Отражение медицинских понятий в научно-популярной литературе

MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985) INA DRUVIETE ODRAZ LÉKAŘSKÝCH POJMŮ V POPULÁRNĚ-VĚDECKÉ LITERATUŘE V současnosti je patrná potřeba analyzovat fungování termínů z různých oborů vědy a techniky na základě výzkumu rozsáhlého materiálu. Významné je sledovat fungování termínů v odborné vědecké literatuře i jejich užívání v populárně-vědeckých publikacích, přednáškách, rozhlasových a televizních pořadech, a dále přechod termínů do obecné slovní zásoby, tedy takzvaný proces determinologizace1. Tento přehled se věnuje výzkumu (na materiálu lotyšského jazyka) odrazu obsahu vědeckého pojmu2 z lékařské vědy v populárně-vědecké oblasti užívání, která je určena čtenáři nebo posluchači-laikovi. V populárně-vědeckém textu se vedle kodifikovaného vědeckého termínu, ověřeného v odborných textech, připouští a hojně užívá také použití neterminologických ekvivalentů — stylistických synonym, lidových a zastaralých názvů, profesních výrazů, a dokonce i žargonismů. V populárně-vědeckých textech navíc neexistuje zákaz obměňovat vyjádření pojmu, který může být v rámci jednoho textu představen vědeckým internacionalismem, dubletním termínem založeným na domácím jazyce, lidovým názvem, opisným spojením atd.3 Výzkum způsobů odrazu pojmů lékařské vědy je zajímavý z mnoha důvodů: 1. Ve druhé polovině 20. století dochází k bouřlivému rozvoji lékařské vědy. Zatímco na počátku století bylo známo přibližně 5 tisíc názvů nemocí, dnes jich je přibližně 30 tisíc4. Vznikají stále nové způsoby léčby, nové lékařské přístroje a léky. Rozmach nových pojmů vyžaduje také odpovídající počet nových termínů. 1 Blinkena A. Terminologizācijas un determinoļizācijas procesi mūsdienu latviešu valodā.— LPSR ZA Vēstis, 1973, Nr. 2, 103.—107. lpp. 2 Vědecký pojem je souhrn podstatných znaků předmětu, výsledek poznání předmětu objektivní reality v dané etapě rozvoje vědy. 3 Srov.: Bragina A. A. Význam a významové odstíny v termínu.— In: Terminologie a kultura řeči. M., 1981, s. 52. 4 Lazovskis I. Ārsts un valoda.— Literatūra un Māksla, 1981, 23.I, 6. lpp. 54 2. Tradičně se lékařské termíny tvoří na základě latiny a řečtiny, např.: vaskulīts, elektroforēze, pulmonologs. V poslední době přibývá termínů přejatých z jazyků, v nichž byl příslušný jev pojmenován poprvé, např.: kūrorts (něm. Kurort), šoks (fr. choc), přičemž převažují termíny přejaté z angličtiny, např.: kompaunds, inbridings. 3. Lékařské termíny mají ve srovnání s termíny jiných věd některé zvláštnosti. K označení některých pojmů se používají eponyma — jméno lékaře, pacienta, historické osobnosti, hrdiny literárního díla atd., např.: Edipa kompleks, Sārko—Mari slimība. Některé termíny jsou obrazné a symbolické, např.: kaķa dzirnavu fenomens, strādājošās sievas sindroms. Abychom pochopili význam takového termínu, je třeba znát historii jeho vzniku. 4. V lidové mluvě odedávna existuje velké množství názvů různé etymologie, používaných k označení nemocí, jejich příznaků, způsobů léčby, léků, léčivých rostlin aj. Najdeme mezi nimi dialektismy, slova „lidové etymologie“, opisná označení i barbarismy. Taková slova a slovní spojení jsou široce rozšířena a často se vyskytují v běžné mluvě, nezřídka dokonce i v tištěných textech, např.: dilonis, sirdstrieka, šprices, nolēmēts. Někdy se taková označení uvádějí v uvozovkách. 5. S ohledem na proces globální jazykové integrace a situaci dvojjazyčnosti v Lotyšské SSR nabývá určitého významu koordinace lotyšských a ruských lékařských termínů5. Je však třeba vyvarovat se doslovného překladu z jednoho jazyka do druhého. 6. Protože většina obyvatel přichází každodenně do styku se zdravotními problémy a zdravotnickými zařízeními a zájem o výsledky praktického lékařství a lékařské vědy neustále roste, nabývá otázka optimálních způsobů vyjadřování lékařských pojmů a jevů na velkém významu. K seznamování veřejnosti se základy medicíny vycházejí v Lotyšské SSR časopis „Veselība“ („Zdraví“) a značné množství knih a brožur. K zdravotnické osvětě přispívá také časopis „Zinātne un Tehnika“ („Věda a technika“). Na základě uvedených časopisů a přibližně 30 knih a brožur vydaných v letech 1981—1983 bylo konstatováno, že způsoby zprostředkování lékařských pojmů v textech určených laikům jsou různorodé. Uvádíme nejdůležitější z nich. I. Užívání latinských nebo řeckých termínů v populárně-vědeckých textech, obdobně jako v odborné literatuře, např.: Apendix vermiformis atrodas aklās zarnas lejasdaļā. 5 Srov.: Daugate E. J. Funkční styl vědy a techniky — důležitý faktor rozvoje současného lotyšského jazyka.—In: Semantikas problēmas. Rīgā, 1982, 83.—88. lpp. 55 II. Použití gramatikalizovaného internacionalismu jako termínu: 1) bez vysvětlení, např.: Lipidi var iziet cauri asinsvadu endotēlijam un radīt ateromatozās pangas; 2) vysvětlení internacionalismu dubletním termínem v lotyštině nebo vysvětlujícím slovním spojením. Vysvětlující jednotka je uvedena v závorkách, oddělena pomlčkou nebo slovy jeb, resp. atd., např.: Mazuļiem nav novērota nosliece uz otītiem (auss iekaisumiem); 3) uvedení funkce nebo příznaku pojmu, např.: Ceptos ēdienos ir akroleins — viela, kas kairina aknas; 4) uvedení etymologie termínu, např.: Vērojama bioloģisko ritmu akrofāzes (no grieķu akron — virsotne) nobīde; 5) vysvětlení termínu formou definice, např.: Par hemangiomām sauc labdabīgus audzējus, kas attīstās no asinsvadu sienas. III. Použití termínu lotyšského původu: 1) bez vysvětlení, např.: Tremes cēloņi jāmeklē bioloģiskās atšķirībās. Slimība sākas ar drebuļi; 2) vysvětlení podstaty lotyšského termínu, např.: Ar jēdzienu „ievaīdīšanās ceļi“ saprot vaidu, kā zāles nokļūst organismā; 3) uvedení termínu v původním jazyce v závorkách, např.: Ilgi par neārstējamu uzskatīja Laundabīgo mazasinību (anaemia perniciosa); 4) připojení internacionalismu k lotyšskému termínu různými způsoby, např.: Uz ādas parādās viegli sārti plankumi (rozeolas). IV. Souběžné používání internacionalismu a lotyšského termínu nebo označení neterminologické povahy v rámci jednoho textu, např.: Nieru pārstādīšana ir iespējama. Jau izdarītas vairākas nieru transplantācijas operācijas. V. Nahrazení odborného termínu lidovým názvem – označením neterminologické povahy. Taková označení se často uvádějí v uvozovkách, např.: Bērns piedzimis ar zaķa lūpu. „Caurs miegs“ var kļūt par īpašu problēmu. VI. Zdůraznění nově vytvořeného vědeckého termínu v názvu článku nebo přednášky a následné objasnění jeho obsahu v textu, např.: Kas ir gerontoloģija? (Заголовок) Gerontoloģija ir zinātne par novecošanos. VII. Připojení slovníku termínů použitých v textu. Problém spočívá ve výběru jednoho z výše uvedených způsobů, které jsou samy o sobě bezvadné, pro použití v každém konkrétním případě. Přitom je nutné vzít v úvahu celou řadu rozhodujících faktorů: vědeckou přesnost vyjádření, úroveň odborných znalostí adresáta, jeho věk, celkovou úroveň vzdělání (tuto okolnost je třeba zohlednit při přednáškách; v tištěném textu je třeba se orientovat 56 na průměrnou úroveň odborných znalostí), tradičnost a rozšířenost termínu, aspekt jazykové kultury, osobní vkus autora a také psychologické faktory, které hrají velkou roli v textech s lékařskou tematikou. Otázka, zda je vědecký termín vhodný v populárněvědeckých textech, se dodnes řeší různě6. Většina odborníků dnes uznává, že je třeba čtenáře-laika přiměřeně seznamovat s odbornými termíny z různých vědních oborů. To odpovídá jak požadavkům vědeckotechnické revoluce, tak zvýšené úrovni kultury a vzdělání obyvatelstva. Rostoucí tendence používat internacionalismy a odborné termíny se projevuje i v populárněvědecké lékařské literatuře. Je třeba mít na paměti, že při seznamování čtenáře s novým termínem je nutné postupovat pozvolna. Pokud si autor nebo redaktor článku není jistý, že použitý termín většina čtenářů pochopí, je třeba uvést jeho etymologii, objasnit obsah termínu, použít opisná spojení nebo vysvětlit jeho podstatu kontextem7. Někdy se ukazuje rozdíl mezi odborným významem vědeckého termínu a jeho významem v běžné mluvě i v populárněvědecké literatuře. Drobné sémantické odchylky jsou zcela přípustné: od laika nelze očekávat, a ani není třeba, aby pronikal do podrobností významu vědeckého termínu a osvojil si všechny jeho systémové a kontextové vazby. Termín však při přechodu do běžné slovní zásoby často rozšiřuje, a dokonce mění svou sémantiku. Tak například termín stress, přejatý z angličtiny a široce užívaný v odborné literatuře v primárním významu „obranné reakce organismu na působení nepříznivých faktorů“, se v běžné řečové praxi používá ve významech „rozrušení“, „potíže“, „nervové přetížení“. Tento nesoulad neodstraňuje ani významový dublet v lotyšštině spriedze. K podobné desemantizaci došlo i u slova prieks, které je v hovorové řeči známo ve významech „překvapení“, „leknutí“, „nadšení“8. Autoři a redaktoři musí zohlednit rozdíl mezi přísně vědeckým a běžným významem slov tohoto druhu. Profesor Rižského lékařského institutu I. Lazovskis píše: „Zdržujeme-li se záměru převést všechny internacionalismy do lotyštiny, hlavní úsilí je třeba zaměřit na vtíravá cizí slova, která lze snadno přeložit do lotyš- 6 Ср.: Мижневич А. Е. Термины в сфере популяризации знаний.— В кн.: Научно-техническая революция и проблемы культуры языка науки и терминологии: Тез. докл. и сообщ. Вильнюс, 1983, с. 63—65. 7 Skujinia V. Terminas kontekste.— Kalbos kultūra, 1983, sąs. 44, p. 19—26. 8 Ср.: Скворцов Л. И. Вопросы терминологии и терминотворчества в эпоху НТР.— В кн.: Терминология и культура речи. М., 1981, с. 11—12. 57 ský jazyk, zejména pokud se z nich nestaly internacionalismy“9. Ve většině jazyků existují termínové dublety se stejnou sémantikou. Lze souhlasit s tím, že je vhodnější najít lotyšský ekvivalent přejatého slova, pokud není vytvořeno z prvků klasických jazyků, např. krustmija — angl. crossing-over, galētājšūnas — angl. killers. Pochybná je praxe zavádění lotyšského termínu namísto široce užívaného termínu vytvořeného na základě klasických jazyků, např. metastāze — sriesumi. Úkolem popularizátorů vědy v naší republice je rozumně zavádět nové lotyšské termíny do praxe. Ačkoli „každé nově zavedené slovo je jako okno v opuštěném domě a každý kluk, který jde kolem, má chuť do něj hodit kámen“10, soustavná popularizace nových útvarů založených na lotyšštině jim pomůže rychleji najít místo v systému termínů lékařské vědy a zároveň objasní podstatu nového termínu laikům. Při výběru prostředků vyjadřování pro populárněvědecké lékařské texty hrají velkou roli psychologické faktory, které dosud nebyly dostatečně prozkoumány. Značný počet lékařských termínů založených na domácím jazyce má nežádoucí konotaci. Z čistě etických důvodů se v populárněvědecké literatuře píše převážně nikoli aptaukošanās, ale adipozitāte, nikoli resns, ale korpulents, nikoli mirstība, ale letalitāte. I při pojmenovávání některých nemocí převládá tendence používat internacionalismus. V populárních publikacích je třeba vzít v úvahu také takzvaný komplex „plukovníkovy vdovy“ podle povídky J. Smuula — snahu najít pro svou nemoc honosnější a vědečtější název. Podrobný rozbor faktorů, které vedou obyvatelstvo k tomu, aby dalo přednost lotyšskému, nebo internacionalizovanému termínu, spadá do kompetence psycholingvistiky; nejdůležitější rysy psychologie čtenáře však musí zohlednit jak jazykovědci zabývající se terminologií, tak především autoři a redaktoři populárněvědeckých publikací. Tvůrci nových lékařských termínů by měli vzít v úvahu takové další faktory, jako jsou psychologické a emocionální. Vhodný výběr nejlepších vyjadřovacích prostředků přispěje k dalšímu šíření lékařských poznatků, které jsou tak potřebné pro všechny. 9 L a z o v s k i s I. Ārsts un valoda.—Literatūra un Māksla, 1981, 23.I, 6. lpp. 10 S e l j e H. Mana mūža stress.—Rīga, 1983, 77. lpp.