Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje

DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Institut litevského jazyka ORCID id: orcid.org/0000-0001-7781-7236 OBLASTI VĚDECKÉHO VÝZKUMU: geolingvistika, dialektologie baltských jazyků, synchronní a diachronní dialektologie, morfonologie, dějiny litevského jazyka a jazykovědy. DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2023.96.02 PROJEVY IDEOLOGIZACE V POVÁLEČNÉ LITEVSKÉ JAZYKOVĚDĚ KLÍČOVÁ SLOVA: litevská jazykověda, lexikografie, dialektologie, dějiny jazyka, ideologizace, simplifikace. ANOTACE Tento článek na základě publikací z raného poválečného období, jejichž autory jsou významní lingvisté, vědci z Institutu litevského jazyka Juozas Balčikonis, Jonas Kruopas a Kazys Ulvydas, zkoumá metody ideologizace používané v jazykovědné odborné literatuře a zjišťuje, jak byl v poválečném období formován obsah litevské jazykovědy. S ohledem na specifika a strukturu jazykovědných prací se pokouší identifikovat rozmanitost projevů ideologizace. ABSTRAKT Cílem tohoto článku je analyzovat metody ideologizace uplatňované v litevské odborné lingvistické literatuře v poválečném období po druhé světové válce. Na základě řady publikací významných akademických lingvistů Juoza Balčikonise, Jona Kruopase a Kazysa Ulvydase studie zkoumá utváření litevské lingvistiky v 50. letech 20. století s cílem určit rozmanitost forem ideologizace, které se odrážejí v povaze a struktuře poválečné lingvistické činnosti. ÚVOD V 50. letech 20. století skončilo rané poválečné období, poznamenané represemi proti obyvatelům Litvy a koncem ozbrojeného odboje. V dějinách Litevské akademie věd se léta 1945–1953 označují jako období posilování aplikovaného výzkumu (Krikštopaitis 2013: 242). Pro litevská studia to DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 39 neplatí: koncem roku 1952 ztratil Institut litevského jazyka při Akademii věd Litevské SSR samostatnost, tehdy byl připojen k Institutu litevské literatury a stal se společným pracovištěm – Institutem litevského jazyka a literatury, jehož ředitelem byl Kostas Korsakas. Dosud se při pojednávání o poválečných litevských studiích věnovala větší pozornost dějinám tvorby rozsáhlého Lietuvių kalbos žodyno a politickému a ideologickému kontextu vědecké činnosti lingvisty Juoza Balčikonise – tomu, jaké cíle a úkoly mu tehdejší moc stanovila jakožto hlavnímu redaktorovi rozsáhlého slovníku. Méně pozornosti se věnovalo systémovým aspektům, které by odhalily, jak byla od počátku 50. let 20. století poválečná litevská studia směrována do kolejí sovětské ideologie. Cílem tohoto článku je na základě primárních pramenů, tj. článků napsaných lingvisty v raném poválečném období, analyzovat vybrané lingvistické publikace a na tomto základě vytvořit algoritmus vhodný pro podrobnější studium lingvistických prací ze sovětského období. Proto byly stanoveny také odpovídající úkoly: 1) na základě dobových publikací prozkoumat metody ideologizace uplatňované v odborné lingvistické literatuře a jejich projevy; 2) zjistit, jak byl v poválečném období utvářen obsah litevské lingvistiky; 3) shrnout výsledky tohoto výzkumu. Počátky ideologické „novosti“ se snad nejlépe odhalují při analýze prací lingvistů reorganizovaného Institutu litevského jazyka. Bez ohledu na obor – lexikografii, dialektologii či dějiny litevského jazyka – nabízejí výrazný, avšak chudý obraz poválečné lingvistiky. K analýze byl tedy vybrán tento materiál – články nejvýznamnějších lingvistů té doby, Kazysa Ulvydase (1953), Jona Kruopase (1953) a Juoza Balčikonise (1953), otištěné ve stejné sbírce (LKKK 1953)1. Při jejich analýze se v práci budou používat zkratky KU, JK a JB. Tato publikace byla zvolena jako první (nebo jedna z prvních) dosud známých snah začlenit prvky stalinské světové orientace do diskurzu litevské lingvistiky2. Ačkoli vyšla v roce Stalinovy smrti, sbírka je se Stalinovým jménem spojena nejen svým názvem – Lietuvių kalbos ir kultūros klausimai J. V. Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais šviesoje. Podle dlouholetého 1 Sbírka musela být připravena velmi pečlivě a těšit se velmi vysokému hodnocení. Dokládají to jména hlavního redaktora sbírky J[uoza] Žiugždy a členů redakční rady – akademiků J[uoza] Matulise, K[azimierase] Bielukase, Vl[adase] Lašase a Dz[idase] Budryse; odpovědným tajemníkem redakční rady byl I[rmia] Zaksas (LKKK 1953: 2). 2 O rok dříve se do podobně zaměřené publikace, připravené na základě konference v Joniškisu, zapojil i tehdejší Institut litevské literatury (KTLTL 1952). 40 BENDRINĖ KALBA | 96 Za prezidentury Juoza Matulise, prezidenta Akademie věd LTSR, se publikace opírala o Stalinova „geniální díla O marxismu v jazykovědě, O některých otázkách jazykovědy a Odpověď soudruhům, která se stala nejdůležitější událostí v životě sovětské vědy“ (Matulis 1953: 3). Je třeba zdůraznit, že v rámci boje s následky Stalinova kultu byla tato sbírka článků zavržena: v bibliografických seznamech ústavu ze sedmdesátých let není uvedena ani samotná publikace, ani články v ní otištěné (LKLI 1973: 53–78; Seselskytė 1981: 73–91). Je pravda, že článek K. Ulvyda byl později zařazen do bibliografie jeho prací (Ulvydo 1995: 10). Kvůli silné ideologizaci bylo rozhodnuto nezařadit do Sebraných spisů publikaci Jonase Kruopase (Keinys ir kt. 1998: 9), zatímco článek Juoza Balčikonise byl znovu otištěn s výraznými škrty (Balčikonis 1982: 193–200). Tyto prameny tedy vhodně ilustrují zvolený objekt – projevy ideologizace litevské jazykovědy v raném poválečném sovětském období. Rozmanitost forem projevů ideologizace se pokoušíme identifikovat s ohledem na specifika a strukturu jazykovědných pramenů. 1. ZVLÁŠTNOSTI MAKROSTRUKTURY POVÁLEČNÝCH ČLÁNKŮ Ačkoli se tvrdí, že neexistuje jediný model společný všem humanitním článkům a celý text může být „předložen jako souvislý argument“, v litevsky psaných jazykovědných článcích publikovaných v letech 2007–2012 se rozlišuje nejméně pět (nebo dokonce šest) součástí makrostruktury – Úvod, Přehled literatury, Zkoumaný materiál a metody, Výsledky, Závěry (jejich názvy se mohou lišit) a Poděkování jako součást vědeckého článku (podrobněji viz Šinkūnienė 2014: 28–30). Takové členění makrostruktury vědeckého článku se jeví jako vhodné nejen pro současné publikace, ale i pro publikace z raného poválečného sovětského období, protože umožňuje přesněji určit části článku nejvíce zasažené ideologizací a odhalit rozsah jejího vlivu. V tomto případě je však třeba hranice každého makrostrukturního prvku stanovit individuálně (viz tabulku). Je třeba poznamenat, že prameny vybrané k analýze se liší rozsahem (publikace K. Ulvyda je třikrát delší než článek J. Balčikonise a publikace J. Kruopase téměř pětkrát), všechny si však zachovaly poměrně obdobnou makrostrukturu (viz tabulku). Lze tedy předpokládat, že autoři článků přísně dodržovali obecné požadavky. DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 41 TABULKA. Makrostruktura pramenů Strukturální části; prameny (jejich rozsah) Úvod (jinak / bez názvu) Přehled literatury (základní informace / jinak) Materiál a metody (jinak / není vyčleněna) Výsledky (není vyčleněna / jinak) Závěry (jinak / není vyčleněna) Poděkování (jako část článku / jinak) Část Juozase Balčikonise (7,25 s.) jinak základní informace není vyčleněna, není není vyčleněna jinak jinak Část Jonase Kruopase (33 s.) jinak fonetické znalosti není vyčleněno, není jinak jinak není oddíl Kazysa Ulvyda (24,5 b.) jinak jinak není vyčleněno, není jinak jinak není vyčleněno Poznámka. Pro účely srovnání poválečných a současných publikací jsou v tabulce ponechány stejné názvy oddílů a hodnoticí formulace (podrobněji viz Šinkūnienė 2014: 27–35). Například první a poslední odstavce článků se vyznačují mimořádně silným ideovým obsahem. Prvními (úvodními) větami článků se čtenářům představuje význam Stalinových prací, srov.: Práce soudruha Stalina o otázkách jazykovědy mají pro sovětskou jazykovědu velký význam. Tyto geniální práce soudruha Stalina položily teoretické základy marxistické jazykovědy, otevřely v tomto vědním oboru novou éru a stanovily sovětským vědcům úkoly dále rozvíjet jazykovědné problémy. I před jazykovědci Sovětské Litvy se otevřely široké perspektivy rozvíjet a pozvedat vědu o litevském jazyce] JB 59. Uplynuly dva roky od vydání geniálního díla J. V. Stalina „Marxismus a otázky jazykovědy“. Toto dílo epochálního významu stanovilo principy rozvoje sovětské jazykovědy i dalších věd, podnítilo tvůrčí myšlení a iniciativu a inspirovalo k tvorbě děl hodných veliké stalinské epochy. Pod sluncem Stalinovy ústavy a ve světle stalinské jazykovědy vznikly nejpříznivější podmínky a otevřely se nejširší perspektivy také pro výzkum a rozvoj litevského jazyka]JK 133. Svým dílem „Marxismus a otázky jazykovědy“ položil soudruh Stalin pevné základy sovětské jazykovědy a vytyčil jasnou cestu dalšího rozvoje sovětské lingvistiky 42 BENDRINĖ KALBA | 96 , objasnil podstatu jazyka jako společenského jevu, jeho specifické rysy, společenské funkce, strukturu i vztah k myšlení, odhalil základní zákonitosti a cesty vývoje jazyka. Pro životní praxi a všechny vědy, včetně lingvistiky, má mimořádně velký význam skutečnost, že soudruh Stalin ve svých pracích o otázkách jazykovědy dále rozvinul jeden z nejdůležitějších zákonů marxistické dialektiky – zákon přechodu od staré kvality k nové KU 67. Ideově i stylisticky jsou podobné také závěry publikací, srov.: Sovětská litevská lingvisté musí využít vynikajících podmínek, které jim poskytla sovětská moc, a opírat se o geniální díla soudruha Stalina o otázkách jazykovědy, aby s dvojnásobnou energií pokračovali ve výzkumu svého rodného jazyka a rozvíjeli sovětskou jazykovědu, jejíž pevné základy položil veliký korifej vědy, soudruh Stalin JB 66. Náš spisovný jazyk je stále bohatší a rozmanitější. Stal se mocným nástrojem boje a rozvoje, který musíme umně a účinně využívat v boji za mír proti podněcovatelům nové války, krvavým americko-anglickým imperialistům, v boji za vybudování komunismu v naší Velké vlasti JK 165. Geniální práce soudruha Stalina o otázkách jazykovědy otevřely novou kapitolu sovětské lingvistiky, ukázaly, jak používat marxismus-leninismus při řešení jazykových otázek, a mobilizují lingvisty k velkým činům. Sovětští litevští lingvisté vynaloží veškeré své síly a znalosti na vytvoření takových prací v oblasti jazykovědy, jaké sovětská společnost potřebuje na svém velkolepém pochodu ke komunismu KU 91. Tyto závěrečné odstavce nelze označit za závěry, je však zřejmé, že ačkoli přímo nesouvisejí s lingvistickým obsahem článků, přesto plní určitou zobecňující funkci. Analýza makrostruktury ukazuje, že úvodní části publikací mohly obsahovat více takových „uniformních“ obsahových společných rysů. Kromě vychvalovaných Stalinových děl například J. Balčikonis (1953: 59) a K. Ulvydas (1953: 67) zmínili také kritiku Marrových3 prací. Takové věty, z ideologického hlediska téměř unisono formulované a povinně zařazované do úvodu (viz uvedené příklady), byly zjevně pouze formálním prvkem, který měl potvrzovat loajalitu autorů a jejich oddanost sovětskému zřízení. Dokládá to například víceúrovňová struktura úvodu publikace J. Kruopase: autor jednotlivé části oddělil hvězdičkami a předkládá hned několik úvodních pasáží: první – povinnou, o Stalinovi a jeho dílech (Kruopas 1953: 133), druhá – 3V článku se zachovává pravopis a interpunkce zkoumaných pramenů; původní nebo současná podoba se uvádí v závorkách. DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 43 apskritai apie literatūrinės kalbos sampratą (Kruopas 1953: 133–137), o trečiąją įžangą pradedama pasakoti jau lietuvių literatūrinės kalbos istorija (Kruopas 1953: 137). Ačkoli mají všechny tři publikace historický charakter, je z nich patrné, že nikdo nepsal přehledy teoretické, historické (metodologické) ani jiné literatury. Za kontextové informace lze považovat prameny a/nebo jména lingvistů uvedená v publikacích. Například J. Balčikonis uvádí jako nejvýznamnějšího přínositele litevské filologie Filippa Fortunatova a jeho následovníky – Šachmatova, Uljanova, Ščepkina, Porzežinského, Užakova, Potebňu, Baudouina de Courtenay, spolu s nimi také Būgu a Jablonskise (Balčikonis 1953: 60–65). J. Kruopas uvádí množství jmen a pramenů z nejrůznějších období dějin litevštiny: od Mažvydase, Bretkūnase, Daukšy, Širvydase (Sirvydase) až po J. Rėzu a Donelaitise; od Daukantase, Nezabitauskise, Pošky, Uvainise, Sutkevičiuse, Stanevyčiuse (Stanevičiuse), Tatarė, Akelaitise, Marcinskise a dalších až po Žemaitė, Biliūnase, Janonise, Venclovu, Cvirku, Salomėju Nėris, J. Šimkuse a samotného Korsakase... (Kruopas 1953: 139–149). K. Ulvydas vzhledem k rozmanitosti zvoleného předmětu výzkumu – lexika litevštiny – žádné prameny neuvedl. V publikacích se prameny uvádějí bez bibliografických odkazů a jména vědců často bez křestních jmen (někdy dokonce i bez iniciál před příjmením). Do poznámek pod čarou byly nejčastěji přesunuty citované publikace ideologického obsahu od Stalina, Lenina, Gorkého aj. Za jistou výjimku (z hlediska makrostruktury článku možná dokonce poděkování) lze považovat J. Balčikonisovu poctu Viktoru Vinogradovovi a celému Ústavu lingvistiky Akademie věd SSSR, srov.: Po zveřejnění geniálních prací soudruha Stalina o otázkách jazykovědy byli k vedení jazykovědy povoláni vynikající sovětští ruští lingvisté v čele s akademikem Vinogradovem. Byl založen Ústav lingvistiky Akademie věd SSSR, který zahrnuje všechny obory jazykovědy, řídí a koordinuje práci v jazykovědě, udržuje úzké styky a spolupracuje s jazykovědnými institucemi všech republik a poskytuje všestrannou pomoc při řešení jazykových problémů]B 65–66. Jméno akademika Vinogradova vedle jmen Gorkého a Lenina uvádí také J. Kruopas (1953: 134–136). Je pochopitelné, že ideologické poslání publikací určovalo nejen výběr zkoumaného materiálu, ale také deskriptivní filologickou metodu popisu, která v článcích nebyla nikde uvedena. 44 BENDRINĖ KALBA | 96 2. PRVKY PROJEVŮ IDEOLOGIZACE O míře ideologizace publikací lze usuzovat nejen z prvků makrostruktury, ale také ze specifického vyjadřování myšlenek, typického pro poválečné sovětské období. Ve všech tehdejších článcích se hojně užívaly určité tiskové fráze, srov.: – o Stalinovi: veliký korifej vědy JB 66; velikých géniů lidstva V. I. Lenina a J. V. Stalina <...> KU 74, soudruh Stalin s úžasnou jasností dokázal KU 68, soudruh Stalin podal nevyvratitelný důkaz KU 68; – o Stalinových dílech: geniální práce soudruha Stalina JB 59, 65; otevřely novou éru JB XX, geniální dílo J. V. Stalina JK 133; geniální jazykovědná díla soudruha Stalina JK 133; světlo stalinské jazykovědy KU 73; ve světle děl soudruha Stalina o otázkách jazykovědy KU 74; geniální práce soudruha Stalina KU 85, 91; – o ruském národu a jeho příslušnících: vynikající sovětští ruští lingvisté JB 65; vědci velikého ruského národa JB 59; – o ruštině: progresivní vliv ruštiny JK 144; jazyk velikého ruského národa JK 144; progresivní úloha ruštiny KU 90; – odrazy historického třídního boje: církevně-feudální žargon JK 156; feudální-církevní žargon otravoval vědomí lidu JK 157; opatření reakční carské vlády JB 64; [jazyk] jako nástroj boje a rozvoje, jako mocný prostředek komunistické výchovy a budování komunismu v naší zemi JK 137; [jazyk] se stal mocným nástrojem boje a rozvoje JK 165; bojoval proti buržoaznímu purismu JK 143; boj za mír proti podněcovatelům nové války <...>, boj za vybudování komunismu JK 165; – o „dobru“, které přináší sovětská moc: obrovská pomoc a spolupráce JB 65; nejlepší podmínky pro bratrskou spolupráci národů JB 65; všestranná pomoc JB 65; vynikající podmínky JB 66; pevný základ JB 66; nejpříznivější podmínky JK 133; nejširší perspektivy JK 133; do té doby v dějinách nevídaný rozkvět litevské národní kultury KU 71; – o zemi, v níž se žije: naše socialistická vlast JB 65; pod sluncem Stalinovy ústavy JK 133; naše Velká vlast JK 165; v zemi, kde zvítězil socialismus KU 70, 79, v naší vlasti, kde byl uskutečněn socialismus KU 75. Ideologizace se tedy v lingvistických publikacích realizovala prostřednictvím určitých jazykových klišé – metonymií, metafor aj., srov.: pracovníci filologické fronty JK 133; [Stalinova díla] mobilizují lingvisty DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 45 velkým dílům KU 91; Litevský spisovný jazyk směřuje k ještě větším úspěchům JK 144 a podobně (viz také uvedené citace). V pozdním sovětském období, kdy se již žilo v podmínkách „vyspělého socialismu“, byly tyto poměrně primitivní prvky ideologizace ve vědeckých publikacích snadno rozpoznatelné a autoři se jim začali vyhýbat. I když byly některé starší práce z raného poválečného období uznány za významné a neztrativší vědeckou hodnotu, při jejich opětovném vydávání se neváhalo s vypouštěním, zkracováním či jinými úpravami. To se stalo například i s článkem J. Balčikonise otištěným v tomto souboru, který se v pozdním sovětském období dostal do Sebraných spisů (viz Balčikonis 1982: 193–200). Tím sice nebyla litevská vědecká pravda porušena, ale objektivní podmínky raného poválečného sovětského období, v nichž litevská studia existovala, byly, dalo by se říci, přikrášleny. 3. SIMPLIFIKACE JAKO FORMA PROJEVU IDEOLOGIZACE Často se hovoří o různém stupni ideologizace, zejména s vědomím, že se může projevovat jak formou, tak obsahem. Je však zřejmé, že v raném poválečném období nelze formu a obsah od sebe oddělit – sovětských projevů tam bylo tolik. Docházelo však i k deformacím vědeckého obsahu, které vedly ke zjednodušenému zobrazení jazykového jevu neboli k simplifikaci (o simplifikaci viz Mikulėnienė 2022: 137–139). Simplifikace ideologizovaného obsahu se projevuje především zamlčováním – autoři ji volili, když chtěli zveřejnit nikoli celou pravdu, ale jen její část. Například v publikaci J. Kruopase je zamlčena profese Antanase Baranauskase a Kazimierase Jauniuse (JK 150), nepřesně je uvedeno pracoviště A. Baranauskase – Kaunský seminář (JK 150). O zkresleních lingvistického obsahu v publikacích J. Kruopase psal také Algirdas Sabaliauskas (1998: 16). Nejsnáze rozpoznatelná forma simplifikace však souvisí s různými dogmaty marxismu-leninismu aplikovanými na lingvistický obsah. Kromě již zmíněné kritiky Marrovy teorie se obsah pokoušeli ideologizovat různými stalin(ist)ickými myšlenkami, například zobrazovat zvláštnosti fungování jazyka prostřednictvím vztahu základny a nadstavby, srov.: N. J. Marr a někteří další lingvisté, kteří pohlíželi na jazyk jako na nadstavbu, se domnívali, že v sovětské epoše, po uskutečnění grandiózního společenského převratu a při formování sovětské kultury, musí dojít k hlavnímu revolučnímu převratu i v samotném jazyce, anebo musí být tento převrat proveden umělými prostředky. 46 BENDRINĖ KALBA | 96 Soudruh Stalin s mimořádnou jasností dokázal, že jazyk není zrozen z té či oné základny, nýbrž z celého průběhu dějin společnosti a základen v průběhu věků; nevytvořila jej pouze jedna třída ani jedna generace, ale úsilí celé společnosti, všech tříd a stovek generací. Proto je nesmyslné a nesprávné usilovat o to, aby se po každém převratu dosavadní struktura jazyka, jeho gramatická stavba a základní slovní fond ničily a nahrazovaly novými. Stejně absurdní je hledat ve vývoji jazyka výbuchy, jaké se vyskytují ve vývoji společenských jevů základnové a nadstavbové povahy KU 68. Výrazný obraz třídního boje, Západu a Východu – jako nepřátel a přátel –, jímž se zkreslují dějiny Litvy, srov.: Prosazení ruštiny v našem písemnictví je třeba chápat v podmínkách tehdejší doby, kdy se na území Litevského velkoknížectví nacházely oblasti obývané Rusy, Bělorusy a Ukrajinci a projevovala se zde politická a kulturní spolupráce národů; kdy křesťanství přicházelo k litevskému národu ze Západu s mečem, zatímco z Východu přicházel vliv vyšší kultury jako projev svobodné spolupráce; kdy se společně projevovalo úsilí Litevců a Rusů rozdrtit společného nepřítele – německé uchvatitele; kdy se vliv ruské kultury a jazyka silně projevoval na dvoře velkoknížete a ve vrstvách šlechty. Tento jazyk sehrál významnou úlohu v politickém a kulturním životě Litvy JK 137–138. Teorie třídního boje byla uplatněna i v dialektologii: rozlišovaly se nejen územní, ale i sociální dialekty, přičemž těm druhým byl ihned přisuzován negativní přídech a byly přímo označovány za církevně-feudální žargon (JK 156, 157). Stalinistické učení mohlo obecně ovlivnit (a také ovlivnilo) složitý osud litevské dialektologie a dialektologů (Juoze Senkuse a Juoze Aleksandravičiuse) v daném období, srov.: Dnes lze říci, že dialekty litevštiny jako samostatné jazykové systémy již neexistují, že si rychle osvojují slovní zásobu a tvary spisovného jazyka a že jejich staré, nepotřebné prvky jsou důležité pouze pro dějiny jazyka <...>. Proto by každý pokus uměle obnovovat a oživovat dialekty představoval reakční, vývoji národa a národního jazyka odporující jev JK 161. Nebo se při propagaci ateismu neustále zdůrazňuje negativní vliv církve, srov.: Nejvýznamnější památky starší písemnosti, bez ohledu na jejich reakční obsah a účel, sehrály určitou pozitivní úlohu při utváření a vývoji litevského spisovného jazyka JK 140. Vládnoucí společenské vrstvy lákala privilegia polských pánů, panské zvyky a jazyk; zřekly se proto svého jazyka, odnárodnily se a staly se zcela cizími a nepřátelskými vůči litevské kultuře a zájmům své země. Záleželo jim na tom, aby litevský lid držely spoutaný DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 47 pouty nevolnictví a náboženskými pověrami, materiálním i duchovním otroctvím, aby z poslušných, „boží vůli“ oddaných nevolníků měla co největší prospěch ĮK 140. Přesto je třeba uznat, že ne všechna lingvistická témata měla stejný dopad: především se odrazy sovětského života měly objevit (a také objevily) v lexikografických pracích. K. Ulvydas (1953: 79) porovnal jazyk prvních litevských písemných památek se současným jazykem a poukázal na nejdůležitější jevy lexikálních změn (jde o zánik toho, co je překonané a zastaralé; nové užívání starých jazykových prvků a vznik nových slov v jazyce). Právě na poslední z těchto jevů se soustředila pozornost lingvisty: podle K. Ulvyda jsou i dříve užívaná slova (jako strana, komunismus, třída, rodina, kmen, národnost, národ, demokracie, lid, socialismus atd.) naplněna novým významovým (dnes bychom řekli ideologickým) obsahem. Setkáváme se například se snahou zjednodušit samotný význam slova tím, že mu byl přisouzen politický obsah, srov.: <...> slovo nakladatelství bylo velmi vhodně utvořeno a bylo známo již dříve, do zásoby aktivní slovní zásoby však proniklo a konkrétní obsah získalo teprve v letech sovětského zřízení, kdy byli ze vydávání knih vytlačeni spekulanti a namísto dřívějších soukromých knižních vydavatelství založených na podnikatelských principech bylo zřízeno Státní nakladatelství Litevské SSR KU 71. Zvlášť je zde třeba zmínit také samostatnou podskupinu nových slov – speckursas, specfondas, partorgas, komjaunimas, agitpunktas atd., která se v litevském komunistickém tisku začala utvářet již před rokem 1940 (Ulvydas 1953: 83). Je proto pochopitelné, proč byli lexikografové opakovaně kritizováni, a zejména autoři Velkého slovníku litevského jazyka v čele s J. Balčikonisem, kteří nevěnovali nové slovní zásobě požadovanou pozornost, srov.: <...> při vydávání Velkého slovníku litevského jazyka nebyla dodržována zásada výběru lexika a frazeologie a uváděná slova nebyla dostatečně vědecky charakterizována. Lexikum a frazeologie shromážděné v předchozích letech byly zastoupeny příliš široce, zatímco nové jen příliš skrovně. Někdy dokonce lexikum, které nevzdělaní duchovní ze svého feudálně-církevního žargonu násilím vnucovali litevskému písemnému jazyku a které bylo v procesu vývoje spisovného jazyka odmítnuto, zastínilo tu část slovní zásoby, jež vykazuje tendenci přetrvat, prosadit se a vytvářet nové odvozeniny KU 73–74. Stejným směrem ideologizace se měla ubírat i litevská terminologie, srov.: Ruský jazyk je v tomto ohledu ohniskem, odkud se nejnovější vědecké termíny šíří a vyzařují nejen do jazyků všech bratrských národů Sovětského svazu, ale také do jazyků celého světa KU 90. 48 BENDRINĖ KALBA | 96 Z citací je tedy zřejmé, že o výsledcích výzkumu zveřejněných v publikacích z roku 1953 by bylo obtížné hovořit. Jestliže je celý obsah publikace podřízen ideologii, pak bude pochopitelně ideologický i výsledek. ZÁVĚRY 1. Obsah jazykovědných článků publikovaných v poválečném období neměl a nemá jednotnou vědeckou a/nebo historickou hodnotu. Může se lišit větším či menším stupněm ideologizace, a tomu odpovídajícím způsobem i kompozicí publikace. 2. Ideologicky povinná jazyková klišé se mohla používat v celém textu publikace, nebo pouze v úvodní a závěrečné části. V prvním případě je ideologizován celý vědecký obsah, ve druhém může článek, byť ideologicky „orámovaný“, zůstat zachován, aniž by pozbyl své vědecké hodnoty. 3. Z provedené analýzy vyplývá, že ideologizaci dobových publikací lze rozpoznat podle určitých prvků typických pro tehdejší jazykovědu: metodologických východisek vyjádřených formulovaným cílem a úkoly článku; výběru „správného“ objektu, zkoumaného materiálu a výzkumné metody; vědeckého aparátu, tj. s ohledem na uvedenou a citovanou literaturu; struktury článku – klišé na začátku a na konci článku; souvislostí vědeckého obsahu s dobovou ideologií. 4. Poválečné jazykovědné články obsahují mnoho případů zjednodušování ideologizovaného obsahu, vyjádřených zamlčováním a/nebo zkreslováním lingvistického obsahu. Pro současné čtenáře je nejsnáze rozpoznatelná ta forma zjednodušování, která souvisí s různými dogmaty marxismu-leninismu aplikovanými na obsah jazykovědných článků. 5. Prostředky vyjadřování vědeckého myšlení – ideologizované a/nebo zjednodušené stylistické figury – stírají osobitost stylu autora článku. Při hodnocení jazykovědných prací z padesátých let by proto nemělo být z tvorby a života slavných lingvistů unáhleně vymazáváno autentické dobové klišé, které tehdy bylo povinné. Ve snaze vyjádřit skutečnou úctu svým učitelům, kteří přežili mimikry raného sovětského období, bychom neměli ničit kontextovou historickou vrstvu, která může být současným čtenářům zcela neznámá. DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 49 ŠALTINIAI JB – Balčikonis Juozas. Rusų mokslininkų įnašas į lietuvių kalbos mokslą. – Lietuvių kalbos ir kultūros klausimai J. V. Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais šviesoje: straipsnių rinkinys, vyr. red. J. Žiugžda, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1953, 59–66. JK – Kruopas Jonas. Lietuvių literatūrinė kalba ir dialektai J. V. Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais šviesoje. – Lietuvių kalbos ir kultūros klausimai J. V. Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais šviesoj: straipsnių rinkinys, vyr. red. J. Žiugžda, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1953, 133–165. KU – Ulvydas Kazys. Lietuvių literatūrinės kalbos vystymasis tarybinės santvarkos metais. – Lietuvių kalbos ir kultūros klausimai J. V. Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais šviesoje: straipsnių rinkinys, vyr. red. J. Žiugžda, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1953, 67–91. LITERATŪRA Balčikonis Juozas 1982: Rusų mokslininkų įnašas į lietuvių kalbos mokslą. – J. Balčikonis. Rinktiniai raštai 2, sud. A. Pupkis, Vilnius: Mokslas, 193–200. Keinys Stasys, Morkūnas Kazys, Sabaliauskas Algirdas 1998: Jono Kruopo „Rinktiniai raštai“. – J. Kruopas. Rinktiniai raštai, sud. S. Keinys, K. Morkūnas, A. Sabaliauskas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų institutas, 9–10. Krikštopaitis Juozas A. 2013: Išmintis, atsiverianti pažinimo kelyje, Vilnius: Mintis. KTLTL 1952: Kolūkinė tematika lietuvių tarybinėje literatūroje: konferencijos medžiaga, Lietuvos TSR mokslų akademija, Lietuvių literatūros institutas (atspaudas iš „Pergalės“ 1952 m. Nr. 1), Vilnius. LKKK 1953: Lietuvių kalbos ir kultūros klausimai J. V. Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais šviesoje: straipsnių rinkinys, vyr. red. J. Žiugžda, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. LKLI 1973: Lietuvių kalbos ir literatūros institutas. Lietuvos TSR mokslų akademija, Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, par. A. Seselskytė, red. A. Jonynas, Vilnius: Mintis. Matulis Juozas 1953: Draugo Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais reikšmė tarybinio mokslo vystymesi. – Lietuvių kalbos ir kultūros klausimai J. V. Stalino veikalų kalbos mokslo klausimais šviesoje: straipsnių rinkinys, vyr. red. J. Žiugžda, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 3–25. 50 BENDRINĖ KALBA | 96 Mikulėnienė Danguolė 2022: Lietuvių kalbos instituto istorija 2: kalbotyros aneksija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Sabaliauskas Algirdas 1998: Kalbininkas Jonas Kruopas. – J. Kruopas. Rinktiniai raštai, sud. S. Keinys, K. Morkūnas, A. Sabaliauskas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų institutas, 11–23. Seselskytė Angelė 1981: Lietuvių kalbos ir literatūros institutas. Lietuvos TSR mokslų akademija, Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, red. kolegija: K. Doveika, A. Jonynas (red.), K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas. Šinkūnienė Jolanta 2014: Lietuviškojo humanitarinių ir socialinių mokslų diskurso ypatybės: mokslo studija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistika.lt/object/LT-LDB-0001:B.03~2014~1477229314358/B.03~2014~1477229314358.pdf (žiūrėta 2023 02 12). Ulvydas Kazys 1995: Kazys Ulvydas. Bibliografija, sud. I. Andriukaitienė, red. K. Morkūnas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Gauta 2023 07 27 Priimta 2023 08 18 DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ EXPRESSION OF IDEOLOGIZATION IN POST-WAR LITHUANIAN LINGUISTICS Summary This article aims to analyse the methods of ideologization applied in Lithuanian linguistic academic literature during the post-World War II period. Based on a series of publications by the prominent academic linguists Juozas Balčikonis, Jonas Kruopas and Kazys Ulvydas, the study investigates the shaping of Lithuanian linguistics in the 1950s with a view of identifying the diversity of forms of ideologization reflected in the nature and structure of post-war linguistic activities. The aim of this article is to analyse, with referring to primary sources (articles written during the early post-war period by linguists Juozas Balčikonis, Jonas Kruopas and Kazys Ulvydas), a selection of linguistic publications in order to develop an algorithm for conducting more in-depth studies of the soviet-period linguistic activities. The tasks of the study were to (1) analyse the methods of ideologization and their expression in Lithuanian linguistic academic literature based on the publications on the time; (2) identify the ways in which the content of Lithuanian linguistics was being shaped during the post-war period; (3) summarise the results of the study. DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 51 The analysis conducted shows that the publications of the early post-war period are all characterised by a near-identical macrostructure. Ideologically mandatory linguistic cliches were used either throughout the entire text or just in the foreword and conclusion of the article. In the first case, the entire academic content was ideologized, while in the second example, publications – although ideologically “framed” – could still retain their academic value. The analysis shows that early post-war ideologization displayed certain characteristic elements used in linguistic publications: methodological provisions expressed through the aim of the article and the tasks set; the “correct” choice of object, material and method of research; the academic apparatus, i.e. referencing the literature listed and quoted; the structure of the article – the cliches in beginning and the ending; the correlation between the academic content and the ideology of the time. Post-war linguistic articles display frequent simplification of ideologized content which is often expressed through ellipsis or distortion of linguistic content. The most recognisable form of simplification is related to various Marxist-Leninist dogmas adapted to linguistic content. The unique style of the author is often steamrolled through the use of specific (and simplified) figures of speech as a means of expressing academic thought. This is why, when assessing the linguistic work conducted by prominent Lithuanian academics in the 1950s, it is helpful not to discard the authentic cliches appearing in their works and biographies. KEYWORDS: Lithuanian linguistics, lexicography, dialectology, language history, ideologization, simplification. DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ IDEOLOGIZACIJOS RAIŠKA POKARIO LIETUVIŲ KALBOTYROJE Santrauka Šiame straipsnyje, remiantis ankstyvojo pokario publikacijomis, kurių autoriai – žymūs Lietuvių kalbos instituto mokslininkai kalbininkai Juozas Balčikonis, Jonas Kruopas ir Kazys Ulvydas, – siekiama išnagrinėti kalbinėje mokslinėje literatūro 52 BENDRINĖ KALBA | 96 je taikytus ideologizacijos būdus ir išsiaiškinti, kaip pokariu buvo formuojamas lietuvių kalbotyros turinys. Atsižvelgiant į kalbotyros darbų specifiką ir struktūrą, bandoma identifikuoti ideologizacijos raiškos įvairovę. Šio straipsnio tikslas – remiantis pirminiais šaltiniais – ankstyvuoju pokariu kalbininkų Juozo Balčikonio, Jono Kruopo, Kazio Ulvydo parašytais straipsniais, – atlikti pasirinktų kalbinių publikacijų analizę ir jos pagrindu sudaryti algoritmą tinkamą išsamesnėms sovietinio laikotarpio kalbotyros darbų studijoms. Todėl išsikelti ir atitinkami uždaviniai: 1) remiantis to meto publikacijomis, išnagrinėti kalbinėje mokslinėje literatūroje taikytus ideologizacijos būdus ir jų raišką; 2) išsiaiškinti, kaip pokariu buvo formuojamas lietuvių kalbotyros turinys; 3) apibendrinti šio tyrimo rezultatus. Atlikta analizė parodė, kad ankstyvojo pokario publikacijoms būdinga beveik vienoda makrostruktūra. Ideologiškai privalomos kalbinės klišės galėjo būti vartojamos visame publikacijos tekste arba tik įvadinėje ir baigiamojoje dalyse. Pirmuoju atveju ideologizuojamas visas mokslinis turinys, antruoju – nors ir ideologiškai „įrėmintas“, straipsnis gali išlikti nepraradęs savosios mokslinės vertės. Iš atliktos analizės matyti, kad to meto publikacijų ideologizacija gali būti atpažįstama iš tam tikrų to meto kalbotyrai būdingų elementų: metodologinių nuostatų, išreikštų nusakytu straipsnio tikslu ir uždaviniais; „teisingo“ objekto, tiriamosios medžiagos bei tyrimo metodo pasirinkimo; mokslinio aparato, t. y. atsižvelgiant į nurodytą ir cituojamą literatūrą; straipsnio struktūros – straipsnio pradžios ir pabaigos klišių; mokslinio turinio sąsajų su to meto ideologija. Pokario kalbotyros straipsniuose gausu ideologizuoto turinio simplifikacijos, išreikštos nutylėjimu ar lingvistinio turinio iškraipymu, atvejų. Lengviausiai atpažįstama simplifikacijos forma yra susijusi su įvairiomis marksizmo-leninizmo dogmomis, pritaikytomis kalbotyriniam turiniui. Mokslinės minties raiškos priemonėmis – specifinėmis (ir simplifikuotomis) stilistinėmis figūromis – dažnai suniveliuojamas paties autoriaus stilistikos savitumas. Todėl, vertinant kalbotyrinius šeštojo dešimtmečio darbus, iš garsiųjų kalbininkų kūrybos ir gyvenimo nereikėtų skubėti trinti autentiškų to laikotarpio klišių. ESMINIAI ŽODŽIAI: lietuvių kalbotyra, leksikografija, dialektologija, kalbos istorija, ideologizacija, simplifikacija. DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] DANGUOLĖ MIKULĖNIENĖ. Ideologizacijos raiška pokario lietuvių kalbotyroje 53