Taisyklingai kalbėkime ir rašykime

KAZYS ULVYDAS MLUVME A PIŠME SPRÁVNĚ Rukopisy rozhlasových jazykových chvilek1 1963.XII.13 1. Soudruh Pranas Morkiškis z Vilniusu se ptá, zda je správné vyjádření rozhlasových hlasatelů 19 hodin 30 minut používané při oznamování programu na následující den. Když se uvádí čas, kdy se něco stane, říká se: 19 hodin 30 minut, 8 hodin 21 minut, 23 hodin 2 minuty, 0 hodin 8 minut, 1 hodina 34 minut atd. Minuty se zde, kde je to možné, vyjadřují nominativem. Když se uvádí právě aktuální čas, říká se: Teď je sedm hodin jedna minuta, 22 hodin 38 minut, 16 hodin 20 minut atd. Ale ani zde bychom se neměli bát řadových číslovek – zcela dobře by se dalo říci: Teď je jedna hodina osm minut, čtrnáctá hodina 20 minut. V jazyce existují i jiné konstrukce pro vyjadřování hodin a minut, totiž: Přijď v půl jedenácté, teď je půl deváté, odjedeme dvě minuty po druhé, nebo – dvě minuty po druhé, zavolej mi za dvacet minut tři, teď je za dvacet minut tři, nebo – za dvacet minut třetí, sejděte se v 25 minut po čtvrté, nebo – 25 minut po čtvrté atd. Někdy tedy vynecháváme dokonce i tvary slov hodina, minuta a říkáme pouze tvary číslovek (samostatně nebo s předložkami), a tomu všemu posluchači rozumějí. 1 Zveřejňujeme rukopisy dvou rozhlasových jazykových chvilek, které se dochovaly u dcery Kazyse Ulvyda Eglė Bugenienė. Jazyk nebyl opraven, přízvuková znaménka jsou stejná jako v rukopisu, podtržená slova jsou vytištěna kurzívou. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204 Kazys Ulvydas. Taisyklingai kalbėkime ir rašykime | 2 Kromě toho se místo výrazu patnáct minut někdy užívá podstatné jméno čtvrt (stejně jako se místo výrazu třicet minut užije podstatné jméno půl), např.: teď je čtvrt na tři, za čtvrt šest, za čtvrt dvanáct, začneme obědvat čtvrt hodiny po jedné atd. Přesto je třeba říci, že z toho množství konstrukcí, které jazyk nabízí k vyjádření hodin a minut, se jako nejpohodlnější ukazují ty, jež jsme uvedli nejprve, totiž: přijdu v deset hodin a pět minut a teď je dvacet tři hodin a čtyři minuty (nebo: dvacátá třetí hodina a čtyři minuty). Pomocí těchto konstrukcí lze velmi pohodlně vyjádřit čas rozdělený na hodiny, minuty či sekundy. 2. Soudružka Buzienė z Ukmergė se ptá, zda jsou ženská jména Vaivà, Daivà, Gaivà2 stará, nebo nová, zda jsou litevská a z čeho pocházejí. Jméno Vaivõs známe z Krėvova díla „Perkūnas, Vaiva ir Straublys“. Zbývající dvě jsou zřejmě nově vytvořená. Daivà si činí nárok na příbuznost se slovem bohyně, zatímco Gaivà nelze odlišit od slov jako gaivùs, gaivinti atd. Tato jména lze dnes slýchat už poměrně často; jsou vytvořena docela dobře a není důvod se jim vyhýbat. Celkově bychom však měli být při dávání jmen dětem opatrnější. Především je třeba dbát na to, aby byla krásná a správně utvořená. Jakýchkoli vymyšlených jmen, zvláště pak jmen pochybného utvoření, bychom se měli zcela vyvarovat. Litevština má krásných jmen i tak dost. 3. Soudružka Valančienė ze Šiauliaiského okresu píše: „Vysvětlovali jste, že název měsíce birželis pochází ze slova berželis, ale já jsem před několika desítkami let ve škole slyšela toto vysvětlení názvů měsíců 2 Nyní se tato jména přízvukují podle prvního přízvukového typu: Dáiva, Gáiva, Váiva (R. V.). BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Kazys Ulvydas. Taisyklingai kalbėkime ir rašykime | 3 jmen“ (dále autorka dopisu vysvětluje názvy měsíců a o birželį říká: „rolníci prý zasévali obilí a vyznačovali sejbou – při setí označovali místo, které už bylo oseto“). Je třeba říci, že jak birželis, tak biržyti, stejně jako beržas či berželis, jsou příbuzná slova. K vyznačování se používaly březové větvičky. Z toho vyplývá, že birželis a biržyti nelze oddělit od slova beržas. 4. Posluchač z Vilniusu píše, že se v spisovném jazyce vedle názvu stromu kaštãnas zbytečně užívá i souběžné slovo kaštõnas. Je samozřejmě nežádoucí, že se tentýž strom nazývá dvěma souběžnými slovy, ale zatím to ani jinak nejde, protože je těžké říci, které z těchto souběžných slov by mělo zůstat. Někteří jsme více zvyklí užívat kaštãnas, jiní zase kaštõnas. Proto není náhodou, že se v některých slovnících uvádějí obě tato slova. Někdy už samotný jazykový cit napovídá, které souběžné slovo má ve spisovném jazyce zůstat a kterého se máme vzdát. V případě Kaštãno – kaštõno je však těžší tuto otázku rozhodnout. Nechme tedy její řešení samotnému času, samotné praktické uživatelské praxi. 1978.IV.1 Vážení soudruzi posluchači, Po dvoutýdenní přestávce pokračujeme v jazykových pořadech, které se konají ve stejný den, totiž v sobotu, a ve stejnou hodinu, totiž ve 14 hodin a pět minut. Omlouváme se soudruhům, na jejichž dopisy jsme nemohli odpovědět v přislíbeném termínu; pokusíme se dnes odpovědět alespoň na část z nich. 1. Posluchač našeho pořadu soudruh Zigmas Mickevičius z Kaunasu se dotazuje, zda se ve spisovném jazyce užívá slovo veliumas, jaký je původ, význam a hodnota tohoto slova a také co je to BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Kazys Ulvydas. Taisyklingai kalbėkime ir rašykime | 4 vztah slova k litevskému slovu nuometas, zda může nuometas ve spisovném jazyce nahradit slovo vėliumas. Nejprve uvedeme několik poznámek ke slovu vėliumas. Toto slovo pochází z latinského slova velum, které znamená „plachta“. Z latinského slova velum vzniklo ve francouzštině slovo voile, které označuje velmi tenkou, zcela průsvitnou látku, kterou si ženy zakrývají obličej nebo ji používají k jiným účelům. V polštině vzniklo z latinského slova velum slovo welon, které mimo jiné označuje i závoj, jímž se zahaluje hlava nevěsty. Slovo vėliumas zní v litevštině velmi latinsky. Dá se říci, že je to latinské slovo, k němuž byla přidána litevská koncovka. Jen v litevštině znamená vėliumas nikoli plachtu, nýbrž určitý druh závoje, kterým se zahaluje hlava nevěsty. Autor dopisu, na který odpovídáme, našel toto slovo v nové beletrii (v jedné sbírce povídek) a chtěl zjistit jeho význam, ale nemohl, protože je nenašel ani ve „Slovníku mezinárodních slov“, ani ve „Slovníku současného jazyka“. Toto slovo má v litevštině zvláštní význam závoje, kterým se zahaluje hlava nevěsty, a jazyk je potřebuje. Do uvedených slovníků se nedostalo náhodou. Litevské slovo nuometas nemůže nahradit mezinárodní slovo vėliumas, protože nuometas označuje především pokrývku hlavy vdané ženy. Litevština tedy může bez problémů používat jak mezinárodní slovo vėliumas, které by, jak je samozřejmé, mělo být zaneseno a vysvětleno jak ve slovníku mezinárodních slov, tak ve slovníku litevského spisovného jazyka. 2. Zaměstnanec kanceláře kolchozu v Okainiai v okrese Kėdainiai se ptá, jakého rodu je slovo vinis – mužského, nebo ženského. Jak tedy máme říkat: tos vinys, nebo tie vinys, šiferinės vinys, nebo šiferiniai vinys? BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Kazys Ulvydas. Taisyklingai kalbėkime ir rašykime | 5 Ve spisovném jazyce je slovo vìnis ženského rodu. Skloňuje se vìnis, -ies, -iai, vinį, vinimi, vinìje; množné číslo: vinys, vinių, vinìms... Je tedy třeba říkat: ta vinis, tos vinys, šiferinė vinis, šiferinės vinys. Mimochodem, při této příležitosti bychom chtěli všem posluchačům jazykových chvilek připomenout, že si mohou sami zjistit mnoho praktických jazykových otázek, významů slov, přízvuku, užívání slov i jejich kodifikace přímo ve „Slovníku současné litevštiny“, který vyšel v roce 1972 a který lze naštěstí ještě dostat v mnoha knihkupectvích. Pokud byste ho u vás nesehnali, požádejte místní knihkupectví, aby vám tuto cennou, zásadní knihu opatřilo z Vilniusu, kde je ještě určitě k dostání. Všem milovníkům mateřského jazyka ji zde vřele doporučujeme, protože každému, kdo píše, může velmi pomoci v oblasti jazykové kultury. Uplyne ještě nějaký čas a tato kniha, která nyní stojí pouhé tři rubly a pár kopejek, se stane velkou bibliografickou vzácností, protože podobné knihy vycházejí jen jednou za deset či několik desítek let. Proto si, vážení přátelé a posluchači, dokud je ještě k dostání, pořiďte „Slovník současné litevštiny“. 3. Nyní odpovíme na dopis soudruha Juoza Didžbanise, zaslaný z kolchozu „Bolševik“ v okrese Šakiai. Autorovi dopisu se nelíbí slovo laikotarpis, které často slýchá při rozhlasových předpovědích počasí. Slovo laikotarpis je správné a není důvod se mu vyhýbat. Když hlasatel říká: Laikotarpio pabaigoje laukiama atšilimo, bývá už předtím řečeno, jaké laikotarpis má na mysli: měsíc, dva týdny, týden, pět nebo tři dny apod. Samozřejmě, pokud není řečeno, jaký časový úsek se má na mysli, pak je slovo laikotarpis nesmyslné. Pokud jsem si všiml, v hlášeních meteorologické služby bývá vždy jasno, vždy se předem řekne, jaký časový úsek se má na mysli. Pak je i slovo laikotarpis jasné a lze ho užívat. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 Kazys Ulvydas. Taisyklingai kalbėkime ir rašykime | 6 Vzpomeneme-li si na předpovědi meteorologické služby čtené v rozhlase nebo televizi, měli bychom vytknout meteorologické službě a zároveň redaktorům rozhlasu i televize (samozřejmě nikoli hlasatelům, protože ti dostávají text už připravený redaktory) nesprávně užitý lokál gūsiuose. Ačkoli slovo gūsis není litevského původu (srov. německé guss), je ve spisovném jazyce přijatelné, pokud se užívá správně. Gūsis znamená přestávku, závan, poryv, například: Vėjas pučia gūsiais. V ruštině odpovídá slovu gūsį slovo порыв. Žemaité říkají: Vėjas pučia atsiūbais (tedy v takových nárazech, poryvech). Rusové říkají: Ветер в порывах сильный. Ruskou konstrukci в порывах v žádném případě nelze slepě překládat lokálem gūsiuose. Zde by se hodil pouze instrumentál gūsiais. Protože však slovo gūsis není litevského původu a navíc ho neznají všichni Litevci, nejlépe by se v tomto případě hodil instrumentál domácího litevského slova tarpais. Tam, kde se tedy v předpovědích počasí chybně říká: Vėjas gūsiuose stiprus, by se litevsky mělo říkat: Vėjas tarpais stiprus. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204