Dėl socialinio termino „rykūnia“ formos

LIETUVIŲ KALBOS SPECIALIOJI LEKSIKA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXII (1983) J. KARACIEJUS O FORMĚ SOCIÁLNÍHO TERMÍNU RYKŪNIA Ve starých úředních písemnostech Litvy, psaných v jiných jazycích (běloruštině, polštině, zčásti latině), se vyskytuje nemálo litevských slov1, jejichž pravopis se značně různí. Proto není vždy snadné ze zápisů nalezených v těchto písemnostech rekonstruovat skutečnou podobu litevského slova. Některá litevská slova, která se v těchto písemnostech objevují, jsou navíc natolik zkomolena, že na první pohled není snadné ani uvěřit jejich litevskému původu. Lze se o tom snadno přesvědčit nahlédnutím do knihy K. Jablonského „Lietuviški žodžiai senosios Lietuvos raštinių kalboje“ (K., 1941). Např.: berel = bėralas se v dokumentech píše: берела, берала, барела, берла, барла, бярла, бэрла; biero-ta, berta (s. 2–4); jevja = jauja: еѳ’я, яѳ’я, еѳля, еѳя, явя, е’ѳя, евѳя, еѳня, ягви (nom. dual.); iowia, iawia, jewia, iewia, iownia, jawia, jawgia, iawgia, jowia, jewnia, jownia (s. 78–84). Proto při snaze určit co nejautentičtější podobu litevského slova vyskytujícího se v těchto písemnostech (zejména pokud již přešlo do pasivní slovní zásoby a v živém jazyce se neužívá) často vzniká značná obtíž, protože lze „rekonstruovat“ nikoli jednu, ale několik podob. Jedním takovým slovem, poměrně častým v nelitevských písemnostech, ale v litevských písemnostech, zdá se, doloženým pouze v Bibli J. Bretkūna (s pozměněným významem) a ve slovníku K. Širvyda, avšak v živém jazyce již dávno neužívaným, jehož litevská podoba dosud není jasná, je sociální termín rykūnia. Jeho pravopis se ve starých dokumentech psaných jinými jazyky značně různí a forma nominativu singuláru uvedená ve slovníku K. Širvyda rikunia(56)2 rovněž vyvolává pochybnosti. K. Jablonskis, který shromažďoval a zkoumal litevská slova ze starých úředních písemností psaných nelitevsky, rekonstruuje ve zmíněné knize singulárovou podobu jako rykūnė3. Tato podoba sociálního termínu se z knihy K. Jablonského dostala také do prací dalších historiků4. Na základě čeho K. Jablonskis považoval tuto podobu za nejautentičtější, je těžké přesně 1 K. Jablonskis uvádí, že se mu ve starých dokumentech psaných nelitevsky podařilo nalézt 218 obecných „základních litevských slov a spolu s odvozenými <…> jich je asi 320“. — Viz: Jablonskis K. Lietuviški žodžiai Lietuvos Didžiosios Kunigaikštystės oficialiųjų raštų kalboje ir jų reikšmė Lietuvos kultūros ir visuomenės istorijai. — In: Jablonskis K. Lietuvių kultūra ir jos veikėjai. V., 1973, s. 273. 2 Zde i dále označují čísla za příklady převzatými ze slovníku K. Širvyda stránky třetího vydání tohoto slovníku. Bylo použito jeho fotografického vydání. — In: Pirmasis lietuvių kalbos žodynas. V., 1979. 3 Jablonskis K. Lietuviški žodžiai senosios Lietuvos raštinių kalboje. — K., 1941, d. 1, p. 195. 4 Plg.: Būtenas D. Rykūnė. — Kn.: Iš lietuvių kultūros istorijos. V., 1958, t. 1, p. 243–247; Jurginis J. Lietuvos valstiečių istorija. — V., 1978, p. 33. 124 říci. Nejspolehlivější názor na tuto otázku před nedávnem formuloval K. Pakalka5, který jako první zpochybnil správnost rekonstrukce tohoto slova. Podle K. Pakalky není nominativ singuláru tohoto slova rykūnė, nýbrž rykūnia nebo rykūnija6. Stále však není zcela jasné, které z těchto podob dát přednost, protože, jak již bylo řečeno, podobu rikunia uvedenou ve slovníku K. Širvyda lze ve skutečnosti rekonstruovat pouze jako rykūnia nebo rykūnija, a v žádném případě ne jako rykūnė. A zde je důvod. Ve třetím vydání slovníku K. Širvyda se zakončení substantiv na -ė píše nejčastěji jako -e (≈ 760x), méně často jako -ie (≈42x); existuje pouze jeden příklad, v němž se v nominativu singuláru na jednom místě píše -ia a na jiném -e, ačkoli lze vzhledem k polským a latinským slovům i litevským ekvivalentům předpokládat, že je to záměrné, např.: Obecnść | Praesentia. Buvtis | bumena, bukla, s. 229; potomność | potomny czas | Posteritas. potom, bumene, s. 336. Proto se samo nabízí závěr, že K. Širvydas ve svém slovníku zcela zřetelně rozlišoval kmen -ė- od kmene -i̯a-. Je pravda, že v tomto vydání slovníku K. Širvyda je poměrně mnoho substantiv zakončených na -ia. Tato koncovka se užívá ve dvou případech: někdy se píše místo -i̯a (≈15x), jindy místo -ia (≈26x)7. Avšak -ia = -i̯a je bezpochyby třeba číst v těchto slovech: abacia 266, adweria 314, ceremonia 236, herežia 91, kanceliar-i-a 94, kanoni-a 95, matmažia 162, materia 124, 411, mumia 182, padwarui 73 (ačkoli ve starých písemnostech existuje také padvarė), panonia 374, piwania 297, plebonia 285, stacia 420, suplikácia 427, Szalawia 432. Z citovaných příkladů lze snadno postřehnout, že jde převážně o slova slovanského původu nebo o slova z jiných jazyků, která do litevštiny přešla přes slovanské jazyky8. Vedle těchto příkladů se ve slovníku K. Širvyda -ia zapisuje u podstatných jmen ženského rodu kmene -i̯a-: bumenia 229, įbmonia 391, miebkieria 427, minia 36, nuomonia 14, 52, 381, ratušia 374, sumania 353, wiešnia 73, wišnia 481, žinia 2 atd. Zdá se, že za K. Širvyda byl kmen -i̯a- rozšířenější než dnes. Od té doby část slov tohoto kmene v nářečích z fonetických a morfologických důvodů přešla ke kmeni -ė-, neboť vzájemné působení obou těchto kmenů lze pozorovat i dnes9. Z toho plyne, že při snaze určit nejautentičtější podobu tohoto sociálního termínu je třeba hledat jiné prameny. V několikrát zmíněné knize K. Jablonského je uvedeno značné množství úryvků ze starých dokumentů, v nichž se užívá rykūnia. Tento sociální termín se v nich však v různých pádech z morfologického hlediska zřejmě více přizpůsobuje jazyku dokumentu, a proto není zcela spolehlivým pramenem pro rekonstrukci jeho nejautentičtější podoby. Například v dokumentech psaných na území Vilniuského vojvodství a okresu Ukmergė nacházíme tyto jeho podoby: 5 Pakalka K. Iš lietuvių kalbos žodžių istorijos (rykūnija, rykūnia ir rykūnė). — Kalbos kultūra. 1974, sešit 27, s. 68. 6 Pakalka K. Min. str., s. 68—69. Srov. také: Lietuvių kalbos žodynas. V., 1978, sv. II, s. 518. 7 Zde se nezapočítávají takové příklady, v nichž se -ia píše po e, o (gieradeia 29, nutripintoia 53) a po č, dž (giločia 4, nevedžia 14). 8 Skardžius P. Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen. — K., 1931, s. 25, 49, 95, 126, 136, 150, 170, 205, 210. 9 Plačiau žr.: Zinkevičius Z. Lietuvių dialektologija. — V., 1966, p. 223—226. 125 rykūn'ja, rykūn'ja, rykūni, rykūn'jo, rykuni, rykuniey, rykunia; rykūnio, rykū- nia, rykūnini, rykūnia, rykūnia, rykunia, rykuniey, rykunij10. Je pravda, že tento sociální termín se občas vyskytuje v litevských přísahách ze 17. století. Avšak i v nich se slovo zapisuje různě, např.: Asz Palanya Adamaycia, rykunya pono Iono Purtikos prysiekiu, Upytė (1642)11; Asz Ona Jurgaitia Rykunnia12 Pona Albrychta Pousleyska prysiekiu, Upytė (1651). Tyto přísahy jsou však, jak lze soudit z jejich autentičtějších vydání, zaznamenány lidmi, kteří zřejmě příliš dobře neovládali litevštinu, neboť někdy slévají dvě samostatná slova v jedno13. Zdá se, že nejautentičtější podobu tohoto sociálního termínu lze rekonstruovat na základě litevských jazykových faktů. Patrně všichni lingvisté uznávají, že nomen agentis rykūnia je etymologicky spojitelné se slovesem rykauti „vládnout, spravovat, hospodařit, řídit“, které se často vyskytuje ve starých písemných památkách. Z hlediska tvoření tedy nejde o příliš starý archaismus, neboť lze snadno vyčlenit kořen ryk- a příponu -ūn- (srov. bėgūnas, tekūnas). Proto lze na základě podoby rikunią, kterou uvádí K. Širvydas, a s ohledem na to, že slova se základem -iā- a slova se základem -ė- se v nářečích často vzájemně zaměňují14, usuzovat, že nejautentičtější podobou tohoto sociálního termínu je rykūnia (srov. viešnia). Takto lze snadno vysvětlit, proč J. Bretkūnas občas užíval stejné slovo rykūne ve významu „souložnice, Keibsweib“. Nesmíme zapomínat, že v litevštině máme několik podstatných jmen nomina agentis fem. s příponou -ija: gabija aj., nomina agentis neutr. beprotija „blázen, hlupák“ (LKŽ I² 758), meldija „žadatel, ten, kdo prosí“ (LKŽ VII 1028), a nomina agentis masc. medijas, prekejas aj. Z hlediska tvoření se však všechna od rykūnios velmi liší – nomina agentis ženského, středního i mužského rodu se tvoří připojením přípony -ija přímo ke kořeni, nikoli k odvozenému základu. Z uvedených nomina agentis fem. et neutr. je bezpochyby nejstarší gabija15, zatímco beprotija a meldija jsou zřejmě poměrně nová tvoření, neboť podle P. Skardžia „se přípona -ija u nomina agentis obecně neužívá“16. Toto tvrzení částečně potvrzuje i akademický „Slovník litevského jazyka“, v němž u těchto slov najdeme pouze dvě zkratky — J, Sb, tj. obě jsou doložena jen ve slovníku J. Jušky; meldija je navíc zaznamenáno také v okolí Subačiausu, ačkoli P. Skardžius znal obě slova pouze ze slovníku J. Jušky17. 10 Jablonskis K. Min. veik., d. 1, p. 195, 196, 197, 199, 200, 201. 11 Tamže, s. 329. 12 J. Gerulis při druhém zveřejnění této přísahy v roce 1927 uvádí, že v originále je napsána podoba rykūnica, kterou její první vydavatel J. Spruogis „četl jako Rykunia; zdá se to správnější“. — Viz Gerulis J. Senieji lietuvių skaitymai. — K., 1927, s. 243, pozn. 1. — Tuto opravu J. Spruogise přijal i K. Jablonskis, aniž se o ní zmínil. — Viz: Jablonskis K. Min. veik., s. 203. 13 Srov.: Gerulis J. Min. veik., s. 243. 14 Zinkevičius Z. Lietuvių dialektologija. — V., 1966, s. 223—226. 15 Fraenkel E. Litauisches etymologisches Wörterbuch. — Heidelberg — Göttingen, 1962, Bd. 1, p. 126—127. 16 Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba. — V., 1943, p. 83. 17 Tamže. 126 * Samotné tvoření tohoto slova i další jazykové údaje tedy ukazují, že nejautentičtější podobou tohoto sociálního termínu je patrně rykūnia, nikoli rykūnija. Rykūnija, pokud se vůbec v litevštině užívalo, patrně neoznačovalo samotnou rykūniai, nýbrž mělo nějaký jiný význam (srov. seniūnija, perkūnija, gyvūnija). Proto je třeba užívat rykūnija jako nomen agenti fem. velmi, velmi opatrně, neboť se zdá, že litevština nemá ani jedno podstatné jméno typu nomina agentis vytvořené tímto způsobem. Analýza pravopisu podstatných jmen s kmeny na -ė- a -ią- ve slovníku K. Sirvydase navíc ukazuje, že ani spisy K. Sirvydase, ani další litevské jazykové doklady neposkytují žádný důvod k tomu, aby byl zápis rykunia rekonstruován jako rykūniją. Uvedené doklady ukazují, že nejautentičtější podobou tohoto sociálního termínu je rykūnia, nikoli rykūnė. O PODOBĚ SOCIÁLNÍHO TERMÍNU RYKŪNIA Resumé V úředních dokumentech Litevského velkoknížectví ze 16.–17. století, psaných bělorusky, polsky a částečně latinsky, se vyskytuje mnoho litevských slov, z nichž většina jsou zpravidla různé sociální termíny označující specifické rysy politického a hospodářského života státu, které se již dávno staly historismy. Pravopis litevských slov v těchto dokumentech, zejména jejich morfologických tvarů, je velmi rozmanitý a vzniká dojem, že závisí na jazyce dokumentu. Proto není zdaleka vždy jasné, jaký morfologický tvar se za tak rozmanitým pravopisem skrývá, zvláště pokud se dané slovo nevyskytuje v tehdejších litevských písemných památkách. Jedním z takových sociálních termínů litevštiny, jehož morfologický tvar dosud není zcela jasný, je rykūnia „žena odpovědná za hospodářství“. V úředních dokumentech té doby se vyskytují tyto podoby tohoto slova: rykūč’a, rykūnьa, rykūnia, rykūnio, rykūnio, rykūnii; rykūnia, rykūniey, rykūny, rykūnij aj. Kromě toho ve slovníku K. Širvydase nacházíme rikunia (nominativ jednotného čísla). Významný znalec a badatel starých archivů, historik K. Jablonskis, rekonstruoval nominativ jednotného čísla jako rykūnė, tedy se domníval, že slovo mělo kmen na -ė-. Tato podoba litevského sociálního termínu se užívá i v historických pracích. O správnosti této rekonstrukce jako první zapochyboval K. Pakalka. Podle jeho názoru lze tento starý sociální termín rekonstruovat pouze takto: rykūnia nebo rykūnija, rozhodně však ne rykūnė. Není však zcela jasné, které z těchto dvou podob dát přednost. Autor se v článku s odkazem na statistickou analýzu pravopisu ve slovníku K. Širvydase a na slovotvorné modely litevštiny pokouší dokázat, že původní podoba tohoto slova je rykūnia a že tento termín měl v 16.–17. století kmen na -ā-. 127