frazeologii odrážející konflikt náboženské písně a ateismu posilují souběžně užité destrukční figury: hned tři parcelace a elipsa. Přetvořená frazeologie umístěná na začátek (obvykle i do titulku) okamžitě upoutá pozornost adresáta a vyvolá nečekaný, poutavý dojem: je to krátká a účinná reklama na celé sdělení, která adresátovi předává nejdůležitější zprávu. Svérázný účinek vytváří také frazeologie uprostřed textu. Výrok z jednoho politického předvolebního plakátu Zasloužíme si žít lépe se stal klasikou díky své dvojznačnosti: voliči tato slova vztáhli nikoli na sebe, ale na samotné politiky, kteří se drali k moci. Právě parafráze ukazuje takový verdikt vynesený společností. Místo humoru byla B. V. bohatě obdařena pomalým myšlením. To by také zůstalo tajemstvím národní bezpečnosti, kdyby se sociální demokraté po 20 letech v Seimasu nerozhodli, že si jejich kamarádka, která tam seděla tak dlouho, zaslouží žít lépe – jako ministryně hospodářství35. V tomto odstavci je frazeologie uprostřed textu jako vyvrcholení celého odstavce orámována destrukčními figurami. Nejprve parcelacemi, kdy je vedlejší přívlastečná věta neobvykle vyčleněna jako samostatná věta. Poté hyperbatonem. Kvůli užitým destrukčním figurám je dlouhá pauza přerušena uprostřed odstavce… 34 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/rimvydas-valatka-kujis-pjautuvas-ir-j-stalinas-vel-pagarboi-500-334703#ixzz2T9D1wLDD. 35 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/rimvydas-valatka-paplauke-ministrai-kietuole-ir-pukuotukas-500-325861#ixzz2Rpoohyrx. 160 KALBOS KULTŪRA | 86 Taxa plní rétorickou funkci ironizace, jako by potvrzovala „zpomalené myšlení“ ministryně. Další příklad frazeologie uprostřed textu: V době, kdy D. G. sama musela držet deštník nad hlavou izraelského prezidenta Sh. P., už na „YouTube“ kolovaly nediplomatické rozhovory dvou litevských diplomatů. O báječném premiérovi, ještě báječnější prezidentce a potrhlých arménských a ázerbájdžánských velvyslancích, kteří den co den chodí na naše ministerstvo zahraničních věcí. Stěžovat si. Jeden říká, že Litva je proarménská, druhý – že proázerbájdžánská36. V tomto odstavci je frazeologie vložená doprostřed textu přepracována poměrně vynalézavě. Když slyšíme dva rytmické osmislabičné verše, můžeme skutečně vysledovat paralely s textem S. Nėris, který lze zaslechnout jen v náznaku: O třetím bratru Jonášovi – Jaký je to skvělý jezdec. O Egle – ženě hada, Která děti proměnila v stromy. Nediplomatické rozhovory litevských diplomatů jsou tedy v podtextu přirovnávány k ničemu, k dlouhým pohádkám vyprávěným „malým“. Textu dodává vtip přechod od pohádkového motivu k prozaické každodennosti, kterou vtipně vystihuje parcelace: nejprve jsou rozhovory odděleny tečkou. O..., poté parcelace oddělená tečkami a tvořená jediným slovem Stěžovat si. Křivolaké prolínání těchto pohádek a reality ještě více zdůrazňuje hyperbaton: obvykle bychom řekli: chodí si stěžovat, ale větu přerušuje dlouhý výraz na naše ministerstvo zahraničních věcí. Ještě jeden příklad frazeologie uprostřed textu. Pro většinu z vás, nebo dokonce i pro ty, kteří tento deník a portál nikdy za žádných okolností nečtou (nebo od zítřka ruší předplatné), to byl důkaz, že média, která klesla pod úroveň podlahových lišt, už strhávají dlaždice z betonové podlahy a propadají se ještě níž. Tam, kde je sklep a už i brána pekelná37. Uprostřed odstavce je použita frazeologie přepracovaná kontaminací, kdy autor spojil frazeologismus rána pod pás s výrazem 36 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/rimvydas-valatka-ik liuvo-kaip-musele-i-isrugas-500-358795#ixzz2b5RXMkrd. 37 http://www.lrytas.lt/lietuvos-diena/komentarai/tetutes-neringos-krepsys-kaip-pamoka-ziniasklaidai.htm 2013 08 22. R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 161 … nízko klesnout (v přeneseném významu to znamená mravní úpadek) a vzniká okazionální útvar kleslá pod sokly. Tento dosud neslýchaný výrok se dále ironicky rozvíjí přechodem k vyjadřování, jako by měl i doslovný význam, ačkoli se poté znovu vrací k přenesenému významu bran pekelných. Takový poněkud zpřeházený útvar, který jde ruku v ruce s destruktivními figurami parcelací a hyperbatonem na konci odstavce, je navíc podpořen akumulací a parentetickou vsuvkou (nebo od zítřka ruší předplatné), což ukazuje autorovu snahu zesměšnit a předvést údajný úpadek a rozklad médií. Frazeologie uprostřed, sevřená destruktivními figurami, se stává vyvrcholením odstavce a vrcholem autorovy vtipnosti. Závěrečná frazeologie pak potvrzuje myšlenku teoretiků rétoriky, že to, co je přesunuto na konec, zůstává v paměti adresáta nejdéle. Zde je příklad, kdy frazeologická obměna konečně uzavírá text bohatě založený na akumulaci a parcelaci a funguje jako závěrečný úsudek. Aby autor ukázal, že sami konzervativci nechápou, co je to konzervatismus, záměrně mluví tak zmateně: konzervatismus se v akumulativním vyjadřování ztrácí jako v jakési mlze nesrozumitelně propletených slov. To „dává autorovi možnost prázdnými, na sebe navršenými konstrukcemi dovést adresáta až k zoufalství, aby mu v posledním okamžiku podal pomocnou ruku – a přerušil řetězec ‚úvah‘“ (Клюев 2001: 259). I kdyby na ten konzervatismus, který nechápe ani většina konzervativců, čert vzal, a kdyby zůstala jen holá kalkulace, že je lepší než nic – mít ještě pět let v prezidentském křesle D. G., která alespoň poslouchá V. L., stejně bylo tentokrát trochu trapné poslouchat přísahy stranické věrnosti duetu V. L. a A. K. adresované prezidentce. Proč? V. L. celý měsíc tepal A. K. za nedostatek lásky k bližnímu. Krásná a pravdivá slova. Je hřích s nimi nesouhlasit. Člověk nežije jen zvládáním krizí38. Srov.: Člověk nežije jen chlebem (NZ, Mt 4,4). Hyperbaton ještě více zdůrazňuje neuspořádanost akumulace i v samotné obměně. V originále je zdůrazněn výraz chléb, a proto je umístěn na konci. V nové variantě výraz chléb nahrazuje zvládání krize a slovo živý, přesunuté na konec, se stává nejdůležitějším. A ještě jeden příklad, kdy je táž frazeologie pozměněna dvěma způsoby a v obou případech přesunuta na konec: 38 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/v-landSbergis-nokdaune-n-venckiene-pogrindy-prie-razlivo-500-329932#ixzz2d4xD81Ac. 162 KALBOS KULTŪRA | 86 I kdyby A. K. vyhrál konzervativní superfinále, a zdá se, že tomu tak bude, půjde pouze o jeho osobní vítězství. Výsledek těchto voleb by nebylo možné nazvat Patriarchovou zimou. Ale ani vítězství A. K. se nestane konzervativním jarem39. Frazeologie na konci tohoto odstavce je dosti důmyslně přetvořena podle názvu knihy Patriarchův podzim (Gabriel García Márquez). V prvním útvaru bylo změněno pouze roční období, ve druhém obě lexémy, ale je jasné, že zdrojem je v obou případech totéž dílo. Oba útvary doprovází parcelace (neobvykle je před spojkou ale místo čárky tečka) a parentéze (a zdá se, že tomu tak bude). Tam, kde se vyskytuje parcelace a navíc do věty vstupuje parentéze, obvykle se objevují také prvky hyperbatonu. Vtipně vytvořené útvary odsunuté na konec si čtenář určitě zapamatuje. Frazeologie odsunutá na konec vytváří dojem silného logického důrazu a vtipně formulovaného závěrečného úsudku. Je to jako dlouho očekávaná a konečně nalezená cesta ven ze spletitého vyjadřování. PŘÍČINY PŘETVÁŘENÍ FRAZEOLOGIE Svoboda slova, demokratizace jazyka, kdy se místo oficiálního jazyka stále více přikláníme k soukromému užívání a neformálnímu stylu každodenní komunikace (Miliūnaitė 2009: 41–43), vliv jazyka mládeže, snaha zaujmout adresáta v agresivně rostoucí konkurenci médií – to je jen několik příčin intenzivní proměny jazyka, změn normativní syntaxe a obvyklých syntaktických konstrukcí, a tím i stále četnějšího přetváření frazeologie. Autoři se vtipným a vynalézavým přetvořením rčení již v titulku snaží adresáta příznivě naladit. „Tradiční frazeologie již neuspokojuje potřeby současného adresáta, proto se zpřesňuje, sémanticky a stylisticky přetváří, zpochybňuje a její myšlenka se odmítá“ (Stojanova 1999: 336). To, co se píše o obnově tradiční frazeologie (do jejího pojetí patří i paremie40) v zahraničí, platí i pro popis situace litevské frazeologie v širším smyslu. Maďarská badatelka Ana Litovkina píše: „Parodování přísloví není nový jev, avšak v posledních dvou desetiletích se přísloví deformují 39 http://www.15min.lt/naujiena/ziniosgyvai/komentarai/v-landsbergis-nokdaune-n-venckie-ne-pogrindy-prie-razlivo-500-329932#ixzz2d4xD81Ac. 40 Řec. paroimia – úsloví, přísloví. Pojem paremie se v posledních desetiletích výrazně rozšířil: patří sem i „okřídlená“ rčení, sentence, aforismy, citáty literárního původu apod. R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 163 a parodizovány tak intenzivně, že nové varianty jsou někdy slýchány mnohem častěji než původní přísloví“ (Litovkina 2004: 295). Frazeologie bývá často přetvářena jakoby ve hře: ironizuje se, paroduje, kritizuje, mění se jak lexikum, tak syntax – „to, co je staré, co je překonané, co se pro dnešní dobu již nehodí“ (Zaikauskienė 2008: 86). Nárůst přetvořené frazeologie a destrukčních figur, které ji doprovázejí, lze v médiích spojovat také s módní tendencí v textech publicistického stylu různých žánrů. Na druhou stranu mohl tento sociolingvistický jev vyrůst z konfliktů a rozporů v sociálním, ekonomickém, politickém a kulturním životě. Destrukční figury, které mají stejnou povahu jako přetvořená frazeologie, velmi pomáhají odrážet tyto rozpory, vytvářet dynamiku a napětí: „nelineárně rozvíjet myšlenku, měnit intonační průběh věty, přeskupovat místa logických přízvuků, aby se vyjádřil rozporný, dilematický rozvoj myšlenky.“ (Abaravičius 2002: 223). Autoři kritickou parodií, ironizováním a bořením toho, co je staré, dobře odrážejí toto všeobecné napětí a nestálost života. ZÁVĚRY 1. Účinnost přetváření frazeologie, stylistické možnosti aktualizace jejího obsahu a aktivizace jazyka se zvyšují, když se propojí se syntaktickými destrukčními figurami. Vliv těchto figur se pak také výrazněji projevuje. 2. Podle toho, na kterém místě syntaktické struktury se nachází parafrázovaný text, lze rozlišit frazeologii na začátku, uprostřed a na konci odstavce. Bylo zjištěno, že bez ohledu na místo, které frazeologie v syntaktické struktuře zaujímá, se v médiích posledních let nejčastěji spojuje s všeobecně rozšířenou parcelací. Spolu s ní se objevují i další výrazné destrukční figury – hyperbaton, akumulace, elipsa, adjunkce, parentéze. 3. Účinnost přetvořené frazeologie se výrazně zvyšuje propojením destrukčních figur a plní rétorické funkce upoutání pozornosti, vzbuzení zájmu, satirického ironizování, vtipu, duchaplnosti a parodování. Hravě přetvořený výraz upoutá pozornost adresáta, okamžitě mu vybaví původní frazeologii s veškerým obvyklým lexikem a syntaxí a teprve kontext destrukčních figur v mysli napoví skutečný záměr přetvoření frazeologie. 164 KALBOS KULTŪRA | 86 LITERATŪRA Abaravičius J. 2002: Skyrybos stilistika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Akelaitis G. 2005: Parentėzė poezijoje. – Žmogus ir žodis 1, 29–34. Bitinienė A. 2007: Publicistinis stilius, Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla. Butkutė L. 2010: Okazionaliųjų frazeologizmų stilistinės išgalės publicistiniame stiliuje. Daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Koženiauskienė R. 2001: Retorika: iškalbos stilistika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Koženiauskienė R. 2013: Retorinė ir stilistinė publicistinių tekstų analizė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Litovkina A. T. 2004: Old Proverbs Never Die: Anti-Proverbs in the Language Classroom. – Res Humanae Proverbium et Sententiarum. Ed. Csaba Földes, Tübingen: Gunter Narr Verlag, 295–326. Marcinkevičienė R. 2001: Tradicinė frazeologija ir kiti stabilūs žodžių junginiai. – Lituanistica 4, 81–98. Mažylė J. 2012: Rašto raiškos (spaudos) žanrų klasifikavimas: tradicija ir konvergencija. – Medijos, žiniasklaida, žurnalistika tradicinėje ir tinklaveikos visuomenėje, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 160–178. Miliūnaitė R. 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Pikčilingis J. 1975: Lietuvių kalbos stilistika 2, Vilnius: Mokslas. Zaikauskienė D. 2008: Formos ir turinio pokyčiai tradicinių lietuvių patarlių perdirbiniuose. – Tautosakos darbai XXXV, 84–93. Ziomek J. 1990: Retoryka opisowa, Wrocław-Warszawa-Kraków: Zakład Narodowy im. Ossolińskich wydawnictwo. Župerka K. 2008: Reklamos tekstas: pragmatika, stilius, kalba, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla. Клюев Е. В. 2001: Риторика. Инвенция. Диспозиция. Элокуация, Москва: Издательство ПРИОР. Марышова М. А. 2011: Стилистическая функция парцелляции в текстах разных жанров. – Stil: international journal, Beograd, 183–193. Стоянова Е. 1999: „Новая“ фразеология в языке масс-медиа (на материале русского языка). – Русский язык и русская литература в современном обществе. Шумен, 335–340. Priega per internetą: <http://www.rusian.slavica.org/article 657.html>. Gauta 2013 10 09 Priimta 2013 12 20 R. KOŽENIAUSKIENĖ. Perkurtos frazeologijos žaismas žiniasklaidoje 165 PLAY ON RECREATED PHRASEOLOGY IN THE MEDIA Summary The recreation of phraseology in the media relies on both the change of conventional and well-established lexis as well as syntactic order. First of all, phraseology itself is figure-based; stylistically, the figures around it are none the less important. The article shows how syntactic destructive figures help to highlight the meaning, implication and reasons of recreation of phraseology. As a result of the playful combination of recreated phraseology and destructive figures in the text, rhetorical functions of attraction of attention, intriguing, satire-based irony and parody become especially strong. In combination with phraseology, destructive figures, which simultaneously comment on it, help to explain and understand the recreation of traditional phraseology and to highlight the turn of thought. The effect of the figures themselves increases when they intertwine among themselves, support one another and go together with phraseology. It has been proven that irrespective of the place of phraseology in the syntactic structure, it first of all combines with parcellation and other accompanying destructive figures – hyperbaton, accumulation, parenthesis, adjunction, ellipsis. The domination of parcellation and other destructive figures is seen in a number of publicistic texts of the journalism of evaluative type of recent years. The phraseology of the beginning, centre and end can be distinguished by the place of the paragraph content structure in which the rephrased text is located. The wittily recreated phraseology positioned in the beginning immediately draws the addressee’s attention and makes an unexpected intriguing impression. Central phraseology, framed by destructive figures, becomes the culmination of the paragraph. The phraseology positioned at the end creates an impression of a strong logical highlight and a vividly formulated final conclusion. The growth in the number of recreated phrases conflicting with conventional phraseology and the accompanying destructive figures can be associated with the confusion in social, economic, political and cultural life as well as the increased competition within the media. Critically and ironically-minded authors with a negative and especially hyperbolic evaluation of topical life affairs, witty and ingenuous parody as well as brave destruction of the old try to attract the addressee and to grip his/her attention by any means possible. KEYWORDS: recreated phraseology, syntactic destructive figures, accumulation, hyperbaton, parcellation, parenthesis. REGINA KOŽENIAUSKIENĖ Vilniaus universiteto Filologijos fakultetas Universiteto g. 5, LT-01513 Vilnius [email protected] 166 KALBOS KULTŪRA | 86