К проблеме относительного значения латышского прилагательного с суффиксом «-isk-»

MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV(1985) SARMĪTE LAGZDIŅA K PROBLÉMU RELATIVNÍHO VÝZNAMU LOTYŠSKÉHO PŘÍDAVNÉHO JMÉNA S PŘÍPONOU -ISK- Přídavná jména utvořená od jmenného základu pomocí přípony -isk- (odpovídající ruskému -ск- a německému -isch) tvoří v lotyštině odedávna nejproduktivnější typ přídavných jmen. Jejich produktivita v poslední době zvláště vzrostla, a tím se znovu stává aktuální dosud zcela nevyřešená otázka významu přídavného jména s příponou -isk-, která již dlouho přitahuje pozornost lotyšských jazykovědců (z historického hlediska nebo z pohledu sémantického rozlišení mezi přídavnými jmény s příponou -isk- a příponou -īg- nebo genitivem podstatného jména) 1. Otázka, zda jsou tato přídavná jména kvalitativní, nebo relační, se však obvykle zvlášť nezdůrazňuje, přestože problematická je právě relační funkce přídavného jména. Díky svému obecnému významu — významu vztahu — v sobě přídavné jméno s příponou -isk- spojuje kvalitativní i relační aspekt. V průběhu vývoje lotyštiny však někdejší nepočetná relační přídavná jména s touto příponou zanikla a jejich funkci převzal genitiv podstatného jména2. V důsledku toho mají původní lotyšská přídavná jména na -isk- (tj. utvořená od základu podstatného jména lotyšského původu) v současné fázi vývoje jazyka vždy více či méně výrazný kvalitativní význam. Lze to názorně ukázat porovnáním analogických přídavných jmen ¹Viz např.: Blinkena A. Pārmaiņas ekvifunkcionālo atributīvo determinantu lietojumā latviešu valodā.— Baltistica, II priedas. V., 1977, 20.—25. lpp.; Endzelīns J. Dažādas valodas kļūdas.— Rīgā, 1928, 9.—10. lpp.; Endzelīņš J. Jaunu vārdu radītājiem.— Darbu izlase. Rīgā, 1980, t. 3, 2. d., 398 lpp.; Endzelīns J., Mīlenbahs K. Latviešu gramatika.— Rīgā, 1907, 35.—36. lpp.; Ķikauka P. Piezīmes par dažiem latviešu valodas labojumiem.— Rīgā, 1937, 82.—86. lpp.; Mīlenbahs K. Daži jautājumi par latviešu valodu. 2. burtn.— Rīgā, 1893, 21.—39.; 43.—46.; 62.—67. lpp.; Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika.— Rīgā, 1959, 1. d., 252.—268. lpp.; Saule-Sleine M. Par sufiksa -isk- formu un tā leksiski gramatiskām funkcijām (it sevišķi baltu un slāvu valodās).— Veltījums akadēmiķim Jānim Endzelīnam 1873—1973.— Rīgā, 1972, 225.—252. lpp.; Valodas un rakstības jautājumi.— Rīgā, 1940, 9.—10. lpp. ² См.: Endzelīns J. Latvieši un viņu valoda.— Darbu izlase. Rīgā, 1979, t. 3, 1. d., 509. lpp. 100 v lotyštině a ruštině, např.: přídavné jméno dzīvniecisks od podstatného jména dzīvnieks „zvíře“ má kvalitativní význam „podobný zvířeti, zvířeti vlastní“, nemá však čistě relační význam „vztahující se ke zvířeti“; přídavné jméno kundzisks od kungs „pán“ má kvalitativní význam „takový jako u pána, pro pána charakteristický, povýšený, arogantní“, nemá však čistě relační význam „vztahující se k pánovi, patřící pánovi“. Relační významy, které existují v ruštině, se v lotyštině vyjadřují pomocí genitivu podstatného jména; např. ruskému животный мир odpovídá lotyšské dzīvnieku valsts nebo dzīvnieku pasaule, ruskému барский дом pak lotyšské kungu māja. Z uvedeného vyplývá, že v slovotvorném systému současné lotyštiny je přídavné jméno s příponou -isk- kvalitativní a nepředpokládá čistě relační význam; relační aspekt se v něm zachovává pouze jako význam vztahu v pozadí. Přesto se v současné lotyštině vyskytuje skupina přídavných jmen s příponou -isk-, která se užívají ve funkci relačního přídavného jména a z hlediska jazykového systému zdvojují funkci genitivu motivujícího podstatného jména. Jde o slova cizího původu terminologické povahy, jako například ģeometrisks „geometrický“ nebo klimatisks „klimatický“ apod. Většina z nich byla přejata z jiných jazyků jako hotové lexikální jednotky či lexikálně-sémantické varianty, nebo dokonce jako součásti konkrétních slovních spojení (např. briziskā cirkulācija „brízová cirkulace“). Ačkoli se v situaci rostoucího toku informací a všeobecného vzdělání mnohá slova této skupiny stala součástí běžné lotyšské slovní zásoby, všechna přesto vznikla v oblasti terminologie nebo mají terminologickou povahu. Taková relační přídavná jména s příponou -isk- tvoří v současné lotyštině poměrně rozsáhlou skupinu, která se pod vlivem jazyků v kontaktu neustále rozšiřuje o nová slova, zatímco samotný derivační model relačních přídavných jmen na -isk- zůstal v podstatě slovotvornému systému lotyštiny cizí. Jen v ojedinělých případech se v oblasti terminologie tvoří nová přídavná jména s relačním významem od podstatných jmen lotyšského původu, např.: laicisks od laiks „čas“ (laiciskā kvantēšana „kvantování v čase“); vilnisks od vilnis „vlna“ (vilniskāis ciklons „vlnový cyklon“). Terminologické soustavy jsou, jak známo, do značné míry autonomní a řídí se vlastními specifickými zákonitostmi (např. požadavkem jednoznačnosti termínu i mimo kontext, požadavkem paradigmatické systematičnosti v rámci terminologie určitého oboru a určitého jazyka, požadavkem ten- 101 (dodržování shody se systémy odborné terminologie kontaktních jazyků). V běžném jazyce se vyskytují pouze ojedinělé lexikálně-sémantické varianty přídavných jmen od podstatných jmen lotyšského původu s relačním významem; nevznikly však derivací podle modelu lotyštiny, nýbrž sémantickým kalkováním. Ačkoli některá z nich, která se objevila v dřívějším období vývoje lotyštiny, například saimnieciskis „hospodářský“ nebo vēsturisks „historický“, si v jazyce pevně vydobyla své místo, přídavná jména lotyšského původu v relační funkci jsou obvykle vnímána jako „nelotyšská“ a vyvolávají pochybnosti o oprávněnosti jejich existence, např.: dze jisks „básnický“ od dzeja „verše, poezie“ vedle kvalitativního významu „poetický“; skatuvisks „jevištní“ od skatuve „jeviště“ vedle kvalitativního významu „jevištní“. Relační přídavná jména s příponou -isk- tedy v lotyštině tvoří do jisté míry uzavřený subsystém (z hlediska sémantiky „cizojazyčného původu“), který si v běžném jazyce ještě zcela neosvojil své místo, neboť existuje rozpor mezi relačním významem těchto přídavných jmen v lexikálním systému a kvalitativním významem tohoto slovotvorného modelu v lotyšském slovotvorném systému. Jak již bylo uvedeno, zkoumaný problém není nový: během celého vývoje lotyšského spisovného jazyka bylo zpochybňováno oprávnění existence toho či onoho relačního přídavného jména na -isk- souběžně s genitivem podstatného jména ve stejné funkci3. Během vývoje jazyka však většina relačních přídavných jmen na -isk- cizojazyčného původu v lotyštině pevně zakořenila a ustálily se u nich určité sémantické odstíny ve srovnání s genitivem podstatného jména4, takže jejich nahrazení genitivem motivujícího podstatného jména se v mnoha slovních spojeních již zdá nemyslitelné, např.: etnogrāfiskais muzejs „etnografické muzeum“, geogrāfiskais platums „zeměpisná šířka“ atd. Svědčí to o změnách v gramatickém systému lotyštiny, o oživení kdysi zaniklého modelu tvoření relačních přídavných jmen? Domnívám se, že nikoli. Jak vyplývá z tvrzení o povinné kvalitativnosti přídavného jména na -isk- v lotyšském slovotvorném systému, relační přídavné jméno v lotyštině musí ve srovnání například s obdobným ruským přídavným jménem získat dodatečný, 3 См., напр.: Е n d z e l ī n s J. Dažādas valodas kļūdas.— Rīgā, 1928, 9.—10. lpp.; M i l e n b a h s K. Daži jautājumi par latviešu valodu. 2. burtn.— Rīgā, 1893, 21.—39.; 43.—46.; 62.—67. lpp. 4 См., напр.: Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika, 1. d., 254. lpp. 102 více či méně výrazný, avšak povinný kvalitativní odstín, který mu přisuzuje význam lotyšského slovotvorného modelu. Na druhé straně lze předpokládat, že právě tento nevyhnutelný kvalitativní odstín je zároveň hlavní podmínkou umožňující potenciální začlenění relačních přídavných jmen na -isk- do lotyštiny; slouží jakoby jako spojovací článek mezi lexikálním významem daného přídavného jména a slovotvorným významem modelu. Na základě toho lze formulovat teoretické upřesnění: v lotyštině neexistují přídavná jména na -isk- s čistě relačním významem, jaká se hojně vyskytují v ruštině; takzvané relační přídavné jméno na -isk- v lotyštině je přídavné jméno s dominujícím relačním významem. Protože mezi kvalitativním a relačním významem neexistuje ostrá hranice, bývá tento sémantický posun, nejsou-li přítomny jiné zvláštní faktory, obvykle obtížně postřehnutelný a sám o sobě nebrání adekvátnímu vnímání relační složky významu přídavného jména ani adekvátnímu chápání konkrétních významů lotyšských přídavných jmen ve vztahu k odpovídajícím ruským přídavným jménům. Neexistuje tedy důvod k zásadnímu popírání oprávněnosti existence relačních přídavných jmen na -isk- v lotyštině. Existuje však řada faktorů omezujících možnost volného tvoření a užívání takových přídavných jmen, které lze přímo či nepřímo vysvětlit výše uvedenými teoretickými úvahami (některé z nich, jak vyplývá z praktických doporučení v citovaných pracích lotyšských jazykovědců, jsou již do jisté míry uvědomovány, ačkoli nebyly teoreticky formulovány). Tyto faktory spojují různé aspekty: slovotvorný a lexikální, jazykový a textový, sémantický a frekvenční. Pokusme se stručně shrnout hlavní zákonitosti, jejichž dodržování může přispět ke správnějšímu tvoření a užívání relačních přídavných jmen na -isk- v neterminologických slovních spojeních. 1. Z podstatných jmen lotyšského původu se obvykle nemají tvořit relační přídavná jména ani lexikálně-sémantické varianty s relačním významem, a to ani tehdy, když požadovaný relační význam není v rozporu s existujícím nebo potenciálním kvalitativním významem přídavného jména, např.: ainavisks „krajinný“ od ainava „krajina“ (ņemti vērā ainavisko kontekstu „brát v úvahu krajinný kontext“); telpisks „prostorový“ od telpa „prostor“ (ietilpt neliela telpiskā vienībā „vejít se do malé prostorové jednotky“); valstisks od valsts „stát“ (valstiska mēroga uzdevumi „úkoly celostátního rozsahu“). Absence relačního významu v lotyšském slovotvorném 103 modelu brání v tom, aby byla taková přídavná jména vnímána jako spisovná; místo nich se doporučuje užívat genitiv: ņemt vērā ainavas kontekstu, ietilpt nelielā telpas vienībā, valsts mēroga uzdevumi. 2. Lotyšská přídavná jména na -isk- nemohou vyjadřovat konkrétní, čistě věcné vztahy přivlastňování, předmětu a materiálu, předmětu a obsahu, děje či výsledku děje a subjektu či objektu, neboť v důsledku povinné kvalitativnosti lotyšského přídavného jména dochází k nevyhnutelnému odklonu od čistě věcného významu a jeho význam je vždy do jisté míry abstrahován od předmětu označovaného motivujícím podstatným jménem. Nevhodnost atributivního vztahu vyjádřeného přídavným jménem se obvykle projeví už v rámci slovního spojení, např.: aktieriskais ansamblis „herecký soubor“, tj. „herci“; komunistiskā celtniecība „výstavba komunismu“; metāliska pile „kovová kapka“, tj. „kapka kovu“; správně: aktieru ansamblis, komunisma celtniecība, metāla pile s podstatným jménem v genitivu. Někdy se však chyba odhalí až v širším kontextu – samotné slovní spojení je možné, jeho smysl však neodpovídá významu dané věty, např.: lugas režisoriskais traktējums „režijní pojetí hry“ v textu, kde se míní pojetí, které hře dal konkrétní režisér (srov. kvalitativní význam „pojetí, jež podřizuje všechny složky inscenace jednotnému režisérově záměru“). 3. Nedoporučuje se užívat lexikálně-sémantické varianty s relativním významem, pokud má přídavné jméno již ustálený kvalitativní význam s výrazným hodnotícím zabarvením – hodnotící zabarvení brání neutrálnímu vnímání relativního aspektu přídavného jména, a to i v případech, kdy kontext odstraňuje pojmovou víceznačnost, např.: loģiskie darbi „práce z oblasti logiky“ (srov. kvalitativní význam přídavného jména loģisks „logický“); plakātiskā māksla „plakátové umění“ (srov. kvalitativní význam přídavného jména plakātisks „povrchní, bezobsažný“). Vhodnější je: darbi loģikā, plakāta māksla nebo jednoduše plakāts. Rozpor mezi oběma významy je zvlášť výrazný u přídavných jmen lotyšského původu, např.: dzejiskās formas meistars „mistr poetické formy“ (srov. kvalitativní význam přídavného jména dzejisks „poetický“). 4. Přesto je třeba uznat, že ve většině případů lotyšská relační přídavná jména, posuzovaná každé zvlášť, nevyvolávají konkrétní námitky. Obvykle je přijatelné i jejich užití v daném slovním spojení a v dané větě, protože mnohé vztahy objektivní skutečnosti lze v jazyce představit jako atributivní vztah. Obavy vyvolává jiný jev – prudký nárůst četnosti těchto přídavných jmen v řeči, zejména 104 v novinových textech a populárně-vědecké literatuře o společenských a humanitních vědách. Z teoretického hlediska by relační přídavná jména, která fungují souběžně s jinými jazykovými prostředky, měla jazyk obohacovat, rozšiřovat možnosti vyjadřování a přispívat k pojmové přesnosti textu. V praxi se však často setkáváme s nekritickým přístupem k relačním přídavným jménům na -isk-. Tato přídavná jména jako by byla z běžného jazyka „přejata“ z oblasti terminologie, kde obvykle fungují jako součást konkrétních terminologických spojení. Terminologické spojení má ve vnějazykové skutečnosti přesně vymezený referent a přídavné jméno v něm plní především funkci prostředku identifikace, klasifikace a omezení rozsahu pojmu označovaného určovaným podstatným jménem, nikoli funkci charakterizační, jako je tomu ve volném slovním spojení; terminologické spojení je vnímáno jako celek, jako nedělitelná lexikální jednotka, v níž je sémantická funkce jednotlivé složky (přídavného jména) oslabena. Když se relační přídavná jména přesunou do oblasti běžného jazyka, často začínají být vnímána jako samostatné lexikální jednotky, které se mohou volně spojovat s jakýmkoli vhodným (nebo zdánlivě vhodným) podstatným jménem a vyjadřovat jakýkoli atributivní vztah. U volných slovních spojení však není v povědomí mluvčích ustálena trvalá vazba na určitý referent v objektivní skutečnosti a z hlediska sémantiky je atributivní vztah vyjádřený relačním přídavným jménem velmi zobecněný a nekonkretizovaný. V důsledku toho se při začleňování relačních přídavných jmen do běžného jazyka místo přesnosti často dosahuje pravého opaku – pojmové vágnosti a prázdného žvanění, např. pseudoterminologických spojení bez konkrétního smyslu: alkoholisks bojājums „alkoholové poškození“, demogrāfiskā rīcība „demografické chování“; „prázdných“ přívlastek, které jen opakují informaci jednoznačně vyplývající z kontextu: autores poētiskais stils „poetický styl autora“ v recenzi sbírky básní, augsti sportiskie rezultāti „vysoké sportovní výsledky“ ve zprávě o sportovních soutěžích; „výraznějšího“, ale zároveň méně konkrétního slovního spojení namísto jednoslovného označení: ekstrēmīstiskie elementi „extremistické živly“ namísto ekstrēmisti „extremisté“, tautas poētiskā daiļrade „lidová poetická tvorba“ namísto tautasdziesmas „lidové písně“; mnohoznačných přívlastků, jejichž kvalitativní či relační význam není kontextem upřesněn: akvarelisks gleznojums „malba připomínající akvarel“?, „akvarel“? atd. 105 Dalším nežádoucím důsledkem přehnaného zalíbení v relačních přídavných jménech na -isk- je nahrazování všech ostatních synonymních vyjadřovacích možností jednotvárnými slovními spojeními, která navíc konkrétněji vystihují vztahy objektivní skutečnosti nebo jsou těsněji spjata s jazykovou tradicí, např.: cilvēka dvēseliska norūdīšana „duševní otužování člověka“ namísto cilvēka dvēseles norūdīšana „otužování duše člověka“, telefoniskas sarunas „telefonické rozhovory“ namísto telefona sarunas nebo sarunas pa telefonu „rozhovory po telefonu“, skatuviska diskusija „scénická diskuse“ namísto diskusija uz skatuves „diskuse na scéně“; zvláště často se přehlíží možnost vyjádřit tentýž vztah genitivem podstatného jména, i když se spojení s genitivem již ustálilo, např.: faktiskais materiāls „faktický materiál“ namísto faktu materiāls nebo fakti, lauksaimnieciskas problēmas „zemědělské problémy“ namísto lauksaimniecības problemas, režisoriskais ķēriens „režisérská obratnost“ namísto režisora ķēriens, tautiskā deja „lidový tanec“ namísto tautas deja atd. To vede k ochuzování řeči, ztrátě rozmanitosti vyjadřovacích prostředků a svědčí o nežádoucím posunu od původních lotyšských konstrukcí k jednotvárnému, navíc přejatému typu vyjadřování. Z hlediska kultury lotyšského jazyka by bylo vhodné omezit užívání neterminologických slovních spojení s relačním přídavným jménem na -isk- na případy, kdy nelze složitý pojem stručně a jasně vyjádřit jiným způsobem.