„Lygutė“, o ne „ligutė“

řekl (1805—1889). Už jen na základě této skutečnosti nelze dokázat, že slovo klastininkas je neologismem L. Ivinského. Neologismem není ani termín striekis (s. 229). Jde o germanismus. V monografii se L. Ivinskému právem vytýká, že při překladu Robinsona Crusoea „některé slovní tvary vytvořil nevhodně, např.: ispanczikas, brazilczikai“ (s. 229). Lingvistovi zde nemůže uniknout pojem „slovní tvar“, neboť se jím míní nikoli forma slova, nýbrž lexém. Při uvádění latinských botanických termínů používaných L. Ivinským se místy nepodařilo vyhnout tiskovým chybám, např.: „Wilkuoge juodoje. Actaca (= Actaea — KG) spicata“ (s. 221), „Kartinis musmiris. Agraricus (= Agaricus — KG) muscarius“ (s. 221); „Skujej, lapaj eglu, puszun ir kadagiun. Folija (= Folia — KG) ociculares (= acicularis — KG)“ (s. 221) a další. Jsou-li to chyby L. Ivinského, měly být rozebrány v poznámkách pod čarou. Ani termíny, které autorka sama používá, nejsou vždy přesné, např.: „V překladu L. Ivinskis nesprávně užíval předponu nu: ve složených slovech místo ní psal hyperkorektní podobu nuo“ (s. 223). Slova utvořená pomocí předpon nelze označovat ani jako složená, ani jako složeniny. Na jiném místě se píše: „Nářečí potvrzuje, že se v nosových tvarech zachoval zvuk n[...]“ (s. 222). V lingvistice pojem „nosový tvar“ neexistuje. To všechno jsou různé drobnosti a menší přehlédnutí. Protože však takových drobností není v monografii jedna nebo dvě, nýbrž celá řada, začínáme chtě nechtě pochybovat o odbornosti jazykového rozboru textů L. Ivinského. K obsahu monografie lze vznést ještě tu či onu drobnou výtku. Například její první kapitola se nazývá „Životní dráha“. Jenže také pedagogická práce nebo práce v Kaunasu je životní dráhou. K monografii je připojen bibliografický soupis děl, článků a zpráv publikovaných v kalendářích L. Ivinského, chybí však rejstřík osobních jmen a seznam ilustrací, které se do podobných monografií obvykle zařazují. Upozorňujeme-li na drobné nedostatky recenzované monografie, neznamená to, že kvůli stromům nevidíme les. Les je zde dobře vidět a těší oko. Práce D. Petkevičiūtė si zaslouží pochvalu. Řečeno slovy římského dramatika Publia Terentia, pro captu lectoris habent sua fata libelli, tedy osud knih závisí na chápavosti čtenářů. Domníváme se, že osud této knihy bude příznivý, neboť jde o poctivě napsané dílo na dobré odborné úrovni. Kazimieras Gaivenis SKŘIVÁNEK, NIKOLI „LIGUTĖ“ Podle autority litevské ornitologie Tada Ivanauska se v čeledi skřivánkovitých (Alaudidae) kromě nejznámějšího polního skřivana — dirvinio vieversio neboli vyturio (Alauda arvensis) LPV 134, LP III 167, a městského skřivana chocholatého — kuoduotojo vieversio neboli sąslavukės (Galerida cristata; TLE IV crictata je tisková chyba) LPV 135, LP III 173 (jinak také kuodys), žije u nás také velmi vzácný (především na Kurské kose) skřivan ouškatý raguotojo (lotyšsky ausainais—ausystasis vieversio (Eremophila alpestris) LPV 135, LP III 175, a je tu i čtvrtý druh — skřivan suchých, písčitých půd (nemá rád úrodná pole Suvalkije, Klaipėda 183 (kraje), suchých okrajů lesů, borových lesů, vřesovišť a mýtin létající Lullula arborea, litevsky dokonce i u T. Ivanauskase pokaždé uváděný jinak: ligutė LPV 134, ligutė, nebo miškinis vieversys LP III 176, miškinis vieversys, nebo ligutė PP 232, ačkoli se v jeho stěžejním díle „Lietuvos paukščiai“ píše: „Ligutė je skutečný skřivan“ (LP III 176). S. Mastauskis naproti tomu rozlišuje: „Do této [skřivaní — J. K.] čeledi v Litvě patří ligutė (Lullula arborea L.) a skřivani“ (TZ 536). Dnes se uznávají 3 vieversių druhy (TLE IV), zatímco ligutė je v TLE II považována za samostatný druh (jde tedy o 2 rody této čeledi, ačkoli se tento taxon, uváděný v LP I 94, 96, 210, v ornitologii nepoužívá). Synonymum miškinis vieversys (DŽ₂ lygutė „drobný pěvec z čeledi skřivanovitých, lesní skřivan“) se tak stává nevhodným (vhodný je však výklad „lesní skřivan, menší než skřivan polní“ DŽ₃). Ponechme však starost o systematiku odborníkům. Tento pták, který „se po zemi prohání jako myška“, jehož „let je velmi lehký“ a který „čistými, jakoby stříbrnými tóny“ (LP III 178) „hlásá svou půvabnou písničku liu-liu-liu… liuli-liuli-liuli…“ (tamtéž, 177), stále hledá svou pravou podobu jména. T. Ivanauskas a S. Mastauskis psali ligutė; této podoby se drží V. Logminas (Lp 122). Naše 3 encyklopedie kolísaly: MLTE II 792, III 748 — ligutė, LTE VII 24, XII 238 — lygutė, TLE II 609 — zase ligutė… Neobstála ani bostonská encyklopedie, ale nakonec se přiklonila ke správné podobě: LE XVI 187 — lygutė, LE XXXIV 48 — ligutė, a v posledním vydaném litevském svazku XV 53 — zase lygutė! My, lingvisté, uznáváme zásluhy T. Ivanauskase o terminologii, vážíme si ho pro jazykovou přesnost a střídmou krásu i soulad těchto vlastností (lze se o tom přesvědčit i z těchto krátkých ukázek). Pravopisné otázky však musíme řešit podle jazykových zásad a v tomto ohledu se musíme řídit výhradně jimi. Pravopis samohlásky v kořeni závisí na původu slova. U hesla lygutė uvádí LKŽ VII dvojverší z písně z okolí Adutiškisu: Lygame lauke lygutės lyguoja, visame sviete siratos verkuoja. Podobný význam má 2. význam slovesa lyguoti: „zpívat“. Toto slovo [1. „tipovat lyklygu (dětská hra s ořechy, bonbony…)“ je ve skutečnosti nikoli jiným významem, ale jiným slovem — homonymem] je doloženo rovněž z A. Juškovova slovníku (J I 286) a MTt VI 167 (A. R. Niemi, výzkumy litevských lidových písní); zdrojem obou bude A. Jakšto „Žinyčia“ (1900 2 61). J I 286 uvádí tuto řadu synonym slovesa dainuoti: dainuoti, traldaruoti, lyguoti, ūksėti, augoti, talanduoti, tvaskuoti, suomuoti, tabaluoti, liūliuoti, kvėpčioti, suokti, tiepti, laskuoti, talaluoti, ripuoti, žiovaliauti, ulduoti, laluoti, aluoti, tutuoti, liuoliuoti, rauduoti, niniuoti, uolioti, samaliuoti, lyruoti, giedoti; pořadí i varianty se v MTt mírně liší a jsou doplněna další slova surg uoti, zurg uoti, riūkti, vali uoti, a v poznámce překladatele A. Sabaliauskase také raliuoti, riduoti — tedy asi 30 slov [v „Sinonimų žodynas“ A. Lyberise (1980) má sloveso dainuoti jen 2 synonyma — giedoti, audoti nář., zatímco sloveso kalbėti jich má asi 250 (1,5 strany)!]. Sloveso lyguoti tedy znamená „zpívat, cvrlikat“ a „zpívat“. Pokud by se někomu zdála délka samohlásky v adutiškiském dokladu neprokázaná, nepochybně ji dokládá píseň z okolí Višakio Rūdy: Tolei kukavo, tolei lygavo, pakolei iškukavo tevo dukrelę. Není třeba se divit, že sloveso lyguoti známe jen z písní; tím méně je třeba se domnívat, že snad vzniklo ze slova lygutės. E. Fraenkel, aniž by etymologizoval samotné slovo lygutės, uvádí širší význam slova lyguoti 184 — „radostně zajásat hlasem (vor Freude aufjauchzen)“ — a srovnává je s lotyšským līgot „zpívat, jásat, zpívat písně k Jāņi, slavit Jāņi“, līg(u)o, līgā FrnW. To přesvědčivě vysvětluje i motivaci slova lygutės. V četných výzkumech litevského slovotvoření se slovo lygutės nevyskytuje, je však jasné, že jde o odvozeninu příponou -utis, -ė, která označuje činitele děje nebo nositele slovesné vlastnosti, srov.: blizgūtis, drebučiai, klausutis, sagutis, šokutė, „skákající žába“, traukutis, žibutė. Velmi příznačné je, že „takové odvozeniny se tvoří z různých (zpravidla nepředponových) sloves, která podle svého významu bývají obzvlášť často zvukomalebná“ (V. Urbutis, — LKG I 324): barškutis, braškutis, čiauškutis, dudutis, gaudutis „bukač, vlčí mládě“, kaukutis „vlčí mládě, káča“, kukutis, šlamutis, šnekutis, tarškutis, traškučiai, tututis, žvangutis. Do očí tu bijí názvy rostlin a ptáků. I P. Skardžius, aniž by slovotvorné prostředky rozděloval podle typů, upozorňuje na názvy ptáků a jejich častou „onomatopoetickou tvorbu“ (ŽD 363): budutis, dudutis, liputis, lukutis, luputis, mikutis, slukutis, takutis, tikutis, tututis, uputis. Je jich tolik, že mi na jazyk přicházejí i další dosud neuvedené, ale dobře známé názvy čekutis, lakštutė, lututė. O podobě lygutė není pochyb. Mimochodem, ve slovnících se vždy uváděla podoba lygutė — RŽ, DŽ₁, DŽ₂, LRKŽ, Ser, BŽ 137, BŽ I 242, II 607 (lygutis! — podoba, která se nikde jinde nezná), R—LKŽ I 548, IV 668, L—LV. Odlišné je jen kolísání u A. Lyberise: L—RKŽ₁ — lygutė, L—RKŽ₂ — ligutė (ir grinis vyturys — jako v BŽ II 607…) a opomenutí J. Balkevičiuse a J. Kabelky — L—LKŽ 136 uvádí pouze zastaralé miškinis vieversys. Poučení pro budoucnost: možná by už dávno bylo jasno a nezůstaly by žádné spory ani nejednotnosti, kdyby DŽ vedle lygutės uváděl také lyguoti a onen verš písně. Také „Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba“ a pravopisné slovníky pro školy by měly taková slova pečlivě vyhledávat a zařazovat. Kdepak! Už v roce 1970 K. Gaivenis zjistil jméno ptáka z čeledi lejskovitých, Oenanthe oenanthe: kūltupys, kūltupis (LKK XII 193). Nápravu přinesly DŽ₂, L—RKŽ₁, L—RKŽ₂, R—LKŽ II 13 a TLE II 426 — zvolily praktičtější variantu kūltupis. V RŽ bylo kūltupys. Varianty popletla LTE VI 244 — kūltupiai, ale kūltupys… V Lp 141 a L—LKŽ 138 však zůstalo kultupys (jako v LPV 154, LP III 309, PP 263, MLTE II 792, LE XIII 324, L—LV). Kūltupis je v MRKŽ. V akademickém díle LKRS však není… ZKRATKY BŽ — Baronas J. Rusų lietuvių žodynas. K., 1932. — Rusko-litevský slovník / Sestavili V. Baronas, V. Galinis. V., 1967. Sv. 1—2. DŽ — Slovník současného litevského jazyka: DŽ₁, V., 1954; DŽ₂, V., 1972; DŽ₃ V., 1993. FrnW — Fraenkel E. Litauisches etymologisches Wörterbuch. Göttingen, 1955—1965. Bd. 1—2. LE — Litevská encyklopedie. Boston, 1958. Sv. 13; 1968. Sv. 15; 1958. Sv. 16; 1966. Sv. 34. LKG — Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T. 1. LKK — Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1970. T. 12. 185 LKRS — Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba. II pat. leid. V., 1989. LKŽ — Lietuvių kalbos žodynas. V., 1966. T. 7 (ir jo sutrumpinimai). L—LKŽ — Balkevičius J., Kabelka J. Latvių—lietuvių kalbų žodynas. V., 1977. L—LV — Bojatė A., Subatnieks V. Lietuviešu—latviešu vārdnīca. Rīga, 1964. LP — Ivanauskas T. Ptáci Litvy, V., 1955. Sv. 3. Lp — Logminas V. Lietuvos paukščiai. V., 1979. LPV — Ivanauskas T. Vadovėlis Lietuvos paukščiams apibūdinti. K., 1931. LRKŽ — Slovník litevského spisovného jazyka. Heidelberg, 1932—1968. Sv. 1—5. L—RKŽ — Lyberis A. Litevsko-ruský slovník: L—RKŽ₁. V., 1971; L—RKŽ₂. V., 1988. LTE — Litevská sovětská encyklopedie. V., 1980. Sv. 6; 1981. Sv. 7; 1984. Sv. 12. MLTE — Mažoji lietuviškoji tarybinė enciklopedija. V., 1968. T. 2; 1971. T. 3. MRKŽ — Výkladový slovník litevského pravopisu a přízvuku / Sestavili P. Kniūkšta a A. Lyberis. 2. vyd. K., 1986. PP — Ivanauskas T. Pasaulio paukščiai. V., 1971. R—LKŽ — Rusų—lietuvių kalbų žodynas. V., 1982. T. 1 (Sudarė Ch. Lemchenas); V., 1983. T. 2 (Sudarė Ch. Lemchenas); V., 1985. T. 4 (Sudarė J. Kardelytė, Ch. Lemchenas, J. Macaitis, A. Mankevičienė). RŽ — Lietuvių kalbos rašybos žodynas. K., 1948. TLE — Tarybų Lietuvos enciklopedija. V., 1986. T. 2; V., 1988. T. 4. TZ — Mastau­skis St. Taikomoji zoologija. K., 1947. ŽD — Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba. V., 1941. Jonas Klimavičius ČASOPIS „NEOTERM“ A INTERNACIONALIZACE TERMINOLOGIE IOUTN (International Organization for Unification of Terminological Neologisms) — Mezinárodní organizace pro sjednocování terminologických neologismů — byla založena v roce 1982 ve Varšavě. Jejím zakladatelem byl spisovatel, lingvista a překladatel Z. Stoberski. Organizace sdružila filology, lingvisty a další odborníky z různých oborů, kteří se zajímají o problémy internacionalizace terminologie. Hlavní principy a úkoly činnosti této organizace jsou uvedeny ve zvláštní publikaci „All about IOUTN“ („Vše o IOUTN“). Nejednou se i nejvýznamnější lingvisté domnívají, že neologické termíny by se měly tvořit pouze v mateřském jazyce a cizí — mezinárodní termíny — nahrazovat slovy vlastního jazyka. IOUTN se řídí zásadou „věda je vlastnictvím lidstva“ a navrhuje sjednotit podobu a význam termínu. Podle IOUTN by internacionalizace termínů urychlila výměnu vědeckých a technických informací, což by zase podpořilo rozvoj ekonomiky. IOUTN spolupracuje s mezinárodními organizacemi, terminologickými bankami a terminologickými centry, s akademiemi věd a univerzitami; v různých zemích světa zakládá vlastní výbory, připravuje a vydává vícejazyčné slovníky odborných termínů a poskytuje informace o terminologických otázkách. Jedním z nejdůležitějších úkolů této organizace je podporovat používání mezinárodních termínů prostřednictvím médií a odborných periodik. 186