Dabartinės lietuvių literatūrinės kalbos laiko konstrukcijos su kilmininku ir prielinksniais

GRAMATINĖS KATEGORIJOS IR JŲ RAIDA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XVIII (1978) A. RUŽĖ ČASOVÉ KONSTRUKCE SOUČASNÉ LITEVSKÉ SPISOVNÉ ŘEČI S GENITIVEM A PŘEDLOŽKAMI 0. ÚVODNÍ POZNÁMKY 0.1. V současné litevské spisovné řeči jsou časové konstrukce1, jejichž hlavním členem je slovesný tvar a závislým členem genitiv substantiva nebo slova užitého substantivně s předložkami, poměrně produktivní, hojně užívané a vyznačují se značnou rozmanitostí významů. Jinak se genitiv bez předložek užívá k tvoření časových konstrukcí velmi omezeně — pouze u sloves se zápornou předponou ne-, např.: Ani hodinu nevydrží bez práce (Grl). V takových případech bývá substantivum ve funkci závislého členu zpravidla ještě zdůrazněno zápornými částicemi ani, ani, např.: Nevydržel jsem ani měsíc — plivl jsem si a odešel (BilR₁ I 79); Jen si vezmi i truhlu, nechci ji u sebe doma držet ani chviličku! BalčAP 163. Hlavní člen časových konstrukcí s genitivem a předložkami je lexikálně neomezený — mohou jím být slovesa nejrůznějších významů. Jak uvidíme dále, závislý člen mohou tvořit nejen genitivy substantiv, ale také substantivních zájmen a v určitých případech i číslovek s předložkami. Jedním z nejdůležitějších strukturních prvků časových konstrukcí s genitivem a předložkami je předložka. Proto je nejprve vhodné stručně objasnit, jakou gramatickou a lexikální úlohu předložka v konstrukci obecně plní. 0.2. V jazykovědné literatuře nepanuje jednotný názor na gramatické a lexikální vlastnosti předložky. Analytické jazyky se bezpochyby vyznačují jedněmi specifickými rysy předložek, syntetické jazyky jinými, avšak v obou případech mají předložky mnoho společných rysů. Jedním z těchto základních rysů předložek je, že stejně jako jiná pomocná slova nejsou v konstrukci samostatnými syntaktickými jednotkami (srov. И. И. Мещанинов 1945: 295), nýbrž plní pouze pomocnou syntaktickou funkci a vyjadřují určitý syntaktický vztah mezi slovy (viz A. Daużat 1947: 343; В. Н. Ярцева 1955: 440; Е. Т. Черкасова 1967: 11; В. Г. Адмони 1973: 6). Předložky v litevštině (viz Lietuvių kalbos gramatika, 1965: 38; 1971: 577), stejně jako v jiných jazycích (srov. В. В. Виноградов 1972: 531; Грамматика современного русского литературного языка 1970: 311; Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika 1959: 720; Сучасна українська літературна мова 1969: 474; S. Szober 1966: 104; Die deutsche Sprache 1970: 904–905), vyjadřují syntaktické vztahy substantiva nebo slova užívaného substantivně k jiným 1Časovými konstrukcemi nebo prostě konstrukcemi se zde označují slovní spojení vyjadřující časové vztahy. 139 samostatnými slovy. V časových konstrukcích předložky vyjadřují syntaktický vztah podstatného jména, zájmenného substantiva a někdy i číslovky ke slovesu, např.: uviděl ← po obědě, přijdu ← před tebou, setmělo se ← po sedmi. 0.3. A jaký je vztah předložky k pádu podstatného jména nebo slova užitého substantivně? V lingvistické literatuře se velmi často zdůrazňuje totožnost syntaktických funkcí předložky a pádu (srov. А. М. Пешковский 1956: 40; W. Schmidt 1967: 125; Ch. J. Fillmore 1968: 15; T. A. Репина 1968: 92); předložka se považuje za formant (И. И. Мещанинов 1945: 296), za určitý morfém, který se rovná pádové koncovce (J. Kurylowicz 1960: 132, 134–135, 143; J. Kilius 1974: 52). V. Vinogradov při pojednání o předložkách v ruštině poznamenává, že význam předložek abstraktizuje a stává se podobným významu pádových prefixů (1972: 546), a že se břemeno gramatického vyjadřování přesouvá z pádového tvaru na předložku (1972: 140). Ne jeden jazykovědec uvádí, že předložka doplňuje či zpřesňuje pádový význam (viz А. А. Шахматов 1941: 275–276; R. Jakobson 1936: 246; A. Dauzat 1947: 343; В. В. Виноградов 1972: 531; В. М. Никитевич 1963: 78–79). Na druhé straně nelze v předložkové konstrukci spatřovat samostatný pádový význam ani pádové tvary vykládat odděleně od předložky (srov. А. В. Исаченко 1954: 132–134); například v předložkové konstrukci přišel po obědě tvoří předložka po s genitivem syntaktický celek vyjadřující čas, zatímco genitiv v bezpředložkové konstrukci přišel k obědu označuje účel. V tomto článku se zastáváme názoru, že předložka je svou syntaktickou funkcí blízká pádové koncovce a že s pádem tvoří syntaktický celek, který se funkcí i významem rovná samostatnému pádu; srov.: mluvil během schůze a mluvil na schůzi, pršelo kolem poledne a pršelo v poledne. 0.4. Ačkoli se předložka z hlediska syntaktické funkce v zásadě neliší od pádové koncovky, není morfémem, nýbrž samostatným slovem; pravda, nikoli samostatným, ale pomocným slovem. Má tedy předložka lexikální význam? Lze ji považovat za samostatný lexikální prvek konstrukce? V literatuře převládají dva názory na lexikální význam předložky. Někteří jazykovědci uznávají pouze syntaktickou funkci předložky (Ф. Ф. Фортунатов 1956: 169–170; А. А. Шахматов 1941: 281; А. М. Пешковский 1956: 39–40; Л. В. Щерба 1974: 82; И. И. Мещанинов 1945: 295; J. Kurylowicz 1960: 132, 134–135, 143), jiní poukazují na to, že předložka má kromě gramatického významu také význam lexikální, silnější či slabší (В. В. Виноградов 1972: 531; В. Н. Ярцева 1955: 440; А. И. Смирницкий 1957: 88; Е. Т. Черкасова 1967: 11–15; В. М. Жирмунский 1961: 4; Г. В. Царева 1969: 38). Akademická gramatika uvádí, že předložky nemají samostatný lexikální význam (Lietuvių kalbos gramatika 1971: 577). Jejich lexikální význam, stejně jako u pomocných slov obecně, splývá s gramatickým významem (Lietuvių kalbos gramatika 1965: 32) a projevuje se ve slovních spojeních, v nichž se předložky užívají (Lietuvių kalbos gramatika 1971: 577). Ani v této práci se předložky nepovažují za samostatné lexikální jednotky časových konstrukcí; při popisu lexikálního složení předložkových časových konstrukcí se k nim proto nepřihlíží: časové konstrukce, v nichž se shodují pádové tvary týchž podstatných jmen a liší se pouze předložky, např.: přijdu za hodinu, přijdu po hodině, mají pouze odlišnou gramatickou stavbu, ale stejné lexikální složení. 0.5. V současné litevské spisovné řeči se k tvoření časových konstrukcí s genitivem užívají tyto předložky: arti, be, gale, iki, iš, iš po, lig(i), netoli, nuo, nuo – iki, nuo – lig(i), pabaigoj(e), pirm(a), po, pradžioj(e), prie, pusėj(e), pusia, tarp, už, vidur(y), viduryj(e). Dále se budeme zabývat gramatickou stavbou, lexikálním složením, syntaktickými významy a tendencemi v užívání časových konstrukcí s těmito předložkami². ² Protože časové konstrukce s předložkami arti, netoli a pirm(a) byly probrány již dříve (viz A. Ružė 1971: 10–12; 1972: 41–46), v tomto článku se jimi již nebudeme zabývat. 140 1. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU be 1.1. Konstrukce s předložkou be a genitivem vyjadřují děj a dobu jeho uskutečnění. Časový význam má téměř vždy výrazný odstín významu podmínky či přípustky. V literárním jazyce jsou tyto konstrukce poměrně vzácné. Jejich hlavní složku nejčastěji tvoří tvary budoucího času oznamovacího způsobu a tvary rozkazovacího způsobu. Převládají konstrukce se slovesy obsahujícími zápor ne-. Závislou složkou bývají častěji podstatná jména označující časové pojmy; nejhojněji se užívají názvy částí dne, ročních období a jednotek časové míry. Ať se napravuješ, jak chceš, bez večera neodjedeš. Jab|BRR I 649. Bez podzimu se nezbavím. ŽingždLKG II 34. Bez soboty žito nedokončí. Ut. Vstala ještě za tmy (neuplynula). LKŽ I 702. Konstrukce s názvy jednotek časové míry mají poněkud odlišný významový odstín: vyjadřují děj a časový úsek, po jehož uplynutí může být tento děj uskutečněn. Nepij dřív než za půl hodiny. Dov. Mlácení nedokončí dřív než za pár hodin. Grl. 2. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKAMI gale, pabaigoj(e), pradžioj(e), pusėj(e), pusiau, vidur(y), viduryj(e) 2.1. Za jednoznačné předložky se obvykle pokládají pouze pusiau a vidur(y), viduryj(e) (J. Endzelīns 1971: 500; J. Jablonskis 1957: 664, 667; P. Būtenas 1930: 138–139; Lietuvių kalbos gramatika 1971: 605–606). Gale, pabaigoj(e), pradžioj(e) a pusėj(e) se samostatně jako předložky nevyčleňují. Akademická gramatika však poznamenává, že taková slova se „svou funkcí blíží předložkám“ (Lietuvių kalbos gramatika 1971: 581). Ve skutečnosti se užíváním ani významem nijak neliší od výrazů vidur(y), viduryj(e). Proto se v tomto článku v případech, kdy se užívají před genitivem podstatného jména, pokládají za předložky stejně jako pusiau, vidur(y), viduryj(e). 2.2. Konstrukce s těmito předložkami vyjadřují děj a jeho období (a) nebo okamžik jeho výskytu (b), bez ohledu na to, zda jde o sloveso průběhového či událostního vidu. Závislou složku tvoří podstatná jména označující časové pojmy nebo procesy. Probírané předložky si stále zachovávají jasný lexikální význam, a proto zároveň přesně určují, ve které části časového úseku označeného podstatným jménem děj probíhá nebo nastává. a) A na začátku a na konci školního roku [...] trvaly duchovní obnovy 3–5 dní. Myk-PutR III 12. Utíkávali z kostela uprostřed mše. SimonR I 117. Uprostřed dne na to nedávej pozor. BorBM 92. b) Kazys pohřbil otce na konci téhož týdne. VaižgRR I 225. Na konci roku vyhořel Būkontas. Viekš. Zima nepřichází náhle na začátku zimy. KatkR 245. V půli snídaně se čáp vrátil z bažin, ale za žádných okolností se nechtěl snést do hnízda. Vienas 31. A teď nás uprostřed léta opustil bez pastýře. KrėvŠP 235. Vykonám těžkou práci uprostřed jasného dne. JD₁ 32. Vyskytují se také konstrukce s číslovkami, které v takovém případě obvykle označují hodiny. Poslední parník vyplouvá v půl osmé. VenclGD₁ 542. Začneme v půl desáté. BalkS 204. 2.3. Časové konstrukce se tvoří také předložkou pusiau užitou s akuzativem. V půl sedmé zvoníval na mši. Myk-PutAŠ 8. 141 3. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKAMI iki, lig(i) 3.0. V současném spisovném jazyce se tyto předložky v časových konstrukcích pojí pouze s genitivem (viz Lietuvių kalbos gramatika 1971: 592). Ve starších písemných památkách a nářečích se užívají také s jinými pády — nejčastěji s dativem a instrumentálem (srov. A. Bezzenberger 1877: 244; E. Fraenkel 1929: 241; P. Būtenas 1930: 76—77; Z. Zinkevičius 1966: 419—420; J. Palionis 1967: 176—177). Genitiv v konstrukcích s časovým významem s předložkami iki, lig(i), stejně jako genitiv v konstrukcích s jinými významy a různými předložkami, „nevykazuje sklon k ustrnutí či adverbializaci“ (K. Ulvydas 1964: 24). Podle významu se zde časové konstrukce s předložkami iki, lig(i) dělí do dvou hlavních skupin: 1) konstrukce vyjadřující děj a jeho konečnou časovou hranici a 2) konstrukce vyjadřující děj a jeho přibližné trvání. 3.1 Konstrukce vyjadřující děj a jeho konečnou časovou hranici 3.1.1. Konstrukce tohoto významu s předložkami iki, lig(i) a genitivem jsou syntaktickými antonymy odpovídajících konstrukcí s předložkou nuo a genitivem a konstrukcí s předložkou iš a genitivem, které vyjadřují děj a jeho počáteční časovou hranici. Tvoří se se slovesy obou vidů. Převládají konstrukce se slovesy nedokonavého vidu. Závislým členem mohou být podstatná jména značící poměrně rozmanité lexikální významy, stejně jako substantivní zájmena a v určitých případech také číslovky. 3.1.2. K vytváření konstrukcí uvedeného významu se bez přívlastků užívá většina podstatných jmen označujících časové pojmy (s výjimkou případů uvedených v oddílech 3.1.7. a 3.2.1.). Nejproduktivnější jsou konstrukce s názvy částí dne, ročních období, dob jídla, svátků, dnů v týdnu, měsíců apod. Ale přece jen na tebe budu čekat až do rána. BinkRn 41. Loví raky až do půlnoci. KrėvRg 163. Světlo blikalo téměř až do úsvitu. LzPR II 52. Tak jsem sekal až do jara. Pkl. Do zimy si mláďata stačí vypěstovat křídla. IvanaŽP 224. Tak se hádali až do oběda. BorJPK 100. Do svatodušních svátků neodkládej kožich. Sk. Do masopustu bývá dětí málo. KatkR 247—248. Povile, všechno jsem udělal a zařídil, aby byl tvůj mlýn do neděle připravený k mletí. JankKK 126. Budeš chtít mlátit až do října, když práce ještě nejsou hotové? Gud-GuzR V 21. Chléb vystačil jen do února. RdN. Běda tomu, kdo se vydá cestou chudoby: začíná po ní kráčet jako malý chlapec a kráčí každý den až do stáří. JanR I 251. Jejich (březové mízy) bývalo dost až do žní. Myk-PutR VII 296. Strop zůstane do prázdnin nevybílený. VaižgRR II 445. Mně to stačí jen do tržního dne... Až do neolitu si lidé vyráběli nástroje štípáním a retušováním kamene. LAB 54. 3.1.3. Kromě názvů časových pojmů se k vytváření těchto konstrukcí užívají také podstatná jména s jinými lexikálními významy — nejčastěji označující procesy, činnosti a osoby. Až do rozkvětu je rostlina ponořená ve vodě. F II 112. A chleba vystačí až do nové sklizně. LKŽ VI 824. Až do svatby s ní žije na koleji. DovŽE 358. Až do mrazů […] žije na břehu. MarukŽSG 19. Ale stará přezdívka mu přilnula a držela se ho až do smrti. KrėvRg 7. Až do Galilea se Země […] přesto lišila od ostatních planet. SlavėnSS 91. Až do Puz je zde žili Jankové. Grl. Na jaře si vždy už půjčoval chléb od bohatých, až do nové úrody. CvR IV 329. A do strnišť zůstávalo jen málo housat. KatkR 78. Až do univerzity jsem studoval na gymnáziu v Marijampolė (tsp.). 142 3.1.4. Konstrukce, jejichž sloveso vyjadřuje nebo předpokládá pohyb a jejichž závislým členem jsou názvy míst nebo věcí, jsou přechodné: mají časově-místní význam. Dobrá, počkám do příštího pramene. BalcGP₁ 29. Barbora [žebrák] ho s radostí doprovodil až ke dveřím předsíně. KatKR 114–115. A při loučení stařec doprovodil učitele až k bráně. BaltrPS 69. Až k Dubyse už nedojedeme ani k jedné usedlosti. VienR IV 9. Až domů šli mlčky. Myk-PutR VII 122. 3.1.5. Poměrně málo se tvoří konstrukce se substantivními, obvykle osobními zájmeny. Až do našeho příjezdu tyto pastviny užíval pan Siesickis. VienR V 24. Příroda vytrvale kráčela k člověku a nepřekročila vše, co vytvořila až do jeho příchodu. MarcinkPKJ 108. 3.1.6. Jak v hovorovém, tak v psaném jazyce se vyskytují konstrukce, jejichž závislým členem je řadová číslovka, zatímco podstatné jméno není vysloveno, ale je z kontextu nebo řečové situace zřejmé. Obvykle se neuvádějí podstatná jména den, hodina, rok. Aby to bylo pokryto štěrkem, musí být hotovo do patnáctého. CvR VIII 125. Až do dvanácti budou krůčkovat, a potom se promění v mladíky. SajJPK 166. Do čtyřicátých let jsi mluvil jinak. V kš. Ve významu určité hodiny se někdy, zvláště v hovorovém jazyce, užívá také jedna základní číslovka. Do sedmi je třeba odejít. Jnš. 3.1.7. Podstatná jména označující jednotky časové míry, neurčité množství času a obecné časové pojmy, stejně jako slova konec, závěr, začátek, polovina, střed tvoří závislý člen konstrukcí vyjadřujících děj a jeho koncovou časovou hranici, jsou-li doplněna nezbytnými přívlastky. Bude stát až do srpna. Žg. Do roku 1939 to bylo jen málokomu známé začarované místo. SruogR V 19. Hnízdo se stavělo od rána až do 11–12 hodin. IvanLP III 78. Ona (hrad) byla rovněž gotická a v tomto stavu stála až do 16. století. LI I 249. Gruodis stál mlčky až do posledního okamžiku. GudzR V 359. Své děti neopouštějí až do poslední chvíle. IvanAŽP 243. Do Litvy se před naším letopočtem dostávalo poměrně velmi málo bronzových výrobků a bronzové suroviny. LAB 105. Až do stanoveného termínu zůstávají nádeníci a rolníci na panstvích pod mocí pánů. Myk-PutR VI 18. Do té doby jsem ho nikdy neviděl. MarukŽSG 9. V Kuršėnai a Viekšniai se hrnčířstvím až do nedávné doby živily celé rodiny. LEB 164. Do konce měsíce jsme doufali, že ji dokončíme. Kv. Vepři se nejintenzivněji vrhají v polovině května až do poloviny června. IvanLP II 21. Až do poloviny léta jsme měli dost brambor. Jnš. Nezbytný přívlastek mívá také podstatné jméno den. Ještě do 7. srpna tento pár krkavců vodil svá mláďata. IvanLP III 179. Do včerejšího dne nás ani jednou nenavštívil větší oddíl vojáků. PetkKMD 111. Spojení tohoto podstatného jména s přívlastkem je v probíraných konstrukcích poměrně často již ustálené a získalo význam blízký příslovcím dosud, až dosud, srov.: Až do dnešního dne se Mataušas diví, jak zůstal naživu. BilR I 169. Teplejší a mírnější klima než atlantské nebylo až do našich dnů. LI I 6. Přívlastkem podstatného jména ve všech výše probíraných konstrukcích mohou být slova různých slovních druhů, s výjimkou základních číslovek nebo slov, která je pojmenovávají. Výjimkou jsou případy, kdy se podstatným jménem spolu se základní číslovkou vyjadřuje něčí věk (srov. 3.2.1.). Dítě rostlo do tří let a zemřelo. LzPR VII 141. Sloužil jsem až do svých osmnácti let. Mžk. Dožil se tří týdnů. Grl. 143 3.2. Konstrukce vyjadřující děj a jeho přibližné trvání 3.2.1. Význam přibližného trvání konstrukcí s předložkami iki, lig(i) úzce souvisí s významem konečné časové hranice. Odstín přibližnosti, který dodávají předložky iki, lig(i), je ve srovnání s jinými předložkami (apie, arti, netoli) poměrně slabý. Proto jsou možné a tvoří se i konstrukce, jejichž součástí jsou slova označující neurčité množství. Konstrukce s tímto významem jsou v současném jazyce celkově poměrně vzácné a nejčastěji se tvoří s názvy časových jednotek, které mohou stát samostatně (a) nebo se slovem označujícím množství (obvykle základní číslovkou či zájmennou číslovkou) (b). a) Po dobu až jednoho měsíce bylo třeba užívat léky. Šts. Při takové teplotě mohou bakterie přežít až jeden den (trš.). Tady se kuřata chovají až měsíc (tsp). b) Některé kachny dokážou zůstat ponořené ve vodě dokonce až 15 minut. MastTZ 479. Takto se léky užívají až několik měsíců, dokud se rána zcela nezahojí (trš.). Viníci mohou být potrestáni odnětím svobody až na několik dní (tsp). V tomto stavu mohou zůstat až 21 dní. IvanPP 172. Nejběžnější z našeho druhu, puštík obecný, hnízdí až 30 dní. IvanAŽP 288. Konstrukce s tímto významem, tvořené předložkami iki, lig(i) a genitivem, jsou synonymní s odpovídajícími konstrukcemi s předložkou apie a akuzativem a s konstrukcemi s předložkami arti, netoli a genitivem (viz A. Ruzė 1971: 10—12). 4. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU iš 4.0. Předložka iš s genitivem se v časovém významu v našich písemných textech užívá odedávna. V současném spisovném jazyce nejsou časové konstrukce s touto předložkou příliš produktivní a tvoří se výhradně se substantivy označujícími časové pojmy (srov. M. Čaikauskas 1959: 40). Předložka iš v těchto konstrukcích se substantivem v genitivu často již velmi připomíná příslovce nebo zcela přešla do kategorie příslovcí (viz P. Būtėnas 1930: 78; K. Ulvydas 1964: 15—16; Lietuvių kalbos gramatika 1971: 464—466). Podle významu se konstrukce s předložkou iš dělí do dvou hlavních skupin: 1) konstrukce vyjadřující děj a jeho počáteční časovou hranici, 2) konstrukce vyjadřující děj a jeho časový úsek nebo okamžik výskytu. Mezi významy těchto konstrukcí však neexistují zcela zřetelné formální hranice. Význam konstrukcí může významně ovlivnit také kontext (viz 4.2.1.), v němž se užívají, zejména tehdy, když jejich závislým členem jsou názvy částí dne a ročních období. 4.1. Konstrukce vyjadřující děj a jeho počáteční časovou hranici 4.1.1. Konstrukce vyjadřující děj a jeho počáteční časovou hranici s předložkou iš a genitivem jsou syntaktickými antonymy odpovídajících konstrukcí s předložkami iki, lig(i) a genitivem. Hlavní složku těchto konstrukcí nejčastěji tvoří tvary imperfektivních sloves, zejména v přítomném čase, zatímco u perfektivních sloves pouze složené tvary a příčestí. Konstrukce s jednoduchými určitými tvary perfektivních sloves vyjadřují spíše děj a okamžik jeho uskutečnění (viz 4.2.1.). Význam počáteční časové hranice v konstrukcích s předložkou iš ve větě zesiluje částice pat, která se v těchto případech poměrně často užívá za předložkou (viz Lietuvių kalbos gramatika 1971: 594). 144 P. Būtenas při výkladu užívání předložky iš v časovém významu uvádí, že „počáteční okamžik děje je uprostřed časového úseku označeného genitivem“ (1930: 78). Zde je třeba upřesnění. Počáteční časový okamžik děje leží v mezích časového úseku vyjádřeného podstatným jménem, nikoli však nutně uprostřed něj: počáteční časový okamžik děje může být na začátku, uprostřed, na konci nebo v kterémkoli jiném bodě časového úseku vyjádřeného podstatným jménem – předložka ani podstatné jméno to nijak neukazují, srov.: Už od večera jsme se čistili a chystali. CvR₁ II 274. Už od dětství je takový ochablý. Grl. 4.1.2. K vytváření konstrukcí s uvedeným významem se nejčastěji užívají názvy částí dne (ráno, den, noc, večer), ročních období (léto, zima, podzim, jaro) a období lidského věku. Najedla jsem se už přes den – večeři nechci. Šts. Od noci mě bolí hlava. Als. Od noci pěkně mrzlo. SruoGR V 112. Čí zimy se od podzimu neodpracovaly? Jurkūno! GričŽ 40. Cesty jsou od zimy vyježděné. V zimě se po cestě skoro nedalo jet. LastUD 6. Stk. Ještě od dívčích let má dvě sukně. Skdv. O tom blouznivci se odedávna zachovaly ještě pověsti. MačAD 76. Konstrukce tohoto významu s názvy jednotek času jsou poměrně vzácné. V takovém případě má podstatné jméno vždy přívlastkové určení, které je z hlediska struktury nezbytné. Tyto vzpomínky pocházejí z let, kdy mi bylo třináct až šestnáct. Myk-PutR VII 258. Zříceniny hradu se zachovaly ze šestnáctého století (trš.). O něco častěji se užívají konstrukce s podstatným jménem laikas „čas“, které se také vždy pojí s přívlastkem a spolu s ním tvoří ustálené spojení. Mohutné kamenné hradby stojí od švédských dob. SimonAŠL 89. 4.1.3. Konstrukce s předložkou iš, které vyjadřují děj a jeho počáteční časovou hranici, jsou vždy synonymní s konstrukcemi s předložkou nuo se stejným lexikálním složením (viz 6.1.). Konstrukce s předložkou iš se užívají, když se chce jasně zdůraznit, že děj nutně začíná v mezích časového úseku vyjádřeného podstatným jménem. Význam konstrukcí s předložkou nuo je naproti tomu obecnější: děj může začít jak v mezích časového úseku vyjádřeného podstatným jménem, tak až po jeho skončení, srov.: Už od mládí jsem měl značný majetek, který mi zanechali rodiče. BalčTVN₁ 123. Už od rána se městečko jen hemží. Od podzimu neměl v ústech ani sousto. BaltPV II 346. Pozoruji vás od prvního dne. Myk-PutR III 46. Ubozí bratři naříkají od nepaměti. MairPB₁ 21. 4.2. Konstrukce vyjadřující děj a jeho období nebo okamžik výskytu 4.2.1. Hlavním členem konstrukcí vyjadřujících děj a okamžik jeho výskytu jsou nejčastěji jednorázové určité tvary sloves dokonavého vidu. Stejný význam mají konstrukce, jejichž hlavní člen tvoří infinitiv nedokonavých sloves ve spojení s tvary fyzických sloves (baigti, nustoti apod.), například: iš vakaro nustojo lyti, iš pavasario baigė skusti. Méně časté konstrukce vyjadřující děj a jeho období se tvoří s nedokonavými slovesy. Konstrukce tohoto významu se nikdy netvoří s tvary sloves v přítomném čase. Závislým členem konstrukcí vyjadřujících děj a jeho období (a) nebo okamžik výskytu (b) jsou názvy částí dne (obvykle rytas, vakaras, naktis) a ročních období. a) Nechval dne před večerem a dívku před svatbou. Od jara miloval Baltažiedę, která byla o mnoho starší než on. PP 215. VienR I 365. b) Ráno vymlátil dva mandely žita. Už večer namočil opratě. Koně byli slabí a v noci pršelo. Od jara zeleninové zahrady vyschly. U mlýnů popadaly hromady stohů, svázané na podzim. Msk. BaltPV I 88. Myk-PutAŠ₁ II 152. Vrš. Vkš. BaltPV II 359. 10. Gramatinės kategorijos ir jų raida 145 Genitiv s předložkou iš má nejzřetelnější význam období děje (a) nebo okamžiku jeho výskytu (b) ve větách, v nichž se kromě genitivu s předložkou iš vyskytují i další pády nebo příslovce téhož významu, vztahující se k témuž slovesu nebo k jinému souřadně užitému slovesu. a) Už večer i ráno, když ho doprovázela až na nádraží, ho stále prosila, aby zůstal. ŽemR IV 221. Vincas se celý zkroutil: od podzimu ho bolely nohy, a teď ruce. Srv. b) Kdyby to tak záleželo na mně, zoral bych na podzim a na jaře bych přejel drapákem… BaltR I 11. Genitiv substantiv s předložkou iš v konstrukcích s uvedenými významy se nejvíce blíží příslovci (srov. K. Ulvydas 1964: 15–18). 4.2.2. Konstrukce s předložkou iš a genitivem, které vyjadřují děj a okamžik jeho výskytu, jsou synonymní s mnohem méně užívanými konstrukcemi téhož významu s předložkou nuo a genitivem (příklady viz 6.2.1.). (Konstrukce s předložkou nuo a genitivem vyjadřující děj a jeho období se vůbec netvoří.) Konstrukce s předložkou iš a genitivem, které vyjadřují děj a jeho období (a) nebo okamžik výskytu (b), jsou navíc vždy synonymní s odpovídajícími konstrukcemi s akuzativem a konstrukcemi s lokálem. Jejich význam období nebo okamžiku výskytu je vždy jasný a jednoznačný. V současném spisovném jazyce jsou nejpočetnější synonymní konstrukce utvořené s akuzativem příslušných substantiv (pouze u substantiva vakaras bez rozvití se častěji užívá lokál než akuzativ). a) S kým si ráno u domu přes plot šeptáte? SruogR III 10. Všichni hospodáři teď na jaře soupeří při najímání čeledi. PetkKMD 472–473. b) Domininkėlis ráno vstává z postýlky. CvMS 64. [Liška] přišla večer k hospodáři (=pánovi domu). Lt III 62. V noci přešla přeháňka. ŽemRII 238. Na jaře mě poslali k Babrase pást prasata. ŽemR II 174. Na podzim všechny ovce zhubly. Jnš. Synonymní konstrukce s lokálem názvů ročních období a slova naktis, vyjadřující děj a jeho období (a) nebo okamžik výskytu (b), jsou typičtější pro nářečí a lidovou slovesnost. V uměleckých textech mají vždy archaický nebo nářeční odstín. Konstrukce se slovy rytas, vakaras takový odstín nemají. a) Ráno běhávala do obchodu. MarkPRL 133. A v noci nám duněl těžký kombajn. Na jaře není třeba sít ostatní. Ds. Vidím ji štíhlou, vysokou, jak na jaře okopává záhony v zahrádce. VenclPU 289. b) Vyšel jsem ráno na česání. Dglš. Říká se, že vylézaly večer nebo ráno. SimonOBT 96. Na jaře, když se kůň vytrhne ze stáje, pak uhání, přehazuje přitom nohy vysoko. Rod (LKŽ VIII 106). Na podzim se lidé dali do mlácení. SlančSA 291. 5. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU iz po 5.1. Konstrukce s předložkou iz po a genitivem vyjadřují děj a čas, po jehož uplynutí se tento děj uskutečňuje. Pro současný spisovný jazyk jsou téměř netypické: k tomuto účelu se užívají synonymní konstrukce s předložkou po a genitivem (viz 8.1.). Tyto konstrukce jsou málo produktivní: poněkud častěji se vyskytují se slovy noc, zima, občas také s některým podstatným jménem označujícím proces. Na stromě po noci nacházeli červenou vlajku. CvR IV 289. Po zimě, když roztála, moucha vytrvale lezla po okenní tabuli. BaltrTK I 109. Po tvrdé a tuhé zimě se jaro rozednívalo velmi rychle. ŽemR I 194. Dítě se po nemoci zotavilo. Grk. Po cestě jsme se zotavili. ŽemR IV 218. 146 6. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU od 6.0. Časový význam předložky od se uvádí, případně se uvádí některý příklad tohoto významu, v různých gramatických pracích (viz A. Schleicher 1856: 288; J. Jablonskis 1957: 655–656; P. Būtenas 1930: 94; Lietuvių kalbos gramatika 1971: 598). O časovém významu předložky od pojednává podrobněji E. Frenkelis (1929: 116–117). Časové konstrukce s předložkou od a genitivem jsou velmi produktivní a hojně se užívají jak v mluveném, tak v psaném jazyce. Vyjadřují: 1) děj a jeho počáteční časovou hranici, 2) děj a okamžik jeho uskutečnění. 6.1. Konstrukce vyjadřující děj a jeho počáteční časovou hranici 6.1.1. Konstrukce s předložkou od a genitivem, vyjadřující děj a jeho počáteční časovou hranici, jsou syntaktickými antonymy konstrukcí s předložkami do, až do a genitivem, které vyjadřují děj a jeho koncovou časovou hranici. Děj vyjádřený jejich slovesem může začít jak v časových mezích označených podstatným jménem, tak po uplynutí času označeného podstatným jménem3, srov.: Moje matka ji znala už od mládí. ČiuIRR 244. Okna byla stále zabedněná už od zimy. SimonOBT 42. Od mlácení už nepřišla. Ér. Od Letnic už nebyl pořádný déšť. CvR VIII 101. Už od snídaně švihal cípy kabátu. PaukštPM 56. Základní složku konstrukcí s předložkou od, které vyjadřují děj a jeho počáteční časovou hranici, tvoří slovesa obou vidů. Převládají konstrukce se slovesy nedokonavého vidu. Závislou složku nejčastěji tvoří podstatná jména vyjadřující časové pojmy, méně často podstatná jména s jinými lexikálními významy. Bez rozvití mohou vystupovat většina podstatných jmen označujících časové pojmy (s výjimkou případů uvedených v 6.1.6–6.1.8). Pro probírané konstrukce s předložkou od je charakteristický také odstín významu množství. 6.1.2. Nejčastěji se užívají konstrukce s názvy částí dne (obvykle se slovem ráno), ročních období, svátků, doby jídla, období lidského věku, doby práce, odpočinku, obřadů apod. Už od rána chodíme s tím historikem po muzeích. VienR VII 138. Už od svítání otec orá. Ds. Od svátku Tří králů vymlátil dvě stodoly. Dkš. Už od jara nemám slámu. Dov. Norbert pracoval ve Vilniusu od poloviny léta. Gud-GuzKIT I 175. Tady už od loňského podzimu a zimy zůstaly různé odštěpky. Myk-PutR VI 169. Od svátku svatého Jiří se otevírá stodola. Lt V 379. Teprve od svatojiřských slavností si najímali děvečku.VienIMA 7. Od Vánoc krmíme krávy řezankou. LKŽ VI 450–451. Kráva nebyla přemístěna už od oběda. Ds. Oba dva se spolu hádali už od poledne.VaižgRR I 451. Už od dětství začal žít samostatným životem. MarcBR 36. Ten syn měl už od mládí vychovávaného býčka. LTR 232. Už od žní nikdo nespal přes noc. Od minulé neděle se mnou nemluví. Od dubna pracuji v cihelně, ale i tam je to stejné. Vks. Naše sestřičky odedávna nosily pestré šaty. Naše Baltika od věků omílá písek. SNėrP₁ 241. 3Příliš přísné je tvrzení K. Musteikise, že v litevských časových konstrukcích s předložkou nuo slovesný děj nezasahuje čas vyjádřený podstatným jménem (1972: 257). Podle takového tvrzení by výpověď nuo 1955 metų gyvena Vilniuje znamenala, že v roce 1955 ještě ve Vilniusu nežil a začal tam žít až v roce 1956; výpověď nuo pirmadienio lyja by znamenala, že v pondělí nepršelo a začalo pršet až v úterý atd. 10* 147 6.1.3. Konstrukce s podstatnými jmény označujícími procesy nejsou lexikálně omezené, přesto se však ve srovnání s konstrukcemi, jejichž součástí jsou názvy časových pojmů, užívají poněkud méně často. Od povstání v roce dvacet čtyři nebylo v žaláři nic takového k vidění. Gud-GuzR V 243. Od představení v Palangě a neúspěchu následujícího léta v Mintauji začal otevřený boj za tisk. PetK 684. Dlouho jsme se neviděli: od mého zatčení. Gud-GuzR V 94. Od narození takové stromy neviděl. Lknv. Od Petrova odchodu ji nesnesitelně bolelo u srdce. BilR₁ I 231. Konstrukce s tímto významem se vyskytují poměrně zřídka také s podstatnými jmény jiného lexikálního významu, užitými metonymicky ve významu časovém. Tato tradice žije už od Jablonského (trš.). Kdykoli od sněhu nepršelo. Skr. 6.1.4. Hojně se užívají konstrukce tvořené podstatnými jmény označujícími místa nebo věci. Jsou přechodové a mají prostorově-časový význam. Už od samého Dinbarku se nepoddajná hlava skláněla ke straně. VaižgRR II 72. Od půli noci začalo svítat. Vks. Od desáté čtyřveršové sloky se opakuje stará lyrická píseň. LKŽ V 653. 6.1.5. V hovorovém jazyce se vyskytují konstrukce, jejichž závislý člen tvoří samotný genitiv číslovky s předložkou nuo. Které podstatné jméno číslovka v takovém případě zastupuje, je zřejmé z kontextu nebo z jazykové situace. Včera jsem si lehl v pět. Jnšk. Od patnáctého jdu na dovolenou. Vks. 6.1.6. Podstatná jména označující jednotky časové míry a neurčité časové úseky, jakož i slova den, noc se v konstrukcích vyjadřujících děj a jeho počáteční časovou hranici užívají se strukturálně nezbytnými přívlastky. Od 16. století velel žoldnéřům v armádě etmon dvora neboli polní etmon. LI I 166. Od roku třiašedesátého vládl kousku země. LZPR II 13. Ještě to nebylo vráceno od loňska. Brt. Trvalo to přibližně od listopadu po celou zimu. IvanAŽP 113. Od této hodiny se ti naše dveře zavírají. Vks. Mnohé je spojovalo od chvíle, kdy se před dvěma a půl lety setkali v merkinské vazební věznici. BaltrTK I 309. Greitė totiž nemá od samotného dne své svatby klid. Simon R V 13. Od prvního dne se jedna druhou sledují zlýma očima. ČiulRR II 243. Od pondělní noci jsem oka nezamhouřil. Grl. Podstatné jméno v závislém členu takových konstrukcí spolu s přívlastkem často označuje datum či jiný konkrétní čas, zejména je-li přívlastek řadová číslovka. Jak je však patrné z příkladů, podstatné jméno s přívlastkem může také tvořit ustálené spojení významově blízké příslovcím od nynějška, od té doby. To platí zvláště pro podstatná jména označující neurčitý časový úsek a pro slovo den. V takovém případě podstatné jméno spolu s přívlastkem označuje nikoli konkrétní, nýbrž jistý zobecněný čas. 6.1.7. Nejsou vzácné ani konstrukce, v jejichž závislém členu se vyskytují podstatná jména označující obecné časové pojmy se strukturálně nezbytnými přívlastky. V tomto případě podstatné jméno s přívlastkem obvykle tvoří ustálené spojení významově blízké příslovci od té doby. A já jsem od té doby nesáhl ani na kobylku, ani na ptáčka. SajK 32. Od té chvíle obratněji obchází pohledy carových mužů. CvMS 129–130. Od té doby potomci poražených starých knížecích dynastií už nevznášeli nároky. LI I 84. Od Galileových dob došlo v konstrukci dalekohledů k mnoha změnám. SlavėnSS 90. A přesto se od té doby situace v táboře začala pomalu zlepšovat. SruogR V 26. 6.1.8. Konstrukce s podstatnými jmény konec, závěr, začátek, polovina, střed, užitými s nezbytnými přívlastky, označují děj a konkrétní část časového úseku, od níž tento děj začíná. Od konce 19. století začínají revoluční nálady sílit ve všech koutech země (tsp.). Elektrometalurgie se začala rozvíjet teprve od 19. století. 148 konce. NovodvMT 41. Naši studenti už od začátku května nemají z čeho zaplatit nájem za byty. Myk-PutR I 655. Od poloviny srpna se urychluje měknutí plodů. LKŽ VIII 227. 6.1.9. Konstrukce vyjadřující děj a počáteční časovou hranici tohoto děje, tvořené předložkou od a genitivem substantiva označujícího lidský věk, části dne, roční období či obecné časové pojmy, jsou synonymní s konstrukcemi s předložkou z a příslušným substantivem v genitivu (k významovým odstínům těchto konstrukcí viz 4.1), srov.: Sen vysněný od dětství se splnil. SimonR V 300. Už od samého dětství umím myslet jen pomalu. SimonNTP 371. Už od časného rána se potuluje po humnech. GričŽ 60. Oblečení jsme měli z léta. ŠRagSD1 71. Mnoho polí v našem kraji zůstalo od podzimu neosetých. PetkKMD 463. Naši lidé v Litvě tak uvažují odedávna. BinkRn 107. A hned od prvního dne začala ta čarodějnice ty dvě děti nenávidět. BsRP 144. Znal ho už z těch dob, kdy i on žil ve vsi Šelikiai. VienR V 33. 6.2. Konstrukce vyjadřující děj a okamžik jeho uskutečnění 6.2.1. Význam okamžiku uskutečnění děje u konstrukcí s předložkou od a genitivem není zřetelně oddělen od významu počáteční časové hranice děje a nekrystalizoval v zcela samostatný význam. Lze hovořit pouze o zárodcích takového významu, protože takové konstrukce lze téměř vždy vykládat dvojím způsobem. Proto se význam předložky od užívané v těchto konstrukcích v gramatických pracích často ani neuvádí samostatně (srov. P. Būtėnas 1930: 94; J. Kruopas 1953: 26; Lietuvių kalbos gramatika 1971: 598). Předložku od užívanou ve významu okamžiku uskutečnění děje vyčleňuje a doklady uvádí pouze E. Frenkelis (1929: 116–117). Konstrukce s tímto významem se ve spisovném jazyce tvoří se slovesy dokonavého vidu označujícími jednorázový děj. Nejvýraznější význam okamžiku uskutečnění děje mají zřejmě konstrukce se substantivy ráno, večer, jaro a podzim. Kedulis hned ráno znovu odešel do kovárny. Myk-PutR VI 219. Jurgaitis si večer lehl zcela zdráv. LKŽ. Mykoliuka od jara vypustím pást. VienIMA 72. Ostatní hospodáři od podzimu rozorávají všechna pole. Vvr. O synonymech těchto konstrukcí viz 4.2.2. S substantivy jiných významů jsou takové konstrukce ojedinělé. Od počátku 15. století byla v Litvě zřízena Vilniuská a Trakaiská vojvodství. LI I 166. Tak například od poloviny 19. století bylo zrušeno nevolnictví. KatkR 10. V těchto případech se ve spisovném jazyce obvykle užívají synonymní konstrukce s lokálem. Jejich význam okamžiku uskutečnění děje je zcela jasný a jednoznačný, srov.: Ve druhé polovině 15. století bylo obzvláště mnoho rolníků rozděleno mezi velmože. LI I 155. 7. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKAMI od – do, od – až 7.1. V současném spisovném jazyce nejsou neobvyklé časové konstrukce, jejichž závislý člen tvoří dvě předložky se skloňovanými tvary: předložka od s genitivem a předložka do nebo až s genitivem (od rána do večera běhám, trestá se od tří do pěti let). Takovými konstrukcemi se vyjadřuje děj a jeho časové hranice. Jejich závislým členem se stejně jako u konstrukcí s předložkou mezi (srov. 10.) vyjadřuje počáteční a koncová časová hranice, mezi nimiž děj probíhá nebo se uskutečňuje. Na rozdíl od konstrukcí s předložkou mezi se tyto konstrukce 149 vyznačují velmi zřetelným odstínem významu trvání. Na druhou stranu, vypustíme-li jeden z prvků závislého členu těchto konstrukcí (genitiv s předložkou od nebo genitiv s předložkami do, až), jsou často možné i konstrukce se zbývajícím prvkem závislého členu, takové konstrukce však budou mít význam jako konstrukce s předložkou od nebo konstrukce s předložkami do, až. 7.2. Hlavním členem konstrukcí mohou být slovesa obou vidů, převládají však konstrukce se slovesy nedokonavého vidu. Tyto konstrukce se v zásadě tvoří s podstatnými jmény stejného významu jako konstrukce s předložkami od, do, až. Nejčastěji se užívají konstrukce s podstatnými jmény vyjadřujícími časové pojmy, méně často s podstatnými jmény označujícími procesy. Od časného rána až do večera zněla kovadlina. KrėvRg 185. Kazimieras nyní od rána do večera mizel na polích. BaltPV I 254. Od podzimu do jara jsem nosíval dřeváky. VenclPU 46. A od Vánoc do Nového roku se Barbė opravdu nesmála. SimonR V 104. Od oběda až do večeře posekal celou louku. Gll. Měsíc svítil od západu do východu slunce. BalcAP 275. Když počáteční a koncovou časovou hranici označuje stejné podstatné jméno, může být genitiv tohoto podstatného jména v závislém členu konstrukce vyjádřen pouze s jednou předložkou; s druhou může být užit genitiv zájmena, které je zastupuje. Od jedné neděle do druhé s pomocí Tamošienė šila a přešívala staré matčiny šaty. LzPR II 379. 7.3. Podstatná jména označující jednotky měření času a obecné časové pojmy, stejně jako slova konec, závěr, začátek, polovina, střed, se vždy užívají s nezbytnými přívlastek. Tyto přívlastky spolu s podstatnými jmény velmi často tvoří spojení označující určitá data. Od září 1942 do srpna 1943 [...] zde nacisté zničili více než 500 tisíc vězňů. T 1970 297. Taková pohřebiště se v pobřežním pásmu dochovala od prvních století našeho letopočtu až do 6. století. LI I 29. Od šerého dávnověku až do dnešních dob se naše země třese. LzPR VII 287. Lovit lze od 20. července do 1. února. MastTZ 507. Lze je pozorovat od začátku dubna do října. IvanAŽP 220. V Litvě se čerstvě snesená vejce nacházejí (=nacházejí se snesená vejce) od poloviny dubna do začátku května. IvanLP III 86. 7.4. Zvláště zřetelný význam děje a jeho trvání mají konstrukce, jejichž závislý člen obsahuje základní číslovky nebo slova z jiných slovních druhů, která je zastupují. Tento proces trvá od 15 do 30 hodin. NovodvMT 51. Jeden takový puls trvá od několika hodin do několika desítek dní. MG1969 6 4. 7.5. Vyskytují se konstrukce, jejichž závislý člen netvoří podstatná jména, nýbrž číslovky. Těmito číslovkami se nejčastěji označují hodiny nebo dny v měsíci. Seděli jsme u toho nešťastného šuplíku od tří do půl deváté. PetkK 704. Od osmi ráno do deseti večer jsem se točil v latinské kuchyni jako káča. VienlMA 197. Žádosti se přijímají každý měsíc od šestnáctého do dvacátého. (dále). 8. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU po 8.0. Konstrukce s předložkou po a genitivem, s výjimkou ustálených konstrukcí s významem způsobu, obvykle vyjadřují čas (srov. Lietuvių kalbos gramatika 1971: 649—650). 150 Konstrukce s předložkou po a genitivem jsou syntaktickými antonymy konstrukcí s předložkou před a akuzativem a konstrukcí s předložkou před a genitivem. Ve starších písemných památkách se předložka po užívala k vyjádření času také s dativem a instrumentálem (viz E. Fraenkel 1929: 154–157; J. Otrębsky 1956: 332–334; J. Palionis 1967: 182–183). V nářečích se předložka po s těmito pády ve významu časovém užívá dodnes (viz Z. Zinkevičius 1966: 423). Ojedinělé časové konstrukce s předložkou po a dativem se vyskytují v beletrii, např.: A po vepřovém, po klobásách se mu [pivo] samo tlačí do hrdla. VaižgR VIII 77. A když po povstání povstali, to se tedy zvedli. Gud-GuzR I 14. Pro současnou spisovnou litevštinu nejsou časové konstrukce s předložkou po a dativem či instrumentálem vůbec charakteristické. Konstrukcím užívaným ve spisovném jazyce s předložkou po a akuzativem se zde nebudeme věnovat, protože nespadají do probíraného tématu. Konstrukce s předložkou po a genitivem vyjadřují: 1) děj a čas, po jehož uplynutí se tento děj uskutečňuje, 2) děj a časový úsek, který tento děj odděluje od předchozího okamžiku. 8.1. Konstrukce vyjadřující děj a čas, po jehož uplynutí se tento děj uskutečňuje 8.1.1. Čas vyjadřovaný konstrukcemi s předložkou po a skloňovaným slovem je pouze orientačním bodem na časové ose, vzhledem k němuž je děj slovesa pozdější. Jinými slovy, děj se uskutečňuje nikoli uvnitř časového úseku označeného skloňovaným slovem, nýbrž až za jeho koncovou hranicí. Složky těchto konstrukcí však neukazují, zda děj následuje bezprostředně po koncové hranici označeného časového úseku, nebo zda je od ní časově vzdálen, srov.: Po svačině jedeme dál. VencIJA 427. Myška se vrátila domů až po poledni. VienR II 276. Je-li třeba zdůraznit, jak dlouhý časový úsek odděluje děj slovesa od předchozího času označeného podstatným jménem, konstrukce se rozšiřuje o další pád skloňovaného slova nebo o pád s předložkou, srov.: Přesně týden po svatbě stařec náhle zemřel. ŽemR IV 420. Přišel jsem na svět několik týdnů po zrušení nevolnictví. PetkK 326. Čtyři dny po otelení se kráva cítí docela dobře (tsp.). 8.1.2. Nejčastěji se užívají konstrukce, jejichž závislou složku tvoří podstatná jména označující části dne, roční období, dny v týdnu, svátky, dobu jídla, období práce, odpočinku, péče a dějinná období. Teprve po noci nám vychází jitřenka. Myk-PutBV 138. Po soumraku bylo slyšet křik a volání. LKŽ VI 87. Po zimě se vzchopila i babička. Alk. A léto přichází až po jaru. Vdk. Po neděli budeme sekat pšenici. T 1967 111. Toho roku zamrzlo až po Vánocích. AvyžISK 29. Po snídani hned odjel. PaukštK 143. Po žních se pšenice sveze. BaltPV II 282. Po hnojení se snažili pole ihned zorat. LEB 67. Po přestávce jde do další třídy. PaukštPM 150. Po prázdninách jsem se vrátil do Kaunasu a znovu redigoval časopis. VencIJA 215. Po adventu byla domluvena i svatba. GricŽ 302. Teprve po polském povstání se otevřely dveře tohoto gymnázia také dětem „klopů“. BsRR I. Po dvanácti se znovu ztrácí. Lt IV 642. 8.1.3. Další velmi produktivní skupinu tvoří konstrukce s podstatnými jmény označujícími procesy a stavy. Po nemoci se vzpamatoval. Lp. Po týdenním obléhání dobyli Pskov. LI I 71. Znovu po dlouhých hádkách a řečech, po kokrhání, bučení 151 a křiků dala selátko do opatrování kocourovi. CvR VII 314. Po dražbě začal Jurgis Kilpa blouznit. LKŽ VI 1032. Po opylení pestíkových květů se palice velmi zvětší. F II 20. Martelė, jako by provedla něco špatného, se po koupeli vůbec neukazuje. CvMS 201. Po této hádce Domantienė několik dní přemýšlela, co má dál dělat. GruŠK 53. Po poledním jídle jdeme na snídani. BaltPV II 347. Po přítelových operacích Krizas trpí o něco méně. CvMS 305. Po bouřích bude sluníčko zářit. JanR I 189. 8.1.4. Méně výrazný časový význam mají konstrukce s podstatnými jmény jiných lexikálních významů: s názvy osob, zvířat, míst, jídel, věcí, historických dokumentů apod. Po Bagdonovi přišla řada i na něj. Vkš. Po provinčním Kaunasu se J. Tysliava ocitl ve zcela jiném prostředí. TyslNR 8. Po zelí přinesli jídlo z předchozího dne. KatkR 183. Po připuštění kráva dala plný kbelík mleziva. Grš. Po čaji, jako každý večer, skládala žena pasiáns. VienR II 222. Po jídle a nápojích se dům mistra vyprázdní. CvMS 183. Po slzách se uchechtne a bude dobře. Vj. Po třetím litevském statutu nebyly v právu včelařství provedeny žádné významnější změny. LEB 147. Černý úhor se nejčastěji ponechává po jařinách. MonstP 161. 8.1.5. Stejný význam mají konstrukce utvořené se substantivními (obvykle osobními) zájmeny. Po mně přijde někdo další. JablRR I 660. Stále více začíná přemýšlet o těch, kteří budou muset žít po něm... VencLGD 79. Po nás už nás nebude. Klvr. Nájemník od té doby žil se svěšenýma rukama; čím hůř, tím blíže konci; jako naschvál, aby po něm nikdo další už nemohl žít. VaižgRR I 272. Teprve po všem přijeli milicionáři. Vkš. 8.1.6. Konstrukce se tvoří také s číslovkami užívanými ve významu hodin, dnů v měsíci nebo let. Tyto konstrukce jsou charakterističtější pro hovorový jazyk. Po deváté přišla ještě jedna zdravotnice. SirGirŠV 16. Po čtyřicátých letech se postavení litevských rolníků v zásadě změnilo (trš.). Dluh slíbil vrátit po patnáctém. Grl. Po sedmé už nemůžu. Iš. 8.1.7. Podstatná jména označující obecné časové pojmy a časové úseky mají v konstrukcích tohoto významu vždy strukturálně nezbytný přívlastek. Konstrukce s takovým lexikálním složením se vyskytují velmi zřídka. Po době ledové se klima znovu oteplilo. IvanAŽP 53. Po koupací sezóně pláž utichá (tsp.). Po osmé hodině je tu nebezpečné chodit (trš.). 8.2. Konstrukce vyjadřující děj a časový úsek oddělující tento děj od předchozího okamžiku 8.2.1. Základním členem konstrukcí jsou slovesa obou vidů. Závislý člen obvykle tvoří podstatná jména vyjadřující časové pojmy, a to samostatně nebo se slovy označujícími množství. Podstatná jména označující děje se k tvorbě takových konstrukcí užívají velmi zřídka a vždy se slovem označujícím množství, srov.: Po několika výpravách už takového „rybáře“ ani zlatem nevylákáš na moře (tsp.). 8.2.2. Časový úsek oddělující děj od předchozího okamžiku může být určený (a), nebo neurčený (b). a) Určený časový úsek se vyjadřuje podstatnými jmény označujícími jednotky měření času, která mohou vystupovat samostatně i s číslovkami základními. S podstatnými jmény označujícími jiné časové pojmy se v tomto případě vždy užívají číslovky základní. Konstrukce s takovým lexikálním složením nejsou produktivní. Za měsíc začneme kopat brambory. Rk. Za půl hodiny se znovu objevila u Šariuků. PaukštK 187. Za týden se Jadvyga vrátila z Vilniusu. Myk-PutR 152 VII 108. Po šesti měsících si vzpomněl na otce. BalčTVN 76. Poprvé po čtyřech dnech bojovníci jedí s chutí. MarcBR 224. Čápi začínají chvíli postávat až po dvou týdnech. IvanAPŽ 246. Zastav se u nás za pár dní. Als. Po dvou zimách jsem nechal školy. Grl. b) Neurčený časový úsek se vyjadřuje buď samotnými podstatnými jmény označujícími neurčený časový úsek, nebo podstatnými jmény označujícími jiné časové pojmy, která se pojí se slovy označujícími neurčené množství. Náhle se v dálce něco zašustilo a po okamžiku už zahřmí nad našimi hlavami. MarkPRL 48. Misiulis odešel a po chvilce se vrátil s penězi. KrėvRg 227. Po několika týdnech předvolali k soudu jediného Cinoka. ŽemR II 105. Po několika letech stařec zemřel. Myk-PutR VI 265. Po několika desítkách minut držel Povilas dva krásné a pevné papírky, na nichž byla vyznačena stokoruna číslicí. MarcBR 79. A potom, po mnoha dnech, byl pohřeb. Po několika probdělých nocích a dnech [...] Stenia dokončila práci. SimonOBT 31. LzPR 394. Neurčený časový úsek vyjadřuje také podstatné jméno čas se slovem označujícím množství, s nímž tvoří ustálené spojení. Po delší době se učitel vrátil. VenclR II 45. Po nějaké době se na druhé straně brány ozvaly kroky. KrėvRg 262. Po chvíli přišel k sobě, jako by se probudil ze spánku, a uvědomil si, že už nemá peníze. Lnkv. §.2.3. Konstrukce s předložkou po a genitivem, které vyjadřují děj a určený (a) nebo neurčený (b) časový úsek oddělující tento děj od předchozího okamžiku, jsou synonymní s konstrukcemi s předložkou za a genitivem (viz 11.), srov.: a) Splatil dluh za měsíc. Ant. Za rok pojedeme k tvým rodičům. BsRP 235. Vždyť maminka se vrátí teprve za týden. Ten za tři dny zemřel. Za půl hodiny se začnou scházet lidé. LzPK 41. Lt IV 481. LzPR VII 168. b) Vrátím se za chvilku. Pn. Za několik minut pustil tento předmět ze zobáku. IvanLP III 27. Můj vlak směrem na Tilžę–Klaipėdu odjíždí za několik hodin. SimonNTP 154. 9. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU prie 9.1. Předložka prie se ve starších písemných památkách užívala s časovým významem nejen s genitivem, ale také s dativem (E. Fraenkel 1929: 35; J. Palionis 1967: 184–185). V současné spisovné litevštině se tato předložka pojí vždy s genitivem (J. Būtenas 1930: 116–118; J. Kruopas 1953: 27; M. Čaikauskas 1963: 11–13; Lietuvių kalbos gramatika 1971: 604–605). Časové konstrukce s předložkou prie nejsou pro spisovný jazyk příliš charakteristické (J. Kruopas 1953: 27) a jsou lexikálně omezené. Vyjadřují děj a dobu jeho uskutečnění. 9.2. Výraznější časový význam mají ty konstrukce, jejichž závislou složku tvoří podstatná jména označující osoby, procesy, určité jevy a čas. Kronika byla psána za vilniuského biskupa Povila Alšėniškise. JučLM 185–186. Ale takhle mluvit za přítomnosti mladé dívky. Za přítomnosti služebné se i hrabě Marijonas a hostka zdrželi své předstírané soustrasti. SruogR III 231. VienR II 51. Zemřel za přítomnosti snachy. Při obědě obsluhovala a jídlo podávala jiná skupina duchů. U kávy přeletěl ranní noviny. Vstaň, rozhýbeš se při práci. U ohně vzpomínají na manželky. K večeru se zase začíná zatahovat. Skr. BalčGK 20. VencIGD₁ 175. Šts. MarukŽSG. Všt. Místo podstatných jmen se někdy s časovým významem užívají také zájmenné výrazy. Za jeho přítomnosti se i nám bude žít lépe. LKRŽ 93. Neodvážil se před nimi promluvit litevsky. LKŽ. 153 9.3. Značná část konstrukcí s předložkou prie, které mají jiné významy (například způsobu, podmínky, místa aj.), často ve větě získává také časové významové odstíny4. V nářečích se kromě výše uvedených užívají i jiné konstrukce s časovým významem, pro spisovný jazyk však nejsou charakteristické. Místo nich se užívají jiné časové konstrukce (srov. J. Kruopas 1953: 27). 10. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU tarp 10.1. Časové konstrukce s předložkou tarp a genitivem vyjadřují děj a jeho časové hranice. V současném spisovném jazyce nejsou příliš rozšířené. Hlavní větný člen tvoří slovesa obou vidů. Závislý člen mohou tvořit podstatná jména označující časové pojmy nebo procesy. 10.2. Konstrukce, o nichž je řeč, se s jedním podstatným jménem tvoří zřídka. V takovém případě má podstatné jméno vždy tvar genitivu plurálu. Mezi svátky jsme pořádně zapracovali. BalkS 204. Mezi sezeními se záření zvýšilo několikanásobně. T 1970 290. Konstrukce, jejichž závislý člen tvoří dvě podstatná jména spojená spojkou ir, někdy také bei., jsou častější. A ještě teď čekal, až přijde další sluha, někdy mezi jedenáctou a půl dvanáctou. BalčAŽ 11. Hnůj se na pole obvykle vozil mezi jarním setím a senosečí. MLTE II 565. Shořelo to mezi snídaní a obědem. BūtPM 132. Mezi Vánocemi a svátkem Tří králů jsou dvanáctidenní svátky. KG 401. 10.3. Podstatná jména označující jednotky časové míry mají v takových konstrukcích vždy strukturálně nezbytné přívlastky. V takovém případě se podstatné jméno nejčastěji (nikoli však vždy) vyslovuje pouze v druhé části závislého členu, která následuje po spojce, zatímco v první části je jen slovo plnící funkci přívlastku. V letech 400 až 800 došlo na území Litvy k novým velkým změnám. LI I 32. Mezi lety 15 000–14 000 př. n. l. a 8000 př. n. l. byla tři chladná a vlhká období. RimPLG 12. Mláďata pelichala […] mezi srpnem a říjnem. IvanLP II 126. Devět samic bylo uloveno mezi 25. XI. a 15. II. IvanLP II 68. Vždyť se to musí stát mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou v noci. SimonVK II 110. 11. KONSTRUKCE S PŘEDLOŽKOU za 11.1. Časové konstrukce s předložkou za a genitivem vyjadřují děj a časový úsek, který odděluje tento děj od předchozího času. Jsou syntaktickými antonymy odpovídajících konstrukcí s předložkou před a akuzativem a konstrukcí s předložkou před a genitivem, které vyjadřují děj a časový úsek oddělující tento děj od pozdějšího času. J. Jablonskis nahrazoval předložku už v těchto konstrukcích předložkou po jak v díle „Pády a předložky“, tak ve svých článcích (viz 1957: 667; 1959: 188, 231, 297). Důvody těchto oprav zřejmě nikde výslovně neformuloval, z jednotlivých poznámek je však patrné, že užívání předložky už v časovém významu považoval za nesprávné, cizí litevštině (1959: 187–188, 229). V litevštině však má předložka už tento význam odedávna. Její příklady se vyskytují v písemných památkách (viz A. Bezzenberger 1877: 246; E. Fraenkel 1929: 178). Jak ukazují materiály „Atlasu litevského jazyka“ a excerpční lístky akademického „Slovníku litevského jazyka“, časové konstrukce s předložkou už jsou živé v mnoha litevských 4 Šitokių konstrukcijų pavyzdžių yra M. Čaikausko straipsnyje (1963: 11 – 13), ypač c poskyryje. Straipsnio autorius jas skiria prie laiko reikšmės, bet taip pat pažymi, kad tokios konstrukcijos turi ir kitų reikšmių atspalvių. 154 nářečích5. Jsou známé také z lidové slovesnosti. Těchto konstrukcí je hojně v překladech akademika J. Balčikonise. Jejich užívání ve spisovném jazyce je nyní kodifikováno (viz B. Vosylité 1951: 31; J. Kruopas 1953: 28; Lietuvių kalbos gramatika 1971: 645 – 646; Dabartinės lietuvių kalbos žodynas 1972: 878). O přípustnosti časových konstrukcí s předložkou už a genitivem v současném spisovném jazyce tedy není pochyb. 11.2. Časový úsek vyjadřovaný závislým členem konstrukce s předložkou už, který odděluje děj od předchozího času, může být určitý (a) nebo neurčitý (b). a) Určitý časový úsek se vyjadřuje podstatnými jmény označujícími jednotky času, která se pojí s číslovkami základními nebo se vyskytují bez nich. Za měsíc se syn vrátí domů. Krsn. Za rok jim Bůh dá syna. Lt IV 98. Asi za půl roku ke mně přišla Tamuliova sestřenice. SimonNTP 389. Ať tvůj bratranec přijde za půl hodiny. BalčHP 259. Za týden začne i senoseč. Vnd. Vlak přijede za pět minut. Šk. Za dva dny už se kvas používá. KatkR 243. Za další dva týdny přišly další dojičky. LnkV. Teprve za dva týdny se vzpamatoval z válečných zážitků. PetkKMD 175. Za půl hodiny už o tom věděla celá kancelář. KrèvLŽ 183. Z mlýna se vždy vracejí za dva dny. Šd. b) Neurčitý časový úsek se vyjadřuje podstatnými jmény označujícími neurčitý časový úsek nebo podstatnými jmény označujícími jednotky času, která se pojí se slovy vyjadřujícími neurčité množství. Za okamžik zaduněl jediný výstřel (trš.). Za chvilku se na straně Kaunasu objevil kouř. Grl. Za několik minut se už šoural po přímořských písečných cestách směrem k Rize. VaižgR. II 62. Za kolik let to nikdo nebude vědět. Šd. Za několik dní přivezli recept německého lékaře z Joniškėliai. PetkKMD 620–621. 11.3. Všechny konstrukce s předložkou už a genitivem, které vyjadřují děj a určitý (a) nebo neurčitý (b) časový úsek oddělující tento děj od předchozího času, jsou synonymní s odpovídajícími konstrukcemi s předložkou po a genitivem (viz 8.2.). Jejich významy jsou zcela totožné, bez významových odstínů; pouze konstrukce s předložkou už jsou v současném spisovném jazyce o něco méně časté než konstrukce s předložkou po (viz P. Būtėnas 1930: 135; Lietuvių kalbos gramatika 1971: 646). Srov.: a) Přibližně po měsíci se vrátil do Bagdádu. BalčTVN₁ 146. Po roce odešel z armády a pracoval v redakcích různých novin. TysINR 5. Sikorského len po týdnu už určitě nenajdeme. AvyžISK 79. Po osmi dnech nás posadili do čistého vozu třetí třídy – a odvezli z Tilže. SruogR V 39. Vlak přijel až po půlhodině. Jnš. b) Motejus zmizel a po chvilce se vrátil. Myk-PutR VI 153. Petras odešel po několika minutách. VenclGD₁ 33. Po několika hodinách už byl ve městě. LankNR 101. Teprve po několika dnech se vrátil Pranas Strimas. VenclGD₁ 240. Další zkratky BsRR – Basanavičius J. Rinktiniai raštai. V., 1970. JučLM – Jučas M. Lietuvos metraščiai. V., 1968. LAB – Kulikauskas P., Kulikauskienė R., Tautavičius A. Lietuvos archeologijos bruožai. V., 1961. LastUD – Lastauskienė M. Upės dovana. K., 1946. MačAD – Mačiulis J. Augo diemedis. V., 1961. MarkPRL – Markevicius A. Plakatas restorano lange. V., 1967. MarukŽSG – Marukas S. Žaliakalny šluoja gatves. V., 1962. MastTZ – Mastaušas S. Taikomoji zoologija. K., 1947. 5 V některých nářečích se časové konstrukce tvoří s předložkou už a dativem (viz Z. Zinkevičius 1966: 429). V současném spisovném jazyce se takové konstrukce neužívají. 155 MG — Věda a život. Časopis družiny „Žūrijos“ Litevské SSR. MLTE — Malá litevská sovětská encyklopedie. T. I–III. V., 1966–1971. MonstP — Monstvila itė J. Plevely. V., 1967. RimPLG — Rimantienė R. První obyvatelé Litvy. V., 1972. SirGirŠV — Sirijos Gira V. A to je všechno. V., 1963. SlanŠA — Slančiauskas M. Pověsti a anekdoty severní Litvy. V., 1975. ŠRagSD₁ — Satirios Ragana. Na starém statku. V., 1969. TysINR — Tysliava J. V náručí Němenu. V., 1967. ŽiugždLKG — Žiugžda J. Gramatika litevského jazyka. D. II. Syntax. K., 1957. LITERATŪRA Bezzenberger A. Beiträge zur Geschichte der litauischen Sprache auf Grund litauischer Texte des XVI. und des XVII. Jahrhunderts. Göttingen, 1877. Būtėnas P. Lietuvių kalbos prielinksnių mokslas. K., 1930. Čaikauskas M. Veiksmažodiniai lietuvių kalbos žodžių junginiai su prielinksniu „iš“. – „Vilniaus valstybinio pedagoginio instituto mokslo darbai. Lietuvių kalba ir literatūra“, 1959, t. VIII, p. 31–48. Čaikauskas M. Veiksmažodiniai žodžių junginiai su prielinksniu „prie“ dabartinėje lietuvių kalboje. – „Kalbotyra“, 1963, t. IX, p. 5–15. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. II papildytas leidimas. V., 1972. Dauzat A. Grammaire raisonnée de la langue française. 3 éd. Lyon, 1947. Die deutsche Sprache. Bd. 2. Leipzig, 1970. Endzelīns J. Darbu izlase. I. Rīga, 1971. Fillmore Ch. J. The Case for Case. – In: Universals in Linguistic Theory. New York e. a., 1968, p. 1–88. Fraenkel E. Syntax der litauischen Postpositionen und Präpositionen. Heidelberg, 1929. Jablonskis J. Linksniai ir prielinksniai. – Kn.: Rinktiniai raštai. T. I. V., 1957, p. 551–672. Jablonskis J. Rinktiniai raštai. T. II. V., 1959. Jakobson R. Beitrag zur allgemeinen Kasuslehre. – In: Travaux du Cercle Linguistique de Prague. T. VI. Prag, 1936, p. 240–288. Kilius J. Dėl prielinksnio. – „Kalbotyra“, 1974, t. XXV(1), p. 43–52. Kruopas J. Laiko aplinkybės reiškimas lietuvių kalboje. – „Tarybinė mokykla“, 1953, Nr. 7, p. 21–30. Kuryłowicz J. Le problème du classement des cas. – Esquisses linguistiques. Wrocław–Kraków, 1960, p. 131–150. Lietuvių kalbos gramatika. T. I. Fonетika ir morfologija. V., 1965. Lietuvių kalbos gramatika. T. II. Morfologija. V., 1971. Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika. I. Fonētika un morfoloģija. Rīgā, 1959. Otrębski J. Gramatyka języka litewskiego. T. III. Nauka o formach. Warszawa, 1956. Palionis J. Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a. V., 1967. Ružė A. Apytikrio laiko konstrukcijos su prielinksniaiis. – „Kalbos kultūra“, 1971, sąs. 20, p. 10–13. Ružė A. Laiko konstrukcijos su prielinksniu pirmą (pirm). – „Kalbos kultūra“, 1972, sąs. 23, p. 41–46. Schleicher A. Handbuch der litauischen Sprache. Litauische Grammatik. Prag, 1856. Schmidt W. Grundfragen der deutschen Grammatik. Berlin, 1967. Szober S. Gramatyka języka polskiego. Wydanie siódme. Warszawa, 1966. Ulvy das K. Vienaskaitos kilmininko prieveiksmėjimas ir prieveiksmiai su formantais -(i)o, -(i)os, -ės dabartinėje lietuvių kalboje. – Kn.: Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida („Lietuvių kalbotyros klausimai“, t. VII). V., 1964, p. 11–46. Vosilytė B. Kada laiką nusakant vartoti prielinksnį po, kada už? – „Tarybinė mokykla“, 1951, Nr. 12, p. 31. Zinkevičius Z. Lietuvių dialektologija. V., 1966. Адмони В. Г. Синтаксис современного немецкого языка. Л., 1973. Виноградов В. В. Русский язык. Издание второе. М., 1972. Грамматика современного русского литературного языка. Отв. ред. Н. Ю. Шведова. М., 1970. Жирмунский В. М. О границах слова. – „Вопросы языкознания“, 1961, № 3, с. 3–21. Исаченко А. В. Грамматический строй русского языка в сопоставлении с словацким. Морфология. Ч. 1. Братислава, 1954. Мещанинов И. И. Члены предложения и части речи. М.–Л., 1945. Мустейкис К. Сопоставительная морфология русского и литовского языков. Вильнюс, 1972. Никитевич В. М. Грамматические категории в современном русском языке. М., 1963. Пешковский А. М. Русский синтаксис в научном освещении. Издание седьмое. М., 1956. Репина Т. А. О противопоставлении „падеж–предлог“ в современном румынском языке. – „Научные доклады высшей школы. Филологические науки“, 1968, № 5, с. 91–99. 156 Смирницкий А. И. Синтаксис английского языка. М., 1957. Сучасна українська літературна мова. Морфологія. Київ. 1969. Фортунатов Ф. Ф. Сравнительное языкознание. – В кн.: Избранные труды. Т. 1. М., 1956, с. 23–97. Царева Г. В. Свободные словосочетания с предлогом. – „Вестник московского университета. Филология“, 1969, № 2, с. 31–41. Черкасова Е. Т. Переход полнозначных слов в предлоги. М., 1967. Шахматов А. А. Очерк современного русского литературного языка. М., 1941. Щерба Л. В. О частях речи в русском языке. – В кн.: Языковая система и речевая деятельность. Л., 1974, с. 77–100. Ярцева В. Н. Предложение и словосочетание. – В кн.: Вопросы грамматического строя М., 1955, с. 436–451. А. РУЖЕ ВРЕМЕННЫЕ ПРЕДЛОЖНЫЕ КОНСТРУКЦИИ С РОДИТЕЛЬНЫМ ПАДЕЖОМ В СОВРЕМЕННОМ ЛИТОВСКОМ ЛИТЕРАТУРНОМ ЯЗЫКЕ Резюме В статье анализируются временные конструкции1, в роли основного компонента которых выступает глагол, в роли зависимого компонента — родительный падеж имени существительного или местоимения с предлогами, а в некоторых случаях и имени числительного с предлогами. Освещается роль предлогов в структуре конструкции, лексический состав описываемых конструкций, их продуктивность, тенденции употребления, выявлены их значения и синтаксические синонимы. В роли зависимого компонента изучаемых конструкций выступают имена существительные, обозначающие время, процессы, а иногда и конкретные объекты, как с обязательными определениями, так и без них. Самыми продуктивными и наиболее часто употребляемыми являются конструкции с предлогами iki, lig(i), nuo, ро и už. Конструкции с предлогами iki, lig(i) выражают: 1) действие и его конечный предел во времени (kūlį iki nakties „молотят до ночи“, ėjo ligi pietų „шел до обеда“), 2) действие и его приблизительную продолжительность (perį lig(i) (iki) dviejų savaičių „высиживает около двух недель“). Конструкции с предлогами iki, lig(i), выражающие действие и его приблизительную продолжительность, синонимичны аналогичным конструкциям с предлогами apie (с винительным падежом), arti, netoli (perį apie dvi savaites, perį arti (netoli) dviejų savaičių „высиживает около двух недель“). Конструкции с предлогом nuo чаще всего выражают действие и его начальный предел во времени (dirba nuo jaunystės „работает с юности“). Этим конструкциям синонимичны конструкции с предлогом iš (dirba iš jaunystės „работает с юности“), но последние довольно ограничены лексически. Изредка встречаются конструкции с предлогом nuo, которые выражают действие и момент его совершения (nuo ryto susirgo „утром заболел“). В этом случае они синонимичны аналогичным конструкциям с предлогом iš, а также конструкциям с винительным или с местным падежом (iš ryto susirgo, rytą susirgo, ryte susirgo „утром заболел“). Конструкции с предлогом ро выражают: 1) действие и время, по истечении которого это действие реализуется (ро rusyčių pradėjo kasti „после завтрака начали копать“, ро susirinkimo susipyko „после собрания поссорились“), или 2) действие и количество времени, которое отделяет это действие от предшествующего времени (ро mėnesio grįžo „через месяц возвратился“). Конструкции с предлогом ро, выражающие действие и количество времени, отделяющее это действие от предшествующего времени, всегда синонимичны аналогичным конструкциям с предлогом už (už mėnesio grįžo „через месяц возвратился“), но последние в литературном языке встречаются реже, чем конструкции с предлогом ро. Конструкции с предлогами nuo – iki (nuo ryto iki vakaro verkia „с утра до вечера плачет“), nuo – lig(i) (nuo pietų lig(i) vakarienės ilsisi „с обеда до ужина отдыхает“), а также с tarp (ateik tarp dešimtos ir dvyliktos valandos „приходи между десятью и двенадцатью часами“) выражают действие и пределы во времени, между которыми это действие реализуется. Конструкции с предлогами gale, pabaigoj(e), pradžioj(e), pusėj(e), pusiau, vidury, viduryj(e) выражают действие и его период (miega vidury dienos „спят в середине дня“) или момент его совершения (pradžioj metų mirė „в начале года скончался“, gale vasaros atšilo „в конце лета потеплело“). Временные конструкции с предлогами be, iš ро и prie в современном литературном языке непродуктивны, встречаются довольно редко. 1 Временными конструкциями или конструкциями здесь называются словосочетания выражающие временные отношения. 157 A. RŪŽĖ TEMPORAL CONSTRUCTIONS WITH GENITIVE AND PREPOSITIONS IN MODERN STANDARD LITHUANIAN Summary The paper discusses temporal constructions the principal component of which is a verb and the subordinate component is a noun, pronoun and in special cases a numeral in the genitive case with prepositions. The role of prepositions in the constructions, their different meanings, lexical structure, the productivity, the usage and their syntactical synonyms are also considered in the paper. The subordinate component of the constructions in question is expressed by nouns denoting time, processes and in certain cases objects with or without attributes. The most productive and frequently used are temporal constructions with the prepositions iki, lig(i), nuo, po and už. Constructions with the prepositions iki, lig(i) express 1) action and its time limit (kulia iki nakties “he threshes till the night“, ėjo lig(i) pietų “he was walking till the afternoon“); 2) action and its approximate continuation (per(i) lig(i) (iki) dviejų savaičių “they hatch about two weeks“). Constructions with the prepositions iki, lig(i) expressing action and its approximate continuation are synonymous to the corresponding constructions with the prepositions apie, arti, netoli (per(i) apie dvi savaitės, peri arti (netoli) dviejų savaičių “they hatch about two weeks“). Constructions with the preposition nuo mostly express action and its initial limit (dirba nuo jaunystės “they work from youth“). These constructions are synonymous to the constructions with the preposition iš (dirba iš jaunystės “they work from youth“) which are rather limited lexically. Constructions with the preposition nuo rarely express action and the moment it took place (nuo ryto susirgo “he fell ill in the morning“). In this case they are synonymous to the corresponding constructions with the preposition iš, accusative or locative (iš ryto susirgo, rytą susirgo, rytè susirgo “he fell ill in the morning“). Constructions with the preposition po express 1) action and the time after the expiration of which the action is realized (po pusryčių pradėjo kasti “they began digging after breakfast“, po susirinkimo susipyko “they quarrelled after the meeting“) or 2) action and the period separating it from the previous time (po mėnesio grįžo “he returned after a month“). Constructions with the preposition po expressing action and the period separating it from the previous time are always synonymous to the constructions with the preposition už which are not so frequently used in standard Lithuanian (už mėnesio grįžo “he returned after a month“). Constructions with the prepositions nuo – iki (nuo ryto iki vakaro verkia “she cries from morning till night“), nuo – lig(i) (nuo pietų lig(i) vakarinės ilsisi “she rests from dinner till supper“) and with tarp (ateik tarp dešimtos ir dvyliktos valandos “come between ten and twelve“) express action and time limits within which it is realized. Constructions with prepositions gale, pabaigoj(e), pradžioj(e), pusėj(e), pusiau, vidury, viduryj(e) express action and its period (miega vidury dienos “she sleeps in the middle of the day“) or the moment it took place (pradžioj metų mirė “she died at the beginning of the year“, gale vasaros atšilo “it got warmer at the end of the summer“). Temporal constructions with the prepositions be, iš po and prie are not productive and are very rarely used in modern standard Lithuanian.