О критериях выделения лексических интернационализмов (преимущественно евроязычного ареала)

MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV(1985) OJAR BUŠ, JURIS BALDUNČIKIS O KRITÉRIÍCH VYMEZENÍ LEXIKÁLNÍCH INTERNACIONALISMŮ (PŘEVÁŽNĚ EUROJAZYKOVÉHO AREÁLU)1) Pro současnou epochu, epochu vědeckotechnické revoluce, je charakteristický velmi významný kvantitativní nárůst a funkční expanze vrstvy takzvané internacionální lexiky téměř ve všech vyspělých jazycích (do jisté míry představují výjimku jazyky, v nichž jsou tradičně silné puristické tendence, jako islandština, finština či maďarština, avšak ani těmto jazykům se nedaří zůstat zcela stranou převládající tendence). Proces internacionalizace lexiky probíhá zvláště intenzivně v posledních 20–30 letech. Do této doby spadají také všechny nejzávažnější pokusy o lingvistickou interpretaci internacionální lexiky. Počáteční intuitivní tušení specifičnosti této vrstvy lexiky vystřídalo její intenzivní jazykovědné studium. Pro úspěšnou vědeckou analýzu je však nezbytná jasná představa o hranicích objektu takové analýzy. V případě lexikálních internacionalismů tomu tak dosud není: představy o kritériích vymezení této vrstvy se liší nejen u různých autorů, ale často i v různých pracích téhož lingvisty. Částečnou, avšak názornou představu o těchto rozdílech lze získat srovnáním definic internacionalismů v encyklopediích (BSE, BelSE, LPE), případně seznámením se s různými interpretacemi předmětu výzkumu, které podali autoři kolektivní monografie věnované internacionalismům 2 (V. V. Akulenko, J. A. Žluktenko, E. G. Tumanjan aj.). Všechny definice internacionalismů mají samozřejmě i některé společné prvky, které odrážejí základní znak slov této kategorie — jistou společnost vnější formy a významového obsahu vzájemně odpovídajících lexémů různých jazyků. Taková formulace odpovídá oné polointuitivní představě o podstatě lexikálních in- 1 Označení „eurojazykový areál“ vystihuje podstatu jevu přesněji než obvykle používaná označení se stejným významem — „evropský areál“ nebo „evropsko-americký areál“. 2 Интернациональные элементы в лексике и терминологии.— Харьков: Вища школа, 1980.— 208 с. 34 ternacionalismů, která se v jazykovědě do současnosti stačila ustálit (a do jisté míry ji lze označit za invariant různých definic). Neshody se týkají především dílčích aspektů, avšak právě na nich závisí vymezení hranic internacionální lexiky i možnost formulovat více či méně jasná kritéria pro rozpoznání a vymezení této lexiky. Neostrost hranic značně ztěžuje vědecké pochopení této vrstvy lexiky, a proto se autoři článku pokusili o další zpřesnění těchto hranic (s využitím zkušeností ze studia jazyků poměrně málo početných národů). Bylo přitom třeba hledat řešení některých dílčích otázek: 1) vztahu původních a přejatých prvků v internacionální lexice; 2) areálové charakteristiky internacionální lexiky, včetně určení minimálního rozsahu rozšíření internacionalismů; 3) tematické charakteristiky internacionální lexiky, včetně objasnění vztahů mezi internacionální a exotickou lexikou. V. V. Akulenko považuje za možné pokládat za lexikální internacionalismy slova příbuzných jazyků podobná významem i formou, a to i tehdy, když tato slova ve všech těchto jazycích náležejí ke geneticky společné slovní zásobě3. Za internacionalismy „nejbližšího rozšíření“ by se tak mohly považovat například litevské ирё „řeka“ a lotyšské ире nebo estonské a finské рӓӓ „hlava“. Takový výklad sice neodpovídá vnitřní formě (etymologii) termínu, avšak sotva jej lze považovat za účelný s ohledem na ustálenou představu ve vědě, podle níž jsou lexikální internacionalismy převážně slova přejatá (srov.: „…pro každý konkrétní jazykový systém jsou internacionalismy především přejímky…“ — J. A. Žluktenko4). Zároveň je nepochybně oprávněná a odůvodněná myšlenka V. V. Akulenka, že taková geneticky příbuzná slova s podobným významem a formou je třeba vyčlenit do zvláštní kategorie, aby se mohla stát předmětem samostatného výzkumu. Úspěšný je také jeho návrh modelu tvoření odpovídajících termínů, například: interslavismy, interskandinavismy, interturkismy5; analogicky lze utvořit označení jako interbaltismy, interfinnismy, interindoeuropeismy. Tento model lze použít také pro slova s podobným významem a formou v několika jazycích v rámci jednoho státu, například interjugoslavismy (ale: interjihoslovanismy — geneticky společná slova jihoslovanských jazyků), interkitaismy apod. V témže ohledu lze snad hovořit i o intersovětismech. Oprávněnost označení „internaciona- 3 Internacionální prvky v lexice a terminologii, s. 27, 37. 4 Tamtéž, s. 47. 5 Tamtéž, s. 27. 35 …ismy sovětského areálu“ ještě vyžadují upřesnění ve světle utváření jednotného sovětského lidu. Nazýváme-li internacionalismy pouze převážně výpůjčky, je třeba jasně si uvědomit ještě jeden moment související se vztahem mezi přejatým a domácím: v „malých“ jazycích jsou všechny lexikální internacionalismy (až na ojedinělé výjimky) výpůjčkami, a proto je lze v interlingvistickém srovnání považovat za zvláštní podskupinu přejaté slovní zásoby, která se do jisté míry shoduje s takzvanými „cizími slovy“; při analýze slovní zásoby toho či onoho „velkého“ jazyka je však třeba zvlášť přihlížet ke specifické povaze slov, která jsou z areálového hlediska lexikálními internacionalismy, avšak v daném jazyce patří k domácí slovní zásobě6. V souladu s čistě „etymologickým“ pojetím termínu „internacionalismy“ mohou být slova z mezinárodní slovní zásoby (takzvané polylexémy) zastoupena třeba jen ve dvou jazycích7. Existují i jiné návrhy minimální hranice rozšíření mezinárodní slovní zásoby (evropského jazykového areálu); nejčastěji se jako kritérium uvádí zastoupení interlexému ve třech jazycích mezinárodního významu (angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, italštině, ruštině)8. Podle našeho názoru je účelné zohlednit zvláštnost internacionalismů jako převážně přejatých slov a formulovat to takto: slovo (polylexém) lze nazvat internacionalismem evropského jazykového areálu, je-li jako výpůjčka zastoupeno alespoň ve dvou jazycích mezinárodního významu nebo v jednom jazyce mezinárodního významu a nejméně ve dvou dalších jazycích (není zcela jasné, jak hodnotit polylexém přejatý v řadě menších jazyků, který však jako výpůjčka není zastoupen v žádném z jazyků mezinárodního významu). Přitom nelze zapomínat, že každý polylexém je přirozeně přítomen také v jazyce (jazycích), v němž patří k domácí slovní zásobě nebo v němž vznikl (či nabyl současného významu). S ohledem na kritérium rozšířenosti polylexému je účelné vyčlenit dva podtypy mezinárodní slovní zásoby: subareálový a areálový. Minimální rozšíření postačuje k zařazení lexikálního internacionalismu do subareálového podtypu; aby však polylexém mohl být zařazen do areálového podtypu, musí být zastoupen alespoň v jednom jazyce mezinárodního významu v každé ze tří největších evropských skupin indoevropské jazykové rodiny (germán- 6 Srov.: Сорокин Ю. С. Развитие словарного состава русского литературного языка в 30—90-е годы XIX века. — М.—Л., 1965, с. 158. 7 Internacionální prvky v lexiku a terminologii, s. 15. 8 См. Laua A. Latviešu leksikoloģija. — Rīga: Zvaigzne, 1981, 114. lpp. 36 ské, románské, slovanské; v tomto případě lze k šesti výše uvedeným jazykům přiřadit také polštinu a možná i švédštinu). Polylexém může být zastoupen také v jazycích dvou či více areálů, např. evropského a indického. Vyskytuje-li se lexikální internacionalismus v jazycích (jazyce) jiného areálu, lze jej zařadit mezi transareálovou mezinárodní slovní zásobu 9; je-li slovo areálovým lexikálním internacionalismem ve dvou (nebo více) areálech, patří do bi-areálové (polyareálové) mezinárodní slovní zásoby. Při vyčleňování lexikálních internacionalismů by se pravděpodobně neměly zohledňovat lexémy zastoupené pouze v nejperifernějších subsystémech toho či onoho jazyka, tato otázka však vyžaduje další zkoumání. Zejména lze sotva zcela ignorovat takovou vrstvu slovní zásoby, jako je obecný slang; velký zájem vzbuzuje také zvláštní slang námořníků, který hojně využívá lexikální výpůjčky (zejména anglicismy). V některých případech má patrně smysl mluvit o interslangismech, ačkoli se tato kategorie nevyhnutelně bude překrývat s ostatní mezinárodní slovní zásobou. Vyčleňování lexikálních internacionalismů se někdy řídí také tematickými kritérii, přičemž za internacionalismy se uznávají pouze slova terminologické povahy (БСЭ; БелСЭ) nebo slova označující pojmy mezinárodního rozsahu10. Podle názoru A. Laua není takové vymezení přijatelné, neboť nahrazuje jazyková fakta kategoriemi logiky11. Významy slov jsou samozřejmě jazykovým faktem, zdá se však skutečně účelnější považovat tematickou specifičnost za druhotnou, která se odhaluje při analýze mezinárodní slovní zásoby vyčleněné na základě již formulovaných kritérií. Zvláštní přístup zároveň vyžadují exotismy, které buď nemají být zahrnuty do mezinárodní slovní zásoby, anebo by se měly posuzovat jako její velmi specifická část 12 kvůli „nutnosti“ jejich přejímání při popisu příslušných reálií. Za hlavní kritérium vyčleňování lexikálních internacionalismů je tedy účelné považovat rozšířenost výpůjčky (řídit se přitom třeba účelností či neúčelností, neboť mezinárodní slovní zásoba je přece jen kategorií spíše jazykovědnou – a samozřejmě interling- 9 Srov.: Baldunčiks J. Anglicismu funkcionālais raksturojums mūsdienu latviešu valodā.— LPSR ZA Vēstis, 1981, Nr. 11, 64. lpp. 10 Акуленко В. В. Существует ли интернациональная лексика? — ВЯ, 1961, № 3, с. 61. Впоследствии В. В. Акуленко, по-видимому, от этого критерия отказался. 11 Laua A. Lotyšská lexikologie, s. 114. 12 Srov.: Крысин Л. П. Иноязычные слова в современном русском литературном языке.— М.: Наука, 1968, с. 47. 37 vistická než jazyková). Přitom se navrhuje následující soubor minimálních požadavků nezbytných pro zařazení slova do mezinárodní slovní zásoby konkrétního (eurojazykového) areálu: lexikálními internacionalismy jsou slova různých jazyků, sjednocená podobností významu a formy, která byla přejata alespoň ve dvou jazycích mezinárodního významu nebo v jednom jazyce mezinárodního významu a nejméně ve dvou dalších jazycích.