Varenavo rajono oikonimų slavinimas

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989) KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS LAIMA GRUMADIENĖ SLAVIZACE OIKONYMŮ VARĖNAVSKÉHO OKRESU Výzkum jazykového substrátu může přinést mnoho nového materiálu, především je však třeba stanovit pravidla pro rekonstrukci substrátového jazyka, tj. způsoby, jak odstranit nánosy superstrátu. Jazyková fakta se rekonstruují tehdy, když už je nelze ověřit. V bilingvní situaci lze jazyková fakta zkusit rekonstruovat a snadněji lze odhalit nejobecnější zákonitosti, podle nichž se prvky jednoho jazyka přizpůsobují jinému. Tak lze pochopit mechanismus jazykového kontaktu a sledovat výměnu jazykových prvků. Onomastika je jedním z objektů výzkumu substrátu. Zvláštnosti slavizace litevské onomastiky byly již mnohokrát zkoumány. Za zmínku stojí podrobné práce K. Būgy (1958), K. O. Falka (1963), J. Otrembského (1963), J. Prinze (1968) a dalších, opřené o bohatý materiál. Vycházejí z písemných pramenů, proto se značná pozornost věnuje inventáři písemných znaků, schopnostem a zvyklostem písařů a výrazně se zohledňují diachronní jazykové vztahy. Nejobecnější zákonitosti se již podařilo stanovit, výjimky či dokonce projevy protichůdných tendencí však obvykle bývá nutné eliminovat nebo vysvětlovat mimojazykovými faktory. Jazyk je mimořádně dokonalý systém, „funguje jako hodinky“, jestliže jazyky skutečně vstupují do vzájemného kontaktu a slova exotického jazyka nezapisuje cizojazyčný písař. Zcela jiná situace nastává, když bilingvní lidé předávají slova jednoho jazyka, kterému dobře rozumějí, v jiném jazyce, který také dobře ovládají a jehož prostředky znají. Předmětem tohoto výzkumu je jazykový kontakt. Vzácných jazykových faktů je pro tento účel hojnost v takzvaných periferních ostrovech litevských nářečí a v pohraničních oblastech. Materiál pro tuto práci byl shromážděn v okrese Varėna v Běloruské SSR během expedic v letech 1984–1987. Obecná sociolingvistická situace v okrese je poměrně podrobně popsána (Чекмонас 1988). V poslední době výzkum periferních litevských nářečí zvláště ožil: A. Vidugiris a K. Garšva pokračují v práci a V. Čekmonas se svými žáky (A. Vaičiulytė-Romančiuk, T. Vaišnytė a další) v těchto krajích uskutečňuje svou myšlenku široce pojaté sociolingvistické dialektologie1. Výzkum substrátu na základě živé řeči lidí není v lingvistické praxi častý, proto stojí za to probrat některé metodologické zásady. Především je třeba komplexně zkoumat všechny koexistující jazyky a nářečí. Gramatické popisy a slovníky je třeba připravovat tak, aby v nich bylo patrné, v jakých případech- 1 Jsem upřímně vděčná V. Čekmonovi za samotnou myšlenku práce a také všem zde zmíněným stálým účastníkům expedic za vzájemnou pomoc. 84 v jedněch se užívá jeden jazyk, v jiných druhý. Jinými slovy, při zkoumání vzájemného působení a vztahů mezi jazyky bychom se měli snažit nalézt centra inovací. Druhá věc je tedy nezbytný sociolingvistický přístup ke zkoumanému objektu: kdo, kdy, kde, s kým a jak mluví. O tom, jak velký vliv mají sociolingvistické faktory, svědčí skutečnost, že slavinizace oikonym v 15 pojednávaných okolích rajónu Varenavo se značně liší. Například v okolích Balčiškės, Girkos a částečně Rūdiņios, méně pak v okolí Žirmūnų, byla litevština ještě poměrně nedávno živá, třebaže je nyní již značně na ústupu; v okolích Misevičių a Ažubalio tomu tak bylo již dávno a nyní tam pravděpodobně litevsky nemluví nikdo. To vše podmínilo zvláštnosti slavinizace oikonym: bilingvní mluvčí obvykle vykládají sémantický i formální obsah oikonym prostředky druhého jazyka a využívají takové přípony a předpony tohoto jazyka, které jej vystihují nejpřesněji, zatímco ti, kdo jazyk zapomněli (orientovaní na polštinu), nejčastěji používají na všechno polské přípony a koncovky. V těchto místech se substrátový jazyk pokrývá zvlášť silným nánosem superstrátu. Nejspolehlivěji někdejší silné centrum polonizace dokládá přízvuk přenesený podle pravidel polštiny; jeho původní místo může být nenávratně zastřeno. K podobným jevům dochází i v dalších jazykových rovinách. Za třetí se shromažďují všechny dostupné jazykové doklady a zaznamenávají se podrobnosti, které mohou mít vliv na původ názvu (reliéf, zeměpisná poloha apod.). Pro etymologizaci mohou být velmi důležité také okolní mikrotoponymy a převládající antroponyma. Základem oikonym v části zkoumané oblasti jsou příjmení, srov. Surkantai ~ Сурканты Blč, Vilbikai ~ Вильбики Blč, avšak samozřejmě je možný i opačný proces: Kულiai ~ Кули Grk a příjmení z těchto míst Кулейч. Je užitečné vědět, že Saltoniškės ~ Солтаниуки Grk je jediná vesnička hluboko vklíněná do lesů. To výrazně posiluje hypotézu, že hydronyma s kořenem salt- souvisejí s ѕлата „žláza na krku zvířete; sádlo na střevech“; saltas „černý žmolek v sádle“ apod. (srov. Vanagas 1981, 289). Vesnice Pėncin iškės ~ Пѣнцынюки Rod, stejně jako Plikiai ~ Плики Žrm, leží na otevřeném prostranství, a proto lze její název spojovat s pėntis „pata“. To by byly nejdůležitější úkoly sociolingvistického zkoumání substrátových jevů. Jako první začaly důsledky jazykového kontaktu v Bělorusku z hlediska, o němž je zde řeč, zkoumat představitelky litevských periferních nářečí T. Vaišnytė (Войшниц 1986) a A. Romańčiuk (1989). Tento článek popisuje pouze oikonyma – názvy 148 vesnic, které byly v letech 1984–1987 zaznamenány od místních bilingvních či vícejazyčných (nikoli jednojazyčných) obyvatel rajónu Varenavo. Jde o nejspolehlivější zdroj pro určení pravidel jazykového kontaktu: vyskytující se „výjimky“ jsou důsledkem působení jiných pravidel, náhodnosti zde není. Zaznamenány jsou dnes užívané litevské a běloruské (po-prostu) podoby oikonym. V písemnostech různého druhu a z různých období byly nalezeny polské a ruské podoby mnoha zkoumaných oikonym, zde se však důsledně rozlišují fakta živého jazyka (implikující bilingvismus) a písemné doklady. Například název vesnice Zalieckių v okolí Žirmūnų, který pravděpodobně pochází z příjmení Zalieckių rodiny, která v těchto končinách žije dodnes, nyní v ruštině nacházíme již zapsaný jako Залеские, tj. na základě lidové etymologie se vysvětluje, že tato vesnice údajně leží za 85 lesem. Proto je lepší omezit rozsah zkoumaného materiálu, ale mít jej co nejhomogennější, a tedy autentičtější. Ještě jedna metodologická poznámka. Ve 20. století, ve 30. a 40. letech, proběhlo v pojednávaných krajích krátké, avšak poměrně intenzivní hnutí za oživení litevství, organizované spolkem „Rytas“. Čítárny zřizované v mnoha vesnicích zanechaly až do našich dnů skupinu lidí, kteří se litevsky naučili nikoli od rodičů (ačkoli ti často litevsky ještě uměli, své děti to však už neučili), nýbrž od učitelů v čítárnách. Místní názvy zaznamenané od takových lidí (mluví nenářečně nebo napůl nářečně) mohou být hyperkorektní, srov. *Gaivūnai ~ гаўёўны Rod, avšak zde je Aivūnai (v nářečí ai < ei na začátku slova), srov. Эйтūны (rajón Lida), a také nářeční podobu Aišiškės ~ Эйшыўки. Pouze mluvený jazyk (protože v písmu se to neodráží) může ukázat, kde bylo v substrátových formách /g/ a kde bylo doplněno: alofon [g] v běloruské podobě ukazuje, že již odedávna bylo /g/ přítomno i v substrátovém jazyce, zatímco [ɣ] obvykle signalizuje dodatečné vložení, srov. yaŭyūnīuki Ben. [ɣ] na začátku slova umožňuje postupně rekonstruovat základ slovesného kořene ei- i v tomto oikonymu. Po probrání zásad sběru a výběru materiálu se dále pojednávají pravidla přenosu oikonym z jednoho jazyka do druhého a podle nich se klasifikují všechny shromážděné příklady. Za východisko byly zvoleny metodologické zásady J. Princo a částečně také K. O. Falko: oddělit a z fonetického rozboru vyloučit ty příklady, které se do jiného jazyka převádějí překladem a výkladem (ten druhý J. Princ nazývá Deutung). Překladem se rozumí taková změna, při níž je sémantika oikonyma vyjádřena slovem druhého jazyka, které s ním nemá fonetickou souvislost, zatímco výkladem se rozumí volba ekvivalentů v druhém jazyce s cílem dosáhnout co největší fonetické podobnosti. Příkladem překladu je Aukštūjai ~ Высокія Grk, příkladem výkladu pak Bilōnys ~ Біланы Žrm. Překlad. Jednoznačných příkladů překladu je málo. Například takové slovanské oikonymum Бярбазаўка Ažbl opravňuje k domněnce, že jde o překlad, ale může to být také slovanská vesnice, protože jiná podoba není doložena. Jiná věc je, když víme, že Aukštūjai ~ Высокія Grk, že Piliakalnis ~ уападіўша Rod, že Lietuva ~ Литвіца Bnk nebo Ažūbalis | Žūbalis ~ Забалаць | Заболаць Ažbl, Bnk — mění se dokonce i rod, ačkoli při převodu baltských oikonym do běloruštiny (a polštiny) se usiluje o zachování stejného rodu i čísla. Je samozřejmě lákavé považovat oikonyma Залешаны Msv, Ažbl, Заречане Msv také za překlady a stejně tak předpokládat překlad přípony v Дайнавічка (*Dainavėlė) Msv, protože poblíž se nachází Dainavā. Kýbelčiki Msv lze si představit substrátovou podobu Kubiliėlių, tyto domněnky však jazykové doklady nepotvrzují. Překládají se i jednotlivé složky složených místních názvů, aniž by se překládalo základní slovo: Senėji Smilginiai ~ Старыя Смільгіны Rod. Výklad. Výkladový způsob přenosu místních názvů je vůbec nejčastější. Lze rozlišit dva jeho podtypy: případy, kdy se hledá jak sémantická, tak morfologická podobnost, a případy, kdy se využívají převážně morfologické prostředky. Jednu skupinu by tvořila kolektivní místní jména, jejichž základem je pojmenování osoby podle jejího zaměstnání nebo povolání a jeho slovanské ekvivalenty, které jsou si vzhledem ke starým baltsko-slovanským vztahům a přejímání velmi podobné: Bajōrai ~ Баяры Žrm, Ulonai ~ Ула- 86 nú Grk, Kavòliai ~ Kaválʹki Grk. Vznik přípony -ki mohl být v tomto případě podmíněn potřebou vyjádřit kolektivní význam, proto se přípona objevuje tam, kde předtím vůbec nebyla. Druhý způsob vysvětlujícího převodu spočívá v novém významovém výkladu, který vzniká na základě homonymie: Zaliečiai ~ Зале́й(с)кія Žrm, srov. příjmení z této oblasti Зале́йкій. Základem kolektivního místního jména se tedy stává příjmení a vytvoří se (nejde pouze o převod koncovky -(i)ai > i) podle modelu: příjmení na -ėkių – oikonymum na -ėkią. Takto ze Зале́йкі vzniká „srozumitelnější“ Зале́йкіа, což už je homonymum (nebo téměř homonymum) ve významu „залесские“ – „za lesem“. Třetí způsob výkladu nastává, když se změní všechny morfémy slova i místo přízvuku; jde téměř o překlad, základové slovo je však stále poměrně podobné: Babriņykai ~ Бабрау́нікі Ažbl, Beržuonà ~ Березна́ Žrm (srov. odpovídající hydronymum), Várniškės ~ Варо́нічы Msv. Čtvrtým způsobem může být případ, kdy se „setrvačností“ konec litevské podoby oikonyma ztotožní s odpovídající litevskou příponou s kolektivním významem a převádí se již tato přípona; srov. Paliūnai ~ Паліўцы Rod (název vesnice v močálech horního toku Ditvà lze pravděpodobně odvodit z apelativa liūnas „bažina“ a pa-). Přípona -ūnai je zde tedy hyperkorektně interpretována. K tomuto způsobu tvoření by snad patřila všechna oikonyma neodvozená od příjmení, jejichž sémantika není na první pohled zřejmá. Postupuje se tedy formálně, když konec slova zní podobně jako přípona. V této práci se čtvrtý způsob považuje za potenciální, bez zvláštní sémantické analýzy místních jmen jej však nelze náležitě uplatnit. Jak bylo uvedeno, vysvětlující převod se může opírat pouze o morfologické ekvivalenty (nebo částečné ekvivalenty), tj. předpony, přípony a koncovky. Jde o hlavní způsob slavizace oikonym. Předponových místních jmen je málo, takže se může zdát, že nejde o produktivní způsob. Z 6 zjištěných litevských oikonym s předponou bylo 1 přeloženo (Ažūbalis | Žūbalis ~ Забола́ць | Забола́ць Ažbl, Bnk), zatímco u jednoho se překládá pouze polská podoba (protože litevská a běloruská předpona jsou totožné): Pravožà ~ Праваса́ц ~ Pžóvóžá Ažbl; jde mimochodem také o hydronymum. U dalších 2 oikonym souvisejících s apelativy mēdžias „les“ a valkà „louže, bažina“ a u 1 jména souvisejícího s hydronymem Ditvà, vytvořených pomocí předpony pa-, se volí velmi podobná běloruská předpona По-; srov. Padzitvė | Padzicývys ~ По́дзімба Blč, Pamedė ~ По́мяд(з)ь Blč, Pavalakė ~ По́ва-лака Blč. Že nejde o fonetický převod, nýbrž o nahrazení předpony, dokládá také skutečnost, že běloruské По- přitahuje přízvuk. A naopak, přízvučná předpona v litevské podobě Pārodūnė je v běloruské podobě Параду́нь Dčk nepřízvučná. Převod přípon je z morfologických způsobů adaptace nejsložitější. Příklady ukazují, že se důsledně dodržuje toto pravidlo: samohlásky litevské přípony dostávají ve foneticky dobře zvolené běloruské příponě odpovídající hlásku, ostatní prvky přípony se však již řídí morfologickými, nikoli fonetickými kritérii (hledá se ekvivalent vyjadřující kolektivní význam). Zdá se, že střídání a a o řídí přízvukové intonace: akutuované a a o zůstávají nezměněny, zatímco cirkumflexní a se mění v o a naopak, tato pravidelnost však dosud nebyla spolehlivě stanovena. Dlouhodobé pokojné soužití jazyků 87 (kdy žádný jazyk není potlačován ani vytlačován jiným, prestižnějším jazykem) podporuje volbu popsaného způsobu převodu, tj. vědomé adaptace, nikoli pouhé změny fonetického obalu. Uvádějí se příklady výkladu přípon. -ėnai ~ -ėhė: Dvarčėnai ~ Дварчане Ažbl, Kazlėnai ~ Казляны(a) Ažbl, Zaprudėnai ~ Запрудзяны Ažbl; -iniai ~ -інцы: Dubiniai ~ Дубіныцы Grk (v Balčiškėse je Dubinių les). Možná se zde -інцы, používané k vyjádření kolektivního významu, uplatnilo hyperkorektně? -inykai ~ iki: Druskinykai ~ Дру́сініки Blč, protéká zde potok Druskėlė. Volba přípon -аніцы a -яны závisí na tvrdosti poslední souhlásky kmene: po tvrdé souhlásce se užívá -аніцы, po měkké -яны; -(i) ónys ~ -(я) ány: Bilónys ~ Біляны Žrm, Kivónys ~ Ківяны Dčk, Leliōnys|Liuliōnys ~ Ліляны | Люляны Grk, Mickónys ~ Міцканы Nč, Miežónys|Mieziónys ~ Межяны | Мізяны [Grk, Pavilionys ~ Павіляны Dčk, Pereigónys ~ Пере(й)ганы Prg, Skaldónys ~ Складаны Rod, Ramaškónys ~ Рамашканы Prg, Tišmonys ~ Тишмяны Bnk, Vigónys ~ Віганы Rod. Kolektivní povaha některých z těchto oikonym není zřejmá, a proto mohl působit faktor fonetické analogie. -ūnai ~ -ўнуцы: Aivūnai ~ пайўнуцы Rod, Lipkūnai ~ Липкуныцы Grk, Mačiūnai|Mičiūnai|Miciūnai ~ Мачуныцы Dčk, Nekraščiūnai ~ Някřашчуныцы Nč, Piliūnai|Piliūnys ~ Пілюны Blč, Pocelūnai ~ Пацелуны Rod, Sapūnai ~ Сапуны Grk (existuje příjmení Сапка a potok Сапунка), Tolkūnai ~ Талкуныцы Rod, Vaikūnai|Vaikūnony­s|Vaikūnys ~ Вайкуныцы Rod. Nejblíže fonetickému způsobu převodu je vysvětlující převod koncovek; někdy jde dokonce o jevy, které lze jen obtížně odlišit. Tato podskupina je nejpočetnější. Je třeba poznamenat, že ve většině případů zůstává místo přízvuku stejné; vyskytla se pouze jediná výjimka: Ramūčiai ~ Рамучы Bnk. Litevské koncovce -ai odpovídá -i nebo -ы: Adėvर्नykai ~ Адэ́рнікі Rod, Balčinykėliai ~ Бальчынікелі Bnk, Balkūnai ~ Балькуны Klš, Bartašiūnai ~ Барташу́ны Prg, Bastūnai ~ Бастуны Bst, Biliai ~ Бі́лі Klš, Biržiniai ~ Біржыны Bnk, Budrėvičiai ~ Будрэвічы Žrm, existuje příjmení Будрэ́віч, Draguciai ~ Драгучы Blč, existuje příjmení Драгучы, Džietkai ~ Дзе́ткі Ažbl, Geštautai ~ Гештаўты Blč, Ginėliai ~ Гінелі Nč, Gudėliai ~ Гудэлі Žrm, Hánevičiai ~ у́аніцэвічы Žrm, existuje příjmení у́аніцэвіч, Jančiai ~ Янчы Dčk, Jotutai ~ Ятаўты Rod, Juciūnai ~ Юцюны Rod, Jurāliai ~ Юрэлі Dčk, Kargaudai ~ Каргаўды Grk, Kemeišiai ~ Кемейшы Rod, Kerbedziai ~ Кербедзі Žrm, existuje příjmení Ке́рбедзь, Klaišiai ~ Клайшы Grk, Klóniai ~ Клоні Ažbl, Kukliai ~ Куклі Blč, Kulidž ~ Кулі Grk, existuje příjmení Куле́іч, Kużiai ~ Кузьцы Bnk, Leliušai ~ Лялюшы Grk, Lauciūnai ~ Лаўцу́ны Bst, existuje vesnice Лаўцы Klš, Lebedūnykai ~ Лебеднікі Dčk, existuje řeka Lebeda, Lūnkiai ~ Лункі Grk, existuje příjmení Лунке́іч, Nasavičai ~ Насавічы Rod, existuje příjmení Но́савіч, Navikai ~ Навікі Grk, existuje příjmení Но́вік, Norkūnai ~ Наркӯны Ažbl, Dčk, existuje příjmení Наркӯн, Mažėi-kiai ~ Мажэйкі Rod, existuje příjmení Мажэйка, Mėdžiušai ~ Мядзюшы Rod, Minykai|Mnykai ~ Мніхі Žrm, Mogūnai ~ Магуны Žrm, Padaikai ~ Па- 88 džiūki Ažbl, Papiškiai ~ Папіўкі Rod, Petrašiūnai ~ Петрашўны Žrm, Pliškiai ~ Плікі Žrm, Poškai ~ Пашкі Ažbl, Pusiavárai ~ Пусаўары Rod, Rač-kūnai|Račkūnai ~ Рачкуны Bst, Rod, je příjmení Рачка, Radžiūnai ~ Радзюны Dčk, je příjmení Радзголь, Ramučiai ~ Рамуыці Bnk, Sakalai ~ Сакалы Bst, Scilgūnai ~ Сцилгўны Vrn, Skireikiai ~ Скірэйкі Rod, Sidurūkai ~ Сяўрукі Blč, je příjmení Сяўрук|Саўрук, Smilginiai ~ Смільгіни Nč, Rod, Ažbl, Stračiūnai ~ Страчуны Rod, Stukai ~ Стукі Žrm, Surkantai ~ Сурканты Blč, Šalčiniai ~ Шальчыны Žrm, Ševerdókai ~ Шевердакі Žrm, Šaurai|Šiauriai ~ Шаўры Nč, Taukiniai ~ Таўкіни Žrm, Traigiai ~ Трайзі Ažbl, Trakėliai ~ Тракэлі Bst, Vaišniai ~ Вайшні|Воўшні|Воўшня Bnk, poslední uvedené je příkladem překladu; v kořeni je přízvuk v důsledku adstratového vlivu polského jazyka; je příjmení Ваўшніс|Воўшніс, Varėliai ~ (В)Орлі Rod, Vaškėliai ~ Вашкелі Rod, je příjmení Вашкелоўць, Zapasnykai ~ Запаснікі Ažbl, je příjmení Занаčnik, Žirmūnai ~ Жырмўны Žrm. Oikonyma zakončená na -ės při přizpůsobení běloruštině dostávají koncovku -i: Abrōmiškės ~ Абрамішкі Ažbl, Alekšāškės ~ Алякшышкі Nč, Ambražiškės ~ Амбражышкі Plc, je příjmení Амбражык, Ažėliškės ~ Ажэлішкі Žrm, Balčiškės|Balčiškės ~ Больышкі Blč, jsou to příjmení Бальціч, Balčius, Bartašīškės ~ Барташышкі Rod, je příjmení Бартось, Daugėlįškės ~ Даўгелішкі Rod, jsou to příjmení Даўгяла, Даўгелеч, Daugirdziškės ~ Даўгірдзишкі Rod, Dōčiškės ~ До̄цішкі Dčk, Gudziniškės ~ Гудзінішкі Ažbl, Jūotkiškės|Jūotkos ~ Ёмкішкі Bnk, jsou to příjmení Ëdic, Ямкевіч, Kūrkes ~ Кўркі Rod, Lapōčiškės ~ Лапаўшкі Prd, Bst, Nāniškės ~ Но̄нішкі Žrm, Padvariškės ~ Падва-рыўшкі Bnk, Pėneniškės ~ Пēнūнішкі Rod, Sališkės ~ Салішкі Rod, nedaleko se nachází les Salà, Šaltoniškės ~ Со̄лтанішкі Grk, Serbeniškės ~ Се̄рбенішкі Nč, Sūšyškės ~ Сўшыўшкі Dčk, Taičiškės ~ То̄ўшкі|То̄ўшішкі Grk, Trumpiškės ~ Трӯмнішкі Prd, Valdōtiškės|Valdotiškės|Valdonai ~ Валдо̄тышкі|Во̄лда-жышкі Blč, Vanagiškės ~ Ванагішкі Grk. Koncovku -i v běloruštině dostávají také oikonyma zakončená na -os: Berýlos ~ Бя-рылы Plc, Girkos ~ Гіркі Grk, je příjmení Гіріс, poblíž v Navikuose se lesy nazývají Гipa, Гіро̄ць, v Paloskose je pramen Гіркі, Mikūtos ~ Мікūты Blč, je příjmení Мікūць, Palōškos ~ Палаўкі Grk, Taločkos ~ Тало̄чкі Ažbl, je příjmení Тало̄чка, Valaišos ~ Вале̄йшны, je příjmení Вале̄йшна. Tento článek podává přehled sémantických a morfologických způsobů vyjadřování gramatického rodu litevských oikonym v běloruštině (v běžném jazyce). Pravidla fonetického přepisu zde nejsou probírána. Přehled oikonym Varenavského rajonu zaznamenaných od místních bilingvních obyvatel ukazuje, že existuje několik způsobů jejich přepisu, avšak předložené výsledky zatím neumožňují usoudit, proč se volí jeden způsob, a nikoli jiný, například proč se někde překládá přípona, zatímco v jiném analogickém případě pouze koncovka. Lze předpokládat, že v takových případech má velký vliv hodnotová jazyková orientace, to je však již téma jiného článku. 89 ZKRATKY Ažbl – Ažubalio Blč – Balčiškių Bst – Bastūnų Bnk – Benekainių Dčk – Dočiškių Grk – Girkų Klš – Kauleliškių Msv – Misevičių Nč – Nočios Plc – Palečkiškių Prd – Paradnė Prg – Pereigonys Rod – Ródūnia Vrnw – Varenávo Žrm – Žirmūny LITERATŪRA Būga K. Apie lietuvių asmens vardus // Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1958. T. 1. P. 201–269. Falk K.-O. Ze studiów nad slawizacją litewskich nazw miejscowych i osobowych // Skandoslavica. Copenhagen. 1963. T. 9. S. 87–103. Otrębski J. Slawizacja litewskich nazw wodnych i miejscowych // Z polskich studiów slawistycznych. Seria 2: Językoznawstwo. W-wa. 1963. P. 267–286. Prinz J. Die Slavisierung baltischer und die Baltisierung slavischer Ortsnamen im Gebiet des ehemaligen Gouvernements. Suwałki; Wiesbaden. 1968. 320 P. (Rec.: Urbūtis V. Baltistica. 1969. T. 5(2). P. 210–217; Vanagas A. LKK. 1970. T. 12. P. 194–200). Romančiuk A. Mikrotoponimų funkcionavimas daugiakalbėje aplinkoje // Jaunųjų filologų darbai. V., 1989. T. 3. Vanagas A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. V., 1981. 289 P. Войшниш Т. А. Ономастический тезаурус Переганцевского с/с Вороновского р-на БССР: диплом. работа. Вильнюс: ВГУ, 1986. 87 с. Чекмонас В. Н. Функционирование языков и билингвизм // LKK. 1988. Т. 27. С. 37–54. СЛАВЯНИЗАЦИЯ ОЙКОНИМОВ В ВОРОНОВСКОМ РАЙОНЕ Резюме Приводятся результаты исследования ойконимии Вороновского р-на БССР, функционирующей в литовской и белорусской формах и записанной от местных жителей билингвов. Устанавливаются правила грамматически осознанного переноса форм одного языка в другой. Определены следующие его типы: 1) семантический перевод: Aukštūjojai ~ Высокія Grk, Ažūbalis ~ Забалаць Bnk, Ažbl, Sentėjų Smilginiai ~ Старые Смилыгини Rod; 2) объяснение при помощи подбора соответствующих морфологических элементов белорусского диалекта: а) родственных корней: Beržūnai ~ Березня Žrm, Varnìškės ~ Вароничи Msv; б) приставок: Pavalakė ~ Повалка Blč; в) суффиксов: Dvarčėnai ~ Дварчане Ažbl, Vigōnys ~ Виганцы Rod; г) окончаний: Ažėliškės ~ Ажэлишки Žrm. Делается заключение об относительно высокой регулярности соблюдения данных правил, а также предположение (без доказательств) о наличии процесса переосмысления правил переноса под влиянием адстрата (в данном случае – польского языка).