Случаи языкового контакта в Латгалии

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA PŘÍPADY JAZYKOVÉHO KONTAKTU V LATGALI P. ARISTE V Lotyšské SSR, v Ludžském okrese Latgalska, lze ještě dnes potkat několik desítek, převážně starších lidí, kteří mluví estonsky. V estonské etnografické a jazykovědné literatuře se těmto Estoncům obvykle říká ludžští Estonci, protože hlavním centrem jejich osídlení je město Ludza (dříve Lucin). Část těchto Estonců se usadila v okolí města Ludzy zřejmě již ve velmi dávné době, většina se však do Ludžského okresu přistěhovala s největší pravděpodobností v XVII. století. Za feudálního zřízení si ludžští Estonci dobře uchovávali svou etnografickou svébytnost a mateřský jazyk, protože v té době nebyli ve styku s vnějším světem a téměř nevycházeli z domova. Kromě mateřského jazyka znali ludžští Estonci do určité míry latgalské nářečí lotyštiny a v oblastech sousedících s Rusy a Bělorusy také ruštinu a běloruštinu. Ludžští Estonci byli katolického vyznání a udržovali užší styky se svými souvěrci — Lotyši a Bělorusy, zatímco sbližování a styky s Rusy se objevovaly pouze ve vesnicích s obyvatelstvem, které přestoupilo k pravoslaví. Protože se v katolických kostelech kázání a zpověď konaly v estonštině, mohli se ludžští Estonci obejít i bez znalosti lotyštiny a běloruštiny — tehdy k tomu vůbec nebyl bezprostřední důvod. Se všemi rolníky žijícími v sousedství se setkávali nejčastěji při robotě na panském. Na panském dvoře také často slýchali polštinu, protože majiteli a jejich správci byli většinou Poláci. V Latgalsku byla polština zároveň jazykem místního kulturního styku, dokud ji nenahradila ruština. V polovině minulého století se církevní obřady a kázání v katolických kostelech začaly konat pouze v lotyštině, což výrazně ovlivnilo místní estonštinu. V pravoslavných vesnicích se vliv ruštiny projevoval už 137 podstatně dříve. Nepochybně v tomto ohledu sehrála významnou roli také smíšená manželství mezi Estonci, Lotyši, Rusy a Bělorusy, která postupem času přibývala. Ke konci feudálního období znatelně narůstal a sílil vliv ruštiny na estonštinu, lotyštinu, běloruštinu i další jazyky národů obývajících Latgalsko, zejména poté, co byly v této oblasti otevřeny ruské školy. Zároveň začala latgalská mládež, včetně místních Estonců, odjíždět za sezónní a dočasnou prací na ruské území, do oblastí velkých měst a průmyslových center, což zase napomáhalo šíření znalosti ruštiny. Ruština se jazykem místního dorozumívání mezi všemi národy obývajícími Latgalsko stala už v minulém století. Kromě Lotyšů a několika Estonců žilo na území Latgalska ve dvacátých letech tohoto století 20,13% Rusů, 13,96% Bělorusů a 4,49% Poláků, dále menší procento Židů a Litevců. Estonská sídla leží v bezprostředním sousedství Lotyšů, Rusů a Bělorusů.1 Když O. Kallas tuto oblast v roce 1893 navštívil, většina ludžských Estonců ovládala kromě mateřského jazyka také lotyštinu a poměrně rozšířená byla i ruština. (O. Kallas bohužel nerozlišoval mezi znalostí ruštiny a běloruštiny.) Mnozí Estonci tehdy znali také polštinu.2 V současnosti všichni poslední mluvčí ludžského nářečí estonštiny bez výjimky ovládají lotyštinu, ať už v její spisovné, nebo nářeční, tj. latgalské podobě. Znalost ruštiny je rovněž všeobecným jevem. Většina místních Estonců definitivně přešla k lotyštině nebo ruštině. Protože ludžští Estonci byli po dlouhou dobu v úzkém kontaktu s řadou jiných národů, byli s nimi ve styku také po jazykové stránce. Toto území je proto třeba považovat za jednu z nejzajímavějších oblastí Pobaltí, neboť zde můžeme bezprostředně sledovat proces vzájemného ovlivňování jazyků různého původu i změny, k nimž v různých obdobích dochází v rozsahu a směrech jazykového vlivu. K úplnému objasnění vzájemných vztahů všech jazyků rozšířených v okolí Ludzy je nezbytná úzká spolupráce slavistů, baltistů a ugrofinistů; do tohoto výzkumu by se měli zapojit také folkloristé, etnografové, historici a archeologové. Jen tak bude možné odpovědět na mnohé složité otázky etnogeneze této mikrooblasti. 1 E. B l e s e, Latgales cittautieši un viņu valodas, „Izglītības Ministrijas Mēnešraksts“, Rīgā, 1925, стр. 357—369, 478—485. 2 O. K a l l a s, Lutsi Maarahvas, Helsinki, 1894, стр. 11 и след. 138 V tomto článku budou pojednány pouze zvláštnosti slovní zásoby ludžského dialektu estonštiny, na niž měla velmi výrazný vliv lotyština, ruština a běloruština. Zároveň se v ní vyskytuje také nemálo polských prvků. Toto sdělení má sloužit jako určitý mezník v dalším studiu kontaktních vztahů různých národů obývajících Pobaltí. Ludžský dialekt estonštiny patří k jihoestonické nářeční skupině, jejíž základní slovní zásoba má typicky jihoestonický charakter. V ludžském dialektu se na rozdíl od všech ostatních jihoestonických nářečí a dialektů vyskytují především lotyšská slova, která do něj pronikala v různých obdobích a souvisejí s nejrozmanitějšími oblastmi života. Starší lotyšské výpůjčky se již plně přizpůsobily fonologické struktuře estonštiny, avšak v pozdějších výpůjčkách se zachovávají rysy lotyšské fonologie estonštině zcela cizí. Vyskytují se také slova užívaná souběžně ve dvou variantách — v poestonštěné variantě a ve variantě, která si zachovala původní lotyšskou výslovnost. Zachovávání lotyšských fonologických rysů v přejatých slovech ludžských Estonců nabývalo stále intenzivnějšího charakteru, když se lotyština fakticky již stala jejich druhým domácím, dorozumívacím jazykem. Níže budou rozebrány lotyšské výpůjčky, které se podařilo zaznamenat v záznamech řeči ludžských Estonců3. abada „pokrm z jater nebo plic právě zabitého zvířete“ <abādas, latgalsky (= latg.) také abāda „pokrm z vepřového masa a zelí, který se obvykle připravuje po zabití prasete“; bel’l „oční zákal“ <latg. bel’s’; beluga (maa) „půda, která špatně vysychá“ <latg. beluga; bil’t „obraz“ <bilde; biž’atama „ubližovat“ <latg. apbižavout’; bor, gen. bora „místo žně“ <latg. bors; bruikos „snídaně“ <latg. brūkos; burnītama „škádlit, obtěžovat, svádět, hnidopišit, pokoušet“ <burnīt; drutša „bahenní horečka, malárie“ <drucis, gen. drucā; drōgin „blín černý (hyoscyamus niger)“ <drigene, latg. také dridžina; dzint’s, gen. dzin’d’zi „mysný nájem“ <cints, cinte; dundur, tundur „nezvaný host“ <latg. dundurs „dítě při hnojení polí“; duuda, duudakott „dudy“ <dūda; gigāl, gen. gigāli „přeslička“ < gigeles, latg. gigāl’is; grius’l’i, krius’l’i, ka-n’ebi grius’l’i „pokrm z konopných semen“ < grūslis, latg. gryūsl’is; 3 Většina faktického materiálu pochází ze sbírky Ústavu jazyka a literatury Akademie věd Estonské SSR. Lotyšské ekvivalenty byly převzaty převážně ze slovníku K. Mühlenbacha a J. Endzelina (К. Mühlenbachs—J. Endzelīns, Latviešu valodas vārdnīca, I—IV, Rīga, 1923—1932). Pokud jde o latgalské ekvivalenty, část pochází z osobních záznamů autora článku a část byla získána od vědeckých pracovníků Ústavu jazyka a literatury Akademie věd Lotyšské SSR. 139 gōn’d’zik, gen. gōn’d’z’igi „Bělorus“ <latg. g’en’d’z’iks „hanlivé, urážlivé označení Bělorusa“; inā́dnik, gen. inā́dnigu „hnidopich, pokušitel“ < ienaídnieks, latg. īnaidnīks „nepřítel, protivník“; kalpak „paruka“ <latg. kalpaks; kapl’i „motyka“ < kaplis; kartupel’ „brambora“ < kartupelis; keistri „kostelník, jáhen v katolickém kostele“ < k’eis’t’ers; k’elne „sakristie“ < k̇elne, latg. k’elne; kimin „kmín“ <latg. k’im’ini kood’z’i, „partitiv“; kuut’j’ō „kroupy, které se jedly v předvečer Vánoc“; kuod’z’ipāiv „Štědrý den“ <latg. kīcys (<běloruské куцця) a kīcysdīna, lotyšsky kīcās „kroupy“, kīċu diena „Štědrý den“; korp, gen. kopa „stoh sena z deseti mandelů“ <latg. (rudzu) kopa; krauts „krejčí“ <latg. krauc’s; krump, gen. krumba, zdrob. krumbake „záhyb, řasení“ <grumbas, latg. grumba; kutōl’, gen. kudōl’i „veš u dobytka“ <skutele, latg. skut’āl’a; kul’ok „sako, pánská bunda“ <latg. kul’oks; labi, labis „dobrý“ <labi „dobře“; lāpat’s’ka „tlachal, žvanil“ <latg. lapacka; leigutama „zpívat při koledování na svatojánské písně“ <ligot, latg. leiguot’; med’z’ina? „mozek“ <latg. sm’ed’z’enes; misš, gen. mis’s’i „mše“ <latg. miša, mise; mutul’, mutur’ „náboj kola“ <muturis, latg. muturs; muzul’ „mozol“ <latg. muzuls’; narits, gen. naridza „onemocnění koně způsobené nesprávnou polohou chomoutu“ <narica, naricas, latg. narica; net’s’vā net’s’ua, „dřevěné koryto, v němž se pere prádlo nebo koupe dítě“ <latg. n’ečče; nāsālg’i? „nosítka“ <nesilkas; obur „zvláštní druh rybářských sítí“ <abars, latg. oburs; pat’s’min’, bat’uin’, gen. bat’uin’i „řepa, cukrová řepa“ <latg. batvini, bac’min’c’; plakk, gen. plaka „vlajka“ <latg. plags; podmarouka „základ“ <latg. podmorouka; poor’s’t’ „třásně (na velkém přehozu přes ramena)“ <latg. bōrksts, buork’s’; prat’in, gen. prad’ina „malá rybářská síť se dvěma křídly a kapsou“ <latg. brad’in’c’; pimbat’s’ „míč z močového měchýře“ <bumba „míč“; pizur’ „močový měchýř“ <latg. pizurs; pōur, gen. pōuka, puur „pura, čtvrtina = čtyřem pudům“ <pīurs, latg. pyurs; pōut’s, pōutši, pōž, pōžši „domácí duch, šotek“ < latg. pyučs; rakan, gen. ragana „čarodějnice, ďábel (nadávka)“ <ragana; rupi’t’s, gen. rupid’zi „ropucha“ <rupicis, latg. rupics’; runamata „mluvit, rozmlouvat“ <runāt; ruulotama „zpívat písně, které se zpívají v předvečer svátku sv. Jana“ <latg. rūtuot’; ruoga „žito (nemoc)“ <ruožā; rāu? „zvláštní kožní onemocnění hlavy“ <skrēda „škrábanec, kožní trhlina“; sal’l, gen. sal’li „sazový povlak v dýmce“ <latg. suiles; saska „tchoř“ <latg. sasks; skrōdul’ gen. skrōdul’i „kladka tkalcovského stavu“ <latg. skrytul’s’; sumpur „nadávka línému člověku“ <sumpurnis, dial. sumpuris „psíhlavec, upír“; šalōinu „odstátá, čirá (o kapalině)“ <latg. acašāliejis; šopka „zkažené vejce“ <latg. šopka „vejce rozbité při hře s vejci“; tal’t’s, gen. tal’d’z’i, tar’t’s „čáp“ <starkis; tes’nik, gen. tes’nigi „dozor nad pořádkem na trhu, správce trhu“ <latg. tis’n’iks „soudce“; tsak̇ „papírová ozdoba (kolem ikony)“ <latg. cakas; tseirul’, dzeirul’ „skřivan“ <latg. c’eirul’s; tsepel’nik „pohrabáč“ < latg. čepel’n’iks; tsilp, gen. tsilbu, tsōlp, gen. 140 tsõlbu „zauzlený uzel, uzel v přízi, uzel při vázání sítí“ < citpa, latg. culpa; tsõba „výlevka dojicí nádoby“, tsõbakõnõ „krabička sirek“ < ciba, latg. cyba; t's'ekl', род. t's'egl'i, tsõk'l „cihla“, tsõglinõ ahi „cihlová pec“ <latg. ceglyš; tsāts „hrot, třásně“, srov. lotyšské ceci „staré hadry“; tulka „železný čep v náboji kola, ložisko“. <latg. tulka; uroin „vodováha“ <latg. urobiņč; vaatre „vír“ <latg. vātra „bouře“; vaidze (příslovce) „je třeba, je nutné“ <latg. vād'z'ā; vuol'atama „válet, svinovat“ <latg. vuol'uot'; vāāpla „trouba, švihák“ <vēplis latg. vāpla atd. Mezi lotyšskými výpůjčkami se vyskytují slova, která pronikla do latgalského dialektu z ruštiny nebo jiného slovanského jazyka. Protože fonetické rysy těchto výpůjček v jazyce ludských Estonců svědčí o tom, že se k Estoncům dostaly z latgalského dialektu, lze všechna tato slova zařadit mezi lotyšské výpůjčky. Svým významem náležejí do nejrůznějších oblastí života a každodenního bytí — hospodářské a řemeslné činnosti i kulturního života národa. Většina této přejaté slovní zásoby svědčí o tom, že Lotyši a místní Estonci žili v úzkém každodenním kontaktu, což vedlo k bilingvismu. Za zvláště stará je třeba považovat taková plně poestonštěná lotyšská slova jako kutõl, rǟä, pat's'mīn', poor's't'. V některých případech se vedle takovéto staré varianty užívá i pozdější přejatá podoba slova, například: dundur a tundur, griusl'i a kriusl'i apod. Lotyšské výpůjčky přešly do místního estonského jazyka zřejmě z latgalského dialektu, některá slova, například kartupel', tal't's' nebo tar't's', však byla přejata z obecného lotyšského jazyka. Vedle lotyšských slov se v ludském dialektu estonštiny vyskytují také slovanské výpůjčky, jejichž původ ve většině případů nelze přesně určit, protože jejich fonetická podoba dovoluje pokládat je za ruské, běloruské i polské výpůjčky, například: paaba (starší výpůjčka) „žena, stařena“ <rus. баба, bělor. баба, pol. baba; domm, gen. domta „dům“ <rus. a bělor. дом, pol. dom; draatva „drátek, dratva“ <rus. a bělor. дратва, pol. dratwa; l'iis'na „nadbytečný“ <rus. лишний, bělor. лишні, pol. liszni; stal'l, gen. stal'li „ocel“ <rus. a bělor. сталь, pol. stal; do této skupiny slov patří také výpůjčka sid'i, sidi „Žid“ <rus. жид, bělor. жыд, pol. żyd atd. Zdrojem těchto výpůjček je jeden z výše uvedených slovanských jazyků; v různých oblastech ludského dialektu mohlo v různých obdobích docházet k přejímání z různých slovanských jazyků. V ludském dialektu estonštiny se vyskytuje také poměrně mnoho přejatých slov, jejichž fonetická podoba svěd- 141 čí o jejich polském nebo běloruském původu, např.: bul’ba, bul’bas, gen. bul’ba a plně poestonštěná varianta tohoto slova pul’ba „brambor“ <pol. bulba, bělor. бульба; böss „šeřík“ <bez, без; drott, gen. drota „drátek“ <drot~drót, дрот; drukavoodma „tisknout“ <drukować, друкаваць; dõhavits „dušnost, astma“ <duchawica, дыхавица; hot’s „ačkoli, i když“ <choć, хоць; in’dik, gen. in’digu „krocan“ <indyk, індык; kapl’its, gen. kapl’idza „kaple“ <kaplica, капліца; kapsük „peněženka, tabatěrka“ <kapszuk, капсюч „tobolka“; knott „knot“ <knot, кнот; kommen, gen. komena <komin, комін; k’s’ondz, gen. k’s’ondza, a také v poestonštěnější podobě sjondz „kněz“ <ksiądz, ксёндз; kul’ba „brambor“ <gulba, гулЬба; kurtka „dámská halenka, pletený svetr, vatovaný kabátek“ <kurtka, куртка; lantsuk, gen. lantsuga „řetěz“ (v pohádce také „uzdečka na hlavě vlka“) <lañcuch, ланцуге; lää läkene „panenka“ <lala, ляля; parahvia „farnost“ <parafia, парафія; plääm, gen. pläämä „skvrna, tečka“, sündümeze plääm „mateřské znaménko“ <plama, пляма; puška, puška „krabička, pouzdro“, tuваgu puška „tabatěrka na šňupací tabák“ <puszka, пушка; ratunka „pomoc, záchrana“ <ratunek, starší podoba také ratunk, ратунок, gen. ратунка; ruža „růže (nemoc)“ <róża, v běloruských nářečích ружа; škapleri?, škapleri? „na látku našitý křížek, který katolíci, přisuzující mu význam náboženského talismanu, obvykle nosí na krku“ <szkaplerz, шкаплеры; tal’ka „jemná látka“ <талька, талька; tshuuda „zázrak“ <cud, cudo, чуд, чудо; tsõbuk, gen. tsõбука „náustek dýmky“ <cybuch, цыбук; t’šüt’š „trochu, maličko“ <чуть, цуцё; voот „dozorce“ <wojt, войт atd. Především je třeba upozornit na skutečnost, že všechny výše uvedené polské nebo běloruské výpůjčky se vyskytují také v latgalském dialektu lotyštiny. S ohledem na charakteristické rysy této skupiny slovanských výpůjček lze předpokládat, že většina z nich pronikla jak do ludského dialektu estonštiny, tak i do dalších jazyků národů obývajících Latgalii nejspíše z polštiny, neboť téměř všechna tato slova označují kulturní a každodenní skutečnosti, které latgalští rolníci převzali od Poláků. Je zcela možné, že některá z nich přešla do ludského dialektu estonštiny nikoli z polštiny, nýbrž z běloruštiny; přesnou cestu přejímání však nyní nelze určit, protože chybějí potřebná jazyková kritéria. V jazyce ludských Estonců se samozřejmě vyskytují také výpůjčky, jejichž polský nebo běloruský původ je nepochybný. Tak například za nepochybné polské výpůjčky lze považovat: apostol „apoštol“ <apostoł (protože jsou ludští Estonci katolického vyznání, nemohli toto slovo přejmout z ruštiny ani z církevní slovanštiny); magli „váleček na prádlo“ <magiel; obroz, gen. obroza „ikona, obraz“ <obraz (a to je 142 slovo mohlo proniknout do místního estonského nářečí pouze od katolických Poláků) atd. Poměrně mnoho slov má nepochybně běloruský původ, například: dol’nik, gen. dol’nigi „dělník, nádeník, kterému hospodář nevyplácel mzdu, ale pouze ho živil a oblékal“ <dol’nik; drut’sén „trubec“ <trucen; džužín „tucet“ <nář. bělorusky дзюжына; dudar „dudák“ <dudar; hvat’sōr „byt“ <nář. bělorusky хвацера; kab „že, aby, proto aby“ <kab; kuut’sl’i, koot’sl’i „koudel“ <kudzela (toto běloruské slovo proniklo také do dalších jižních nářečí estonštiny); lavonihha „určitý tanec“ <лявоніха; loška „postel, lůžko“ <ložak, gen. ložka (polské łóżko je z fonetického hlediska vzdálenější variantou); muža, može, mož, moš, muša „možná, snad“ <moža; pat’s’an „čáp“ <баццян; saussim „úplně“ <nář. заўсім (v litevštině зусім); suhhota „souchotiny“ <сухоты, gen. сухотаў; t’s’i „nebo“ (määne sul jelo, t’s’i hää jelo vai halv? „jaký je tvůj život, dobrý, nebo špatný?“) <ці; tult’s’a „hrachová kaše“ <стульцы; vargan „varhany“, varganist „varhaník“ <nář. bělorusky варган, варганы a варганіст atd.4 Běloruského původu je snad také slovo krädzotaja?, označující zpěváky, kteří v předvečer svátku zpívají pod okny „винаграцыя красна зялёна“; estonská podoba tohoto slova vznikla zřejmě zkomolením slova винаграцыя. Běloruského původu je s největší pravděpodobností také slovo harmooniki „harmonika“ <гармонік, na což ukazuje i počáteční h. Celá řada dalších přejatých slov vyskytujících se v ludžském nářečí souvisí svým hláskovým složením rovněž s běloruštinou, například: t’s’iligrám, gen. t’s’iligrámma „telegram“; t’s’ilifon, gen. t’s’ilifona „telefon“; skarlat’s’ina „spála“; sent’s’aabr „září“. Na jejich běloruský původ ukazuje změkčení t’, charakteristické pro běloruštinu, a jeho přechod v c’. Na území Latgalska bývalo svého času poměrně mnoho úředníků-bělorusů, kteří vyslovovali ruská slova po bělorusku, což ovlivnilo výslovnost ludžských Estonců. Výše uvedená slova jsou tedy přesto přejata z ruštiny. Je možné, že stopy běloruského vlivu se projevují také v takových výpůjčkách z ruštiny, jako jsou například hloksikōrō „floxy“, horm, gen. horma „forma“, hundāment „základ“ < rusky флокса, форма, фундамент, které v běloruském prostředí znějí jako хвлокс, хворма, хвуңдамент. Nahrazení souhlásky f skupinou hlásek хв se vyskytuje také v celé řadě ruských nářečí, a proto je zcela možné, ba dokonce pravděpodobnější, že výše uvedená slova převzali ludžští Estonci z ruských nářečí. 4 K běloruským slovům, zejména k jejich nářečním variantám, poskytla autorovi článku cenné informace doc. M. I. Semenova, která je odbornicí na ruská a běloruská nářečí. 143 Přejatá slova z běloruštiny se svým významem vztahují k nejrůznějším oblastem života a každodenního života a v tomto ohledu se od lotyšských výpůjček příliš neliší. Vysvětluje se to tím, že jak ludžští estonští rolníci, tak jejich lotyšští a běloruští sousedé měli svého času zcela stejné postavení a žili ve stejných podmínkách, přičemž přejímání z jednoho jazyka do druhého probíhalo prostřednictvím dvojjazyčnosti, či dokonce mnohojazyčnosti veškerého místního obyvatelstva. Výše uvedená běloruská přejatá slova, která pronikla do ludžského nářečí estonštiny, se vyskytují také v latgalském nářečí lotyštiny, zejména v oblastech, kde Lotyši a Estonci žijí v bezprostředním sousedství. V blízce příbuzných běloruském a ruském jazyce je slovní zásoba z velké části stejná, přičemž tato společnost se projevuje také ve fonetické stavbě slov (rozdíly se zjišťují pouze v pravopisných základech). Proto je v řadě případů velmi obtížné přesně určit, z kterého jazyka, ruštiny, či běloruštiny, bylo do ludžského nářečí estonštiny přejato to které slovo. Situaci ještě více komplikuje skutečnost, že místní ruská nářečí mají mnoho fonetických rysů společných s běloruštinou, jako například akání. Ruského nebo běloruského původu tedy mohou být následující přejatá slova: aššol <rusky осёл, bělorusky асёл; balbatama <rusky балоботать, bělorusky балбатаць; birka <бирка, бірка; blin <блин, блін; bulan <буланый, буланы; bul’oon <бульон, булён; burlak „mladý člověk, který odešel z vesnice za výdělkem“ <бурлак; dalažītama <доложить, далажыць; dul’i, duul’akõnõ „hruška“ <дуля; halteri <холера, халера; hitra <хитрый, хитры; huttar <хутор, хутар; idrusk, gen. idruski a idrud’z’i? <игрище, ігрышча; ikatama „koktat“ <икать, ікаць; juška <rusky вьюшка, юшка, bělorusky юшка; kal’idoora „chodba“ <rusky nářeční калидор, bělorusky калідор; kalun, gen. kaluna <колун, калун; kan’ok, gen. kan’ka <конёк, канёк; kantora „obecní úřad“ <контора, кантора; kantrõl’l <контроль, кантроль; karatama <копать, капаць; karoozda <короста, кароста; kazatškada <казачок, gen. казачка; kerka <кепка; kisset, gen. kisseda <кисет, кісет; kitaitsa? <китайцы, кітайцы; kulak <кулак; liiza?, lõeža? <льюса; lomm <лом; maitnik <маятник, маятнік; man’er’n’akõnõ <манерка; masselna <масленица, масленіца; moška <мошка; naššil’ka? <носилки, насілкі; n’emtsä <немец; ni-miä ni jääle „něco“ <ни, ні; pal’eri? „tapety“ <шпалеры; palka <палка; pažar, gen. pažara <пожар, пажар; plintavotma <плинтовать, плінтаваць; puzan <пузан; raade <рад; razboinik <разбойник, разбойнік; rut’š’nik <ручник, ручнік; salavei <соловей, са́лвей; samavar <самовар, самавар; sort, gen. sorta <сорт; sutka <сутки (nářečně сутка), суткі (nář. сутка); šuul’ik <жулик, жулік; sveeža <свежий, свежы; torp, gen. torba <торба; tsõrkul’ <циркуль, цыркуль; tšai <чай; 144 tuusk, gen. tuuza <tuz; val <val; vaašna vaažna <kvásek; vaina <válka, vajna; verna <věrně, věrná; vötr, gen. vödra <vydra atd. Vzhledem k obecnému pozadí přejímání slov lze předpokládat, že většina slov patřících do této skupiny byla přejata přece jen od Rusů, protože výše uvedené výpůjčky, které mají převážně kulturně-administrativní význam související s městským životem, se k ludzským Estoncům dostaly nejspíše z ruštiny. Pojmy spojené s vesnickým způsobem života mohly být zase přejaty jak z ruštiny, tak z běloruštiny, neboť, jak bylo uvedeno výše, Rusové a Bělorusové žili v bezprostředním sousedství ludzských Estonců. Běloruská inteligence v Latgale často mluvila rusky s jistým běloruským přízvukem, což se projevovalo jak ve slovní zásobě, tak ve výslovnosti. Tento smíšený jazyk měl mimo jiné vliv na výslovnost slova rašeenija <ruské решение, bělorus. рашэнне, které ludzští Estonci převzali. Největší počet slovanských výpůjček v jazyce ludzských Estonců tvoří slova ruského původu, neboť ruština byla v Latgale od druhé poloviny minulého století až do Říjnové revoluce jediným správním a hlavním kulturním komunikačním prostředkem. Proto se téměř všechny nové pojmy, s nimiž se latgalský rolník seznamoval mimo svou vesnickou obec, v řeči ludzských Estonců označují slovy přejatými z ruštiny. Ruština přitom hrála důležitou roli také v období feudálního zřízení, na což poukazují již výše uvedené výpůjčky. Kromě toho probíhala právě v ruštině vzájemná komunikace latgalských „nádeníků“, když odjížděli mimo svůj rodný kraj. Je známo, že poměrně velké množství latgalské mládeže odjíždělo — zvláště v létě — za různými sezónními pracemi na území, kde se mluvilo rusky, vzdálená od domova. Z ruštiny byla přejata tato slova: abiidna <dial. обидно, ve významu „velmi, velmi mnoho, hojně“, abrátno <zpět; advakát, gen. advakáta <advokát; ahvitséer <důstojník; aprél <duben; bagdan „nemanželské dítě“ <bohdan; baranka? <baranky; ben'z'inka „zapalovač“ <benzínka; burdoova <dial. vínový (spis. bordový); da <ano; deeda „manžel, dědeček“ <děd; dekaabr <prosinec; d'ela, d'jeela <záležitost; divaovoitma <divit se; famil'ija <příjmení; flota <flotila; garlaviina <hrdlo; gir, gen. gira <závaží; gluhhoja <hluchý; gos't' kos't' <host; ind'uk, gen. ind'uga <krocan; jaakor <kotva; janvaar, janvaar <leden; joožik <ježek; jul'l <červenec; jun'ni <červen; kammuna, kannuta <komuna; kanalia, kannalia <kanál; karaš'sinn <petrolej; karauul'itma <hlídat; karman <kapsa; kašamirr „zvláštní druh látky“ <kašmír; kororka „placka“ <kokorka; konts, gen. kondza, kon't's, gen. kon'd'z'i <honící pes; koozor 10. Kalbotyros klausimai VI. 145 <kšilt; korets <korec; kraaska <barva; krasnop’or’ka <červená řepa; kriltsa <zápraží; kroossa <krysa; kukšin <dial. kukišin (spis. džbán); laatka <záplata; lapatnik <lopatník (část kolovrátku); l’uterana? <luteráni; mart, gen. marda <březen; mat’itama <nadávat; motka <klubko; mototama <motat; mõšelofka <past na myši; pérpija-tel’ <nepřítel; opštša, opša <vůbec; otška? <brýle; peššatama <spěchat; plann, gen. planna <plán; plas’s <plast; plos’s <zcela; pluuga <pluh; praunale „brzy, rychle“ <dial. řádně; priigon, bri-gon „nevolnictví“ <přihon; pristuga <služebnictvo; propka, propki <zátka; präľ’nik, gen. prääl’nigi <perník; prääd’ma <příst; prääl’its, gen. prääl’itsa, prääl’id’z’i <kolovrátek; puktatama „mumlat si pod nos“ <dial. prdět; puppõn’ <bubny; rezinka <gumička; roitma <hrabat se (v něčem, něco hledat); russalka, russolka, russafka <rusavka, dial. rusolka, rusavka; räädnig <strážník; seet’s’ka <sečka; sekletar „tajemník“ < dial. sekletář; skut’s’na <nudno; spit’s’ka <zápalka; spooritama, pooritama <hádat se; suuding „soudní případ“, srov. rus. судить; šolganõ <hedvábný; šolgon <šalgun; štakan <sklenice, dial. štakan; šut’t <šašek; (pidä) zaavistet „závidět“ <závist; žääga „žena, která mnoho mluví“ <dial. zzyaga; talkavuитma <vykládat; trenõška <trojnožka; tooğa <také; toroz’nik, gen. toroz’nigi „správce majetku — dozorce“ <stráž; torozilõ minemä „jít na robotu“; tšarõunik <čaroděj; tšolonka „člun“ <dial. člunek, čolonka; tšuuda <zázrak; tšärpak <naběračka; uhvat, uhvatka <uhvat, uhvatka; ukr, gen. ugra <úhoř, mn. úhoři; val’ka <valek, gen. valka; ves’t’ <zpráva; vzdor, vzdoritama <nesmysl, mluvit nesmysly; volok „starodávná jednotka měření půdy — hák“ <volok atd. Ruských výpůjček je v jazyce ludzských Estonců početně více než lotyšských, běloruských či polských slov. Většina ruských přejatých lexikálních jednotek si téměř úplně zachovává svou původní podobu, a proto vykazují strukturální rysy, které nejsou vlastní původní estonské slovní zásobě. Setkáváme se v nich například s fonémy cizími estonštině a také se skupinami souhlásek. Jen jednotlivá slova se přizpůsobila fonetickému systému estonštiny. Takto poestonštěné ruské výpůjčky patrně pocházejí ze starší doby. Od chvíle, kdy se ruština rozšířila všude, se výpůjčky začínají užívat převážně ve zvukové podobě, která je víceméně charakteristická pro jejich zdroj, tedy pro ruštinu. Závěrem lze říci, že počet lotyšských a běloruských slov, která pronikla do ludzského dialektu estonštiny, je téměř stejný. Všechny tyto výpůjčky se vztahují k různým oblastem domácího života místního rolníka a jeho bezprostředního okolí. Patří mezi ně jak pozdější přejatá slova, tak starobylé lexikální jednotky, které se fonologicky zcela přizpůsobily zvukové struktuře estonštiny. Slova, jež přešla do estonského dial- 146 Polská slova se vztahují k různým oblastem hudebního a městského života, neboť estonští rolníci (stejně jako místní Lotyši a Bělorusové) přicházeli s těmito stránkami života do styku prostřednictvím místního polského obyvatelstva. Oblast vlivu ruského jazyka je zvláště rozmanitá. Mezi ruskými výpůjčkami jsou pojmy, které přešly přímo od ruských rolníků k jejich estonským sousedům, avšak zvláště značný je počet takových slov, která se v estonském dialektu rozšířila v důsledku vlivu ruského vzdělávání a ruské kultury. Kromě přímých výpůjček se v ludském dialektu estonštiny vyskytují také překladové výpůjčky, kalky z ruštiny i běloruštiny, polštiny a lotyštiny. Lotyština, ruština a běloruština přitom poměrně výrazně ovlivnily fonetickou a gramatickou stavbu jazyka ludských Estonců. Je samozřejmé, že estonština měla určitý vliv i na jazyky, které s ní sousedí. Proto lze pozorovat určité rozdíly v řeči mluvčích latgalského dialektu lotyštiny, kteří žijí v původně lotyšských vesnicích, a na druhé straně v řeči těch, kteří žijí ve vesnicích s původně estonským obyvatelstvem, jež si až do jisté míry zachovalo svůj rodný estonský jazyk i do naší doby. V posledních desetiletích výrazně vzrostl zájem o studium vzájemných kontaktů mezi různými jazyky. S ohledem na všechna výše uvedená fakta je třeba mikroregion ludských Estonců uznat za vděčné pole působnosti jak pro baltisty, tak pro slavisty a ugrofinisty, neboť před nimi stojí společné úkoly, které mají velký význam při řešení celé řady problémů jazykového kontaktu. Tartu PŘÍPADY JAZYKOVÉHO KONTAKTU V LATGALI P. ARISTĖ R e z i u m ė V práci se rozebírají případy jazykového kontaktu v estonském dialektu Ludzas na území Lotyšské TSR. Tento estonský dialekt byl přímo ovlivněn lotyštinou, ruštinou, běloruštinou a polštinou. Autor práce pojednává o lexikálních výpůjčkách z těchto jazyků. Uvádí se, že některé výpůjčky z lotyštiny, ruštiny, běloruštiny a polštiny, které se do estonského dialektu Ludzas dostaly již dříve, se zcela přizpůsobily fonetickým zákonitostem estonštiny, zatímco pozdější výpůjčky si zachovaly podobu netypickou pro estonskou fonetiku. Vyskytují se případy, kdy vedle výpůjček, které se přizpůsobi- 147 …ujících se zákonitostem estonské fonetiky, nacházejí se u týchž výpůjček novější varianty s netypickou estonskou fonetickou podobou. Ne vždy lze určit zdroj slovanských výpůjček. Ve většině případů je však možné poměrně přesně zjistit, z kterého slovanského jazyka se ta či ona výpůjčka dostala. Celkově je v tomto estonském nářečí nejvíce výpůjček z ruštiny. Výpůjčky z lotyštiny a běloruštiny tvoří přibližně stejný počet. Následují výpůjčky z polštiny.