Ekskliuzyviniai žodžių variantai su balsiais „a“ ir „u“

LIETUVIŲ LEKSIKOS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIX (1991) VYTAUTAS VITKAUSKAS EXKLUZIVNÍ SLOVNÍ VARIANTY S HLÁSKAMI a A u* Slovních variant s hláskami a a u je v litevštině, zejména v jejích nářečích, mnoho. Mnoho jich uvádějí svazky LKŽ. Všechny jako by se rozdělovaly do několika skupin. I. Jde snad o nejjednodušší skupinu, kde a: u vzniklo v důsledku onomatopoie. Především sem patří různé slovesa a zvukomalebná slova, jejichž varianty s hláskou a vyjadřují jakoby jemnější zvuk, lehčí či pomalejší děj, zatímco s hláskou u zvuk prudší: kābeldoti || kubeldóti, dadnóti || dudnóti „mluvit, žvanit“, kraménti || kruménti „kašlat“, krapinėti || krupinėti „pobíhat, sotva jít“, raresỹs || ruresỹs „dupání“, rarėti || rurėti „dunět“, stapalinėti || stupalinėti „potulovat se“ atd. (asi sto zaznamenaných takových příkladů). Jde pouze o prostředek oživení děje. Jedna pochybnost: příklady pocházejí z různých nářečí, v jednom nářečí se užívá jen část příkladů — někde s -a-, jinde s -u-: påkšt || pùkšt, šmåkštelėti || šmùkštelėti atd.; aliōti „křičet“ se užívá na mnoha místech Litvy a uliōti v okolí Kupiškisu: ul'ōje p'iemanas, r'ē'k'e Slm. K této skupině se řadí několik poměrně podivných slovních variant. Všichni víte, že variantu slova rūpūžė „Bufalo vulgaris; taková nadávka“ spojuje E. Frenkelis se slovem rāpal ioti „lézt“ atd. V nářečích (u Žemaitů a Dzůků) je zde zřetelný prvek hry: rāpūžė || rāpūža se říká jakoby žertem, aby se tato nadávka skryla před dětmi. Nahrazení hlásky u hláskou a má humorný význam a není ustálené, proto zde není třeba uplatňovat fonetické zákonitosti. To je zvlášť zřejmé u slova sabiṅkaulis „kost zadku“; u Žemaitů bylo navíc slyšet i sabinkė „zadeček“. Nahrazením u hláskou a bez jakýchkoli pravidelností lze slovo sabiṅkaulis vyslovit poněkud veřejněji, zatímco slovem sabiṅkė lze dokonce žertovat s dětmi. Totéž platí pro slova maturžė ir muturžė „řídká polévka; hanlivě ústa“. U Dzůků to má rovněž eufemizující význam: muturžė (→mutnùs, mutinỹs, mùtė) je původní, poněkud hrubší podoba, zatímco maturžė je jakoby mírnější, „hravá“ podoba. II. Značná skupina slovních variant s a || u vznikla v důsledku indoevropských slabičných l, m, n, r > al, am, an, ar || ul, um, un, ur (kaŕkti || kuŕkti, skārti || skūrti → skāris || skūris, karkulỹs || kurkulỹs, skarulỹs || skurulỹs atd.). Tak vznikly v různých nářečích podoby gāmalas || gùmulas, gramulỹs „klubko“ || grumulỹs „hrudka“, ramōti „být klidný“ || rumōti „klidně ležet“, saluva „ostrov“ BB || * Článek vychází z příspěvku předneseného na I. mezinárodní baltistické konferenci. 204 sulava N (slovo salà spojuje Fraenkel s salėti, srov. salėti, salvėti ir sulà, sulėti). Zde se proplétá několik kořenů, celé odvozovací řetězce nemá žádné nářečí – zachovala se jen jednotlivá fakta. Z tohoto proplétání vznikají nová slova, např. mamà || mumà || momà „matka“. Dnes považuje většina lingvistů výslovnost žemaitských mun-, num- za pravidelnou fonetickou změnu (dokonce i V. Toporov změnil svůj názor v „Pruském slovníku“, když pojednával o kamanas) (Топоров, 1980, 200). Domnívám se, že zde jde o něco významnějšího, proto jsem tomu věnoval pozornost, neboť v mnoha nářečích to nelze vysvětlit žádným zákonem (u Raseinišků, v západní Žemaitiji se am, an v jedné slabice nemění, zatímco v různých slabikách ano — a ne ve všech žemaitských nářečích). Zvláště levý břeh Nemunu (Karklė, dokonce Gāstos – kartotéka LKŽ, zápis V. Kurtinaitise), západní Žemaitija a jižní žemaitští Raseiniškiai fonetické pravidlo nepodporují. Zapomněli jsme na myšlenku Ch. Stanga, že mun může pocházet z oněch indoevropských slabičných *l, m, n, r (Stang, 1966, 34–35). Vždyť proč se nepřeme o nějaké fonetické zvláštnosti typu skārti ir skūrti, ale přeme se o analogické mun-, num- (Zinkevičius, 1966, 299; Grinaveckis, 1960, 77; Grinaveckis, 1973, 172; Vanagienė, Vitkauskas, 1969, 212–214). Vždyť jak zde, tak tam se a ir u střídají zcela rovnoměrně — některá nářečí mají jednu podobu, jiná odlišnou. III. Poměrně velká skupina slovních variant s a || u souvisí s přechodem řady samohláskové alternace a baltských jazyků do řady u v různých nářečích: ganiōti „hnát“ Nm, Lp || guniōti Auk, Lnkv || goniōti Dbk (a také gāiniōti || guiniōti), plajoti End || plujōti „plahočit se“ (a také plaujōti), lajùs || lujùs „rychle štěkající“ (sulūti, sulūjo), gākčioti || gōkčioti Rs || gukčiōti „škytat“ Ds, Skd, grajōti „chňapat“ || grujōti Sug, gramañtas || grumañtas Pnd, Škn (gromañtas Krš), ramùs || rumùs (přímořská Žemaitija) || romùs, sravùs || sruvùs || srovùs; sravénti || sruvénti || srovénti. IV. Většina takových slov s výlučně se vyskytujícími samohláskami a ir u patrně neobsahuje sonanty ani onomatopoické prvky. Např.: až ir už, sa || su; ūpė a tradiční nářeční podoba starých lidí z Minapiai v telšiaiském okrese m'ėnapė (v kuršském knížectví Keklio — jako by to vyplývalo z tvrzení Bleseho a Mažiulise o blízkosti Kuronců a Prusů; srov. prus. ape „řeka“); ābas Smn || ūbas Šd; ābašlaitė Smn || ūbašlaitė Švnč, Str; daburys PrL || duburys; dabūrkis Akm || dubūrkis Krš „prohlubeň v řece, jezeře“, gābalas || gūbulas J, Štk; gabalinis || gubālinis Rdn (gobalinis cō.kros); gabùs || gubùs J, M. Valanč, sugubėti „být schopný“ Klt; gabėta Ak || gubieta Bsg „bohyně“, srov. gabijà „bohyně, posvátný oheň“; gabštà „gabana“ Kair || gubšnà „chomáč“ Sl; gābūžas Prk, Rs, J || gubūžas „svazek“ Brž, Sg, kābti „umírat“ Ds, Kp; Mlt || kūbti, kākinti „dávat dostatečné množství“ || kūkinti „sytit, dávat mnoho“, kakorȳt OG421 || kukorȳt „pozítří“ Vrn; kādaras J, Vrd || kūdaras K, Klp, Kin, srov. také skādaras „kadaras“ Ut || skūdaras; kapūrna Lzd || kupūrna „hrbol“ Drsk, Mrk; kasulà „hrozen“ Lkm || kusulỹs „hrudka“ J || kùsulas; putrà į kusulą sušōka Krš; krajōti „házet“ prš || krujōti „rvát“ Rdm; katulỹs „lechtání“ Slnt, Dr || kutulỹs; lazgėti „vlát“ Krt || luzgėti „chvět se, pohybovat se“ Tl, Slnt; lāginti žem. J „oslovovat“ || luginti „lákat“ B; lākatas || lùkutas „hadr“ Ll, Up, Lkv, Kltń; lāpatas „hadr“ M. Valanč || lūpatas žem.; lagaminas „cestovní bedna, do níž se ukládají věci, zavazadlo“ || lugaminas Q397 „zásoby jídla“ || lūgumas J; latùs „malý a tlustý“ Rgv || lūtis „tlusťoch s krátkými 205 nohami“ žem.; magėti „chtít“ || mugėti (in dā.rbū nā.t mūga „velmi chce“ Rod, vesnice Kargaudai); maguoti „chtít“ Vdš, Kvr, Ldk, Vlk || muguoti „být vášnivý“ žem., J; maklas „hlupák“ Skp, Kp || muklā „nemotora, kdo se nevyzná“ Ml, Bsg; māsūlas „komár“ || māsūlas v západních dzūkijských nářečích || mūsulas žem.; mązgas || mūzgas Žvr, Nm; pladu̇kė Šts; Ggr || pludunkė || pludungė žem. „lehkomyslná žena“; plākė „cejnek“ PrL || plūkė „taková ryba“; plākti „bít“ || plūkti „máčet len“; rākti || rūkti „jezero rūnka, rūko, tj. roste, rostlo; rapūkas || ropūtė || rupūtė „brambora“ Vv, Šv, Jdr – LKA I 161; rāpti „být nemocný“ || rūpti „mít neštovice, být posetý neštovicemi“; rasnoti „mrholit“ Grg, Grk || rusnoti „pomalu téci“ Kv; ratinėti „otáčet se“ || rutinėti „kutálet“ Rod, Dv; sālig „podél, stejně jako“ J, LD427, Jrb, Rs, Žž, Ad || salīg Stl, Jrb, Slv a sūlig, salēi Jz; stābaras || stūbaras; smaklė „smyčka uzlu“ J || smuklė „smyčka: osidlo“ Grv, Ln, A. Baran; skabrīs || skubrūs „mrštný, rychlý“; stagūtė „pluh; rádlo“ || stūgė LKA I 105. Příkladů je poměrně mnoho. Příčiny jejich vzniku jsou pravděpodobně následující: a) Asimilace samohlásek nebo jejich nahrazení jinou samohláskou: gābulas || gūbulas (gubalinis), kratulys, kapūrna || kupūrna. Jde o starý jev: srov. litev. nūgara || nugarà || nūgura (Klp) (zapsáno až roku 1977 v obci Kukuliškės, LKŽ to nezná, lotyš. mugura); b) Vzdálená souvislost se samohláskovou alternací řady a: gab-, gob-, gub-, pla-, plo- (plu-); c) Část slov mohla získat u z indoevropského *ō. Podle výše uvedeného tvrzení Stanga, jakož i Endzelīnse a dalších, se „r, l, m, n“ před baltským u (ō) někdy střídá s baltským a, e… takže snad vzniklo oslabením původního nepřízvučného o (a n) (Endzelīns, 1951, 53). Lze se domnívat, že stūgė, mūzgas, muguoti, pludunkė, skubrūs atd. mají u z *o. Srov. tvrzení J. Kazlauskase (Казлаускас, 1962, 24) a V. Mažiulise (Mažiulis, 1970, 16–18) o existenci *ō (opačný názor: Zinkevičius, 1980, 58–59). Nemohla z tohoto *ō vzniknout stūgė (vedle stagūtė), mūzgas Nm, Žvr atd. a ještě několik desítek slov? Jak jinak vysvětlit poměrně mnoho paralelních podob s kořenovými samohláskami a a u? K takovému střídání samohlásek a a u přispěla také stará výpůjční slova, v nichž u: a pochází ze slovanského *ō: sabata || šūbatà, kravāuninkas || kruvāuninkas (je naprosto neuvěřitelné, že by kudūras bylo od dob K. Alminauskise považováno za výpůjčku; srov. skādaras || skūduras; kadaryš || skadaryš atd.; srov. také obdobný případ: rumulais považujeme za domácí slovo, zatímco rāmalo­ti || rūmuloti za germanismy; dále skatūlė || skacūlė a skutulė || skučūlė). Zajímavý je také výskyt dvojhlásky -ai- a její analogie -ui- v podobných slovech různých nářečí: rāinas || rūinas, rāinyti || rūinyti „být strakatý“; rāišus || rūisas, rāišī || rūišti (rāiščioti || rūiščioti, rāišis || rūišis), rāižyti || rūižyti, rāikis „sukně“ Skdv || rūikis Šv, Vn, Grdm atd. Jde teprve o začátek výzkumu. Toto kolísání a a u bylo zaznamenáno už dávno, jen nebyl čas se mu věnovat. Pokud by se zde popsané jevy ukázaly jako něco víc než jen nesmysly a plané řeči, bude výzkum pokračovat. Prof. M. Rudzytė na baltistické konferenci v roce 1985 poznamenala, že podobné jevy existují i v lotyšských nářečích, např. augžemnické vonuks „v brázdách“ aj. LITERATŪRA Endzelīns J. Latviešu valodas gramatika. Rīgā, 1951. Grinaveckis V. Šiaurės vakarų dünininkų tarmių fonetinės ypatybės ir jų raida // Vilniaus valstybinio pedagoginio instituto Mokslo darbai. 1960. T. 11. 206 Grinaveckis V. Žemaičių tarmės istorija. V., 1973. Kazlauskas J. Lietuvos kalbos istorinė gramatika. V., 1968. Mažiulis V. Baltų ir kitų indoeuropiečių kalbų santykiai. V., 1970. Stang Chr. S. Vergleichende Grammatik der Baltischen Sprachen. Oslo-Bergen-Tromso, 1966. Vanagienė B., Vitkauskas V. Dėl žemaičių mun- ir num- // Lietuvių kalbotyros klausimai. 1969. T. 11. Zinkevicius Z. Lietuvių dialektologija. V., 1966. Zinkevicius Z. Lietuvių kalbos istorinė gramatika. V., 1980. T. 1. Казлаускас И. К развитию общебалтийской системы гласных // Вопросы языкознания. 1962. № 4. Топоров В. Н. Прусский язык / Словарь К. М., 1980. В. ВИТКАУСКАС ЭКСКЛЮЗИВНЫЕ ВАРИАНТЫ СЛОВ С ГЛАСНЫМИ A И U Резюме В литовском языке существует немало слов с вариантами, различающимися гласными a и u. Все примеры можно делить на четыре группы: 1. Слова ономатопеического происхождения: dadinōti || dudinōti „говорить“, raresjs || ruresys „грохот“ и др. 2. Слова, где a || u произошло от иде. *l, m, n, r > al, am, an, ar || ul, um, un, ur: gāmatas || gūmulas, kum, klub, ramōti || rumōti „быть спокойным“ и др. 3. Слова, где варианты с корневыми a и u связаны с чередованием корневых гласных a || u || o: ganiōti || gunióti || goniōti „прогонять“, sravùs || srovùs || sruvùs „текучий“ и др. 4. Слова, где a || u, по мнению автора, происходило от древнебалтийского *ō: gabùs || gibùs „способный“, ābas || ūbas „старинная печка“, stagūtė || stūgė „соха“ и др.