Lietuvių kalbos dalyvių konstrukcijos su jungiamaisiais žodžiais

LIETUVIŲ KALBOS GRAMATINĖ SANDARA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA ČÁSTICOVÉ KONSTRUKCE S PŘIPOJOVACÍMI SLOVY V LITEVŠTINĚ V. AMBRAZAS § 1. Složitý syntaktický systém participií současné litevštiny se utvářel a rozvíjel po mnoho staletí a na základě poměrně krátkého období písemné tradice můžeme zahlédnout pouze jeho úplně poslední články. V důsledku nerovnoměrného vývoje syntaktické stavby jazyka však i v současném jazyce nacházíme značné množství participiálních konstrukcí zděděných z dávné minulosti. Takové konstrukce dnes zaujímají většinou izolované postavení, nepřizpůsobují se hlavním typům užití a často se dokonce změnily v jistá ustálená frazeologická spojení. Tyto vlastnosti pomáhají vyčlenit syntaktické archaismy a následně po zjištění jejich vzájemných vztahů rekonstruovat starší typy a tendence v užívání participií. Tento článek se zabývá jedním z takových jevů, který zaujímá v syntaktickém systému litevských participií poměrně zvláštní místo, totiž určitými participiálními konstrukcemi s připojovacími slovy. Tímto označením zde míníme konstrukce, v nichž před participiem stojí částice, spojky, příslovce a další připojovací slova, která spojují participium (samostatné či rozšířené závislými slovy) s určitou slovesnou formou (méně často s jiným participiem nebo poloparticipiem). Na význam konstrukcí s připojovacími slovy pro objasnění vývoje systému participií jako první upozornil A. Potebňa, který při rozboru odpovídajících výpovědí ve slovanských jazycích uvedl mnoho litevských příkladů a ukázal jejich souvislost s participii užívanými ve formách nepřímého způsobu1. Takové konstrukce litevštiny dosud nebyly samostatně zkoumány. Některé způsoby jejich užití, které se v současném jazyce vyskytují zřídka nebo pouze v určitých lexikálně omezených spojeních, jsou ve starých jazykových památkách doloženy mnohem hojněji. Proto se při pojednání o těchto konstrukcích vedle údajů ze současného ¹ Žr. A. A. Потебня, Из записок по русской грамматике, I—II, М., 1958, 222—228. 43 spisovného jazyka a nářečí uvádějí také údaje z písemností 16.–17. století2. § 2. Participiální konstrukce s připojovacími slovy nejsou jednotné. V některých z nich částice, příslovce nebo spojky stojící před participiem (samostatným či doplněným závislými slovy) pouze zpřesňují nebo modifikují jeho příslovečný význam, aniž mění syntaktické vztahy k ostatním slovům. V takových případech se užívají činná participia préterita a trpná participia prézentu i préterita. Odstíny příslovečného významu, které dodávají pomocná slova, jsou různé. Časový význam participia nebo participiální skupiny slov se často zpřesňuje a jasněji vymezuje částicemi dar, prieš, tik, vos, vos tik a podobně. Ještě než spatřil vlaštovku, naházel žabí do tůně. PP 322. Než tě začnou bít, křič, pak tě bít nebudou. JabIRR 479. Jakmile vjeli do vesnice, potkali žlutý kočárek. Myk-PutR VI 117. Zde se hříbě znovu zaplete do sítě, sotva se vrátí od cizích koní. CvR II 63. Ignotas střídmě pronese pár slov, ale Dekšnys se hned rozpláče, jakmile se ho někdo dotkne. Gud-GuzKIT, 302. Koncesivní význam se často zdůrazňuje spojovacími slovy stojícími před participiem: ir, kad ir, nors, nors ir a podobně. Giniotis se bez pobízení jako první vrhl strhávat střechu. LzPR II 110. Byli i takoví, kteří, ač nebyli pozváni, měli v úmyslu zastavit se u Jokūbových, jako by měli nějakou záležitost. Myk-PutS 94. A tak se lidé jen hrnuli na hradiště, třebaže nechali kyje doma za dveřmi. VaizgP III 115. Za chvíli už byl Anatolis na vrcholu kužele, ačkoli mu hrozili vidlemi a tlačili ho zpět. CvR III 35. Ačkoli dostali krmivo, ani jedno zvíře nejedlo. CvR III 131. Srovnávací částice it, kaip, kaip ir, lyg, tartum, tarsi stojící před participiem nebo participiální skupinou slov jí dodávají srovnávací, nejistotní, pochybovací a další modální významy. Občané se drželi blízko dveří jako zatvrzelí. VienR V 171. Muži se vyřítili ven, jako by je kousla moucha. Šv. Běžel sem, běžel tam a stojí jako opařený. Nč. Proč se tu potuluješ, jako bys něco ztratil? Skp. „Cože, odkud se tu najednou vzal?“ začal neznámý, jako by se radoval i lekl, a vztáhl ruku k políbení. VienR I 146. Práskl dveřmi a Grigas vyrazil z chalupy, jako by ho hnalo sto psů. KrėvRg 25. Kūnas také pobíhal po dvoře, jako by ho popíchaly včely. CvR VIII 282. Měsíční stíny už vůbec nebylo vidět; obloha vybledla, vzduch jako by se rozptýlil a stromy začaly člověku příznivěji šumět, jako by se otevřely. VienR I 175. Otec, jako by si vzpomněl na něco veselejšího, začal mluvit živěji. VencIR II 39. V konstrukcích odpovídajících struktur se užívají také poloparticipia. Od participií se odlišují na základě kategorií času a rodu. 2Příklady z písemností 18.–20. století, sbírek lidové slovesnosti a nářečí se uvádějí podle pravopisných norem současného spisovného jazyka, interpunkce originálů se však zachovává. Příklady z písemností 16.–17. století se do spisovného jazyka nepřevádějí; pouze takzvaná „gotická“ písmena se nahrazují latinskými písmeny dnes užívaného typu. 44 O nových věcech, jevech, procesech a pojmech se často dozvídáme, ještě než pro ně máme v našem jazyce pojmenování (trš). Proč matka Ėtmė před zametáním stubu nejprve pokropí studenou vodou? SimonOBT 17. Tak proseděl celý den a nic neudělal, jen vyfukoval z dýmky velký oblak kouře. VaižgR II 173. Pan doktor se, ač polykal sliny, prudce ohradil. LzPR II 78. Lidé se ho báli jako čerta a zároveň se mu vyhýbali, ale před ním ho oslovovali pane. CvR III 159. Žena, přestože měla malé děťátko, musela chodit do práce. BsMt II 198. Pozice příčestí a polopříčestí užívaných s uvedenými služebnými slovy vůči určitému slovesnému tvaru může být různá, avšak mnohem častější a převažující jsou případy předřazení. V konstrukcích uvedených zde nominativy příčestí svým významem a syntaktickými vztahy k ostatním slovům zcela odpovídají atributivně-predikativním příčestím, užívaným bez spojovacích slov a označujícím ve větě vedlejší děj3. Stejně jako tato příčestí se shodují s podmětem věty a sémanticky se vztahují k přísudku. Také jejich vztah k polopříčestím je zcela stejný jako u odpovídajících příčestí bez spojovacích slov. Částice, příslovce a spojky pouze modifikují příslovečný význam příčestí či polopříčestí, aniž by v zásadě měnily jeho funkci (srov.: Oheň hašený prská. Nj — Oheň hoří, i když se nepřikládá. Sim). To vše ukazuje, že zde máme běžné případy atributivně-predikativního užití příčestí. Proto se dále při pojednání o konstrukcích s příčestími a spojovacími slovy, která mají jiný význam, od těchto případů odhlíží. § 3. Samostatnou skupinu tvoří konstrukce se spojovacími slovy, v nichž příčestí a polopříčestí svým významem odpovídají určitým slovesným tvarům, aniž by měly modální odstíny příznačné pro nepřímý způsob. V tomto významu se příčestí někdy užívají s pády vztažného zájmena kas, se slovy kiek, kur, iki, ligi a dalšími spojovacími slovy. Někdy mají konstrukce s příčestím užívané se stejným spojovacím slovem různé významy. Rozdíl mezi oběma typy se jasně ukáže při srovnání dvou druhů konstrukcí se spojovacím slovem kaip. a) A ty proč tak rychle vyletíš, jako by se ti připálil slad? Slm. Leží, jako by dokončil práce v době žní. Rdn. b) Jonukas se ožení, dostane podporu a budeme moci žít jako dosud. ŽemR I 66. Panství zůstalo, jak stálo, jen se mu říkalo centrum. CvR III 112. V konstrukcích prvního typu (a) spojovací slovo kaip vyjadřuje nejistotu děje označovaného příčestím a lze je nahradit částicemi lyg, tartum, tarytum apod. V konstrukcích druhého typu (b) taková náhrada není možná, protože v tomto případě se srovnávají a porovnávají dva stejně skutečné děje. Příčestí zde lze považovat za určitý slovesný tvar (složeného 3 Podrobněji k této otázce viz V. Ambrazas, Lietuvių kalbos dalyvių atributyvinė-predikatyvinė vartosena, kn.: Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida (LKK VII), Vilnius, 1965, p. 47—49. 45 nebo syntaktickým synonymem prostého minulého času (srov.: jak byli žili nebo jak žili; jak byl stál nebo jak stál). V současné litevštině jsou takové konstrukce poměrně vzácné a jejich stavba je obvykle jednotná: po spojce jak následuje nerozvitý příčestní tvar prostého minulého času od stejného kořene jako určitý slovesný tvar ve funkci přísudku. Bernas se nepohnul a stál, jako by stál. KrėvRg 42. Ale čas plynul, Baltaragisovi předkové zůstávali, jezero neustále omývalo břeh a mlýn stále stál, jako by stál, na srázu. BorBM 3. Kdo byl hlupák, pospíšil si, dal se na útěk, a kdo se nebál, žil jako dřív. AvyžKK 23. Kobylka sovu neposlechla, cvrkala jako předtím. P 43. No tak, uklidni se, má drahá!.. vrátím se, budeme jako dřív. ŽemR I 293. Zítra bude má kapsa zase prázdná, jako bývala. KrėvLŽ 245. Nu, co teď naděláš? Buď jako dřív, zítra uvidíme. LTRn 300. Ty samé hrnce byly jako dřív. DaukB 196. Patří sem i ustálené konstrukce, v nichž jak s příčestím slovesa být vystupuje ve větě bez určitého slovesného tvaru. Teď bude nejmladší dcera moje, šišky jako dřív. Jrk 133. Nu, vzpamatoval se (hrbáč), a hrby — jako by nebyly. CvR V 110. Chleba jako by nebylo (rychle ho snědli). Vkš. Konstrukce, v nichž má příčestí jiný kořen než určitý slovesný tvar, jsou méně časté. Přesto se v litevštině užívají již od nejstarších písemných památek, srov.: Moudří se nevrátili, jak zamýšleli. DP 419 (ne vročilu wedde obietnice W). Vedle konstrukcí, jejichž součástí jsou příčestí prostého minulého času, se užívají odpovídající konstrukce s polovětnými příčestími, která se zde významově rovněž blíží určitým slovesným tvarům, totiž slovesům v přítomném čase. Všichni vědí, že opravuji budovy, jak nejlépe dovedu. ŽemR II 35. Ponačiai začali výt, skákat, bavit se, jak jen mohli, a tak to trvalo až do kohoutího kokrhání. S I 171. Dokonce i děti, které opustily místo u kamen, se prodíraly mezi dospělými, jak jen mohly. SRagR III 72. Živí utíkali domů, jak jen mohli, ale ne všem se podařilo uniknout moru. ValžV I 173. Ach, ať si každý mluví, jak chce, olivovník je mi kvůli svým plodům milejší. DaukRR 316. Takové konstrukce s polovětnými příčestími jsou v současné litevštině ustálené a neproduktivní. Polovětná příčestí se v nich nejčastěji tvoří od sloves s modálním významem (moci, dovést, být schopen, chtít apod.). V nářečích se vyskytují také konstrukce, v nichž mají polovětné příčestí a určitý slovesný tvar společný kořen, např.: Pracuj, jako bys pracoval, a ukáže se, že se pánovi nebudeš hodit. Trk. Ve starých památkách litevského jazyka a zčásti také v některých současných nářečích se s významem podobným výrazu jak užívají nominativní tvary činných příčestí přítomného času, které zde zastupují polovětná příčestí. Užívání činných příčestí přítomného času namísto dnešních polovětných příčestí ukazuje na tyto 46 archaičnost ustálených, lexikálně omezených konstrukcí (srov. P. Skardžius, APh VI 102—103). Ať vyteče ta z nich, která chce; jen ať vyteče z rodu kmene svého otce. BrB IV Moz 36 (wie es jnen gefelt LB). Abychom mohli toho, koho ctíme, přijmout a vážit si ho tak, jak můžeme. DP 617₁₁. A tak všechno činí Bůh jako jediný Duch, rozděluje každému, jak chce. DP 261₂₀ (rozdawiający każdemu iako chce W). Aby mohl tak velký trest uložit. (co maż tak wiele zadał). SP I 146₂₄. Tu slyš, jak lékař umí léčit. (iako może). SP I 247₁₃. Učíme se, jak učit druhé také. AK 11. Vladislav... se snažil, jak mohl, navázat styky s litevskými... kmeny. DD 142. Jednejte s nimi jako ti, kdo vědí. Grg. Trpná příčestí přítomná a minulá mají v konstrukcích s kaip význam blízký určitému slovesnému tvaru mnohem méně často a také pouze v některých ustálených výrazech. Když vešel do obydlí, mohl hodovat, jak se mu zlíbilo. DaukB 74. Dělejte, jak uznáte za vhodné. Grg. Totéž se stalo i s litevským národem, když byl svět ještě jakoby vyslovován. DaukB 122. (Jak je zatvrzelý — nikdy neudělá, jak mu bylo přikázáno. Skd. (Srov.: Po třech dnech člověk, jak mu bylo přikázáno, přišel ke králi. LKŽ VII 430.) Stejného typu jako zde probírané konstrukce s kaip, je také většina participiálních konstrukcí s pády vztažného zájmena kas, s příslovci kur, kiek, kada, spojkami iki, ligi a podobnými spojovacími slovy. Příčestí minulého prostého času jsou v těchto konstrukcích rovněž v poměru k polopříčestím, vedle nichž se v nářečích a starých písemných památkách užívají také nominativy činných příčestí přítomného času. Podmět dějů označovaných příčestím a určitým slovesným tvarem je totožný. Konstrukce s činnými příčestími minulého prostého času § 4. Z pádů vztažného zájmena kas se v těchto konstrukcích jako spojovací slovo nejčastěji užívá akuzativ. V obci každý vyprávěl sousedům, co slyšel. Myk-PutS 47. A ona, když si odpočinula, povyprávěla, co udělala. SRagR III 111. Potom, když se vrátili domů, (bratři) Egle nic neřekli o tom, co udělali. LTt III 299. Ať se všichni tři synové i stařena snažili sebevíc uvolnit starci Dirdovi ruku, nepovolil a nepustil, co uchopil. BaltPV I 276. Byla by to hodná holka, jen pořád rozhazuje, co právě utrhla. Sml. Je všetečný, neudrží jazyk za zuby, když něco zahlédne. Rm. Odpovídající konstrukce nacházíme i ve starých památkách našeho jazyka, srov.: Ty jíš, aniž bys něco přinesl, a piješ, aniž bys něco zasel. VEE 186. Hříšník ať vyzná, co udělal. DP 122₉ (niech się grzesznik spowiada co uczynił W 211). Piktadeia pasisako ku padaris (wyzna co uczynil). SP I 249₂₄. 47 V současné litevštině jsou konstrukce s aktivními příčestími minulého prostého času a akuzativem vztažného zájmena kas poměrně produktivní. Jen několik málo takových konstrukcí, zejména těch, v nichž se kmen příčestí shoduje s kmenem určitého slovesného tvaru, se užívá jako určitá frazeologická spojení (např.: Daryk ką nedaręs. ŠRagR III 68). Většina z nich nevykazuje výraznější známky frazeologického ustrnutí. Příčestí v nich často vystupuje i se závislými slovy. Muži splétali opratě, stáčeli provazy, vyráběli otěže, štípali louče a vyprávěli si, co viděli nebo slyšeli. ve vsi. VienA 63. Ale jakpak! Vždyť říkám, co jsem slyšel ušima a viděl na vlastní oči. LzPR II 83. Mlčel jsem, ačkoli jsem ještě nechápal, co špatného jsem to udělal. BaltPV I 344. Větší volnost a produktivitu těchto konstrukcí lze vysvětlit analogií s odpovídajícími vedlejšími větami, v nichž je přísudkem složený tvar předminulého času (srov.: vyprávěli si, co byli viděli nebo slyšeli). Velká část konstrukcí s ką a příčestími minulého prostého času se v současném jazyce chápe jako takové vedlejší věty s nulovou spojkou. Konstrukce s aktivními příčestími minulého prostého času a nominativem vztažného zájmena se vyskytují jen velmi zřídka (srov.: Bude někdo, kdo tam nebyl — tomu nevěřím! Šts). Mnohem méně často než konstrukce s akuzativem se užívají také konstrukce s genitivem. Všichni, třebaže ještě malí, pocítili, o co přišli. VaižgRR I 389. Teď už, bratříčku, uslyšíš, co jsi ještě neslyšel... je mi tě líto. ŽemR III 103. Na jaře... člověk nespěchá z kovárny, dlouho šmátrá po všech kapsách a hledá, co tam nedal, až se konečně přidá. BaltPV I 212. § 5. Konstrukce se spojovacími výrazy kur (odkud), kiek (kolik), kada (kdy), ligi (do) a dalšími nejsou v současné litevštině produktivní. Kácí (Misiulis), loupe, tesá... V noci vozí po úvozových cestách, kam se domluvil. KrėvRg 167. Přišli jsme pozdě, nebo jsme nevěděli, kde do tramvaje nastoupili. ŽemR IV 89. Jděte,— říká,— odkud jste přišli! Grž. Vrať, odkud jsi vzal! CvR IX 54. Ne tolik toho dokáže, kolik se naparuje. Srv. Teprve teď chápeme, jak daleko jsme došli. CvR II 22. Ležel tam, jak dlouho ležel, a usnul. LKŽ V 743. Už si nevzpomínám, kdy jsem naposledy ochutnal rybu. LTt III 377. Když vešel do komory, (Kurmelis) si už nevzpomněl, kdy tu naposledy byl. ŽemR I 169. Neraduj se, dokud ho nechytil, ještě může utéct. Sim (LKŽ I 592). Lukošius... měl tři dcery a dva syny, všichni zemřeli, než zestárli. ŠRagR II 225—226. Jiní... si přivlastnili mnoho cizího majetku, ještě než se stali křesťany. DaukB 93. V mnoha konstrukcích tohoto typu, stejně jako v odpovídajících výrazech s pády zájmena kas, se aktivní příčestí minulého prostého času dnes chápou jako ekvivalenty složených perfektivních slovesných tvarů, srov.: Odjeli tam, kam měli v úmyslu. BsMt II 238. — Gužutis létá, kam neměl v úmyslu (rš). 48 V překladu Bible J. Bretkūnase se konstrukcemi s *iki* nejčastěji překládají vedlejší věty originálu s *bis* nebo *ehe*. A Pán… Ani nepřestane, ani déle nebude trpět. Dokud… nesrazí bedra bezbožných a nezúčtuje s nimi. Sir 35, 23 (bis er den unbarmherzigen die Lenden zuschmettere / und sich an solchen Leuten reche LB). Půjdeme dál, dokud nedojdeme k tvé hranici. IV Moz 21 (bis wir durch deine Grenze komen LB). Vždyť ten člověk neodejde (neodpočine), dokud dnes tu věc nedokončí (nevyřídí). Rut 3, 18 (er brings denn heute zum ende LB)4. Ve starých spisech se užívají také konstrukce s činnými příčestími minulého jednorázového času, spojené výrazy *kur* („odkud“), *pirm nei*, *net*, *net pirm*. Ukaž nám, odkud odešli. DP 460 (skąd poszli W) Oni… budou vyhnáni, než dozrají (dokud nedozrají). BrB Sir 41 (ehe es reiff wird LB). Se svými nepřáteli se vypořádám a vyhladím je. Nepřestanu, dokud je neusmrtím BrB II Sam 22, 38 (bis ich sie umbbracht habe LB). Abych nespatřil tvou tvář, nepřivedeš ke mně nejprve Míkol, dceru Saulovu BrB II Sam 3,13 (das du mein angesicht nicht sehest / du bringest denn zuvor zu mir / Michal LB). Nejednej, dokud předem nepoznáš věc. BrB Sir 10 (ehe du die Sache zuvor erkennest LB). Konstrukce s *net*, *net pirm*, stejně jako odpovídající vedlejší věty vyjadřující hranici hlavního děje, postupem času zcela zanikly a v současné litevštině se již nevyskytují. Částice *net*, užívaná jako spojovací výraz, má dnes obvykle vylučovací a zdůrazňovací význam a k vyjadřování omezovacích vztahů se neužívá. Konstrukce s polopříčestími § 6. Z tvarů vztažného zájmena *kas* se s polopříčestími nejčastěji užívá akuzativ, řidčeji genitiv a instrumentál. Pokud se sami nevyznáte, stručně vám povím, co budu moci ŽemR II 351. Řekni, co víš. VaižgRR I 279. Nemá co dělat, a tak vyřezává, co mu přijde pod ruku. Gs. Vrhá jí to do očí, co jen popadne. SimonVK I 199. Ať přijde bouře odkudkoli, ozvěna se nese všude, kudy projde. Jž. Požádej o cokoli, co chceš. GM 18. Tak sousedky pomáhaly staré Balsienė, jak jen mohly. Myk-PutR VI 103. Chlapec ptáka ošetřoval a krmil, čím měl a mohl. TMPs 113. Podobně jako s pády vztažného zájmena *kas* se polopříčestí užívají také s jinými spojovacími výrazy (*kur*, *kiek*, *ligi* aj.). Choď, kam chceš, hledej, co uznáš za vhodné. Jak vypráví stařec Maceikis, když byl v turecké válce, Turci stříleli a bodali živé lidi, kamkoli zaútočili. ŽemR III 74. Ale já nemohu za žádnou cenu sehnat peníze, ačkoli hledám, kde se dá, a všude sleduji Saliamutę Srov.: Člověk neodpočívá, dokud tu věc dnes nedokončí. Ch. (Volte 100). 4. Lietuvių kalbos gramatinė sandara 49 moci. BaltPV I 205—206. Ženy se vyděsily a spěchají, jak jen mohou. ŽemR II 328. Můj přítel po sehnání dobytka přibíhá, co mu síly stačí. CvR II 52. Čáp vyhodil prase a uhání, jak jen může. LTt III 228. Vlk si vzpomněl na středeční půst — jí maso, kdykoli se mu naskytne příležitost. LTRn 284. On nikdy nespěchá do práce — i teď orá pole, kdykoli si vzpomene. Ob. Má-li své, kdykoli chce; dostává-li od druhého, když se dočká. Ppr. 130. Promluvme si, můj chlapče, dokud jsme ještě mladí. Kltn. Chodila jsem, dokud jsem už nemohla. JablRR I 324. Začali jsme pít, až jsme se opili. JablRR II 351. Nosili je jen do odchodu z kostela. ValPJ 21. § 7. Většina takových konstrukcí má odstín příslovečného významu, který je dán obecnými tendencemi užívání polopříčestí v současné litevštině. Například ve větě Ještě několik dní si Kasiulienė stěžovala na syna, souseda, kterého právě potkala (KrevSP 210) můžeme místo vztažného zájmena s částicí (právě) užít podstatné jméno (např. lidi, známé) a získat obvyklou konstrukci s polopříčestím označující vedlejší děj. Příslovečný význam je obzvlášť zřetelný v konstrukcích s instrumentálovým tvarem čím, které vysvětlují povahu hlavního děje. Ačkoli však mají odstín příslovečného významu, polopříčestí v konstrukcích se spojovacími slovy zároveň fungují jako ekvivalenty určitých slovesných tvarů, srov.: (Žába) začala táhnout svou kůži, jak jen mohla. PP 13. — (Vlk) vydechl a rozevřel tlamu, jak jen mohl. PP 285. Polopříčestí ve tvarech se vztažným zájmenem kdo, která mají význam určitých slovesných tvarů bez příslovečného odstínu, se užívají zřídka a nejsou typická pro současný spisovný jazyk, srov.: Neplač, otče, nevíš, co si myslíš. LB 258. Jen příležitostně se užívají také nářeční emfatické konstrukce, v nichž polopříčestí stojí se slovesem téhož kořene. Dělej, co děláš, a dívej se, jak to dopadne. Sln. Lámejte, děvčata, co lámáte, jen vrcholek nelámejte. NS 210. Jdi si rovně po cestě, kudy jdeš, nikam neuhýbej. NžR (LKŽ II 772). Král jede, odkud jede. Pn. Ať už je to jakkoli, dnes je žádoucí, aby znalci litevského jazyka shromáždili všechny dosud zachované pozůstatky. DaukB 136. S tímto typem konstrukcí souvisejí také takové frazeologismy bez určitého slovesného tvaru: Ať už je tomu jakkoli, ti dva muži hodně vypili. DD 41. Gediminas se přece odhodlal, jakkoli, dobývat hrad. MLLG III 309. S přípojkou iki se polopříčestí v současné litevštině užívají velmi zřídka. Doklady ze starých písemností, zejména z překladu bible J. Bretkūnase, ukazují, že v 16. století byly produktivnější. 5Ve starých překladových písemnostech to dokládá také srovnání s originály, srov.: Chodili, kamkoli mohli. BrB I Sam 23, 13. — Wandelten wo sie hin kunden. LB. 50 Takto šli spolu, až došli do Betléma. Rut 1, 19 (bis sie gen Bethlehem kamen LB). Lidé... pracovali, až už nemohli dále pracovat. I Sam 30, 4 (wein(e)ten bis sie nicht mehr weinen kundten LB). Šel prorokovat, až dorazil do Naiotu v Rámě. I Sam 19,23 (weissaget / bis er kam gen Naioth in Rama LB). Tímto budeš Sýřany srážet, až je vyhladíš. I Kar 22,11 (weirstu... stossen / bis du sie auffreumest LB). Ioáb pak zůstal tam šest měsíců se vším Izraelem, až vyhubil všechny muže v Edomu. I Kar 11,16 (bleib... bis er ausrottet alles was Mansbilde war in Edom LB). Juda pak povzbudil je na celé jejich cestě, až je přivedl do země judské.I Mak 5,53 (troestet sie... bis er sie ins land Iudea bracht LB). Konstrukce s přítomnými aktivními participii § 8. Nominativní tvary přítomných aktivních participií s připojovacími výrazy dnes nacházíme jen tu a tam v nářečích a příležitostně také v krásné literatuře. Většinou nejsou volné a vyskytují se pouze ve výpovědích s určitým lexikálním složením. Ve starých písemných památkách se konstrukce s některými připojovacími výrazy užívají mnohem šířeji. Z tvarů vztažného zájmena kas se v těchto konstrukcích nejčastěji užívá akuzativ. Brzy začala v praxi ukazovat, co umí LzPR II 470. (Žemaičiai) ukázali, co umějí. ValŽV I 52. Hned jsem spěchal ukázat, co umím. VenclPU 100. Dělej, co můžeš. ValTK 22. Rybář Šeškutis sám neví, co říká. CvR IX 122. Jsi opilý, nevíš, co žvaníš, raději si lehni. ŽemR II 443. Ona... při práci málo chápala, co dělá, a když se jí někdo zeptal, nevěděla, co odpovědět. CvR III 40. Vy... sami netušíte, co děláte. ValVK 3. Nebuď takové tele, dávej pozor, co děláš. Skr. Dělej, co můžeš, na zem tě neusadíme. Jrk 25. A dělej, co můžeš, chudáku! Nm. Lexikální složení je zde omezené jak u participií, tak u určitých slovesných tvarů: kromě případů, kdy se kořen participia a určitého slovesného tvaru shoduje, bývají přísudkem nejčastěji slovesa označující vnímání a ukazování (verba percipiendi et demonstrandi), zatímco participium se tvoří od sloves modálního významu, sloves tvoření nebo sloves řeči (verba faciendi et dicendi). Některé z těchto konstrukcí, jako například dělej, co můžeš, jsou zcela ustálené a ztratily svůj přímý význam. Pouze část konstrukcí s přítomnými aktivními participii má synonymní konstrukce s polopříčestími, srov.: Dělej, co můžeš a Dělej, co můžeš. V mnoha z nich bychom participium polopříčestím vůbec nahradit nemohli. Na rozdíl od polopříčestí nemají přítomná aktivní participia v těchto případech vůbec příslovečný význam a fungují jako plnohodnotné ekvivalenty sloves v přítomném čase, srov.: Oči měl zalité, sám nevěděl, co dělá. 4* 51 LI. — Ale nejez, kmotřenče, nejez, byl jsem opilý a nevěděl, co dělám. LTRn 282. Porovnání odpovídajících konstrukcí ve starých písemných památkách s jejich předlohami ukazuje, že v mluveném jazyce 16.–17. století byly ještě poměrně obvyklé a rozšířené. Překladatelé jako J. Bretkūnas a M. Daukša, který se zvláště vyhýbal zbytečnému odklonu od předlohy, jimi někdy překládali vedlejší věty s určitými slovesnými tvary: Navíc Sára... ve svém stáří porodila syna, jemuž dala vše, co měla. BrB I Moz 24, 36 (dem er hat alles gegeben was er hat LB). Udělejme to, co můžeme dobrého. DP 47224 (cokolwiek možem dobrego W). Nesoucí... nevěděl, co říká. DP 59450 (niewiedział co mowił W 199). Když pak... z radosti a zázraků nevěděli, co říkají. DP 59539 (niewiedział co mowił W 200). Mnohem vzácněji se přítomná aktivní participia užívají s jinými pády zájmena kas, například s nominativem (V té učené společnosti mohl každý, kdo se jen chtěl učit. ValŽV I 8), s genitivem (Přistoupila k tomu mladíkovi a začala vyprávět, co hledá. LTt III 290), s instrumentálem (Vertelga nyní rozmrzele žvýkal rty: proč, babo, pustil jazyk na špacír, když nevěděl, s kým mluví. VaižgR VII 35). Ze starých písemných památek srov.: Také oni nevědí, oč prosí / co jim chybí... DP48442 (czego proszą W). § 9. Vyskytují-li se přítomná aktivní participia s nominativem vztažného zájmena kas po určitých tvarech slovesa být (příležitostně také po slovesech mít, objevit se), tvoří specifickou konstrukci (J. Jablonskis ji nazýval nominativem podmětu v neosobní větě, viz JablRR I 555), která se užívá souběžně s odpovídajícími slovesnými vyjádřeními (srov.: není, kdo by pracoval a není, kdo pracuje) a lze ji převést na spojení dativu s infinitivem (není komu pracovat). Tato konstrukce je typická pro žemaitská nářečí a písemnosti žemaitských autorů. Vedle maskulinního nominativu jednotného čísla se v ní ve stejném významu užívá také neutrální tvar participia. Co budeš dělat, až zůstaneš sám: nebude, kdo by uvařil ani kaši, ani kdo by řekl slovíčko. LzPR II 11. Pár let jsem ty knížky rozdával — už si na čtení zvykl někdo jiný — teď nebude, kdo by je rozdával. SRagR III 124. (Ka- zokai) rozdávali dobytek zadarmo, ale nebyl nikdo, kdo by ho bral. DaukRR 404. Žemaité... se mohli brzy vrátit ke své staré víře, kdyby nebyl někdo, kdo by dál učil a pracoval. ValŽV I 45. Konstrukce typu není, kdo dělá se v litevštině užívá také v jiném významu — jako syntaktické synonymum konstrukcí typu není, kdo (co) dělat. Stejně tak odpovídá spojení nominativu (akuzativu) s infinitivem příslušná konstrukce s neutrálním tvarem přítomného aktivního participia, srov.: Není, kdo by mu to dělal (Dglš) a Nezbylo, co by mu ještě dělat (Grž); Není co dělat (Rm). Takové participiální konstrukce se vyskytují nejen po slovese být, ale také po jiných slovesech (verba cogitandi, percipiendi, sciendi apod.). 52 Není tu nikdo, kdo by s takovým králem něco udělal — je třeba odejít. BsRP 109. Žiužka se třásl a přemýšlel, kdo to dělá. LzPR II 187. Aleksiukas nevěděl, kdo to vůbec dělá. VaižgP III 44. Kdo chce žít, vždycky najde někoho, kdo to dělá. VaižgR VII 105. Sem lze nejspíše zařadit také tuto konstrukci z díla S. Vaišnora: Ir nėra ko abioje / jog Ponas Christus... ischkei butu primines. MT (PM) 2a. Je třeba poznamenat, že vztažné zájmeno kas a konstrukce s příčestím, které lze transformovat na nominativní, akuzativní nebo dativní spojení s infinitivem, nemají žádné ekvivalenty s polopříčestími. § 10. Konstrukce s příčestím činným přítomného času se spojovacími výrazy kur, kiek, kada, iki a dalšími se někdy užívají v žemaitských nářečích a v písemných dílech žemaitských autorů. Rybář... prošel lesem, aniž sám věděl, kam a za čím jde. TMPs 27. A zmiz, kam chceš: peníze nejsou, a dost. Skrd. Laučkis... začal učit hospodáře, jak jen mohl. ValžV I 80. Každý cizí člověk... mohl usednout ke stolu, jíst a pít, kolik chtěl. ValžV I 252. Dítě... mělo chleba, kolik chtělo. ValPŽK 4. Všichni ti lidé... mohli vykonávat jakoukoli práci, jakou chtěli, pro vlastní prospěch. DaukB 169. Ti, kteří nemohli... splatit dluh... jim museli sloužit, dokud jej nesplatili nebo neodpracovali. DaukB 169. Vairinką (ženu) nosila manželka, dokud neporodila syny. DD 29. (Další příklady z děl S. Daukantase viz APh VI 103.) Někdy jsou takové konstrukce natolik ustálené, že se užívají bez ohledu na číslo, např.: Kolik jen může pracovat. Dr. Konstrukce se spojkou iki se v současném spisovném jazyce již nevyskytují. Zcela odlišný obraz nacházíme v jazykových památkách 16.–17. století. Konstrukce s nominativem příčestí činného přítomného času se spojkou iki jsou zde velmi oblíbeným a často užívaným prostředkem k vyjádření časové hranice hlavního děje. Zástupci západního aukštaitského nářečí J. Bretkūnas a středního aukštaitského nářečí M. Daukša těmito konstrukcemi často překládali vedlejší věty s určitými slovesnými tvary v německých a polských předlohách. Dělej, jak se ti líbí, zůstaň (buď) až do jeho odchodu. BrB I Sam 1,23 (bleib bis du in entwenest LB)6. Bude tě pronásledovat, dokud tě nezahubí. BrB V Moz 28, 22 (bis er dich umbringe LB). Salamonův dům stavěl třináct let, až jej celý dostavěl. BrB I Kar 7, 1 (bawete... das ers gantz aus bawet LB). A opásav si bedra, běžel před Achabem, dokud nedorazil do Jezreelu. BrB I Kar 18, 46 (lieff... bis er kam gen Iesreel). Máme poslat pastýře, dokud nezemřeme? BrB II Kar 7, 3 (bis wir sterben? LB). Tehdy bys, Syřane, ničil naše lidi, dokud by všichni nebyli vyhlazeni. BrB II Kar 13, 19 (bis sie auffgerieben weren LB)7. Jedli a byli nasyceni, dokud se nenajedli BrB Ps 22, 27 (das sie satt werden LB). Jeden... dokud... 6 Podobně také I Sam 1, 24. 7 Podobné konstrukce, avšak se slovesy v budoucím čase, jsou také v II Kar 13, 17; Ezr 9, 14; Jer 9, 16. 53 dokud už nebude moci, ani dobrou vodu, dokud neomdlí. BrB Iz 44, 12 (dokud nebude moci / pít... dokud neochabne LB). Když budete jíst tuk, dokud se nenasytíte, a pít krev, dokud se neopijete. BrB Ez 39, 19 (budete jíst... až se nasytíte / a... pít, až se opijete LB). Naše oči však doufají v marnou pomoc, dokud neochabnou. BrB JerR 4, 17 (dokud nebyly jako unavené LB). Nečekej na odpočinek, dokud neonemocníš. BrB Sir 18 (dokud neonemocníš LB). A prvního dne (Alcimus) vyčkal, dokud neuvidí příhodný okamžik, aby se odvážně vzchopil. BrB II Mak 14,5 (otálel, dokud nespatřil svou chvíli LB)3 Všichni se s ním... hádali, dokud se neopil / a neulehl BrP II 1959. Stejně tak když někdo tak dlouho usilovně hledá člověka, který se skrývá, že téměř celý dům převrátí, tak dlouho, až ho najde... DP 2816 (převrátí celý dům / tak dlouho, až ho najde W 469). Žena... prohledává dům a hledá / až ho najde. DP 27915 (a hledá pilně / dokud ho nenajde W 466). Pokání za hříchy odkládá: až do smrti. DP 5491 (pokání odkládá až do smrti W 936)9. Má duše je zarmoucená až do smrti. DP 14835 (má duše je zarmoucená / až do smrti). Jak je vidět z příkladů, v J. Bretkūnových spisech se konstrukce s iki užívají zcela volně. Při opravování rukopisu překladu bible se jimi někdy dokonce nahrazují jiné výrazy, např.: Dvě věci tě prosím, neodepři mi je před mou smrtí (nahoře je připsáno: dokud neumřu) BrB Př 30,7 (dříve než zemřu LB). Opačné opravy nebyly zaznamenány. V M. Daukšově „Postile“ mají některé z těchto konstrukcí (například často se vyskytující až do smrti) již rysy frazeologického ustrnutí. Vedle nich oba autoři hojně užívají synonymní vedlejší věty s iki. Na některých místech se konstrukce s iki a vedlejší věty vyskytují vedle sebe a odpovídají větám originálu téže struktury, srov.: Modlitba chudých prochází oblaky, neustává, dokud nedojde, a nepřestává prosit, dokud na ni Nejvyšší nepohlédne. BrB Sir 35,2110 (Modlitba ubohých... nepřestává / dokud nedojde vzhůru / a nepřestává / dokud na ni Nejvyšší nepohlédne. LB). Postupem času takové vedlejší věty postupně vytlačily konstrukce s participii a zaujaly jejich místo. Spolu s participiálními konstrukcemi zanikaly i konstrukce s iki s absolutním dativem, s jednotlivými transgresivy (viz LKK V 74—81, 115) a s přechodníky. Ačkoli se konstrukce s iki a přechodníky v J. Bretkūnových spisech stále užívají častěji než v 19. století nebo v současném jazyce, přesto jsou 8 Ve Vulgátě v takových případech nejčastěji nacházíme vedlejší věty se spojkami donec, usque, méně často pak konstrukce se slovesnými substantivy, souřadně spojené věty apod. 9 Předložková konstrukce do śmierci se takto překládá i na dalších místech Postily: 16129, 17622, 2565, 26412, 26521, 47749, 53452, 55442. 10 Stejnými participii se s net iki překládá konstrukce aż do śmierci i na dalších místech: 4647, 10310, 13746, 14525, 15036, 15918, 17622, 18654, 35435, 36524, 44125, 47927, 49417, 5011, 50742, 53452. Podobně také BrP II 99. 54 jsou vzácnější než odpovídající konstrukce s participii. Zdá se, že zde přechodníky nestačily vytlačit participia činná přítomného času, než sama konstrukce zanikla. § 11. Ve starých spisech se participia činná přítomného času s jinými spojovacími výrazy vyskytují podstatně řidčeji než s iki: pirm, kur, kiek. Kdo z vás, chce-li vystavět věž, nesedne si nejprve a nespočítá náklady potřebné na její dokončení? BrB Luk 14,28 (non prius sedens computat)11. Půjdu, kamkoli budu moci. BrB Soud 17,9 (půjdu, kam budu moci LB). Tak veliká radost naplnila srdce... byli jsme zmateni, protože jsme nevěděli ani sami, kde jsme / ani co jsme viděli (nevěděl / kde byl / a co viděl). Sp II 324. A snažme se, jak jen můžeme, aby celý náš život byl jeho životem. DP 1482 (usilujme ze všech sil W 255). Ti však, kteří chtějí Petra obrátit, usilují, jak jen mohou. DP 46843 (snaží se všemožnými způsoby W 781). V M. Daukšově „Postile“ nacházíme také participiální konstrukci téhož typu se spojkou idant, jejíž ekvivalenty v jiných spisech nebyly zaznamenány. Takoví jsou muži... kteří se těší z toho, že dávají almužnu, aby došli do starého věku v křesťanské jednotě, aby jim jejich ženy nebránily. 27714 (aby přišli... aby jim jejich ženy nepřekážely W 463). § 12. Činná příčestí budoucího času Význam následného děje pro ně není charakteristický. V konstrukcích se spojovacími výrazy se však někdy užívají také nominativní tvary těchto příčestí. Modlil se,... aby jen Bůh seslal štěstí a oni našli někoho, u koho by mohli složit hlavu. BsMt II 244. Bylo mu přikázáno, aby nic nedělali ani matka, ani dítě, dokud se nevrátí domů. TMPs 47. Třetího dne král přikázal naplnit celý pytel lží, dokud neřekne, aby ho zavázali. Jrk 46. Nevím, kdy zemřu. BrB I Moz 27,2 (ich weiss nicht wenn ich sterben sol LB). § 13. Trpná příčestí přítomného a minulého času se skloňovanými tvary vztažného zájmena kas a s jinými spojovacími výrazy se ve významu určitých slovesných tvarů užívají zřídka a zpravidla jen v některých ustálených, lexikálně omezených výrazech. Plač si a žvaň, co se ti zachce. ValŽV I 103. Benedikts... přikázal, aby lidé... pracovali, jak se jim zachce. ValŽV II 224. Uhodil jsem, ale prsty ztuhlé zimou se neuvolnily a neposlouchaly, co jim bylo přikázáno. BaltPV I 175. Alexandra... vládla knížaty a povyšovala ty, které chtěla. ValŽV I 209. Za soumraku mě propustili, a já sním, kam se mi zachce. DaukRR 311. Rozhodl jsem se jít, kam mě hlava ponese. DaukRR 330. Pojedu, kam mi bude přikázáno. PIKT 277. Pečené, vařené, uzené má všeho 11 Srov.: Přestaň mě trápit, abych se vzpamatoval, dříve než odejdu. BrB Ps 39,14 (ehe denn ich hinfare LB). 55 jak se zachce. Blv (LKŽ V 744). Učenci... spory vedou, jak se jim zachce. ValŽV I 158. Dělám, co mi bylo přikázáno. BaltPV I 265. Posadil jsem se, kam mi bylo přikázáno. BaltPV I 211. § 14. Participiální konstrukce se spojovacími výrazy, které se užívají jako syntaktická synonyma příslušných vedlejších vět, stojí většinou za určitými slovesnými tvary. Svým postpozitivním postavením se výrazně liší od těch příčestí a polopříčestí, s nimiž částice, příslovce nebo spojka pouze modifikuje okolnostní význam (srov. § 2). Konstrukce s příčestími a polopříčestími se skloňovanými tvary vztažného zájmena kas, s výrazy kur, kiek, ligi apod. se však někdy užívají i prepozitivně. a) Konstrukce s činnými příčestími minulého prostého času: Co jsi ulovil, to hlídej, co jsi osedlal, na tom jezdi. Br (Sch 81). Podle jejich názoru má člověk udělat, co spatřil. DaukB 71. Žvejští vojáci... dychtivě rabovali vše, co našli. ValŽV I 167. Kdekoli se setkal s člověkem, hned projevoval svou zdvořilost. DaukB 64. I když je to bolestné, lásku si násilím nezískáš... A já miloval a stále vroucně miluji. ŽemR IV 255. Kamkoli Petr vkročil či šel, nepřestával se zlobit. ŽemR I 204. Dokud si člověkem neprověříš, nejprve zjisti, jak je nebezpečný. DaukRR 330. Dokud se nenapiješ, nevstupuj do vody. P 207. Dokud nepřeskočíte příkopy, ještě neříkejte hop. DaukRR 323. b) Konstrukce s polopříčestími: Lidé, jsou to lidé. Chodí, hýbou se, i když jsou nemocní; dělají, co mohou. VaižgRR I 130. Pesiai uspořádali svatbu. Na stůl dali, co měli. CvR III 252. Ten, říkám, může psát, co chce, třeba chytřeji a ještě chytřeji. DD 20. Lidé... byli dobří a uprchlíkům pomáhali, jak jen mohli. CvR III 211. Člověk nepřestával týrat zvíře a zapřahal starou klisnu, kdykoli mohl. CvR II 70. Takže když někde narazí na nějakou místní pobožnůstkářku nebo špitálnici, obklopí ji (ženu), vyptávají se, zapřísahají, velebí. ŽemR III 114. Protože neznám jejich původ, popíšu jejich činy, nakolik vím. ValPŽK 39. Vojáci se dají na útěk do polí, jak nejrychleji mohou. CvR II 98. Rodiče se snažili dítě co nejvíce rozmazlovat. CvR V 227. Kastis se smál a odpovídal, jak jen mohl, všelijak. SRagR. Tyto konstrukce lze považovat za syntaktická synonyma vedlejších vět s příslušnými spojovacími výrazy jen velmi podmíněně. Mnohé z nich jsou mnohem bližší výrazům s atributivně-predikativními příčestími, jejichž spojovací výrazy pouze modifikují okolnostní význam. Například ve větě Tak on, aniž ulehl, šel zkontrolovat svého koníka (LTt III 393) je participiální konstrukce lig neatgulęs spíše spojena s výrazem ještě neulehl (srov. § 2) než s vedlejší větou dokud neulehl nebo dokud nebyl ulehl. Obecně se spojovací funkce skloňovaných tvarů vztažného zájmena kas, příslovcí kur, kiek a dalších podobných slov v prepozitivních konstrukcích projevuje méně zřetelně. To platí zejména pro konstrukce s polopříčestími. Prepozitivní konstrukce s polopříčestími a spojovacími výrazy skutečně jen občas významově odpovídají 56 vedlejší věty, srov.: Dievas kaip norėdams teipo padara. BrP I 28315. Konstrukce s příčestími činnými přítomnými se před určitými slovesnými tvary vyskytují zřídka. Svým významem se téměř neliší od odpovídajících postpozičních konstrukcí. O to, co máš, se rozděl s ostatními. WK 96. Co děláš, to dělej. ValTK 225. Valsčius... pomáhal svým lidem, jak mohl. ValŽV I 208. Jak může, vzdaluje se od velkého shromáždění. ValTK 26. Ve škole mohl studovat každý, kdo chtěl. ValŽV I 8. Prepoziční bývají někdy i řídké konstrukce s příčestími trpnými. Starala se i o nejmenší děti a udělala, co jí bylo přikázáno. Žem (LKŽ VII 430). Tak ten pes, když byl poslán, nosil koláče, chléb a maso. ŽemR IV 204. Některé prepoziční konstrukce s příčestími a polopříčestími jsou ustálené a užívají se jako určité frazeologismy. Čia iš dvaro vyrai ir moteriškos, kas gyvas galis, laks laks laks paskui. ŽemR II 208. Kas gyus galis į talką. Krkl. Veln(i)as, kur buvęs kur nebuvęs, atnešė tą akmenį. BM 230. Kur buvę kur nebuvę, ir užjuto sodžiaus šunys. Škn. Tai ji vis, kur buvus nebuvus, jau ir prie mano lovos. CvR III 99 (srov.: Kur bus buvusi, volungėlė čia pat į ausį sušvilpė. ŽR₁ 209). § 15. Zvláštní místo mezi zde probíranými konstrukcemi zaujímají příčestí činná minulá s připojovacím slovem užuot (občas také s negu), označující děj, namísto něhož probíhá děj přísudku. Tyto konstrukce mohou být prepoziční i postpoziční, častěji však stojí před určitým slovesným tvarem. Příčestí v nich mívá často závislá slova (řízená nebo připojená). Potuluje se, místo aby pracoval. K I 82. Ale uděláte ještě lépe, když se místo nadávání a posměšků pustíte do práce. JabIR I 222. Místo aby pomohla zpívat, začne překážet. SimonPA 7. Mladý pán místo toho, aby se rozesmutnil, pronesl s ironickým úsměvem. LzPR II 474. Strýc vyslechl, poškrábal se na zátylku a místo aby Vincovi odpověděl, začal se holit. Mvk-PutS 393. A Marta se místo toho, aby šla do obchodu, vrátila domů. VencIGD 21. Místo aby se kochali voňavými květy, raději trhají zralé ovoce. AvyžŽLŽ 107. Místo aby se věnoval vážné práci, po nějaké době vymyslel novou teorii. CvR II 213. Ty, mami, místo abys mě chválila, raději nám připrav něco dobrého k večeři. KrėvLŽ 176. S připojovacím slovem užuot se občas pojí také příčestí činná přítomná, srov.: Užuot aš tą niekus spintą namo besivežęs, aš ją vely į upę įmesiu. Sch 22612. 12 Slovo užuot se někdy užívá také jako předložka s genitivem nebo akuzativem, např.: Seniaus, užuot šiandieninių kaliošų, duodama buvo vyžas ant kojų. BV 15. Užuot mėsos, dėvė sausos duonos. Lžt 58. Užuot ubagę reikėjo vesti bagočią. Lžt 58. Srov. též: Laumė užuot pas arklį... pas jį užsirepečkavo. BsLP II 1902. 57 § 16. Shrnutím předloženého materiálu lze říci, že příčestí v konstrukcích se spojovacími výrazy kur, kiek, kada, iki, ligi apod. se vyznačují těmito specifickými rysy užití: a) Nominativní tvary příčestí v těchto konstrukcích mají blízko k polopříčestím, která jim významově odpovídají; ve starých písemných památkách a někdy i v nářečích se ještě užívají činná příčestí přítomného času. b) Při transformaci participiální konstrukce na slovesnou lze příčestí nebo polopříčestí nahradit osobním tvarem slovesa, aniž se změní gramatická forma, pozice a vzájemné vztahy ostatních členů konstrukce. § 17. První rys (a) spojuje příčestí užívaná v zde probíraných konstrukcích s atributivně-predikativními příčestími, která se na základě časového a vidového významu stavějí do protikladu k polopříčestím, viz LKMS (LKK VII) 56—64. Například konstrukce einu kur norėdamas a einu kur panorėjęs jsou ve vzájemném vztahu stejně jako einu norėdamas a einu panorėjęs. V tomto ohledu jsou obě první konstrukce stejného typu a liší se pouze časovým a vidovým významem tvarů příčestí a polopříčestí, které v nich byly užity (činné příčestí minulého prostého času označuje předcházející děj, polopříčestí děj souběžný). Ve druhé konstrukci (einu kur panorėjęs) však lze z hlediska současného jazyka považovat příčestí také za tvar minulého prostého perfektivního času s nulovou sponou (srov.: einu, kur esu panorėjęs). Konstrukce s polopříčestím naproti tomu nemá žádnou souvislost se systémem složených perfektivních časů. Konstrukce s činným příčestím minulého času a konstrukce s polopříčestím mají tedy stejnou strukturu, avšak v současném jazyce se odlišně vztahují k ostatním typům užití příčestí. Protiklad činných příčestí minulého prostého času na základě časového (a nejčastěji i vidového) významu bývá někdy zčásti nivelizován v důsledku ustrnutí konstrukcí se spojovacími výrazy. Často k tomu dochází například tehdy, když příčestí (polopříčestí) a osobní tvar slovesa mají společný kořen; srov. výroky jako eik kur ėjęs (eidamas), daryk ką nedaręs (darydamas) apod. Kromě toho nelze zdaleka ve všech konstrukcích užít jak nominativní tvar polopříčestí, tak nominativní tvar činného příčestí minulého prostého času. V konstrukcích s užuot se užívají téměř výhradně příčestí minulého prostého času; velmi vzácná činná příčestí přítomného času se od nich významově téměř neliší. § 18. Druhý rys (b) spojuje příčestí následující po spojovacích výrazech s predikativními příčestími, která tvoří složené časy a nepřímý způsob (modus relativus). Souvislost s predikativním užitím dokládá také užívání nominativních tvarů příčestí přítomného a budoucího času (viz § 13). Větší predikativnost konstrukcí s činnými příčestími přítomného času ve starých písemných památkách, jejich ustrnutí a ústup v současném jazyce umožňují usuzovat, že se zde polopříčestí prosadilo později, pravděpodobně podle vzoru konstrukcí s atributivně-predikativní funkcí. Předtím, než se polopříčestí prosadila namísto nominativních tvarů činných příčestí přítomného času, musely být konstrukce se spojovacími výrazy ještě těsněji spjaty s predikativním užitím příčestí. 58 V dosud probíraných konstrukcích je podmět příčestí (polopříčestí) totožný s podmětem osobního tvaru slovesa ve funkci přísudku. Neplatí to však vždy. Podmět nominativních tvarů příčestí následujících po pádech vztažného zájmena kas a po dalších spojovacích výrazech může být odlišný od podmětu osobního tvaru slovesa. Vazby těchto konstrukcí na predikativní užití příčestí jsou obzvlášť těsné. A uslyšela stará králova matka zprávu o těch dvou dětech a podle jmen poznala, co jsou zač. Jrk 86. Na cestě byl potkán cizím člověkem a dotázán (104), co prý tak touží, řekl. Jrk 104—105. Kněz se zeptal, co umím. SimonOBT 132. Jedna druhé (kmeny) vyprávěly, jak tam žila s hady. LTt III 299. Jde, kam kat přikázal (neposlouchá). Dr. Nestrkej prsty tam, kde hoří. Grv. Všichni se diví, odkud ji (princeznu) zná. Jrk 114. Sedlák se toho pána zeptal, kam jde. TDr III 55. Bemierinis každého vybízí, aby před ním pil, kolik jen může. Jrk 32. V těchto konstrukcích nelze příčestí vůbec stavět do protikladu k polopříčestím. Užívají-li se po slovesech označujících řeč, smyslové vnímání či poznávání (verba dicendi et percipiendi), lze je srovnat s příčestími užívanými ve tvarech nepřímého způsobu, jimiž se podává obsah cizí řeči nebo se sdělují věci, které nejsou známy zcela přesně či jsou nejisté; srov.: Tehdy jsem se nějak dozvěděl, že na severní straně byly jakési červené sloupy a z nich létaly kulky. SimonOBT 87. O pomatené vyprávěli, že prý děti uspává. CvR III 200. Z hlediska současného jazyka se příčestí s jasně vyjádřenou predikativní funkcí v konstrukcích s odlišným podmětem liší od výše probíraných příčestí užívaných v konstrukcích s totožným podmětem; ta zaujímají přechodné postavení mezi atributivně-predikativním a predikativním užitím. Tento rozdíl však nejspíš není původní. Před prosazením tvarů polopříčestí nemohl být význam příčestí v konstrukcích s totožným a odlišným podmětem zásadně odlišný. V obou případech se příčestí užívala k vyjádření děje podřazeného ději vyjádřenému osobním tvarem slovesa ve větě. § 19. Některé konstrukce se spojovacími slovy a totožným subjektem lze srovnávat také s konstrukcemi typu „nominativ s participiem“, zejména tehdy, když nominativ participia s pádem vztažného zájmena následuje po slovesech sdělování a vnímání (srov.: prohlásil, že viděl otce a prohlásil, co viděl). V takových případech lze vztažné zájmeno ką považovat za předmět děje participia, podobně jako podstatné jméno nebo jiné jméno; spojovací slovo kur se v konstrukcích typu nominativ s participiem srovnává s užívanými příslovci apod.13 Zde je ještě několik takových příkladů: 13 Na tomto základě považuje R. Ružička příslušné konstrukce staroslověnštiny se vztažnými zájmeny (např.: samb bo věděaše čьto chote sъtvoriti „neboť sám věděl, co chce udělat“) za určité varianty konstrukcí nominativus cum participio bez vztažných zájmen; srov. věděaše chotę sъtvoriti „věděl, co chce udělat“, se stejnou výchozí strukturou (gleicher Ausgangsstruktur), viz R. Růžička, Das syntaktische System der altkirchenslavischen Partizipien und sein Verhältnis zum Griechischen, Berlin, 1963, s. 195—196. 59 Kastis se také vyjádřil, kým je. ŠRagR III 82. Mladík šel ke slunci a řekl, proč přišel. LTt III 348. Tady, ve vlastních krajích, chce každý ukázat, co dovede, co umí. Myk-PutS 68. Neprozraď, co jsi slyšela. ŽemR I 220. Vidíš, opilí... nevědí, co dělají. ŽemR III 123. (Až dostaneš sluchátko, hned si vzpomeneš, kde jsi to slyšel. Klvr. Ani se ještě nevyjádřil, kam jede! ŽemR IV 116. Mladík řekl, odkud je. LTt III 290. Přesto je mezi takovými konstrukcemi se spojovacími výrazy a konstrukcí nominativus cum participio v současné litevštině zásadní rozdíl. Konstrukci se spojovacím výrazem lze převést na slovesnou, použije-li se místo příčestí sloveso v témže čase, aniž by se jakkoli změnily ostatní složky konstrukce (např.: řekl, co viděl). Při odpovídající transformaci konstrukce nominativus cum participio by bylo třeba použít spojku kad nebo jog (srov.: řekl, že viděl). Z tohoto srovnání je zřejmé, že v konstrukcích se spojovacími výrazy je vztah mezi příčestím a určitou slovesnou formou nepřímý, zprostředkovaný. Naproti tomu v konstrukcích nominativus cum participio tvoří příčestí s určitou slovesnou formou těsné syntakticko-sémantické spojení, vstupuje do predikativního centra věty a s polopříčestími nemá korelační vztahy. Konečně jen malou část konstrukcí se vztažnými zájmeny a jinými spojovacími výrazy lze vůbec srovnávat s konstrukcemi nominativus cum participio. § 20. Konstrukce se spojovacími výrazy tedy kvůli svým specifickým rysům zcela nezapadají do žádného z typů užití příčestí charakteristických pro současný jazyk. Jejich funkce ve větě současné litevštiny je v mnoha případech neurčitá a proměnlivá. Konstrukce s polopříčestími, které mají odstíny příslovečného významu, se přimykají k jiným polopříčestím a příčestím vyjadřujícím okolnosti a obvykle se vykládají jako vedlejší větné členy. Naproti tomu většina konstrukcí s činnými příčestími minulého jednorázového času a s trpnými příčestími přítomného i minulého času, byť jsou s konstrukcemi s polopříčestími spojeny korelačními vztahy, se řadí k vedlejším větám, jejichž přísudkem jsou složené perfektivní časové tvary¹⁴. Je třeba poznamenat, že právě tyto konstrukce, které lze spojovat s uvedenými typy užití polopříčestí a příčestí, jsou v současném jazyce četnější a rozmanitější svou lexikální skladbou i možnostmi rozvíjení. Všechny ostatní, zejména konstrukce s činnými příčestími přítomného času, jsou neproduktivní. Příčestí v nich obvykle stojí samostatně, bez závislých slov, stejně jako v mnoha jiných případech archaického užití. Protože tyto konstrukce nedokážou konkurovat vedlejším větám, v současném jazyce se ustalují a zanikají. Že tento proces ustalování začal již dávno, dokládá přeměna vztažného zájmena v neurčité zájmeno kas nors, jak je patrné z konstrukce se vztažným zájmenem- 14 Funkční neurčitost konstrukcí se spojovacími výrazy způsobuje, že se v současné litevštině značně různí také jejich interpunkce. Nerozvité konstrukce s polopříčestími se považují za příslovečná určení a většinou se čárkami neoddělují. Odpovídající konstrukce s činnými příčestími minulého jednorázového času se již častěji oddělují čárkami na základě analogie s 60 ního zájmena kas konstrukce s příčestím noris, jejíž proces lexicalizace lze ještě pozorovat ve starých písemných památkách, srov. Praszīk’ manē ko nôris idąnt tâve padariczio. DP 236₁₇ (pros odemnie co chcesz W). — Ta wilku walia ira aweis gauditi / ischkl aidinti / ir kaip norins sudraskyti. BrP II 604. V jiných konstrukcích se příčestí a polopříčestí tvoří z poměrně omezeného okruhu slovesných lexikálních významů; převládají mezi nimi slovesa moci, dokázat (vymyslet), mít apod. (srov. konstrukce jako co, čím, jak, kolik, kde + dokázav, dokazuje, dokázav; mohoucí, mohouce, mohli15). To vše ukazuje, že příčestní konstrukce se spojovacími výrazy tvoří v syntaktickém systému současné litevštiny jistou reliktní, izolovanou vrstvu. Starobylost litevských konstrukcí se spojovacími výrazy dokládají také jejich protějšky v jiných příbuzných jazycích. Svou stavbou tyto konstrukce odpovídají výpovědím se spojovacími výrazy kъto, čьto, česo, ideže, joduž(e), egože apod., které se nacházejí ve starých památkách slovanských jazyků, liší se však od nich větší rozmanitostí tvarů příčestí a jejich užití (srov.: o našichъ ne bysto, kto i věsto prinesa Lavr 168 „o našich nebude, kdo by také přinesl zprávu“; ne věsta se česo prosošta Mar Marc 10,38 „nevíte, oč žádají“; žьnjo ideže ne sěavъ Ass Mat 25,26 „sklízím, kde jsem nezasel“ apod.). A. Potebnja, který zkoumal takové konstrukce ve slovanských jazycích a srovnával je s litevskými, dospěl k závěru, že tyto konstrukce ukazují na vyšší predikativnost příčestí ve větě archaického typu16. Tento závěr A. Potebni v zásadě potvrdili pozdější badatelé systému příčestí ve slovanských jazycích; predikativnost příčestí se však dnes již neztotožňuje s blízkostí slovesům, nýbrž se naopak odvozuje od jejich jmenné povahy17. Litevské příčestní konstrukce s pády vztažného zájmena kas a se spojovacími výrazy iki, kur, kiek, kada apod. lze historicky vysvětlit pouze jako relikty predikativních funkcí příčestí. Pravděpodobně jsou zděděny z období, kdy se atributivně-predikativní užití příčestí ještě nevytvořilo a příčestí, užívaná samostatně nebo se vztažnými zájmeny a příslovci, plnila ve větě funkci jmenného přísudku. Později, když byla příčestí užívaná bez spojovacích výrazů podřízena určité slovesné formě a stala se vedlejšími větnými členy, zachovala si v konstrukcích se spojovacími výrazy samostatnější význam. K jeho zachování přispěla syntakticko-sémantická funkce samotných zájmen či příslovcí užívaných jako spojovací výrazy i analogie s vedlejšími větami- vedlejšími větami. Zvláště neustálená je interpunkce řídkých konstrukcí s činnými příčestími přítomného času a s trpnými příčestími obou časů. Tato kolísavost se odráží také v příkladech uvedených v článku, v nichž byla zachována interpunkce originálů. 15 Je třeba poznamenat, že i vedle těchto ustálených výpovědí se již v písemnostech 16.–17. století užívají vedlejší věty s odpovídajícím významem a určitými slovesnými tvary, srov.: Bet tha Dziewo szodi kiek primanam praplatinti turim. BrP I 28₁₁. Garbin wieszpāti... Dusia kaip primaną. SIG I 20. 16 А. А. Потебня, op. cit. p. 208—228, ypač p. 221. 17 Žr. F. Trávníček, Historická mluvnice česká, III, Praha, 1956, p. 123 tt.; R. Večerka, Ke genesi slovanských konstrukcí participia praes. act. I, „Sborník prací filosofické fakulty Brněnské university“, A (1959), p. 40; R. Růžička, op. cit., p. 200. 61 ... a také okolnosti, že mezi příčestím a osobním slovesným tvarem zde nebyl bezprostřední vztah. Postupem času byla řada takových konstrukcí vytlačena vedlejšími větami, zatímco část z nich zkostnatěla a připojila se k jiným typům užívání příčestí. PŘÍČESTNÉ KONSTRUKCE S VZTAŽNÝMI SLOVY V LITEVŠTINĚ В. АМБРАЗАС Resumé Článek popisuje konstrukce, v nichž se příčestí připojuje k osobnímu slovesnému tvaru se stejným původcem děje prostřednictvím různých pádů vztažného zájmena kas „kdo“ a dalších vztažných slov (kur „kde“, kada „kdy“, kaip „jak“, kiek „kolik, nakolik“, iki „dokud“ atd.). Svou funkcí zaujímají příčestí v těchto konstrukcích přechodné postavení mezi atributivně-predikativními a predikativními příčestími. Na jedné straně stojí v protikladu k polopříčestím, např.: einu kur norėdamas (panorėjęs) „jdu, kam chci“. Na druhé straně fungují jako syntaktická synonyma osobních slovesných tvarů. Příčestné konstrukce se vztažnými slovy lze proto transformovat na odpovídající slovesné konstrukce nahrazením příčestí osobním slovesným tvarem, přičemž ostatní složky konstrukce zůstávají beze změny (srov.: baik ką pradėjęs a baik, ką pradėjai „dokonči, co jsi začal“). Vedle polopříčestí se v těchto konstrukcích (zejména ve starolitevských památkách) stále užívají také tvary nominativu činných příčestí přítomného času (např.: dirbk ką galis (galėdamas) „dělej, co můžeš“). Strukturně-sémantická analýza příčestných konstrukcí se vztažnými slovy vede k závěru, že mají archaický charakter. Svědčí o tom také izolované postavení těchto konstrukcí v syntaktickém systému současné litevštiny, jejich postupné odumírání a přeměna ve zkostnatělé obraty, jakož i výrazné paralely v nejstarších památkách slovanských jazyků (typu ne vėsta sę česo prosešta). Zvláštnosti těchto konstrukcí lze vysvětlit někdejší funkcí příčestí jako nominálního predikátu. Poté, co byla příčestí bez vztažných slov podřízena osobnímu slovesnému tvaru a stala se větnými členy druhého řádu, zachovala si v konstrukcích se vztažnými slovy svou predikativnost. Přispělo k tomu, že jim chybí bezprostřední spojení s osobním slovesným tvarem, syntakticko-sémantická funkce vztažných slov a analogie s vedlejšími větami, které postupem času nahradily většinu těchto konstrukcí. 62