Lietuvių kalbos įvardžiai ir jų reikšmės

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA ZÁJMENA LITEVŠTINY A JEJICH VÝZNAMY A. VALECKIENĖ § 1. Zájmena mají velmi obecné, abstraktní významy. Označují věci nebo vlastnosti v určitém vztahu, aniž vyjadřují konkrétní obsah označovaných věcí nebo vlastností. V závislosti na kontextu může být označovaná věc nebo vlastnost pokaždé jiná. Počet věcí nebo vlastností označovaných zájmeny není vymezen. Při změně označované věci nebo vlastnosti (v závislosti na kontextu) zůstává vztah, v němž určité zájmeno označuje věc nebo vlastnost, stálý. Zájmena se rozdělují do sémantických skupin podle vztahů, v nichž označují věci nebo vlastnosti. Sémantická klasifikace zájmen v tomto článku bude poněkud odlišná od klasifikace v současných učebnicích litevského jazyka. Kromě toho se zde budeme snažit ukázat derivačně-sémantickou stratifikaci zájmen litevského jazyka, tj. předvést, která zájmena a jejich významy jsou staré a která vznikla nově. 1. Osobní zájmena § 2. K osobním zájmenům patří já, ty, my, vy, on, ona, Vaše Milosti. Někdy má význam osobního zájmena také zájmeno sám, sama. Za čistě osobní (a to s výhradami) lze považovat pouze zájmena já, ty, my, vy, Vaše Milosti. Označují osobu ve vztahu k mluvícímu. § 3. Zájmeno já označuje samotného mluvčího, ty — osobu, k níž se mluvčí obrací. — Kam se teď poději, z čeho budu žít! — naříká maminka... BilR I 164. — Jonai, a ty mazej do práce, neukazuj svou sílu, jsou i mocnější než ty CvR IX 64. My a vy je podle svého významu třeba považovat za samostatná zájmena, nikoli za já a ty v množném čísle (tak se to zjednodušeně činí v systému skloňování). My neoznačuje několik mluvících osob (tj. dvě a více „já“), nýbrž mluvící osobu spolu s dalšími osobami („já“ a „ty“ nebo „on“). Vy označuje dvě a více osob, k nimž se mluvčí obrací („ty“ a „ty“ nebo „ty“ a „on“). My, vojáci. Chladný hněv nám zledovatěl v tvářích SNėrP I 205. A vy, ženské, nepřekážejte, vařte houby a míchejte (d.) Skp. V uměleckém jazyce mohou zájmena já, ty, my, vy označovat také věci. V těchto případech se označované věci jakoby zosobňují. 31 Zájmena aš, tū, mės, jūs jsou staré tvary, některé z nich poněkud pozměněné. Vedle aš se v litevských nářečích a ve starých písemných památkách vyskytuje podoba ėš s krátkým počátečním e (srov.: ėš Nmč, Zt, jėš (s přidaným j) Plm, Lzd, esch BP I 28, 33, 5, 6), která je starší než litevské aš a shoduje se s lotyšským es a pruským es (vedle as). V litevštině se podoba ėš změnila v aš nejspíše proto, že se často vyskytuje v proklitické pozici: v litevštině se odedávna střídají nepřízvučné počáteční samohlásky a a e (srov. akmuõ v litevštině, ekmuõ Grš, Erž, álksnis v litevštině, élksnis Gs, Nm, Erž, erėlis v litevštině, arėlis Ds, erškėtis v litevštině, arškėtis Ds)². Souhláska š<ž v podobách aš, ėš se změnila již v prabaltštině (srov. lotyšské es, pruské es, as, ale staroslověnské azъ)³. V nářečích se místo zájmenného tvaru mės (s prodlouženým e, patrně podle jūs⁴) vyskytují tvary s krátkým kmenovým e (srov. mės Lp, Vs, Krtn, Kal, Dglš, Skdv, Vdk), které jsou starší a shodují se s pruským mes⁵ a nářečním lotyšským mes. V jednotlivých případech se podle mės užívá také jūs (s krátkým u) Kal. Kmeny v jiných indoevropských jazycích odpovídající našim zájmenům aš, tū, mės, jūs mají tytéž významy osobních zájmen. § 4. Zájmeno tămsta vzniklo v litevštině nově, nejspíše ze spojení tavo mylista; srov. přechodné podoby tămista Slnt, Gs, Krok, Vrn, Švenč, Eiš, tămyšta Lp, Kv. Toto zájmeno neoznačuje nové vztahy mezi osobami. Užívá se místo tū při zdvořilém a uctivém oslovování druhé osoby (často málo známé, starší či vážené). Množné tvary zájmena tămsta se vyskytují při zdvořilém oslovování dvou či více osob namísto obvyklého jūs. — Nevím, — odpověděl smutně Antanas, — snad mi poradíte? Vždyť jste strýc... BilR I 79. Nedaleko stála ještě ne příliš stará žena oblečená v bílém kožichu a laskavě se na nás dva dívala. — To snad jdete pro léky? — zeptala se. — Pro léky, — odpověděla sestra s povzdechem, — ale kdybyste jen věděl, jak jste nás oba polekal! BilR I 171. Ve starých písemných památkách se místo tămsta užívají spojení jūsų sveikata, tamstos sveikata. Taková spojení se i dnes objevují v beletristických dílech. Podstatné jméno sveikata zde již nemá svůj doslovný význam. Ale abyste si mohl připomenout ty věci, které jsem vám připomněl, k vašemu užitku, stručně tedy řeknu, co jsem již jednou řekl DP 34. 1 Viz K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, 1 sąs., Kaunas, 1924, s. 9. 2 J. Endzelynas (žr. jo Baltų kalbų garsai ir formos, Vilnius, 1957, p. 147) abejoja, ar visose lietuvių kalbos tarmėse aš<šė, ir nurodo dar trečią formą tarm. ōš<āš (iš Anykščių), gretindamas ją pirmojo garso atžvilgiu su s. sl. azъ, kur a žodžio pradžioje galėjo būti iš ilgojo balsio (žr. A. Mẽĩe, Общеславянский язык, Москва, 1951, p. 363). Mūsų supratimu, lietuvių kalbos formoje ōš<āš greičiausiai yra antrinis balsio pailgėjimas. Tarmėse įvardžio aš balsis dažnai pailgėja, kai jis atsiduria atvirajame skiemenyje, prisidėjus prie šio įvardžio pabrėžiamosioms, dalelytėms (plg.: ãšai BaranLM 179 (Jnš), ãšianai Sv. Dbk., Zsl, Pnd, ãšian An, Sv, ãšiano BūgAS 172 (Dsn), ãšianos Lkm, Plš, ãšianos Rgv, ãšianajos Brž), nors kai kur jis išlieka ir nepailgėjęs (plg.: ãšai Mlt, ãšianai Ukm, ãšian Pš, Sd, Ukm, Všk, ãšano Str, ãšianos Dglš). Pagal santykį ãšian: aš galėjo susidaryti šalia ãšian ir aš. 3 K přeměně souhlásky š<ž ve tvarech ėš, aš viz J. Endzelynas, cit. dílo, s. 147. 4 Viz J. Endzelynas, tamtéž, s. 148. 5 Žr. J. Endzelin, Altpreussische Grammatik, Riga, 1944, p. 133. 32 Které ze všech vašich zdravotních potíží nejprve stručně vylíčíme DP 144.... nejprve všech šest vašich zdravotních neduhů, jimž nelze uniknout, DP 257. Když jsme od někoho něco žádali nebo hledali útěchu, vždy jsme začínali těmito slovy a skláněli přitom hlavu: Přišli jsme se zeptat na zdraví Vaší Milosti... DaukB 64. — Ale jaká je i nevídaná statečnost Vaší Milosti! — podivoval se Jonušas LzPR II 46. Ve stejném významu jako támsta, -os se v litevštině užívá zájmeno pats, -i, patys, -čios, není však tak formální a vyskytuje se v důvěrnější řeči. Pamatuješ ještě japonskou válku? Up. Zdá se mi, že sám nejsi zdejší, protože já sama jsem to viděla poprvé Srv. K základnímu významu pats, -i viz § 35. Podobně jako pats, -i se užívá také přídavné jméno sveikas, -à, jehož doslovný význam vybledl. Být obrem, to ovšem není nic velkého, ale být takovým člověkem jako zdravý člověk, to už je něco docela jiného BalčHP 125. Ptám se, co je to za člověka, že tak mluvíš? PaukštAA 37. Kromě výše uvedených je v litevštině při zdvořilém oslovování druhé osoby poměrně běžné také zájmeno jūs, užívané místo tų. Ze všech ostatních zájmen užívaných z důvodů zdvořilosti je nejneutrálnější. A proč byste nepřijal místo ředitele na naší střední škole? — zeptal se Kuliešius a nepřestával upřeně hledět Norkūnovi do tváře BaltrTK II 37. § 5. Ze všech osobních zájmen, která tak či onak označují osoby, se vyčleňuje zájmeno jis, ji. Užívá se k označení osoby i věci. Zájmeno jis, ji označuje osobu nebo věc, o níž se mluví. Mladší bratři záviděli Mikučiovi, když viděli, jak obratně zapřahá koně a jak brousí kosu CvR III 137. Deveika s Krizem desetkrát vstali od stolu, ale zase je posadili CvR IX 18. Petras nesl sedlo do stodoly a našel ji zamčenou ŽemR I 167. Zlomila se proto, že to byla tenká větvička olivy JV 450. Zájmeno jis pochází z ukazovacího zájmena *is s přidaným j (některé pády mají podoby *io-, iā). Proto se i jeho význam zachoval blízký významu ukazovacích zájmen. Osoba nebo věc, o nichž se mluví, jsou ty, které známe z dřívějška nebo které budou vzápětí uvedeny (srov. obecný význam ukazovacích zájmen, § 13). Také v jiných indoevropských jazycích se zájmena tohoto kořene užívají ve významu třetí osoby, srov. gótské is „on“, latinské is „on“ a „ten“. Předpokládá se, že kořenový význam zájmena jis, ji byl odedávna bližší významu kořene tàs, tà, pouze jis, ji se více užívalo anaforicky, k označení toho, co již bylo zmíněno (bez zdůrazněného vyčlenění)⁶. Ukazovací zájmena užívaná anaforicky mají ve větě obvykle substantivní funkci, tj. vystupují jako podmět nebo předmět, stejně jako osobní zájmena (viz §§ 15, 2; 16, 2). K tomu, aby zájmeno jis, ji získalo osobní význam, mohla přispět právě jeho slabá ukazovací (anafotická) hodnota a substantivní užití. ⁶ Viz K. Brugmann, Die Demonstrativpronomina der idg. Sprachen, Leipzig, 1904; „Abhandlungen der Philologisch-historischen Klasse der Königlich Sächsischen Gesellschaft der Wissenschaften“, XXII Bd. Nr. VI, p. 37—38. 3. Kalbotyros klausimai VI. 33 V mnoha indoevropských jazycích mají zájmena třetí osoby různé kořeny. Z baltských jazyků je zájmeno jis ve významu třetí osoby známo ještě v lotyšském vysokém nářečí. V ostatních lotyšských nářečích a ve spisovném jazyce se místo jis, ji užívá zájmeno vinš. V pruském jazyce má tento význam tãns (vedle enklitického *dis), které vzniklo nejspíše kontaminací z *tas a *anas7. § 6. V některých litevských nářečích se místo jis, ji užívá zájmeno anas, ãns, -à. V žemaitském nářečí má ãns, -à ve významu zájmena třetí osoby úplné paradigma: ãns, anõ, anám atd., anà, anõs, anái atd., aniẽ, anų, anìms atd., anõs, anų, anóms atd. Lkv, Mžk, Vvr, Grg, Užv, Slnt. V těchto nářečích si ãns, -à zachovává i význam ukazovacích zájmen. Ve východních aukštaitských nářečích má zájmeno třetí osoby supletivní paradigma: nominativy ãns, -à, ãnys⁸ (ãnies), ãnos; ostatní pády mají tvary *jo-, jã-: jõ, jãm atd., jõs, jái atd., jų̃, jáms, jóms atd. Sv, Dbk, Dglš, Tvr, Aln, Plš, Uti: ve významu ukazovacích zájmen jsou zde všechny tvary od téhož kořene: anàs, anõ, anám atd., aniẽ, anų, aniẽms atd. Ve starých písemných památkách je obdobný stav. V K. Širvydasových textech lze rekonstruovat supletivní paradigma ve významu třetí osoby, jako ve východních aukštaitských nářečích: nominativy anas SP I 20, ana 174, anis 32, anos 21; ostatní pády: gen. jo 17, jos 76, ju 18, dat. jam 23, jey 170, jiemus 31, akuz. ii 23, iu 72, juos 31, jas 80, instr. juo 58, jews 128 atd. Zde se však ještě vyskytují i nominativy s kořenem *jo-, srov.: Ir tare iop motiną io [...] Sitay tewas tawo, ir asz gayledami ieszkoime tawis. Ir tare iump. Kodrin manis ieszkoiot, nežinoiot jog tuose (davktuose) kurie ira Tewo mano, reykia man’ būt? O i e nesuprato žodžio, kuri biloio iump SP I 195 (srov. polský text... A o ni nie zrozumieli... SP I 196). Ve významu ukazovacích zájmen se v K. Širvydasových textech užívá tvarů anas, -a ve všech pádech, srov....a n a krauiu tekunti žmona SP I 101. A n i e Arionay, Eutichionay, Monothelitay, ir kiti paklideley SP I 205,...iaunikayčio a n o SP I 88....ape a n u Baltzaru SP I 134 aj. V textech M. Daukši a J. Bretkūna se anas, -a užívá ve významu třetí osoby nekonsistentně vedle tvarů jis, ji. Podobně jako v žemaitském nářečí se zde vyskytují nejen nominativní, ale také tvary anas, -a v ostatních pádech namísto tvarů jis, ji, srov.: sg. nom. ghis BP I 39, 45, 46, ĩis DP 3, 4, anas BP I 39, ánas DP 5, pl. nom. ghie BP I 43, 50, iiẽ DP 3, 15, anis BP I 41, 33, ániš DP 16, pl. akuz. ios BP I 2, anus BP I 33, 35 aj. Z toho lze vyvodit závěr, že užívání anas, ãns, -à ve významu třetí osoby se v litevštině vyvinulo mnohem později než užívání zájmena jis, ji ve stejném významu. V historickém období se anas, ãns, -à ve významu třetí osoby v litevštině ještě zcela neustálilo. V litevských nářečích odpovídá vývoj zájmena ãns, ãns, -à ve významu třetí osoby vývoji zájmena onъ ve slovanských jazycích. Ve staroslověnštině 7 Žr. K. B r u g m a n n, ten pat, p. 92; J. E n d z e l i n, Altpreussische Grammatik, p. 121. 8 Ãnys vedle aniẽ (které se užívá ve významu ukazovacích zájmen) vzniklo nejspíše podle pâtvs (viz J. E n d z e l y n a s, Baltų kalbų garsai ir formos, p. 150; jinak E. F r a e n k e l, Sprachliche, besonders syntaktische Untersuchung des kalvinistischen litauischen Katechismus des Malcher Pietkiewicz von 1598, Göttingen, 1947, p. 23), neboť pâtvs, pâtvys se stejně jako anas, ãns, ãnys užívá také ve významu třetí osoby. 34 onb mělo ještě úplné paradigma a význam ukazovacího zájmena. V současných slovanských jazycích se kromě bulharštiny ve spisovné podobě již vytvořila supletivní paradigmata ve významu třetí osoby z tvarů zájmena онъ a *ъ, srov. rus. он, его, ему atd., pol. on, jego, niego, go, jemu, niemu, mu atd., čes. on, jeho, od něho jemu, mu, (k) němu atd. Ve staré ruštině mělo онъ vedle významu třetí osoby také význam ukazovacího zájmena⁹, zatímco v současné ruštině se он užívá pouze ve významu třetí osoby (úplný tvar tohoto zájmena оный se v některých případech dosud vyskytuje ve významu ukazovacího zájmena). Z toho vyplývá, že ani ve slovanských jazycích není význam třetí osoby u onъ praindoevropského stáří. Jak v litevštině anas, anš, -à, tak ve slovanských jazycích онъ se obecné užívání ve významu třetí osoby nejspíše vyvinulo nezávisle, avšak ze stejného důvodu. Je důvod se domnívat, že význam třetí osoby u ànas, anš, -à se vyvinul podobně jako u jis, ji, z anaforického užívání ukazovacího zájmena ànas, -à (další výklad viz § 17). § 7. Systém tří osobních zájmen vyjadřuje základní účastníky řečového aktu: mluvčího, posluchače a osobu nebo věc, o níž se mluví. V některých jazycích pomáhají osobní zájmena vyjadřovat kategorii osoby u sloves, srov. angl. I go, you go, he, she, it goes, we go, you go, they go. V litevštině nejsou osobní zájmena k této funkci nezbytná, protože osobní koncovky sloves dobře vyjadřují kategorii osoby. V litevštině se zájmena aš a tu a mes a jūs často vynechávají. Užívají se tehdy, když je ve větě třeba zdůraznit mluvící osobu nebo jejího partnera; jsou také nezbytná, když je osobní zájmeno jedním z několikanásobných podmětů nebo má při sobě doplňující instrumentál, srov.: mano brolis ir aš, mes su broliu. 2. Zvratné zájmeno § 8. Zvratné zájmeno je jedno — sebe. Jde o starou formu (v nářečích se vyskytuje i se starším kořenovým vokálem e: sg. gen. sévęs Rt, sévęs Sg, Rsn, sg. ak. sevė StngŽ 43, sevę Mit I 73). Zvratné zájmeno téhož kmene mají i jiné indoevropské jazyky. Zájmeno sebe označuje vztah osoby, která je ve větě chápána jako činitel děje nebo nositel stavu, k sobě samé. Zvratným zájmenem se tak označuje osoba a osoba zastávající ve větě funkci činitele děje; jde o tutéž osobu. Zvratné zájmeno ve větě vždy označuje předmět děje. Vzhledem k této své funkci nemá zvratné zájmeno odedávna nominativ, tj. pád podmětu. Stejně tak nemá zvratné zájmeno odedávna ani tvary množného čísla. V litevštině si zvratné zájmeno sebe zachovalo velmi starobylé užívání. Označuje zde vztah mluvčího, osloveného i osoby, o níž se mluví, k sobě samým. ⁹ Žr. А. П. Якубинский, История древнерусского языка, Москва, 1953, p. 193. 35 — Dám deset! — vykřikl starší. — A já právě tolik, — řekl druhý. — Jenže teď u sebe nemáme ŽemR I 181. Nelámej si tak ruce, jako když vítr láme svázané větve břízy MairRR I 69. Babička si také sedla na stoličku, upravila kolovrátek a přitáhla si jej blíž KrèvAP 126. Slepukas skrčil ramena, přitáhl si lokty k tělu a hned vypadal ještě víc jako zplstnatělá deka než jako živá bytost BaltPV I 110. Tři dny mohli pracovat pro sebe, tři dny chodit na statek VIkv. Starobylé užívání zvratného zájmena se kromě litevštiny zachovalo i v ostatních baltských a také ve slovanských jazycích, srov.: lotyš. es aizstāvu s e v i, tu aizmiršti s e v i, viņš nepiederēja s e v; rus. я купил с е б е книгу, ты думаешь о с е б е, он взял с с о б о й мяч. V mnoha současných indoevropských jazycích, například v němčině, angličtině a francouzštině, se zvratné zájmeno vztahuje pouze k osobě, o níž se mluví. Je-li činitelem děje první nebo druhá osoba, užívají se tvary osobních zájmen, srov.: něm. ich kleide m i c h an, du kleidest d i c h an, er kleidet s i c h an atd. Ve starých litevských písemných památkách se vedle obvyklého užívání sebe (srov.: Dūk mums ing s a w e tijikietiji Mž 421, Miliek artima [...] kaipo patis s a w i Mž 38....preg s a w e s mani laikikiet Mž 9) vyskytují i tyto případy: ...pro anksta pagatawissu m a n e tawęspi Mž 511. Prieg t a w ę s tu mus turėk Mž 260. Jeib mes m u s stiprei gintumbim Mž 52. Takové konstrukce s tvary osobních zájmen namísto zájmena sebe budou v našich starých písemných památkách kalky z jiných jazyků. 3. Přivlastňovací zájmena § 9. K přivlastňovacím zájmenům patří: mãno, tãvo, sãvo, mãnas, -à, tãvas, -à, sãvas, -à, manãsis, -óji, tavàsis, -óji, savàsis, -óji, mūsàsis, -óji, jūsàsis, -óji, maniškis, -ė, taviškis, -ė, saviškis, -ė, mūsiškis, -ė, jūsiškis, -ė. Přivlastňovací význam mají také genitivy osobních zájmen (kromě aš a tu): jõ, jõs, jų, mūsų, jūsų, tàmstos, tàmstų, paties, pačios, pačių. Všechna litevská přivlastňovací zájmena mají kmeny osobních nebo zvratného zájmena. Nejstarší jsou tvary kmenů d/o. Odpovídající zájmena litev. tãvas, -à, sãvas, -à s koncovkami indoevropských kmenů *o/ā mají i jiné příbuzné jazyky, srov. lat. tuos, suos (vedle novějších tuus, suus) z *tovos, *sovos¹⁰. Mãnas, -à vzniklo v litevštině analogicky podle systému osobních zájmen (jako manè, tavè, savè, tak i mãnas, -à vedle tãvas, -à, sãvas, -à)¹¹. Stejné tvary má spisovná lotyština: mans, tavs, savs. Přivlastňovací zájmena v pruštině mais, twais, swais se z hlediska tvoření shodují se staroslověnskými mojb, tvöjb, svojb. Genitivní tvary mãno, tãvo, sãvo a také adjektivní tvary manãsis, -óji, tavàsis, -óji, savàsis, -óji, mūsàsis, -óji, jūsàsis, -óji v litevském jazy- 10 Srov. Stolz-Sch m a l z, Lateinische Grammatik, München, MCM XXVIII, p. 284. 11 Srov. K. Brugmann und Delbrück, Grundriss der vergleichenden Grammatik der idg. Sprachen, 2 Bd., 2 Tl., 1 Lief., Strassburg, 1909, p. 405. 36 … jsou novější. Zájmena s jmennou příponou -iškis, -ė (maniškis, -ė, taviškis, -ė atd.) jsou vlastní pouze litevštině. Kromě uvedených se v nářečích a starých písemných památkách užívá více různých přivlastňovacích zájmen. Z genitivu množného čísla mūsų je podle mãnas, -à, tãvas, -à, sãvas, -à s koncovkami kmenů a/o vytvořeno zájmeno mūsas, -a „náš“ (:mūsas liežuvis (= náš jazyk) Lz, Ponų musuy MP 200, mūsan kolchoze Lz). Ještě rozšířenější jsou odvozeniny z genitivu s koncovkami kmenů ia/io, které mají při tvoření přídavných jmen nezřídka význam příslušnosti, např.: mūsis, -i „náš“ (:dėdė mūsis Dv, mūsis šuva Lz, mūsi žẽnelė Lz, ašarėlės mūsios mergužėlės (d.) Dv, mūsi brolį Dv, per mūsį ã pirkia Dv, mūsian kieme Dv, mūsion rankon Lz, mūsios pievos Lz, mūsiai vyrai Lz); jūsis, -i „váš“ (:jūsis brolelis (d.) Dv, jūsion rankon (ps.) Lz); jōsis, -i „jejich“ (:jōsis tėvas Lz, jōsis vyras Lz, jōsiai dukteriai Lz). Známá jsou také přivlastňovací zájmena z týchž kmenů s příponou vyjadřující příslušnost jis, -ė (i), např.: tavajis, -ė Ns 1839, 2, mūsujis, -i, jūsujis, -i SchG 218, pačiųjai StngŽ 45. Vedle manãsis, -oji, tavàsis, -oji se v nářečích užívá také tamistasis, -oji Šts. § 10. Přivlastňovací zájmena obvykle označují příslušnost věci (podle významu kmenů) k první, druhé nebo třetí osobě, tj. k mluvčímu, posluchači nebo osobě, o níž se mluví. Význam přivlastňovacích zájmen je adjektivní. Jejich hlavní funkcí ve větě je zastávat úlohu přívlastku. Přivlastňovací zájmena užitá ve větě ve funkci podstatných jmen jsou sekundární. V současném spisovném jazyce jsou nejrozšířenější přivlastňovací zájmena mãno, tãvo, sãvo a genitivy osobních zájmen jõ, jõs, jų, mūsų, jūsų ve významu příslušnosti. Zájmena mãno, mūsų označují příslušnost věci k první osobě, tãvo, jūsų — příslušnost věci k druhé osobě a genitivní tvary jõ, jõs, jų — příslušnost věci ke třetí osobě. — Krizai, dnes máš trh! Vidím, že jsem zbytečný, — říká smutně mistr: — nepotřebují ani moje truhly, ani soudky. Moje ruce zestárly... CvR IX 89. Kde Nemunas plyne, vykvetly naše zahrady a zahrádky zelené, bělejší než sníh MiežML 320. Tak, Jonai, i my jsme přišli zatančit si na tvé svatbě VaičiūnD 111. Sedláci. — My kvůli téže zemi. Viktoras: — Víte, s tou vaší zemí jsou jen samé potíže. Drží ji v rukou velcí páni VaičiūnD 325. Jurgis nikdy nepřichází s prázdnou. Kapsy jeho kabátu jsou věčně vytahané od barevných kamínků, nejrůznějších hřebíků, kousků olova, starých kulek... BaltPV₁ I 11. Žena se bála, aby se jejímu muži nestalo neštěstí CvR III 105. Ale i pařezy a jejich zbytky se polekají, když prudký severák začne rozhýbávat své měchy DonR 91. V litevštině nejsou zvláštní přivlastňovací zájmena vyjadřující příslušnost třetí osobě. Zájmeno sãvo si při zachování významu příslušnosti uchovává zároveň i „zvratnou“ funkci. Může označovat příslušnost věci ke všem třem osobám, které ve větě vystupují jako podměty děje nebo stavu. Proto by bylo vhodné nazývat toto zájmeno zvratným přivlastňovacím zájmenem. 37 Tehdy jsem psával a cítil, že nacházím nová slova pro svou touhu, a poprvé jsem pocítil, že chci a mohu být básníkem VenciGD 520. Své srdce, písně a mládí odevzdáme životu mes MarcinkDP 69. Jdeš, jako bys nešel po svých! Ani pták nedostává za své písně slaninu, a nikdo se neptá, proč zpívá CvR IX 37. Katrė přinesla muzikantům látku a rozprostřela na stolech své ubrusy ŽemR I 77. Bratři ještě chvíli postáli a pak se rozběhli za svými záležitostmi BaltPV I 269. Zájmena můj, tvůj, náš, váš, jeho, její, jejich označují příslušnost věci jiné osobě, nikoli subjektu děje nebo stavu. Srov.: On vzal mou tužku; subjektem děje je on (třetí osoba), zatímco osoba, které tužka patří, je jiná (první osoba). Ve větě On vzal svou tužku je osoba, které tužka patří, zároveň i subjektem děje. V konstrukcích s trpnými příčestími označují přivlastňovací zájmena můj, tvůj, svůj v litevštině příslušnost vlastnosti vzniklé dějem příslušné osobě (můj — první osobě, tvůj — druhé osobě, svůj — kterékoli ze tří osob), srov.: Tak co, maminko, neříkala jsem pravdu, že nás tvůj vyhnaný ženich podvádí? VaičiūnD 114. § 11. Zájmena mãnas, -à, tàvas, -à v současném spisovném jazyce ustupují, vyskytují se ještě v poezii a písních; v běžné mluvě se užívají pouze v nářečích. Úžasné mé pokolení ozářené ranním sluncem MarcinkDP 69. Běž, běž, koníčku, můj černý miláčku, až na zelenou loučku LB 25. Mé brýle ukazují tmavě Ut. Bratr ve Vilniusu je můj Dv. Pokud byl tvůj, nemusel jsi ho už dávat JabIG 46. Sãvas, -à se v čistě přivlastňovacím významu také dnes užívá zřídka, srov.: Nevěřím vlastním uším. Šlechtici přece nemohou takhle mluvit SruogR III 377. Na zeleném, růžovém, bělavém podkladu se mezi stromy pestrými tečkami houb lesknou vlastní usedlosti BaranAŠ 20. Zájmeno sãvas, -à se v současném spisovném jazyce prosazuje s blízkým kvalitativním významem přídavného jména „ne cizí“, např.: Dav mi přátelsky podává ruku — jsem lidu vlastní! SĖrP I 243. Celý tvůj rozum je z knih, kdežto jeho názory jsou vlastní, z hlavy, ze srdce... KrėvAP 107. Jsem tu jako doma, nejsem návštěva! And. Je mi blízký, nebo ne, je-li krásný, tak je krásný (dítě) Užg. Dřevo máme vlastní ve Švenčionysi. Jak může pes kousnout svého člověka! Er. Dostal přes záda, kdo nepozná svého Ad. Se záporkou ne má zájmeno savas stejný kvalitativní význam jako přídavné jméno, odstíněný částicí ne, totiž „cizí, ne takový, jaký má být, podivný, strašný“, užívá se však v přeneseném významu, např.: Když jsem se vrátil z oběda, odkrojil jsem kousek chleba a přinesl ho Stepukovi. Žvýkal, jako by měl cizí tváře, a pak ho podal zpátky: — Už nechci... BaltPV I 109. Srdce se začalo zmítat, jako by nebylo moje ŠimkA 15. Těch hor 38 výška byla nevídaná (velmi vysoká), jámy bez dna LT II 473. Laurynas vykřikl neznámým hlasem, když uslyšel, jak mu zapraskala kost v ruce, a omdlel a upadl BilR I 66. Ve starých písemných památkách se mānas, -ā, tāvas, -ā, sāvas, -ā (vedle tvarů māno, tāvo, sāvo) ve významu přivlastnění stále vyskytují velmi často, např.: ...tu mans essi Karalijus Mž 402....sugrinschk wel tawospi Poniospi BB I Moz 16,9. ...pertaidžia iėmus wést ārtimas sawās DP 470. § 12. Určité tvary přivlastňovacích zájmen manāsis, -ōji, tavāsis, -ōji, savāsis, -ōji, mūsāsis, -ōji, jūsāsis, -ōji a zejména zájmena s příponou -iškis, -ė maniškis, -ė, taviškis, -ė, saviškis, -ė, mūsiškis, -ė, jūsiškis, -ė se v současné spisovné řeči nejčastěji užívají jako podstatná jména ve významu takzvaného blízkého příbuzenství, tj. v jednotném čísle označují „někoho z rodiny (manžela, manželku), příbuzného, milého či milou“ apod., v množném čísle pak „členy rodiny nebo obecně blízké lidi z daného kraje či společenské vrstvy“. Co dělá tvá žena (tvoje manželka), už se uzdravila Skd. Zdá se, že ještě nenašla toho svého, a všichni jí připadali stejně dobří, rovní a přitažliví DovPK 184. Nečekaně se znovu ozval cinkot; přiběhli mladí ženichovi přívrženci: bratři, příbuzní a družba s mužem. Katrė se zaradovala, že se dočkala svých blízkých ŽemR I 78. A váš (hlava vaší rodiny, manžel) už se vrátil z trhu? Als. Můj vždycky nejdřív pošle dopis a pak peníze. Dělá to tak i ten tvůj KrėvAP 236. Tvůj je úplně nemožný (tvůj muž nestojí za nic) Ds. Pořád potíže, pořád je třeba pomáhat, ale kvůli malichernostem sepisovat nějaké listiny — to se mezi svými nedělá ŽemR I 155. Nádeníci si zvolili delegaci ze svých řad, která mluvila jménem všech CvR VIII 34. A teď jsem uviděl, že neležím sám. Leží tu všichni naši: otec, matka, Marė, Levukas... BaltPV₁ I 146. Určité tvary přivlastňovacích zájmen vedle genitivních tvarů māno, tāvo, sāvo se navíc užívají, třebaže ne tak často jako tyto tvary, v obvyklém přivlastňovacím významu. Stařeček zase něco zamumlal a za chvilku přiběhl se stříbrnou sekerou: „Je to ta tvoje?“ „Moje ne. Ta moje je jiná!“ Jrk 22. Mistru už konečně došla trpělivost s prázdnými řečmi a napřáhl se lžící, ale syn si zakryl čelo svou lžící CvR IX 58. Náš čeledín ještě nejedl J. Přivlastňovací zájmena s příponou -iškis, -ė se v tomto významu užívají zřídka, častěji pouze v nářečích; vyskytují se také ve starých písemných památkách. Ať už budeme mluvit jakkoli, tvůj kraj ti vždy zůstane bližší, stejně jako mně ten můj BaltrTK II 257. Tvoje včely mi nejdou k ruce Ds. Naše kráva chcípla, nebo jsi ji někde koupil? Ds. Náš (kohout) všem ostatním kohoutům usekal hlavy Sdk. Zdá se, že vaše louky jsou jako by lépe zarostlé Ds.... musiszkiey Heretikay SP I 206. 4. Ukazovací zájmena § 13. V současné litevské spisovné jazykové normě patří k ukazovacím zájmenům: tās, tā, šis, ši, šitas, -a, anās, -ā, toks, -iā, šioks, -iā, šitoks, -ia, anōks, -ia. K ukazovacím zájmenům je třeba zařadit také víceslovná spojení tas 39 pàts, ta pati, pàts tàs, pati tà, toks pàt, tokia pàt, které se svým obecným významem často příliš neliší od zájmen tàs, tà, tóks, -ià, z nichž jsou utvořena. Ukazovací zájmena obvykle označují věc nebo vlastnost známou z kontextu a řečové situace. Zájmena tàs, tà, šis, ši, šitas, -a, anàs, -à, tas pàts, ta pati označují věci, zatímco tóks, -ià, šioks, -ià, ši toks, -ia, anóks, -ia, toks pàt, tokia pàt, pàts tàs, pati tà označují vlastnosti. A) Ukazovací zájmena označující věci. § 14. Zájmena tàs, tà, šis, ši, anàs, -à jsou stará. Každé z nich si odedávna zachovalo odlišný odstín ukazovacího významu. Zájmeno tàs, tà má vedle tvarů mužského a ženského rodu také tvary rodu středního: tai (nejspíše vzniklý kontrakcí z *ta-ai12), tät (z ide. *tod), tarm. ta Slnt, Mit II 31 (z ide. *to(d)), tatai. Jak známo, nom. sg. mask. a fem. tàs, tà zobecnily t- z ostatních pádů a tvarů středního rodu. Starší tvary nom. sg. mužského a ženského rodu měly v indoevropských jazycích s- (např. stind. sa ir saḥ, sā). Vyrovnání kmene tvarů tàs, tà je velmi staré. Také v lotyštině se užívají tvary s t- (tas, tā); srov. také stsl. tb, ta, to. Předpokládá se, že pruské stas je kontaminací kmenů *sa(s) a tas13. Litevské zájmeno šitas, -a se mohlo vyvinout ze zájmen šis a tàs; jeho význam je nyní totožný s významem zájmena šis, ši. Ve starých litevských písemných památkách se vedle šis, ši souběžně užívá také šitas, -a, srov.: schi Mž 281, szitu (instrumentál sg. mask.) Mž 29. Litevská zájmena tàs, tà, šis, ši, šitas, -a, anàs, -à zachovala systém tří deiktických stupňů. Šis, ši a šitas, -a označují známou věc, která je z hlediska prostoru i času velmi blízká mluvící osobě, tj. nachází se nedaleko, byla právě zmíněna, patří jí nebo zůstává v mezích jejího zájmu. Anàs, -à označuje známou věc, která je z hlediska prostoru i času nejvzdálenější od mluvící osoby. Věci označované zájmeny Šis, ši, šitas, -a a anàs, -à jsou stavěny proti sobě. Tàs, tà označuje známou věc, která je z hlediska času a prostoru od mluvící osoby více či méně vzdálená. Šis, ši, šitas, -a představuje deixi blízkosti, anàs, -à deixi vzdálenosti. Vzdálenost věci označované zájmenem tàs, tà od mluvící osoby není tak přesně vymezena. Označované věci jsou nejčastěji stavěny proti věcem označovaným zájmeny šis, ši, šitas, -a; mohou však zůstat i bez protikladu. Není pro nás těžké najít v této době své štěstí MiežBP 102. Usedli jsme k večeři. Stará Rozalija vybrala z hromady křivě ohlodaných žeber dřevěnou lžíci a podala mi ji: — Tahle bude tvoje. Udělej na násadě značku, abys nesáhl po cizí! BaltPV I 36. Nejstarší obyvatelé Šilėnů říkávali, že ani jejich rodiče nepamatovali dobu, kdy se jejich vesnice usadila na tomto místě Myk-PutS I 22. Ještě za krejčířova života se přátelé dohodli, že až jednoho pohřbí, druhý přijde vyptat se na onen svět CvR IX 233. A potom si tu postavilo domy více hospodářů: na této straně Vilkas, Vanagas, Putrius; tam, na oné straně, Lapė, Stagaras, Jurjonas, Žiobrė SimonR IV 17 Dej mi tamto, tohle nechci JablG 46. 12 Srov. J. Endzelynas, Hlásky a tvary baltských jazyků, s. 152. 13 Srov. J. Endzelin, Altpreussische Grammatik, s. 110. 40 § 15. Zájmeno tàs, tà se v současném spisovném jazyce vyznačuje nejbohatším užitím. 1) Zájmeno tàs, tà označuje známou věc a vyčleňuje ji z ostatních. V tomto případě je zájmeno tàs, tà ve větě zdůrazněno a obvykle má funkci přívlastku. To, na co se tímto zájmenem odkazuje, se nejčastěji objasňuje vedlejší větou následující po větě hlavní. Jednoho roku jsem se rozhodl navštívit svou rodnou vesnici, v níž uběhly nejkrásnější dny mého dětství, a projít se po těch polích, po těch loukách a hájku, v nichž zůstalo tolik vzpomínek na drahé mladé dny VienIMA 160. Ty obilné zásoby, které otec vydělal v létě kopáním příkopů, došly BaltPV I 7. A ten dubový pařez, pod kterým jsme ukrývali litevské knihy, je tam ještě? VaičiūnD 246. Prkna stěn stodoly se místy také odlupovala a těmito místy se černala temnota uvnitř VencGD 88. Začala nejtěžší práce roku — odvoz hnoje. Celá vesnice ji, stejně jako jiné polní práce, vykonávala najednou Myk-PutS I 368. Čí je ta dívka? Gršl. (Takovou větu může doprovázet ukazovací gesto). 2) Zájmeno tàs, tà označuje dříve zmíněnou, známou věc, jako by ji opakovalo, aniž by ji zvlášť zdůrazňovalo. Jde o takzvané anaforické užití ukazovacích zájmen. V tomto případě má zájmeno tàs, tà ve větě funkci podstatného jména (je podmětem nebo předmětem). Náš otec je velmi prudký, nevydržel to, pustil se do Tekonise a ten se rozzuřil a teď každý den křičí, abychom se odstěhovali BaltPV I 75. Juozapota překvapeně sledovala svého muže očima a čekala, co řekne. Ale ten už šel ke dveřím... BilR I 221. On (Pranaitis) nic neodpověděl, jen švihl hřebečka bičem, takže se ten rozběhl po cestě dokonce cvalem Myk-PutS I 19. Rukinas s chlapci a Palapys vyšli opravit vozy a zapřáhnout, protože už se rozednívalo. Zatímco je opravovali, sešlo se víc pohřebních hostů ŽemR II 155. Anaforické užití zájmena tàs, tà je pravděpodobně novější. 3) Zájmeno tàs, tà se užívá také podobně jako členy v jiných jazycích, avšak zde není nezbytné (není obligatorní), má spíše subjektivní zdůrazňovací povahu, tj. neurčuje označovanou věc. V těchto případech má zájmeno tàs, tà ve větě funkci přívlastku. Slábly mu údy, už neměl žádnou energii, ani ty nohy už nekráčely samy od sebe, ani se ruce nevztahovaly, aby něco uchopily VaižgRR I 89. Cinokienė, s rozpuštěnými vlasy, celá rudá, až zmodralá a zadýchaná, už neměla koho uhodit do hlavy. Z toho rozčilení začala nadávat pánovi zámku ŽemR II 68. Je těžké, že ti koně jsou pořád zabraní. Ty barvy ještě pořád nejsou hotové VIkv. O čem všem ta hloupá mladost nesní! MairRR I 110. Takové užití zájmena tàs, tà je nové. § 16. Zájmena šis, ši a šitas, -a se v současném spisovném jazyce užívají v těchto případech: 1) Zájmena šis, ši, šitas, -a označují známou věc, která je mluvící osobě velmi blízká z hlediska času i prostoru, vyčleňují ji z ostatních a obvykle plní funkci přívlastku (určované slovo může být někdy nevyjádřené). 41 — Pche! — ušklíbl se Vilius, — takový je náš učitel, takový jsi ty. — Ale tato slova řekl téměř šeptem SimonR IV 54. Vilka znovu polil ruměnec. Martynaitis si toho však ani tentokrát nevšiml SimonR IV 314. — Ach, tohle je můj syn, — říká mistr, který dlouho hledal v oné sousedce, a zdvihá malého za uši do náručí CvR IX 82—83. — Neumíme jarní písně, — vymlouvala se Katrytė. — Až budete sít len, tehdy si zazpíváme. — A tuhle neumíš, Katrytė? — zeptal se Petras a začal: „Oj, tatínku, tatínku, oj, tatínku, stařičký, proč ležíš na poli u mezníku?“ Myk-PutS I 70—71. V časových určeních se častěji užívá tento, tato než tenhle, tahle. Zdálo se, že letos musí být všude dobrá úroda VencIGD 257. Letos na jaře náhle zavládlo teplo a všechno začalo rychle zelenat CvR IX 31. Odstup, chlapče, nelámej mi srdce, od tohoto večera nejsem tvá a ty nejsi můj KlpD 2. 2) Zájmena tento, tato a tenhle, tahle (méně často) anaforicky odkazují na dříve zmíněnou, známou věc, pouze tím, že ji opakují. Ve větě mají tato zájmena funkci podstatného jména. Muž se rozběhl za Alyzou. Ta běžela dál, aniž se ohlédla, jen její nohy se míhaly BaltPV I 199. Otočil jsem se k Petrovi. Ten stál, jako by se nic nedělo BaltPV I 90. Milkė probodávala Povilase hnědýma očima, dokud se ten neodvrátil BielDG 254. Ten největší a nejrychlejší nechal malé vzadu; ti ho honí a pláčou ŽemR II 323. Kohout, který vyskočil na stůl, zobal slepicím drobky; ty se kolem hrnečků praly s kočkami ŽemR I 75. Všichni hosté se zadívali na Tautimą. Jeho tvář však vypadala tak vážně a nevinně, že mu téměř nebylo co vytknout SimonR IV 38. Nejprve se narodil Anskis, potom Marikė, všichni pěkně po řadě. A po několikaleté přestávce — Martynukas. Kvůli němu málem položila hlavu SimonR IV 149. Anaforicky užívaná zájmena tento, tato, tenhle, tahle se jen málo liší od stejně užívaného zájmena ten, ta. Srov. téměř souběžné užití zájmen tento a ten: E, ale co taky čekat od Levuka! Je ještě úplně malý, motá se v košili [...] Sestra mě štve. Ta sice často fňuká, ale když se někdy zadívá otci do očí, ten se neprodleně odvrátí a jen si pod vousy brumlá, že takové tvory jako ženské musel ve světě vymyslet sám čert! BaltPV I 8. 3) Zájmeno tenhle, tahle se někdy užívá také jako zdůrazňující (neurčující označovanou věc) člen ve funkci přívlastku. Téměř s úsměvem se on (Levukas) bosýma nohama šourá zpátky po lavici a zavadí o sedícího otce. Ten hned zavolá: — Zase jsi tady, ať tě čert vezme! S těmi dětmi už není k žití. Člověk si nemůže ani sednout, ani si někde opřít hlavu... Pořád jen létají jako draci! BaltPV I 13. § 17. Zájmeno onen, ona v současném spisovném jazyce obvykle označuje známou věc, která je z hlediska času a prostoru nejvzdálenější od mluvčího, a vyčleňuje ji z ostatních. — Nuže, o čem vám dnes mám vyprávět, děti? — ptával se Smukštaras, když se jako vždy posadil u krbu. — O tom samém jako onehdy, strýčku — o slunci a měsíci Vien IMA 182. Opravdu, 42 ana dne, kdy byl dědeček naposledy venku, mu zůstává v paměti tak živě, jako by to bylo včera SimonR II 16. Uprostřed nich je i mistr Jonas, ze všech nejramenatější, nejveselejší, dlouhoruký, který snadno dosáhne na druhý konec stolu a každému opatří maso i nápoje CvR IX 125. Ve starých písemnostech se vyskytují případy, kdy se zájmeno anàs, -à užívá substantivně (jako podmět či předmět) a zdá se, že má spíše anaforický význam demonstrativních zájmen než význam zájmen osobních ve třetí osobě. Např.: Leisket Bernėlus manespi eiti ir nedrauskėt a n u [...] II pamielawa a n u s, ir rankas sawa vschdeia ant t u, bet szegnoia a n u s Mž 96—97 (vedle formy tas se stejným významem)¹⁴. Kristus ne tūiaus išch pradžios swieto [...] ant szemes [...] ateia, nei wel toiaus pa sugriestschijimo Adamo, a n a m dabar beesant Rauie BP I 7. Janas ne toksai linkstans makitias ira, ghis nessibaida ir pacziam Karaliu apie io niewieschliba giwenima sakiti ir a n a apbarti BP I 37.... pokud si někdo nedokáže [...] představit, jaké lesy tam kdysi byly, ať se zeptá svých starších, a n i e mu o nich povědí DaukRR 166. Ačkoli celé rody vymírají, jejich spisy přesto zůstávají a v a n u o s e je zapsána jejich věčná sláva DaukRR 42. Je ovšem jen velmi malý rozdíl mezi těmito případy užití zájmena anàs, -à a jeho užitím ve významu třetí osoby. Tyto případy představují poslední stupeň přechodu anàs, -à od demonstrativ k osobním zájmenům. Je třeba říci, že při anaforickém užití, soudě podle odpovídajícího užití zájmen tàs, tà, šis, ši, se nejčastěji užívá nominativ, ostatní pády jsou v tomto významu méně časté (viz příklady §§ 15,2; 16,2). Možná to byl jeden z předpokladů vzniku supletivního paradigmatu zájmena třetí osoby v dialektech východních Aukštaitů. Vedle forem jis, ji, užívaných ve významu třetí osoby odedávna, se začaly užívat také nominativní formy anàs, -à ve stejném významu. Naše staré písemnosti velmi názorně odrážejí tuto fázi neustáleného užívání forem anàs, -à a jis, ji ve významu třetí osoby¹⁵. § 18. Zájmeno tas pàts, ta pàti má podobný význam jako zájmeno tàs, tà, jen je poněkud rozlišen významem zájmena pàts, -i. V některých případech je zájmeno tas pàts, ta pàti skutečným demonstrativem. Označuje známou věc a zdůrazňuje, že jde právě o tuto věc, nikoli o jinou. Věc označená tímto zájmenem se obvykle srovnává či staví vedle jiné věci nebo jiného stavu téže věci, čímž se jakoby vyčleňuje z ostatních věcí téhož druhu. Zájmeno tas pàts, ta pàti lze užít také anaforicky, když se pozornost posluchače zaměřuje na věc zmíněnou dříve. Umělcova dráha v socialistické společnosti bude bezpochyby t a ž s a m á jako dráha veškeré pokrokové inteligence... VencIGD 333. Snad jen hlas připomínal téhož Tadu, s nímž se Povilas docela nečekaně seznámil na ostrově BielDG 93. 14 V textech M. Mažvydase se tvary anas, -a vedle tvarů jis, ji užívají zřídka ve významu třetí osoby (a to ne zcela jasně); viz mn. č. nom. anis Mž 510, mn. č. akuz. anus 36, 99, 302, 512, 581, 588, mn. č. al. anumpi 96. 15Ve slovanských jazycích existovaly také některé morfologické důvody pro vznik supletivního paradigmatu ve významu třetí osoby; viz П. Я. Черных, Историческая грамматика русского языка, Москва, 1954, p. 207. 43 Okénka stará, malá; všechna stejně zaprášená, posetá mouchami: jak je vidět, nikdy se neutírají ŽemR I 172. Ty hajzle, podvodníku, koženejši! Celé léto se dřu na jeho polích, a co z toho mám? Vykopal půl měřice brambor, a i ty jsou ožehnuté větrem, zazelenaly... BaltPV I 17. V jiných případech zájmeno tentýž, táž nemá určující složku typickou pro ukazovací zájmena. Neodkazuje na známou věc, nýbrž pouze na totožnost věci, aniž ji vymezuje mezi ostatními věcmi. V těchto případech se význam zájmena tentýž, táž blíží významu neurčitého zájmena jeden, jedna (viz § 30). Dívá se a stále se dívá na totéž místo, jen stěží by však kdo uhodl, zda něco vidí VaižgRR I 44. Své tělo nerozmazloval, oblečení měl vždy stejné, černé a obnošené... ŽemR II 390. B) Ukazovací zájmena označující vlastnost. § 19. Zájmena takový, taková, takovýhle, takováhle, onaký, onaká jsou odvozena od ten, ta, tento, tato, tenhle, tahle, onen, ona příponou -aký, -aká, jako ve slovanských jazycích (srov. staroslověnské такъ, rus. такой, pol. taki). V lotyštině se přídavná jména s tímto významem tvoří příponou -āds, -a: šāds, -a, tāds, -a, srov. litevské vienodas, vienoda. Zájmena takový, taková, takovýhle, takováhle, onaký, onaká označují vlastnost věci známou z kontextu ve vztahu k jiné vlastnosti. Mezi takový, taková, takovýhle, takováhle a onaký, onaká je podobný významový rozdíl jako mezi zájmeny ten, ta, tenhle, tahle, onen, ona. V současném spisovném jazyce lze však již pozorovat tendence ke zobecňování. Takový, taková se často používá místo jiných zájmen. Takovýhle, takováhle a onaký, onaká jsou méně častá. Zájmeno šioks, -ia se ve funkci ukazovacího zájmena dnes vyskytuje pouze v žemaitském nářečí a v dílech spisovatelů pocházejících z tohoto nářečí. — Babičko, pověz mi pohádku! — prosil babičku (Antanukas). — Povím, povím pohádku, vlk hryže kost, hryže, polyká, nepolkne a zaskočí mu, — škádlí ho Alena. — Ne tuhle, takovou nechci, — zlobí se Antanukas KrėvAP 134. Ne, Petr přece jen nebyl takový jako Jonas a nebyl takový jako všichni ostatní BaltPV 194. Říkám si: jestli se už takový líbím učené paní, tím víc se jí budu líbit v vrzajících botách CvR III 100. Vypěstuj si aspoň jednoho takového (koně), jako je tamten, a nebudeš muset pořád naříkat Jrb. Katriukė si vzpomněla na matčino poučení, že to jsou duše zemřelých, které nenašly své místo; za takových večerů (jako je tento — větrných, nevlídných) lidem tak připomínají modlitby LzPR I 367. V obnošených lýkových botách, přivázaných po několika dnech, jsem nasbíral 16 měřic žaludů, a to takový (v 81 letech) Ggr. § 20. Zájmena takový, taková, takovýhle, takováhle, onaký, onaká mohou kromě své výše uvedené základní funkce pouze zdůrazňovat vlastnost nebo věc. Pokud se ve větě vyjadřuje vztah zdůrazňovaných vlastností nebo věcí k jiným vlastnostem, věcem či určitým okolnostem, zachovávají si zájmena vedle zdůrazňovací funkce také prvky určovací funkce. Ve zdůrazňovací funkci se nejčastěji vyskytuje rovněž zájmeno takový, taková. A Elena se cítila tak bezmocná, že mu nemohla nijak pomoci! VencIGD 5. Jenže jemu připadal tak směšný, tak směšný, že při běhu upadl málem i s celým drnem SimonVK I 15. A už teď jsem tak jasný jako slunce, 44 radost přepadá KorsRn 74. Přístřešek, v němž prožil první léta Tomova dětství, zřízený ze starého vagónu oplechovaného záplatami, byl tak malý, že i z malé vzdálenosti připomínal úl ČvR III 13. Jak se mám v noci vrátit domů? Je to tak dlouhá cesta. Ještě mě roztrhají vlci BaltPV I 169. Copak se tu před chvílí neutopil takový kluk (výtečný)! Grg. Tato zájmena (spolu se zdůrazňovacími částicemi, nejčastěji ve zvolací větě) mohou zdůrazňované věci dodat odstín záporné vlastnosti. — To tedy není žádné povlečení! — rozhorlila se Rukinėnė: — dva polštářky jako sledě a peřiny chatrné... samé výplně! ŽemR II 143. Taky pták, když špiní vlastní hnízdo Pn. Tohle je tedy majetek (mizerný majetek) Skp. § 21. Nově vytvořené složené zájmeno toks, -ia pat (podobně jako zájmeno tas pats, ta pati) označuje známou vlastnost věci ve vztahu k jiné vlastnosti nebo pouze totožnost vlastnosti, aniž ji blíže určuje. V posledním případě se význam zájmena toks, -ia pat přibližuje významu neurčitého zájmena vienoks, -ia (viz § 30). Jinak je rys ostýchavý právě tak jako kuna VaižgRR I 67. Tohle je právě takové stádo, co se plíží křovím; podél řeky křičí právě taková hejna hus, jaká jsem kdysi pásával i já na březích Šventoji BilR I 132. A práce je všude stejná ŽemR I 227. § 22. Nově vytvořené složené zájmeno pats tas, pati ta označuje, že věc je taková, jaká je potřeba. Voda je přesně taková, jaká má být: ani teplá, ani studená Ktk. Tamten šátek je příliš malý, ale tenhle je přesně ten pravý Krok. Právě ty děti jsou na česání jablek Er. Přines právě tu — uneseš to vůbec? Rdm. § 23. V nářečích se podle vztahu zájmen kas: tas jako vztažná slova utvořila ukazovací zájmena tat(r)as, -à (vedle katràs, -à), turis, -i (vedle kuris, -i), telì, tėlìos (vedle kelì, kėlìos), tiekas, -a (vedle kiekas, -a), např.: Kterému dáš, tomu vezmu Als. Kterým vyjde, týmiž se i vrátí Kal. Kolik jich bylo, tolik jsem jich i vzal Kal. Kolik hvězdiček na nebi, tolik dírek v zemi (strniště) Rod. Mnohé z nich jsou nyní nahrazovány zájmenem tas, ta. Kromě toho se v nářečích užívají kompozita ve významu ukazovacích zájmen: įtas, -à „tenhle“ Tvr, Lz, Švnč, VrnV, Dv, Pls, Dglš, Grv, Brsl, Šlu (srov. lotyšské hornoněmecké itis)¹⁶, itokis, -ia „takovýhle“ OG 272, titoks, -ia¹⁷ „takovýhle“ Als, Slnt, tytoks, -ia Kv, Gršl, šišioks, -ia „takovýhle“ Slnt, Als. V nářečích a ve starých písemných památkách se ještě vyskytují různé tvary zájmen tas, ta, toks, -ia aj. se ztuhlými postpozicemi, např.: tasià, tojà, tajà¹⁸ „tentýž“ Užp, Jž, Kp, Skp, Sv, Ds, Pnd, Ut, Vj, Slm, Ign, ¹⁶ První složku lze vykládat dvojím způsobem: 1) i— pochází z kořene ukazovacích zájmen *i- (viz J. Endzelins, Latviešu valodas gramatika, Rīga, 1951, s. 537). 2) i- se vyvinulo ze zdůrazňovací částice it (*iti) (viz E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg-Göttingen, s. 189). ¹⁷ Dėl šio įvardžio pirmojo dėmens žr. K. Būga, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1958, p. 219—220. ¹⁸ Postpozice -ja může pocházet ze zájmena s kořenem ide. *jo- (viz K. Būga, Lietuvių kalbos žodynas, I, s. 78). 45 tassila liežuvis DP 7, tõsia (ž. r. sg. gen.) KL 42; tasiag, lojag, tajag „ten, tentýž“: Tasiag métas DP 27, tiesiag pâtis sąnarei DP 8, tosiag dienos DP 609, tųiag krasztų DP 59, tomisiag nūdememis DP 161, tameiag kune DP 584, tūsiiag nusideimūsia DP 510; tokiaig išzeiga DP 33; tasieg, tojie, tatieg „ten, tentýž“: tóieg motęriszke DP 369; tóieg Diewo wardàn DP 252, tanieg paszen dieną BB 1 Moz 7, 13, tũieg wardu DP 253, táisieg žodžeis DP 149, tatiėg DP 176; tasiau, to jau, tajau „tentýž“: tasiau Cipriõnas DP 205, tosiũu nęgėdžios akis DP 7, ik taiieu dienai DP 109, per tąjau tawa Sunu Mž 298, táisiau žodžeis DP 361; tasi aug, to jau, tati aug „tentýž“: tasieug Põwitas DP 187, tąi aug dieną DP 190, tūi aug metų DP 193; toksjaut „stejně takový“ K, tokiūsieu žodžius DP 141. 5. Tázací-vztažná zájmena § 24. K tázacím a vztažným zájmenům lze přiřadit: kas, koks, -ia, kuris, -i, katras, -a, keli, kelios (a také keleri, kelerios), kelintas, -a, kieno. Tatáž zájmena plní v závislosti na typu věty a na místě, které v ní zaujímají, dvojí funkci: tázací a vztahovou (spojovací). 1) T á z a c í f u n k c i mají uvedená zájmena v tázacích větách. Ptáme se jimi na věc nebo vlastnost. Co jsou konkrétní věci a vlastnosti, na něž se ptáme, vyplyne teprve z odpovědi (pokud nějaká je). Co tam šelestí? — To vítr odvál lístek, to se probudil ptáček v hnízdě a pohnul se. Co tam praská? — To vlk: ve dne totiž větří a z nočního lovu se žene křovím. BaranaŠ 24. Matinko, srdéčko, jaká semínka zasít? JV 468. Které větry tě sem přivály? Būg. Babičko moje, srdéčko moje, kterou z těch pestrých truhliček mi dáš? JablRR I 579. Červenko, vrabčáčku, kolik máš děťátek? NS 208. Kolik let jsi sloužil ve městě? JablRR I 224. Kolikátý je tu rok, třetí, nebo čtvrtý? Číma rukama je děvčatům nachystána výbava? Jeho rukama, ne tvýma VaižgRR I 129. 2) Vztahovou (spojovací) funkci mají uvedená zájmena v souvětí podřadném. Připojují vedlejší větu k větě hlavní a obsah vedlejší věty vztahují k centru věty hlavní — k slovesnému tvaru nebo k ukazovacímu zájmenu ve větě hlavní a k věci či vlastnosti, na kterou toto zájmeno ukazuje. Ukazovací zájmeno ve větě hlavní vystupuje jako korelát, někdy je pouze domýšleno. Stovky vědí, kdo mistru na jazyku uvázl: Anundžius nazývá ovci Anundiem a Anundie ovci CvR IX 23. Kdo chce štěstí prací dosáhnout, tomu je v naší zemi dobře a krásně MontvRn 17. Vstal jsem zmatený a sotva jsem věděl, kde jsem a kolik je právě hodin BaltPV I 67. S kým se sejdeš, takovým se sám staneš Nm. Strniště je zase nepoorané a neposečené, brambory nejsou vybrány na sadbu, už nevím, za který konec se chopit BaltPV I 17. Zazpíváme tu písničku, kterou jsme večer nezpívali JD 958. Jeden mluví — hezky, poslou- 46 cháš-li druhého — jako by medem mazal. Už nevíš, kdo z nich má pravdu VaičiūnD 25. Které jsem zasadil dříve (řepy), ty jsou lepší VIkv. Komu hořkne v ústech, tomu není sladký ani med PP 261. V litevštině nejsou obě funkce tázacích a vztažných zájmen od sebe zcela odděleny19. Ve větách s nepřímou otázkou mohou zájmena kàs, kóks, -ià, katràs, -à, keliñtas, -à a další kromě spojovací funkce zachovávat i funkci tázací. Vedlejší věty začínající tázacími a vztažnými zájmeny mají tázací intonaci. Mara. Řekněte, kdo je moje matka? Algaudas. Já jsem ti řekl, že tvoje matka, která tě porodila, zemřela VaičiūnD 386. Ó noci chladná! Ó noci ledová! Pověz, která cesta vede do vlasti? Šla bych se ptát ptáčků, šla bych se ptát strakatých, který z nich veze bratra zpátky? JD 716. Copak nevíš, v kolik (v kolik hodin) se chystal přijet? JablS 53. Tázací funkce tázacích a vztažných zájmen je starší. Jejich vztahová funkce je druhotná. § 25. Každé tázací a vztažné zájmeno má při plnění jedné či druhé funkce svůj vlastní význam. a) Kàs v současném spisovném jazyce obvykle označuje věci. — Odkud jsi přišel, kdo jsi a co tu děláš? — zeptal se dřevorubec. — Odkud jsem přišel a co dělám, do toho ti nic není, ale kdo jsem, na to se ještě ptáš? Vždyť vidíš, jsem žena, neusadila jsem se tu bez vědomí pána a nikoho se nebojím LzPR I 275. Vy, kohouti s slepicemi, kteří se hrabete v hnoji, pospěšte si a ještě se aspoň jednou pobavte DonR 65. Ve starých písemných památkách a nářečích se setkáváme se zájmenem kàs také ve významu označení vlastnosti, např.: Kuo budu Adwėnta apwaikszciot DP 4....o kuo metu seia, nekuriė puote pàs kìtą MP 97a. Probudiv se, ptal se: Jaká je stanice? Tt. Seděl jsem pod oknem, díval se z okna, jakou tvář má chlapec, jaké hřívy koník Dglš. V současném spisovném jazyce se kàs v tomto významu vyskytuje v ustálených výrazech, často s důrazovou částicí per, např.: Jaké má had jméno, když ho někdo vysloví, — už mě nikdy nespatříte SNėrR I 427. Co je to za člověka? VenclGD 123. Kàs je staré zájmeno, které má protějšky i v jiných indoevropských jazycích. b) Kóks, -ià označuje kvalitativní vlastnosti věcí. Jakýpak kalasový věneček vykukuje zpod trávy přilby? MiežML 98. Uprostřed stolu se kouřilo z mísy, plné bělostných knedlíčků, jaké jsem doma nikdy nejedl BaltPV I 37. Tvoření tóks, -ià je stejné jako u zájmena Kóks, -ià, odpovídající lotyšským kāds, tāds. c) Kuris, -i a katràs, -à na rozdíl od zájmena kóks, -ià označuje rozlišující vlastnosti věcí. Obvykle kuris, -i označuje rozlišující vlastnosti jedné věci z mnoha, zatímco katras, -à jedné ze dvou. Taková 19 To je jeden z argumentů pro to, že tázací-vztažná zájmena není třeba rozdělovat do dvou samostatných oddílů. 47 který, -á význam souvisí s jeho tvořením. Přípona -t(a)ras, s níž je utvořeno který, měla odedávna význam protikladu dvou pojmů20. Kterému jazyku je litevština nejblíže? Poslouchám vás a připadá mi velmi zvučná a krásná VenclGD 273. Ty, kteří polezou, budou ze všech stran plašit ty nejodpornější strašáky BilR I 146. Který z vás dvou je vinen: ty, nebo Jonas? JablRR I 224. Jak bych teď mohl ukázat, kdo si zaslouží lásku víc, kamna, nebo ta osoba? ŽemR I 88. Zájmeno kuris, -i užívané jako spojovací výraz, pokud v hlavní větě není korelativní výraz, nabývá významu blízkého anaforickému významu ukazovacích zájmen. Zahřmělo a oni, zvednuvše hlavy, spatřili obrovský černý mrak, který už zakryl jižní část oblohy VenclGD 530. Paní Meisterová nese hrnec, který jí Jonas vezme a postaví na zídku CvR IX 61. V nářečích (např. v okolí Skapiškisu, Alanty, Palušė a Kuktiškė a jinde) se kuris, -i téměř vůbec neužívá; nahrazuje se zájmenem katras, -ą. Místo kuris, -i se v litevštině často užívá příslovce kur. Jsme ti samí havránci, které jsi zachránil před hladem BalčGP 44. Hej, půjdu, půjdu do té země, kde se žije bez trápení JD 756. Zájmeno kuris, -i (srov. lotyšské kurs) je nejspíše utvořeno z příslovce kur a zájmena jis, ji21. Vyskytují se také nesrostlá spojení tohoto příslovce se zájmenem, srov.: Vzala tu lampu, kde byla velmi dobrá JablRR I 494. d) Kieno označuje příslušnost věci. Kdo hýbe záclonou u okna, čí bílá ručka? SNėrR I 285. Čí je díra, ten ji také zašívá Jnš. Zájmeno kieno je ztuhlý genitiv singuláru, podobně jako màno, tàvo, sàvo. V nářečích se vyskytuje také skloňovaný tvar tohoto zájmena kienas, -a, srov.: Ptá se ženy, čí jsou děti Lz. Čí je ta kráva? Zt. e) Zájmeno kelì, kẽlios a z něj odvozené tvary s číslovkovými příponami keleri, kẽlerios, kelintas, -à označují počet věcí. Kolik vás tu zítra bude? JablRR I 224. Kolikery jsou tvoje košile? JablRR I 224. Kolikátou krávou jedeš? Ds. V nářečích a starých písemných památkách se k označení počtu věcí užívá také zájmeno kiekas, -a (-à) (oba tvary jsou často samostatné, užívané jako bezrodé). Kolika koňmi jeli? Dkšt. Kolik lidí dnes vařilo snídani? Jeho délka je taková, jako je také jeho šířka Bt Apr 21,16. § 26. Některá tázací-vztažná zájmena ve větách bez tázací intonace nebo v řečnických otázkách již nemají svůj přímý význam. 20 Viz A. Meže, Введение в сравнительное изучение индоевропейских языков, Москва-Ленинград, 1938, p. 282. 21 Viz J. Schmidt, Die griechischen ortsadverbia auf νν, νς und der interrogativstamm k u, KZ, 32, p. 401. 48 a) Se zájmenem kas se v kladných větách vyjadřuje zápor, zatímco v záporných větách kladné tvrzení o tom, na co by se mělo ptát. Umíš nějakou písničku, teto? — Kdo by to uměl (neumím)! Grv. Co tu jen nebylo?! Hrnčíři, klempíři, pekaři se svými barevnými koláčky a ševci, prodavači hliněných píšťalek a hraček, opraváři děravého nádobí, bednáři, koláři CvR III 54—55. b) Zájmena kas (v adjektivní funkci), koks, -ia, kuris, -i aj. zdůrazňují, že označovaná věc je velká, hojná, vynikající, někdy naopak nepatrná, mizerná, bezvýznamná. Jaká má ramena (široká)! Ln. Jaká je ta holčička úžasná, nadaná! Grž. Jaká je ta routa zelená JD 748. A sama i dcery — jaké tkadleny! Takové nenajdeš na míle daleko Myk-PutS I 275. Razaliot, vstávej, podívej se, kolik je už hodin (už je pozdě) VienIMA 20. c) Zájmeno koks, -ia zdůrazňuje míru kvalitativního příznaku. Podívej, napadl první sníh. Jaký je bílý, jaký je hebký! KorsRn 108. Jak krásná je naše malá země — jako kapka čistého jantaru SNėrR I 476. V litevštině se vyskytuje specifické užití zájmena kas s osobními tvary slovesa (ne)būti (někdy i jiných sloves). Takové konstrukce se vyskytují ve větě společně s tvary jiných sloves. Bylo málo lidí — nebylo nikoho, kdo by pracoval (nebyli pracovníci) LnkV. Jdu pro seno — není, kdo by ho vzal (není seno) Švnč. Vylíbali mladé dívky (vojáci), aby měl kdo čekat na návrat SruogD 14. Ženská nemá co ukázat ze své práce ŽemR I 173. Lze předpokládat, že se takové konstrukce se zájmenem kas vyvinuly z vedlejších vět, v nichž kas nepochybně plnilo spojovací funkci, srov.: Je tam někdo, kdo dělá práci (je tam ten člověk)? Jabl. 6. Zájmena neurčitá § 27. Zájmena neurčitá označují předměty nebo jejich vlastnosti přibližně, obecně nebo ve velmi širokém vztahu a ponechávají je konkrétně neurčené a neznámé. Podle vztahu, v němž označují předměty nebo vlastnosti, jsou neurčitá zájmena protikladem zájmen ukazovacích. První označují neznámé, neurčené předměty, druhá — známé, určené předměty22. 22 Podle obecné povahy významu neurčitých zájmen patří do této kapitoly nejen neurčitá zájmena, která se vyčleňují v našich gramatikách, ale také takzvaná zájmena určovací (visas, -a, kitas, -a atd.). Ve skutečnosti neurčují konečně označovaný předmět či vlastnost ani neurčitá, ani takzvaná zájmena určovací, srov.: Kažkàs sakė. Visi sako. Kitą kartą pasakysiu. Není nám jasné, kdo jsou ti všichni, stejně jako nevíme, kdy nastane příště. Vyznačují se užšími významy. S výjimkou zájmen určovacích nelze vyvodit obecný vztah, v němž tato zájmena na rozdíl od jiných zájmen označují předměty či vlastnosti. Proto se v gramatikách takzvaná zájmena určovací vůbec nedefinují, pouze se vypočítávají jejich jednotlivé lexikální významy. V klasifikaci uvedené zde je zájmenem určovacím jediné zájmeno pats, -i, které se v litevštině přísně odlišuje od ostatních zájmen jak svým původem, tak povahou svého významu. Již A. Ba- 4. Kalbotyros klausimai VI. 49 Litevština má poměrně mnoho neurčitých zájmen. Nejsou všechna stejného typu a dělí se do čtyř skupin. A. Neurčitá zájmena. § 23. Tato zájmena označují přibližně a obecně neurčitý předmět nebo vlastnost, aniž vyjadřují jejich vztah k jiným předmětům či vlastnostem. Patří sem zájmena kas, koks, -ia, kuris, -i, katras, -a, keli, kelios, kieno, která měla odedávna vedle tázacího také význam neurčitý. Z těchto zájmen vzniklo v litevštině mnoho nových složených a víceslovných zájmen téhož významu: kažkas (ze spojení kas žino kas), kažin kas, kažkoks, -ia, kažin koks, -ia, kažkuris, -i, kažin kuris, -i, kažin katras, -a, kažkieno, kažin kieno, kas nors (s druhou částí tvořenou příčestím činným přítomného času nõris), koks, -ia nõrs, kuris, -i nõrs, katras, -a nõrs, kieno nõrs, bet kas, bet koks, -ia, bet kuris, -i, bet katras, -a, bet kieno, kai kas, kai kuris, -i, kai katras, -a, kai koks, -ia, kas-ne-kas, kuris-ne-kuris, kuri-ne-kuri. Význam neurčitých zájmen mají také ze zájmena keli, kelios odvozená slova s číslovkovými příponami keletas, keleri, kelerios, kelintas, -a. Význam neurčitých zájmen mohou získat také některá zájmena ukazovací, která ztratila prvek určitosti, např. zájmeno toks, -ia „jeden (něm. ein), jakýsi“. Z ukazovacích zájmen vznikají víceslovná zájmena s neurčitým významem: šis, tas, šioks toks, šiokia tokia. Význam zájmen této skupiny mohou získat také zájmena vienas, -a, kitas, -a a víceslovné spojení vienas kitas, viena kita (jejich základní významy viz dále). V cizích farnostech, chce-li se někdo pochlubit novým šatem, módním kožichem, jehličím, vozem, — rád říká: práce z Pagramantis! CvR IX 8. K hrnci je přece každý den třeba, když vaříš nějakou polévku, nejen soli, ale i zásoby DonR 49. Tak pracovali oráči i voli bez přestávky, ledaže se některému porouchal pluh Myk-PutS I 68. Málokdo řekne slovo správně Jrb. Bylo tu osm dojných krav, dvě jalovičky a několik telat BaltPV I 197. Kdo ho pustí ke králi?! Komu si postěžuješ, koho tam zajímá čí trápení? ŽemR II 186. Antanukovi je hrozně spát samotnému v posteli. Zdá se mu, že uprostřed světnice stojí něco jako kůň a kývá hlavou KrėvAP 123. Zastavím se na lávce a nakloněn pozoruji, jak plyne voda: zdá se mi, že vodou plují jakési živé bytosti a tak příjemně si spolu povídají B1lR I 120. Někdo z pracujících řekl několik slov, ostatní souhlasně zasmáli BaltRrn 18. Nějak ranauskas (žr. jo Kalbomokslis lietuviškos kalbos, Tilžėje, 1896, p. 35) įvardį pats, -i skiria į atskirą grupę ir vadina jį netikrąja įvarde. V našich starších gramatikách zájmena určovací nebyla. Teprve J. Jablonskis ve své gramatice z roku 1919 (viz P. Kriaušaitis a Rygiškių Jonas, Lietuvių kalbos gramatika, Vilnius, 1919, s. 50—51) jako první vyčlenil v litevštině kapitolu o zájmenech určovacích. Je třeba poznamenat, že ve své gramatice z roku 1901 zařazuje tatáž zájmena určovací ještě mezi zájmena ukazovací. V jiných litevských gramatikách té doby i pozdějších nejsou zájmena určovací vyčleňována vždy. Kapitolu o zájmenech určovacích ve svých gramatikách neuvádějí A. Leskin a J. Otrembskis (viz Litauisches Lesebuch mit Grammatik und Wörterbuch von A. Leskien, Heidelberg, 1919, s. 159—161; J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, tom III, Warszawa, 1956, s. 134—161). 50 koho tu bylo, jedlo Slm. Prakapus už měl takový zvyk: pil jen tehdy, když mu někdo koupil CvR III 60. Antana mu bylo nevýslovně líto, chtěl mu nějak pomoci BiIR I 81. — Zavolej mi nějakého mužíka! — vykřikl z vozu rozzlobený pán BiIR I 174. Nemá smysl hledat něčí vinu VaičiūnD 138. Teď se vrátím domů, přivezu si vydělanou mzdu a budu mluvit hlubokým hlasem jako Jurgisův bratr Petr. A už se nebudu zaplétat s kýmkoli BaltPV I 115. K čemu prý chudému člověku krásná žena? Chudák si prý vezme jakoukoli — vždyť ji nebude oblékat do hedvábí ani do sukna! BaltPV I 50. Nikdo by nebyl mohl říci, že by se Mykoliukas kdy s někým nepohodl, nevycházel s ním a nepohádal se VaižgRR I 38. Kterou potřebuješ? — Dej kteroukoli Kp. Šest mužů kráčelo rychle a snažilo se jít tak, aby je kmeny stromů a keře u cesty skryly před pohledem kohokoli z města Myk-PutS I 164. Něco jsem se dozvěděl od vozky Pranciška a něco se dozvěděl i sám správce Pšemickis Myk-PutS I 74. Na balkonech některých domů už zavlály červené praporky VenclGD 189. Děti, běžte každý jinudy a přineste vodu Slm. Požádejte o pomoc nějakého člověka Prn. Chtěl jít za Pakšisem i můj otec, ale matka ho zadržela: — jen ty se do toho nepleť: komukoli jinému by se nic nestalo, ale nám to přinese neštěstí — ještě nás pak upálí VienlMA 74. Dnes vesnice ležela tiše, ospale, obezřetně, vyděšeně. Na kterémkoli dvoře zavrzaly dveře, někdo ze starších vyšel — a zase zmizel ve stodole či v přístěnku Myk-PutS I 234. Němci vypili láhev vodky docela rychle. Po ní přišla druhá a pak ještě několik dalších VenclR III 229. Několik mlýnských kamenů se už otáčením v mlýně opotřebovalo VenclR III 13. A následujícího dne si hospodář postěžoval. — Nerozumím, co se s tím ryzákem děje. Už několikátý den chodí, jako by ho prohnaly lasičky BaltPV 97—98. Velmi dávno žil jeden kupec, měl mnoho půdy, zboží a peněz BaltTVN 69. Ačkoli jsme měli většinu všech těch věcí dodávat pánovi, něco z toho připadlo i nám BilR I 107. Dokud může chalupa stát, je z toho vždy nějaký užitek ŽemR II 329. Jednou v neděli dorazila do Užuožeriai zpráva, že Pečiūra už je v Ukmergė VienlMA 47. Nenajdeš u něj břízu ani jabloň, na níž by nevisely malé domečky. Některé jsou dokonce pestře pomalované CvR IX 31. Když Dievulis stále vyprávěl tytéž nemocniční příběhy, pokaždé je jedním dvěma slovíčky a nějakou smyšlenkou přikrášlil a časem už ani sám nevěděl, zda se to opravdu stalo, nebo zda si to jen vymyslel CvR III 98. V nářečích a starých písemných památkách je ještě mnoho složených i nesložených neurčitých zájmenných výrazů s významem neurčitosti, např.: bi kas Lkv, Krtn, Šauk, Všk, Rdm, bi kóks Šauk, bi kokis Rdm, koks toks „takový jakýsi“ Slnt, kas kuris „některý“ KoG 71, kiekas tiekas „takový jakýsi“ J, kana kas „někdo“ Jž, J, kana kas Užv, kana koks M, kap kas „něco“ Šauk, Lp, kai kitas „některý, kdokoli“ Vdžg, jeib kas „kdokoli“ JnG 108, jeib koks „jakýkoli“ Slnt, tykokis „jakýsi“ Vik, kajikas „kdoví co“ Als, Varn, kajakas „něco“ SD 121. 51 Nářeční podoby doplňují různé varianty tázacích zájmen s kořenem slovesa znát a jeho zkrácenými formanty, jakož i tvary slovesa chtít noris, norinti a slova, která se z nich vyvinula, např.: kažino kas Krt, kažino koks Plt, kaži kas Jrb, Dkš, kaži kóks PgrT 60, kažinc kas Arm, kažinec kas Arm, kažnec kas Vlk, Rod, kažne kas Alv, kažno kas Ds, Skp, Dbk, Ktk, kažno koks (kažno kokió BaranLM 37), kažno katrós Ds, kažnai kas Dbk, kažnoc kàs Lp, kas noris LC 1883, 4; SD 31. koksai noris I, kas nór Dbk, Kš, kas nór Lp, kas nóns Šauk, Šl, Rm, Pc, koks nons Grk, kas nórint Všk, kas nórint Lkv, kas nórints Grdž, kas nórints Kš, Šauk, kas nórintais Šauk. B) Neurčitá oddělovací zájmena. § 29. Tato zájmena označují neurčitý předmět nebo vlastnost oddělenou od ostatních či alespoň do určité míry vymezenou. Nejvýraznějšími představiteli této skupiny jsou kìtas, -à a zájmena od něj odvozená či s ním utvořená kitóks, -ia, kìtkas, kas kìta. Zájmeno kitas, -à je společným baltským útvarem (srov. lotyš. cits, prus. pl. ak. kittans). Lze je spojovat se slovesem kìsti. Zájmena kìtas, -à, kitóks, -ia, kìtkas, kas kìta označují předměty nebo vlastnosti, které nepatří do počtu vymezených, známých předmětů či vlastností. Tím se předmět vymezuje popřením, že jde o ten či onen, o takový či onaký; co nebo jaký však je, zůstává přesně neurčeno. Ty, dítě války. Udrž si odvážné srdce i zbraň v ruce! Přijdou d a l š í — snad pochopí, jak strašná je naše chvíle SNėrP I 193. Jinou práci nemohl dělat a vyprávěl Smn. Kolikrát básníci přirovnávali oči k nebeské modři, a přece je jejich modř jiná VenclGD 519. Když se Petr usadil u strýce, na Katrytė nezapomněl. Nevycházela mu z mysli ani při práci, ani při odpočinku. Co dělá, zda na něj vzpomíná, zda ji Skrodski neobtěžuje, zda ji správce s rychtářem neženou na robotu, zda ji otec netrestá — takové a podobné otázky mu neustále vrtaly hlavou Myk-PutS 373. Moji rodiče už mu plánovali dát do pachtu polovinu hospodářství a slíbili, že mu pomohou osivem, nářadím a čímkoli jiným VienIMA 147. — „Vypadá to, že se počasí zlepšuje,“ řeklo dítě a podívalo se na nebe. Správce se však zřejmě zajímal o n ě c o j i n é h o. Řekni, chlapče, který je tady Kedulisův statek? Tenhle? — ukázal prstem směrem k lípě na této straně cesty Myk-PutS I 183. V určitém kontextu zájmeno kìtas, -à označuje druhý ze dvou protikladných nebo po sobě následujících předmětů. V tomto případě zájmeno kìtas, -à označuje předmět o něco přesněji, protože při protikladu či srovnání dvou předmětů se nepřímo vyjadřuje místo a pořadí druhého předmětu, např.: Jen tam daleko, daleko, kdesi na druhém okraji lesa, volal Stepukas a neprozrazoval, kde jsem a kterým směrem mám hnát stádo BaltPV I f2. Pst, neplač, nenaříkej, mladá dívenko, přivezu tě na podzim příštího roku StanD 12. § 30. Předměty nebo vlastnosti označené ve vztahu k ostatním do jisté míry vymezují, ale neurčují také zájmena tam tikras, -à, vienas, -à, vienóks, -ia. Složené zájmeno tam tikras, -à (z pronominální částice tam a přídavného jména tìkras, -à) je útvarem litevštiny. Zájmeno vienas, -à je 52 starý (srov. lot. viens). Předpokládá se, že jeho kořen ie<ei (:vičveinėlis)23 souvisí s kořenem ukazovacích zájmen ve významu „on“24. Zájmeno tam tikras, -à má význam „určený, zvláštní“, např.: Jsme obchodníci, a je samozřejmé, že za službu dám určité procento VenclGD 41. Všechny vesnice si na neúrodné roky už od podzimu ukládaly do určitých sýpek, zvaných „magaziny“, stanovené množství obilí všech druhů VienIMA 35. Zájmeno vienas, -à označuje vymezenou neurčitou věc ve dvou typech významu: vienas, -à „tentýž“, např.: Antanukas se kutálí na zem. Už ho omrzelo sedět na jednom místě KrèvAP 141. On to se Sauliūnem... příliš táhne za jeden provaz, říká... MiežBP 88. Potom se najednou začal smát se sestřičkou BilR I 172. Tehdy všichni podepsali, že oči mají stejné velikosti a barvy MPs. vienas, -à „jen ten, bez ostatních“, např.: Hospodář byl jen ve spodním prádle, a patrně proto jeho tvář vypadala mnohem bělejší než obvykle BaltPV I 120. Vždyť se nemůžeš živit jen tučnými jídly; a jsou potřeba i pěkné oříšky, abys je mohl rozlousknout DonR 36. Nechci jíst jen chléb Dks. Zájmeno vienas, -à se často pojí s částicí tik, která ještě více zdůrazňuje moment vyčlenění v tomto zájmenu, např.: U rakve zesnulého [...] zpívali jen muži — ženy odmítly VienIMA 190. Nahoře vesele mihotaly jen hvězdy BilR I 141. V určitých výrazech má zájmeno vienas, -à oslabený a už tak obecný neurčitý vyčleňovací význam. Pouze zdůrazňuje, že označovaná věc je čistého, ryzího složení. Když děti přišly blíž, uviděly, že celá chaloupka je postavena z chleba a pokryta perníkem; okna byla z čistého cukru BalčGP 36. Ušiju košile z čistého lněného plátna BsO 121. Když zaplavila louku — samá voda Lnkv. Být venku je samá radost Kal. Zájmeno vienóks, -ia znamená „stejný“, např.: „Neboj se,“ řekl medvěd (koníkovi), „nikdo nám neublíží, naši rodiče žili od nepaměti pospolu, spolu se narodili, vyrostli a spolu zestárli. A teď nás potkal stejný osud: mně dali řetěz na krk, tobě zůstala pouta“ StanP 30. Tři míle lesíka z jedliček stejného druhu Tvr. Ne všichni mají stejné oči Vlkj. V určitém kontextu se zájmeno vienóks, -ia užívá ve významu přídavného jména „rovný, stejný“, např.: Bude tkanina stejná, nebo do ní přimícháš i hrubší nitě? Up. Vedle vienóks, -ia se užívá také vienódas, -a ve významu zájmena i přídavného jména, srov.: U stolu s nemenším potěšením (stejně) se starala o pohoštění hostů VienR IV 63. Náhle se ozve stejnoměrné (pravidelné) klepání na dveře PaukštAA 96. 23 Žr. J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 481. J. Pokorny, Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, Bern, p. 286.24 53 Význam zájmena „stejný“ může být starší, srov. lotyšská zájmena s odpovídající příponou tāds, šāds, kāds. § 31. Zájmena jeden, -a, druhý, -á mají ve větě často vzájemně související významy a tvoří určitý pár. Podobně se vedle sebe kladou i jiná zájmena se vzájemně souvisejícími významy nebo se opakuje totéž zájmeno: jeden, -a, druhý, -á25, jiný, -á... druhý, -á, takový, -á... jiný, -á, kdo... kdo, tento, tato... onen, ona, ten, ta... ten, ta, ten... druhý, -á, takový, -á... takový, -á, takový, -á... takový, -á. Lexikální významy srovnávaných zájmen spolu souvisejí natolik, že tato zájmena, ačkoli netvoří jednu lexému, ale ve větě jsou ve zvláštním vzájemném vztahu a mají, jak je pro zájmena příznačné, velmi zobecněné významy, nabývají nové společné funkce a společně vyjadřují podobné vztahy jako jiná zájmena. Označují neurčité vzájemné vztahy mezi věcmi nebo vlastnostmi, přičemž odlišují jednu neurčitou věc od jiné věci téhož druhu nebo od jiné neurčité věci, jakož i jednu vlastnost od jiné. Ukazovací zájmena tvořící páry rovněž nemají určující složku (ukazovací zájmena užitá samostatně si určující složku zachovávají). Takové dvojice zájmen lze podmíněně nazývat srovnávacími zájmeny26 a podle jimi vyjadřovaných vztahů je řadit mezi neurčitá rozlišovací zájmena. Vzájemně související zájmena mohou stát v samostatných souřadných syntaktických jednotkách. V takovém případě jsou nejčastěji vyjádřena týmž pádem. Mo- jedny ženy se ještě rozhlížely kolem pece, jiné už seděly na lavici u lampy a předly KrėvAP 124. A tu jsem si náhle vzpomněl na matčino vyprávění o dvou přátelích, kteří v lese potkali medvěda. Jeden z nich vystřelil do stromu a schoval se, druhý předstíral, že je mrtvý, a medvěd neroztrhal ani jednoho, ani druhého BaltPV I 86. Jeden nemohl, druhému se nechtělo učit Brt. Nemá dřeváky: jeden takový, druhý jiný KlivŽ. V kovárně je dobře. Pořád plno lidí. Někdo jde za prací, někdo za tlacháním, jeden odešel, druhý přišel: vyslechnout novinky, říci je ostatním BaltPV₁ I 213. Oblečení jednoho i druhého bylo už značně obnošené (jednoho i druhého ptáka) DonR 22. Nejednou, když je omrzely písně nebo hry, ptávali se jeden druhého: — Tak co teď? Co teď?... Jeden navrhoval to, druhý něco jiného, návrhy se jim nelíbily, všichni se začali přít a litovali: — Ach, Adomėlis tu není... Myk-PutS I 370. Jednou taková, jindy jiná potíž Žal. Na jaře je to den takový, den takový Pc. Takové dvojice zájmen lze v určitém kontextu rozšířit o tatáž slova; po zájmenech jeden, -a... druhý, -á, jeden, -a... druhý, -á mohou následovat také řadové číslovky třetí, -í, čtvrtý, -á atd., např.: Všichni se začali rozcházet: někteří šli dojit krávy, jiní vyhánět dobytek na pastvu, další vozit hnůj VienIMA 20—21. A také samotní lidé vypadali velmi nevšedně- 25 Druhý, -á má dnes v litevštině význam řadové číslovky, původem je však zájmenný: kořen an- s ukazovacím významem a přípona -t(a)ras, srov. A. Walde, Vergleichendes Wörterbuch der indogermanischen Sprachen, herausg. und bearb. von J. Pokorny, II B., Berlin und Leipzig, 1927, p. 337. 26 Dvě srovnávaná zájmena se jako samostatné jednotky rozlišují v našich gramatikách již dlouho, viz P. Kriaušaitis, Lietuviškos kalbos gramatika, Tilžėje, 1901, p. 24. 54 podivně. Někteří z nich byli oblečeni jako dělníci (...) Jiní nosili obvyklý oděv inteligence, rozepnutá saka a kravaty. Další měli na sobě oděvy z jiných krajů VencIGD 457. Jeden říká: „Pojďme letět“, druhý říká: „Zůstaňme stát“, třetí říká: „Houpejme se“ (voda, kámen a tráva) An. Související slova v některých dvojicích zájmen mohou mít tvary různých pádů a stát vedle sebe, případně se mohou užívat s předložkami. V takových případech tato zájmena kromě neurčitého rozlišovacího významu získávají i další významy vyplývající z funkcí daných pádů a předložek; například zájmena užívaná s předložkami po, za, mimo jiné označují také určité pořadí věcí (jeden za druhým, jeden po druhém). Neříkej, na světě není horší tvor než člověk. Proč se navzájem nezabíjejí včely, mravenci?.. BaltrTK I 234. Tyto studny, vykopané v malých rozestupech jedna od druhé po celé nížině náspu, byly tak hluboké, že když do nich hodili kámen, ozvěna se ozvala až po pořádné chvíli CvR III 19. Oba žili dlouhá léta daleko od sebe BilR I 152. Postupně, jeden za druhým i společně, oráči jako by závodili, křičeli a volali: šedí, černí, strakatí, hnědí, šedohnědí, plaví, bělokrkí — hííí!.. vóó!.. hej!.. pusť! pojď! brázda, brázda!.. rovněji!.. Myk-PutS I 68. Všelijaké denní zvuky jeden po druhém utichaly, zklidňovaly se Jabls 48 (Vs). Kolik vzpomínek a příhod, kdysi živých, se jedna za druhou rozednívalo a rozjasňovalo za obzorem! MairRR I 129. Shrabovači sena, zpocení a zrudlí, spěchají v úporné práci jeden za druhým ŽemR II 328. V hloubi lesa, v mladém a hustém smrkovém lese, odkud bylo vidět zákrut cesty, leželo několik mužů. Leželi nedaleko od sebe a zbraně opřené o strom stály hned vedle nich. Občas si jeden druhému řekli slovo, opatrně poodhrnuli větve a pozorně se rozhlédli CvR III 217. A všichni hoši, kteří si upletli nové lýkové střevíce a z plátna si udělali nové onuce, běhali a předbíhali jeden druhého DonR 45. Ti dva po dlouhá léta o sobě navzájem nevěděli BilR I 152. Svatbychtiví z druhé strany se vyhrnuli zpátky, a také sousedé jeden po druhém spěchali ven ŽemR I 78. Hejna slavíků štěbetala a hlasitě se překřikovala, jako by závodila s píšťalkami pasáčků ŽemR I 133. Svatbychtiví vstávali ze slámy, scházeli se sousedé a smáli se, tropili si žerty jeden z druhého kvůli noclehu ŽemR I 77. Opilci, nacpaní vodkou, na půdě práskali! plesk! jeden druhému do ucha, za čupřinu, do zad! ten toho škrtil pod krkem... ŽemR II 182. Když se děti poperou, každý brání toho druhého (navzájem si pomáhají) Trak. V nářečích se někdy opakují také zájmena jeden, -a... jeden, -a, např.: Lidé říkají, že Mataušis žil se svou ženuškou v dobrém, ale teď se podívej — jeden odjel tam, druhý sem Varn. Seřadila jsem všechny slepice jednu vedle druhé Mrs. Ve starých písemných pramenech nacházíme i tato srovnání: ...to dítě těžce stůně, jedno neštovicemi, druhé kostní nemocí BP I 189. C) Neurčitá zobecňující zájmena. § 32. Tato zájmena označují zobecněný neurčitý předmět nebo vlastnost. Podle povahy svého významu mohou být kladná a záporná. 55 1) Kladná zobecňující zájmena. § 33. Kladná zobecňující zájmena vyjadřují kladné vztahy k celku, tj. označují neurčité předměty či vlastnosti, které nějakým způsobem zahrnují nebo téměř zahrnují celek. Patří sem visas, -ą, viskas, visóks, -ia, kiekvienas, -ą, kas „kiekvienas“, aliai vienas, -ą, tūlas, -ą, daug kas (daug kas). Vztahy k celku vyjadřované jednotlivými zájmeny ukazují jejich lexikální významy. a) visas, -ą (srov. lot. viss, pr. wissa-) „skládající se z mnoha, kolik jich je, vzato dohromady“ (tvary mužského a ženského rodu označují osobu nebo předmět, tvary středního rodu pouze obecný jev). — A odkud to víš? — náhle mě přerušil. — Jak to myslíš, odkud? — zarazil jsem se. — Všichni to vědí, všichni o tom mluví. — Kdo jsou ti všichni? — No... všichni! Mluví o tom mnoho lidí... A Rozalija to také říkala! — Rozalija, to ještě nejsou všichni BaltPV I 118. Tichý, tak tichý byl Mykoliukas, a přece všem bylo vidět, že mluví VaižgRR I 37. Mnoho dívek na březích Dubysy, bílé a vysoké jako lilie, všechny mají tvář červenou jako kalina; krásnějších hlasů neuslyšíš MairrRR I 79. A proč bych nešla, když jdou všechny? JD 484. Všechny písničky jsem dozpívala, jen jednu jsem nezazpívala DvD 300. Všechno zmizelo; jen na holém poli zůstalo několik polozeschlých... BaranAŠ 19. V některých výrazech zájmeno visas, -ą zdůrazňuje, že označovaný předmět je úplný, něčím zcela prostoupený, celý, opravdový. Některé takové výrazy se blíží ustáleným spojením. A revoluční hnutí tehdy vřelo nejen v Tiflisu, ale po celém Kavkaze VienIMA 58. A jak to skřípe! Slyšíš? Celý močál mu odpovídal VaižgRR I 60. Bylo tu celé stádo ovcí, několik koní a také plemenný hřebec BaltPV I 197. A „Mykoliukas“ už je celý Mykolas. Je mu skoro třicet VaižgRR I 37. b) viskas (vzniklé ze spojení visa kas) „skládající se z mnoha; to i ono, kolik toho je, vzato dohromady“ (o obecném jevu, jako střední rod zájmena visas, -ą, tedy tvar visa). Divadla, muzea, literatura — všechno v naší zemi slouží lidu VencITB 13. — Jsi ještě dítě, miláčku, málo tomu rozumíš. A když nerozumíš všemu, nespěchej s odsuzováním lidí, raději pomlč BaltPV I 74. Všechno víš, všechno tě zajímá... Všude strkáš nos, všude meleš jazykem GričKV 137. Namísto viskas se velmi často říká také visa kas. A ona začala vyprávět, jak to tehdy bylo: jak se páni vzbouřili, jak vyzývali prosté lidi, aby šli proti carovi, a jak všechno nešťastně skončilo BilR I 233. Jestliže sousedé čekali jen zábavu, aby uspokojili svou zvědavost, Augustinové byli připraveni na cokoli VienIMA 46. c) visóks, -ia „skládající se z mnoha; takový i onaký, rozmanitý“. Stodoly a sýpky jsou prostorné, až po hřeben napěchované krmivem, a do špýcharu bylo sotva možné vejít: sýpky tam přetékaly všemožným obilím BaltPV I 36. Křoviny i lesy rozeznívaly písně nejrůznější DonR 23. Vedle visóks, -ia se v podobném významu užívá také įvairus, -i, srov.: Zdály se mi sny o všelijakých, tj. o nejrůznějších J. Jeho základním významem je 56 přídavného jména, srov.: různé stromy (vijící, zavinuté) Sr. Různé plátno (natrhané) Rdm. O původu tohoto slova jako přídavného jména svědčí také jeho tvoření. d) každý, -á „kterýkoli jeden z celku; všichni, bereme-li je jednotlivě“. Vesničané věnují každému nově příchozímu člověku velkou pozornost, dokud si na něj nezvyknou VienIMA 10. Šel jsem a cítil, jak se mi s každým krokem stále více třesou kolena BaltPV₁ I 172. Každý, -á je složeno ze zájmenného příslovce kiek a zájmena vienas, -à, srov. spojení ze starých písemností: kiek daiktą (každou věc) Mž 70, kiek dienos (každý den) DP 12. V některých nářečích se místo kiekvienas, -à užívá katràs viẽnas, katrà viẽnà Škn, kas vienas, -à Mrp, katràs, -à Skd, KlvrŽ, Škn, Šts, Šln. e) kàs „každý“ (pouze v nominativu s časovými výrazy nebo při označování určité řady věcí, také v ustálených spojeních). Rozednívalo se. Každou hodinu bylo tmavěji LzPR I 367. Sluníčko každé ráno vychází později, každý večer se ukládá dříve ŽemR I 182. Každým čtyřem mužům se vydá jedna taková potrhaná přikrývka SruogDM 90. Ani jsem se nestačil rozhlédnout, a celé stádo se rozprchlo po polích, rozběhlo se každý někam BaltPV I 52. f) alìči vienas, -à „všichni až do posledního“. Anagaliečiai to alìdi viẽnas odjeli do Pagirių Pg. Prasata vyryla všechny brambory alìdi viẽną Ds. g) tūlas, -à „mnohý z mnoha“. Zmocnila se ho taková hrůza, že leckdo, sotva vyšel z chalupy na zápraží, rychle utekl zpátky a prudce za sebou zavřel dveře BilR I 214. Ach, jak mnohá z našich travin tak zchátrala, že se už ani stařena, značně shrbená, nehrbí DonR 42. Dokud jsem byla u maminky, leckdo říkal: krásná dívka JV 793. Tūlas, -à je starý útvar litevského jazyka, užívá se již v našich starých písemnostech. V určitém kontextu nabývá významu blízkého zájmenu tūlas, -à přídavné jméno dažnas, -à, např.: Jablka zde hned červenají, ale mnohé padají těžce dolů, jako by se proměnily v olovo MiežML 162. Dažnas, -à ve významu přídavného jména srov.: častý host (který často přichází), časté příhody (které se často stávají). h) daug kàs „mnohý z mnoha; jeden i druhý“: Mnozí z rolníků z Užuožerů chtěli mít čápy i na svých usedlostech VienIMA 186. Do středy mnozí doufali, že dokončí odvoz hnoje VienIMA 22. 2) Záporná zobecňující zájmena. § 34. Záporná zobecňující zájmena vyjadřují záporné vztahy k celku, tj. označují, že neexistují věci, které by celek zahrnovaly tím či oním způsobem. Patří sem: niekas, niekieno, joks, -ià, nė vienas, -à, nė koks, -ià. Svým významem jsou protikladná zájmenům visas, -à, kiekvienas, -à, viskas. Záporná zobecňující zájmena se užívají se zápornými slovesy. Všechna, kromě joks, -ià, jsou utvořena 57 ze záporných částic. Takový způsob tvoření zájmen je znám i v jiných indoevropských jazycích. a) niekas „ani ten, ani onen (z celku)“. Nikdo neznal tolik pohádek jako starý Lapinas; nikdo neuměl tak krásně vyprávět vymyšlené příběhy a přesvědčivě lhát jako on KrėvAP 61. Tady růžové, namodralé, šedé holubinky sedí, veselé a krásně rostou, nic je nezajímá BaranAŠ 20. Ustálená rčení nieku būdu, nieku gyvu ukazují, že se dříve niekas užívalo také jako adjektivum, tj. označovalo vlastnost. V žemaitském nářečí se místo niekas užívá zájmeno nėkas, utvořené s částicí nė a záporem: Slnt, Kal, Lkv Klvrž, Plt, Vvr. b) niekieno „ani toho, ani onoho“ (s odstínem příslušnosti k osobě). Mackevičius řekl, že pán teď nemůže nikomu zabrat půdu Myk-PutS I 92. Nikým nepobízen jsem už sbíral písně Būg. V nářečích se vyskytuje také nėkienas Trgn. c) jōks, -ià „ani takový, ani onaký; ani tento, ani tamten (z celku)“. Léto pomíjí, ale o Andriusovi žádné zprávy CvR IX 150. Nebe bylo jasné, bez jediného mráčku Myk-PutS I 234. jōks, -ià se užívá také se dvěma zápory: se záporným slovesem a zápornými částicemi nei, nė, např.: Nikdo od Pempienė nepožadoval žádné povinnosti ani robotu, ani rychtář, ani správce, ani žádný jiný dvorský úředník k ní nechodil a žádné pánovy rozkazy se jí netýkaly Myk-PutS I 24. Já tu už nemohu být za žádných okolností Pš. d) nė vienas, -à „ani ten, ani onen (z celku)“. Šmukštaras neměl rád ani lov a pohrdal všemi lovci. — Žádné zvířátko nám nedělá nic zlého, a každý chce žít a jíst, říkával Šmukštaras VienIMA 176. V obci je i více lip, ale žádná z nich se nemůže rovnat Galinisově lípě Myk-Put I 23. Vedle nė vienas, -à se v litevštině užívá také nei vienas, -à: Ještě ani jeden nevyrostl z kolébky, pořád se směje, a z kolébky ještě ani jeden nevykročil, aniž by plakal DonR 30. Všichni mě káral, ani jeden se mě nezastal RD 44. e) nějaký, -á „ani takový, ani takový, žádný“. Není ani stopy, že jsem přešel přes žito Ds. Říkala, že u nich nebyli vůbec žádní hosté Trgn. Nebojí se žádného mrazu Lz. 7. Zdůrazňovací zájmeno § 35. Zdůrazňovací zájmeno je pouze jedno — pats, -i. Pochází z podstatných jmen. I dnes se v litevštině pats užívá ve významu „muž (hlava rodiny)“, pati „manželka“. Zájmeno pats, -i ukazuje, že děj vykonává subjekt vlastními silami, bez pomoci ostatních. Ať se synek sám pokloní otci CvR IX 160. Nic jsi neviděl, ať se hospodář sám dozví, jestli chceš, rozumíš? BaltPV I 98. Nahod- 58 ou, že se stařec plete: dnes večeři vařila babička sama a otec se s olíznutím rtů odvďačuje nevěstě CvR IX 140—141. Zájmeno pats, -i se užívá také ke zdůraznění věci, upoutání pozornosti na ni a dodání jí určité důležitosti. Všechny houfy se toho zvuku tolik zalekly, že se ani sám orel už neodvážil pohnout DonR 27. Z balkonu v druhém patře bylo vidět i samotné moře — šumící a třpytící se jako tekutý, ale chladný kov VencIGD 466. S posledním významem zájmena pats, -i — zdůrazněním věci, upoutáním pozornosti na ni a vyzdvižením její důležitosti — souvisejí ještě dva další způsoby užití tohoto zájmena: 1) Zájmeno pats, -i při zdůraznění věci označuje její charakteristickou hranici. Málokdo si pamatuje, kdy se v Aužbikų paraistė, přímo na svahu údolí, na místě vystaveném slunci začal objevovat jeden a stále tentýž intapas VaižgRR I 96. Všechna tři okna světnice pokryla mrazivá jinovatka a led, jen na samých okrajích, kde sklo nedoléhá těsně k rámům, vítr vyhlodal úzké škvíry BaltPV I 12. 2) Zájmeno pats, -i ve spojení se superlativem nebo zájmenným tvarem vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti věci. Šourám se po strništi co nejopatrněji, jako husa mezi kameny, našlapuji na patu, pokládám nohu bokem, pevně svírám prsty a vždy ji postavím tak, aby se mi to nejostřejší strniště zabodlo do rozedřeného prostoru mezi prsty BaltPV I 103. Vesnice ještě spala tím nejhlubším spánkem VaižgRR I 77. V nářečích se pats, -i vyskytuje ve významu „jeden“. I tento význam souvisí se zdůrazňovací funkcí. Srov.: Kdo pivo samo (= jedno) pije, pěkně skáče LT III 447. Závěry 1. Zájmena současné litevštiny lze podle významu rozdělit do 7 skupin: 1) osobní (aš, tu, jis, ji, mes, jūs, jie, jos, támsta); 2) zvratné (savęs); 3) přivlastňovací (mano, tavo, savo, manas, -à, tavas, -à, savas, -à, manàsis, -óji, tavàsis, -óji, savàsis, -óji, mūsàsis, -óji, jūsàsis, -óji, maniškis, -ė; taviškis, -ė, saviškis, -ė, mūsiškis, -ė, jūsiškis, -ė); 4) ukazovací (tas, tà, šis, ši, šitas, -a, anàs, -à, tóks, -ià, šioks, -ià, šitoks, -ia, anóks, -ia, tas pats, ta pati, pats tas, pati tà, toks, -ia pàt); 5) tázací-vztažná (kas, kóks, -ià, kuris, -i, katràs, -à, kienó, kelì, -ios, kelintas, -à, keleri, -ios); 6) neurčitá: a) neurčitá v užším smyslu (kas, kóks, -ià, kuris, -i, katràs, -à, kažkàs, kažkóks, -ià ir kt.), b) vymezovací (kìtas, -à, víenas, -à ir kt.), c) souhrnná (kladná: visas, -à, kiekvienas, -à ir kt., záporná: niekas, jóks, -ià ir kt.); 7) vymezovací (pats, -i). 2. Osobní zájmena aš, mes, tu, jūs, jis, ji tvoří systém tří osob, který vyjadřuje základní účastníky řečového aktu: mluvčího, posluchače a osobu nebo věc, o nichž se mluví. V litevštině nejsou osobní zájmena nezbytná k vyjádření kategorie osoby u slovesa. Tvary aš, mes, tu, jūs pocházejí z indoevropského prajazyka s čistě osobním význa- 59 mem. Zájmeno jis, ji se v litevštině v historickém období užívá pouze jako osobní, svým původem je však ukazovací, a proto označuje nejen osoby, ale i věci. 3. Nově vzniklé litevské zájmeno támsta nevyjadřuje nové osobní vztahy; jde o zdvořilostní formu druhé osoby. K vyjádření zdvořilosti ve významu druhé osoby se s různými odstíny významu užívá také zájmeno pàts, -ì, adjektivum sveikas, -à, které se změnilo v zájmeno, spojení podstatného jména sveikatà se zájmeny: támstos sveikatà, jūsų sveikatà, a zájmeno jūs ve významu „ty“. 4. Zvratné zájmeno savęs má starou podobu a zachovalo si, stejně jako v lotyštině a slovanských jazycích, staré užití: označuje vztah nejen osoby, o níž se mluví, ale také mluvčího a rovněž partnera v rozhovoru k sobě samému. Přivlastňovací zájmena se základem zvratného zájmena, sāvo, sāvas, -à, mohou rovněž označovat příslušnost věci všem třem osobám vystupujícím ve větě jako činitelé děje nebo nositelé stavu. 5. Základními podobami přivlastňovacích zájmen v litevštině jsou dnes màno, tàvo, sāvo. Stará přivlastňovací mànas, -à, tàvas, -à zcela zanikají, zatímco sāvas, -à nabývá nového kvalitativního významu adjektiva „ne cizí“. Zájmenné tvary manàsis, -óji, tavàsis, -óji atd., stejně jako nově vytvořená odvozená slova s příponou -iškis, -ė, maniškis, -ė, taviškis, -ė atd., se na rozdíl od ostatních přivlastňovacích zájmen nejčastěji užívají jako podstatná jména ve významu takzvané blízké příslušnosti. 6. Stará ukazovací zájmena tàs, tà, šìs, šì, šìtas, -à, anàs, -à zachovala archaický systém tří deixí: šis, ši a šitas, -a označují známou věc nejbližší mluvčímu v čase a prostoru, anàs, -à označuje známou věc nejvzdálenější od mluvčího, tàs, tà označuje známou věc vzdálenou od mluvčího více či méně (její deixe není z hlediska vzdálenosti tak přesně vymezena jako deixe zájmen šis, ši, šitas, -a nebo anàs, -à). U ukazovacích zájmen označujících vlastnosti tóks, -ià, šiòks, -ià, šitòks, -ia, anòks, -ia se systém tří deixí rozpadá a místo ostatních stále více převládá zájmeno tóks, -ià. 7. Zájmena tàs, tà, šìs, šì, šìtas, -a se užívají k označení známých věcí s důrazným vyčleněním a anaforicky, tj. opakováním toho, co bylo zmíněno bez důrazného vyčlenění. Vedle deiktických významů si zájmena tàs, tà a tóks, -ià již rozvinula zdůrazňovací funkci. Zájmeno tàs, tà se vyskytuje jako subjektivně zabarvený zdůrazňovací (nepovinný) člen, tóks, -ià zdůrazňuje samu věc nebo její vlastnost, přičemž zesiluje její míru. 8. Zájmeno ànas, anõs, -à se ve významech třetí osoby v litevských nářečích mohlo vyvinout z anaforického užití téhož zájmena s ukazovacím významem. Nominativní tvary Ànas, -à, anys, anos, které získaly význam třetí osoby, vytvořily společně s tvary ostatních pádů jis, ji supletivní paradigma v určité oblasti východolitevského nářečí, podobně jako v současných slovanských jazycích. Užívání litevského ànas, anõs, -à a slovanského onъ ve významu třetí osoby je společným, avšak nejspíše nezávisle vzniklým jevem obou jazykových skupin. 60 9. Význam nově vzniklých složených zájmen tas pàts, ta pati, toks, -ià pàt kolísá v závislosti na významu slov, z nichž jsou utvořena, mezi ukazovacími a neurčitými rozlišovacími zájmeny. V jednom případě tato zájmena označují známou věc nebo vlastnost. V jiném případě postrádají určovací prvek typický pro ukazovací zájmena — označují pouze totožnost věci nebo vlastnosti. 10. Tázací a vztažná zájmena nejsou z hlediska své funkce zcela odlišena. Ve větách nepřímých otázek si zájmena kàs, kòks, -ià, kuris, -i, katràs, -à aj. vedle vztažné (spojovací) funkce někdy zachovávají i funkci tázací (vedlejší věta začínající zájmenem má tázací intonaci). Starší tázací funkce těchto zájmen. Ve větách bez tázací intonace tázací zájmena zdůrazňují věc a vlastnost. 11. Všechna neurčitá zájmena (jak kàs, kòks, -ià, katràs, -à aj., tak kitas, -à, visas, -à apod.) jsou svým obecným významovým charakterem v protikladu k ukazovacím zájmenům: ta označují známé, určité věci a vlastnosti, první pak neznámé a neurčité. Některá ukazovací zájmena (např. toks, -ià) se po ztrátě určovacího momentu užívají ve významu neurčitých zájmen. 12. Lexikální významy neurčitých nebo ukazovacích zájmen porovnávaných ve větě (viénas, -à... kìtas, -à, víenas, -à... antras, -à (samostatně poslední z nich nemá význam zájmena), kìt(a)s, -à... kìtas, -à, vienóks, -ia... kitóks, -ia, kàs... kàs, šis, ši... tàs, tà, tàs, tà... tàs, tà, tàs, tà... kìtas, -à, šiòks, -ià... tóks, -ià tóks, -ià... tóks, -ià) jsou natolik spjaty, že tato zájmena sice netvoří jediný lexém, ale tím, že jsou ve větě ve zvláštním vzájemném vztahu a mají, jak je pro zájmena typické, velmi zobecněný význam, vyjadřují společně vztahy podobné těm, které vyjadřují jiná zájmena. Označují vzájemné vztahy neurčitých věcí či vlastností a odlišují jednu neurčitou věc nebo vlastnost od jiné věci či vlastnosti téhož nebo odlišného druhu. Ukazovací zájmena tvořící dvojice už nemají určovací prvek, ačkoli při samostatném užití si obvykle vždy zachovávají určovací funkci. 13. Zájmeno označující pàts, -i pochází v litevštině z podstatných jmen a svým významovým charakterem se liší od ostatních zájmen. Vilnius SEZNAM ZKRATEK27 Ad — Adūtiškis, okres Švenčionys. al. — alativ. Aln — Alanta (Aluntà), okres Molėtai. Als — Alsėdžiai, okres Plungė. Alv — Alovė, okres Alytus. An — Anykščiai. And — Andriõniškis, okres Anykščiai. angl. — anglický jazyk. Apr — Zjevení apoštola Jana (Bible). Arm — Armõniškės, Běloruská SSR, Hrodenská oblast, Varanavský okres. 27 Názvy okresů jsou označeny podle dřívějšího (do roku 1962) správního členění. 61 aukšt. — auktaitštiny. BalčGP — Bratři Grimmové, Pohádky, přeložil J. Balčikonis, Vilnius, 1954 (číslice označují stránky). BalčHP — V. Hauff, Pohádky, přeložil J. Balčikonis, Vilnius, 1956 (číslice označují stránky). BalčTVN — Tisíc a jedna noc, přeložil J. Balčikonis, Vilnius, 1958 (číslice označují stránky). BaltPV I — J. Baltušis, Prodávaná léta, I, Vilnius, 1957 (číslice označují stránky). BaltPV₁ I — J. Baltušis, Prodávaná léta, I, Vilnius, 1958 (číslice označují stránky). BaltRn — J. Baltušis, Výbor, Vilnius, 1952 (číslice označují stránky). BaltŪK — A. Baltūnas, Vzdálené cesty, I, II, Vilnius, 1958 (číslice označují svazky a stránky). BaranAŠ — Antanas Baranauskas, Anykščský lesík, Státní nakladatelství krásné literatury, 1949 (číslice označují stránky). BaranLM — Litevská nářečí, sebral A. Baranowski, svazek I, texty z pozůstalosti Webera vydal F. Specht [...]. Lipsko, 1920 (číslice označují stránky). BB — (s odkazy na biblický text) Biblia tatai esti Wissas Schwentas Raschtas Lietuwischkai pergulditas per Janą Bretkuną Lietuvos Pleboną Karaliaucziuie (1590). (Citována fotokopie rukopisu, 1950, rukopisné oddělení vědecké knihovny Vilniuské státní univerzity V. Kapsukase, sign. D 519). BielDG — Alfonsas Bieliauskas, Ulice práce, Státní nakladatelství krásné literatury, 1956 (číslice označují stránky). BilR I — Jonas Biliūnas, Spisy, I, Vilnius, 1954 (číslice označují stránky). BP — Postilla tatai esti Trumpas ir Prastas Ischguldimas Ewangelijų [...] Per Janą Bretkuną [...] Karaliaucziuie [...] 1591, I, II (číslice označují části a strany). Brsl — Breslauja (Braslavas), Běloruská SSR, okres Polock. Brt — Bartininkai, okres Vilkaviškis. Brž — Biržai. BsO — Ožkabalių dainos, Surinko J. Basanavičius, Shenandoah, Pa. 1902, du tomai (skaitmens rodo dainos numerį). Bt — (s odkazy na biblický text) S. Bythner, Naujasis Testamentas [...] Pirmą kartą ant Svieto Lietuwiszkoj kalboj [...] Su didžiu dabojimu pergulditas [...] Lietuvos žmonėms ant įszganitingos naudôs Išspaustas. Drukawójo arba išspaudė Spáustuwuoj Reusnéro Karaliaučiu[j], Métu MDCCI. Būg — lístky K. Būgy (1879–1924). BūgAS — Kazimiero Būgos Aistiški studijai, I dalis, Peterburgas, 1908 (číslice označují strany). CvR — Petras Cvirka, Raštai, I—XII, Vilnius, 1949—1956 (číslice označují svazky a strany). ček. — český jazyk. d. — píseň. DaukB — Budą Senowęs — Lëtuwių Kalnienų ir Žamajtių iszraszę Pagal Senowęs Rasztų Jokyb's Laukys, Petropilie, 1845 (číslice označují strany). DaukRR — S. Daukantas, Rinktiniai raštai, Vilnius, 1955 (číslice označují strany). Dbk — Debeikiai, okres Anykščiai. dg. — množné číslo. Dglš — Daugėliškis, okres Ignalina. Dkš — Daukšiai, okres Kapsukas. Dkšt — Dūkštas, okres Ignalina. 62 DonR — Kristijonas Donelaitis, Spisy, Státní nakladatelství krásné literatury, 1950 (číslice označují stránky). DovPK — J. Dovydaitis, Nebezpečné cesty, Vilnius, 1956 (číslice označují stránky). DP — Postilla Catholicka, Tai est: Ižguldimas Ewangeliu kiekwienos Nedelos ir szwętes per wissus metus. Per Kunigą Mikalojų Daukšą Kanoniką Mędnikų, iš lėkiszko pergūldita [...] Wilniui [...] 1599 (číslice označují stránky). Ds — Dusėtos, okres Zarasai. Dsn — Dysna, okres Ignalina. Dv — Dieveniškės, okres Šalčininkai. DvD — Písně, shromážděné Jurgisem Dovydaitisem [...] Kaunas, 1931 (číslice označují číslo písně). Eiš — Eišiškės (Eišiškės). Er — Eriskiai, okres Ramygala. Erž — Eržvilkas, okres Skaudvilė. gal. — akuzativ. Ggr — Gegrėnai, okres Plungė. Glv — Gelvonai, okres Širvintos. got. — gótština. Grdž — Girdžiai, okres Jurbarkas. Grg — Gargždai, okres Klaipėda. GricKV — A. Gricius, Horké léto, Vilnius, 1955 (číslice označují stránky). Grk — Girkalnis, okres Raseiniai. Grš — Gríškabūdis, okres Šakiai. Gršl — Grūšlaukis, okres Kretinga. Grv — Gervėčiai, Běloruská SSR, okres Molodečno, okres Astravas. Grz — Gruzdžiai, okres Šiauliai. Gs — Geistarei (Didvyžiai), okres Vilkaviškis. I — Laurynas Ivinskis (1811—1881), jeho spisy. ide. — indoevropský. Ign — Ignalina. įn. — instrumentál. J — Литовский словарь А. Юшкевича съ толкованіемъ словъ на русскомъ и польскомъ языкахъ, Выпускъ первый, Санктпетербургъ, 1897, выпускъ второй, Санктпетербургъ 1904, Выпускъ третий, Петроградъ, 1922. (Stejným označením jsou vyznačena slova z nevydané části slovníku. J s číslem stránky označuje slova převzatá nikoli z abecední tištěné části slovníku). Jabl — lístky Jonase Jablonskise (1860—1930). JablG — Rygiškių Jonas, Gramatika litevského jazyka, Kaunas—Vilnius, 1922 (číslice označují stránky). JablRR I — J. Jablonskis, Vybrané spisy, svazek I, Vilnius, 1957 (číslice označují stránky). JablS — Rygiškių Jono, Syntax litevského jazyka, Seinai, 1911 (číslice označují stránky). JD — Litevské písně zaznamenané Antanem Juškevičem, Казань, I — 1880, II — 1881, III — 1882 (číslice označují číslo písně). JnG — K. Jaunius, Gramatika litevského jazyka, Petrapilis, 1908 — 1916 (číslice označují stránky). Jnš — Joniškis. Jrb — Jurbarkas. 63 Jrk — Litevské pohádky a vyprávění. Sebráno z lidu a sděleno v různých nářečích, především však v galbrastském nářečí, C. Jurkschatem, Pl. Vytištěno na objednávku Litevsko-literární společnosti v Tilsitu roku 1898 (číslice označují stránky). JV — Litevské svatební písně zaznamenané Antānem Juškēvičem a vydané Jōnem Juškēvičem, Peropyle, 1883 (číslice označují číslo písně). Jž — Jūžintai, okres Rokiškis. K — Slovník litevského jazyka od Friedricha Kurschata, první díl: německo-litevský slovník, Halle, B. I — 1870, B. II — 1874 (číslice označují díly a stránky), druhý díl: litevsko-německý slovník, Halle, a. S, 1883 (označuje se pouze K). Kal — Kalnãlis, okres Kretinga. kilm. — genitiv. KL — Ledesmův katechismus v překladu do východolitevštiny, W Krakowie, 1890 (číslice označují stránky). KlpD — Klaipėdské písně, Sebral Jonas Pakanlškis. Vydal A. Bruožis. Vilnius, 1908 (číslice označují číslo písně). KlvrZ — Žemaičių Kalvarija, okres Plungė. KoG — Gramatika žemaitského jazyka sepsaná X. Kalixtem Kossakawskim [...] Kalbrieda ležuvio žiamaytiszko, Wilno [...], 1832 (číslice označují stránky). KorsRn — Kostas Korsakas, Výbor, Vilnius, 1950 (číslice označují stránky). Kp — Kupiškis. KrevAP — Vincas Krėvė, Povídky a pověsti, Vilnius, 1955 (číslice označují stránky). Krok — Krokialaukis, okres Alytus. Krt — Kartenà, okres Kretinga. Krtn — Kretingà. Kš — Kaišiadõrys. Ktk — Kuktiškės, okres Utena. Kv — Kvėdarna, okres Šilalė. lot. — lotyšský jazyk. LB — Litevské lidové písně a pohádky z pruské a ruské Litvy, shromáždili A. Leskien a K. Brugmann, Štrasburk, 1882 (číslice označují stránky). LC — Litevská Ceitunga, vycházející každé úterý, Klaipėda (1877—1889) (číslice označují roky a čísla). pol. — polský jazyk. spis. — spisovný jazyk. Lkm — Linkmenys, okres Švenčionys. Lkv — Laukuva, okres Rietavas. Ln — Lėnas, okres Anykščiai. Lrkv — Linkuvà, okres Pakruojis. lot. — latinský jazyk. Lp — Lėipalingis, okres Lazdijai. LT — Lietuvių Tauta, spisy Litevské vědecké společnosti, sv. I—V, Vilnius, 1907—1936 (číslice označují svazky a stránky). Lz — Laz(d)ėnai, Běloruská SSR, okres Moloděčno, okres Jurotiškės. Lzd — Lazdijai. LzPR — Lazdynų Pelėda, Spisy, I—VII, Vilnius, 1954—1955 (číslice označují svazky a stránky). M — Litevský—lotyšský—polský—ruský slovník M. Mieżinise, Tilsit, 1894. MairRR I — Maironis, Vybrané spisy, I, Vilnius, 1956 (číslice označují stránky). 64 MarcinkDP — Just. Marcinkevičius, Dvidešimtas pavasaris, Vilnius, 1956 (číslice označují stránky). MiežBP — Eduardas Mieželaitis, Broliška poema, Vilnius, 1954 (číslice označují stránky). MiežML — E. Mieželaitis, Mano lakštingala, Vilnius, 1956 (číslice označují stránky). Myk-PutS I — V. Mykolaitis-Putinas, Sukilėliai, I, Vilnius, 1957 (číslice označují stránky). Mit — Mitteilungen der Litauischen Litterarischen Gesellschaft, Bd. I—VI, Heidelberg, 1883—1912 (číslice označují svazky a stránky). Mlt — Molėtai. MontvRn — Vytautas Montvila, Rinktinė, Vilnius, 1950 (číslice označují stránky). mot. g. — ženský rod. Moz — Knihy Mojžíšovy (1, 2, 3, 4, 5) (Bible). MP — Postilla Lietuwiszka tatai est Ižguldimas prastas Ewangeliu ant kožnos Nedelios ir Szwentes per wisus metus, kurios pagal buda sena Bažnicžioy Diewa est skaitomos. Nu iš nauja su didžiu perweizdeghimu est išduota [...] Wilniuj per Jokubą Morkuną [...] Metuose [...] 1600 (číslice označují stránky). MPs — Sbírka pohádek, rukopis. K. Būga obdržel od J. Murky. Mrp — Marijampolis, okres Vilnius. Mrs — Miroslavas, okres Alytus. Mž — Mažvydas, Seniausieji lietuvių kalbos paminklai iki 1570 metams [...] Kaunas, 1922 (číslice označují stránky). Mžk — Mažeikiai. Nm — Kudirkos Naumiestis, okres Šakiai. Nmč — Nemenčinė. NS — Litevské písně a duchovní písně ze severovýchodní Litvy shromáždili A. R. Niemi a A. Sabaliauskas, Annales Academiae scientiarum Fennicae, Ser. B. Tom. VI (1911) (číslice označuje číslo písně). Ns — Zprávy o šíření evangelia mezi Židy a pohany. (První litevské noviny, vycházející v Prusku v letech 1832–1914; číslice označuje roky a čísla). OG — Jan Otrębski, Wschodnio-litewskie narzecze twereckie, Cześć I, Gramatyka, Kraków, 1934 (číslice označuje stránky). PaukštAA — J. Paukštelis, Přichází bouře, Vilnius, 1956 (číslice označuje stránky). Pc — Pociūnėliai, okres Radviliškis. Pg — Pagiriai, okres Ramygala. PgrT — dialekt Pagramantis, Kaunas, 1939 (číslice označuje stránky). Plm — Palomenė, okres Kaišiadorys. Pls — Pelesà, Běloruská SSR, oblast Grodno, okres Rodūnė. Plš — Palūšė, okres Ignalina. Plt — Plateliai, okres Plungė. Pn — Panevėžys. Pnd — Pandėlys, okres Rokiškis. PP — Přísloví a úsloví, Vilnius, 1958 (číslice označuje stránky). pr. — pruský jazyk. Prn — Prienai. ps. — pohádka. Pš — Pašvitinys, okres Pakruojis. RD — Třetí vydání prvního litevského zpěvníku Liudase Rėzy Dainos, díly I a II, Kaunas, 1935, 1937 (číslice označují číslo písně). Rdm — Rudaminà, okres Lazdijai. Rgv — Raguvà, okres Panevėžys. 5. Kalbotyros klausimai VI. 65 Rm — Ramýgala. Rod — Ródūnė, Běloruská SSR, oblast Hrodna. Rsn — Rūsnė, okres Šilutė. Rt — Rietāvas. rus. — ruský jazyk. SchG — Handbuch der litauischen Sprache von August Schleicher, I, Grammatik, Praha, 1856 (číslice označují stránky). SD — Dictionarium trium linguarum, In usum Studiosae Iuventutis, Auctore R. P. Constantino Szyrwid [...] Quinta editio [...] Vilnae [...] MDCCXIII (číslice označují stránky). Sdk — Sudeikiai, okres Utena. Sg — Saugos, okres Šilutė. SimonR — I. Simonaitýtė, Raštai, I—VI, Vilnius, 1956—1958 (číslice označují svazky a stránky). SimonVK — Ieva Simonaitýtė, Vilius Karalius, I—II, Vilnius, 1956 (číslice označují svazky a stránky). s. ind. — staroindický jazyk. Skd — Skuõdas. Skdv — Skaudvilė. Skp — Skāpiškis, Rokiškio r. Slm — Salāmiestis, Kupiškio r. Slnt — Salantai, Kretingos r. Smn — Simnas, Alytaus r. SNėrP I — Salomėja Nėris, Poezija, I, Kaunas, 1946 (číslice označují stránky). SNėrR I — Salomėja Nėris, Raštai, I, Vilnius, 1957 (číslice označují stránky). Srj — Seirijai, Lazdijų r. SruogD — Balys Sruoga, Dievė iš ežero, Vilnius, 1919 (číslice označují stránky). SruogDM — Balys Sruoga, Dievų miškas, Vilnius, 1960 (číslice označují stránky). SruogR III — B. Sruoga, Raštai, III, Vilnius, 1957 (číslice označují stránky). s. sl. — staroslověnský jazyk. StanD — Dāynas Žemaycziu surinktas yr ysz’dutas par Symona Stanewicze [...] Wylniuje [...] 1829 (číslice označují číslo písně). StanP — Simonas Stanevyčia, Paskėčios, připravil Jurgis Lebedys, Kaunas, 1948 (číslice označují stránky). StngŽ — Nářečí litevských rybářů v Prusku, Kaunas, 1933 (číslice označuje stránku). Str — Strūnaitis, okres Švenčionys. Sv — Svėdasai, okres Anykščiai. Šauk — Šaukėnai, okres Užventis. Šd — Šeduva, okres Radviliškis. ŠimkA — Jonas Šimkus, Povídky, Vilnius, 1953 (číslice označují stránky). Škn — Šakyna, okres Šiauliai. Šl — Šiauliai. Šln — Šiaulėnai, okres Radviliškis. Šlu — Šilutė. Šts — Šatės, okres Skuodas. Švnč — Švenčionys a Švenčionėliai. tarm. — nářeční. Trak — Trakai. Trgn — Taurāgnai, okres Utena. Tt — Týtuvėnai, okres Kelmė. Tvr — Tverėčius, okres Ignalina. Ukm — Ukmergė. Up — Upyna, okres Skaudvilė. Ut — Utena. 66 Užg — Užūguostis, okres Jieznas. Užp — Užpaliai, okres Utena. Užv — Užventis. VaičiūnD — Petras Vaičiūnas, Dramatai, Vilnius, 1956 (čísla označují stránky). VaižgRR I — Vaižgantas, Vybrané spisy, I, Vilnius, 1957 (čísla označují stránky). vard. — nominativ. Varn — Varėnai. Vdk — Viduklė, okres Raseiniai. Vdžg — Vadži girys, okres Raseiniai. Vencl GD — A. Venclova, Den narození, Vilnius, 1959 (čísla označují stránky). VenclR — Antanas Venclova, Spisy, tři svazky, Vilnius, 1955 (čísla označují svazky a stránky). VenclTB — A. Venclova, Holubi míru, Vilnius, 1952 (číslice označují strany). VienIMA — A. Vienuolis, Z mých vzpomínek, Vilnius, 1957 (číslice označují strany). VienR — A. Vienuolis, Spisy, 7 svazků, Vilnius, 1953—1955 (číslice označují svazky a strany). vyr. g. — mužský rod. Vj — Vajašiškis, okres Zarasai. Vlk — Valkininkai, okres Eišiškės. Vlkj — Vilkija. Vlkv — Vilkaviškis. vn. — jednotné číslo. vok. — německý jazyk. Vrn — Varėna. Vrnv — Varėnavas (Balatna), Běloruská SSR, okres Gardino. Vs — Veisiejai, okres Lazdijai. Všk — Vaškai, okres Pasvalys. Vvr — Veiviržėnai, okres Klaipėda. Zt — Zietela (Diatlovo), Běloruská SSR, okres Gardino. Žal — Žalioji, okres Vilkaviškis ŽemR — Žemaitė, Spisy, šest svazků, Vilnius, 1956—1957 (číslice označují svazky a stránky). Žsl — Žasliai, okres Kaišiadorys ZÁJMENA A JEJICH VÝZNAMY V LITEVŠTINĚ А. ВАЛЯЦКЕНЕ Resumé 1. Podle svého významu se zájmena v litevštině dělí do sedmi tříd: 1) osobní (aš, tu, jis, ji, mes, jūs, jie, jos, tāmsta), 2) zvratné (savęs), 3) přivlastňovací (mano, tavo, savo, mānas, -ā, tāvas, -ā, sāvas, -ā, manasis, -oji, tavasis, -oji a tak dále, maniškis, -ė, taviškis, -ė a tak dále), 4) ukazovací (tas, tā, šis, ši, šitas, -a, anas, -à, tóks, -ià, šioks, -ià, šitoks, -ia, anóks, -ia, tas pats, ta pati, pats tas, pati ta, 67 toks, -ia pat), 5) tázací a vztažná (kãs, kõks, -ià, kuris, -i, kẽtras, -à, kienõ, keli, -ios, kelintas, -à, kelerti, -ios), 6) neurčitá: a) vlastní neurčitá (kãs, kõks, -ià, kažkãs, kažkõks, -ià a další), b) rozlišovací (kitas, -à, vienas, -à a další), c) zobecňující: kladná (visas, -à, kiekvienas, -à a další), záporná (niekas, jõks, -ià a další), 7) vymezovací (pats, -i). 2. Osobní zájmena ãs, mẽs, tù, jūs, jis, ji tvoří systém tří osob, který vyjadřuje základní složky řečového aktu: mluvčího, posluchače a osobu nebo předmět, o němž se mluví. Osobní zájmena nejsou v litevštině nezbytná k vyjádření kategorie osoby u sloves. Tvary ãs, mẽs, tù, jūs obvykle označují osoby. Zájmeno jis, ji se v historickém vývoji litevštiny užívá pouze jako osobní, původem je však ukazovací. Proto označuje nejen osoby, ale i předměty. 3. Nově vzniklé zájmeno támsta v litevštině nevyjadřuje nové vztahy mezi osobami; je zdvořilostní formou druhé osoby. Při zdvořilém oslovení druhé osoby se užívá také zájmeno pats, -i, přídavné jméno sveikas, -à, spojení podstatného jména sveikatà (bez konkrétního věcného významu) se zájmeny: támstos sveikatà, jūsụ svei-katà, a zájmeno jūs ve významu „ty“. 4. Zvratné zájmeno savẽs má starý základ a zachovalo si v litevštině, stejně jako v lotyštině a slovanských jazycích, starý význam: vyjadřuje vztah každé ze tří osob k sobě samé. Přivlastňovací zájmena sãvo, sãvas, -à, odvozená od základu zvratného zájmena, mohou rovněž vyjadřovat příslušnost předmětu ke všem třem osobám, které ve větě označují podmět děje nebo stavu. 5. Základní tvary přivlastňovacích zájmen v současné litevštině jsou mãno, tãvo, sãvo. Stará přivlastňovací zájmena mãnas, -à, tãvas, -à jsou na ústupu, zatímco sãvas, -à nabývá nového kvalitativního významu přídavného jména „ne-cizí“. Zájmenné tvary manãsis, -õji, tavãsis, -õji a podobně, jakož i nově vzniklá zájmena s příponou -iškis, -ė (maniškis, -ė a podobně, se na rozdíl od ostatních přivlastňovacích zájmen nejčastěji užívají jako podstatná jména ve významu takzvaného „blízkého vlastnictví“. 6. Stará ukazovací zájmena tàs, tà, šìs, šì, šìtas, -a, anàs, -à zachovala v litevštině starý trojčlenný systém: šìs, šì a šìtas, -a označují nejbližší známý předmět, anàs, -à nejvzdálenější a tàs, tà známý předmět, který je vzhledem k prostoru a času více či méně vzdálen od mluvčího. Trojčlenný systém ukazovacích zájmen tóks, -ià, šiõks, -ià, šitoks, -ia, anóks, -ia se v litevštině rozpadá ve prospěch zájmena tóks, -ià. 68 7. Zájmena tàs, tà, šìs, ši, šìtas, -a se užívají při poukazování na známý předmět s jeho důrazným vyzdvižením a také anaforicky, tj. pouze s poukazem na to, co již bylo zmíněno. Vedle ukazovacího významu získala zájmena tàs, tà a tóks, -ià funkci zdůrazňování. Zájmeno tàs, tà se vyskytuje jako subjektivní zdůrazňující člen, zájmeno tóks, -ià zdůrazňuje samotný předmět nebo jeho vlastnost a zesiluje míru jejího projevu. 8. Zájmeno ānas, āns, -à ve významu třetí osoby se mohlo v litevských nářečích vyvinout z ukazovacího zájmena anàs, -à užívaného anaforicky. Tvary nominativu ānas, -à, ānys, ānos, které nabyly významu třetí osoby, vytvořily s tvary nepřímých pádů od jīs, jì ve východních litevských nářečích supletivní paradigma, stejně jako v současných slovanských jazycích s výjimkou bulharského spisovného jazyka. Litevské ānas, āns, -à a slovanské онъ ve významu třetí osoby jsou pravděpodobně společným, avšak samostatným jevem obou jazyků. 9. Významy nově vytvořených složených zájmen tas pàts, ta pati, toks pàt, tokia pàt kolísají podle významu slov, z nichž jsou utvořena, mezi ukazovacími a neurčitými rozlišovacími významy. V jednom případě označují známý předmět nebo jeho vlastnost a zdůrazňují, že jde právě o tento, a nikoli jiný předmět či vlastnost. V druhém případě postrádají určitý prvek vlastní ukazovacím zájmenům a vyjadřují pouze totožnost předmětu nebo jeho vlastnosti. 10. Tázací a vztažná zájmena se dosud z hlediska svých funkcí zcela neoddělila. Zájmena kàs, kóks, -ià, kuris, -ì, katràs, -à aj. si jako spojovací výrazy vedle spojovací funkce někdy zachovávají i funkci tázací. Tázací funkce je starší. Ve větách bez tázací intonace tázací a vztažná zájmena zdůrazňují předmět nebo jeho vlastnost. 11. Všechna neurčitá zájmena (patří sem nejen kàs, kóks, -ià, kažkóks, -ià atd., ale také kitas, -à, vìsas, -à aj.) jsou svým obecným významem protikladem zájmen ukazovacích: ta druhá poukazují na známé, určité předměty nebo vlastnosti, kdežto první na neurčité. Některá ukazovací zájmena se po ztrátě určitosti užívají jako neurčitá (tóks, -ià). 12. Lexikální významy neurčitých nebo ukazovacích zájmen, která jsou ve větě postavena do protikladu (vìenas, -à... kitas, -à, vìenas, -à... āntras atd.), se k sobě vztahují tak, že tato zájmena, ačkoli netvoří jednu lexému, získávají díky specifickému vztahu ve větě novou funkci, tj. vyjadřují vzájemný vztah předmětů nebo vlastností. Tak je tomu proto, že zájmena mají velmi abstraktní významy. Ukazovací zájmena užívaná v párech ztrácejí prvek určitosti, ačkoli si při samostatném užití zachovávají funkci určitosti. 69 označování předmětů nebo vlastností. Děje se tak proto, že zájmena mají velmi abstraktní významy. Ukazovací zájmena užívaná v párech ztrácejí prvek určitosti, ačkoli při samostatném užití si tato zájmena funkci určitosti zachovávají. 13. Zájmeno určovací pàts, -i vzniklo v litevštině z podstatného jména a od ostatních zájmen se liší charakterem svého významu.