Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai

JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Institut litevského jazyka LITEVSKÝ PÍSEMNÝ DISKURZ: PARTICIPIÁLNÍ ZÁJMENA ODKAZUJÍCÍ K ADRESÁTOVI KLÍČOVÁ SLOVA: písemný diskurz, strategie řečového aktu, participiální zájmena, určitost, subjektivita, intersubjektivita. ÚVOD V současném litevském písemném diskurzu s přímým adresátem (v dopisech, oznámeních, zprávách) se používají dvě pravopisné varianty zájmen TU, JŪS označujících partnera dialogu: vedle obvyklého zápisu Tu, Jūs, který se tradičně nazývá stylistické užívání velkých písmen1, existuje také nerozlišující označování zájmen odkazujících na skutečného adresáta, tedy psaní s malým počátečním písmenem. Je třeba zdůraznit, že ani osoby s vynikající komunikační a lingvistickou kompetencí nemusí rozlišovat tu, jūs označujícího partnera dialogu (ani jiné pádové tvary těchto zájmen)2. Srov. věty vytvořené takovými autory a jejich zápis v e-mailech (osobní korespondence autorky), kdy: a) adresátem je jedna osoba: (1) Mohl by ses podívat, jestli se tam nemůžeš dostat i ty? (2) Co by sis myslel ty? 1 „Velkým písmenem se píší slova, jimiž se na jinou osobu obracíme zdvořile a s úctou (v dopisech, blahopřáních, pozvánkách, žádostech), např.: Jūs, Tu, Tamsta, Pone, Gerbiamasis, Sveikas, Bičiuli, Mielas(is) Drauge.“ Jde o jeden z prvních bodů stylistického užívání velkých písmen, citovaný z KLKŽ, online přístup: http://www.xn--altiniai-4wb.info/files/kalba/K100/Lietuvi%C5%B3_kalbos_%C5%BEinynas._Did%C5%BEi%C5%BEi%C5%ABj%C5%B3_raid%C4%97%C5%BEi%C5%B3_ra%C5%B3ymas.KI1800.pdf (navštíveno 2017 12 01). Původním zdrojem této citace je publikace Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba (Vilnius: Mokslas, 1992: 71). Aktualizovaná Pravidla pravopisu a interpunkce, účinná od 1997 07 03 (schválená usnesením č. 60 Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky dne 19. června 1997; online přístup ke konsolidovanému znění platnému od 2016 06 04: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/TAIS.41265/qkELNFgtVx)), doporučují psát slova velkým písmenem, srov.: „2.7. Slova lze psát velkým písmenem ze stylistických důvodů. // 2.7.1. Velkým písmenem lze psát slova, jimiž se zdvořile a s úctou obracíme na jinou osobu (v dopisech, blahopřáních, pozvánkách, žádostech apod.), např.: Jūs, Tamsta, Pone; Tu, Pats, Sveikas, Bičiuli, Drauge, Gerbiamasis, Brangusis.“ 2 O komunikační kompetenci – schopnosti osoby jako člena určité sociokulturní komunity vhodně využívat všechny sémiotické systémy fungující v této komunitě (tedy i psaný jazyk) – a o její zvláštní oblasti, lingvistické kompetenci, viz Hymes (1972); Lyons (1993: 573). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 2 (3) Tiskneme, ale zda osloví všechny potenciální čtenáře, to už musíš rozhodnout ty. (4) Mezi vybranými jsou i dva vaše články. b) adresátem je několik osob: (5) Milé kolegyně, přeji vám krásné a klidné vánoční svátky! (6) Milí kolegové, prosím, sdělte svůj plán dovolených, pokud jste jej nenahlásili obvyklým způsobem. Případy nekonzistentního označování zájmena označujícího partnera v dialogu lze nalézt ve veřejných dopisech zveřejněných v médiích, v komentářích a/nebo v citacích převzatých z diskurzů na sociálních sítích. Tentýž adresent často ve svém textu střídavě používá obě varianty zápisu zájmen, srov.: (7) Shrnutí: <...> přeji vám a vaší redakci světlo, povznesení ducha a kultury. <...> Krásné květiny Vám, stále si vzpomínám, jak jste je kdysi chtěla pěstovat a dávat lidem.3 (8) Děkuji Vám všem za občanskou angažovanost a vaše reakce.4 U diskurzů odpovídajících stylu dopisů5 je důležité si uvědomit, že partneři v dialogu mohou pro vzájemné označení zvolit nejen shodné, ale i rozdílné strategie zápisu zájmen označujících partnera v dialogu6. Účastníci písemné konverzace, kteří oba zvolili shodnou strategii, se navzájem označují stejně, takže žádná z voleb není problematická. Asymetrická volba strategií (jeden partner v dialogu označuje svého protějška zájmenem ty / vy psaným s velkým písmenem, druhý s malým) ukazuje nejen na rozdílné způsoby zápisu těchto slov, ale i na rozdílné představy partnerů v dialogu o jejich významech. V situaci ústní komunikace si tedy formálně rovnocenní účastníci rozhovoru mohou v písemném diskurzu navzájem přisuzovat odlišné sémantické role, protože odlišné označení adresáta 3 Přístup na internetu: https://www.15min.lt/naujiena/aktualu/komentarai/grazina-smigelskiene-atsakymas-vytautui-v-landsbergiui-500-884306 (navštíveno 23. 11. 2017). 4 Přístup na internetu: http://www.delfi.lt/veidai/eteris/del-visuomene-supurciusio-laidos-pries-srove-siuzeto-pradetas-tyrimas.d?id=70170284 (navštíveno 20. 1. 2016). 5 O blízkosti dopisu skutečné komunikaci (dopis má vždy konkrétního adresáta a jazykové prostředky zaměřené na tohoto adresáta a jeho text je vždy orientován také na adresátův text – jde buď o odpověď, nebo o provokaci) viz Čepaitienė (2010: 10). 6 O jazykových strategiích účastníků rozhovoru – konstruktivní a destruktivní – a o tom, že druhá z nich je v určitých případech pro adresenta nevýhodná, protože „destruktivní strategií by adresent škodil především svým vlastním zájmům“, viz Zaikauskas (2002: 145, 147). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 3 Zápis zájmen označujících adresáta vyjadřuje různé sémiotické kódy a postoje. Někteří adresanti volí Tu / Jūs – takovéto výjimečné označení jakékoli osoby v roli adresáta interpretují jako samozřejmý projev úcty k druhému; jiní už nemají ve zvyku při psaní zdůrazňovat výjimečnost adresáta označeného zájmenem (volí tu / jūs). Že tento druhý postoj nelze spojovat pouze s vyjadřováním úcty, ukazuje možnost použít takový způsob zápisu zájmen v kondolenčním⁷ textu, srov.: (9) Upřímnou soustrast rodině a přátelům. Prosím všechny, aby uctili památku myšlenkami a city. Vzpomínkové projevy a texty budou později. <...> V každém případě však, Leonidai – odpočívej v pokoji, a my podle možností dokončíme tvou práci, přijmeme přátele a budeme pokračovat ve vztazích. Je mi velice, velice líto, že jsi odešel.8 Interpretovat je však lze různě. V každodenních situacích písemné komunikace to může vyvolávat napětí, neboť o různých způsobech zápisu zájmen označujících adresáta se obvykle nemluví ani mezi pravidelnými partnery písemného dialogu: osoba, která svého partnera kóduje zájmenem psaným s malým písmenem, si „nevšimne“, že čtenář jejích zpráv, kódovaný obecně, používá jinou strategii zápisu zájmen; tento čtenář pisateli nezmíní, že ho ruší nezdůrazněný způsob zápisu tvarů tu / jūs, sám však důsledně dodržuje obvyklý model psaného jazyka a doufá, že jeho zápis tvarů Tu / Jūs bude nakonec přijat jako vhodný příklad. Označení partnera v dialogu a způsob, jakým je toto označení zapsáno (nejen osobními jmény, ale také zájmeny, která je zastupují), je velmi důležitým detailem písemné komunikace⁹. Ačkoli se běžně vyžaduje přesnost při vyslovování či psaní jména a příjmení, odchylky od etikety litevského písemného jazyka při zápisu zájmena označujícího adresáta se obvykle přecházejí mlčením, protože na úrovni osobní komunikace jsou vnímány jako tabu podmíněné zdvořilostí. Cílem tohoto článku je proto pojednat o současných tendencích v zápisu tvarů TU / JŪS, jejich příčinách, směrech a dopadu, tedy o pragmatice participiálních zájmen¹⁰ (protože jakékoli konkrétní 7 O dvou funkcích kondolencí: informační a emocionálně hodnoticí, a o tom, že za výjimečný rys literárního nekrologu lze považovat „oslovení zemřelého ve druhé osobě jednotného čísla (<...> spojovala je Tvá láska k divadlu a lidem)“ viz Marcinkevičienė (2008: 173–175).8 Dostupné online: http://www.delfi.lt/news/daily/lithuania/mire-filosofas-l-donskis.d?id=72351034 (navštíveno 21. 9. 2016).9 Podle Vladimira Plungiana umožňuje ústřední postavení deiktických prvků v gramatikách přirozených jazyků zobecnit, že „jazyk je systém speciálně uzpůsobený interakci mluvčího a adresáta (jinými slovy komunikaci); to je jeho primární a základní funkce od samého vzniku tohoto systému“. (Plungian 2011: 72).10 O pragmatice jako souhrnu jazykových forem, komunikačních funkcí a sítě jejich realizace viz Fillmore (1998: 385–386). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 4 text, který má adresáta, podněcuje svého příjemce, aby uvažoval o záměrech osoby, která mu píše, podle toho, jak se v textu projevují11), a podívat se na počátky takto výjimečného pravopisu zájmena označujícího adresáta v dedikacích starých litevských jazykových památek. 1. OSOBNÍ PARTICIPIÁLNÍ ZÁJMENA A JEJICH PRAVOPISNÉ MODELY Zájmena tvoří uzavřenou, početně malou, ale mnohofunkční slovní třídu. Litevský termín vytvořený podle modelu latinského ekvivalentu12 umožňuje etymologicky chápat zájmeno jako náhradu slova, které přichází „na místo jména“. Role zájmena jako náhrady či výrazu, který přímo ukazuje13, souvisí s jeho nízkým sémantickým obsahem. Osobním participiálním zájmenům14 to umožňuje plnit role účastníků řečového aktu – být mluvčím a být adresátem15. V některých případech pomáhají tyto role správně určit jmenné fráze nebo vokativy užité v apozici vedle zájmen první a druhé osoby (srov. Bhat 2007: 3). Ve spisovné litevštině se užívá devět osobních participiálních zájmen: aš, tu, mes, mudu, mudvi, jūs, judu, judvi, tamsta (Rosinas 1996: 25). Čtyři z nich – aš, tu, mes ir jūs – se obvykle považují za základní (srov. Judžentis 2012: 113) (nejspíše16 proto, že frekvence tvarů duálu mudu, mudvi, judu, judvi je v textech mnohem nižší než frekvence tvarů označujících plurál mes, jūs, jelikož užití duálu vyžaduje kontext situace založené na přítomnosti či činnosti dvou osob17). Sociolingvistické výzkumy ukazují skutečnou… 11 O jazykových prostředcích odhalujících subjektivní postoj autora a o interpersonální funkci textu viz Marcinkevičienė (2008: 35–36). 12 Plg. „vardo pakaitalą“ įvardijantį lotyniškąjį terminą prō-nōmen žr. Dixon (2009: 190). 13 V jazycích, v nichž název termínu naznačuje, že zájmena je vhodné definovat jako slova nahrazující podstatné jméno (srov. anglicky pronoun), není hledisko zastupování nejvhodnější pro popis zájmen první a druhé osoby (srov. Bhat 2007: 1–2). 14 Termín participiální zájmena, který do litevské lingvistiky zavedl Albertas Rosinas, označuje jednu skupinu osobních zájmen – zájmena, k jejichž realizaci je nezbytný dialog (srov. Rosinas 1996: 24–25). 15 Osobní zájmena (stejně jako vlastní jména) označují jedinečný substitut, sama však nemají význam (srov. Lyons 2004: 22). 16 O dvojím pohledu na kategorii čísla současné litevštiny, který se odráží v gramatických popisech – tradičním, jenž ji považuje za dvoučlennou, a současném, který do systému čísla současné litevštiny zahrnuje také duál, viz Roduner, Čižik-Prokaševa (2006: 74). Realitu trojčlenné kategorie čísla v současné litevštině pomáhá vysvětlit podstata vnímání plurálové kategorie, jak ji popsal William Croft: v jazycích s duálem se plurálová kategorie chápe jako „více než dva“, na rozdíl od jazyků bez duálu, kde se chápe jako „více než jeden“ (srov. Croft 2004: 141). 17 Pády duálu judu, judvi se zapisují rovněž dvěma způsoby (srov.:<…> judu, Jūs ir Kuzmickas, esate vienas antro draugai. DLKT; Po daugelio metų, kai Judu su Vytautu gyvenot Druskininkuose, atvažiavo iš Maskvos kažkokia jo tetulė. DLKT). Pokud jde o pravopis, je třeba zdůraznit, že adresát přímého diskurzu by měl být výjimečně zapisován jak v případě Jūs, označujícího plurál (skupinu osob), tak v případě Judu / Judvi, označujícího duál (dvě osoby). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 5 užívání zájmen odkazujících na TU, JŪS v současných diskurzech spisovné litevštiny (srov. Girčienė 2009b: 214–215; 231). V litevské písemné tradici je obvyklé psát zájmeno označující autora promluvy (adresanta) bez zvláštního zvýraznění, zatímco zájmeno označující osobu, k níž se mluví (adresáta), se píše s velkým počátečním písmenem, pokud je text (nebo jeho část) adresován přímo této jiné osobě. Tento způsob psaní zájmen se obvykle probírá pouze v příručkách pravopisných pravidel. Gramatické popisy jazyka charakterizují jejich morfologické vyjádření, významy a vhodnost kontextů užití18, avšak to poslední se jen zřídka spojuje s pravopisným modelem19. Pozornost způsobu zápisu zájmen označujících adresáta věnují pouze novější lingvistické práce: při shrnování výzkumů (srov. Marcinkevičienė 2004; 2008: 57; Girčienė, Kupčinskaitė-Ryklienė 2005) a/nebo při uvádění příkladů v souladu se zásadou grafického odlišení20. Ve spisovné litevštině se grafické odlišení zájmen označujících partnera v dialogu Tu, Jūs zdůvodňuje stylistickými důvody s dlouholetou tradicí (tj. úctou a etiketou). Dlouhou dobu byl takový pravopisný model považován za normativní. Nyní platné znění pravopisných pravidel, které vyjadřuje zásadu „Slova lze psát s velkým počátečním písmenem“, je hodnoceno jako doporučovaný pravopis (viz úplné znění této pravopisné zásady a data změn uvedená v poznámce 1 článku). Na pozadí takové zásady umožňující svobodnou volbu zdůrazňuje potřebnost modelu grafického odlišení zájmen označujících partnera v dialogu také gramatický argument související s možností dvojí úrovně určitosti tu (a v řidších případech také jūs). 1.1 Počátky tradice výlučného označování adresáta, na nějž odkazují participiální zájmena Dedikace ve starých litevských písemnostech umožňují spojit psaní zájmena označujícího přímého adresáta s velkým počátečním písmenem s příkladem latinské písemné kultury. V dedikacích litevských publikací ze 16.–17. století a v předmluvách typu reverendissimo se autoři či editoři knih obracejí na mecenáše publikace nejčastěji zájmenem TU. Někteří z těchto autorů volí zápis s velkým počátečním písmenem 18 O vyjadřování vzájemného vztahu pomocí zájmen tu: jūs / tamsta srov.: Valeckienė (⁴2006: 259); Rosinas (1996: 38–45); Judžentis (2012: 121); pravopisnému modelu nebylo zvykem věnovat pozornost ani při ilustraci: například i při probírání užívání zájmen jūs, tamsta se v příkladech volí jejich neodlišený zápis (srov. Senkus 1963: 38; Kučinskaitė 1980). 19 Jednou z těchto výjimek je gramatika litevštiny zpracovaná Alfredem Sennem, v níž se uvádí, že se v dopisech píší s velkým počátečním písmenem zájmena Jūs, Tamsta, Sveikas, Tu (srov. Senn 1966: 60). 20 Pvz.: vienijo Tavo meilė (Marcinkevičienė 2008: 175); Norėjau Jūsų paklausti. (Plungian (vertė Jurgis Pakerys) 2011: 115). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 6 įvardžio formas. Taip, pavyzdžiui, lotyniškoje Punktų sakymų (SP I, 1629) dedikacijoje į vyskupą Eustachijų Valavičių kreipiasi Konstantinas Sirvydas, plg.: (10) P̄Erexigui operis partem, in magna mea imbecillitate, & affecta graviter Valetudine, Patriâ linguâ elaboratam, Tibi Illvstrissime Præsvl libens & venerabundus offero ac dedico. Hic qualificunq[ue] conatus meus, sinceram inprimis gregis Tui, quem dei annuente benignitate laudabiliter feliciterq[ue]; pacis, vtilitatem spectauit. SP I 2015: 20 (srov. překlad Reginy Koženiauskienė: Velmi malou část díla, pečlivě sepsanou v jazyce otců, Ti, nejjasnější biskupe, s láskou a úctou věnuji a dedikuji, ačkoli jsem ve špatném zdravotním stavu a těžce nemocný. Tato má nepatrná snaha byla především zaměřena na přímý prospěch Tvého stáda, které s Boží milostí chvályhodně a úspěšně paseš. PrDe 294) ar į vyskupą Jurgį Tiškevičių – Giesmių tikėjimui katalickam priderančių (SG,1646) parengėjas Saliamonas Slavočinskis, plg.: (11) Ego verò inh[ic]e non rudi tantū labore sed & tēp[ore] ipso, Tui nominis immortalitati litauerim. SG1 IV10–13 (srov. překlad Reginy Koženiauskienė: Chci oslavit Tvé nesmrtelné jméno nejen nedokonalým dílem, ale i časem, který jsem tomu věnoval. PrDe 308). V poděkováních z tohoto období je zápis oblíbeného oslovení adresáta „Tvá nejsvětlejší vznešenosti“ různý, srov.: tuæ Illuſtriſsimæ celſitudini. SG1 IV14–15 (srov. tavo Šviesiausiajai kilnybei PrDe 308) a Illuſ[t]riſsimæ ac Reuerendiſsimæ Ceſ[it]udinis tua Deuotiſsim9 cliens SG1 V4–6 (srov. Tavo šviesiausios ir Garbingiausios Kilnybės nuolankiausias klientas viz PrDe 308). Bet, pavyzdžiui, Baltramiejaus Vilento Evangelijų bei Epistolų (1579) dedikacijoje išskirtinai žymimas kiekvienas žodis, esantis kunigaikščiui Jurgiui Frydrichui skirtame kreipinyje, plg.: Tuæ Illuſtriſsimæ Celſitudini (Tavo Šviesiausiajai Kilnybei); Tuæ Celſitudini (Tavo Kilnybei) ar jo trumpiniai T. C. ar C. T. (plg. PrDe 81–82). Martyno Mažvydo parengta Gielme S. Ambraßeijauſ (GA, 1549) turi lietuvišką kreipimąsi-padėkojimą Ponui Sebastijanuy Perbanth, kuriame adresatas įvardijamas junginiu tavo Mylista (plg. tawa Militas) arba jo trumpiniais tawa M. ar T. M. (citatoje žvaigždute žymimos atstatytos formos): BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 7 (12) Pochopil jsem, že posluchači chtějí mít píseň Boží chvály, kterou nazýváme Te Deum laudamus. Proto jsem ji spolu s ostatními přeložil* a poslal k vytištění; připojil jsem také tvé milované jméno. Nyní, když ji posílám, připojuji také své milované* věnování a na oplátku daruji malou píseň*, pokorně prosím, aby tvá Milost tento dar přijala s radostným srdcem. Zůstaň v Boží lásce. V Ragainė, 3. dne měsíce Kova, v roce Božího narození 1549. GA 217–28 Danielius Kleinas velmi důsledně psal zájmena označující přímého adresáta s velkým počátečním písmenem; právě volbu způsobu jejich zápisu, nikoli sémantický rozdíl mezi TY a VY, chápal jako možnost projevit druhé osobě úctu. Srov. odkazy psané s velkým počátečním písmenem Tawo a Jūsų v dedikaci knížete Frydrichui Vilhelmui v díle Grammatica Litvanica (1653) (srov. například QVæ Tuo, SERENISSIME ET POTENTISSIME SEPTEMVIR PrDe 332 Nejjasnější a nejmocnější kurfiřte, Tawo... PrDe 376) a Sereniſima Veſtra Celſitudo PrDe 340 Vaše nejvyšší Jasnosti PrDe 379). V německy psaném stručném přehledu této gramatiky – COMPENDIUM LITVANICO-GERMANICUM, Oder Kurtze und gantz deutliche Anführung zur Littauſchen Sprache / wie man recht Littauſch leſen / ſchreiben und reden ſol. (K1C, 1564) (srov. překlad názvu K1C od Kazimierase Eigminase: Stručný a zcela jasný průvodce litevským jazykem, jak správně číst, psát a mluvit litevsky. PLKG 529), D. Kleinas uvedl paradigmata skloňování TY, VY, a ukázal tak důležitost psaní těchto zájmen s velkým počátečním písmenem, srov.: Jednotné číslo. Nominativ [Tu] ty / Genitiv [Tawes] tvůj / Dativ [Taw] tobě / Akuzativ [Tawe] tebe / Vokativ [ô Tu] ó ty / Ablativ instrumentálu [Tawimi] s tebou / Lokál [Tawije / eje] v tobě. K1C 469–16 Duál. Mask. N. Ak. V. [Iudu] vy dva / Fem. [Iudwi] / Genitiv [jumu dwieju] vás obou / Dat. [jum dwiem] vám oběma. K1C 4617–21 BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 8 Pluraliter. Nominativo [Ius | ihr / Genitivo [Iuſu] ewer / Dativo [Iu m u s / j u m s] euch / Accusativo [Ius] euch / Vocativo [ô Ius] ô ihr / Ablativo Inftrum. [Iu m i s] mit euch / Localis, [Iuſuſe] in euch. KIC 4622–29 1.2. Otázka určitosti osobních zájmen Typologická lingvistika neopomíjí otázku určitosti osobních zájmen a jejich souvislost s vlastními jmény. Vlastní jména mají referent, ale nemají význam (smysl) (srov. Lyons 2004: 22); podobně se popisuje i zásadní vlastnost zájmena – absence vlastního sémantického obsahu (srov. Siewierska 2004: 9). Přesto mají osobní zájmena i vlastní jména stejné gramatické a pragmatické vlastnosti jako výrazy vyznačující se určitostí (srov. Dik 1997: 186). V řečových situacích má adresát označovaný zájmenem situační určitost – adresát je skutečný, zjevný, a proto snadno identifikovatelný. V situacích písemné komunikace lze zmíněný nedostatek sémantického obsahu odstranit tím, že se zájmeno odkazující na adresáta výslovně označí. 1.2.1. Určitost ve vokativních frázích Zajímavé je paradigma skloňování zájmen Tu, Jūs v uvedeném D. Kleinově Compendium nejen kvůli pozornost přitahujícímu pravopisu příkladů, ale také kvůli vokativním tvarům ô Tu, ô Jus (viz KIC 4614, 27). V gramatických popisech současné litevštiny se v souladu s tradicí, která vokativ spojuje pouze s kategorií podstatných jmen21, vokativní tvary zájmen neuvádějí (srov. Valeckienė 1965: 640; 2006: 272, 273). Jonas Jablonskis vysvětloval absenci vokativu v paradigmatu skloňování zájmen jeho totožností s nominativem, srov.: „vokativní funkci zde plní tvary nominativu“ (Jablonskis (1997 [1922]: 50). Někdy se však nominativní podoby TU, JŪS v každodenních výkřicích nevyhneme, např.: (13) Hej, ty, no tak, pojď sem! Ano, ano, ty! 21 Podrobněji o této tradici a návrhu považovat takové tvary za samostatnou gramatickou kategorii viz Judžentis (2012: 72–73). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 9 Takové užití zájmen tu (jūs) v hovorové řeči obvykle souvisí s nečekaností určitých situací, proto je nejčastěji doprovázejí částice upoutávající pozornost, vsuvky nespisovné slovní zásoby a/nebo hanlivá označení, srov.: (14) No teda, spálíš tady brambory, ty potvoro. DLKT (Mluvený jazyk) (15) Ale ty hade, zase nás podvedl. (citováno z Judžentis 2012: 72–73) (16) Ach ty, nemehlo. DLKT (Publicistika) (17) Hej ty, mohl bych ti koupit něco k pití? DLKT (Publicistika) (18) Hej, vy krtci! Co se to hrabete a drobíte zeminu?! DLKT (Publicistika) To je typické i pro jiné jazyky22. V typologických studiích se upozorňuje na vokativy jako na zajímavou, avšak nedostatečně prozkoumanou gramatickou kategorii (proto se zvažují možnosti zařazení vokativu mezi pády23); probírají se také případy souvýskytu zájmena s podstatným jménem či jmennou frází při oslovování. Takový prozodický celek složený ze zájmena a přístavku je hodnocen jako stojící jakoby mimo větu, protože vokativy nejsou syntakticky ani sémanticky zahrnuty do struktury predikátu (srov. Levinson 2005: 71). Podle Christophera Lyonsa plní osobní participiální zájmena při oslovování funkci determinátoru (která jim jinak není vlastní) – dokládají určitost jmenných frází plnících vokativní funkci, protože vokativy jako formy přímého oslovení odpovídají odkazu na druhou osobu –, a proto vokativy tvořené osobním zájmenem a přístavkem rovněž musí vyjadřovat určitost (srov. Lyons 2004: 152). 1.2.2. Apozice zájmena označujícího partnera v dialogu vyjádřená oslovením Aby bylo možné jednoznačně určit funkce forem TU / JŪS, lze význam zájmena upřesnit oslovením. Dokládá to sousední užití zájmena a vlastního jména v pozici oslovení nebo jmenné fráze, která je zastupuje (srov. jejich funkci upřesňovat a zdůrazňovat význam deiktického odkazu a akcentovat jeho důležitost)24. Je-li třeba význam upřesnit, oslovením 22 Vladimir Sannikov zdůrazňuje neobvyklost vokativu s oslovením obsahujícím pouze zájmeno v ruštině (např. Иди сюда, ты!) a za mnohem obvyklejší považuje věty, v nichž má ты (вы) atributivní apozici (nejčastěji pejorativního významu, např. Иди сюда, ты, негодяй!), viz Sannikov (2008: 94). Také v angličtině lze zájmena druhé osoby užívat samostatně (You, come here!) nebo spolu se jmennou frází (You boys, follow me!) (srov. Lyons 2004: 152). 23 Podle Vladimira Plungiana „lze apelativní funkci (tj. označení adresáta řečového aktu) z typologického hlediska zahrnout do souboru univerzálních pádových významů“, viz Plungian (2011: 168). 24 Jak poznamenává Christopher Lyson, vlastní jména se často definují pouze jako označení, která nemají význam; při určování referentu, na nějž odkazují, je velmi důležitý kontext, stejně jako v případě jakéhokoli označení zdůrazňujícího konkrétnost. Ve skutečnosti se však vlastní jména užívají, jako by BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 10 apozice může stát u kteréhokoli pádu zájmen TU / JŪS. To dokazuje, že apelativnost souvisí s kterýmkoli pádem zájmena označujícího partnera v dialogu, srov.: (19) To, že ty, Marija, přicházíš v takovou dobu <...> DLKT (20) Nemám v úmyslu tě kárat, Juliuku. DLKT (21) Děkuji ti, doktore, za péči, <...> DLKT (22) Co tě, Šarūne, při reorganizaci LKL nejvíce překvapilo? DLKT (23) K významnému jubileu ti, Danute, blahopřejeme ke svátku [...] DLKT (24) Chtěl jsem si s tebou jen promluvit, Egle. DLKT (25) Ale kolik je v tobě, dítě, síly; hned ti je rozpustí <...> DLKT (26) Ne náhodou se právě tak jmenuje kniha, kterou Vy, vážená(ý) čtenářko(čtenáři), držíte v rukou. DLKT (27) <...> vědeckotechnické vedení tohoto projektu je Vaší, profesore, výsadou. DLKT (28) přeji Vám, Jolanto, mnoho úspěchů v práci, <...> DLKT (29) Těmito slovy velikonoční písně se obracím na Vás, Litevce z Kaliningradské oblasti, <...> DLKT (30) <...> ve druhém roce odborníci řekli, že my s vámi, vážení, nejsme dostatečně zralí, <...> DLKT (31) <...> přesto se radujeme, že ve Vás, Učiteli, začíná otrok ustupovat člověku, který si váží sám sebe. DLKT Význam zájmen je zjevně třeba upřesnit také ve veřejných diskurzech s implicitním adresátem (například ve větách (26) a (29)). Takové texty obsahují vsuvky, v nichž se autor pokouší implicitního adresáta popsat. Osobní zájmeno může v některých případech fungovat jako jakýsi ukazatel určitosti jmenné fráze (srov. Lyons 2004: 27). Inkluzivní „my“ může plnit různé pragmatické funkce: může jít o zahrnutí adresáta do argumentace, ale také o neochotu převzít odpovědnost za vyslovené myšlenky; autorem užívané „vy“ označuje exkluzivní vztah a pomáhá vymezit situační roli (srov. Šinkūnienė 2010: 130–132). V textech s implicitním adresátem, například v publicistických článcích, do nichž je vloženo oslovení charakterizující čtenáře, způsob zápisu zájmena by byl zcela jedinečný (protože jedinečnost vlastního jména souvisí s určitostí), srov. Lyons (2004: 21). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 11 může zmírňovat (viz větu (32)), nebo naopak zesilovat dojem odstupu od adresáta25 (viz větu (33)), srov.: (32) A i Vám, milí krajané, navrhuji, abyste si ho před čtením našli.26 (33) Líbí se vám, Litevci, takový Karbauskisův postoj?27 Při popisu užívání participiálních zájmen v písemných diskurzech je třeba rozlišovat podle toho, nakolik je adresát potvrzen, srov. opozici skutečný: implicitní (viz Levinson 2005: 72). V přímém oslovení může být kontext upřesňující význam osobního zájmena uveden také v následující větě. V takovém případě by mu měla být podřízena větší část textu, např.: (34) Chci se zeptat kontrolora Seimasu LR, proč se o tom nemluvilo nejen nyní, ale ani po mnoho let? Jaký je výsledek vašeho šetření?28 Je pochopitelné, že za takových okolností čtenář vyskytující se otázky očekává zvláštní zápis zájmena označujícího konkrétní osobu. V podtypech diskurzu s různými subjekty a objekty oslovení umožňuje způsob zápisu zájmen rozlišit čtenáře textu (tj. svědka úseku textu obsahujícího přímou otázku s adresátem) od cílového adresáta29, jemuž je otázka položena a který je skutečným adresátem daného úseku textu; srov. verzi věty (34), která umožňuje pouze takové čtení: (34a) Chci se zeptat kontrolora Seimasu LR <...> Jaký je výsledek Vašeho šetření? 25 O postojích autora textu k popisovaným tématům a čtenářům a o volených strategiích (zainteresovanost, emocionální odstup či neutralita) viz Marcinkevičienė (2008: 53). 26 Dostupné na internetu: https://www.delfi.lt/pilietis/voxpopuli/atsibodo-mediku-dejones-nustokite-isivaizduoti-esantys-svarbesni-nei-kitu-profesiju-atstovai.d?id=76319361 (navštíveno 11. 11. 2017). 27 Dostupné na internetu: http://www.delfi.lt/news/ringas/lit/r-valatka-laiskas-kaledu-seneliui-ka-cia-dar-uzdraudus-lietuviams.d?id=73203746 (navštíveno 18. 12. 2016). 28 Dostupné na internetu: https://www.delfi.lt/news/ringas/politics/robertas-sar(k)n(i)ckas-sepetukas-ranksluostis-ne-renkuosi-zmogu-kuris-isklauso.d?id=76361755 (navštíveno 19. 11. 2017). 29 Apie šiuos vaidmenis žr. Levinson (2005: 68). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 12 1.2.3. Odkaz s neurčitým významem neboli neutralizace individuálního významu zájmen tu / vy Zájmeno tu může odkazovat nejen na konkrétního jedince v roli adresáta, ale může být užito také jako zobecňující zájmeno, tj. vyjadřovat referenci s neurčitým významem (srov. Haspelmath 2000: 11). V litevské lingvistice se to popisuje jako užití v zobecněném významu (srov. Valeckienė 1965: 668), jako neutralizace individuálního významu zájmena tu (srov. Rosinas 1996: 26) nebo jako případ gramatické metafory (srov. Judžentis 2012: 114). V takovém případě tu, které v běžných kontextech označuje jinou osobu s vlastností výlučnosti, přebírá sémantiku podstatného jména člověk a stává se slovem poskytujícím ochranný plášť obecnosti (a píše se pouze s malým počátečním písmenem). Takové zobecněné tu volí adresant nejčastěji tehdy, když se chce vyhnout odkazu na sebe a/nebo potřebuje co nejobecněji popsat situace, např.: (35) <...> Je úplně jedno, jestli jsi z velkoměsta, nebo ne. <...> Úzkost tvého pohledu neurčuje místo.30 Nejvíce standardizované větné modely utvořené v litevštině pomocí zobecňujícího tu lze snadno rozpoznat. Jejich jádro obvykle tvoří tvary sloves udělat, říci, napsat apod. v přítomném či budoucím čase, popřené předponami ne-, be- nebo otázkami, které se proměnily ve zvláštní zvolání (zdůrazňující beznadějnost situace); zobecňující význam zájmena tu v nich často upřesňuje apozice člověk nebo oslovení člověče či Bože, srov.: (36) Pluje ledová tříšť, a co s tím naděláš, můžeš se jen kochat, chceš-li. DLKT (37) Muži jsou čím dál drzejší, a co s nimi naděláš. DLKT (38) <...> že jsou těžké časy, co tu, Bože, ještě přepíšeš, když je život takové divadlo <...> DLKT (39) Je na takový život zvyklý, říkej mu, co chceš. DLKT (40) Ale co z toho? Toč se, člověče, jak chceš, a život je pořád stejně mizerný... DLKT Neurčitá reference ty (a v řidších případech i zdvořilostní vy) se užívá také ve větách, které neodpovídají tak standardnímu modelu. K jejich tvoření se využívají tytéž univerzální 30 Dostupné na internetu: https://zmогnes.lrytas.lt/tv-antena/2017/11/25/news/audrius-bruzas-apie-alkoholi-tai-vykdavo-iki-nuomoto-buto-uzliejimo--3646238/?utm_source=lrExtraLinks&utm_campaign=Copy&utm_medium=Copy (navštíveno 25. 11. 2017). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 13 pravidla související s poněkud specifickým vyjadřováním časových vztahů, které vyjadřuje zobecňující povahu31: osobní zájmeno nabývá neurčitého významu při popisu situací náležejících do kategorie irrealis32, které jsou charakterizovány volbou negativní polarity (vyjádřené pomocí vedlejší věty / otázky / standardu srovnání, jež zdůrazňují podmíněnost situace, a/nebo (ne)přímé negace) a volnou volbou (srov. Haspelmath 2000: 52; 64). Srov. věty, v nichž se neurčitá reference tvarů tu / jūs projevuje prostřednictvím přítomného (budoucího) času slovesa (s negativní konotací), který vyjadřuje zobecňující, tj. nefaktuální povahu děje, a/nebo prostřednictvím podmínkové či časové věty, např.: (41) Takový byl postoj – publikace, konference v zahraničí. Nepřejdeš-li hranice, nezapočítají ti publikaci do atestace.33 (42) Přesněji: vzniká druh trestného činu, obvinění, které automaticky ničí vaši společenskou existenci bez ohledu na oprávněnost, a váš pokus bránit se se automaticky stává dalším trestným činem – „obviňováním oběti“ <...>.34 (43) Zkuste sami podrobně analyzovat takového autora ve chvíli, kdy se třesete strachy u zkoušky – co když se hodnotiteli nezavděčíte, co když myslíte nesprávně...35 (44) Pokud si skutečně koupíte oděv, ale nebude se vám zdát tak dobrý, vrátíte ho a později zjistíte, že je na něj sleva, a rozhodnete se, že za tu cenu si ho už můžete koupit, protože jeho nedostatky se nezdají velké, pak je z morálního hlediska vše v pořádku.36 (45) Většina lidí říká, že má poslední kniha „Dopisy Elze“ je o šikaně. Stejně tak je ale o osamělosti, když vás lidé kolem vás neslyší, dospělí vaše problémy považují za nedůležité a z toho pak vzniká mnoho dalších potíží.37 31 O důležitosti porozumění časovým vztahům a o možnosti nevědomě postřehnout zvláštnosti vyjadřování těchto gramatických forem srov. Smith (2001: 194). 32 O souvislosti významu irrealis s vyhýbáním se faktivním implikacím či presupozicím viz Holvoet, Pajėdienė (2004: 90). 33 Dostupné online: https://www.delfi.lt/news/ringas/politics/s-tumenas-good-bye-lituanistika.d?id=76277309 (navštíveno 2017 11 08). 34 Dostupné online: https://www.delfi.lt/news/ringas/lit/nida-vasiliauskaite-kaltumo-prezumpcija.d?id=76335685 (navštíveno 2017 11 23). 35 Dostupné online: https://www.delfi.lt/news/daily/education/destytoja-apie-lietuviu-kalbos-ir-literaturos-brandos-egzamina-kur-cia-dangus-griuva.d?id=76449667 (navštíveno 2017 11 26). 36 Dostupné online: https://www.delfi.lt/verslas/mano-eurai/prasideje-is pardavimai-ikvepe-atskleide-gudrybe-kaip-isleisti-maziau.d?id=76455979#cxrecs_s (navštíveno 2017 11 24). 37 Dostupné online: https://www.alfa.lt/straipsnis/50141609/ministro-pirmininko-patareja-svietimui-kaunaite-vienas-blogiausiu-keliu-yra-vaiku-suskirstymas (navštíveno 2017 02 19). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 14 2. POZICE ADRESANTA 2.1. O co se opřít: o subjektivitu, nebo intersubjektivitu v diskurzu? Tradičně se zájmeno já obvykle považuje za egocentrické38. Podle Ronalda W. Langackera bychom se při pojednání o osobních zájmenech měli soustředit především na subjektivitu založenou na vzájemných vztazích mezi partnery dialogu, jinými slovy na intersubjektivitu jejich diskurzu (srov. Langacker 2007: 185): vzájemné porozumění je ve vztazích mezi referenty označenými zájmeny já a ty naprosto zásadní a podstatu intersubjektivity lze vyjádřit jako porozumění myšlenkám druhého a jejich významu (Langacker 2007: 182). Lze předpokládat, že kdybychom se zaměřili nikoli na egocentrismus já (který může být zdůrazněn dokonce i při představování aspektů psaní oslovení39), ale na dialog založený na vzájemném porozumění mezi já a ty, změnil by se i způsob psaní takových detailů písemné komunikace, jako je zájmeno označující přímého adresáta (některými považovaných za nepodstatné). Egocentrismus já může být užitečný i zde, neboť autor tvořící text vždy ví, co a jak chce říci a co má znamenat jeho volba formy vyjádření a způsob jejího zápisu40. V dialozích se role já a ty neustále střídají41, proto je třeba porozumět faktorům určujícím volbu tvarů ty a vy i argumentům podporujícím zvláštní pravopisný model těchto zájmen (nejen z hlediska elementární gramotnosti, ale také sémantickým a pragmatickým). V litevské písemné tradici je běžné zdůrazňovat výjimečnost partnera označeného participiálním zájmenem. Tím se vyjadřuje postoj k druhé osobě založený na vzájemném porozumění. V přímé korespondenci se zvláštním způsobem psané pádové tvary Tu / Jūs stávají náhradou s hodnotou vlastnímu jménu rovnou. Zvláštním způsobem psané Tu / Jūs získává také pozitivní, jinou – přidanou – obsahovou hodnotu. Takový zápis poskytuje adresátovi informaci o adresantovi jako o komunikujícím, který se vyznačuje odpovědností. Při pojednání o hodnotách může vyvstat otázka možností 38 Srov.: „V litevském spisovném jazyce <...> adresant je ústřední osobou komunikačního aktu, z jejíhož hlediska se hodnotí vztahy s adresátem a dalšími osobami <...>. Proto se zájmeno já nazývá egocentrickým“ (Rosinas 1996: 26). 39 Srov. formulaci založenou na egocentrismu, kdy je neutrálně formulovaná situace oslovení druhé osoby pragmaticky přeformulována s důrazem na oslovení osoby, která je pro nás důležitá, srov.: „Z stylistických důvodů píšeme velká písmena, když o s l o v u j e m e o s o b u, k t e r á j e p r o n á s d ů l e ž i t á, v prohlášeních, žádostech a dopisech“ (Vasiliauskienė 2002: 36). 40 Srov.: „Při volbě participiálního zájmena z adresátovy sféry je adresantovi již známa sociální charakteristika adresáta“ (Rosinas 1996: 40). 41 O střídání rolí (funkcí) subjektu a objektu, které zastávají já a ty, o jejich neslučitelnosti a souladu viz Langacker (2007: 184–185). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 15 manipulovat s takovou přidanou hodnotou42. Jestliže však fungující systém litevského pravopisu43 tradičně uznává zvláštní označování adresáta zájmenem, pak právě nerespektování tohoto způsobu označování v přímé písemné komunikaci může být chápáno jako manipulace: psaní zájmen s malým počátečním písmenem při přímém oslovení druhé osoby lze vnímat jako neutralizaci výjimečnosti osoby označené tímto zájmenem. 2.2. Adresanty volené varianty zápisu zájmen Participiální zájmena plní funkci deiktických výrazů označujících jak osobu, tak sociální status (srov. Levinson 2005: 72). Lze předpokládat, že určité aspekty pojetí těchto funkcí nejsou všemi chápány stejně. V důsledku rozdílných názorů existují v litevském písemném diskurzu tři varianty zápisu TU / JŮS označujícího partnera v písemném dialogu. To umožňuje rozlišit tři typy adresantů: 1) Adresant dodržuje etiketu písemného jazyka – tvary zájmen označujících adresáta Tu / Jūs píše s velkým počátečním písmenem; 2) Adresant volí neoznačené tvary tu / jūs (pravděpodobně pouze proto, že nemá ve zvyku graficky zdůrazňovat výjimečnost zájmena označujícího adresáta); 3) Adresant dodržuje jazykovou etiketu jen částečně: při oslovení volí zápis zájmena s velkým počátečním písmenem Jūs, zatímco adresáta označuje singulárovým tvarem psaným s malým počátečním písmenem tu44. Adresanta třetího typu lze rozpoznat při četbě dopisů psaných různým osobám (příklady lze najít v publikacích soukromých dopisů) nebo dopisů obsahujících oslovení různých adresátů (viz úryvek z veřejného dopisu uvedený v příkladu (46)) a reklamních dopisů, v nichž jsou v jednom sdělení a/nebo jeho průvodním dopise pro označení téhož adresáta zvoleny tvary tu i Jūs (viz příklad (47))45, srov.: (46) Jūs, Audriau Bačiuli, který ses včera večer hrdě rozepsal, že <...>. Ještě před rokem <...> jsem vás často hájil před svým mladším kolegou, kterému jste byl odporný. Říkal jsem, že váš názor je důležitý a že navzdory vašemu tónu a slovům je třeba naslouchat obsahu toho, co říkáte. <...> // <...> A ty, Šarūnai 42 O hodnotách obsahu, jejich transformacích a manipulaci s nimi v narativní syntaxi viz Greimas (1989: 165). 43 Podle názoru Simase Karaliūnase „by bylo nesprávné domnívat se, že komunikace je součtem individuálních činností. <...> Jedinec si svůj komunikační systém nevymýšlí: když vstoupí do společnosti, dostává jej <...> již fungující“ (Karaliūnas 2008: 101). 44 Singulárové tu a zdvořilostní tvar Jūs označují vertikální hierarchické vztahy (srov. Marcinkevičienė 2004: 62). 45 O nemotivovaných „případech, kdy se v téže reklamě používají jak singulárové, tak plurálové formy oslovení adresáta“ viz Girčienė, Kupčinskaitė-Ryklienė (2005: 228). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 16 Bartai. Konec jeho „Domů“ na třetím ročníku na mě tak zapůsobil. <...> Koršunuovas se mýlil. Na očistec čekat nebudeš. <...>46 (47) Buďte první, kdo to vyzkouší – nejlepší novinky DROGAS už na vás čekají! <...> // <...> Tento e-mail vám zasílá UAB Drogas <...>47 Způsob zápisu zájmenných výrazů odkazujících na adresáta, který zvolili adresanti třetího typu, pravděpodobně souvisí nejen s určitými etickými postoji48, ale může být dán také tradičně uváděným popisem významů tu: jūs v gramatických popisech litevštiny, založeným na protikladu úcty a familiárnosti49 (srov. negativní konotaci významu přídavného jména familiarus50), nikoli strategiemi zdvořilosti založenými na distanci a kontaktu (viz Girčienė 2009b: 214–215). Volbu označování zájmen odkazujících na obecného adresáta mohly podnítit také popisy vyjadřování nejobvyklejších interpersonálních funkcí pomocí zájmen (kdy se tendence v užívání51 přeformuluje v povolení52) nebo poněkud nepřesně formulované pravidlo pravopisu zájmen a dalších oslovení odkazujících na adresáta53. 2.3. Nepřímé vyjádření postoje adresanta neboli pohled třetích osob Při pojednání o pravopisu adresáta označovaného participiálními zájmeny je důležité věnovat pozornost také jejich zápisu v krásné literatuře, intertextech jazykovědné literatury a rozhovorech 46 Dostupné online: https://www.15min.lt/vardai/naujiena/lietuva/paules-bocullaites-vyras-karolis-kaupinis-viesas-laiskas-visiems-kuriems-rupi-1050-882088 (navštíveno 16. 11. 2017). 47 Zdroj [email protected] e-mail z 15. 2. 2017. 48 O etické stylistice a o tom, že „etické hodnoty adresanta lze dobře rozpoznat z určitého jazykového stylistického vyjádření“, viz Koženiauskienė (2013: 94). 49 Srov. v současné gramatice litevštiny uvedený popis tu, spojovaný s „nádechem familiárního oslovení“ a přímočarostí, a vymezení oblasti užití jūs ve významu „tu“ – „při oslovení neznámé nebo málo známé, starší či vážené osoby, jakož i známé osoby ve formálním styku“ (Valeckienė 2006: 259). Podobné rozlišení mezi tu vyjadřujícím familiárnost a jūs vyjadřujícím úctu a formálnost se zdůrazňuje i v novějších pracích (srov. Judžentis 2012: 124). Rosinas řadí plurálové jūs užívané místo singulárového tu a zájmeno tamsta mezi „zájmena subjektivního hodnocení“ (Rosinas 1996: 38). 50 Srov. popis významu familiarùs, -i: „příliš volný, bez zábran“. Dostupné online: http://www.lkzd.lki.lt/Zodynas/Visas.asp (navštíveno 30. 11. 2017). 51 Srov. neutrální formulaci o užívání zájmen v apelativních textech: „<...> ke čtenáři se obvykle obrací ve druhé osobě jednotného či množného čísla – tu, Jūs ar jūs“ (Marcinkevičienė 2004: 60). 52 Srov.: „V reklamě lze při snaze oslovit co největší publikum a zároveň působit na každého jednotlivce zvlášť obracet se na adresáta ve druhé osobě <...> třemi způsoby: tvarem jednotného čísla, uctivým množným číslem a neutrálním množným číslem. Symbolicky lze tyto způsoby oslovení zapsat jako: tu, Jūs ir jūs.“ (Girčienė, Kupčinskaitė-Ryklienė 2005: 221). 53 Srov. například tutéž Interaktivní databázi zdrojů pro studium litevského jazyka, literatury (kultury) a dějin Litvy www.šaltiniai.info, uvedenou v poznámce 1, která nabízí také jinou formulaci upravující stylistické užívání velkých písmen, již lze chápat jako povolení pro výjimečné případy; srov. „Stylistické užívání velkých písmen je dovoleno při vyjadřování zvláštní úcty a při zdvořilém oslovení (Jūs, Tu, Gerbiamasis, Motina, Tėvyne...)“. Dostupné online: http://www.xn--altiniai-4wb.info/index/details/565 (navštíveno 18. 11. 2017). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 17 v přepisech apod. V literatuře má autor větší volnost při poskytování různých možností zápisu adresátovi, který se stal literární postavou (to by však také mělo souviset s konkrétními cíli, jež odhalují ten či onen zamýšlený model jazykové etikety postavy). Na pozadí litevské písemné kultury působí přesvědčivěji literární texty či intertexty napsané formou dopisu, v nichž se dodržuje základní stylistický požadavek tohoto žánru – označovat odkazy na přímého adresáta (osobní jména, zvláštní oslovení, participiální zájmena) velkým počátečním písmenem. Zvláštní způsob zápisu zájmen označujících partnera dialogu citelně chybí v literárních dílech a jejich překladech, které graficky odlišují různé úrovně intertextů, a tedy i dopisy v nich obsažené. Například v litevských verzích dvou knih Haruki Murakamiho byly zvoleny různé strategie grafického označování zájmena odkazujícího na adresáta dopisu. Tyto volby souvisejí jak s osobním postojem překladatele textu a/nebo redaktora, tak s jejich chápáním vyjadřování zdvořilosti v jazyce zdroje, z něhož se překládalo. V dopisech obsažených ve sbírce povídek Dramblys pradингsta (jde o překlad z japonštiny) umožňuje zvolená zvláštní grafická podoba zájmena označujícího adresáta vnímat tuto volbu jako přirozený odraz etikety japonské kultury54, např.: (48) <...> Téměř celý tento týden jsem se znovu a znovu pokoušel napsat Vám dopis. MDramPr 68. V intertextech románu Kronika ptáka na klíček (jde o překlad z původního anglického zdroje) se v dopisech dodržuje angličtině vlastní nevýrazný pravopisný model participiálních zájmen označujících adresáta55. Volbu takového modelu lze jen těžko spojit s pro japonskou kulturu typickou mimořádnou citlivostí vůči etiketě (zvláště po přečtení poznámky vypravěče, v níž se uvádí, že odesílatel dopisu je vynikajícím znalcem etikety56), srov. větu s graficky nevýraznou volbou zájmena označujícího adresáta „vy“: (49) I když si velmi dobře uvědomuji, jak troufalé je z mé strany naložit vám takto zcela nežádoucí břemeno, přesto vám chci zdůraznit, že když usedám k psaní tohoto dopisu, sleduji jediný cíl <...> MPrPK 209. 54 O rozdílných úrovních citlivosti na zdvořilost v různých jazycích při volbě osobních zájmen a o tom, jak se tyto úrovně projevují v jazycích, jako je japonština (zdvořilost se vyjadřuje slovesnými tvary) a angličtina (zájmena jsou z hlediska zdvořilosti zcela neutrální), srov. Plungian (2011: 79). 55 Ačkoli se přihlíží k rozdílu mezi tu a jūs, který je typický pro litevštinu, – srov. označení malé vzdálenosti od adresáta dopisu zájmenem tu: Mám v úmyslu napsat ti mnohem dříve a všechno náležitě vysvětlit, ale čas plynul <...> MPrPK 271. 56 Srov. vypravěčovu poznámku o stylu psaní autora tohoto dopisu: „Na první pohled je patrné: poručík Mamiya zná jemnosti etikety jako své boty.“ MPrPK 209. BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 18 Postoj třetích osob k psaní TU / JŪS označujících adresáta je zřetelný také v publicistice, v přepisech rozhovorů a jiných dialogů či jejich úryvků, srov.: (50) Říkal jste, že vám píší dopisy kvůli knihám a dospívající vám vyprávějí své problémy; o čem mluví?57 (51) Těchto dvorních her se neúčastní ani prezidentka. Jak si to vysvětlujete?58 (52) „Podělte se o to, co zaznamenaly vaše palubní kamery, vy, kteří jedete poblíž Elektrėnů nebo směrem na Kėdainiai; všechno prověřujeme a intenzivně pátráme,“ řekl DELFI D. Žukauskas.59 (53) Přiznal vám už soud výživné na dceru?60 V situacích, kdy se při psaní či přepisu (stenografování, překladu) diskurzů určených konkrétním adresátům oslovuje skutečná, konkrétní osoba, dodržování či nedodržování konvencí psaného jazyka již vypovídá o postoji osoby, která přepis připravuje, nikoli původního zdroje – mluvčího, adresanta. V přepisech přímých rozhovorů, které neuvádějí osoby podílející se na přípravě textu, může být osoba, která rozhovor iniciovala, v očích čtenáře ztotožněna s jeho zpracovatelem. ZÁVĚRY Užívání osobních zájmen je neoddělitelně spojeno se samotným pojetím kategorie osoby a pragmatickým obsahem této kategorie. Výjimečné označování participiálního zájmena odkazujícího k přímému adresátovi v litevštině souvisí s dlouhodobou tradicí, doloženou již v nejstarších litevských tiskovinách, a v současných pravopisných zásadách litevštiny je upraveno jako znak dobrého stylu či jazykové etikety. V litevské písemné tradici je obvyklé zdůrazňovat výjimečnost partnera v komunikaci označeného participiálním zájmenem. Tím se vyjadřuje přístup k druhému člověku založený na vzájemném porozumění. V přímé korespondenci se tvary pádů Tu / Jūs psané s výjimečným odlišením stávají substitutem s hodnotou rovnocennou osobnímu jménu. Takový zápis poskytuje adresátovi informaci o adresantovi jako o pisateli vyznačujícím se odpovědností. 57 Online přístup: https://www.alfa.lt/straipsnis/50141609/ministro-pirmininko-patareja-svietimui-kaunaite-vienas-blogiausiu-keliu-yra-vaiku-susikirstymas (navštíveno 19. 2. 2017). 58 Online přístup: https://lietuvosdiena.lrytas.lt/aktualijos/2017/11/20/news/atvirai-apie-tai-kur-veda-r-karbauskio-ir-a-verygos-sielu-giminyste-3582104/?utm_source=IrExtraLinks&utm_campaign=Copy&utm_medium=Copy (navštíveno 20. 11. 2017). 59 Online přístup: http://www.delfi.lt/news/daily/crime/antra-para-ieskoma-dingusios-merginos-plunges-policija-abejoja-ar-galejo-buti-pagrobta-del-iespirkos.d?id=73960354 (navštíveno 7. 3. 2017). 60 Online přístup: https://www.delfi.lt/veidai/zmones/karaliaunaites-vyras-neistvere-dave-atvira-interviu-apie-kova-del-dukros-ir-dainininkes-problemas.d?id=76345823 (navštíveno 15. 11. 2017). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 19 Adresant píše sdělení konkrétnímu adresátovi s určitými pragmatickými cíli a samozřejmě si přeje, aby mu bylo správně porozuměno. Podle litevské písemné tradice a kodifikace se v každém písemném diskurzu určeném konkrétnímu, skutečnému adresátovi výjimečně označují substituty konkrétního adresáta vyjádřené jakoukoli jazykovou formou – s velkým počátečním písmenem se píše nejen osobní jméno a příjmení, ale také jejich náhrady: uctivé oslovení (např. Ponia, Pone, Jūsų Ekscelencija, Direktoriau,...), vokativní tvary podstatných jmen označující stálou či situační roli člověka (např. Mokytojau, Teta, Dėde, gerbiamas Kolega...), označení nejbližších členů rodiny, zejména ta, jejichž nahrazení oslovením vyjádřeným osobním jménem by bylo možné snad jen jako prostředek ironie (srov. oblast užívání oslovení Mamyte, Tėti, Močiute, Seneli a možnosti jejich nahrazení osobním jménem), a samozřejmě jakýkoli pádový tvar zájmena Tu / Jūs odkazující na jinou konkrétní osobu (skupinu osob) v roli adresáta. V textech s přímým adresátem není grafické rozlišování mezi Tu a tu nebo mezi Jūs a jūs tak bezvýznamné, jak by se mohlo na první pohled zdát: 1. Nedodržování tohoto grafického rozlišení ukazuje, že se nerespektuje v litevském písemném systému obvyklý model chování. 2. Pokud je přímý adresát označen nerozlišeným tvarem tu / jūs, porušuje se princip informativnosti, protože čtenář sdělení musí rozhodnout, zda toto označení odkazuje na něj osobně, nebo jde o zobecněný odkaz na osobu. 3. Zápis zájmena odkazujícího na adresáta, který nezdůrazňuje individualitu osoby, nepomáhá adresantovi dosáhnout jeho pragmatických cílů. Model volby neodlišených tvarů tu / jūs v přímé korespondenci je nekonstruktivní, a může tedy mít určité důsledky (adresát má důvod uvažovat o záměrném nerespektování jazykové etikety). Zápisy (přepisy) přímých diskurzů, které se v poslední době objevují v médiích a reklamních textech, působí poměrně příznivě: je patrná tendence zdůrazňovat výjimečnost adresáta tím, že se tvary participiálního zájmena Tu / Jūs, které na něj odkazují, píší s velkým počátečním písmenem. Lze očekávat, že tato tendence bude výrazná i v každodenní vzájemné korespondenci. ŠALTINIAI DLKT – Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas. Prieiga internete: http://tekstynas.vdu.lt/tekstynas. GA – Martynas Mažvydas Giesmė S. Ambraziejaus bey S. Augustina... Karalauczuy 1549. Parengė P. U. Dini, 1996; e. versija J. Gippert 2012. Prieiga internete: http://titus.uni-frankfurt.de/texte/etcs/balt/lit/mazvga/mazvg.htm. BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 20 K1C – Danielius Kleinas, Compendium Litvanico-Germanicum, 1654. Parengė M. Šinkūnas, 2011. Prieiga internete: http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=43. KLKŽ – Kompiuterinis lietuvių kalbos žinynas. Nuo morfologijos iki reikalų raštų (CD), sud. P. Kniūkšta, Vilnius: Šviesa, 2004. MDramPr – Haruki Murakami. Dramblys pradingsta. Iš japonų kalbos vertė J. Polonskaitė. Vilnius: Baltos lankos, 2015. MPrPK – Haruki Murakami. Prisukamo paukščio kronikos. Iš anglų kalbos vertė J. Nauronaitė. Vilnius: Baltos lankos, 2016. PLKG – Pirmoji lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1957. PrDe – Koženiauskienė R. XVI–XVII amžiaus prakalbos ir dedikacijos, Vilnius: Mokslas. 1990. SG – Saliamonas Mozerka Slavočinskis, Giesmės tikėjimui katalickam priderančios, 1646. Parengė R. Petkevičius, B. Kabašinskaitė. Prieiga internete: http://seniejirastai.lki.lt/db.php?source=10. SP I – Konstantinas Sirvydas, Punktai sakymų nuo Advento iki Gavėnios = Konstanty Szyrwid, Punkty Kazań od Adwentu do Postu, Kritinis leidimas / Wydanie krytyczne, Virginija Vasiliauskienė, Kristina Rutkovska (eds.). 2015. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. LITERATŪRA Bhat D. N. S. 2007: Pronouns, Oxford University Press. Croft W. 2004: Typology and Universals, Cambridge: Cambridge University Press. Čepaitienė G. 2010: Laiškas: monologo ir dialogo santykis, – Filologija 15, 5–13. Prieiga internete: http://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2010~1367173481529/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content. Dik S. C. 1997: The Theory of Functional Grammar: Part 1: The Structure of the Clause, Berlin, New York: Mouton de Gruyter. Dixon R. M. W. 2009: Basic linguistic theory 2, Oxford: Oxford University Press. Fillmore Ch. J. 1998: Pragmatics and the Description of Discourse. – Pragmatics. Critical Concepts 5. Communication, Interaction and Discourse, ed. Asa Kasher, London and New York: Routledge, 385–407. Girčienė J. 2009a: Adresato įvardijimas periodikoje. – Kalba ir kontekstai, Vilnius, 82–88. BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 21 Girčienė J. 2009b: Daugiskaitinių ir vienaskaitinių kreipimosi formų konkurencija viešojoje sakytinėje vartosenoje, – Kalbos kultūra 82, 214–234. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?82. Girčienė J., Kupčinskaitė-Ryklienė A. 2005: Kreipimosi į adresatą būdai reklamoje, Kalbos kultūra 78, 220–229. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?78. Greimas A. J. 1989: Semiotika. Darbų rinktinė, Vilnius: Mintis. Haspelmath M. 2000: Indefinite Pronouns, Oxford: Oxford University Press. Hymes D. H. 1972: On communicative competence. – Pride J. B., Holmes J., eds., Sociolinguistics. Harmondsworth: Penguin, 269–293. Holvoet A., Pajėdienė J. 2004: Laiko kategorija ir laiko formos, – Gramatinių kategorijų tyrimai [Lietuvių kalbos gramatikos darbai 2], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 121–140, 169–170. Jablonskis J. 1997: Lietuvių kalbos gramatika, 3-as fotograf. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Judžentis A. 2012: Lietuvių kalbos gramatinės kategorijos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Karaliūnas S. 2008: Kalbos vartojimas ir socialinis kontekstas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Koženiauskienė R. 2013: Retorika ir stilistika – visumos ir dalies santykis. – Šiuolaikinės stilistikos kryptys ir problemos, Vilnius: Edukologija, 89–99. Kučinskaitė A. 1980: Mandagumo įvardžiai, Kalbos kultūra 39, 51–53. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?39. Langacker R. W. 2007: Constructing the meanings of personal pronouns. – Aspects of Meaning Construction, eds. Günter Radden, Klaus–Michael Köpcke, Thomas Berg and Peter Siemund, 171–187. Levinson St. C. 2005: Pragmatics, Cambridge: Cambridge University Press. Lyons Ch. 2004: Definiteness, Cambridge: Cambridge University Press. Lyons J. 1993: Semantics 2, Cambridge: Cambridge University Press. Marcinkevičienė R. 2004: Užsakomųjų reklaminių straipsnių tarpasmeninės funkcijos raiška. – Respectus philologicus 6, 56–63. Prieiga internete: http://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2004~1367181663661/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content (žiūrėta 2017–11–27). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 22 Marcinkevičienė R. 2008: Žanro ribos ir paribiai. Spaudos patirtys, Vilnius: Versus aureus, 2008. Plungian V. 2011: Gramatinių kategorijų tipologija 2, vertė Jurgis Pakerys, Vilnius: Vilniaus universitetas, Bibliotheca Salensis. Roduner M., Čižik-Prokaševa V. 2006: Skaičiaus kategorija. – Daiktavardinio junginio tyrimai, Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas, red., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 67–101. Rosinas A. 1996: Lietuvių bendrinės kalbos įvardžiai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Sannikov V. [Санников В. З.] 2008: Русский синтаксис в семантико–прагматическом пространстве, Москва: Языки славянских культур. Senkus J. 1963: Jūs, tamsta ir tu, – Kalbos kultūra 5, 37–39. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?5. Senn A. 1957: Handbuch der Litauishen Sprachen. I: Grammatik, Heidelberg: C. Winter. Siewierska A. 2004: Person, Cambridge: Cambridge University Press. Smith C. 2001: Discourse modes: aspectual entities and tense interpretation. – Cahiers de Grammaire 26, Sémantique et Discours, 183–206. Šinkūnienė J. 2010: Autoriaus pozicijos raiška asmeniniais įvardžiais rašytiniame akademiniame diskurse. – Filologija 15, 124–141. Valeckienė A. 1965: Įvardis, – Lietuvių kalbos gramatika, 1: Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis), red. Kazys Ulvydas, Vilnius: Mintis, 635–721. Valeckienė A. 2006: Įvardis. – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. Vytautas Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 251–282. Vasiliauskienė V. 2002: Probleminiai lietuvių kalbos ir rašybos aspektai, Vilnius: Homo Liber. Zaikauskas E. 2002: Šnekos akto dalyvių strategija, socialiniai vaidmenys ir tipai lietuvių kalboje. – Acta Linguistica Lithuanica 46, 145–172. Įteikta 2017-12-04 Priimta 2017-12-29 BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JŪRATĖ PAJĖDIENĖ. Lietuviškas rašto diskursas: adresatą nurodantys participiniai įvardžiai | 23 LITHUANIAN WRITTEN DISCOURSE: PARTICIPIAL PRONOUNS REFERRING TO ADDRESSEE Summary The article discusses the variations of spelling of participial pronouns referring to another person in the Lithuanian written discourse. Next to the usual spelling Tu/Jūs based on the traditional stylistic capitalization, the model of spelling where the pronoun referring to the addressee starts with a lower-case letter tu/jūs exists as well. The reference to a dialogue partner and the way it is presented are an essential communication detail; therefore, naturally, the likely reasons, directions and effects of the current tendencies of varying spelling of participial pronouns in direct discourses are linked with the conception of the category of PERSON itself. The article reviews the models of perception of participial pronouns proposed in linguistic descriptions and discusses the levels of communication of ONE PERSON’S relationship to ANOTHER in which the interlocutors find themselves when using the forms of the same pronoun which are differently coded in writing. It is normal in the Lithuanian written tradition to add prominence to the person by capitalising the participial pronoun referring to the interlocutor. It is a way to show the attitude to ANOTHER PERSON based on mutual understanding. KEYWORDS: written discourse, communicative strategy, participial pronouns, definiteness, subjectivity, intersubjectivity. JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204