Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme

RITA MILIŪNAITĖ Institut litevského jazyka ORCID id: orcid.org/0000-0002-2292-1818 OBLASTI VĚDECKÉHO VÝZKUMU: jazyková politika, normativní lingvistika, sociolingvistika, neologie, jazykové technologie. DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2023.96.01 POJETÍ KVALITY VEŘEJNÉHO JAZYKA V ZÁKONĚ LITEVSKÉ REPUBLIKY O STÁTNÍM JAZYCE KLÍČOVÁ SLOVA: jazyková politika, veřejný jazyk, správnost jazyka, funkčnost jazyka, kvalita jazyka. ANOTACE Článek se zabývá jedním aspektem zákona Litevské republiky o státním jazyce a jeho pozdějších návrhů: jeho cílem je zjistit, jak jsou v tomto zákoně, který byl v roce 2012 zařazen na seznam ústavních zákonů, formulována právní ustanovení týkající se kvality veřejného jazyka a jak se v průběhu času měnilo pojetí tohoto pojmu. Zkoumaný aspekt příznačně odráží dlouhou a ne zcela souvislou legislativní cestu zákona o státním jazyce od roku 1995 do současnosti. Jsou probírány dvě složky kvality veřejného jazyka – správnost a funkčnost jazyka – a odhaluje se jejich vztah k různým oblastem užívání veřejného jazyka. Ukazuje se, jak jsou v různých návrzích zákona o státním jazyce hranice těchto oblastí vymezovány odlišně a jak jsou formulovány výjimky a výhrady. Pozornost je věnována pojmu funkční účelnosti, který je navržen v jednom z návrhů zákona o státním jazyce z roku 2023 a jehož obsah v některých případech představuje výjimku z požadavku na správnost veřejného jazyka. Jsou rozlišeny čtyři nejtypičtější případy, kdy lze z důvodu funkční účelnosti nedodržovat normy spisovného jazyka, a je vznesena diskusní otázka, jak by se to mělo promítnout do právních ustanovení tohoto zákona. ABSTRAKT Článek se zabývá jedním aspektem zákona Litevské republiky o státním jazyce a jeho pozdějších návrhů a snaží se zjistit, jak tento zákon, který byl v roce 2012 zařazen na seznam ústavních zákonů, formuluje právní ustanovení týkající se RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 9 kvality veřejného jazyka a jak se pojem této kvality v průběhu času měnil. Zkoumaný aspekt příznačně odráží dlouhý a někdy ne zcela přímočarý vývoj zákona o státním jazyce od roku 1995 až do současnosti. Článek se zaměřuje na dvě složky kvality veřejného jazyka: správnost a funkčnost jazyka, přičemž odhaluje jejich souvislost s různými oblastmi užívání veřejného jazyka. Ukazuje, jak různé návrhy zákona o státním jazyce odlišně vymezují hranice těchto oblastí a jak formulují ustanovení a výhrady. Dále pojednává o pojmu „funkční účelnost“, který je obsažen v jednom z návrhů z roku 2023 a jehož obsah v některých případech představuje výjimku z požadavku na správnost veřejného jazyka. Článek rovněž vymezuje čtyři nejcharakterističtější případy, kdy lze normy spisovného jazyka nerespektovat z důvodu funkční účelnosti, a předkládá k diskusi otázku, jak by se to mělo odrazit v právních ustanoveních zákona. ÚVOD Globalizace, procesy demokratizace společností východoevropských zemí, které začaly na konci 20. století, rozvoj internetu a informačních technologií, včetně pozdějšího průlomu technologií umělé inteligence, a také neustále přicházející vlny masové migrace vytvářejí proměnlivé podmínky pro fungování jazyků. Proto se intenzivněji diskutuje o různých otázkách jazykové politiky, zejména o těch, které se týkají užívání státních jazyků. Vzniká potřeba znovu promyslet úlohu jazyků v současných vícejazyčných a mnohokulturních společnostech s ohledem na rozmanitost jejich variant a forem. Proč je jazyk v zemi politicky důležitý? Lze říci, že je hybnou silou rozvoje státu: jazyk utváří politické postoje, vytváří duchovní, morální a intelektuální obsah a je prostředkem správy státu i integrace a soudržnosti občanské společnosti. Jazyková politika státu je tedy jedním z nástrojů rozvoje státu. V Litevské republice upravuje užívání státního jazyka dosud platný zákon o státním jazyce (dále jen „ZSJ“), přijatý již v roce 19951. Konkretizuje ustanovení článku 14 Ústavy Litevské republiky, podle něhož je státním jazykem litevština, a stanoví „užívání státního jazy- 1 Toto tvrzení platí v době, kdy se článek připravuje k tisku, situace se však může kdykoli změnit, neboť v roce 2023 byly v Seimu Litevské republiky zaregistrovány dva nové alternativní návrhy ZSJ. 10 BENDRINĖ KALBA | 96 … dopad na veřejný život v Litvě, ochranu a kontrolu státního jazyka a odpovědnost za porušení zákona o státním jazyce“ (VKĮ 1995, čl. 1). Některá ustanovení tohoto zákona již zcela neodpovídají proměňující se politické, ekonomické, sociální a kulturní realitě státu, a proto je pochopitelné, že vzniká potřeba zákon VKĮ revidovat. Za téměř tři desetiletí se o to nejednou někdo pokusil, avšak v důsledku různých politických peripetií dosud žádný nový návrh tohoto zákona v Seimasu Litevské republiky neprošel všemi nezbytnými procedurami, aby mohl nahradit zákon VKĮ přijatý v roce 1995 (dále jen VKĮ 1995). Jedno z důležitých ustanovení tohoto zákona se týká kvality veřejného jazyka. Cílem článku je zjistit, proč a jak se v návrzích zákona VKĮ měnilo pojetí kvality veřejného jazyka a s jakými obtížemi se setkáváme při jeho vymezování. Hlavními prameny výzkumu jsou VKĮ 1995 a sedm návrhů zákona VKĮ z let 2006–2023, které byly projednávány v Seimasu Litevské republiky, jeho výborech a pracovních skupinách jazykových institucí. Vychází se také ze zkušeností a osobních poznámek shromážděných od roku 2012 při zkoumání těchto návrhů a při předkládání návrhů politikům na institucionální úrovni. Článek aktualizuje pojem kvality jazyka, který se v diskurzu jazykové politiky používá jen zřídka, a zabývá se také obsahem pojmů veřejný jazyk, jazyková správnost a funkčnost. Jsou tedy stanoveny tyto úkoly: 1) charakterizovat problematiku kvality veřejného jazyka a její místo v jazykové politice; 2) prozkoumat pojetí kvality veřejného jazyka (správnosti a funkčnosti) předložené v zákoně VKĮ 1995 a pozdějších návrzích a určit změny v jeho obsahu; 3) posoudit účelnost pojmů jazyková správnost a funkčnost v návrzích zákona VKĮ. Používá se kvalitativní (analytická) výzkumná metoda, jejímž cílem je zasadit pojmy kvalita veřejného jazyka, jazyková správnost a funkčnost do kontextu, interpretovat je a vymezit jejich teoretickou perspektivu v zákoně o státním jazyce; dále se používá srovnávací analýza znění zákonů, jejímž cílem je vyzdvihnout ustanovení různých návrhů zákona VKĮ týkající se kvality veřejného jazyka. Článek se však nezabývá praktickým uplatňováním zkoumaných ustanovení o státním jazyce v oblasti kvality veřejného jazyka. Konkrétní dohled nad kvalitou veřejného jazyka, tj. činnost založená na opatřeních regulace státního jazyka, do značné míry závisí na systému jazykového dohledu fungujícím v daném státě a vyžadoval by samostatný výzkum. Článek se kromě úvodu skládá ze tří částí, shrnutí a seznamů pramenů a literatury. První část odhaluje problematiku kvality veřejného jazyka, RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 11 její místo jako předmětu zákona VKĮ v kontextu jazykové politiky a charakterizuje problematiku této oblasti. Ve druhé a třetí části se aspekt kvality veřejného jazyka v zákoně VKĮ 1995 a pozdějších návrzích zkoumá s ohledem na to, jak se měnilo pojetí jazykové správnosti a funkčnosti. 1. PROBLEMATIKA KVALITY VEŘEJNÉHO JAZYKA V KONTEXTU JAZYKOVÉ POLITIKY Pojem veřejný jazyk je pro jazykovou politiku důležitý jako předmět zákona VKĮ, neboť jako protiklad soukromého jazyka vymezuje hranici (byť ne vždy chápanou stejně) mezi regulovanými oblastmi užívání státního jazyka a těmi, které jsou ponechány zcela samoregulaci. Australský spisovatel, scenárista, poradce politiků a autor projevů pro veřejné činitele Don Watson píše, že veřejný jazyk není jazyk, jímž oslovujeme své milované, doručovatele dopisů, děti či zvířata (Watson 2003: 1–2). Je to jazyk veřejného života – oficiální jazyk politických a obchodních lídrů, úředníků a vzdělávacího systému, tedy jazyk moci a vlivu. V dokumentech jazykové politiky Litevské republiky se obsah tohoto pojmu obvykle objasňuje výčtem oblastí společenské činnosti, v nichž se veřejný jazyk používá. Svarstant vieną iš VKĮ projektų (VKĮp 2022), pasiūlyta į vartojamų sąvokų sąrašą įtraukti ir apibrėžti sąvoką viešojo gyvenimo sritis, nes pačiame dokumente ji vartojama, tačiau nėra nusakytas jos turinys, t. y. neaišku, ką apima VKĮ kaip reguliavimo objektą. Tai pasidarė ypač aktualu pastaruoju metu, kai viešumoje (pavyzdžiui, socialiniuose tinkluose ir kitomis elektroninės komunikacijos formomis) ėmė funkcionuoti ne tik bendrinė kalba, bet ir kitos kalbos atmainos. Siūlymas buvo toks (jis į pataisytą VKĮp 2023a ir įtrauktas): Oblast veřejného života – oblast činnosti společnosti, v níž se používá státní jazyk. Za oblasti veřejného života se považují: zákonodárství a prosazování práva, veřejná správa (činnost institucí, úřadů, podniků a organizací působících v Litevské republice), informování veřejnosti, vzdělávání, věda, kultura, veřejné služby (obsluha a informování spotřebitelů), pracovněprávní vztahy. V jazykové politice je tedy obsah pojmu veřejný jazyk v současnosti užší než „veškerý jazyk používaný na veřejnosti“. Jazyk používaný na sociálních sítích a v jiných druzích elektronické komunikace spadá do oblasti regulace jazykové politiky v rozsahu, v jakém souvisí s veřejným zájmem, 12 BENDRINĖ KALBA | 96 veřejnými informacemi. Posledně uvedený pojem je ve VKĮp 2023a rovněž vymezen s ohledem na zákon Litevské republiky o informování veřejnosti (VIĮ 1996) a jeho podstatu vyjadřuje několik znaků: jde o informace, které šíří šiřitelé s určitým postavením, jsou veřejně dostupné a jsou určeny veřejnosti jako subjektu: Veřejné informace – veřejně zveřejňované mluvené a písemné informace, které veřejnosti šíří všechny působící instituce, úřady, podniky a organizace Litevské republiky nebo šiřitelé veřejných informací. Pojem kvalita jazyka dosud v Litvě není terminologizován, užívá se poměrně zřídka a jeho obsah není jasně vymezen. Při pojednání o vztahu veřejného jazyka k normám spisovného jazyka se častěji užívají termíny správnost, normovost apod., avšak jak bude patrné, tyto termíny již nezahrnují vše, co je k popisu tohoto vztahu zapotřebí v rozmanitosti jazykových variet a forem veřejně fungujících na počátku 21. století. 1.1. Složky jazykové politiky v měnících se podmínkách fungování jazyků V sociolingvistických pracích se obvykle uvádí, že jazykové plánování, o které se opírá jazyková politika, se podle rozsahu oblasti fungování jazyka a jeho vztahů ke společnosti skládá ze čtyř částí: status jazyka, jazyková struktura (systém a užívání, angl. language corpus), jazykové vzdělávání a prestiž jazyka (podrobněji viz: Baldauf 2006: 147–170; Miliūnaitė 2010: 233–238). S ohledem na to se připravují také různé dokumenty jazykové politiky (srov. Gairės 2018). Jejich prostřednictvím se v konkrétní zemi usiluje o regulaci jazykových vztahů, změn struktury spisovné variety, která obvykle tvoří základ státního jazyka (kodifikaci norem), stanovení podmínek výuky státního jazyka a utváření příznivých jazykových postojů společnosti ke státnímu jazyku. Vedle toho může být vytvořen systém dohledu nad státním jazykem, který by umožňoval kontrolovat, jak se uskutečňují cíle a úkoly jazykové politiky, a také průběžně sledovat a hodnotit stav statusu státního jazyka a kvalitu veřejného jazyka. V posledním desetiletí se jazyková politika a dohled nad státním jazykem v Litvě stále více zaměřují na problémy fungování státního jazyka, tj. jeho statusu, a nikoli na kvalitu veřejného jazyka. Proč? I kdybychom řekli, že spisovná litevština je již poměrně zralá, tak či RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 13 onak její kodifikace norem není vzhledem k měnícímu se úzu a jazykovým postojům uživatelů, které utvářejí různé mimojazykové podmínky, dokončeným procesem, a je tedy stále aktuální. Nové politické a sociolingvistické faktory však v současnosti skutečně více podněcují zájem o status státního jazyka. Za prvé zesílilo vzájemné působení jazyků. Angličtina výrazně ovlivňuje různé oblasti společenské činnosti i jednotlivé uživatele jazyka. Kromě toho v Litvě přibývá vícejazyčných přistěhovalců – ekonomických, politických i válečných uprchlíků –, což přináší řadu problémů s užíváním státního jazyka a jeho výukou, které je třeba řešit. Častěji se otevírají také otázky týkající se litevských občanů hovořících jinými jazyky (výuka mateřského jazyka, užívání osobních a místních jmen). Za druhé sociolingvistickou situaci v Litvě ovlivňuje obecný evropský kontext spisovných jazyků, které v současnosti procházejí obdobím poststandardizace (podrobněji viz Miliūnaitė 2022: 641–644). Internet a sociální sítě, které se od roku 1995 rozšířily, umožnily veřejně se vyjadřovat velkému množství lidí a nově vzniklý veřejný i soukromý internetový úzus výrazně proměnil veřejný informační prostor. Spisovný jazyk, který do té doby na veřejnosti převládal, se o tento prostor musí dělit s jinými varietami, zejména se substandardem (k pojmu viz Miliūnaitė 2022: 29–30). Neredigovaný jazyk vytvořil rozmanitost veřejného jazyka, ačkoli dříve to bývalo typické pouze pro soukromou komunikaci (Heuman 2022: 53). Za třetí se sebevyjádření stalo mimořádně důležitým, a to je jeden z důvodů, proč přibylo nových jazykových jevů a záměrných porušení normy. Veřejný úzus zároveň ukazuje, že znalost spisovného jazyka slábne. Za čtvrté rychle sílí nový faktor – na internetu přibývá textů vzniklých nepřirozeným způsobem (informací vytvořených strojovým překladem nebo generovaných chatboty založenými na umělé inteligenci apod.), jejichž kvalita v litevštině zdaleka není uspokojivá. Za páté se systém dohledu nad státním jazykem v Litvě liberalizuje. Již v roce 2019 bylo oficiálně upuštěno od správních sankcí za porušování požadavků na správnost veřejného jazyka a byl zrušen status Seznamu hrubých jazykových chyb (nikoli však samotný seznam chyb). Odpovědnost za kvalitu veřejného jazyka byla přenesena na samotné uživatele jazyka, tj. ponechána částečné samoregulaci: státem pověřené instituce kodifikují normy spisovného jazyka včetně terminologie, vydávají jazyková doporučení a očekává se, že se jimi bude společnost v určitých oblastech užívání veřejného jazyka řídit. Ačkoli spisov- 14 BENDRINĖ KALBA | 96 Seberegulace norem spisovného jazyka je v Litvě poměrně slabá (podrobněji viz Miliūnaitė 2018), část společnosti, stejně jako v jiných zemích, však přijímá ideologii spisovného jazyka, podle níž civilizovaná společnost potřebuje vědomě regulovanou jazykovou varietu pro plnění mnoha funkcí veřejného jazyka. V důsledku všech těchto změn se veřejné užívání jazyka stává mimořádně variantním, norma je vícecentrická, což znovu otevírá otázku kvality veřejného jazyka. Správný a funkční spisovný jazyk zajišťuje harmonické fungování všech institucí, přispívá k plynulejší veřejné komunikaci, je základem kvalitního vzdělávání a znakem kultury společnosti. Proto kvalita veřejného jazyka není opomíjena ani v ZSJ a jeho pozdějších návrzích. 1.2. Zákon o státním jazyce a jeho verze Změny ve společnosti a v životě státu vyžadují, aby byl ZSJ přijatý v roce 1995 přizpůsoben novým potřebám. Během tří desetiletí byla ustavena nejedna pracovní skupina, připraven nejeden zdokonalený návrh tohoto zákona a jeho upravené verze (2006, 2011, 2013, 2014, 2021, 2022, 2023), dosud však Lietuvos Respublikos Seimas žádný z návrhů neschválil. V roce 2012 byl ZSJ zařazen na seznam ústavních zákonů jako jeden z devíti zákonů, jimiž mají být upraveny zvláště významné společenské vztahy, a tím zajištěna jejich stabilita (Seznam 2012). Článek 69 Ústavy Litevské republiky navíc stanoví, že „ústavní zákony Litevské republiky se přijímají, hlasuje-li pro ně více než polovina všech členů Seimasu, a mění se nejméně třípětinovou většinou hlasů všech členů Seimasu“. To znamená, že význam a právní síla ZSJ vzrostly a možnost pozdějších změn po jeho přijetí se zmenšila. ZSJ tedy musí pokrývat všechny oblasti jazykové politiky a zakotvit zásadní ustanovení o fungování státního jazyka. Hlavními složkami ZSJ a pozdějších návrhů na jeho zdokonalení jsou zakotvení postavení litevštiny jako státního jazyka ve všech oblastech veřejného života společnosti, včetně vzdělávacího systému, zajištění kvality veřejného jazyka (především jeho správnosti), odpovědnost za plnění ustanovení tohoto zákona a systém dohledu nad jeho plněním. Postupem času se měnil, doplňoval a upřesňoval téměř výhradně obsah těchto složek. RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 15 2. POJETÍ SPRÁVNOSTI V různých právních předpisech souvisejících s užíváním, kodifikací a dohledem nad litevštinou jako státním jazykem, včetně ZSJ z roku 1995, je jazyková správnost označována za právní normu, avšak obsah tohoto pojmu (přesněji pojmu správný jazyk) je vymezen pouze v některých verzích návrhů. Správnost se nejčastěji nepřímo spojuje s dodržováním ustanovení usnesení Státní komise pro litevský jazyk (dále jen VLKK) a dalších kodifikačních zdrojů, které zakotvují pozitivní či negativní kodifikaci. Jinými slovy, za správné jazykové jevy se považují ty, které jsou uznány za normy spisovného jazyka, a za nesprávné ty, které jsou považovány za porušení norem spisovného jazyka (včetně jevů uvedených v Seznamu hrubých jazykových chyb, který, jak již bylo zmíněno, nebyl zrušen, pouze se od roku 2019 změnil jeho právní status). Jazyková správnost je tedy chápána jako odvozený pojem, jehož obsah a proměny určují zdroje norem spisovného jazyka a jejich porušování: normativní slovníky, gramatiky, soubory pravopisných a interpunkčních pravidel, jazykových doporučení apod. (podrobněji viz Miliūnaitė 2019: 125–126). Jak jsou ustanovení o jazykové správnosti konkrétně formulována v ZSJ a jeho pozdějších verzích a které složky utvářejí obsah pojmu správnosti? 2.1. Zákon o státním jazyce z roku 1995 Správnosti jazyka je ve VKĮ 1995 formálně věnováno pět článků kapitoly IX. Správnost státního jazyka. Pokoušejí se obsáhnout různé aspekty správnosti, rozlišované nikoli na základě jednoho logického principu, ale záběr je ještě širší. 1) Uvádí se, jak stát vytváří podmínky pro správné fungování litevštiny: Článek 19. Stát pečuje o prestiž správné litevštiny, vytváří podmínky pro ochranu jazykových norem, osobních jmen, místních názvů, nářečí a písemných jazykových památek, zajišťuje materiální zázemí pro fungování státního jazyka, všestranně podporuje jako prioritní vědní obor výzkum litevštiny a vědecké instituce, které se jí zabývají, a vydávání vědeckých a praktických knih o litevštině. 2) Je označena instituce, která má zvlášť za úkol pečovat o státní jazyk a jazykové normy tvořící základ správnosti: 16 BENDRINĖ KALBA | 96 Článek 20. Směr a úkoly péče o státní jazyk stanovuje a jazykové normy schvaluje Státní komise pro litevský jazyk. 3) Uvádí se, čích osob a kterých oblastí společenské činnosti se týká požadavek správnosti veřejného jazyka: Článek 21. Požadavky na znalost správné státní jazykové normy se zahrnují do předpisů o atestaci státních zaměstnanců, pedagogů, pracovníků sdělovacích prostředků a nakladatelství a uplatňují se s ohledem na kvalifikaci a zastávanou funkci. Článek 22. Litevské sdělovací prostředky (tisk, televize, rozhlas atd.) a všichni vydavatelé knih a jiných publikací musí dodržovat normy správné litevštiny. Článek 23. Všechny veřejné nápisy musí být správné. Článek 19 vymezuje sociolingvistický aspekt správného jazyka: žádoucí je, aby správný jazyk měl prestiž, tj. aby byl jazykem společností nejlépe hodnoceným a žádaným. V ZJ 1995 nejsou uvedena žádná podrobnější vysvětlení, co je správný jazyk, natož pak jakékoli výhrady nebo výjimky, kdy by bylo možné ve veřejném jazyce nedodržovat požadavky na správnost. Článek 20 pouze uvádí, že jazykové normy schvaluje VLKK. Z toho vyplývá, že se má za to, že správnost jazyka určuje to, o čem rozhodne tato instituce, a stát má vytvářet podmínky pro ochranu těchto norem (čl. 19). 2.2. Projekt nového znění ZJ z roku 2006 Prvním významným krokem k aktualizaci ustanovení ZJ 1995 byl projekt nového znění zákona Litevské republiky o státním jazyce, který připravila pracovní skupina kvalifikovaných právníků a lingvistů speciálně sestavená pro tento úkol a který byl zaregistrován v roce 2006 – návrh ZJ 2006. V zákonodárství obnovené nezávislé Litvy se postupně ustálila povinnost uvádět v právních předpisech definice nejdůležitějších pojmů, které se v nich používají. Tak se již postupovalo i při přípravě návrhů změn ZJ 1995. Pro pojetí správnosti v návrhu ZJ 2006 jsou důležité definice těchto pojmů uvedené v článku 2: RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 17 Spisovná litevština – kodifikovaný jazykový systém určený pro potřeby veřejného života, užívaný jako prestižní varianta litevštiny. Jazyková norma – jazykový fakt obecně uznávaný podle stanovených pravidel a jeho užívání v mluvené i psané podobě. Současnými prameny jazykových norem jsou normativní gramatiky litevštiny, normativní a schválené slovníky, rozhodnutí jazykových institucí a doporučení jazykovědy. Správný jazyk – psaný nebo mluvený jazyk založený na pravidlech litevské gramatiky, slovní zásoby, pravopisu a interpunkce a na dalších uznávaných pramenech jazykových norem. Uvedené definice pojmů mají z dnešního pohledu nedostatky. Zaprvé je spisovný jazyk chápán jako kodifikovaný útvar, přičemž se vychází ze stávající kodifikace. To by byla pravda, avšak kodifikace je pouze odrazem určitého období spisovného jazyka a zpravidla, zejména v dynamických fázích vývoje jazyků, zaostává za skutečnými normami. Taková definice spisovného jazyka tedy ukazuje statický stav této variety a neodhaluje možnost další kodifikace, přestože v důsledku změn v úzu je normování spisovného jazyka nepřetržitým procesem (srov. teorii cyklů jazykové kodifikace, Takahashi 2020: 162–167). Zadruhé nejsou obecné jazykové normy odlišeny od norem spisovného jazyka (VKĮ 1995 výrazem jazykové normy implicitně označuje pouze ty, které jsou vlastní spisovnému jazyku), což je důležité, protože kodifikace upravuje pouze normy spisovného jazyka. Navzdory těmto nedostatkům byl návrh VKĮ z roku 2006 důležitým krokem ke konkretizaci pojetí správnosti. Pojetí jazykové správnosti v návrhu VKĮ z roku 2006 vychází z několika hledisek. 1) Požadavky na správnost se vztahují na konkrétní oblasti veřejného užívání litevštiny uvedené v článku 20 návrhu tohoto zákona: Článek 20. Správnost litevského jazyka Jazyk právních předpisů, jiných veřejných dokumentů a veřejných informací státních a obecních institucí a úřadů, veřejných informací soukromých právnických osob, názvů litevských právnických osob zapisovaných do rejstříku, periodického tisku, knih a jiných publikací včetně elektronických, učebních pomůcek, veřejných písemných a ústních informací o zboží a službách, reklamy, veřejných nápisů a rozhlasových a televizních pořadů musí být správný. Palyginti su VKĮ 1995, taisyklingumo reikalavimai išplėsti. Pagal VKĮ 1995 3 straipsnio nuostatą įstatymai ir kiti teisės aktai turi būti rašomi valstybine kalba, o VKĮp 2006 20 straipsnyje jiems, be to, ir kitiems valstybės ir savivaldybių institucijų bei įstaigų viešiesiems dokumentams, jau 18 BENDRINĖ KALBA | 96 se rovněž vztahuje požadavek správnosti. Mezi oblasti veřejného užívání správného jazyka byly navíc zařazeny publikace v elektronické podobě, učební pomůcky, názvy litevských právnických osob zapisovaných do rejstříku a texty tehdy rychle se rozvíjejícího reklamního průmyslu (mluvené i psané). 2) Protože je správný jazyk v návrhu VKĮ z roku 2006 definován jako jazyk založený na pravidlech a dalších uznávaných pramenech norem, první odstavec článku 19 uvádí, kdo jazykové normy stanovuje: Článek 19. Normování litevského jazyka 1. Normy litevského jazyka hodnotí a směřování a úkoly ochrany litevského jazyka stanovuje Státní komise pro litevský jazyk, která působí podle tohoto zákona a zákona Litevské republiky o Státní komisi pro litevský jazyk. 3) V odstavci 2 článku 19 návrhu VKĮ z roku 2006 se rozšiřuje okruh subjektů, které musí dodržovat rozhodnutí VLKK, a tedy i požadavky na správnost veřejného jazyka: Článek 19. Normování litevského jazyka <...> 2. Rozhodnutí Státní komise pro litevský jazyk jsou závazná pro všechny právnické a fyzické osoby Litevské republiky. Požadavek na správnost veřejného jazyka v definovaných oblastech tak zůstává i v návrhu VKĮ z roku 2006 absolutní; nepřipouštějí se žádné výjimky pro případné odůvodněné porušení norem a samotný rozsah požadavku na správnost – jak z hlediska oblastí užívání, tak z hlediska subjektů – se rozšiřuje. Je třeba připomenout, že tento návrh se nikdy nestal platným zákonem. 2.3. Projekty Zákona o státním jazyce z let 2011–2013 V roce 2011 byl zaregistrován nový návrh zákona, kterým se mění Zákon o státním jazyce (návrh ZSJ 2011). V odstavci 1 článku 2 byla upřesněna definice pojmu spisovná litevština. Namísto přívlastku „normovaná“ bylo uvedeno „správná“: 1. Spisovná litevština – správná písemná nebo mluvená litevština založená na normách litevské slovní zásoby, gramatiky, pravopisu a interpunkce, určená pro potřeby veřejného života. To spolu s formulací „založená na normách“ (ještě přesnější by bylo „vycházející z norem“) lépe odpovídalo možnosti vývoje norem a změn v jejich kodifikaci RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 19 . Lze se domnívat, že v důsledku této úpravy již v seznamu pojmů návrhu ZSJ 2011 nebylo důvodné samostatně definovat pojem správný jazyk, a proto byl vypuštěn. Ještě zásadnější byly změny článku 20. Tento článek byl rozdělen na dvě části: Článek 20. Správnost litevského jazyka 1. Jazyk normativních právních předpisů, jiných veřejných dokumentů a veřejných informací státních a obecních institucí a úřadů, veřejných informací soukromoprávních právnických osob, periodického tisku, knih a jiných publikací včetně elektronických, učebních materiálů, veřejných písemných a ústních informací o zboží, službách a zakázkových pracích, reklamy, veřejných nápisů, filmů, divadelních představení, jazyk moderátorů rozhlasových a televizních pořadů a novinářů, titulky a podtitulky, jakož i názvy právnických osob zakládaných v Litevské republice musí být správný. 2. U jazyka filmu, divadla, krásné literatury a dalších oblastí umělecké tvorby se ustanovení odstavce 1 tohoto článku v případech stylisticky odůvodněných nepoužijí. Podstatné změny odstavce 1 článku 20 oproti návrhu ZSJ 2006 jsou tyto: 1) byly přidány dvě nové oblasti užívání veřejného jazyka – jazyk filmů a divadelních představení; 2) ustanovení o správnosti jazyka mluvených médií bylo zúženo. V návrhu ZSJ 2006 se navrhovalo uplatňovat požadavek správnosti na jazyk rozhlasových a televizních programů, zatímco v návrhu ZSJ 2011 se navrhuje uplatňovat tento požadavek pouze na jazyk moderátorů rozhlasových a televizních pořadů a novinářů. Zřejmě se přihlédlo k tomu, že se pořadů volného formátu v rozhlase a televizi účastní respondenti z různých sociálních skupin, kteří nemusejí mluvit spisovným jazykem a/nebo mohou používat nejrůznější stylisticky motivované jazykové prostředky charakteristické pro nestandardní jazyk, přičemž jazyk těchto osob není regulován právními prostředky. Kromě toho byla do článku 20 přidána nová část – odstavec 2, který vymezuje, kdy se na spisovný jazyk požadavek správnosti nevztahuje. Objevil se tak nový přístup k užívání spisovného jazyka (podrobněji viz část 3 publikovaného článku Pojetí funkčnosti). V článku 22 návrhu ZSJ 2011 byly přesněji vymezeny také funkce jedné z institucí dohlížejících na jazyk – Státní inspekce pro jazyk, mezi něž patří i kontrola dodržování usnesení VLKK a dalších normativních právních předpisů, které stanovují požadavky na užívání a správnost státního jazyka. O rok později, v polovině roku 2012, začala návrh ZSJ 2011 aktivně projednávat VLKK, právě v době, kdy začalo její nové funkční období. Dochované koncepty připomínek ukazují, že se navrhovalo rozšířit ustanovení článku 20, který stanoví, v jakých oblastech veřejného jazyka musí být jazyk správný – doplnit také jazyk vzdělávání a 20 BENDRINĖ KALBA | 96 vzdělávací proces. Argumentovalo se tím, že článek 8 zaručuje výuku v litevštině, a proto má mít každý občan nebo cizinec, který se učí litevsky, právo získat kvalitní vzdělání, a tedy i základy prestižní varianty litevštiny – spisovné litevštiny: Článek 8. Vzdělání 1. Každému občanovi Litevské republiky a cizinci, který má právo trvale nebo dočasně pobývat v Litevské republice, se zaručuje výuka v litevštině a studium litevského jazyka. Protože, jak bylo uvedeno v oddíle 1.2, byl v roce 2012 zákon VKĮ zařazen na seznam ústavních zákonů, byla vypracována a v roce 2013 zaregistrována aktualizovaná verze návrhu. Od VKĮp 2011 se lišila jen nepatrně a dlouho (až do roku 2016) byla projednávána jak ve VLKK, tak ve výborech Seimasu. Do VKĮp 2013 byly zahrnuty také návrhy, které vyplynuly z diskusí o VKĮp 2011. Zvláště důležitá je definice pojmu spisovná litevština v článku 2, doplněná o znak funkčnosti: 1. Spisovná litevština je správná a funkční litevština, založená na normách litevské slovní zásoby, gramatiky, pravopisu a interpunkce, v písemné nebo mluvené podobě a určená potřebám veřejného života. Pravděpodobně by nebylo možné přesně rekonstruovat a zdokumentovat celý proces návrhů VKĮp 2013 a jeho pozdějších změn, tím spíše, že se protáhl na celé funkční období tehdejšího Seimasu. Je třeba zmínit, že se při projednávání navrhovalo doplnit název článku 20, tedy přidat slovo „funkčnost“, avšak VKĮp 2013 na to nebral zřetel. Později, v dopise Seimasu ze dne 9. března 2015 (Raštas 2015), VLKK tento návrh zopakovala a do následných návrhů zákona VKĮ byl zanesen. V tomto dopise VLKK rovněž navrhla nahradit pojem jazyková norma přesnějším zněním norma spisovného jazyka. VKĮp 2013 nebyl přijat, protože se politici názorově rozešli v otázce pravopisu osobních jmen občanů Litvy a několika dalších jazykověpolitických otázkách důležitých pro národnostní společenství, které se týkaly užívání státního jazyka. 2.4. Varianty návrhu zákona VKĮ z let 2021–2023 Po delší přestávce byl v roce 2021 v Informačním systému právních předpisů zaregistrován návrh iniciovaný poslankyní Dalie Asanavičiūtė (VKĮp 2021), po němž následovalo v dalších letech několik dalších návrhů, zpracovaných na základě připomínek a návrhů různých institucí, včetně právního odboru Kanceláře Seimasu Litevské republiky RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 21 Jeho další varianty jsou VKĮp 20222 a VKĮp 2023a. Pravděpodobně stojí za to prozkoumat pouze ustanovení o správnosti veřejného jazyka formulovaná v posledně jmenovaném návrhu, protože předchozí dva návrhy nebyly v Seimasu aktivně projednávány a staly se základem pro přípravu VKĮp 2023a; ten na konci roku 2023, stejně jako alternativní VKĮ 2023b, ještě nebyl projednán. Jednou z mnoha otázek diskutovaných v pracovní skupině bylo právě pojetí kvality veřejného jazyka. Článku 19 VKĮp 2023a je věnována správnost a funkčnost jazyka: Článek 19. Správnost a funkčnost litevského jazyka Jazyk právních předpisů, dokumentů, prostředků masové komunikace, veřejných nápisů, informací o zboží a službách, učebních pomůcek a reklamy musí odpovídat normám spisovného litevského jazyka. Tento požadavek se neuplatní, pokud nejsou normy spisovného jazyka dodržovány z důvodu funkční účelnosti nebo pokud se používá odborný jazyk. V prvním odstavci tohoto článku je ve srovnání s předchozími návrhy VKĮ poněkud zestručněn seznam oblastí užívání veřejného jazyka, na něž se vztahují požadavky správnosti, v zásadě však souhrnně zahrnuje tytéž oblasti, které byly uvedeny v předchozích návrzích. Novinkou je, že v oddílu IV. Ochrana litevského jazyka se v bodě 3 článku 20 objevuje pojem kvalita veřejného jazyka: Článek 20. Opatření na ochranu litevského jazyka Stát právními, finančními a organizačními opatřeními zajišťuje ochranu litevského jazyka a vytváří podmínky k tomu, aby litevský jazyk mohl plnohodnotně fungovat ve všech oblastech veřejného života: <...> 3) pečuje o kvalitu veřejného jazyka (správnost a funkčnost), zajišťuje veřejnosti přístup k informacím o jazykových zdrojích a normách spisovného litevského jazyka <...>. Je však třeba říci, že tento pojem není v návrhu podrobněji vysvětlen; pouze je upřesněn v závorkách jako správnost a funkčnost. V roce 2023 byl v Seimasu zaregistrován také alternativní návrh VKĮp 2023b, mnohem podrobnější než předchozí návrhy, jehož iniciátorem byl poslanec Seimasu akad. prof. Eugenijus 2Připomínky k návrhu VKĮp 2022 předložila také Vědecká rada Institutu litevského jazyka na základě posouzení návrhu vypracovaného pracovní skupinou zřízenou speciálně k tomuto účelu (Závěry 2023). Na žádost autorů návrhu byla v dubnu 2023 vytvořena společná pracovní skupina složená ze zástupců Institutu litevského jazyka, VLKK a Státní jazykové inspekce, která připravila konkrétní návrhy na zdokonalení tohoto návrhu. Většina z nich byla zohledněna a v roce 2023 byla zaregistrována nová verze návrhu (VKĮp 2023a). 22 BENDRINĖ KALBA | 96 Jovaišase a podepsaný více než 30 členy Seimasu. Při posuzování tohoto návrhu z hlediska kvality veřejného jazyka je patrné, že některé jeho definice pojmů (spisovná litevština, jazyková norma, správný jazyk aj.) a ustanovení byly převzaty z návrhu zákona o státním jazyce z roku 2006; značná pozornost se navíc věnuje užívání vlastních jmen – osobních jmen občanů Litevské republiky a oficiálních i autentických zeměpisných názvů. Správnosti litevského jazyka (a v zásadě i jeho funkčnosti) je věnován článek 18, který se skládá ze tří odstavců: Článek 18. Správnost litevského jazyka 1. Jazyk právních předpisů, dalších veřejných dokumentů a veřejných informací státních a obecních orgánů a institucí, veřejných informací soukromých právnických osob, názvů litevských právnických osob zapisovaných do rejstříku, periodického tisku, knih a dalších publikací včetně elektronických, učebních pomůcek, veřejných písemných a ústních informací o zboží a službách, reklamy, veřejných nápisů, informací v tisku, rozhlasových a televizních pořadů a audiovizuálních děl musí být správný (musí odpovídat normám spisovného jazyka). 2. Požadavek stanovený v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na jazyk literárních a uměleckých děl ani audiovizuálních pořadů a děl, pokud nejsou dodržovány normy spisovné litevštiny z důvodu uměleckého vyjádření. 3. Jazyk médií, tiskovin a audiovizuálních děl musí redigovat kvalifikovaní redaktoři litevského jazyka, které zaměstnávají právnické osoby odpovědné podle zákona za obsah veřejně šířených informací. Stejně jako v předchozích návrzích zákona o státním jazyce jsou v odstavci 1 tohoto článku uvedeny oblasti užívání veřejného jazyka, na něž se vztahuje požadavek správnosti, zatímco odstavec 2 stanoví výjimku z důvodu uměleckého vyjádření (formulace se blíží návrhu zákona o státním jazyce z roku 2011). Zcela nový je odstavec 3 tohoto článku, který stanoví prostředek k zajištění správnosti veřejně šířených informací, totiž práci kvalifikovaných redaktorů litevského jazyka. Stanovením požadavků na užívání správného litevského jazyka je v článku 20 pověřena VLKK, zatímco Státní jazyková inspekce má mimo jiné dohlížet na dodržování těchto požadavků. Alternativní návrh zákona o státním jazyce z roku 2023b tedy stanoví ucelený, avšak na úsilí náročný systém prosazování správnosti veřejného jazyka – od stanovení požadavků přes jejich plnění až po dohled. 3. POJETÍ FUNKČNOSTI Ve vědách o jazyce znamená funkčnost, že jazyk je prostředkem, který plní určité funkce potřebné jeho uživatelům (podrobněji viz Nuyts 1989: 88–123). V jazykové praxi funkčnost jazyka v zásadě znamená dvě související věci: RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 23 1) používají se jazykové prostředky, které odpovídají cíli a funkci textu i záměrům autora, tj. konkrétní komunikační situaci; 2) dodržují se požadavky funkčních stylů a stylistické úrovně (stylové normy). 3.1. Zavádění ustanovení o jazykové funkčnosti do VKĮ Jak bylo patrné z předchozí kapitoly tohoto článku, od roku 2011 se do návrhů VKĮ začal postupně zavádět pojem jazykové funkčnosti, který svým obsahem doplňuje jeden z nejdůležitějších znaků spisovného jazyka – správnost. V komentářích k návrhům se uvádělo, že správnost není jediným znakem spisovného jazyka, který jej odlišuje od ostatních jazykových variet. Spisovný jazyk má plnit různé funkce v různých oblastech veřejného života (o nich se v zákoně hovoří samostatně: jde o oblast správy státu a jeho institucí, vědy, veřejných informací aj.). Je-li jazyk správný, ale nefunkční, nemusí vyhovovat potřebám veřejného života. Přídavné jméno funkcionalus, -i podle Mezinárodního slovníku cizích slov (TŽŽ 2013) znamená „dobře plnící praktickou funkci, odpovídající potřebám; užitečný, prospěšný“, a umožňuje tedy pružnější přístup i k některým nenormativním jazykovým jevům, které se ve veřejném jazyce užívají z odůvodněných příčin. Jak již bylo uvedeno v podkapitole 2.3, v článku 20 návrhu VKĮ z roku 2011 je ustanovení o požadavku správnosti veřejného jazyka v některých oblastech užívání jazyka upřesněno jednou výjimkou: 2. Na jazyk filmu, divadla, krásné literatury a dalších oblastí umělecké tvorby se v stylisticky odůvodněných případech ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevztahují. V diskusích o návrhu VKĮ z roku 2011 byla formulace „stylisticky odůvodněné případy“ značně kritizována pro svůj neurčitý obsah, který bylo možné vykládat velmi různě, a samotné ustanovení odstavce 20 článku bylo považováno za ustanovení bez konkrétních kritérií, podle nichž by se rozhodovalo, zda lze určitý případ užití jazyka označit za stylisticky odůvodněný, či nikoli. Je zcela pochopitelné, že pro ne všechny účastníky diskuse bylo přijatelné učinit předmětem právního předpisu stylové normy, které v mnoha případech závisí na kontextu a spadají do oblasti subjektivně vnímaného sebevyjádření autorů textu. Zároveň se však nepodařilo najít řešení, a výjimka týkající se „stylisticky odůvodněných případů“ se přenášela z jednoho návrhu do druhého. Měnil se také seznam oblastí užívání, na něž se tato výjimka vztahovala. Kolem roku 2014 bylo navrženo zařadit mezi tyto oblasti 24 BENDRINĖ KALBA | 96 „regionální tisk, knihy a jiné publikace psané nářečím, regionální rozhlasové a televizní pořady nebo jejich části“, toto ustanovení se však objevilo až v odstavci 2 článku 16 návrhu VKĮ z roku 2021: 16. článek. Správnost a funkčnost litevského jazyka <...> 2. U jazyka kina, divadla, krásné literatury a dalších oblastí umělecké tvorby, stejně jako u nářečního tisku, knih a jiných publikací napsaných v nářečí a nářečních rozhlasových a televizních pořadů nebo jejich částí se ustanovení odstavce 1 tohoto článku nepoužijí. Zároveň je patrné, že v čl. 16 odst. 2 návrhu zákona o státním jazyce z roku 2021 již nezůstala formulace „stylisticky motivované případy“. Na to bylo upozorněno v pozdějších jednáních, při nichž byla položena otázka, zda takové ustanovení není příliš široké a zda jsou v oblastech užívání veřejného jazyka uvedených v tomto odstavci stejně tolerovatelná nemotivovaná porušení norem spisovného jazyka jako motivované nenormativní vyjadřování. Jinými slovy, takové znění čl. 16 odst. 2 návrhu zákona z roku 2021 by umožňovalo chápat, že se na uvedené oblasti užívání ustanovení o správnosti vůbec nevztahuje. V čl. 17 odst. 2 návrhu zákona o státním jazyce z roku 2022 již výjimka pro užívání nářečí nezůstala a namísto stylistického odůvodnění se objevilo znění, podle něhož se má nedodržování norem spisovného jazyka ospravedlnit uměleckým výrazem: 17. článek. Správnost a funkčnost litevského jazyka 1. Jazyk právních předpisů, dokumentů a veřejných informací musí odpovídat normám spisovné litevštiny. 2. Tento požadavek se nevztahuje na jazyk literárních a uměleckých děl, pokud se normy spisovné litevštiny nedodržují z důvodu uměleckého výrazu. Jungtinė darbo grupė, rengdama siūlymus, kaip tobulinti VKĮp 2022, dėl šio straipsnio nuostatų daug diskutavo. Meninės raiškos kriterijus įvertintas kaip šiam įstatymui netinkamas, nes yra dar siauresnės apimties nei stilistinė motyvacija ir toks pat subjektyvus. Kaip parodyta 2.4 skelbiamojo straipsnio poskyryje, buvo pasiūlyta ne tik patikslinti viešosios kalbos sričių, kurioms taikomi taisyklingumo reikalavimai, sąrašą, bet ir pakeisti išlygos formuluotę: 19. článek. Správnost a funkčnost litevského jazyka <...> Tento požadavek se neuplatňuje, jestliže se od norem spisovného jazyka odchyluje z důvodu funkční účelnosti nebo jestliže se používá nářeční jazyk. RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 25 Namísto stylistické motivace a uměleckého vyjádření byl tedy zvolen pojem funkční účelnosti. Ve VKIp 2023a není definován, a proto je zapotřebí jej zvlášť vysvětlit. 3.2. Funkčnost jazyka jako rys současného veřejného jazyka Pojem funkční účelnost sahá až do 20. let 20. století, kdy vznikl Pražský lingvistický kroužek, který rozvinul myšlenky funkční lingvistiky. Jeho členové tvrdili, že hodnota jazykové jednotky závisí na komunikační situaci, v níž se používá. Tyto myšlenky významně ovlivnily normotvůrce meziválečné i pozdější spisovné litevštiny3. Do jaké míry lze tyto myšlenky uplatnit v současné jazykové praxi při zdůvodňování volby určitých jazykových jevů ve veřejném užívání z celé jejich rozmanitosti? Především je třeba mít na paměti zásadní změny v užívání jazyků a jejich vzájemném působení během celého století. Na počátku 21. století, kdy se do popředí výrazně dostávají otázky lidských práv a individuální identity, se rozmanitost jazykových jevů ve výzkumu jazykové variability vysvětluje nejen jako odraz sociální rozmanitosti společnosti, ale také jako sociálně sémiotický systém, v němž se jazykové prostředky využívají ke konstrukci různých sociálních rolí a identit (viz Eckert 2012: 94). Účelnost užívání jazykových jevů se tedy již spojuje nejen s funkcemi jazyka, ale také s individualizací jazykového vyjadřování. Tyto dva prvky by mohly tvořit obsah aktualizovaného pojmu funkční účelnosti, neboli funkčnosti jazyka, který je potřebný při pojednávání o celé rozmanitosti variet užívání jazyka. Funkční účelnost znamená, že s ohledem na funkce, které jazyk plní, se jeho vyjadřovací prostředky v každém případě přizpůsobují konkrétní komunikační situaci a jazykovým záměrům autora a nemusejí nutně odpovídat požadavkům správnosti. Za druhé je třeba znovu řešit otázku vzájemného působení správnosti a funkční účelnosti. Existují stanovená kritéria, na jejichž základě lze určit, kdy je jazykový jev užit účelně, ačkoli 3 Srov.: „<...> význam kritéria správnosti není třeba přeceňovat. Bylo by nerozumné například vyžadovat správnost ve všech dialozích umělecké literatury, někdy dokonce i v autorském textu, neboť <...> jistá dobře odůvodněná porušení norem jsou typickým rysem umělecké tvorby. I v tomto případě je však třeba dbát na účelnost: i nedodržování pravidel musí být účelné“ (Girdenis, Pupkis 1978: 65; zvýrazněno autory). 26 BENDRINĖ KALBA | 96 neodpovídá normám spisovného jazyka? Jinými slovy, je možné vždy objektivně určit, jakou funkci jazykový jev v konkrétním případě plní a s jakým záměrem se porušují normy? S ohledem na současné užívání veřejné litevštiny lze rozlišit čtyři výrazné případy, kdy funkční účelnost převažuje nad správností (srov. také Kniūkšta 1994: 10–14). Umělecký výraz. Jde patrně o nejzřetelnější projev funkční účelnosti, kdy se nerespektují normy spisovného jazyka ve snaze dosáhnout různých uměleckých cílů (například v krásné literatuře při vytváření individualizovaných charakteristik postav, v reklamě při snaze upoutat pozornost kupujících, zaměřit se na cílové skupiny apod.). Právě proto se umělecký výraz objevil ve více než jednom z analyzovaných návrhů zákona o státním jazyce. Typickým současným příkladem je dvoudílná kolekce písní Nykstančios lietuvių liaudies dainos, která se od roku 2020 šíří po internetu, později byla doplněna a vydána také na kompaktních discích a stala se obzvlášť populární mezi mladými lidmi. Jejím autorem je Lukas Šidlauskas, který vystupuje pod pseudonymem Šventinis bankuchenas. Do žánru profesionálně interpretovaných lidových písní jsou mistrovsky slity dvě zdánlivě neslučitelné věci: melodie litevských lidových písní, vybroušené během staletí, hra na nástroje lidové hudby a anglická slangová slovní zásoba odrážející současnou realitu (viz obr. 1 a 2). OBR. 1. Kolekce Nykstančių lietuvių liaudies dainų na internetu a komentář posluchače. Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=vfOyPMgV_c8. RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 27 OBR. 2. Text písně Ofisėli stiklainėli z kolekce Nykstančių lietuvių liaudies dainų. Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=vfOyPMgV_c8. Samotné čtení textů písní nevyvolává zvláštní dojem, avšak nenormativní lexikum, zdrobněliny typické pro folklor i pravopisné chyby záměrně vkládané do zapsaných textů, typické pro současnou elektronickou komunikaci, pomáhají spolu s bohatou hudbou vytvořit jemnou parodii tradičních lidových písní a zároveň výrazný, působivý umělecký efekt, a plní tedy nepochybně funkci uměleckého výrazu. Charakteristiky doby, sociální, ideologické apod. Tento případ funkční účelnosti se často objevuje v krásné literatuře, a lze jej tedy zařadit i k výše probíranému uměleckému výrazu. V současném užívání, zejména v neformálním (neinformačním) publicistickém stylu a v reklamě, však mohou být záměrně užívány také nenormativní výrazové prostředky, jejichž účelem je zdůraznit jazykový rys typický pro určitou dobu, sociální skupinu nebo společenský jev (viz obr. 3). V prvním a druhém příkladu jsou motivovaně užita lexikální cizí slova kaldra, sietka a metajazykové komentáře autorů nebo grafické ne- 28 BENDRINĖ KALBA | 96 OBR. 3. Příklady mediálních textů, v nichž jsou odůvodněně užity nenormativní jazykové jevy Zvýraznění normativního slova ukazuje, že tyto jazykové jevy byly zvoleny vědomě. Ve třetím příkladu je užita žargonová varianta slova verslininkas, viarslinykas, která se postupem času stala symbolem současného nedůvěryhodného podnikatele a napodobuje nelitevský přízvuk. Ve čtvrtém příkladu se vlastní jméno Rusija z politických důvodů píše s malým počátečním písmenem a s dvojitým zz (jako symbol ruského fašismu) – zdůrazňuje se tak odsuzující postoj k ruské válce na Ukrajině. Tyto a podobné nenormativní jevy mají v konkrétních textech význam jako znak toho či onoho autorského záměru. Projev autorovy individuality a identity. Rozšířená veřejná elektronická komunikace na sociálních sítích a také média s volnými žánry umožňují členům různých sociálních skupin svobodně se veřejně vyjadřovat a využívat nejrůznější arzenál jazykových výrazových prostředků. Není však snadné určit, kdy jde o sebevyjádření člověka a utváření svébytné identity prostřednictvím jazyka a kdy o pouhý nedostatek jazykové kompetence a neschopnost orientovat se v různých jazykových situacích, pokud nejsou přesně vymezeny kriteriální znaky odůvodněného a neodůvodněného úzu. Autentičnost pramene (v citacích). Jde o jeden z méně často rozebíraných případů funkční účelnosti. Některé texty současného úzu různých stylů a žánrů bývají nejednotné – obsahují citace z jiných zdrojů nebo podobné vložené pasáže. Tyto citace mohou obsahovat nenormativní (odůvodněné či RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 29 neodůvodněné) jazykové jevy, například normy typické pro dřívější období, neupravená či stylisticky významově záměrná porušení normy, a autoři publikující texty v prostředí spisovného jazyka je buď musí ponechat, nebo je ponechávají záměrně kvůli autentičnosti citovaných zdrojů. Jedním z častějších případů jsou příspěvky či jejich citace ze sociálních sítí s neupraveným jazykem (v nichž se často užívá nikoli spisovný jazyk, nýbrž substandard), které znovu zveřejňují zpravodajské portály. V prostředí spisovného jazyka (médiích) se takové texty ocitají na hranici mezi odůvodněným a neodůvodněným nenormativním územ. Silně odůvodněné citace nenormativního úzu lze v médiích nalézt tehdy, když je odchylka jazyka citovaných zdrojů od norem spisovného jazyka obzvlášť výrazná. Na obr. 4 jsou uvedeny dvě ukázky přepisu rozhovoru tajně zaznamenaného bezpečnostními službami, který byl zveřejněn na zpravodajském portálu. Aktéři, kteří figurují v případu politické korupce, avšak do té doby si na veřejnosti získali značnou reputaci, se setkají v restauraci, nedočkají se jednoho člena společnosti a vzájemně si vyjasňují vztahy jazykem nasyceným žargonismy a vulgarismy. Zpravodajský portál se při psaní o tomto případu a zveřejňování přepisů rozhovorů snaží odhalit jejich co nejautentičtější podobu. Do veřejně publikovaného textu ve spisovném jazyce jsou tedy vloženy citace žargonového jazyka. Metajazykové komentáře (na obr. 4 jsou podtrženy modrozelenou barvou) ukazují postoj samotné redakce k nenormativní lexice a vytvářejí odůvodňující rámec, díky němuž si text zachová autentičnost, čtenáře nešokuje a zároveň je pro ně srozumitelný. OBR. 4. Tajná nahrávka rozhovoru použitá v případu politické korupce. Zdroj: lrytas.lt, 2018-05-09. 30 BENDRINĖ KALBA | 96 Z uvedených příkladů je patrné, že potřeba odůvodněného užívání nenormativních jazykových prostředků je dnes zjevná a zcela pochopitelná. Ani zákon o státním jazyce by proto neměl požadovat správnost veřejného jazyka všude a vždy. Kvalitu veřejného jazyka v současné společnosti do značné míry ovlivňuje funkčnost jazykových jevů, chápaná šířeji než jen jako stylistická motivace a související s různými jazykovými záměry autorů textů. Jak má být tato zásada funkční účelnosti vyjádřena právním jazykem ZSJ, však zůstává dosud problematické a pravděpodobně se o ní povedou další diskuse. Jaký by měl být vztah mezi správností a funkčností veřejného jazyka, dostanou-li se tyto dvě kategorie do rozporu? Je třeba připomenout, že pokud je veřejný jazyk určen potřebám celé společnosti, musí být především hájen veřejný zájem na prestižní jazykové varietě, která odpovídá kodifikovaným normám – na spisovném jazyce. SHRNUTÍ Vzhledem ke střídání mandátů Seimasu Litevské republiky i Státní komise pro litevský jazyk (přičemž Státní jazyková inspekce zůstala stabilní) se příprava zákona o státním jazyce Litevské republiky, významného pro stát a zařazeného v roce 2012 na seznam ústavních zákonů, protáhla téměř na tři desetiletí. Samotný legislativní proces byl nejednotný a neefektivní, protože s příchodem nových autorů návrhů nebyla vždy zachována kontinuita právní logiky dokumentů (někdy se návrhy vracely k dřívějším verzím, třebaže byly, jak lze předpokládat, změněny na základě určitých argumentů). Ne vždy lze dohledat ani důvody změn jednotlivých právních ustanovení. Objektivní faktory společenského a jazykového vývoje způsobily, že se pojetí kvality veřejného jazyka v návrzích ZSJ Litevské republiky oproti roku 1995 změnilo. V nejnovějších alternativních návrzích registrovaných v roce 2023, ZSJp 2023a a ZSJp 2023b, je kvalita veřejného jazyka definována dvěma hledisky, byť různými formulacemi: a) podle správnosti, b) podle funkčnosti. V návrzích ZSJ se postupem času vyřešila také otázka oblastí užívání státního jazyka a samostatně oblastí, na něž se vztahují požadavky na správnost: v ZSJp 2023a jsou všechny tyto oblasti výslovně vyjmenovány, přestože nadále existuje možnost, že některé nebudou zahrnuty nebo že vzniknou nové oblasti či výjimky. RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 31 Správnost veřejného jazyka (v zásadě tam, kde se má užívat spisovná varieta) zůstává důležitým právním ustanovením návrhů ZSJ. Existence jazykového etalonu je nezbytnou podmínkou harmonického fungování institucí, plynulé veřejné komunikace, kvalitního vzdělávání a kontinuity kultury. Správnost je v ZSJ vymezena dvěma parametry: a) oblastmi užívání veřejného jazyka, b) souladem s kodifikací norem spisovné litevštiny. V současné etapě vývoje spisovné litevštiny nevedou všechny oblasti užívání veřejného jazyka samy o sobě ke správnosti jazyka, který se v nich užívá. Proto jsou v jednom z nejnovějších návrhů ZSJ konkrétně vyjmenovány oblasti, které se správností přímo souvisejí: jazyk právních předpisů, dokumentů, sdělovacích prostředků, veřejných nápisů, informací o zboží a službách, učebních pomůcek a reklamy. Obsah kodifikace (zdroje norem spisovného jazyka a jazyková pravidla a normy v nich uvedené) stanovují, případně schvalují, a veřejnost o nich konzultují instituce zabývající se jazykovědným výzkumem a dohledem nad státním jazykem. Pojem funkčnosti jazyka se v normativní lingvistice a stylistice postupem času poněkud proměnil a chápe se jako soulad výrazových prostředků jazyka s konkrétními komunikačními situacemi. Ty se však již nespojují pouze s jazykovými funkcemi a funkčními styly, nýbrž také s individualizací jazykového projevu, utvářením osobní identity a sebevyjádřením. Funkčnost zároveň zahrnuje odůvodněné nedodržování norem spisovného jazyka, které je typické pro některé oblasti užívání veřejného jazyka. Je však třeba je chápat jako možné výjimečné případy, které nesmějí narušovat veřejnou komunikaci ani destabilizovat normy spisovného jazyka. Nejtypičtější případy uplatnění funkční účelnosti v současném užívání litevštiny (a tedy i výjimky relevantní pro ZSJ, kdy lze neuplatnit požadavky na správnost veřejného jazyka) jsou tyto: 1) umělecký projev; 2) charakteristiky dané dobou, sociálním, ideologickým a podobným kontextem; 3) vyjádření autorovy individuality a identity; 4) autenticita pramene (v citacích). Funkčnost jazyka se v návrzích ZSJ používá od roku 2011, není však definována; zpočátku byla spojována se stylistickou motivací jazykových výrazových prostředků, později s uměleckým projevem a v jednom z nejnovějších návrhů ZSJ registrovaných v roce 2023 s funkční účelností. Při diskusi o ustanoveních ZSJ týkajících se požadavků na kvalitu veřejného jazyka je třeba tuto skutečnost zohlednit. V návrzích ZSJ není pojetí kvality jazyka přímo definováno, v tomto kontextu se však předpokládá jako stav jazyka charakterizovaný mírou souladu 32 BENDRINĖ KALBA | 96 k normám spisovného jazyka a vykonávaným funkcím. To vyžaduje odvozené dokumenty: 1) kodifikované zdroje norem spisovného jazyka; 2) dodatečné vysvětlení toho, co je funkční účelnost a jak působí v současném veřejném užívání jazyka. Ani jejich existence však nevylučuje možnost subjektivity při identifikaci případů odůvodněného nedodržování norem. ŠALTINIAI Gairės 2018 – Valstybinės kalbos politikos 2018–2022 metų gairės. Patvirtinta Lietuvos Respublikos Seimo 2018 m. birželio 27 d. nutarimu Nr. XIII-1318. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/cd0584707b6e11e89188e16a6495e98c?jfwid=-g0zrzjw17. Išvados 2023 – Lietuvių kalbos instituto Mokslo tarybos 2023 m. kovo 2 d. nutarimas dėl Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos konstitucinio įstatymo 2022 m. projekto Nr. XIVP-880(2). Prieiga internete: http://lki.lt/pranesi-mas-apie-lietuviu-kalbos-instituto-mokslo-tarybos-nutarima-del-lietuvos-respublikos-valstybines-kalbos-konstitucinio-istatymo-2022-m-projekto-nr-xivp-8802/?fbclid=IwAR38Zxr3H0HrpUtT9E1gIUKZWAMG8WYSqLMdr5kPVzMpcN6ZHWGHGqNDPOA. Raštas 2015 – Valstybinės lietuvių kalbos komisijos raštas Lietuvos Respublikos Seimui „Dėl Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos konstitucinio įstatymo projekto Nr. XIIP-558“. Registruotas 2015-03-09. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAK/df804072c63811e48799bc57840226ce?jfwid=-117zm7fqs. Sąrašas 2012 – Lietuvos Respublikos konstitucinių įstatymų sąrašo konstitucinis įstatymas Nr. XI-1932. Patvirtinta Lietuvos Respublikos Seimo 2012 m. kovo 15 d. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/TAIS.420310. VIĮ 1996 – Lietuvos Respublikos visuomenės informavimo įstatymas (1996 m. liepos 2 d., Nr. I-1418; galiojanti redakcija 2023-06-01–2023-12-31). Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAD/TAIS.29884/asr. VKĮ 1995 – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymas (1995 m. sausio 31 d. Nr. I-779; galiojanti redakcija 2022-07-03). Prieiga internete: https://www.e-tar.lt/portal/lt/legalAct/TAR.0B0253BB424C/NPmXwqqTim. VKĮp 2006 – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymo pakeitimo įstatymo projektas Nr. XP-1320. Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymo nauja redakcija. Registruota 2006-04-24. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/TAIS.274470?jfwid=wny8riqw6. VKĮp 2011 – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymo pakeitimo įstatymo projektas Nr. XP-1320(3). Registruota 2011-06-30. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/TAIS.402981?jfwid=-wbkgqm837+. RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 33 VKİp 2013 – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos konstitucinio įstatymo projektas Nr. XIIP-558. Registruota 2013-05-10. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/TAIS.448209. VKİp 2021 – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos konstitucinio įstatymo projektas Nr. XIVP-880. Registruota 2021-09-27. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/ca87b4701f6211ecad9fbbf5f006237b?positionInSearchResults=0&searchModelUUID=5274ac7b-ff9c-4d22-a01a-e26d6e5c55d8&fbclid=IwAR0vi5QTinTU4oEEOu4gXMHF iZq9WTBpKeSHfUiZltlea08KLkGW-ES7CZk. VKİp 2022 – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos konstitucinio įstatymo projektas Nr. XIVP-880(2). Registruota 2022-11-29. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/68fa95406fe511ed8a47de53ff967b64?jfwid=-5y8jbzqe7. VKİp 2023a – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos konstitucinio įstatymo projektas Nr. XIVP-880(3). Registruota 2023-06-19. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/0f73da300e7411ee9ac6bb8cb9c06455. VKİp 2023b – Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos konstitucinio įstatymo projektas Nr. XIVP-2687. Registruota 2023-04-27. Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/97124620e4ee11eda305cb3bdf2af4d8?jfwid=huvlw9voh. LITERATŪRA Baldauf Richard B. J. 2006: Rearticulating the Case for Micro Language Planning in a Language Ecology Context. – Current Issues in Language Planning 7(2–3), 147–170. DOI: https://doi.org/10.2167/cilp092.0. Girdenis Aleksas, Pupkis Aldonas 1978: Bendrinės kalbos norminimo ir kodifikavimo principai. – Baltų kalbos ir jų tyrinėjimo metodai, Vilnius: Vilniaus universitetas, 53–66. Eckert Penelope 2012: Three Waves of Variation Study: The Emergence of Meaning in the Study Sociolinguistic Variation. – Annual Review of Anthropology 41, 78–100. DOI: https://doi.org/10.1146/annurev-anthro-092611-145828. Heuman Anna 2022: Trivializing Language Correctness in an Online Metalinguistic Debate. – Language and Communication 82(3), 52–63. DOI: https://doi.org/10.1016/j.langcom.2021.11.007. Kniū kšta Pranas 1994: Apie nukrypimus nuo kalbos normų. – Kalbos kultūra 66, 5–18. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/66/Kniuksta_KK_66_straipsnis.pdf. 34 BENDRINĖ KALBA | 96 Miliūnaitė Rita 2010: Kalbos prestižas ir jo planavimas. – Kalbos kultūra 83, 231–256. Miliūnaitė Rita 2018: Kalbos normos ir jų savireguliacija interneto bendruomenėje, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Miliūnaitė Rita 2019: Lūžis valstybinės lietuvių kalbos normų priežiūros sistemoje. – Baltų filologija 28(1), 123–139. DOI: https://doi.org/10.22364/bf.28.1.04. Miliūnaitė Rita 2022: Įvairuojantys ir nauji lietuvių kalbos reiškiniai XXI a. pradžioje: sistematika ir pokyčių kryptys: elektroninis išteklius. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: lki.lt/wp-content/uploads/2022/12/Miliunaite_Ivairuojantys_ir_nauji_kalbos-reiskiniai.pdf. Nuyts Jan 1989: On the Functionality of Language. – IPrA Papers in Pragmatics 3(1), 88–128. DOI: https://doi.org/10.1075/iprapip.3.1.03nuy. Takahashi Hideaki 2020: Chapter 8. Processes of Language Codification: The Case of the Standardization of German Pronunciation. – A Language Management Approach to Language Problems: Integrating Macro and Micro Dimensions, eds. Goro Christoph Kimura, Lisa Fairbrother, Amsterdam / Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 159–176. DOI: https://doi.org/10.1075/wlp.7.08tak. TŽŽ 2013: Tarptautinių žodžių žodynas, red. D. Svetikienė, Vilnius: Alma littera. Watson Don 2003: Death Sentence: The Decay of Public Language. Sydney: Knopf. Gauta 2023 11 30 Priimta 2023 12 20 RITA MILIŪNAITĖ THE CONCEPT OF THE QUALITY OF PUBLIC LANGUAGE IN THE LAW ON THE STATE LANGUAGE OF THE REPUBLIC OF LITHUANIA Summary The article addresses one aspect of the Law on the State Language (LSL) of the Republic of Lithuania and its subsequent drafts, aiming to determine how this law, which made the list of constitutional laws in 2012, defines the legal provisions with regard to the quality of public language, and how these provisions evolved later on. Considering the processes of destandardisation of the European languages that have been gaining momentum over the past decade and realising the role the RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 35 standard language plays in the life of the state, the article offers a number of reasons why it is still important not to leave the quality of public language up for self-regulation at this point of the evolutionary stage of the Lithuanian language, and why this provision should be enshrined in law. The article consists of a Foreword, three chapters, conclusions, and lists of sources and literature. Chapter one maps the quality of public language in the context of the policy on language, describing the problems pertaining to this field. Chapters two and three dissect the aspect of the quality of public language in the 1995 and subsequent drafts of the LSL by showcasing how the concept of language correctness and functionality evolved therein. With the legal provisions of the 1995 wording of the LSL, which is still in effect, as well as of its seven subsequent drafts addressed from said angle, the changes that have taken place in the process of law-making that covers a period of almost three decades are revealed. The 1995 LSL and the 2006 dLSL both only impose a requirement of the correctness of public language, while drafts that came later also contain a number of reservations as to when this requirement can be disregarded, referring to stylistic motivation, artistic expression, and functional purpose. Therefore, the article deals with two elements of the quality of public language: the correctness and the functionality of language, revealing the correlation between the two and the various spheres of usage of public language. It shows how different drafts of the LSL provide different definitions of the boundaries of the spheres of the usage of language that are subject to the requirements of correctness and functionality. It offers an in-depth analysis of the term of ‘functional purpose’ as proposed in one of the drafts from 2023, its contents introducing a broader reservation to the requirement of the correctness of public language compared to previous drafts of the LSL. Furthermore, the article identifies the four most characteristic cases when the norms of the standard language could be disregarded for the sake of functional purpose – these are (1) artistic expression; (2) period, social, ideological, and other characteristics; (3) the expression of the author’s individuality and identity; and (4) the legitimacy of the source (in citations). And finally, the article puts the question of how this should be reflected in the legal provisions of the LSL up for debate. KEYWORDS: language policy, public language, language correctness, language functionality, quality of language. RITA MILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] 36 BENDRINĖ KALBA | 96 RITA MILIŪNAITĖ VIEŠOSIOS KALBOS KOKYBĖS SAMPRATA LIETUVOS RESPUBLIKOS VALSTYBINĖS KALBOS ĮSTATYME S a n t r a u k a Straipsnyje nagrinėjamas vienas Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymo (toliau – VKĮ) ir vėlesnių jo projektų aspektas: siekiama nustatyti, kaip šiame įstatyme, kuris nuo 2012 m. yra įtrauktas į konstitucinių įstatymų sąrašą, nusakomos ir kaip vėliau keitėsi teisinės nuostatos dėl viešosios kalbos kokybės. Turint galvoje pastaruoju dešimtmečiu stiprėjančius Europos kalbų destandartizacijos procesus ir kartu suvokiant bendrinės kalbos vaidmenį valstybės gyvenime, pagrindžiama, kodėl šiuo lietuvių kalbos raidos etapu tebėra svarbu viešosios kalbos kokybės nepalikti savireguliacijai ir kodėl ši nuostata turi būti įtvirtinta įstatymu. Straipsnį sudaro Įvadas, trys dalys, apibendrinimas ir šaltinių bei literatūros sąrašai. Pirmoje dalyje atskleidžiama viešosios kalbos kokybės, kaip VKĮ objekto, vieta kalbos politikos kontekste, apibūdinama šios srities problematika. Antroje ir trečioje dalyse viešosios kalbos kokybės aspektas VKĮ 1995 ir vėlesniuose projektuose nagrinėjamas parodant, kaip juose keitėsi kalbos taisyklingumo ir funkcionalumo samprata. Minėtu aspektu nagrinėjant 1995 m. priimto ir iki šiol tebegaliojančio VKĮ, taip pat dar septy nių vėlesnių jo projektų teisines nuostatas, atskleidžiami beveik trijų dešimtmečių teisėkūros procese išryškėję tų nuostatų pokyčiai. VKĮ 1995 ir VKĮp 2006 keliamas tik viešosios kalbos taisyklingumo reikalavimas, o vėlesniuose projektuose atsiranda įvairių išlygų, kur šio reikalavimo gali būti nesilaikoma: stilistinė motyvacija, meninė raiška, funkcinis tikslingumas. Pati kalbos kokybės sąvoka nagrinėjamuose dokumentuose nėra tiesiogiai apibrėžta. Ji suvoktina kaip kalbos būvis, apibūdinamas pagal atitiktį bendrinės kalbos normoms ir atliekamoms funkcijoms. Taigi straipsnyje aptariami du viešosios kalbos kokybės dėmenys – kalbos taisyklingumas ir funkcionalumas. Atskleidžiamas jų ryšys su įvairiomis viešosios kalbos vartojimo sritimis. Parodoma, kaip VKĮ projektuose keitėsi požiūris į viešosios kalbos vartojimo sritis, kurioms turėtų būti taikomi taisyklingumo ir funkcionalumo reikalavimai. Išsamiau aptariama viename iš 2023 m. projektų siūloma funkcinio tikslingumo sąvoka, kurios turinys sudaro platesnę nei ankstesniuose VKĮ projektuose išlygą viešosios kalbos taisyklingumo reikalavimui. Skiriami keturi būdingiausi atvejai, kada bendrinės kalbos normų gali būti nepaisoma dėl funk RITA MILIŪNAITĖ. Viešosios kalbos kokybės samprata Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatyme 37 cinio tikslingumo: 1) meninė raiška; 2) laikmečio, socialinės, ideologinės ir pan. charakteristikos; 3) autoriaus individualumo ir tapatybės raiška; 4) šaltinio autentiškumas (citatose). Tačiau šie atvejai suvoktini kaip išimtiniai, neturintys trikdyti viešosios komunikacijos ir destabilizuoti bendrinės kalbos normų. Keliamas diskusinis klausimas, kaip tai turėtų atsispindėti VKĮ teisinėse nuostatose. ESMINIAI ŽODŽIAI: kalbos politika, viešoji kalba, kalbos taisyklingumas, kalbos funkcionalumas, kalbos kokybė. RITA MILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] 38 BENDRINĖ KALBA | 96