Leksiniai germanizmai Žemaičių Naumiesčio šnektoje

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989) KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS JANINA JANAVIČIENĖ LEXIKÁLNÍ GERMANISMY V NÁŘEČÍ ŽEMAIČŮ Z NAUMIESTIS Uvádí se, že ve spisovné litevštině se germanismy užívají přibližně třikrát méně než slavismy (Sabaliauskas, 1967, 72). Podobně je tomu i v mnoha nářečích. Po podrobném prozkoumání nářečí Žemaičių Naumiestis však lze tvrdit, že zde je tento poměr přibližně opačný. Tak velkou interferenci němčiny v jazyce místních obyvatel způsobila především řada extralingvistických faktorů, neboť ty ovlivňují jazykovou interferenci více než strukturální rozdíly mezi jazyky (Weinreich, 1953, 3). Hlavními extralingvistickými faktory, které vedly k rozšíření lexikálních prvků německého jazyka v řeči obyvatel Žemaičių Naumiestis, byly geografická poloha nářečí a jeho historie. Od středověku spojovaly pohraniční Žemaitiju s Východním Pruskem a Klaipédskou oblastí úzké hospodářské a obchodní vztahy. Místní obyvatelé vzpomínají, že jejich prarodiče vozívali prodávat zemědělské produkty do Tilžė, Ragainė, Rusnė, a dokonce i do Karaliaučius (srov. také Кушнер, 1951, 229). Od 18.–19. století probíhala migrace lietuvininků (a Němců) do Žemaitije. S nástupem a rozvojem kapitalismu v Litvě odcházeli mladí lidé a bezzemci z těchto míst za výdělkem do Východního Pruska a Klaipédské oblasti. Zpočátku probíhal i opačný proces. V tomto žemaitském nářečí je germanismů hojně, zejména v každodenní řeči příslušníků starší generace. Při hovoru o domácích potřebách, řemeslech, přípravě potravin a krmiva, péči o zvířata apod. je zde každý pátý či šestý termín německý. Téměř všechny názvy staveb, dopravních prostředků, zemědělského nářadí a jeho částí přinesli také putující němečtí řemeslníci, kteří stavěli domy v Žemaitiji. Například poté, co byly ve Východním Prusku a Žemaitiji staré střechy se zalomenými, dolů skloněnými konci nahrazeny novými sedlovými střechami, začaly se štíty nazývat gėveliais (srov. něm. Giebel; Gimbutas, 1958, 156). Všechny germanismy v řeči místních Žemaitů lze rozdělit na: 1) staré výpůjčky, které se zachovaly pravděpodobně ještě z dob křižáckého dobývání, např.: diktas „pevný“ (< něm. nář. dicht), pučoti „jíst, hltat“ (< něm. nář. putzen), skūnė „stodola“ (< něm. nář. schune, skunia, skuma), staldīs „chlév“ (< něm. nář. stald), stubà „pokoj“ (něm. nář. stuba, stub, stöbe)1 a 2) pozdější výpůjčky, které jsou z hlediska původu dvojí: a) přinesli je lietuvininkové a b) byly převzaty při přímém styku s Němci a poněmčenými lietuvininky. 1 Tyto a některé další germanismy této skupiny užívají nejen nářečí, které nás zajímá, ale i další jižní a západní žemaitská nářečí z oblasti při Prusku. 127 Jak je patrné z příkladů, většina německých lexémů se do žemaitštiny a jazyka Lietuvininků nedostala ze spisovné němčiny, nýbrž z její nářeční varianty, kterou se tehdy mluvilo v Malé Litvě, především Plattdeutsch a Niederdeutsch, např.: kiulkis (lit. — kìlkis) ‚knedlík z vařených brambor a mouky‘ (srov. něm. nář. kilke), plūmė ‚švestka‘ (< něm. nář. plūme, srov. spisovně německy Pflaume), štyvas ‚nehybný, strnulý‘ (< něm. nář. štiw, srov. spisovně německy steif), špicbukas ‚omáčka‘ (< něm. spitz ‚ostrý, kousavý‘ + něm. nář. bübe ‚dítě‘). Okrajoví Žemaité zřejmě získali mnoho německých výpůjček prostřednictvím lietuvininků. Přinesli si mnoho německých slov z Východního Pruska a Klaipėdského kraje. Dnes je obtížné určit, která germanismy si Žemaité vypůjčili přímo od Němců a které prostřednictvím lietuvininků. Jisté je jen to, že pod vlivem lietuvininků se mnoho germanismů v žemaitském nářečí stalo velmi rozšířenými. Protože Žemaité neuměli německy, obvykle nerozlišovali, které slovo je německé a které litevské. Výpůjčky nepochybně doplňují a obohacují slovní zásobu, pokud označují velmi konkrétní přinesené nebo vytvořené předměty (Weinreich, 1953, 53). Takovými byly uvedené německé názvy konkrétního zemědělského nářadí a předmětů domácí potřeby, např.: dišlius ‚oj vozu‘, strangas ‚řetěz‘, rymas ‚techn. řemen‘, liūdinge ‚část vozu‘, repas ‚kování kola‘, jejich litevské ekvivalenty však vůbec neznají. Lietuvininkai si obecně přinesli mnoho předmětů, které Žemaité neznali, i jejich názvy. Všechny tyto reálie označovali vlastními názvy, většinou německého původu, které pak Žemaité převzali. Žemaité si ne bez pomoci lietuvininků osvojili mnoho sémantických kalků, např.: girinė kiaulė ‚divoké prase‘ (srov. něm. wildes Schwein), girinė antis ‚divoká kachna‘ (srov. něm. wilde Ente) aj. K takovým sémantickým germanismům je třeba přiřadit také apstatyti ‚olemovat pletenými vzory‘ (srov. něm. absetzen), tykôji pėtnyčia (lietuvininkové říkají piėtnyčia) ‚Velký pátek‘ (něm. stille Woche). Srov. také šampos žodis ‚nadávka‘ (něm. Schimpfwort), šampuoti (lietuvininkové říkají šėmpuoti) ‚nadávat, spílat‘ (z něm. schimpfen). Některá slova po přechodu do jiného jazyka mění svůj význam, většinou jej rozšiřují. Někdy zcela ztrácejí svůj původní obsah (Weinreich, 1953, 48, 49). Takové německé lexémy se vyskytují i v žemaitském nářečí. Například sloveso šapiuoti (z něm. schöpfen) znamená u lietuvininků stejně jako u Němců ‚nabírat‘, kdežto u Žemaitů ‚jíst‘. Zúžil se také význam slovesa pucúoti ‚jíst, čistit‘ (něm. nář. putzen). Tento význam si zachovali lietuvininkai, ale u Žemaitů toto slovo znamená pouze ‚jíst‘, např. viską supucavo ‚všechno snědl‘. Zajímavým příkladem změny významu je slovo ùlenderis ‚obchodník s koňmi‘ (z něm. Holländer ‚Holanďan‘), původně spojené s nákupem a prodejem koní. Postupem času ztratilo svůj původní etnonymický význam ‚Holanďan‘ a dnes ùlenderis pro Žemaita znamená ‚obchodník s koňmi‘. Dalším příkladem je slovo kėžas ‚sýr‘ (z něm. Käse), které přinesli lietuvininkai a které Žemaité začali používat pouze pro označení taveného sýra. Domácí sýr v žemaitštině nadále zůstal sýrem. Lietuvininkai označují slovem kėžu jakýkoli sýr. Je třeba poznamenat, že mnoho německých slov se v žemaitštině Žemaitů a lietuvininků v Žemaičių Naumiestis uchovalo. Bývalí lietuvininkai z Východního Pruska a Němci z Klaipėdského kraje je již neznají, zejména ta slova, která přešla do litevštiny z němčiny 128 nářeční varianty, např.: karnõlė „průkop, příkop“ (z něm. dial. karnõle), rigelis „závorová tyč k přivazování koní“, (něm. dial. rigel), štrãm „pevný“ (něm. dial. štrãm) a další. V žemaitském nářečí v Žemaičių Naumiestis tvoří německá slovní zásoba tyto výraznější sémantické skupiny: domácí hospodářství, vybavení a předměty denní potřeby: akšelėnė „stroj na přípravu krmiva“ (z něm. Hacksel „krmivo“), bliūberis „rádio“ (z něm. blubern „bublat“), bríliai (vyslovuje se brylė) „brýle“ (z něm. Brille), kėdikė „řetízek, náhrdelník“ (hybridní, z něm. dial. kėde), kūrbds „koš“ (srov. kurbelis „košík“, něm. Korb), liõdė „schránka na stroji na sekání listí“ (srov. něm. dial. lôd „bedna“), pildekis „kožešinová přikrývka“ (z něm. Pelz „kožešina“, Decke „přikrývka“), rantúotas (rántūts) viedra „vědro s měřicími pásy“ (hybridní, srov. něm. Rand „okraj“), rigelis „závorová tyč k přivazování koní“ (z něm. dial. rigel), šiūpundė „síť na nošení sena a slámy“ (srov. něm. schöpfen „nabírat“, Bund „svazek“), štérkis „škrob na prádlo“ (něm. Stärke), srov. šterkiuoti (šterkiūti) „škrobit“ (něm. stärken), tūžė „sáček“ (z něm. Dose; srov. tabõktūžė „hybridní sáček na tabák“), vãnė „vana“ (něm. Wanne), žãkas (žãks) „pytel“ (srov. něm. Sack). Pokrmy, nápoje: bydelis „prosátá mouka“ (srov. něm. beuteln „prosívat mouku“, patrně z jeho nářeční varianty; srov. žemaitské bydeluoti „prosívat“), fýmbriūnė „perník, vylepšený koláč“ (srov. něm. Pfingsten „letnice“, Brot „chléb“), gívierčai „koření“ (z něm. Gewürze), karentai „fialové zahradní bobule“ (srov. něm. Korinthe „malé rozinky“), kliūpsai „masové kuličky“ (z něm. Klops), krýgės „malé švestky“ (z něm. Kriecke), lývervurstas „jaterní klobása“ (z něm. Leber „játra“, Wurst „klobása“), marmaliõdė „marmeláda“ (z něm. Marmelade), mašinà (mašýna) „sporák“ (srov. Kochmaschine „venkovský sporák“), plūmė „švestka“ (z něm. dial. plūme), pryštekis „snídaně“ (z něm. Frühstück; srov. žemaitské pryštekiauti „snídat“), plėkiai „ovesné vločky“ (z něm. Flocke), šmántà „zakysaná smetana“ (z něm. dial. šmãnd), šmúltė „vepřové sádlo“ (srov. něm. Schmalz), šmekiuoti „ochutnávat“ (schmecken), šmerlekiuoti „mlsat“ (z něm. dial. smer licken „lížat sádlo“), šliūrpti „srkat“ (něm. schlürfen), šliūpyti „hltavě jíst“ (srov. něm. schlüpfen „klouzat, vyklouznout“; dále srov. šliūpas „velký jedlík“), šukuliõdė „čokoláda“ (něm. Schokolade), ùr kštas „klobása“ (srov. něm. Wurst), žamgurkis „nakládaná okurka určená na semena“ (srov. něm. Samen „semena“, Gurke „okurka“), žán kukas „vrstvený koláč“ (srov. něm. Sandkuchen „pískový koláč“). Oděvy, obuv: áncugas „oblek“ (něm. Anzug), élškis „kravata“ (z něm. dial. hälschen; srov. žemaitské pasielskiuoti „uvázat si kravatu; vyparádit se“), kedėlys „sukně“ (z něm. dial. kedele), kleidė „šaty“ (z něm. Kleide; srov. hybridní kleidikė „malé šaty“), kuzjākas (kuzjāks) „sako“ (srov. něm. dial. koz jake „cestovní plášť“), germúlka „čepice se štítkem“ (srov. něm. dial. germõle), mùčė „čepice“ (z něm. dial. mutze; srov. mučikė „dámský klobouček“), šiūržis „zástěra“ (z něm. Schürze), štrūmpos „punčochy“ (z něm. Strümpfe), štýfeliai „vysoké boty“ (něm. Stiefeln), zandālės „letní střevíce“ (něm. Sandale). Pracovní nástroje, stroje, zařízení: ākas „motyčka“ (z něm. Hacke; srov. akãtis < akãitis „malá motyčka“; dále srov. akūoti „sekát, okopávat“ z něm. hacken, kūpstakis, hybridní „motyčka“), drėšmašynė „mlátička“ (něm. dreschen „mlátit“), ėkelis „háček na háčkování“ (z něm. Häckel; srov. ėkeluoti „háčkovat“ (něm. häckeln), kāras 9. 678 129 „kolečko“ (z něm. Karren; srov. karioti „vozit na kolečku“ – z něm. karren), kripė „žebřík“ (z něm. dial. krüppe; srov. kripės „bočnice vozu“, kripikė „žebříček“), krūzai „volánky“ (z něm. Krause; srov. apkrūziuoti „olemovat volánky“), maṅgalis „zařízení na žehlení oděvů“ (z něm. Mangel), mangaliuoti „mandlovat, mačkat“ (něm. mangeln), hybridní susimaṅgaliavęs „pomačkaný“, šlegą „kladivo“ (něm. Schlägel), štapnotelis „jehla na zašívání“ (z něm. dial. stopnōdel; srov. štapuoti „zašívat“ z něm. stopfen), dále srov. štapinė adata „jehla na zašívání“, vīndas „kolovrátek“ (srov. něm. Winde „navijáky“). Stavební terminologie, nábytek: beṅkis || baṅkis „lavice“ (z něm. Bank, mn. č. Bänke), dakponė „střešní taška“ (z něm. Dachpfanne), ėvelis „hoblík, strouhák“ (z něm. dial. hėwel), ėveliuoti „hoblovat“ (něm. dial. hėwelṇ), ėveliodė „vodováha“ (z něm. dial. hewelōde), gėvelis „krokev“ (z něm. dial. gebel), kraše „měkká židle“, fotelis (srov. něm. Krasse „pletené křeslo“), kėlnorius „sklep“ (z něm. Keller), liōdė „zásuvka“ (něm. dial. lōde „bedna“), mūrluotas „věnec zdiva, na nějž se kladou krokve; krokevní“ (z něm. dial. mūrenlatte), stenderis „sloupek plotu“ (z něm. Ständer), šveris „záklopka kamen“ (z něm. Schieber), šiurkštainis „komín“ (něm. Schornstein), špygelis „zrcadlo“ (něm. Spiegel), štūlė „židle“ (Stuhl), švelis „příčný trám“ (srov. něm. Schwelle „příčný práh“), trėmpelis „spodní část domu nad základy“ (z něm. Trempel), viṅkelis „úhelník, roh“ (z něm. Winkel; srov. į viṅkelį „do úhlu“). Slova popisující lidskou činnost a práci: býgaras || bàgaras „tyč, hůl“ (srov. něm. Bagger „bagr, používaný k těžbě jantaru“; srov. býgaruoti || bàgaruoti „mávat tyčí, holí“), bilderiuoti „fotografovat“ (z něm. Bild, mn. č. Bilder „obraz, fotografie“), brūkuoti „být potřeba“ (něm. brauchen), berštuoti „drhnout žínkou“ (srov. něm. Bürste „kartáč“), bérštas „žínka“, liodúoti „nakládat, balit“ (něm. laden; srov. liódingė „náklad, část vozu“), pletúoti „hladit (sukno)“ (z něm. platten), ruliuoti „uválcovat půdu, válet“ (z něm. rollen „valit, rolovat“; srov. rūlis „baculaté dítě“), šapuoti „vycpávat“ (z něm. dial. šāpen; srov. šapinė „matrace“), šporuoti „hrnout“ (něm. sparen), šneideriuoti „pracovat jako krejčí“ (srov. něm. Schneider „krejčí“; srov. šnėideraitis „krejčík“, šnėiderka „krejčová“). Děti, školní potřeby: bōlė „míč“ (něm. Ball; srov. bolikė „míček“), gibūrzdūkas „narozeniny“ (něm. Geburtstag), klingeris „zvonek“ (z východopruského něm. Klinger, spis. něm. Klingel; srov. klingeriuoti „zvonit zvonkem“), pernolė „pírko“ (z něm. dial. pernōle), spridikis „poučení“ (srov. něm. dial. predigt), špyliúoti „hrát si“ (něm. spielen; srov. pra špyliuoti kārą „prohrát válku“), šūlė „škola“ (u lietuvininků) (něm. Schule), tōbytis „vyvádět, řádit“ (z něm. toben). Dopravní prostředky: bōnė „vlak“ (z něm. Bahn; srov. hybridní bōnikelis „železniční koleje“), gránta „štěrková cesta, silnice“ (něm. Grand „štěrk“), liódingė „část vozu, náklad“ (z něm. dial. lióding), liōgeris „ložisko kola“ (z něm. dial. lōger), pýpeliuoti „signalizovat“ (z něm. dial. pīpeln), pýpelis „automobilový signál“ (něm. dial. pīpel), reīpas „kování kola“ (něm. dial. reif), rūngas „příčná tyč kol“ (něm. dial. runge), rātas „jízdní kolo“ (něm. Rad), šėpis „loď“ (něm. Schiff), šlýpkos „sáně“ (hybridní, z něm. dial. sleppe a slovanské přípony -k-; srov. šlypkūtės „sáňky“), špānegelis „kovový čep vozu“ (něm. Span ne gel). 130 Obchod: (pa)burguoti „prodávat na dluh“ (něm. borgen, srov. ant būrgos „na dluh“), pygelininkas „drobný trhovec“ (srov. něm. dial. pigel „stánek“), reñčelis „náklad“ (něm. Ranzen), štūkis „kus“ (něm. Stück, srov. stukėlis || stukelytis „kousek“), šmūkuliuoti „živnostensky obchodovat, pašovat“ (srov. něm. schmuggeln; srov. šmukulis || šmukūlninkas „byznysmen, spekulant“), ūlenderis „obchodník s koňmi“ (z něm. Holländer „Holanďan“). Vyjadřování času: jūnis „červen“ (něm. Juni), mumėnt „hned“, miniūta „minuta“ (něm. Minute); srov. miniūtininkas „minutová ručička“), štūmda || štūnda „hodina“ (něm. Stunde); srov. štūndininkas || štūmdininkas „hodinová ručička“; srov. hybr. piėtstundė „polední přestávka“). Stát, správa: caitunga „noviny“ (něm. Zeitung), kaliūžė „vězení“ (srov. něm. Klause „obydlí poustevníka“), rubėžgrabė „státní hranice, hranice mezi pozemky“ (hybr. z něm. Graben „příkop“ a slov. рубеж). Slova označující vnitřní stav a zevnějšek člověka: drimelis „statný dospívající“ (srov. něm. dial. drimmel), fėliūoti „chybět“ (něm. fehlen, srov. fėle „nedostatek (fyzický)“, furši „šikovná žena“ (něm. fursch), giliūkis „úspěch, štěstí“ (něm. Glück, srov. giliūkingas „šťastný“ z glücklich, giliūkingai „šťastně“, negiliūkis „neštěstí“), liūstas „dobrá nálada“ (něm. Lust „nálada“, srov. liūstavóti „mít veselou mysl“), špūkioti „strašit“ (něm. dial. spūken), špūkas „duch“, přízrak (z něm. dial. spūke), štimuoti „slušet“ (něm. stimmen, srov. įštimuoti „být stále v dobrém zdravotním stavu“), štarkūs „statný“ (něm. stark), švičiuoti „potit se“ (něm. schwitzen), šakarinė „podvodnice“ (srov. něm. schachern „spekulovat, zabývat se pochybnými obchody“), špibukauti „vyvádět rošťárny“ (srov. něm. dial. Spitzbube „divoké dítě“), ūnkulis „statný muž“ (srov. něm. Onkel „strýc“). Mezilidské vztahy: dryveliuoti „hanl. žvatlat (německy)“ (z něm. dial. drivel), dūneriuoti „nadávat, klít“ (srov. něm. donnern „hřmít“, srov. uždūneriuoti „zaklít“), ergeliuotis „hádat se, zlobit se“ (něm. ärgel’n), ergelis „mrzutost, hněv“ (něm. Ärger), kamarātas || kamarōts (něm. Kamerad), liūosininkas (l’ūsininks) „podnájemník“ (srov. něm. Lossman; dále srov. liūosinininkauti „být podnájemníkem“), lėbė (liebi) „dobrý život“ (něm. Leben „život“), liutėrija „riziko“ (něm. Lotterie „loterie“), štrydūotis „hádat se, zlobit se“ (něm. dial. strīde, srov. susištrydūoti „pohádat se, pohádat“; (š)trydals „prchlivec“, (š)trydmikis „prchlivec“), ūmeriuoti „plácat nesmysly“ (srov. něm. Humor „humor“). Nemoci a jejich léčení: anyšai „anýz“ (něm. Anies), špūliuoti „mít průjem“ (něm. spülen „proplachovat“), šlektūoti „cítit se špatně“ (srov. něm. schlecht „špatný, špatně“; dále srov. šlektumas užėjo „udělalo se mu špatně“, mán šlektai „je mi špatně“), štinkspirutis „amoniak“ (srov. něm. stinken „zapáchat“), verkiūoti „působit, pomáhat“ (něm. werken). Různá další slova: bybelis „bible“ (něm. Bybel), furši moteris „šikovná žena“ (něm. fursch), jėrgau || jār̄gau citoslovce „jejda“ (srov. něm. Herr Gott), jūksai „odpadky“ (něm. Jucks), karnōlė „příkop, zákop“ (z něm. dial. karnōl), kliūperis „odměna za práci v naturáliích“ (srov. něm. dial. kluper „úplatek“), krėpelis „mrzák“ (něm. Krüppel, srov. krėpeliuoti „kulhat“; dále srov. kripal, kripal „citoslovce označující kulhání“), knīpelis „hůl“ (něm. Knüppel), kūrė „krůta“ (z něm. dial. kure, srov. kūrinas „krocan“; dále srov. kurūks || kurūtis || kurūtis hybr. „krůtě“), rige- 9* 131 lis „hrouda, kus“ (z něm. Riegel, srov. sušālo į rigeļi „zmrzlo v kus, hroudu“), švākai „slabě“ (srov. něm. schwach „slabý“), sturkis „čáp“ (něm. Storch). Německá slova, která pronikla do místního žemaitského nářečí, se přizpůsobila jeho příslušným normám. Nyní je obtížné určit, ve kterých případech převzala slovotvorné formanty od Lietuvininků a ve kterých od Žemaitů. Jisté je však jedno: německá slova převzatá od Lietuvininků Žemaité značně přepracovali. Například ze slova šūpelė „naběračka“ převzatého od Lietuvininků (srov. něm. schöpfen „nabírat“) vytvořili Žemaité šūpelinė a začali toto slovo užívat ve významu „žena s velkým obličejem“; z lietuvininského spātas „rýč“ (něm. Spaten) vytvořili spātinas „naběračka“. K německým názvům polévek připojili žemaitskou příponu -ynė, např. plūmynė „sladká polévka“, mūžynė „mléčná polévka“, ryžynė „polévka z nastrouhaných noků“ aj. Žemaité si osvojili mnoho hybridů, tj. složených slov, od Lietuvininků, anebo si je sami vytvořili (dnes je obtížné to určit). Jedna jejich složka je německá a druhá litevská, např. bonkelis „železnice“ (hybr. z něm. Bahnė a litev. kelias), drānkubilis „sud na uchovávání krmné směsi“ (z něm. dial. drānk „krmná směs“ a litev. kubilas „káď“), žūkspiros „piliny“ (z něm. Jucks „odpadky, zbytky“ a litev. spiros), šienkripės „boční příčky vozu“ (něm. Krippe „žebřík“, dále srov. šienkripė „dlouhý žebřík“), strūmpryšis „podvazek“ (něm. Strumpf, pl. Strümpfe). Vyskytují se i jinak silně zlitevštěná, přímo přepracovaná slova, např. šnipštukas; Lietuvininkové vyslovují šnipeldukas „kapesník“ (něm. Schnupftuch, něm. dial. snūveldok „kapesník“). Lietuvininkové patrně převzali nářeční variantu snūveldok ještě v době, kdy žili ve Východním Prusku a Klaipėdské oblasti, a přinesli ji s sebou na litevskou stranu. Pokud jde o flektivní adaptaci německých podstatných jmen, je třeba konstatovat, že slova zakončená tvrdou souhláskou nebo samohláskou se v litevštině stala o-kmeny, např. kurbas „košík“ (něm. Korb), bėrš tas „žínka“ (něm. Bürste „kartáč“) aj. Jednotné číslo podstatných jmen se často tvořilo z německého kmene množného čísla, např. bilderis „obraz, fotografie“ (něm. Bild, pl. Bilder), kiñderis „dítě“ (z něm. Kind, pl. Kinder) aj. Mnohá podstatná jména dostala litevské zdrobňovací přípony: -ytis, -elis, -aitis (ž. -ātis), -ikė, -inė, např. kurūtis „krůtě“ (z něm. dial. kure), mucikė „čepička“ (něm. Mütze), plecaitis (plecātis) „malý pozemek, parcela“ (něm. Platz „místo“), stukėlis „kus“ (něm. Stück), stubinė „komorná, služebná“ (něm. dial. stub, stōbe „místnost“). Vyskytly se i opačné případy (nejsou časté), kdy se od litevských základových slov tvořily odvozeniny s německou příponou, např. kiaulerija „prasárna, nepořádek“ (srov. něm. Schweinerei — přípona -erei), pinkerija „zmatek, něco, co je zamotané“. Dále srov. fotografistas „fotograf“, elektristas „elektrikář“ aj. Německá přídavná jména, která pronikla do místní litevštiny, obvykle dostávala litevskou příponu -ingas², např. giliukingas „šťastný“ (něm. glücklich), listingas „lstivý“ (něm. listig). Srov. odpovídající příslovce giliukingai, listingai. Přídavná jména ² Připomíná německé -ig-, -(l)ich a má podobný význam. 132 ruūdinās „kulatý“ (něm. rund), kantīnas „spokojený“ vytvořit podle modelu litevského kūpinds. Slovesa byla adaptována převážně přidáváním přípon -uoti (v žemaitském nářečí -ūti, -auti), méně často přípony slovanského původu -avoti, např. dekīuoti ‚přikrýt pokrývkou‘ (něm. decken), fėliūoti ‚chybět‘ (něm. fehlen), knibeliuoti ‚pracovat, šťourat se‘ (srov. něm. knibbeln ‚vázat‘), liūstavoti ‚bavit se‘ (z německého podstatného jména Lust ‚dobrá nálada‘), pryš-tekiauti ‚snídat‘ (něm. Frühstück ‚snídaně‘), šlekčiūoti ‚cítit se špatně‘ (z něm. schlecht ‚špatný‘) aj. Někdy se litevská přípona připojila k německé, např. dū-neriūoti ‚klít‘ (něm. donnern ‚hřmít‘), planeriūoti ‚plánovat‘ (něm. planieren), turnerūoti ‚sportovat, cvičit‘ (něm. turnieren). Slovesa německého původu mají často litevské předpony, např. apšam-pūoti ‚vynadat‘, ištimūoti ‚být v dobré náladě, dobrém zdravotním stavu‘, nudnūoti ‚unavit‘ (něm. ahnen), pasteliūoti ‚objednat, opatřit‘ (něm. stellen), supučūoti ‚sníst‘, susištrydūoti ‚pohádat se, nepohodnout se‘ (něm. nářeční streiden), uždūneriūoti ‚zaklít‘, užklingiūoti ‚zavřít na závoru‘ (něm. Klinke ‚závora‘). Vyskytuje se poměrně mnoho zcela neadaptovaných německých slov, např. ūmama ‚babička‘ (něm. Oma ‚babička‘), ūpapa ‚dědeček‘ (něm. Opa), papā ‚tatínek‘ (něm. Papa), briūt ‚chléb‘ (něm. Brot), špėk ‚slanina‘ (něm. Speck), męser ‚nůž‘ (něm. Messer), štrām ‚pevná‘ (něm. nářeční štrām), štrēng ‚přísný‘ (něm. streng), fēst ‚pevný‘ (něm. fest) aj. Neskloňují se ani podle pádu, ani podle čísla. V současnosti germanismy probírané v tomto článku, ačkoli je místní obyvatelé staršího věku dobře znají, rychle mizí pod vlivem spisovné litevštiny. Obvykle je užívají jen lidé starší generace, zejména Lietuvininkové. Mladí lidé, kteří navštěvovali školu, dobře chápou, že uvedená slova jsou již barbarismy, a proto se je snaží nahrazovat litevskými ekvivalenty, i když se jim to ne vždy daří. Bez těchto germanismů se starší Žemaité samozřejmě neobejdou, když mluví o minulosti, o reáliích Malé Litvy a někdy chtějí svou řeč učinit obraznější. Mnoho germanismů používají při rozhovoru s místními Lietuvininky, v jejichž řeči jsou tyto germanismy stále ještě poměrně časté. LITERATŪRA Кушнер/Кнышев П. И. Этнические территории и этнические границы. М.: Изд-во АН СССР, 1951. 280 с. Gimbutas J. Lietuvių sodžiaus architektūra Mažojoje Lietuvoje. New York, 1958. 156 p. Kurchat H. Das Memelländische ABC: Volkskundliches Wörterbuch des Memelländisches Niederdeutsch. Oldenburg: Siebert, 1964. 160 S. Sabaliauskas A. Lietuvių kalbos leksikos raida, jos turtėjimas tarybiniais metais // Lietuvių kalba tarybiniais metais. V., 1967. P. 68–102. Zinkevičius Z. Lietuvių kalbos istorija. D. 1: Lietuvių kalbos kilmė. V.: Mokslas, 1964. 387 p. Weinreich U. Languages in Contact. N. Y.; Philadelphia, 1953. 147 p. 133 GERMAN LOANWORDS IN THE LOCAL DIALECT OF ŽEMAIČIŲ NAUMIESTIS Summary In the paper the author analyses a linguistically complicated situation in the small locality of Žemaičių Naumiestis. Here the local Samogitian dialect was greatly influenced by the so-called lietuvininkai, newcomers from former Eastern Prussia and the Klaipėda District. Furthermore, the local Samogitian dialect had also been influenced by the German language for long centuries. The interference of the German language in the local dialect implied the rearrangement of patterns in all domains of the language, such as the phonetic system, partly morphology and syntax and almost all areas of the vocabulary. As we know, lexical borrowing occurs when a recipient vocabulary is inadequate in the cultural environment of a given locality. The paper attempts to disclose the extent of interference determined by the structure of two languages in contact as well as by non-linguistic factors in the socio-cultural context of language contacts. The interference was mutual. Up till now one can trace many Lithuanian words in the oral speech of the Germans. The most concrete German loanwords, such as designations for newly invented and imported objects were mere additions to the vocabulary of the local Samogitian dialect. Quite a number of Germanisms extended their content, many discarded their old meanings and acquired new ones. Many German semantemes were borrowed from the German dialect, used in former Lithuania Minor of the time. German loanwords, used in the Žemaičių Naumiestis local Samogitian dialect, form fourteen semantic groups. The borrowed words were adapted in the recipient dialect, i. e. the local Samogitian dialect according to the phonetic and morphological patterns of the Lithuanian language. Among the hybrid compounds we can also distinguish those in which the stem remains German but another component acquires the Lithuanian word-forming elements: suffixes, prefixes, endings. Some of the German words did not obey the norms of the recipient dialect at all. Lately the loanwords have lost gradually their significance in the local Samogitian dialect and are used mostly in the speech of elder Samogitians and lietuvininkai.