Vienaskaitos vardininko kilmės prieveiksmiai

LIETUVIŲ KALBOS GRAMATIKOS TYRINĖJIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA PŘÍSLOVCE VZNIKLÁ Z NOMINATIVU SINGULÁRU K. ULVYDAS Skupina příslovcí vzniklých z nominativu singuláru jmen je v litevštině poměrně nepočetná. Pád nominativu se svou velmi zřetelnou nominativní funkcí vůbec nemá sklon vyjadřovat kvalitativní a okolnostní vztahy. V současném jazyce se příslovce odvozená od nominativu singuláru užívají převážně nikoli jako větná příslovečná určení, nýbrž jako jmenné části přísudku neosobních vět. Patří tedy do skupiny takzvaných predikativních příslovcí. Mezi taková příslovce patří: gaila (negaila), ganà (neganà), garbė (negarbė), šlovė (nešlovė), gėda (ne gėda), laikas (ne laikas), mėtas (ne mėtas), sarmata (ne sarmata) „ostuda (není ostuda)“, valià (nevalià), žinia (nežinia). Uvedená slova byla procesem adverbializace zasažena v různé míře. Tvary gaila (negaila), ganà (neganà) jsou zcela adverbializované. V současném jazyce se vedle nich nezachoval žádný jiný pád. Kromě toho v povědomí mluvčích zcela vybledla i samotná jejich nominativní povaha. Příslovce gaila, které je v hovorovém jazyce známo pouze s cirkumflexovým přízvukem v kořeni, lze sice jen s neúplnou jistotou odvozovat od nominativu podstatného jména, ačkoli máme podstatná jména atgaila DŽ, gailà, -õs, gailà „lítost, litování“ Ml. Pokud se u tohoto příslovce ve srovnání s podstatným jménem nezměnilo místo přízvuku, mohlo by být odvozeno od nominativu-akuzativu singuláru neutra přídavného jména. Příslovce ganà není nejspíš ničím jiným než starým nominativem podstatného jména abstraktního významu; odraz jeho kořene dokládá staroslověnské goněti. Ačkoli se v současné litevštině nevyskytují jiné pády tohoto slova, jeho příbuzných — jiných slov téhož kořene — máme hojnost, například: ganàtèl „stačí (při oslovení více než jedné osoby)“, ganàtet „už dost, dost“, užganantinti „uspokojit“, ganėti, -ėja (gána), -ėjo „být dost, stačit, postačovat“, ganėtinas, -a „dostatečný; značný“, ganėtinai „dostatečně“, ganėtinumas „dostatečnost“, ganėjimas „dtto“, ganėdinti „uspokojovat“, paganėdinti „uspokojit“, užganėdinti „dtto“, ganėdinimas „uspokojování“, ganingas, -a „dostatečný“, ganingai „dostatečně“, ganioliai „dtto“, ganõliai „dtto“, ganūmas „dostatečnost“, užganuoti „uspokojit“, gánt (gànit) „stačí“, gandėti, gandà, -ėjo „1. mít dost, vystačit; 2. zvrat. chtít; 3. dařit se, vítězit“, apgandėti „trochu se omrzet, omrzet“, atsigandėti „omrzet, zprotivit se“, gandiotis, 1Příklady jsou převzaty z „Lietuvių kalbos žodyno“, III, Vilnius, 1956. 7 -úojasi, -āvosi „mít dost“, gandžiaus (gan'džiaus) „raději, lépe, spíše“, srov. ganveik „rychle, brzy“, gangreit „skoro, téměř, málem“. Dále lze uvést také takové kalky církevních textů, vytvořené nejspíš podle polských předloh, jako gandaryti, -o, -ė „odčinit, napravit“, gan(a)darymas „odčinění, náprava“, ganapadarymas „dtto“ (srov. pol. zadośćuczynić, zadośćuczynienie). Z toho vyplývá, že kořen slova ganà je v litevštině velmi rozšířený, avšak toto slovo samo se jako podstatné jméno neujalo a přešlo mezi příslovce, aniž v současném jazyce zanechalo jakýkoli jiný pád. Příslovce ganà (stejně jako gãila) se proto vyznačuje nejvyšším stupněm adverbiálnosti ve srovnání s ostatními výše zmíněnými příslovci odvozenými od nominativu. Ani ostatní příslovce nominativního původu však nejsou z hlediska stupně adverbiálnosti zcela stejná. Za více oddělená od odpovídajících podstatných jmen je třeba považovat příslovce valià (nevalià), žinià (nežinià). Když mají funkci přísudku neosobní věty, nemohou k nim být připojena žádná přívlastečná určení. Jiná — garbė (negarbė), šlovė (nešlovė), gėda (ne gėda), laikas (ne laikas), metas (ne metas), sarmata (ne sarmata) — mohou mít určitá přívlastečná určení i ve funkci přísudku neosobní věty, srov.: Není velkou ctí mluvit cizími jazyky, je velkou hanbou neumět dobře svůj vlastní; Taková hanba jim teď!; Je nejvyšší čas odejít, než dostaneme výprask Šint; Teď je ta pravá chvíle (nejlepší doba) žnout žito Vb; Není tu zas taková ostuda, že jsme od nich trochu pozadu. Je samozřejmé, že při užití s přívlastečnými určeními nelze takové nominativy považovat za příslovce. Vidíme tedy, že zde probíraná slova lze rozdělit do tří skupin. Do první patří nepochybná příslovce ganà (neganà), gãila (negãila), která již nejsou spojena s podstatnými jmény. Druhou skupinu tvoří valià (nevalià), žinià (nežinià). Vedle nich se nadále užívají i odpovídající podstatná jména, ta však ve funkci přísudku neosobní věty již nemohou mít žádná přívlastečná určení. Do třetí skupiny patří hybridy (podstatná jména-příslovce) garbė (negarbė), šlovė (nešlovė), gėda (ne gėda), laikas (ne laikas), metas (ne metas), sarmata (ne sarmata), která mohou mít přívlastečná určení i ve funkci přísudku neosobní věty a která lze za příslovce označovat pouze podmíněně. Příslovce všech zde probíraných skupin mají společné to, že dříve byla spojena a většina z nich je s podstatnými jmény abstraktního významu spojena dodnes. Právě abstraktnost jejich významu zčásti patrně způsobila jejich přechod mezi příslovce nebo jejich přiblížení k příslovcím. Podíváme-li se na obdobná příslovce v jiných jazycích, všimneme si téhož jevu: predikativními příslovci se i tam staly především nominativy podstatných jmen s abstraktním významem; srov. obdobná příslovce v ruštině: время, грех, досуг, недосуг, лень, охота, пора, срам a některá další v takových větách, jako je На счастье грех роптать, — Жужутка отвечает2. Ačkoli zde zkoumaná příslovce mají v litevštině různý stupeň adverbiálnosti a nepochybně i různou starobylost a ačkoli se jejich sémantické vztahy k podstatným jménům značně liší, zvláštní predikativní význam je přesto zřetelně odlišuje od podstatných jmen. V. V. Vinogradov o obdobných příslovcích v ruštině- 2 Грамматика русского языка, I, Фонетика и морфология, Москва, 1952, р. 634. 8 je přiřazuje ke kategorii určitého stavu3, o jejímž vyčlenění v samostatný slovní druh někteří slavisté ovšem pochybují4. Jak vidíme, jmenná substantiva v nominativu v litevštině vůbec nemají sklon stát se příslovci. Příslovcí od nominativu je velmi málo, a to jak ve spisovném jazyce, tak v lidové mluvě — v jednotlivých nářečích. Kromě toho se tato příslovce svou sémantikou a syntaktickou funkcí značně liší od všech ostatních příslovcí vzniklých ze skloňovaných tvarů. Jak již bylo uvedeno, nejcharakterističtějším rysem příslovcí od nominativu je jejich predikativní význam; nejčastěji jsou přísudkem bezosobné věty. Např.: škoda (není škoda): Bylo mi ho líto CvR VIII 19; Je mi líto matky, nemohu ji nechat bez kousku chleba VienP 167; Je hanba sbírat, škoda nechat ležet JV 542; Škoda, že nemáš syna SimonP 13; Není mi líto routiček, routiček, jen je mi líto mladých dnů d.; dost (nedost): Už dost práce, a jestli je ti málo — nalij si ještě trochu Knv; Dost už jim (císařům, carům) pít pot a krev pracujících lidí CvR VIII 14; Hanby jsi už našemu rodu nadělal dost Don; Jen kdovíco se mu nedařilo, a dost CvR II 222; Strýc… odpověděl na položenou otázku zpočátku dost laskavě BIR 216; Točil [kolovratem] tak dlouho, dokud mu neřekli dost VienP 193; Ale nejen to, že ho trápí úlek a strach SimonA 120; No tohle! Nejenže mě nepustili dovnitř, ale ještě, podívejme, pouštějí si na špacír jazyk ŽemR₁ I 339; čest (nečest): Ani bohu čest, ani ďáblu zášť LKŽ III 115; Je nečestné vyhýbat se práci; sláva (nesláva): Sláva hrdinům, kteří padli za svobodu vlasti; nesláva zahalečům a lenochům; hanba (nehanba): Bylo to nesmírně nepříjemné a hanba Gud-GuzKIT₁ II 12; Není mi vůbec hanba za ty slzy, jsou jako krev z živé rány SNěr; čas (není čas): Vzpomněl si, že je čas postarat se o dobytek CvR VIII 173; Je čas platit daně Grž; Prožili jsme svůj věk, přispěli jsme svým dílem, je čas přenechat místo dětem LKŽ VII 30; Nevidíš, že je čas vzít koště a zamést po celém domě ib 30; Už dávno je čas, děvenko moje, sednout do kočárku ib 30; Už je čas jít spát, ale ještě se mi nechce Ds; Není čas napájet psa, když je vlk na dvoře Plt; čas (není čas): I já mám čas se vdát LKŽ; Je ti čas, je ti čas vyskočit ze zahrádky ib; Je čas, aby se mládenec oženil s mladou dívkou ib; Zapřáhněte koně, hosté: je čas jet domů ib; Už je čas žít žito ib; Souhvězdí Plejády už snídá — je čas vstávat ib; Není čas pouštět chrta, když je třeba lovit ib; Není čas napájet psa (psy), když je vlk ve stádě ib; sarmata „hanba“ (ne sarmata „není hanba“): Jak to řekl — hanba i poslouchat Šlap; Copak se nestydíš takhle mluvit?; valia (nevalia): Je mu dovoleno vzlétnout se sokoly a zkrotit i severskou smrt SNėrP II 208; Je dovoleno tak jednat? Rg; Ty lesy jsme vybojovali — smíme v nich tedy i hospodařit CvR VIII 126; Nikomu není dovoleno nadávat Vrb; Nositel paprsků nesmí ztrácet dech SNėrP II 203; 3 Viz. В. В. Виноградов, Русский язык, Учпедгиз, М.-Л., р. 399—422. 4 Srov. závěr kandidátské disertace O. K. Balaišvilia: „Slova kategorie stavu nemají gramatické vyjádření; proto se domníváme, že v ruštině kategorie stavu jako slovní druh neexistuje a sotva je oprávněný názor, že se tento slovní druh utváří.“ O. К. Баляшвили, Вопросы о категории состояния в русском языке, Москва, 1951 (Библиотека им. Ленина, рукопись). 9 neznámo (neznámo): Že je známo, co je to za šibala, toho chlapečka, nebyla bych mu dala věneček namazat, byla bych ho nechala povyrůst Rod; Je známo, že pro lidi bylo těžké obdělávat vlastní pole a pracovat na panském (ps.) Nm; Zda to tak opravdu bylo — není známo SimonP 4; Bylo nesmírně smutno a nebylo známo, co dělat CvR VIII 27; Jen na koncích polí stál větrem oškubaný, blesky ožehnutý javor, jako stařešina vymřelé vesnice, a nebylo známo, o čem přemýšlel ib 234. Jak je vidět z příkladů, příslovce ganà se od všech ostatních příslovcí nominativního původu odlišuje tím, že má nejen predikativní, ale i způsobově-mírový význam — může fungovat jak jako přísudek neosobní věty, tak jako příslovečné určení způsobu v libovolné větě. Navíc se ze všech uvedených příslovcí pouze ganà užívá také v redukované podobě ganì, která se většinou již změnila v částici. Vedle litevského příslovce laikos se v nářečích užívá slovanská výpůjčka čėsas „čas, doba“, srov.: Jau čėsas rugius sėti Šlap. Zastaralost či adverbializaci zde uvedených tvarů (v případech, kdy se užívají v predikativním, a někdy i způsobově-mírovém významu) dokládá také okolnost, že v určitých případech mohou být dokonce stupňovány, např.: Išėjo mokslą, dabar sarmačiau (více se stydím) su juo sueiti (setkat se s ním) Inšk; Ankščiau jiem viskas buvo valiau (více dovoleno, povoleno) Gs. Vedle některého příslovce nominativního původu se užívá také instrumentál (ovšem již ve zcela jiném — adverbiálním významu), např.: laikas || laikù, laikais „občas, někdy“, srov. čėsas || čėsù, čėsais. Podle těchto posledních podob se nejspíše tvoří i adjektiva (čėsùs, -i „časný“ R), z nichž se pak znovu odvozují příslovce, srov.: Geriau, kai čėsiai apsilūobi Inšk; Mes čėsiau atvažiuovom ib. Pravda, někdy je obtížné říci, zda se komparativ těchto příslovcí odvozuje od příslovce na -iai, nebo zda se zde prostě stupňuje ustálený instrumentál podstatného jména, srov.: Pusė antros kad būtų atsikelta, tai jau laikiau LI; Laikiau daržus sėkme už kitus metus J. Srov. také příslovce laikiai, např.: Laikiai kel LKŽ VII 31. Někteří jazykovědci řadí mezi příslovce odvozená od nominativu jednotného čísla jmen slova rods, berods, tiesa5. První dvě spojují se staroslověnským rado, třetí pak J. Endzelīns srovnává s ruským правда a uvádí z gramatiky F. Kuršaitise tuto větu: aš tai tiesą žinai, ale nesakāi, kterou F. Kuršaitis překládá do němčiny jako „ich weiss es zwar, ich sage es aber nicht“. Slovo tiesą v této větě sám F. Kuršaitis pokládal za adverbializovaný instrumentál podstatného jména6 a v oddílu o syntaxi, kde pojednává o odporovacím souřadném spojení7, je řadil vedle slov rods, beje. Podle F. Kuršaitise odpovídá německému zwar — aber v odporovací větě rods (nebo tiesą, beje) — alė (nebo bėt) v litevské odporovací větě; srov. jeho příklad ilustrující toto tvrzení: aš tai rods (arba tiesą, beje) žinau, alė nesakāi, „ich weiss es zwar, aber ich sag es nicht“8. Pokud jde o slova rods, berods, je třeba nejprve říci, že nemají s podstatným jménem nic společného. Lze je spojovat pouze s přídavným jménem rōdas, -ā, které ve svém slovníku uvádí například F. Kuršaitis, byť pochybuje o jeho autentičnosti. Toto přídavné jméno za- ⁵ A. Leskien, Litauisches Lesebuch mit Grammatik und Wörterbuch, Heidelberg, 1919, p. 176; J. Endzelīns, Baltu valodu skaņas un formas, Rīgā, 1948, p. 228. ⁶ Žr. F. Kurschat, Grammatik der littauischen Sprache, Halle, 1876, p. 385. ⁷ Tamtéž, s. 439. ⁸ Tamtéž, s. 439. 10 … je zřejmě převzato ze slovanských jazyků. Balt. pad, -a, pol. rad, -a, rus. pad, -a se užívají v přísudku, např.: balt. (я) вельми рад „velmi se raduji, jsem spokojen“; Рад бы й пай, дбы грэхи не пускаюць „Bylo by mi milé [dostat se] do ráje, ale hříchy mi v tom brání“; pol. Rad to czynię „Dělám to rád“; Rad gościom „Těší mě hosté“; rus. Я так рад, что… „Tak se raduji (jsem tak spokojen), že…“; Рад стараться! (odpověď vojáka carského Ruska na pochvalu) „Budu se snažit! (K vašim službám!)“; Я очень рад играть эту роль „Velmi rád hraji tuto roli“. Přídavné jméno rodas, -a se podobně užívá také ve starých litevských písemných památkách, např.: turim… rodi daryti pagal jo prisakymų; ji dirb roda savo rankomis; rodi… eisim9, stejně jako v živém lidovém jazyce a lidových písních, kde se zachovalo jak ve významu přídavného jména, tak příslovce a spojovacího výrazu. Proces adverbializace přídavného jména rõdas, -à velmi přesvědčivě vysvětluje E. Fraenkel10 na příkladech ze starých písemných památek a živého jazyka. Počátek tohoto procesu lze doložit již v jazyce Bretkūnovy Postily. Vedle staršího vyjádření rodi nueit se zde již užívá vyjádření ką šie rodas darė, kaip ana (pekla) rodas norėtų. Dochází tu tedy již ke splývání významů rodu (mužského a ženského) a čísla (jednotného a množného) v jediné formě, jinými slovy k vyblednutí rodových a číselných významů přídavného jména rõdas a zároveň k procesu adverbializace. Rozlišování rodu lze ještě nalézt také v jazyce lidových písní, např.: — Vai, mergele lelije, ar eisi už mane? — Roda eitie, roda neitie, roda pauliotie Mrk. Zde, jak vidíme, se stále zachovává shoda přídavného jména rõdas s podmětem v rodě. Na druhé straně však tato shoda zřejmě chybí v dívčině výroku: Rodas atduoti rūtelių vainikėlį, oi tik nerodas aukselio žiedelio Rdm, stejně jako ve stížnosti kachničky v písni: Rodas būčia išimtie, vainikėlį paduotie, ale stovi tykiai du strielčiu kelyje TŽ IV 145 (význam rodu slova rõdas je zde již natolik vybledlý, že se užívá i při předpokládaném podmětu ženského rodu). Kromě toho slovo rõdas podle E. Fraenkela v posledním příkladu nabývá významu ústupku. Je třeba ještě dodat, že se zde rõdas svým významem a funkcí přibližuje spojce, která tvoří dvojici s ale (rodas — ale, srov. nors — bet). V současném hovorovém jazyce se přídavné jméno rõdas, -à „spokojený“ užívá převážně jako jmenná část přísudku a jako predikativní přívlastek, srov.: Anas šituo arklin rõdas Ds; Visi nerodi buvo, kai sužinojo šitokią naujieną Trgn; Šmakšt rankas ažupakalin ir vaikštinėja rõdas Km. V nářečích se kromě toho vyskytuje částice rõds < rõdas, srov.: Kastavo ten nereikia; kirvį rods pasiimkite — be kirvio nieko neveiksi Sr; Pernai rods pelėda čia, tame uoksve, perėjo; kas žino, koks paukštis šį metą bebus čion įsimetęs ib; Rods kam man vienam dirbt už visus Vrb; Imame rods pirmiau šitą darbą ib; Būtų rõds bepigu, kad žmogus galėtumi žinoti, kas bus rytoj Grg; Tau rods gerai gyventi, kad pinigų turi Kv. V současném spisovném jazyce se neužívá ani toto přídavné jméno, ani taková částice. Pouze v jazyce Donelaitisových spisů se rods užívá ve spojovací funkci, srov. jeho výrok ze „Zimních starostí“: Rods negražu girdėt ir būrui didelė gėda, ale ką veiks žmogus, stokodams ir badu mirdams. 9 Příklady převzaty z E. Fraenkel, Syntax der litauischen Kasus, „Tauta ir žodis“, IV, 1926, s. 145. 10 Tamtéž. 11 Od přídavného jména rõdas, -à nelze oddělit přídavné jméno kmene na u rodus, -i, srov.: Vaikai labai rodùs kermošium Slm; Ar šienelis grėbt nubodo, ar namulio buvo rodu (píseň), Kp. S těmito dvěma přídavnými jmény souvisí také příslovce rodžiai „rád“ MT 91 a neosobní sloveso rodėti(s), srov.: Taip man rodėjo jį pamatyti Všk; Man rodėtus namo parvažiuoti Grž. Je třeba odlišovat rõds < rõdas od modálního slova rõdos (: rõdytis). V litevštině se ustálil pouze ve významu modální částice také hybridní výraz berõds, srov.: Berõds geras dalykas būtų pagauti zuikį bemiegantį Skr. Slovo tiesà se konečně v současné litevštině vůbec neužívá adverbiálně. Vyskytuje se pouze jako vsuvka – modální slovo; chápeme je jako formu nominativu, nikoli instrumentálu. Za příslovce pocházející z nominativu-akuzativu přídavných jmen středního rodu je třeba považovat slova daug (< daugia), maž (mãž) (< mažà). První z nich (daug) se mimořádně často užívá v kvantitativním významu, druhé, mãž (mãž), je poměrně vzácné slovo, které se vyskytuje spíše v hovorovém jazyce. Z nominativu-akuzativu zájmena středního rodu vzniklo příslovce vis (< visa), které je poměrně časté v písemném i hovorovém jazyce. Vzácnost příslovce mãž (mãž) lze vysvětlit tím, že se místo něj častěji užívá plná forma nominativu-akuzativu středního rodu maža nebo příslovce mažai. Poměrně omezená frekvence příslovce vis souvisí s tím, že se vedle něj užívají také příslovce visàd, visadà, visadõs, nuolāt, nuolatõs aj., která mají stejný nebo velmi podobný význam. Zde je několik příkladů užití příslovcí daug, maž (mãž), vis: daug: Daug sakė, bet nieko nepasakė LKŽ II 210; Labai daug žmonių buvo ib; Daug šilčiau su kailiniais ib; Daug medžių, maž kirtėjų ib 209; Su nedaug žmonių iškūlėme (mlátili jsme s malým počtem lidí) ib 210. mãž (mãž): Mūsų šeimyna maž (maža) težvalgo ib VII 960; Daug žinok, maž kalbėk ib; Šičia maž apsistokime ib; Karvės tikt maž pieno davė ib; Vilkas neveiz, ar daug, ar maž yra avių ib; vis: Ant ledo vis slidù, o užpečky vis tamsu LKŽ; Vis geriam, vis geriam – vis yra; vis žiūrim, vis žiūrim – vis pilna ib; Vis kitoki balseliai, vis kitokios bylos ib; Gal ir ne vis jin tokia susiraukus ib; O po langeliu stovi medelis, tai vis saldžios uogelės ib; Visi vėjai pūtė — vis mane užklūdė, visi lietūs lijo — vis mane užlijo ib. Všechny nominativy-akuzativy přídavných jmen nebo příčestí středního rodu, užívané jako přísudek neosobní věty, se nepochybně přibližují skupině predikativních příslovcí. Tyto tvary však mohou plnit i jiné funkce: funkci podmětu, předmětu či jmenné části přísudku osobní věty. Proto, a zčásti také z důvodů tradice, se tyto tvary nadále řadí do kategorie přídavných jmen. Ze všech nezdrobnělých nominativů-akuzativů adjektiv středního rodu je třeba považovat za nejvíce adverbializované málo. Význam a užití této formy se v některých případech zcela shodují s významem a užitím příslovce málo¹, srov.: málo rozumí || málo rozumí, málo lidí ještě zbylo || málo lidí ještě zbylo. K adverbializaci forem málo, stejně jako mnoho, přispěl především jejich zobecněný kvantitativní význam. Úplná ztráta pádového významu usnadnila úbytek forem málo, mnoho. Je však třeba říci, že úbytek těchto forem není ¹ Srov. LTSR MA Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, Lietuvių kalbos gramatika I, Vilnius, 1965, s. 528. 12 stejné. Daugia se v současném jazyce užívá jen zřídka (srov.: Kas daugia šneka, tas mažai težino LKŽ II 213). Tato forma je častější ve starších písemných památkách. Maža se užívá častěji než zkrácená forma maž (mãž). Některá zde probíraná příslovce, zvláště maž (mãž), vis, přešla v určitých případech do částic, srov.: Kokia ta kelionė buvo, sunku apsakyti: maž aštuntą parsikrapštė LKŽ VII 960; Jie vis geriau mums patalkins, nei vaikai. Lze tedy hovořit o příslovcích maž (mãž), vis i o částicích téže formy (a někdy dokonce o modálních slovech, srov.: Jis maž (mažiausiai) penkis vežimus šieno gavo iš lankos LKŽ VII 960). Zajímavé je, že v kaniavském nářečí tvoří předložka per předložkové konstrukce s nominativy podstatných jmen označujících části dne, den, týden či roční období, např.: per povakaris „přes podvečer“, per rytas „přes ráno“, per popietis „přes odpoledne“, per mėnasis „přes měsíc“, per nedėlia „přes týden“ atd. Srov.: Sviestą mušiau, mušiau per vakaras ir nesumušiau; Per vakaras tu man nedavei miego; Per popietis visą pievą nušienau (nušienavo); Per popietis karvės kai bačkos priėda. Nelze nepoukázat na jisté ustrnutí těchto konstrukcí a zároveň na jejich přiblížení k příslovcím. Je třeba zmínit také některá adverbializovaná frazeologická spojení či víceslovné výrazy, jejichž součástí jsou nominativy (někdy zkrácené), např.: laikas metas: Jau laikas metas, mano dukrele, į vežimė sėsti (d.) Pnn; valia nevalia „chtě nechtě, ať chceš, nebo nechceš“: Valia nevalia turėjo nuryti, net ašaros bobai apšoko ŽemR₁ I 242; Valia nevalia — reiks kitą į jos pėdas statyti ib 111; gėda ant gėdos (solecismus?) „veliká hanba“: Gėda ant gėdos nemokėti savo tėvų kalbos Sim; visų geroji „nejlepší“: Paršą visų geroji laikyti: penė geriau ima, kaip kiaulė Vkš; ši vieta „daleko“: Kur aš te nueisiu — ši vieta Trgn; kaip kartas „opravdu“: Kaip kartas tai ir bus Tvr; Kaip kartas buvo prapuolus Ad; kaip sykis „jako na potvoru“: Vos šieną suvežėme, kaip sykis ir ėmė lyti Nmk; každým okamžikem: Sluníčko, stoupajíc každým okamžikem výše, rozšiřovalo se v mlze a každým okamžikem pálilo žhavěji Žem. Dále je třeba uvést ustrnulá či částečně ustrnulá spojení, jejichž součástí jsou slova daug, maža, maž (mãž), vis. Zde jsou jejich příklady: tiek daug „alespoň, přece jen“: Kad jau būt žinomi keliai, tai tiek daug (bitų nesunku nuvykti), o dabar tai ir susivelinsit LKŽ II 210; stejně hodně „stejně, bez ohledu na to“: Stejně se oblečeš do mnoha věcí, jen ne nazí ib; asi trochu „přibližně, zhruba, trochu“: Své karty znám asi trochu ib; „poměrně hodně“: Musel jsem zaplatit asi trochu, ale neměl ib; hodně nejvíc „co nejvíce“: Sena bude dost až do Velikonoc, bude-li jí dost ib; Dostaneš-li třicet měřic ib; málo málo „sotva, jen tak tak“: Když se velký mistr vrátil do Parusnys, odpočíval; Litevci jen tak tak pevnost nedobyli ib; „přinejmenším“: Zasel jsem deset měřic ovsa a doufám, že sklidím nejméně padesát měřic ib; Antukuiho cesta bude stát nejméně pět šest rublů ib; Vezmi také do lodi zvířata všeho druhu, nejméně po dvou, samce a samici ib; málo co „málo, trochu, sotva“: Prasata jsou jen o málo větší než ježci ib; málo co „alespoň trochu, sotva“: To pro mě není dítě, že když mu trochu vynadáš, hned pláče ib; 13 všechno jedno „stejně“ LKŽ; pořád znovu „neustále“ ib; pořád a pořád „neustále“ ib; vždycky stejně „stejně“ ib; vždycky stejně hodně „stejně“ ib; vždycky jedno „stejně“ ib; stejně přece „stejně“: Veď — stejně tě to čeká ib; stejně „bez ohledu na to“: Stejně, ať je malý, nebo starý ib; stejně „stejně“ ib; vis tiekaja „přece jen“: Gal ne vis tiekaja? ib; vis tiekam „přece jen“: Vis tiekam prapuls! ib; vis tik tiek „přece jen“:Jde mi jen o to, zda přijdeš sám, nebo ho pošleš ib; vis tojį „přece jen“ ib; vis už vis „zvláště, nejvíce“ ib; vis vien „přece jen“: Přesto k němu půjdu ib; vis vienà „přece jen“: Stejně to musím udělat ib; Dříve byla ta dívka ztrápená, ale teď je jako soudek přece jen ib; vis vientara „přece jen“: Ona je pořád stejná ib; Jeden říká: mně je lépe ve dne, druhý říká: mně je lépe v noci, a třetí říká: mně je to pořád jedno ib. visa vientara „přece jen“ ib; Srov. také spojku a částici vis dėlto. Někdy je členem frazeologického spojení také nominativ číslovky, srov.: trečia į vieną „nějak, nedbale, povrchně“: Trečią į vieną nuakė (brázdil, nebrázdil), tak mu to stejně poroste Rš; Pracuj, chlapče, všechno děláš jen tak ledabyle, no (ale) pořádně jako pro sebe, pak bude dobře ostatním i tobě Lkm; trečia pernai „velmi dávno“: Trečia pernai netepti batai ŽemR₁ I 403. Z takových spojení vznikají složená příslovce, srov.: kaskarts Val, Stn (< kas kartas); kasmet Kurs (< kas metas): Jdi, ty hlupáku, vždyť si každý rok stěžuješ na jídlo Don; každý měsíc (< každý měsíc): Každý měsíc dostává plat Š (Dglš); každé ráno (< každé ráno): Každé ráno jí brambory s mlékem Ob; každý týden (< každý týden): Chléb je třeba péct každý týden ib12. Je pochopitelné, že z nominativu-akuzativu středního rodu přídavných jmen vznikla také složená příslovce přibližně (< málo mnoho), zhruba (< mnoho málo), srov.: přibližně „zhruba, téměř, asi“: Zorali jsme přibližně celý úhor; Zbývá přibližně polovina práce LKŽ VII 967; Ještě bude třeba pochytat přibližně třikrát tolik ib; Přibližně jsem se to naučil, ale bylo by třeba si to ještě zopakovat; zhruba: Jsi zhruba tak vysoký jako bratr LKŽ II 219; Číst by měl každý přibližně vzdělaný člověk ib; K zámku bude zhruba půl kilometru ib. Na některých místech má příslovce přibližně význam „trochu, maličko, aspoň trochu, jakkoli“, srov.: Pochopil trochu z hostů LKŽ VII 960; Ostatní bratři trochu zaostávali ib; 12 V některých případech může být hlavním členem těchto příslovcí také zkrácený akuzativ jednotného čísla: každé ráno < každé ráno, každý týden < každý týden. 14 Jestli mi slibuješ dát přibližně peníze, tak ze svého podílu dovol Stasiukovi, aby se ještě učil ib13. Vyskytují se také zcela individuální útvary, srov.: kadkādē (< kadā kādē) „už někdy, před nějakou dobou, dávno“: Už kadkādē kumeliukas nujunky(t)as Grž. Vidíme tedy, že případy adverbializace nominativu jednotného čísla se v litevštině vyskytují poměrně zřídka. Tento pád se vzhledem ke svému výraznému nominativnímu, pojmenovávacímu významu téměř vůbec nehodí k vyjadřování okolnostních vztahů. Prostá (nesložená) podstatná jména příslovečného původu z nominativu jednotného čísla gaila (negaila), ganà (neganà), garbė (negarbė), šlovė (nešlovė), gėda (ne gėda), laikas (ne laikas), metas (ne metas), sarmata (ne sarmata), valia (nevalia), žinia (nežinia)… se užívají převážně predikativně a jen adjektivní příslovce daug, maž (mãž), mažà a zájmenné vis, jakož i poměrně málo početná adverbializovaná idiomatická či jiná frazeologická spojení mají také význam okolnostní. PŘÍSLOVCE VZNIKLÁ Z NOMINATIVU JEDNOTNÉHO ČÍSLA К. УЛЬВИДАС Resumé Článek zkoumá vztah nominativu jednotného čísla k příslovcím, pojednává o případech adverbializace nominativu a určuje význam, tvoření a užívání příslovcí vzniklých z nominativu jednotného čísla. Analýza faktického materiálu ukazuje, že tento pád se vzhledem ke svému výraznému nominativnímu významu málo hodí k vyjadřování kvalitativních a okolnostních vztahů. Nominativ jednotného čísla se adverbializuje jen ve zcela výjimečných případech, a proto je skupina příslovcí vzniklých z této formy nepočetná, např.: gaila „je líto“, negaila „není líto“, ganà „dost“, neganà „nedostatečně“, garbė „sláva“, negarbė „je ostuda“, šlovė „sláva“, nešlovė „hanba“, gėda „je hanba“, ne gėda „není to hanba“, laikas „čas“, ne laikas „není čas“, mètas „je čas“, ne mètas „není čas“, sarmata „hanba“, ne sarmata „není hanba“, valia „smí se“, nevalia „nesmí se“, žinia „je známo“, nežinia „není známo“. Jak je patrné z příkladů, tato příslovce vznikla z nominativu jednotného čísla podstatných jmen s abstraktním významem. Obdobný jev se vyskytuje i v dalších indoevropských jazycích, zejména slovanských, srov. rus. время, грех, досуг, недосуг, лень, охота, пора, срам. Jak v jiných jazycích, tak i v litevštině se příslovce tohoto typu obvykle užívají predikativně. Pouze ve zcela výjimečných případech některá z těchto příslovcí, jimiž se zde zabýváme 13 V VII. svazku „Slovníku litevského jazyka“ je příslovce tohoto významu maždaug uvedeno pod heslem příslovce maž daug za kosočtvercem takto: maž daug, což znamená, že je považováno za určité spojení. Protože jsou zde obě složky zkrácené, bylo by přesnější psát je dohromady. Slovo maždaug užívané ve zde uvedeném významu je třeba považovat za složené příslovce. maždaug je tedy příslovce užívané ve dvou významech, které lze stručně vyjádřit takto: „1. přibližně; 2. trochu“. 15 příslovce se vyskytují ve funkci příslovečného určení způsobu, např. Gėdos juk gana padarei giminei mūsų „Vždyť jsi našemu rodu přinesl dost hanby“ (Kristijonas Donelaitis). Míra adverbializace těchto příslovcí samozřejmě není stejná. O úplné adverbializaci některých forem částečně svědčí i skutečnost, že se v některých případech stupňují, např.: sarmaciai „trapněji“, valiau „více lezouc“, žiniau „lépe známo“. V současné litevštině se nevyskytují adverbializované předložkové konstrukce s nominativem ani konstrukce, které jsou v procesu adverbializace. V některých jiholitevských nářečích však takové konstrukce existují. Například v nářečí Kaniavy (okres Varėna) se užívají konstrukce s předložkou per „přes“ a nominativem podstatných jmen označujících denní dobu, část dne, týden apod., jakož i roční období, srov.: per rytas „celé ráno“, per vakaras „celý večer“, per mėnasis „celý měsíc“, per vāsara „celé léto“, per žiemà „celou zimu, během zimy“. Nelze v žádném případě opomenout, že tyto konstrukce vykazují určitou míru adverbializace. V litevštině je také poměrně málo adverbializovaných frazeologických spojení s nominativem jednotného čísla. Ani spojení tvořená zájmenem kas „co“ a nominativem jednotného čísla podstatného jména s časovým významem, která se užívají pouze ve funkci příslovečného určení času, nejsou vždy plně adverbializovaná, protože před jejich hlavní složkou může stát přívlastek, srov.: kas dienà „každý den“ a kas mielà dienėlė „každý milý den“, srov. také: kas antrà dienà „obden“. V procesu adverbializace hlavní složka takových spojení obvykle ztrácí koncovku a splývá se zájmenem v jedno slovo, např.: kaskàrts < kas kàrtas „pokaždé“, kasmėts < kas mètas „každoročně“, kasmėn < kas mėnuo „měsíčně“; srov.: kasryt < kas rytas „každé ráno“, kassy̆k < kas sy̆kis „pokaždé“, kasvàkar < kas vāk aras „každý večer“14. Složení a utváření adverbializovaných idiomatických spojení s nominativem jednotného čísla mívá nejčastěji individuální charakter, např.: laikas mètas „(nastal) čas“, valia nevalia „chtě nechtě, ať chceš, nebo nechceš“, visų gerõji „nejlépe“, ši vietà „daleko“, trečià į vienà „povrchně“, trečià pérnai „velmi dávno“. 14 Je třeba poznamenat, že v jednotlivých případech může hlavní složka těchto příslovcí představovat také pouze zkrácenou podobu akuzativu jednotného čísla, srov.: kasryt < kas rytą, kassyk < kas sykį atd. 16