Dar dėl „kubelo“

JEŠTĚ KE „KUBELO“kubelo V článku „O několika výpůjčkách v litevštině“ S. Karaliūnas předložil novou etymologii litevského slova kūbilas a zpochybnil pravost jeho varianty kūbelas, zaznamenané v Laukuvě. Fakta ukazují, že tyto pochybnosti nejsou opodstatněné. Již odedávna je známo, že některé žemaitské nářeční oblasti mají vedle přípony -ilas v jednotlivých slovech také příponu -elas. Když P. Skardžius pojednává o příponě -elas, uvádí vedle dalších nářečních příkladů ze žemaitštiny slovo krėtelas „síto na prosévání“2. V Litevském slovníku najdeme: erželas II1 835, II2 1151 (z písemností S. Daukantase), krėtelas VI 522 (ze Šilalė, Tirkšliai a z písemností S. Daukantase). V. Grinaveckis zaznamenal v žemaitštině s příponou -elas tato slova: brėzgėls ~ brizgelas, ėržėls ~ eržėlas, sprāgėls ~ sprāgelas3 a kromě nich ještě krėtelas, Siāutelai (vesnice v okrese Šilalė).4 Materiál Litevského jazykového atlasu5 ukazuje, že forma sprāgelas se v žemaitštině užívá poměrně široce (Būdviečiai, Eigirdžiai, Gargždai, Kerviai, Kuršėnai (vesnice Rekčiai), Leckavą, Mickiškė, Padvarėliai, Pajūris, Pėžaičiai, Pievenai, Pikeliai, Plikiai, Priekulė, Ramūčiai, Rietavas, Skabučiai, Šiauduva, Šilalė, Švėkšna, Tirkšliai, Tryškiai, Vainutas). Někdy se vedle sebe užívají obě formy — sprāgilas a sprāgelas (Eidžiotai, Kaunatava, Puokė, Šlapgirė, Židikai). Autoři tohoto článku zaznamenali slova s příponou -elas v těchto podobách: diobels (Užventis), ėržėls, krētē·ls (Pāvandėnė, Viekšniai), diobā·ls ~ dėbelas, ėržėls, krātā·ls ~ krėt elas (Švėkšna). V některých nářečích, kde existují domácí slova s příponou -elas, se mezi ně začlenily také výpůjčky āsilas, kātilas, kūbilas6, které se vyslovují: ēsēls ~ ėselas, kūbelas7, ē·sē·ls (Pāvandėnė), kā·tē·ls, kōbē·ls (Pāvandėnė, Viekšniai), kōbē·ls (Vainutas), kūbels (Kuršėnai, vesnice Rekčiai), kā·tā·ls8 ~ kātelas, kōbā·ls ~ kūbelas (Švėkšna). S e píše kūbilą také S. Daukantas: „...dirbo ratus tekinius, wažius, ragės, szliedės arba szlajės, kubelus ir kitas indas...“9 „Lygi dali dajļidawo sau patys nomų baldus, beje: kubelus, bosus, werpeles...“10 To vše ukazuje, že kūbelas (s e) není náhodný jev. Potvrzují to podoby kā·tā·ls, kōbā·ls ze Švėkšny, kde a může v tomto případě vzniknout pouze z e, a zvláště podoba kūbelus (akuz. pl.)11 zaznamenaná v Plaškiai. B. Vanagienė, V. Vitkauskas 1 Srov. Iš lietuvių leksikologijos ir leksikografijos (Lietuvių kalbotyros klausimai, 12), Vilnius, 1970, s. 181—183. Autor článku píše: „Z Laukuvy je známa varianta tohoto slova kūbelas LKŽ VI 748 (jestliže zde e neoznačuje i, které se v žemaitském nářečí vyslovuje široce)“. 2 P. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1941, p. 175. 3 Vl. Grinaveckis, Fonetické zvláštnosti severozápadních dūnininkských nářečí a jejich vývoj. — Vědecké práce Státního pedagogického institutu ve Vilniusu, 11, Vilnius, 1960, s. 44. 4 V. Grinaveckis, Šalteniai, nikoli Šaltiniai. — Jazyková kultura, 16, Vilnius, 1969, s. 62. 5 Vychází se z rukopisné mapy připravené pro Litevský jazykový atlas. 6 Ačkoli je etymologie tohoto slova navržená S. Karaliūnasem velmi zajímavá, přesto je těžké opustit tradiční spojování se slovanským kъblъ (přejatým z germánských jazyků) (viz E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Göttingen, 1962, s. 304.) 7 Viz V. Grinaveckis, citované články. 8 Z podobné výslovnosti patrně vzniklo katalas (z A. Juškovova slovníku) LKŽ, 5, s. 404. 9 Budą Senowęs-Lētuwių Kalnienų ir Žamajtių iszraszę Pagal Senowęs Rasztų Jokub's Laukys, Petropilie, 1845, s. 21. 10 Tamtéž, s. 71. 11 Lietuvių kalbos tarmės (Chrestomatija), Vilnius, 1970, p. 170. 222