О сочетаниях с родительным падежом в современном литовском литературном языке

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, II LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA O SPOJENÍCH S GENITIVEM V SOUČASNÉM LITEVSKÉM SPISOVNÉM JAZYCE Т. В. БУЛЫГИНА Tento článek je věnován některým otázkám spojeným s popisem funkcí litevského genitivu – pádu, který představuje bezpochyby největší obtíže pro badatele pádové syntaxe (nejen litevského, ale i dalších indoevropských jazyků).1) Ačkoli se tento pád v litevštině syntakticky uplatňuje mimořádně široce,2) dosud neexistuje žádná studie, která by se výslovně věnovala konstrukcím s genitivem. Pokud jde o obecné práce zabývající se studiem pádové syntaxe v 1) Na obtížnost interpretace užívání indoevropského genitivu upozorňovalo mnoho badatelů – z novějších prací viz např. A. Heintz, Genetivus w indoeuropejskim systemie przypadkowym, Warszawa, 1955, s. 5. Není náhodou, že žádná „obecná“ definice významu genitivu (v různých indoevropských jazycích) – počínaje staroindickými gramatiky [srov. negativní vymezení užití genitivu v Pāṇiniho gramatice, citované Delbrückem („Genitiv se užívá ve všech ostatních případech“), které následuje po poměrně přesném stanovení zobecněného významu ostatních pádů (viz В. Delbrück, Vergl. Synt., I Th., Kap. III, I, A. Die Grundbegriffe nach der indischen Grammatik, s. 180)] a konče nejnovějšími pokusy v tomto směru – není uspokojivá [srov. např. krajně abstraktní definici obecného významu genitivu v ruštině u R. J. Jakobsona (Beitrag zur allgemeinen Kasuslehre, TCLP, t. 6, Prague, 1936, s. 255) a námitky A. V. Isačenka (Грамматический строй русского языка в сопоставлении со словацким, Bratislava, 1954, s. 139); zároveň však ani vyčlenění významů Genetivus subjectivus a Genetivus objectivus jako jedině syntaktických – tj. nezávislých na sémantice složek spojení –, které navrhuje J. Kurylowicz ve svém pozoruhodném článku „Le problème du classement des cas“ (BPTJ, IX, Kraków, 1949, s. 33) a po něm A. V. Isačenko (tamtéž, s. 138), se nezdá být dostatečně důsledně argumentováno (podrobněji viz Т. В. Булыгина, Неглагольные сочетания с родительным падежом в современном литовском литературном языке, sb. „Славянское языкознание“, М., 1959, s. 222—223)]. 2) Tato okolnost, kterou svého času vtipně ilustroval vydavatel litevských pohádek Orškus, jenž v jednom ze svých „jazykových kousků“ (Sprachkunststücke) vyprávěl celý příběh a užíval přitom z nepřímých pádů pouze genitivu (Litauische Märchen und Erzählungen. Aus dem Volke gesammelt und in verschiedenen Dialekten besonders in der Galbraster Mundart mitgeteilt von C. Jurkschat, Heidelberg, 1898), a zejména skutečnost, že syntax genitivu v litevštině uchovala mnoho rysů nejstaršího užívání, které se v jiných jazycích ztratily, vedou k předpokladu, že výzkum litevského genitivu by mohl být užitečný také pro objasnění povahy genitivu v jiných, především slovanských jazycích. 90 litevštině však tyto práce kromě nedostatečně úplného popisu spojení s jedním konkrétním pádem (což je vzhledem k jejich obecnému zaměření zcela pochopitelné) vyvolávají řadu zásadních námitek – jak na obecně teoretické rovině (principy klasifikace; přílišná podrobnost klasifikace způsobená tím, že se nerozlišuje mezi vlastními pádovými významy a dílčími významy, které jsou zcela určovány lexikálním významem složek spojení apod.), tak při konkrétním výkladu jednotlivých užití genitivu (neadekvátnost termínu „Genitivus partitivus“; směšování různorodých typů užití genitivu pod tímto označením; neopodstatněné uplatňování principu klasifikace slovesných spojení s genitivem podle významu slovesa v řadě případů apod.). V tomto článku se hodláme věnovat některým z těchto otázek na materiálu spojení s genitivem v současném litevském spisovném jazyce; vzhledem k omezenému rozsahu si neklademe za cíl podat vyčerpávající systematický popis užívání tohoto pádu. * * * — Není pochyb o tom, že při zkoumání významu toho či onoho pádu je třeba věnovat pozornost především gramatické kategorii slova, které se s daným pádem pojí. Je tedy nepochybně třeba rozlišovat dva základní typy genitivních spojení, jmenná a slovesná, neboť rozdíl v gramatické kategorii slov pojících se s genitivem odpovídá rozdílu v syntaktickém významu příslušných spojení, tj. v povaze vztahu mezi jejich složkami: adnominální genitiv určuje a omezuje jmennou představu, přičemž vyjadřuje určitý druh atributivního vztahu, zatímco adverbální genitiv nejčastěji označuje objekt děje, a je tedy se „řídícím slovem“ spojení spjat objektovým vztahem). Proto lze jen stěží souhlasit například s předním badatelem litevské syntaxe E. Fraenkelem3), který řadí spojení jako duoti vandens například ke spojení vandens stiklas (pod označení „Gen. partitivus“), přičemž první odděluje od ostatních slovesných spojení a druhá od ostatních jmenných spojení. Tradiční společné označení, pod kterým E. Fraenkel spojuje tyto dva různorodé typy spojení, není dostatečným důkazem skutečné jednoty pádového významu v obou typech spojení. Na druhé straně stěží lze považovat za účelné zakládat klasifikaci ve všech případech na gramatické kategorii slova, které se pojí s genitivem. Zjevně například není důvod oddělovat slovesná spojení s genitivem od spojení tohoto pádu s činnými příčestími, neboť povaha vztahu mezi složkami, jak 3) См. Е. F r a e n k e l, Syntax der litauischen Kasus, Kaunas, 1928. 91 jakožto „význam“ pádového tvaru (objekt děje vyjádřeného řídícím slovem) jsou v obou druzích spojení totožné. Za nepřesvědčivé se proto jeví například u Schleichera zařazení spojení s příčestími utvořenými od sloves se záporem (např., nebōjas pinigų) do skupiny spojení s přídavnými jmény a jejich příslovci⁴), nebo spojení s příčestími utvořenými od sloves, která se i v osobním tvaru pojí s genitivem objektu (např., vandēns trōkštas, smertės bijas)⁵). Stejně tak se nezdá opodstatněné oddělovat genitivní spojení s podstatnými jmény kvantitativního významu od obdobných spojení s kvantitativními příslovci či „substantivními“ číslovkami — na jedné straně — a na straně druhé je slučovat se spojeními s podobnými podstatnými jmény, která se významem (a formou! — jde o pořadí složek) liší, jak je tomu v klasifikaci E. Fraenkela. Srovnání různých spojení s postpozitivním genitivem — [srov. např.,…pōra sveikinimo žodžių, pōra pakštelėjimų poniai į ranką, pōra stiklų arbatos — ir sudiev (Cvirka) „…pár uvítacích slov, pár polibků paní na ruku, pár sklenic čaje — a sbohem“ (genitiv při podstatných jménech); …vandēnys krinta penkis šimtus pēdų žemyn, suduždami į milijardus mažų lašelių (Cvirka) „…voda padá z výšky pěti set stop dolů a tříští se na miliardy drobných kapek“ (genitiv při číslovkách); …ir daug daktarų paėmė daug pinigo (Cvirka) „…a mnoho lékařů vzalo mnoho peněz“ (genitiv při příslovcích); …ėjo žinios: tiek užmuštų, tiek paimtų į nelaisvę (Cvirka) „…přicházely zprávy: tolik a tolik zabitých, tolik a tolik zajatých“ (genitiv při zájmenech)] — ukazuje, že význam genitivu („označení třídy či druhu předmětů vzatých v určitém množství“) nezávisí na tom, zda sémanticky stejnorodá slova, která se s ním pojí, náležejí k různým slovním druhům. Zároveň se formální rozdíl (odlišné pořadí složek) mezi genitivními spojeními s podstatnými jmény označujícími množství, míru apod. ukazuje jako spojený s rozdílem v jejich významu. Jestliže je ve spojeních s prepozitivním genitivem (který bychom mohli podmíněně nazvat „genitivem obsahu“) hlavním členem, „tématem“ výpovědi podstatné jméno, které se pojí s genitivem (tj. označení „formy“), zatímco označení „obsahu“ představuje pouze nezbytný doplňující prvek, přívlastek k označení „formy“, pak ve spojeních s postpozitivním genitivem (který bychom mohli podmíněně nazvat „genitivem množství“) je hlavní pojem vyjádřený genitivem a označení množství je méně podstatné; představuje jakoby přívlastek — ⁴) Viz A. Schleicher, Handbuch der litauischen Sprache, sv. 1, Grammatik, Prag, 1856. -Cap. V, Vom Gebrauche der Casus, § 129 (autor rozděluje veškerý materiál podle gramatické kategorie „řídícího slova“ do tří skupin, které kromě výše uvedené zahrnují skupinu spojení s podstatnými jmény a spojení se slovesy; tato zásada však není ve všech případech důsledně dodržována). ⁵) Tamtéž, s. 273. 92 (ovšem nikoli gramatický) k označení látky (nebo předmětu apod.). Abychom znázornili souvislost významu celého spojení s tím či oním pořadím spojovaných slov, porovnejme několik příkladů náležejících ke dvěma typům spojení, o nichž je řeč. Srov. například spojení s postpozitivním genitivem, jako je:... prie karštų krosnių, kur lašas ištirpinto plieno iš karto persigeria per žmogaus kaulus (Cvirka),... k rozžhaveným vysokým pecím, kde [jediná; každá] kapka roztavené oceli okamžitě propálí tělo až na kost“ (ve spojení, jak je patrné z kontextu, je pozornost zaměřena právě na množství látky), nebo neméně příznačné:.... išseko motinoje paskutinis lašas pieno (Cvirka) „matce vyschla poslední kapka mléka“; porovnejme je se spojením téhož podstatného jména s prepozitivním genitivem:... visa dingę, išgaravę, kaip rasos lašelis (Cvirka) „...všechno zmizelo, vypařilo se jako kapka rosy“ (doslova „rosná kapka“);...į lietaus lašus (Cvirka) „do dešťových kapek“. Srov. ještě následující spojení se stejným lexikálním složením:... nupirko dar gabalą žemės (Cvirka) „koupil ještě kus země“ a išlindo auksinio rago pavidalo žemės gabalas (Cvirka) „objevil se kus země ve tvaru zlatého rohu“ — v první konstrukci podstatné jméno pojící se s postpozitivním genitivem „určuje“ předmět označovaný genitivem z hlediska množství; ve významu druhého spojení s prepozitivním genitivem, které se vyznačuje těsnější vazbou mezi složkami, kvantitativní odstín chybí. Srov. ještě: Dabar, girdi, aš tiek pinigų turiu, kad galėčiau dvarą nupirkti ir pulką kareivių laikyt su armotomis (Cvirka) „Teď, slyšíš, mám tolik peněz, že bych mohl koupit statek a živit [celý] pluk vojáků s děly“ (ve spojení je zdůrazněno množství vojáků, jak je patrné i z kontextu), a totéž podstatné jméno ve spojení s prepozitivním genitivem:... kad raudonarmiečių pulkai pas mus atvažiavo (Jovaras) „... že k nám přijely pluky rudoarmějců“. Výmluvné je také srovnání následujících dvojic spojení, v nichž mají stejná slova „kvantitativní“ nebo „nekvantitativní“ význam podle pozice genitivu, srov.: Šyvis... surado eilę gerbėjų (Cvirka) „Šyvis... získal [celou] řadu (tj. „mnoho“) obdivovatelů“ a Krukas...nusišypsojo, praskleidęs auksinių dantų eilę (Cvirka) „Krukas... se usmál a odhalil řadu [zde ve vlastním významu podst. jména eilė] zlatých zubů“; nebo: Šiandien pasiunčiau jums partiją tautiečių (Cvirka) „Dnes jsem vám poslal [celou] skupinu krajanů“ a Amerikos socialistų partija (Cvirka) „Socialistická strana Ameriky“; srov. ještě:... skustuvą, kojines ir dar porą smulkių daiktų (Cvirka) „holicí strojek, ponožky a ještě pár [tj. „několik“] drobných věcí“ a... turiu dvi eilutes, ketverias batų poras (Cvirka) „...mám dva obleky a čtyři páry bot“. Kvantitativní význam získávají ve spojení s postpozitivním genitivem také například taková podstatná jména, která jsou této sémantice obecně vzdálená, ale označují předměty, s nimiž se spojuje určitý- 93 …ný rozměr, jako tvanac „potopa“, debesys „oblak“ apod. Srov. jejich užití s postpozitivním a prepozitivním genitivem:... kur tvanas visokių į žmones panašių daiktų, tvanac alaso, balsų (Cvirka) „...kde je celá potopa všelijakých člověku podobných bytostí, potopa hluku, křiku“ (ve spojení s prepozitivním genitivem vystupuje totéž substantivum ve svém vlastním významu, srov. např....mirkti alyvos ir anglių tvane (Cvirka) „...máčet se v potopě [z] oleje a uhlí“);...siautė debesys peteliškių (Cvirka) „...kroužila celá hejna motýlů“ (ve spojeních téhož substantiva s prepozitivním genitivem chybí kvantitativní význam, srov. např. važiuodavo lengva mašina, skandindama dulkių debesis prie kelio dirbančius kumetčius (Marukas) „projížděl lehký vůz a topil v oblaku prachu nádeníky pracující u cesty“;...o žąsys girgina piaunamos — plunksnų debesėlis (Cvirka) „...a když husy pod nožem křičí — obláček peří“). Počet příkladů ukazujících závislost významu spojení na pořadí jeho složek by bylo možné značně zvýšit. Zdá se však, že i poměrně malý počet uvedených příkladů svědčících o zvláštním významu spojení kolektivních a kvantitativních substantiv s postpozitivním genitivem potvrzuje neoprávněnost směšování těchto spojení se spojeními substantiv téže sémantiky s prepozitivním genitivem (takzvaným „genitivem obsahu“). Tento rozdíl a na druhé straně zjevná významová společnost postpozitivního genitivu ve spojeních se sémanticky blízkými substantivy, příslovci, zájmeny a číslovkami svědčí jak o nutnosti při klasifikaci pádových významů zohledňovat pořadí složek spojení, tak o tom, že je účelné zakládat klasifikaci na gramatické příslušnosti slova pojícího se s genitivem pouze tehdy, je-li takové rozdělení funkčně odůvodněné. V souvislosti se studiem genitivu v poměrně omezené oblasti jeho adverbiálního užití vyvstává řada sporných otázek. Основную массу глагольных сочетаний с родительным составляют сочетания, называющие действие и его объект, т. е. имеющие значение, соотносительное со значением сочетаний переходных глаголов с винительным падежом. При этом в некоторых сочетаниях появление родительного падежа обусловлено семантикой глаголов, всегда сочетающихся с данным падежом, в то время как в других — глагол, входящий в состав конструкции, может сочетаться и с винительным падежом. Естественно, что для установления специфического значения родительного падежа особый интерес представляют именно эти последние, прямо противопоставленные конструкциям с винительным, сочетания. Význam, který se ukazuje při srovnání spojení s oběma pády, totožných svým lexikálním složením (majících totožnou „lexikální náplň“), je zřejmý a bude vlastním „grama- 94 tickým6 významem příslušejícím samotné pádové formě, zcela oproštěným od vlivu „sémantické zátěže“ složek spojení. Právě tehdy, kdy je možné obě spojení přímo postavit do protikladu (tj. tehdy, kdy se s týmž slovesem může pojit jak jeden, tak druhý pád téhož substantiva), je formální rozdíl mezi akuzativem a genitivem syntakticky významný. Uplatnění této možnosti je omezeno na straně substantiva označujícího objekt slovesného děje — uvedený protiklad se týká slovesných spojení se substantivy, která spojuje obecný význam „nepředmětnosti“, „látkovosti“, „prostorové neomezenosti“ (tj. s názvy látek, kolektivními a abstraktními substantivy, jakož i se substantivy v množném čísle označujícími „prostorově neomezený“ soubor předmětů). Pokud jde o slovesa, která mohou vystupovat v posuzovaných spojeních, netvoří žádnou homogenní sémantickou skupinu; jako „řídící slovo“ může vystupovat kterékoli přechodné sloveso, pokud jeho význam nutně nepředpokládá spojení s „předmětným“, „prostorově omezeným“ objektem o určitém objemu. Možnost vyčlenit celé skupiny spojení s lexikálně homogenními slovesy se vysvětluje pouze tím, že některá z nich se přirozeně pojí s určitými objekty; např. častější užívání sloves přijímání potravy v těchto spojeních je dáno tím, že potraviny se často označují názvy látek. Spojení těchto sloves s genitivem názvů látek se přitom podstatně neliší od odpovídajících spojení, jejichž součástí je kterékoli jiné přechodné sloveso. Proto se jeví jako naprosto neopodstatněné vždy spojovat výskyt genitivu s určitými slovesy, jak to činí např. E. Frenkel, který ve výše uvedené práci pojednává zvlášť o genitivu po slovesech „von etwas essen, trinken“ a po slovesech „jmd. an etw. Anteil geben etw. gewinnen, erlangen“⁸) (odděluje tedy případy jako např. „walgiti duonas“ — s. 43 od případů jako třeba „kur gaut pinigų“ — s. 44), a zároveň spojuje spojení s těmito slovesy se spojeními obsahujícími slovesa „anfüllen, volladen usw. mit. etw.“ — s. 44 (tj. pripildyti apod.), slovesa vyjadřující uspokojení subjektu činností: „sich satt 6) Užíváme výrazu prof. A. V. Isačenka (Грамматический строй русского языка в сопоставлении со словацким, Bratislava, 1954, s. 136), který jej používá v souvislosti s tezí o nutnosti rozlišovat „syntaktický“ a „nesyntaktický“ („adverbiální“) význam pádu, aniž by však bohužel definoval podmínky maximální „oproštěnosti od sémantické zátěže“. 7) Význam těchto, snad ne zcela šťastných termínů, které však nedokážeme nahradit, je objasněn v práci A. I. Tomsona „К синтаксису и семасиологии русского языка“, Oděsa, 1903, s. 36 a násl. 8) Jak ukazují názvy těchto paragrafů, E. Frenkel přisuzuje význam děje zasahujícího objekt pouze zčásti (a neprávem) samotnému slovesu. 95 … — str. 44 (tj. priesti, apsigerti apod.), slovesa genügen, hinreichen, ermangeln, bedürfen — str. 45 (tj. např. pakakti, užtekti, netekti apod.; reikėti, reikalauti apod.) — tedy taková slovesa, jejichž význam skutečně podmiňuje genitiv, zařazuje do jedné skupiny „Gen. part. bei bestimmten, meist trans. Verben“ (zvýraznění naše — T. B.). V souvislosti s uvedeným se jeví jako účelné založit klasifikaci posuzovaných spojení na významu jména, které se vyskytuje ve tvaru genitivu (přitom lze uvnitř takto získaných skupin — pro usnadnění výkladu — řadit vedle sebe spojení se slovesy podobného významu). Spojení se jmény látkovými. Na rozdíl od názvů prostorově ohraničených, označujících určitý objem předmětů, které se ve spojení s přechodnými slovesy vždy vyskytují ve tvaru akuzativu, se jména látková (a podobná), označující objekt děje vyjádřeného přechodným slovesem, často užívají ve tvaru genitivu. Jak již bylo uvedeno, možnost spojení jmen látkových s genitivem obecně nesouvisí s žádnými určitými skupinami sloves, pomineme-li skutečnost, že je přirozeně omezena reálnou možností spojení některých dějů s určitou skupinou objektů označovaných jmény látkovými. Je také přirozené, že nejběžnější jsou spojení se slovesy označujícími děje, s nimiž jsou objekty uvedené skupiny spojeny svou vlastní povahou. Jde například o spojení se slovesy valgyti „jíst“, gerti „pít“, srėbti „srkat“ apod., např. Parėjusį pavalge šiltų, nuo pusryčio likusių batvinių, pasrėbė rūgusio pieno (Vienuolis) „Když se vrátila, najedla se teplé botvině, která zbyla od snídaně, a srkla kyselého mléka“; virti „vařit“, kepti „péct“, daryti (ve významu „připravovat jídlo“), např. Vieni, sukūrę žemėje ugnį, verda valgio, kepa šašlykų (Vienuolis) „Jedni rozdělali na zemi oheň, vaří jídla (gen.), opékají šašliky (gen.)“, a také se slovesy označujícími „univerzální“ děje — ve smyslu zaměření na různé objekty: duoti „dávat“, skolinti „půjčovat“, siūlyti „nabízet“, např. Jonai, duok jodo, duok vatos (Vienuolis) „Jonasi, dej jodu, dej vaty“; „...gal man paskolinsi duonos? (Jasiukaitis) „...možná mi půjčíš chleba?“; Vienas net siūlė tabako (Cvirka) „Jeden dokonce nabídl tabáku“; imti „brát“, gauti „dostávat“, gabenti „dopravovat“, pirkti „kupovat“, např. Keisk pavardę, kartą tu gauni žemės (Cvirka) „Změň si příjmení, vždyť dostáváš půdy (gen.)“; Ir paėmė likerio (Cvirka) „A vzali likéru“;...nors patys sau turėjome gabenti duonos iš tolimesnių kraštų (Vienuolis) „...ačkoli jsme si sami museli dopravovat chleba ze vzdálenějších krajů“;...pirmiausia nutarėm nusipirkti cukrinių avinėlių (Cvirka) „...nejprve jsme se rozhodli koupit si cukrových beránků“; nešti „nést“, vežti „vézt“ apod., např. Moterys tetai atnešdavo skerstuvių, miltų, sviesto, sūrio, o pačios išsinešdavo sėklų ir žolelių (Cvirka) „Ženy přinášely tetě maso, mouku, másla, sýra, samy si však odnášely semena a bylinky“; atsivežė jis daug knygų, mikroskopą ir šiaip įvairios mokslo medžiagos (Jurgi- 96 nas) „přivezl si mnoho knih, mikroskop a různý vědecký materiál“; turėti „mít“, např. Džiaukis duonos turinti, ne sviesto (Žemaitė) „Radujte se, že máte chleba (gen.), a ne máslo (gen.).“ Široce se však užívají i spojení s jinými slovesy, například: Kad nesukiršintų pagonių dievų, nežymiai numesdavo jiems valgio ir kryžiuočiai (Vienuolis) „Aby nerozhněvali pohanské bohy, nenápadně jim jídla házeli i křižáci“; „…vytryskl vzhůru kal“; Dažnai jam motina įrišdavo į skarutę kiaušinių, vilnos, kartais tekdavo nunėšti kiaulės šerių arba senų skudurų (Cvirka) „Matka mu často zavazovala do šátku vajec, vlny, někdy musel odnést prasečích štětin nebo starých hadrů (gen.)“; „…jeigu meškai duoti pauostyti tabako… (Cvirka) „…když dát medvědovi přičichnout k tabáku…“; žemės žada, pinigų (Gudaitis-Guzevičius) „Slibuje půdy, peněz…“; „…kuris jau iš anksto buvo sėklos pažadėjęs (Baltušis) „…který už předem slíbil semen“; Dirgelevičius … iš spintos ištraukė … krupniko (Cvirka) „Dirgelevičius… vytáhl ze skříně likéru“ (gen.); Pasodino vyrą berniuką prie stalo, surado jam popieriaus (Cvirka) „Posadili chlapíka s chlapcem ke stolu a našli mu papíru…“ [srov. spojení s „předmětným“ objektem: Mokytojas, ruošė profesoriaus popieriaus lapą (Acc.) … (Cvirka) „Učitel připravil profesorovi list papíru (akuz.)…“]; „…įtraukiau oro ir taip pat – panėriau (Cvirka) „Nadechl jsem se vzduchu a také se potopil“; pasiuntęs keletą skrybėlių ir kondensuoto pieno … (Cvirka) „poslav několik klobouků a kondenzovaného mléka“; Tėvas paliko grašio, paliko pilnus aruodus grūdo ir saliamonišką pamokymą, kaip gyventi ir turtus krauti (Cvirka) „Otec zanechal nějaké drobné, zanechal plné sýpky obilí a Šalomounovo poučení, jak žít a hromadit bohatství“; Rašo vis laiškus, įdeda vis pinigo (Cvirka) „Pořád píše dopisy, vkládá do nich peněz (gen.)“; Šviesusis konjako ir sūrio įsidėjęs (Cvirka) „Jeho Jasnost si vzala s sebou koňaku a sýra“ a mnoho dalších. Srovnání posuzovaných spojení s odpovídajícími konstrukcemi s akuzativem odhaluje rozdíl ve významu obou typů, který spočívá ve způsobu představování objektů, jež jsou protikladně pojímány jako určité—neurčité neboli „předmětné“—„látkové“ (poslední termíny jsou do značné míry podmíněné)9. V genitivu se tedy vyskytuje název objektu, který je představován „neurčitě“, jako neindividuální a přitahující pozornost nikoli… 9) Je zajímavé, že podobný jev lze pozorovat i v jiných, nepříbuzných jazycích, v nichž chybí člen. Srov. například protiklad akuzativu a partitivu při vyjadřování „specifika“ ve finštině: akuzativem lze v některých případech vyjádřit určitost přímého objektu, partitivem jeho neurčitost. Uvedený protiklad se zde týká rovněž pouze jmen látkových, hromadných a abstraktních — nebo slov v množném čísle — viz L. Hakulinen, Vývoj a struktura finského jazyka (rus. překlad), část II — Lexikologie a syntax, M., 1955, str. 189. 7. Kalbotyros klausimai II. 97 z hlediska formy, nýbrž z hlediska obsahu, zatímco označení individuálně určeného objektu („prostorově omezeného“, podle terminologie A. I. Tomsona) se v obdobných spojeních objevuje v akuzativu. Srov. např. následující konstrukce: Antrą kalėjimo dieną jam atnešė butelį pieno ir duonos (Cvirka) „Druhý den věznění mu přinesli láhev mléka a chleba“, o několik vět níže je tentýž objekt označen akuzativem: Rytą jis suvalgė duoną (Acc.), išgėrė butelį pieno ir visą dieną iš šiaudų kažką pynė (Cvirka) „Ráno snědl [ten přinesený] chleba, vypil láhev mléka a celý den něco pletl ze slámy“; nebo: Imkite, kunigėli, dešros (Cvirka) „Vezměte si, otče faráři, klobásy…“ — srov. spojení s akuzativem téhož substantiva, označující individuálně určený objekt: man teko viename jūsų salūne užsisakyti dešrą (Acc.), kurią perpiovus, išėjo oras (Cvirka) „…stalo se mi, že jsem si v jednom vašem saloonu objednal klobásu, z níž po rozříznutí vyšel vzduch“ — srov. s tímto posledním příkladem spojení téhož slovesa s genitivem „neurčitě představovaného“ objektu: Kasdien valgiau gardžių pietų, iš vakaro galėdavau užsisakyti mėgiamų buljonų, pudingų, saldumynų (Vienuolis) „Každý den jsem jedl chutné obědy (doslova „chutných obědů“), večer jsem si mohl objednat (doslova) oblíbených vývarů, pudinků, sladkostí…“; Antanėlis gauna šokolado (Cvirka) „Antanėlis dostává čokoládu [doslova „čokolády“]“ — srov. spojení s akuzativem téhož substantiva označující konkrétní děj zaměřený na určitý, „předmětný“ objekt: Antanėlis krūptelė, šokoladas nukrinta ant grindų, Kvintetas pakreipia taškuotą galvą, apuosto šokoladą (Acc.) ir netrukus taip pat užsimerkia (Cvirka) „Antanėlis sebou trhne, čokoláda spadne na podlahu, Kvintetas natočí skvrnitou hlavu, očichá čokoládu, ale brzy zase zavře oči“. Srov. protiklad genitivu „látkového“, neurčitě představovaného objektu a akuzativu „předmětného“ objektu (vyjádřeného týmž zpodstatnělým adjektivem) v jedné větě …atnešė man karčiosios ir ėmė prašyti, kad papasakočiau, o aš išverčiau ant žemės karčiąją (Acc.) ir sakau …(Cvirka) „…přinesli mi hořké [pití] a začali mě prosit, abych vyprávěl, a já vylil hořké na zem a povídám…“; …Jocius … tik šviežio alaus į stiklinę pylė ir kiaulieną (Acc.) artyn stūmė (Baltušis) „…Jocius… jen naléval do sklenice čerstvé pivo a posouval vepřové maso blíž“ — k prvnímu uvedenému spojení slovesa pilti s genitivem „látkového“ objektu srov. spojení téhož slovesa s akuzativem „určitého“, „předmětně představovaného“ objektu (vyjádřeného rovněž substantivem s látkovým významem): Pildamas kavą, oberleitenantas Grifelis pranešė, kad tai tikra kava ir tikras rusų likeris (Cvirka) „Když naléval [podanou] kávu, oberleutnant Grifelis oznámil, že je to pravá káva a pravý ruský likér“, k druhému uvedenému spojení označujícímu děj zaměřený na „předmětný“ objekt srov. spojení s genitivem téhož substantiva: …atnešiau kiaulienos prie raumenukų, išvi- 98 vařila (Cvirka) „...přinesla vepřové později, uvařila“; Jei tik šiandien gausiu pinigų, tai kitą sekmadienį ir brauksiu sau į Ameriką (Vienuolis) „Jestli dnes dostanu peníze, příští neděli vyrazím do Ameriky“ — srov. níže větu, v níž je tentýž objekt (tj. peníze, které budou poslány), charakterizovaný jako „individuálně určený“, vyjádřen akuzativem: Pinigus (Acc.) tuo tarpu paduosiu paturėti Juozaponienei (Vienuolis) „Peníze zatím dám do úschovy Juozaponienė“ nebo obdobné příklady: — Duok pinigų, eisiu gerti. — Kur aš imsiu pinigų? (Jasiukaitis) — „Dej mi peníze, půjdu se napít. — Kde vezmu peníze?“ a... jei senis mirs, aš paimsiu jo pinigus (Acc.) (Cvirka) „...jestliže stařec zemře, vezmu si jeho peníze“. Spojení se substantivy v množném čísle. Zvláštní představa objektu, která podmiňuje výskyt genitivu, může souviset, jak již bylo uvedeno, také s množstvím jednotlivých předmětů nebo osob. K charakteristice objektu děje ve spojeních této skupiny se více hodí termín „neurčitá představa“ než „látková“. Tato „neurčitost“ představy objektu se zřetelně projevuje při srovnání probíraných spojení s příslušnými spojeními s akuzativem — srov. např. následující spojení se slovesem turėti „mít“: Pasakykite, Frankai, ar jūs turite ten karvių, avių (Cvirka) „Řekněte, Franku, máte tam krávy, ovce…“ a: Frankas pradėjo pasakot apie tai, kokius arklius (Acc.) ir kokią karietą jis namie turėjo (Cvirka) „Frank začal vyprávět o tom, jaké koně (akuz.) a jaký kočár měl doma“ — zde jde již o určité koně (kokius jis namie turėjo), charakter představy objektu je v těchto dvou příkladech různý. Srov. také:...gražių namų turite ir savo polismenų (Acc.) (Cvirka) „...máte krásné domy (gen.) a své policisty (akuz.)“ a: Mačiau, turite savo saliūnus, mokyklas ir bažnyčias (Cvirka) „Vidím, máte své salóny, školy a kostely (akuz.)“; nebo ještě zřetelnější protiklad z hlediska „určitosti-neurčitosti“: Kiekvienas... turėjęs visokių sumanymų (Cvirka) „...každý měl nejrůznější nápady (gen.)“ a:...kiekvienas turėjo savo planus (Acc.) (Cvirka) „...každý měl své [určité] plány (akuz.)“. Srov. také následující protiklad genitivu a akuzativu ve spojeních s totožným „lexikálním obsahem“: Keistų jis turėjo būdo ypatybių (Cvirka) „Měl zvláštní povahové rysy“ (doslova: „Zvláštních měl povahových rysů“) a:... jis turėjo savų nuostabių tėvų visas gerąsias ypatybes (Acc.) (Cvirka) „...měl v sobě všechny dobré rysy svých pozoruhodných předků“. Nebo — protiklad určitých a neurčitých objektů, vyjádřených příslušně akuzativem a genitivem a vztahujících se k témuž slovesu:... o kitus išvarge knechtai naktį išmesdavo į krantą ir palikdavo nepalaidoję, tik pasiimdavo sau jų ginklus (Acc.), drabužius (Acc.) ir šiaip geresnių daiktų (Gen.) (Vienuolis) „...a jiné unavení knechti v noci vyhazovali na břeh a nechávali nepohřbené, jen si brali jejich zbraně, oděvy a vůbec lepší věci“ 99 Vzali si jejich zbraně (akuz.), oděvy (akuz.), ale věcí lepších (gen.).« Srov. ještě následující spojení genitivu a akuzativu téhož substantiva s různými slovesy, v nichž se přítomnost toho či onoho pádu vysvětluje ovšem nikoli rozdílnou povahou dějů, nýbrž rozdílnou představou o objektech: Be to, mūsų ordino didysis magistras, kilnusis brolis Konradas Valenrodas, siunčia jūsų dukrai … savo palaimą ir dovanų (Gen.). — Ir riteris Griežė … perdavė savo kalaviją vienam tarnui, o iš kito … paėmė kunigaikštytei dovanas (Acc.)— пауксuotą dėžutę, kurioje buvo gražiausių gintarų eilutė ir aukso diadema galvai papuošti. Vėl, žengęs du žingsnius į priekį, priklaupė ir įteikė kunigaikštytei dovanas (Acc.) (Vienuolis) „Kromě toho velmistr našeho řádu, vznešený bratr Konrad Valenrod, posílá vaší dceři… své požehnání a dárků (gen.) — A rytíř Griežė předal svůj meč jednomu sluhovi a od druhého oběma rukama vzal dárky (akuz.) pro princeznu — pozlacenou schránku, v níž byla řada krásných jantarů a zlatá diadéma na ozdobu hlavy. Poté, co znovu vykročil o dva kroky vpřed, poklekl a předal princezně dárky (akuz.).“ Nebo obdobný poměr ve větě: Abu broliai siunčia per jį motinai ir seseriai labai dienų ir geriausių linkėjimų (Vienuolis) „Oba bratři poslali po něm matce a sestře pozdravy (dosl. „dobré dny“) a nejlepší přání (gen.)“ — srov. dále akuzativ: Bet progos prieiti prie bajorienės ir jos dukros ir perduoti sūnų ir brolių linkėjimus (Acc.) riteriui vis nebuvo (Vienuolis) „Ale příležitost přistoupit k šlechtičně a její dceři a předat jim přání (akuz.) synů a bratrů rytíři se stále nenaskytla“. Vzhledem k neomezené rozmanitosti významů jmen označujících objekt děje ve spojeních tohoto typu (jediným společným rysem je jejich charakteristická „mnohost“) nelze nalézt ani žádný určitý okruh sloves, která se v těchto spojeních užívají nejčastěji. Zkoumání nejpočetnějších genitivních slovesných konstrukcí — spojení s genitivem substantiv v množném čísle (příklady vynecháváme pro nedostatek místa) — obzvlášť jasně ukazuje neopodstatněnost pokusů spojovat výskyt genitivu „objektu“ s významem samotného slovesa. Spojení se jmény abstraktního významu. Jak již bylo uvedeno, protiklad mezi „neurčitou“ a „určitou“ představou o objektu působí i v oblasti jmen abstraktního významu, která se svým „nepředmětným“, „beztvarým“ charakterem blíží jménům látkovým. Srov. například následující spojení se stejným lexikálním složením: Prasidėjo gyvenimas, fabrikai peripildyti užsakymų, kas nori — šiandien gali gauti darbo (Gen.) (Cvirka) „Začal život, továrny jsou zavalené objednávkami, kdo chce, může ještě dnes získat [nějakou] práci (gen.)“ a: Gudaitis Pranuką nuvedė, ir jis gavo darbą (Acc.) lentpjūvėje. 100 Tokį darbą (Acc.) galėjo gauti kiekvienas naujokas… Pranas įsijungė į tą naują darbą. Jis pataikė labai geru laiku gauti darbą (Acc.) lentpjūvėje… (Cvirka) „Gudaitis odvedl Pranukase a ten dostal práci (akuz.) na pile. Takovou práci (akuz.) mohl dostat každý nováček… Pranas se zapojil do této nové práce. Právě v pravý čas dostal [tuto] práci (akuz.) na pile.“ Srov. ještě: Jeigu turėčiau laisvo laiko… (Cvirka) „Kdybych měl volný čas… (dosl. „Kdybych měl volného času“…)“, …kartais, turėdamas laiko … (Cvirka) „…někdy, když měl čas (gen.)…“ a: Žmonių gyvenimas buvo toks pat: visi jie ėjo, skubėjo, bet kiekvienas rodė savąjį laiką (Cvirka) „Život lidí byl přesně stejný: všichni šli, spěchali, a každý z nich ukazoval svůj čas (akuz.).“ — Srovnávaná spojení obsahují různá slovesa, avšak slovesná složka posledního spojení (s akuzativem) se za podmínky „neurčité“ představy o objektu může pojit i s genitivem substantiva abstraktního významu, například: Visi buvusieji Dūdos stalo draugai Meilutei akyse rodė rimto susirūpinimo jos vyro likimu (Cvirka) „Všichni včerejší kumpáni od Dúdova stolu dávali Meilutė najevo vážné znepokojení (gen.) o osud jejího muže“; Kartais jis parodydavo didžiausio užsispyrimo (Cvirka) „Někdy projevoval největší zatvrzelost (gen.)“ a podobně. Srov. také sémanticky blízká spojení turėti reikšmės, turėti svarbos, turėti svorio „mít váhu, význam“, která obsahují genitiv substantiva abstraktního významu, a spojení téhož slovesa s akuzativem substantiva reikšmę „význam“, užitého ve specializovaném (lingvistickém) smyslu, jež se od nich liší „představou“ o objektu: Ypatingai didelės svarbos turėjo Kruko įtraukimas į šį darbą (Cvirka) „Zvlášť velký význam (gen.) mělo zapojení Kruka do této práce“; Vis dėlto miestas turėjo savo reikšmės ir svorio jau vien dėl to, kad jis buvo apskrities miestas (Cvirka) „Město přesto mělo [jakýsi] význam (gen.) i váhu (gen.), už jen proto, že bylo okresním městem“ a: Taip žodis „buožė“ lietuvių kalboje turi ir socialinę reikšmę (Acc.) — reiškia buvusios kaimo išnaudotojų, kapitalistų atstovą „Tak má slovo buožė v litevštině také sociální význam (akuz.) — označuje představitele někdejších venkovských vykořisťovatelů, kapitalistů“; Taip, kai kurie žodžiai turi siaurą, specialią reikšmę (Acc.) „Tak některá slova mají úzký, specifický význam (akuz.).“ Ve frazeologickém spojení „dělat dojem“ (dosl. „dělat dojem“) bývá jmenná složka obvykle v genitivu, například …mergaičių gražumas padarė atvažiavusiems įspūdžio (Vienuolis) „…krása dívek udělala na příchozí [jakýsi] dojem (gen.); Tai darė įspūdžio, lyg užantyje tebūtų buvus tuštuma, ne kūnas (Vaižgantas) „To vyvolávalo dojem (gen.), jako by za ňadry byla jen prázdnota, nikoli tělo“; táž složka, blíže určená přívlastkem, se častěji klade do akuzativu, například: Jie urąč nemalonų darė įspūdį (Acc.) savo barbarišku vaizdu kultūringame dvare (Vaiž- 101 (Gantas) „Zvlášť nepříjemný dojem (4. p.) vyvolávali svým barbarským vzhledem v kulturním statku“; Bet maskviškių darbo kultūra, aukšta tekintojų kvalifikacija jam padarė gilų įspūdį (Acc.) (Dovydaitis) „Ale pracovní kultura Moskvanů, vysoká kvalifikace soustružníků na něj udělala hluboký dojem (4. p.)“; zvláště v takových případech, jako: Severiutė tauškė plepėjo... ir неpasidomėjo, kokį įspūdį (Acc.) daro savo pasaka (Vaižgantas) „Severiutė tlachala — povídala... a ani se nezajímala, jaký dojem (4. p.) její vyprávění vyvolává“; Biržai visai kitaip šnekas, neg eglūnai ir pušynai. Kitokį ir įspūdį (Acc.) daro (Vaižgantas) „Pozemky spolu rozmlouvají docela jinak než smrčiny a borové lesy. I dojem (4. p.) vyvolávají jiný“¹⁰. Okruh sloves, která se vyskytují v posuzovaných spojeních, je přirozeně omezen významem jmenné složky. Široce se užívá spojení abstraktního podstatného jména v genitivu se slovesy teikti, suteikti „poskytovat, prokazovat, předávat, přinášet“ apod., která označují výsledek toho, co je subjektem děje vyjádřeného slovesnou složkou, např.:...jausmas, kad esu gyvas, matau daiktus ir girdžiu už lango vėją, man teikė neapsakomo džiaugsmo (Cvirka) „...pocit, že jsem živ, vidím věci a slyším za oknem vítr, mi přinášel nevýslovnou radost (gen.)“; Ir tokia malonia ir reikalinga jam buvo seselės priežiūra, jog užtekdavo vieno jos pamatymo, jos vieno žodžio — kad suteiktų jam energijos ir gyvumo (Vienuolis) „A sestřina péče mu byla tak příjemná a potřebná, že stačil jediný její pohled, jediné její slovo — aby mu dodaly energii (gen.) a životní sílu (gen.)“; Nepasakysiu, kad visa tai man teikė didelio malonumo (Cvirka) „Neřeknu, že mi to všechno přinášelo velké potěšení (gen.)“, a obdobná spojení se slovesy ještě obecnějšího významu daryti, sudaryti „dělat“, duoti „dávat“, např.: Tai davė ir jam narsumo į viską šalčiau žiūrėti ir laukti šviesesnės ateities (Vienuolis) „To mu také dodalo odvahy dívat se na všechno chladnokrevněji a čekat na lepší budoucnost“;...tie kraštai tik sudarys rūpesčio (Vienuolis) „...ty kraje způsobí jen starosti (sg.)“; O tai sarmatos padarė, gyvačiukė! (Vienuolis) „To jsi mi ale zahanbila (doslova — ‚udělala ostudu‘), ty potvůrko!“ apod. Mezi spojeními s tímto významem se vyčleňuje řada ustálených frazeologických výrazů, např. įvaryti baimės „nahnat strachu“: kariai nešiojo ant ieties Karigailos Kazimiero galvą ir rodė ją, kad įvarytų baimės kitiems gyventojams (Vienuolis) „bojovníci nosili... na kopí... hlavu Kazimiera Karigail y a ukazovali ji, aby nahnali strach ostatním oby- 10) Totéž lze pozorovat i u již v jiné souvislosti zmíněného spojení „mít význam“, jehož jmenná složka při přítomnosti rozvití často vystupuje ve formě akuzativu, např.: Gramatika, kaip mokymo dalykas, turi didelę praktinę reikšmę „Gramatika jako vyučovací předmět má velký praktický význam (4. p.)“; Jau iš šių teiginių numanu, kokią didžiulę reikšmę turi kalbos mokymas „Již z těchto tvrzení je jasné, jak obrovský význam (4. p.) má výuka jazyka“. 102 vatelům“; …visi pasijuto galį įvaryti baimės savo ponams (Cvirka) „…všichni pocítili, že mohou nahánět strach (gen.) svým pánům“, již zmíněné padaryti įspūdžio „udělat [nějaký] dojem“ a některé další. Genitiv abstraktních podstatných jmen označujících emoci, vztah či vlastnost osoby se podle toho pojí se slovesy ve významu „vyjadřovat, projevovat, dávat najevo“ — reikšti, rodyti apod., např.: Vytautas reiškė jiems pasigailėjimo (Vienuolis) „Vytautas jim projevil lítost (gen.)“ apod. (příklady spojení s rodyti, parodyti jsou uvedeny výše na str. 101). Lze ještě zmínit významově rozmanitější spojení se slovesy gauti, įsigyti „dostávat, získávat“ apod., a zvláště často užívaná spojení se slovesem turėti „mít“: …kad naujos pagalbos gautų (Baltušis) „…aby získal novou pomoc“; …po pietų ji įgaudavo pilko atspalvio (Cvirka) „…po obědě nabývala šedého odstínu (gen.)“; …jeigu jie nori įsigyti aukščiausiojo malonės (Cvirka) „…jestliže chtějí získat milost (gen.) Nejvyššího“; …jis užsitarna vo didelės ir sunkios atgailos (Cvirka) „…zasloužil si velký a těžký trest (gen.)“ apod. Su žmonėmis, domėne, jeigu turi reikalo—niekai (Cvirka) „Jednat s lidmi, milý pane, není nic těžkého“ (doslova: „máš-li co do činění (gen.) s lidmi — maličkost“); kol turėjo sveikatos… (Jasiukaitis) „dokud měl zdraví… (gen.)“; …mes su tavim kalbos turim (Vienuolis) „…my dva si máme co říci“ (doslova „máme“ + gen.); o namie, žinai, dar ruo šos turi (Vienuolis) „a doma, víš, máš ještě uklízení“ (doslova: „máš uklízení“) apod. Srov. také spojení s jinými slovesy, která netvoří určité strukturně-sémantické skupiny: Ji įneša į kalbą tikslumo ir aiškumo, padeda sutaupyti energijos bei laiko kaip kalbančiam, taip klausančiam. „Ona (norma) vnáší do jazyka účelnost (gen.) a jasnost (gen.), pomáhá šetřit energii (gen.) i čas (gen.) jak mluvícímu, tak posluchači“; Greta vykusios charakteristikos, meistriškos replikos, siužetinio posūkio, randame naivumo, tuščiažodžiavimo… (Šimkus) „Vedle zdařilé charakteristiky, mistrovské repliky a dějového zvratu nacházíme také naivitu (gen.), prázdné řečnění (gen.)“; …ji į gryną … teisybę pirmą kartą per visą savo amžių įmaišė melo (Vaižgantas) „…do čisté pravdy poprvé za celý svůj život přimísila lež (gen.)“; …jog gyvenime yra svarbesnių reikalų, kurių svarstymams reikėtų pašvęsti laiko (Mizara); „…že v životě jsou důležitější záležitosti, jejichž projednávání by bylo třeba věnovat čas (gen.)“; …ji paskui, jei matys reikalo, atitinkamai atsakys (Mizara); „…potom, bude-li to považovat za potřebné (doslova: ‚uvidí potřebu‘), odpoví odpovídajícím způsobem“. Tento výklad významu genitivu ve spojeních podobných těm, která jsme probrali výše, tedy podle všeho vystihuje podstatu užívání tohoto pádu lépe než tradiční pojetí, podle něhož spojení určitých 103 sloves s genitivem vyjadřují děj, který postihuje část předmětu pojmenovaného jmennou složkou. Analýza odpovídajících konstrukcí v současném litevském jazyce ukazuje, že v naprosté většině případů není důvod připisovat genitivu uvedený význam. Takové spojení jako například Duok pinigų, eisiu gerti „Dej peníze, půjdu se napít“ vůbec nevyjadřuje příkaz dát část peněz, které má adresát k dispozici. Zvláštní představa objektu, kterou jsme označili jako „neurčitost“, spočívá právě v tom, že se neposuzuje ve vztahu k nějakému určitému „celku“.11) Tradiční definici významu genitivu v adverbálním užití by ovšem bylo možné vykládat tak, aby nebyla v rozporu s výše uvedeným pojetím, nýbrž aby s ním byla v souladu. Rozdíl mezi názvy látek a názvy hromadnými, které v posuzovaných spojeních vystupují jako jmenná složka (a také – v určitých případech – podstatnými jmény v množném čísle), a konkrétními podstatnými jmény označujícími jednotlivé, konkrétní představitele příslušné kategorie předmětů spočívá v tom, že jde o obecné označení veškeré hmoty dané látky existující v přírodě nebo celé třídy předmětů, k níž se může vztahovat příslušný pojem. Je přirozené, že takový objekt nemůže být v plném rozsahu podroben jakémukoli konkrétnímu ději, a význam genitivu v těchto spojeních tedy spočívá v pojmenování objektu, jehož část je dějem zasažena. Není těžké si všimnout, že tento výklad mění tradiční definici významu adverbálního genitivu pouze ve složitější variantu pojetí podstaty užívání tohoto pádu, které zastává tato práce. Pojem „neurčité představy“ objektu se přitom – přes veškerou podmíněnost tohoto názvu – jeví jako vhodnější než tradiční termín „Genetivus partitivus“, proti němuž rozhodně protestoval A. I. Thomson. Hlavní význam jeho prací, které se této otázky dotýkají, však nespočívá v pokusu nahradit neadekvátní termín novými („látkový“, „předmětný“ objekt), nýbrž v jasném vyčlenění těch spojení sloves s genitivem, v nichž je pád objektu podmíněn vazbou na určitá slovesa. Při stanovování významu vlastního samotné pádové formě, nezávisle na vlivu sémantiky slovesné složky, je mimořádně důležité odlišit spojení podobná těm, která byla rozebrána výše, od konstrukcí, v nichž je výskyt genitivu předurčen tím, že sloveso, s nímž se pojí, patří do více či méně omezené skupiny. 11) V některých případech je odstín částečného podřízení objektu ději ve spojeních tohoto typu skutečně přítomen, zcela však závisí na sémantice slovesné složky; srov. například spojení se slovesem ragauti „ochutnávat“. Srov. také níže probíraná spojení se slovesy s předponami. 104 Mezi spojeními druhého typu lze vyčlenit tyto skupiny: 1. Spojení, jejichž součástí jsou od odpovídajících přechodných sloves odvozená slovesa středního a činného rodu s předponami pri-, ap-, at-, už-, které vyjadřují mimo jiné uspokojení subjektu z děje (především slovesa středního rodu), úplnost, vyčerpání děje (ap-, pri-), nebo částečný charakter děje at-, pri-, už-). Tato slovesa vyjadřují děj spojený převážně nebo výlučně s „neurčitým“, „látkově představovaným“ objektem (tento odstín vnášejí do významu slovesa uvedené předpony). Objekt u těchto sloves lze tedy vyjádřit genitivem „látkového“ podstatného jména (např. …jūs ten, bošai, kiaulienos priede ir alaus prigėrė (Cvirka) „…vy jste se tam, boche, nacpali vepřového a napili piva“), nebo abstraktního podstatného jména (např. …kalbos, kurios dvasios prisisiunkė iš Lietuvos himno (Cvirka) „…jazyka, jehož ducha nasál z litevské hymny“), nebo konkrétního podstatného jména v množném čísle (např. …prisiskaitysi tu savo knygų (Jasiukaitis) „…načteš se těch svých knih“). 2. Do druhé skupiny spojení druhého typu lze zařadit konstrukce se slovesy určitých lexikálních skupin (takzvaná slovesa „duševního a fyzického úsilí“, slovesa „žádosti, otázky“, slovesa „negativních emocí“, slovesa s „odlučovacím“ významem, slovesa dlouhodobého smyslového vnímání, slovesa „nedostatku, zbavení“ atd.). „Sféra působnosti“ takových sloves je širší než u sloves předchozí skupiny, protože děj, který vyjadřují, není spojen s žádnou zvláštní představou objektu, takže se s nimi může pojit genitiv jak „látkových“ či abstraktních, tak „předmětných“ podstatných jmen, stejně jako zájmen. Srov. například: — Hello — rikteлеjо Франкас jam, — nori kavos? (Cvirka) „Haló, — zavolal na něj Frank, — chceš kávu (gen.)?“; a: — Nori puoduko kavos? „Chceš šálek (gen.) kávy?“; Žuvis … gilumos ieško, o žmogus — gerumos (Gud.-Guzevičius) „Ryba … hledá hloubku, člověk pak dobro“; …ir todėl jam reiksia pačios (Cvirka) „…a proto bude potřebovat ženu“ (dosl. „…bude potřebovat ženy“); …visados pakakdavo jo kompanijai pralinksminti (Cvirka) „…vždy ho stačilo k rozveselení společnosti“¹²). 3. Konečně do třetí skupiny spojení druhého typu patří spojení genitivu se slovesy, která jsou popřena. Tato spojení mají na rozdíl od spojení v prvních dvou skupinách „univer- 12) Poslední dva příklady ukazují neudržitelnost výkladu E. Frenkela, který genitiv u sloves „potřeby, nedostatku, zbavení“ a u sloves vyjadřujících „dostatečnost“ pokládá za Genitiv’a partitiv’a (viz cit. dílo, s. 45–§43) — bez ohledu na to, zda je tento termín chápán ve smyslu částečnosti, nebo neurčitosti objektu. Je zřejmé, že v případě, kdy je v genitivu užito „předmětné“ podstatné jméno v jednotném čísle nebo zájmeno, je představa objektu zasaženého dějem pouze v některé své části (nebo dokonce „neurčitého“ objektu v případě zájmena) zcela nesmyslná. 105 „sální“ charakter: jejich součástí mohou být slovesa a jména jakéhokoli lexikálního významu (např. Jis nebedarinėjo deg lės, nemetė žarnų ir likučių varnoms, nepūtė pūslės (Cvirka) „Už nevykuchával petržele, neházel vranám zbytky střev ani ocásek, nenafukoval měchýř…“; Ar negirdėjai ten kaimenės bliaunant (místo Acc. cum part.), laukuose prunkščiančio arklio, o kalvose siaudžiančio javo? (Cvirka) „Neslyšeli jste tam bučení stáda (genitiv s příčestím), ržání koní na polích a na kopcích šumění obilí?“ atd.). * * * Významy vyjadřované spojeními druhého typu se obvykle vyčleňují jako zvláštní významy genitivu, přičemž se tato spojení řadí do jedné řady (někdy pod jednu rubriku) se spojeními prvního typu. Tak například vynikající litevský jazykovědec I. Jablonskis ve své materiálově zajímavé knize „Pády a předložky. Jejich užívání v našem jazyce“13 vedle „genitivu neurčitosti nebo části“ (viz §19, který zahrnuje spojení prvního i druhého typu) vyčleňuje „genitiv úplnosti nebo mnohosti“ (§18, zahrnující mimo jiné i slovesná spojení), „genitiv účelu“, kterým se označuje „hledaný nebo žádoucí předmět“ (§21), „genitiv nedostatku nebo nepřítomnosti“, jímž označujeme to, čeho se nám nedostává, co nám chybí, co potřebujeme, co není“ (§22), „genitiv záporu“ (§23), „genitiv oddělení apod.“ (§29). Ve skutečnosti lze všechny tyto významy pozorovat v příslušných spojeních. Tak například ve spojeních, která jsme zařadili do první skupiny, je na jedné straně zcela zřetelný odstín „úplnosti nebo mnohosti“ objektu a na druhé naopak „částečnosti objektu“. Srov. například taková spojení jako „... prisirašiau popierėlių… kad man tuomet kas dešinę nukirstų! (Cvirka) „… popsal jsem spoustu papírků…, kéž by mi tehdy někdo usekl pravou ruku!“; … prisigaudė žuvies (Cvirka) „… nachytal ryb“, a taková jako: Valdovas atsigerė midaus (Cvirka) „Vládce… upil medoviny“; Atsilauždami sau duonos, gulėjusios čia pat, ją užgerdavo jie iš didelio butelio (Cvirka) „Odlomovali si chléb, který ležel hned vedle, a zapíjeli ho z velké láhve“. Není však důvod připisovat ten či onen odstín významu samotného pádového tvaru, neboť je obsažen v sémantice slovesné složky, vždy vstupující do spojení právě s genitivem označení objektu, a protože se zkoumaná spojení tímto způsobem nestaví do protikladu ke spojením (týchž sloves) s nějakým jiným pádem (např. s akuzativem), v nichž by daný odstín chyběl. Totéž lze s plným opodstatněním vztáhnout na spojení druhé skupiny. Srov. například spojení se slovesy „duchovního směřování“, 13 J. Jablonskis, Linksniai ir prielinksniai, Jų vartojimas mūsų kalboje, Kaunas, 1928. 106 v nichž má genitiv jakoby význam „hledaného nebo žádoucího předmětu“, na jedné straně, a spojení se slovesy vyjadřujícími opačné duševní emoce, v jejichž jmenné složce by se při důsledném postupu měl spatřovat význam „vyhýbaného, strach vzbuzujícího, nežádoucího objektu“, na straně druhé: Kokių tu čia kliaučių ieškai? — Aš ne kliaučių ieškau, o teisybės (Vienuolis) „Jaké háčky tady hledáš? — Já nehledám háčky, ale spravedlnost“; … kiekvienas laukia pirmojo kliento, kaip laukia jaunavedžių pora savo pirmojo vaisiaus (Cvirka) „… každý čeká na prvního zákazníka, jako novomanželský pár čeká na své první dítě“; … norėjo viso tėvo ūkio vyresnysis (Vienuolis) „… starší chtěl [získat] celé otcovo hospodářství (gen.)“; … jaunikliai vengė jo ir šalinəsi (Cvirka) „… mladí se mu vyhýbali a stranili se ho“; … bijojo žąsino, bijojo plačiųjų laukų tylos, bijojo ir svetimų žmonių (Vienuolis) „… bála se housera, bála se ticha širých polí, bála se i cizích lidí“. Nebo spojení podobná těm, která Jablonskis uvádí v paragrafu „genitiv nedostatku nebo nepřítomnosti“: Čia reikėjo ir drąsos, ir greitumo, ir sumanumo (Vienuolis) „Zde bylo třeba odvahy, rychlosti i důvtipu“; Ūkis stokojo arklių ir įrankių (Avyžius) „Hospodářství mělo nedostatek koní a nářadí“; Stigo visur žmonių, trūko rankų (Cvirka) „Všude chyběli lidé, chyběly ruce“ a spojení s opačným významem: …užtenka ir kitų pasityčiojimų (Jasiukaitis) „… dost je i posměšků od ostatních“; …užteks ir dešimties kapeikų (Jasiukaitis) „… bude stačit i deset kopějek“; Pakako akimirkos, kad tas veidas…pasiliko mano akyse (Cvirka) „Stačil jediný okamžik, aby ta tvář…zůstala v mých očích“; Tuomet pakakdavo mažučio žodelio, šypsnio, juoko (Cvirka) „Tehdy stačilo jediné slovíčko, úsměv, smích“. Je zcela zřejmé, že rozdíl ve významu příslušných „protikladných“ skupin spojení se vysvětluje nikoli rozporem mezi odstíny obsaženými ve významu genitivu, nýbrž rozdílem v sémantice sloves, která do těchto spojení vstupují. Podobně by bylo možné spatřovat v samotném tvaru genitivu význam objektu, který nepodléhá ději, ve spojeních třetí skupiny pouze tehdy, kdyby bylo možné spojit záporné sloveso s nějakým jiným pádem (např. s akuzativem), v němž by příslušný význam chyběl (nebo kdyby genitiv mohl označovat objekt nepodléhající ději ve spojení se slovesy bez záporu). Analýza spojení druhého typu vede k závěru, že genitiv zde vyjadřuje pouze obecný význam objektu děje, zatímco dílčí odstíny přítomné v jednotlivých spojeních jsou zcela určovány významem slovesné složky. Význam genitivu u sloves určitých skupin (vymezených ve větší či menší míře) se tak ukazuje jako totožný s významem akuzativu. Přitom akuzativ nemůže, 107 zpravidla vystupovat ve stejném „syntaktickém okolí“ (tj. ve spojení se stejnými slovesy) jako genitiv. S využitím terminologie fonologických výzkumů lze říci, že genitiv je vůči akuzativu v „doplňkové (nebo „komplementární“) distribuci“. Tyto dvě okolnosti (funkční totožnost uvedených dvou pádů a fakt „komplementární distribuce“) postačují k tomu, abychom genitiv ve spojeních druhého typu uznali za poziční (kombinatorickou) variantu14 akuzativu. Mnohoznačnost genitivu přídavného jména se tak ukazuje jako zdánlivá. Vše řečené nelze chápat tak, že spojení, v nichž je výskyt daného pádu podmíněn tím, že hlavní složka náleží do skupiny lexikálně omezené do té či oné míry, považujeme za objekt nehodný pozornosti badatele pádové syntaxe. Naopak, stejně jako při popisu fonetického systému jazyka je nezbytný důkladný popis všech variant fonému v celé jejich konkrétní rozmanitosti a přesné určení všech pozic, v nichž se může vyskytovat ta či ona kombinatorická varianta, je i při zkoumání syntaxe určitého pádu, zejména genitivu, nezbytný všestranný popis všech jednotlivých užití pádového tvaru a odhalení podmínek jeho fungování. Rozhodné námitky však vyvolává široce rozšířené nediferencované posuzování „volných“ spojení a spojení lexikálně omezených z hlediska hlavní složky a (někdy s tím související) vyčleňování libovolného počtu „významů“, údajně příslušejících pádovému tvaru. 14 Jak je patrné z řečeného, tento termín, převzatý z fonologie, se zde užívá v jiném smyslu než v jeho známé práci o ruské pádové soustavě (TCLP, 6), kde R. Jakobson vyčleňuje „obecný význam“ pádu a „kombinatorické varianty“ tohoto významu. V této podobě se odkaz na terminologický arzenál fonologie nejeví jako plodný, neboť příslušný fonologický pojem (funkčně totožné, avšak formálně odlišné prvky) rozhodně nepředstavuje přísnou analogii k jeho syntaktickému přehodnocení (jak se nám zdá — na rozdíl od srovnání), které je navrženo v tomto článku.