Sudurtiniai vertiniai būdvardžiai lietuvių politechnikos terminijoje

LIETUVIŲ KALBOS SPECIALIOJI LEKSIKA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXII (1983) A. KAULAKIENĖ SLOŽENÁ PŘEKLADOVÁ ADJEKTIVA V LITEVSKÉ POLYTECHNICKÉ TERMINOLOGII 1. Úvodní poznámky 1.1. Terminologie každé vědní oblasti má nominačně-definiční základ, který tvoří tyto slovní druhy: podstatné jméno, přídavné jméno, příslovce, sloveso¹. Užití uvedených slovních druhů jako termínů však není stejné. Podstatné jméno je bezpochyby hlavním prostředkem vyjadřování terminologizovaných pojmů. Názory na přídavné jméno jako člena terminologického systému se různí. Často se soudí, že přídavné jméno plní terminologickou funkci pouze tehdy, když je složkou víceslovného termínu. Takové přídavné jméno se spolu s určovanou složkou (podstatným jménem) dostává do slovníků a užívá se jako termín. Ne každé přídavné jméno, které je složkou víceslovného termínu, však lze považovat za termín. O. Achmanovová proto zcela oprávněně tvrdí, že za termíny nelze považovat taková přídavná jména, jejichž sémantická struktura se zcela shoduje se sémantickou strukturou základního slova². V. Danilenko pojetí přídavného jména jako termínu dále rozvíjí. Podle jejího názoru lze přídavné jméno ve slovním spojení považovat za termín pouze tehdy, jsou-li obě složky víceslovného termínu volně spojitelné, např.: virtuální (částice) a částice (virtuální, elementární) apod. Jestliže je zvláštní pojem označen slovním spojením, které se vyznačuje ustáleností, obrazností a celistvostí, pak jeho samostatnou složku – přídavné jméno – nelze považovat za termín, např.: bílé čáry3. Nelze tedy tvrdit, že adjektivní složka víceslovného termínu je ve všech případech považována za termín. Na druhou stranu se víceslovné termíny tvořené přídavným a podstatným jménem užívají nejen ve slovnících termínů určité vědní oblasti, ale také v odborné literatuře, v níž se vyskytují i jednotlivá přídavná jména plnící rovněž terminologickou funkci. V odborné literatuře (v různých podžánrech odborného stylu) proto nelze terminologii oddělit od kontextu. Právě v něm, řečeno slovy V. Danilenkové, vznikají nové termíny, získávají motivaci a právo fungovat⁴. Přídavné jméno se tedy může užívat jak jako nominační jednotka terminologie, tak jako součást termínu. Jako součásti termínů vystupují domácí (sekundární || zpětná || podélná vlna; otevřený || samovolný || složitý oblouk), přejatá (centrální || elektrostatické || kvazistacionární || magnetické pole; amorfní || chemická || disperzní || integrální struktura) i překladová (vlnovodný transformátor) přídavná jména. 1 Даниленко В. П. Лексико-семантические и грамматические особенности слов-«терминов». — В кн.: Исследования по русской терминологии. М., 1971, с. 9. 2 Ахманова О. С. Словарь лингвистических терминов. — М., 1966, с. 12. 3 Žr. Даниленко В. П. Min. veik., p. 46. 4 Даниленко В. П. Терминологизация разных частей речи (термины-глаголы). — В кн.: Проблемы языка науки и техники. М., 1970, с. 41. 17 Sudurtiniai vertiniai būdvardžiai Složená litevská jednoslovná Slovník celkem složených litevských jednoslovných termínů (přídavných jmen) vlastních litevských termínů (bez ekvivalentů v jiných jazycích) počet % FTŽ 262 160 61 PolŽ 458 307 67 STŽ 253 148 58,3 FTŽ, PolŽ, STŽ 973 615 63 Zvláště mnoho kalkovaných přídavných jmen vzniká v posledních letech. To je zcela přirozené, protože rychlý rozvoj vědy a techniky, ekonomiky a vědeckých informací vytváří mnoho nových pojmů či reálií, které je třeba pojmenovat. Tyto pojmy či reálie se pojmenovávají předponovými (paskiltė [operace]), příponovými (ribotuvinė lampa), předponově-příponovými (prieššrovinė [sušicí]) a složenými (daugiagretis [motor]) kalkovanými přídavnými jmény. Velmi často plní v litevské polytechnické terminologii funkci prvků termínů složená kalkovaná přídavná jména. Jejich četnost zřejmě určují tyto příčiny. Za prvé, spojování slov je jedním z nejvhodnějších způsobů, jak vyjádřit nové, někdy velmi složité pojmy. Za druhé, spojování slov bývá také nejproduktivnějším slovotvorným způsobem v jazyce, z něhož se kalky překládají (tj. ve zdrojovém jazyce). Zdrojem složených kalkovaných přídavných jmen je například nejčastěji ruština, v níž je spojování slov jedním z nejproduktivnějších způsobů tvoření slov. V tomto případě však lze zdroj chápat třemi způsoby. Za prvé je při tvoření kalků často třeba považovat ruštinu pouze za zprostředkující jazyk, protože ruský zdroj je někdy sám kalkou, např.: rus. полупроводниковый ← angl. semiconductor || franc. semiconducteur apod. Za druhé má ruský zdroj poměrně často protějšky obdobné struktury a sémantiky v jiných jazycích, např.: pusbangis [zářič] ← rus. полуволновой || angl. half-wave || něm. Halbwellenstrahler, aukštadažnis [dioda] ← rus. высокочастотный || angl. high frequency || něm. Hochfrequenzdiode apod. Za třetí nemá ruský zdroj v jiných jazycích vůbec protějšky obdobné struktury a sémantiky, např.: garusrovis [přístroj] ← rus. пароструйный; smėliasrovis [přístroj] ← rus. пескоструйный apod. Přímá kalkovaná přídavná jména přeložená z angličtiny, francouzštiny či latiny se v polytechnické terminologii téměř nevyskytují. 1.2. Cílem tohoto článku je prozkoumat složená kalkovaná přídavná jména užívaná v litevské polytechnické terminologii, jejich vztah ke zdroji a určit 18 lietuvių politechnikos terminų žodynuose Tabulka 1 počet termínů a druhy kalk polokalk (s protějšky v jiných jazycích) kalk z ruštiny (bez protějšků v jiných jazycích) kalk z ruštiny (s protějšky v jiných jazycích) počet % počet % počet % 77 29,5 4 1,5 21 8 101 22 20 4,4 30 6,6 83 33 3 1,2 19 7,5 261 27 27 2,8 70 7,2 nejrozšířenější pracovní modely těchto kalk, uvést tendence k správnému i spornému užívání takových kalk. Zkoumaná složená kalkovaná přídavná jména byla vybrána z litevských slovníků polytechnických, výpočetních a fyzikálních termínů5. Článek se zabývá pouze složenými přídavnými jmény, jejichž obě složky jsou litevské. Nezkoumají se složená přídavná jména, jejichž první složka je mezinárodní a druhá litevská, např.: magnetovaržinis [násobič], srov. angl. magnetoresistor [multiplier], radiodažnuminis, srov. rus. радиочастотный || angl. radiofrequency, nebo jejichž první složka je litevská a druhá mezinárodní, např.: aukštatemperatūris, -ė, srov. rus. высокотемпературный || angl. high temperature; daugiaperiodis, -ė, srov. rus. многопериодический || angl. multi-periodic apod. Taková složená přídavná jména nelze považovat za složené kalky, neboť jedna jejich složka se překládá a druhá se přejímá. Patří do skupiny polokalk, a proto se v tomto článku nerozebírají. Obvykle se u složených kalkovaných přídavných jmen překládají obě složky. To znamená, že forma těchto přídavných jmen je vlastní, pouze je přenesena motivace zdroje. Z hlediska původu proto složená kalkovaná přídavná jména náležejí ke skupině pracovních kalk, která je nejpočetnější jak v terminologii, tak obecně v lexikologii6. Například pracovní kalky tvoří ve zmíněných slovnících přibližně 70% všech uvedených kalk. Větší část tohoto procenta představují složené kalky (podstatná a přídavná jména). Jejich zastoupení je následující: složené kalkované podstatné názvy — 22%, složená kalkovaná přídavná jména — 18,2%. Podíl posledně uvedených ve zmíněných slovnících… 5 Viz seznam zkratek. 6 Flekenštejn K. Kalky podle německého modelu v současném ruském spisovném jazyce: Autoreferát kandidátské disertace. — M., 1963, s. 21; Matvejev A. Ja. Latinské lexikální kalky v němčině: Autoreferát kandidátské disertace. — Lvov, 1966, s. 16—17; Sorokin Ju. S. Vývoj slovní zásoby ruského spisovného jazyka, 30.–90. léta XIX. století. — M.—L., — 1965, s. 167. 19 dynuose nėra vienodas. „Rusų–lietuvių kalbų politechniniame žodyne“ (V., 1959) sudurtinių vertinių būdvardžių vartojama 17%, „Rusų–lietuvių–anglų kalbų skaičiavimo technikos terminų žodyne“ (V., 1971) šių vertinių esama 17,2%, „Fizikos terminų žodyne“ (V., 1979) apie 20% visų darbybinių vertinių. Sudurtinių vertinių būdvardžių skaičius lietuviškuose politechnikos ir fizikos terminų žodynuose matyti 1 lentelėje. 2. Analýza složených kalkovaných adjektiv 2.1. Složená adjektiva vznikají ze dvou syntakticky a významově vzájemně propojených slov. Obvykle mají formální gramatické prvky jednoho slova a lexikální význam, který zřetelně závisí na obou částech. Struktura a sémantika takových adjektiv proto do značné míry závisí na tom, z jakých slovních druhů jsou jejich části utvořeny. Složená kalkovaná adjektiva je tedy nejvhodnější klasifikovat podle toho, z jakých slovních druhů jejich části vznikly a jaký je jejich vztah k částem výchozího výrazu. Složená kalkovaná adjektiva užívaná v litevské polytechnické terminologii jsou z hlediska tvoření čistě kořenová, tj. jejich kmeny se shodují s kořeny. Takové kalky se obvykle tvoří ze dvou kořenů a koncovky. Složená kalkovaná adjektiva mohou být podle vztahu k výchozímu výrazu adekvátní nebo neadekvátní. Adekvátnost či neadekvátnost těchto kalků je dána nejen slovními druhy, ale také odlišnou slovotvornou strukturou kalku a výchozího výrazu. Například slovní druhy, z nichž se složená kalkovaná adjektiva skládají, jsou většinou totožné se slovními druhy tvořícími výchozí výraz, nelze však mezi jejich slovotvornými strukturami klást rovnítko, protože nejsou stejné. Podle schématu složených slov L. Vialkinové9 by slovotvorné struktury kalku a výchozího výrazu vypadaly takto: slovotvorná struktura kalku [R₁ + R₂] + n ≠ slovotvorné struktuře výchozího výrazu [R₁ + (R₂ + S)] + n₁, kde R₁ a R₂ jsou kořenové morfémy, S je přípona, n je koncovka složeného kalku, n₁ je koncovka složeného výchozího výrazu. V polytechnické terminologii se vyskytují dva typy složených kalkovaných adjektiv: kalky s druhou jmennou částí a kalky s druhou slovesnou částí. 2.2. Druhou částí kalků s druhou jmennou částí bývá nejčastěji podstatné jméno. V polytechnické terminologii se užívá jen několik kalků, jejichž druhou částí je přídavné jméno, např.: orasausis, -ė PolŽ 51, srov. rus. воздухосухой || angl. air-dried; oradrėgnis, -ė PolŽ 200, srov. rus. мокровоздушный a podobně, proto se jim zde samostatně nevěnujeme. 7 Gramatika litevského jazyka. – V., 1965, sv. 1, s. 591. 8 Podrobněji o adekvátních a neadekvátních kalcích viz Kaulakienė A. Složené kalky v litevské polytechnické terminologii. – Práce Akademie věd Litevské TSR. Řada A, 1981. Sv. 1(74), s. 73–82. 9 Вялкина Л. В. Сложные слова в древнерусском языке в их отношении к языку греческого оригинала. – В кн.: Исследования по исторической лексикологии древнерусского языка. М., 1964, с. 96. 20 První část složených kalkovaných adjektiv s podstatným jménem jako druhou částí užívaných v polytechnické terminologii může být adjektivní, jmenná, číslovková, adverbiální nebo zájmenná. Složené kalky s druhou jmennou částí tedy mají tyto slovotvorné struktury: přídavné jméno + podstatné jméno (B + D), podstatné jméno + podstatné jméno (D + D), číslovka + podstatné jméno (S + D), příslovce + podstatné jméno (P + D) a zájmeno + podstatné jméno (Į + D). V polytechnické terminologii se nejčastěji užívají kalky se slovotvornými strukturami (B + D), (P + D) a (S + D). Složená kalkovaná adjektiva se strukturami (D + D) a (Į + D) jsou méně častá. Obecně jsou složená adjektiva se slovotvornou strukturou (B + D) v litevštině poměrně produktivní. Obvykle mají takzvaný posesivní význam, označují rozlišovací vlastnost pojmenovávané věci a vyjadřují, čím je tato věc zvláštní. Kromě tohoto významu mají složená adjektiva s uvedenou slovotvornou strukturou i další významy10. Kalkovaná adjektiva s touto slovotvornou strukturou se však od obdobných složených adjektiv liší. Zaprvé, složené kalky nejsou tak produktivní. Zadruhé, první (adjektivní) část kalků se slovotvornou strukturou (B + D) doplňuje pojem věci vyjádřený druhou částí a tvoří s ním jeden sémantický celek, který označuje tvar či podobu pojmenovávané věci nebo vlastnost jejího fungování. Tvar či podobu pojmenovávané věci označují taková složená kalkovaná adjektiva, například: ilgabangis [okraj] FTŽ 150, srov. rus. длинноволновый || angl. long-wavelength || něm. langwellige; trumpabangis [okraj] FTŽ 150, srov. rus. коротковолновый || angl. short-wavelength || něm. kurzwellige; ilgaliaepsnis [uhlí] PolŽ 450, srov. rus. длиннопламенный; trumpaliepsnis [palivo] PolŽ 432, srov. rus. короткопламенный; ilgaičiurkšlis [odlévací tryska] PolŽ 93, srov. rus. дальноструйный; tiesiasrovis PolŽ 335, srov. rus. прямоточный a podobně. Kalky greitaeigis PolŽ 34; STŽ 216, srov. rus. быстроходный || angl. high-speed; lėtaeigis PolŽ 428, srov. rus. тихоходный || angl. low-speed a další označují vlastnost fungování pojmenovávané věci. Stejný význam mají také adjektiva kreivaeigis PolŽ 166, tiesiaeigis PolŽ 335, tuščiaeigis PolŽ 477 a podobně. Nejsou však sémanticky přesnými a adekvátními ekvivalenty obdobných složených adjektiv v ruštině a dalších jazycích, srov. kreivaeigis, rus. криволинейный || něm. krummlinig; tiesiaeigis, rus. прямолинейный || něm. geradlinig; tuščiaeigis, rus. холостой a podobně. Tato složená adjektiva proto nelze zařadit do podskupiny slovotvorně neadekvátních a sémanticky nepřesných kalků, která vůbec neexistuje. Tato adjektiva je spíše třeba považovat za novotvary vzniklé podle slovotvorného modelu x-eigis, protože v současné terminologii se stále častěji užívají obdobná složená adjektiva, v nichž část x může být nejen přídavným jménem, ale i jiným slovním druhem, např.: apskritaeigis, srov. rus. круговращательный, круговой; tyliaeigis, rus. бесшумный; aukštyneigis, srov. rus. восходящий; žemynėgis, srov. rus. нисходящий a podobně. Některé z těchto novotvarů mají synonyma, která jsou svým tvořením i sémantikou totožná s obdobnými složenými adjektivy v ruštině, např.: tiesiaeigis a tiesialinijinis PolŽ 335, srov. 10 Viz Gramatika litevského jazyka, sv. 1, s. 597. 21 rus. прямолинейный || něm. geradlinig; kreivaegis a kreivalinijinis PolŽ 290, srov. rus. криволинейный || něm. krummlinig apod. Takové novotvary synonym jsou zřejmě vhodné zařadit do skupiny polovičních kalků, protože jejich první složka je litevská a druhá přejatá; srov. linijinis [<lat. linea „linie“]. Složená kalkovaná přídavná jména uvedená pro oba významy mají často logické protiklady, srov. ilgalaepis, -ė a trumpalaepis, -ė; ilgabangis, -ė a trumpabangis, -ė; greitaeigis, -ė a lėtaeigis, -ė apod. Z hlediska sémantiky jsou tato neadekvátní složená kalkovaná přídavná jména přesná, protože jejich sémantika je totožná se sémantikou předloh. Tyto kalky tedy náleží do podskupiny složených kalků slovotvorně neadekvátních, avšak sémanticky přesných. Druhou nejpočetnější slovotvornou strukturou složených kalkovaných přídavných jmen užívaných v polytechnické terminologii je struktura (P + D.). První složkou (příslovečnou) těchto kalků bývají nejčastěji příslovce daug, srov. rus. много, a visur, srov. rus. везде. V polytechnické terminologii jsou rozšířenější kalky, jejichž první složkou je příslovce daug. Složená kalkovaná přídavná jména vytvořená z příslovce daug a podstatného jména mají přivlastňovací význam – označují výrazný rys pojmenovávané věci, vypovídají o tom, co má tato věc zvláštního, např.: daugabangis, -ė PolŽ 198, srov. rus. многоволновый; daugiaстакlis [práce] PolŽ 338, srov. rus. многостаночный apod. Z hlediska slovotvorby nejsou tato složená přídavná jména adekvátní předloze, protože kalk je bezpříponový, zatímco předloha je tvořena příponou. Slovotvorná struktura kalku [R₁ + R₂] + n se proto ≠ slovotvorné struktuře předlohy [R₁ + (R₂ + S)] + n₁. Někdy se podle předlohy zkoušejí kalky této slovotvorné struktury tvořit také s příponou -inis, např. daugiaspindulinė [anténa] (= daugiaspindulė), srov. rus. многолучевая [антенна]; daugiaдалелinės [síly] (= daugiadalelės), srov. rus. многочастичные [силы] apod. Tento slovotvorný sklon není přijatelný, protože odporuje pravidlu tvoření obdobných složených přídavných jmen v litevštině¹¹. Kalky slovotvorné struktury (P + D), jejichž první složkou je příslovce visur-, se v polytechnické terminologii užívají jen ojediněle, např.: visureigis [podvozek] PolŽ 492, srov. rus. вездеходный aj. Tento kalk přechází k substantivizaci, tj. má sklon přejít do kategorie složených podstatných jmen. Tento sklon uvedeného kalku je zřejmě podmíněn jedním ze stupňů substantivizace¹², kdy se složené přídavné jméno užívá souběžně jak přídavně, tak podstatně, srov.: visureigis automobilis ir visureigis (rus. вездеход). Uvedená složená kalkovaná přídavná jména jsou tedy slovotvorně neadekvátní předloze, avšak sémanticky přesná, protože význam kalku a předlohy je totožný. Kalky slovotvorné struktury (P + D) i slovotvorné struktury (B + D) proto náleží do podskupiny složených kalků slovotvorně neadekvátních, avšak sémanticky přesných. Za slovotvorně neadekvátní, avšak sémanticky přesná je třeba považovat i složená kalkovaná přídavná jména jiné slovotvorné struktury (S + D). První složkou těchto kalků jsou základní číslovky: vienas, du, trys, které udávají počet vyjádřeného předmětu. Druhá složka (jmenná) vyjadřuje výraznou část označovaného předmětu nebo předmět samotný, např.: dvieigis PolŽ 84, srov. rus. двухходовой || angl. two- 11 Kniūkšta P. Priesagos -inis būdvardžiai. — V., 1976, p. 46. 12 Drotvinas V. Lietuvių literatūrinės kalbos sudurtinių būdvardžių struktūriniai-semantiniai tipai (Remiantis XVI—XVIII a. raštų medžiaga). — Kalbotyra, 1963, t. 6, p. 76. 22 pass; dvigireitis [variklis] PolŽ 81, srov. rus. двухскоростный; vienalelė [banginė funkcija] FTŽ 90, srov. rus. одночастичная || angl. one particle; vienadažnis PolŽ 240, srov. rus. одночастотный || angl. one-frequency; vienaegis [šilumokaitis] PolŽ 424, srov. rus. одноходовой; trieigis PolŽ 440, srov. rus. трехходовой apod. Složená kalkovaná přídavná jména slovotvorné struktury (D + D) se v polytechnické terminologii užívají jen ojediněle. Kalky slovotvorné struktury (D + D) nejčastěji označují způsob fungování pojmenovávané věci, např.: garasrovis [aparatas] PolŽ 264 „fungující proudem páry“, srov. rus. пароструйный; smėliasrovis [aparatas] PolŽ 15 „fungující proudem písku“, srov. rus. пескоструйный apod. Kalky této slovotvorné struktury jsou sémanticky přesné, avšak slovotvorně neadekvátní předloze. Jejich neadekvátnost není dána slovními druhy, nýbrž odlišnou slovotvornou strukturou. Podle výše uvedeného vzorce tedy slovotvorná struktura kalku (R₁ + R₂) + n ≠ slovotvorné struktuře předlohy [R₁ + (R₂ + S)] + n₁. Stejně neproduktivní jsou také neadekvátní složená kalkovaná přídavná jména slovotvorné struktury (Į + D). První složka těchto kalků vyjadřuje vlastnost děje objektu označeného jmennou složkou. Slovotvornou strukturu těchto přídavných jmen tvoří zvratné zájmeno savęs: savo + podstatné jméno, zatímco slovotvorná struktura předlohy se skládá z přivlastňovacího zájmena + podstatného jména + přípony. Slovotvorná struktura kalku (R₁ + R₂) + n tedy ≠ slovotvorné struktuře předlohy [R₁ + (R₂ + S)] + n₁, např.: savaeigĭs [klotuvas] PolŽ 452, srov. rus. самоходный. Tento kalk je rovněž ovlivněn procesem substantivizace a má sklon přejít do kategorie složených podstatných jmen, srov. savaeigis, rus. самоход. 2.3. První složka složených kalkovaných adjektiv s druhou slovesnou složkou užívaných v polotechnické terminologii má podobu podstatného jména nebo zájmena. To znamená, že pracovní struktury složených kalkovaných adjektiv s druhou slovesnou složkou jsou následující: podstatné jméno + sloveso (D + V) a zájmeno + sloveso (Į + V). V polotechnické terminologii se nejčastěji užívají kalkovaná adjektiva pracovní struktury (Į + V). První složka těchto kalkovaných adjektiv označuje objekt děje vyjádřeného slovesnou složkou. Pracovní strukturu všech těchto kalkovaných adjektiv užívaných v polotechnické terminologii tvoří zvratné zájmeno savęs: savi + sloveso, zatímco pracovní struktura jejich předloh je tvořena ukazovacím zájmenem + příčestím přítomným. To znamená, že tato kalkovaná adjektiva nejsou předloze adekvátní. Kalkovaná adjektiva pracovní struktury (Į + V) proto odpovídají předlohám pracovní struktury (Į + Dal), např.: savigrūdis [plienas] PolŽ 402, srov. rus. самозакаливающаяся [сталь] || angl. self-hardening; savirašis FTŽ 107, PolŽ 368, STŽ 29, srov. rus. самопишущий; savivartis PolŽ 368, srov. rus. саморазгружающийся; savitepis [guolis] PolŽ 298, srov. rus. самосмазывающийся; savistabdis [sliekas] PolŽ 487, srov. rus. самотормозящий; savavald(is) [pernešimas] STŽ 186, srov. rus. самоуправляющийся atd. Z hlediska sémantiky jsou tato kalkovaná adjektiva přesná, neboť jejich významy jsou totožné s významy předloh. Tato kalkovaná adjektiva se vyznačují určitými zvláštnostmi. Za prvé, některá z uvedených kalkovaných adjektiv mají sklon přecházet k podstatným jménům, např.: savirašis, savivartis atd. Na druhé straně produktivita těchto kalkovaných adjektiv ukazuje, že se v tvoření litevských složených adjektiv začíná prosazovat nový slovotvorný model (zvratné zájmeno savęs: savi + sloveso), který je v terminologii poměrně praktický. Pochybná je však jedna či druhá kalkovaná adjektiva uvedené slovotvor- 23 né struktury, např.: savavald(is) [pernešimas] STŽ 186, srov. rus. самоуправляющийся atd. Z důvodů analogie a systémovosti je vhodné užívat adjektivum savivaldis, srov. ekonomické termíny – složená podstatná jména savivalda, savivaldybė atd. Složených kalkovaných adjektiv s pracovní strukturou (D + V) se v polotechnické terminologii užívá velmi málo, jen několik málo, např.: dujošvytė [lempa] FTŽ 163, PolŽ 172, srov. rus. газосветный atd. Toto kalkované adjektivum má sklon přecházet k podstatným jménům. Namísto víceslovného termínu dujošvytė lempa se často užívá pouze složené kalkované adjektivum dujošvytė. Složená kalkovaná adjektiva této pracovní struktury nejsou předlohám adekvátní. Jejich neadekvátnost je dána rozdílnými slovními druhy, které tvoří kalku a předlohu, i samotnou pracovní strukturou. 3. Závěry 3.1. Na základě litevských slovníků polotechnických a fyzikálních termínů bylo zjištěno, že složených kalkovaných adjektiv se užívá o třetinu méně než složených kalkovaných podstatných jmen. Poměr těchto kalkovaných adjektiv k polotechnickým složeným termínům obecně, respektive k adjektivům jakožto prvkům termínů, však není velký. Ve slovnících termínů tvoří litevská složená adjektiva asi 1,66% všech uvedených termínů; z nich pak složená kalkovaná adjektiva představují 10% všech jednoslovných litevských složených termínů (adjektiv). 3.2. Nejvíce kalkovaných adjektiv bylo přeloženo z ruštiny. Ruská předloha však poměrně často má protějšky s analogickou strukturou a sémantikou i v jiných jazycích, např.: aukštadažnis ← rus. высокочастотный || angl. high-frequency. Takových kalkovaných adjektiv je v polotechnické terminologii nejvíce (asi 7,2%). Složená kalkovaná adjektiva zkopírovaná z ruské předlohy, která nemá protějšky s analogickou strukturou a sémantikou (např.: garasrovis ← rus. пароструйный atd.), se v polotechnické terminologii užívají v 2,8% všech jednoslovných litevských složených termínů (adjektiv). Ve zmíněných slovnících se složená kalkovaná adjektiva zkopírovaná z němčiny, angličtiny a francouzštiny téměř vůbec nevyskytují. 3.3. Nejproduktivnější pracovní struktury složených kalkovaných adjektiv jsou tyto: adjektivum + podstatné jméno (B + D), příslovce + podstatné jméno (P + D), číslovka + podstatné jméno (S + D), zájmeno + sloveso (Į + V). Slovní druhy těchto kalkovaných adjektiv jsou totožné se slovními druhy v předloze, mezi pracovní struktury v jednom a druhém jazyce však nelze klást rovnítko, protože se liší. Slova tvořící složky kalkovaného adjektiva mají nemorfémové kmeny, tj. jejich kmeny se shodují s kořeny, zatímco složky předlohy jsou morfémové – skládají se z kořenů a přípony, např.: ilgabangis, srov. rus. длинноволновый || angl. long-wavelength || něm. langwellige; daugiažtakis, srov. rus. многостаночный; dviejgis, srov. rus. двухходовой || angl. two-pass atd. Kalkované výrazy typu (Į + V) se od předlohy liší nejen odlišnou pracovní strukturou, ale i samotnými slovními druhy, např.: saviraišis, srov. rus. самопишущий. Pracovní struktura kalky (Į + V) proto odpovídá pracovní struktuře předlohy (Į + Dal). To znamená, že uvedená kalkovaná adjektiva patří do podskupiny pracovních kalk, které jsou slovotvorně neadekvátní, avšak sémanticky přesné. 24 Zkratky FTŽ – Fizikos terminų žodynas. – V., 1979. PolŽ – Rusų–lietuvių kalbų politechninis žodynas. – V., 1959. STŽ – Rusų–lietuvių–anglų kalbų skaičiavimo technikos terminų žodynas. – V., 1971. SLOŽENÉ SLOVOTVORNÉ KALKY (PŘÍDAVNÁ JMÉNA) V LITEVSKÉ POLYTECHNICKÉ TERMINOLOGII Resumé Na základě litevských polytechnických a fyzikálních slovníků je zkoumán vztah složených slovotvorných kalků (přídavných jmen) k odpovídajícím předlohám (kalkovaným objektům). Bylo zjištěno, že v litevské polytechnické a fyzikální terminologii převažují složené slovotvorné kalky (přídavná jména), jejichž modely existují jak v ruštině, tak v dalších jazycích. Takové kalky tvoří v dané terminologii 7,2% složených litevských polytechnických a fyzikálních termínů (přídavných jmen). Do druhé skupiny jsou zařazeny termíny kalkované přímo z ruské předlohy. Tyto kalky tvoří 2,8% složených litevských polytechnických a fyzikálních termínů (přídavných jmen). Složená přídavná jména kalkovaná přímo z německých, anglických a dalších předloh se vyskytují téměř zřídka. Bylo zjištěno, že složené slovotvorné kalky (přídavná jména) uváděné v článku, které náleží do litevské polytechnické a fyzikální terminologie, mají slovotvorné struktury vyznačující se následujícími typy vztahů ke strukturám předlohy: přídavné jméno + podstatné jméno (kalky) odpovídá struktuře předlohy přídavné jméno + podstatné jméno + sufix; příslovce + podstatné jméno (kalky) odpovídá struktuře předlohy příslovce + podstatné jméno + sufix; číslovka + podstatné jméno (kalky) odpovídá struktuře předlohy číslovka + podstatné jméno + sufix; zájmeno + sloveso (kalky) odpovídá struktuře předlohy zájmeno + příčestí. Protože slovotvorné struktury kalků a jejich předloh (kalkovaných objektů) nejsou adekvátní, jsou tyto kalky zařazeny do skupiny slovotvorných kalků strukturálně neadekvátních, avšak sémanticky přesných. Neadekvátnost je ve většině případů způsobena přítomností sufixu v kalkovaném slově. 5