Gibt es im Estnische lettische Landschaftsnamen?

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXII (1993) BALTŲ ONOMASTIKOS TYRINĖJIMAI LEMBIT VABA JSOU V ESTONŠTINĚ LOTYŠSKÉ NÁZVY KRAJIN? Když v sedmdesátých letech vyšla monografie o lotyšských výpůjčkách v estonštině, jejímž autorem byl níže podepsaný (VABA 1977), bylo známo pouze jediné geografické apelativum lotyšského původu, které již v roce 1937 zaznamenal Peeter Arumaa jako lotyšskou výpůjčku (ARUMAA 1937, 42): atak Gen. atagu „staré říční rameno, oddělený říční meandr, který se při povodni spojí s vlastním korytem řeky“ (HARGIA Koikkula) < lotyš. attaka, atteka „říční rameno, které se opět vlévá do řeky; staré koryto řeky, které se při vysokém stavu vody naplní vodou; rybník, jezero, zejména takové, které vzniklo v někdejším říčním korytě“ (ME I 203). Sémantická analýza starobylých lotyšských výpůjček v estonštině ukazuje, že právě pojmenování potravin a nápojů tvoří početně rozsáhlou významovou skupinu, což poměrně jednoznačně poukazuje na estonsko-lotyšské kontakty v rodinném prostředí. Je pozoruhodné, že v rozsáhlé slovní zásobě lotyšského původu užívané na estonských jazykových ostrovech (Lutsi a Leivä), které se dnes nacházejí na území Lotyšska a pro něž bylo ve VABA 1977 analyzováno 876 lotyšských kmenů, se nenachází ani jediný lotyšský název krajiny. Při dalším zkoumání původu estonské slovní zásoby byly nyní překvapivě objeveny ještě tři takové estonské názvy krajin, které by mohly být lotyšskými výpůjčkami. Níže se jimi budeme podrobněji zabývat. (1) lõnk Gen. lõngi „vlhká (u řeky ležící) louka na seno; močál“ (KARKSI Mäe, Vöhmast), longas Gen. lonka~lõngas Gen. lõnka „pozemek ležící v meandru řeky“ (HARJU-JAANI) <lotyš. lunka „mořská zátoka; nízko položená louka (u meandru řeky), kterou na jaře zaplavuje voda“ (ME II 513–514); viz také: VABA 1991, 56. Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se zjistilo, zda KADRINA Tõugu lõngas „úzký pevninský výběžek vybíhající do moře“ etymologicky souvisí s toponymem lotyšského původu, jímž se zde zabýváme. (2) läva „velká holá louka na seno; holý močál“ (KARKSI Metsakuru) <lotyš. pļava „louka, louka na seno“ (ME III 367). Vzhledem k možnému telmatologickému obsahu výrazu läva (ma_i·lma suu lāva „rozlehlá holá bažinatá plocha“, Lāve/soo mets (název lesa v Karksi; soo „močál“) lze zde lotyšská apelativní 172 a toponymické slovní kmeny ʃeu(a)-, lava-, lev(e)- zcela nepřehlížet, např. lava „bažinaté, pohyblivé místo, napůl zarostlé jezero“ (ME III 533); viz také: VABA 1988, 47—48. (3) tiir Gen? „bažina“ (WIED 1163) < lotyš. tīrs = tīrelis (EH II 686); tīrelis „(velký a hluboký) močál, vyvýšený močál, močál upravený pro seč sena (nebo křoviny); neoseté pole“ (ME IV 203). H. Göseken zaznamenal vzácné označení pro bažinu ve svém díle „Manuductio ad Linguam Oesthonicam. Anführung zur Öhstnischen Sprache“ (Reval 1660, 406): Sumpff /lacuna/ Tiir (palus). Wiedemann toto slovo převzal od Gösekna a zařadil je do svého estonsko-německého slovníku. Na tomto místě je třeba zmínit, že u Gösekna lze nalézt i další zastaralá slova, která se zjevně rozšířila právě v estonském západním nářečí a částečně také v ostrovním nářečí (podrobněji viz: VALMET 1960, 616—617). Julius Mägiste toto slovo zařadil do svého etymologického slovníku s poznámkou: „etymol[ogicky] nejasné“ (EEW X 3157). Kazimieras Jaunius však již také poukázal na baltský původ tohoto místního názvu; objevuje se v jeho rukopisu litevsko-estonského etymologického slovníku (viz Jaunius 1972, 355). Podrobnější vysvětlení Jaunius ve svém soupisu nepodal, jak tomu při srovnávání obvykle bývá. Další údaje o rozšíření a etymologii slova tiir lze najít ve VABA 1991, 59. Místní názvy atak a läva se vyskytují u lotyšských hranic, tj. v aktivní kontaktní zóně estonštiny a lotyštiny. Totéž platí i pro lońk, které se však kromě pohraničního Karksi vyskytuje i hlouběji ve vnitrozemí, přičemž nelze vyloučit, že se vyskytuje jako enkláva ve dvou různých oblastech Estonska. V souvislosti s tiir vyvstává několik otázek, na něž však neexistují jednoznačné odpovědi. Rozšíření tohoto slova nelze určit. Jak již bylo řečeno, tiir se nachází pouze ve slovníku Gösekna, který obsahuje především jazykový materiál z Kullamaa a jeho okolí (Göseken byl většinu života pastorem v Kullamaa). Tento slovní fond však byl nepochybně v té době rozšířen po celém západním Estonsku, jak zjistila Aino Valmet. Problematický je také vlastní původ slova. U est. tiir nelze vycházet z širokého rozšíření lotyšského označení bažiny tīrelis (nebo tīrulis); jako zdroj výpůjčky přichází v úvahu pouze nerozšířený slovní kmen *tir, který se mimo jiné vyskytuje jako označení bažiny v litevštině: týras „pustá země, step, močál, prázdné, pusté místo, pustina“ (LEW II 1099—1100 sub týras), avšak objevuje se také v lotyštině, kterou se mluví v Kuronsku: tirs² (EH II 686; LAUMANE 1987, 199). V est. tiir se nevyskytují takové fonetické znaky, které by umožňovaly určit, zda jde o ranou baltskou, nebo pozdější lotyšskou výpůjčku. Etymologická analýza estonské krajinné lexiky vede k závěru, že se v západním Estonsku soustřeďuje značný počet samostatných místních názvů baltského původu (VABA 1989, 138ff., zvláště 217—218; mapa rozšíření s. 209). Já jsem navrhl 173 hypotézu, že část takových místních názvů tvoří baltská reliktní slova substrátového charakteru, která se rozšířila prostřednictvím jazykového užívání Baltů splynuvších s baltskými Finy. Je možné, že est. tür se svým předpokládaným rozšířením v západním Estonsku patří do takové vrstvy výpůjček. V pohraniční oblasti se smíšeným estonsko-lotyšským osídlením se vyskytují pro lotyštinu typická jména statků. Zvláště četná jsou například v bývalém okrese Kaagjärve a Lannametsa východně od Valgy. Důkladný výzkum těchto oblastí a další expedice by snad mohly vést k objevení dosud neznámých lotyšských místních názvů v estonské jazykové oblasti. Rozšíření místních názvů lotyšského původu v estonské jazykové oblasti LITERATURA ARUMAA 1937 — Arumaa P. Läti laensõnu lõuna–eesti murdeis, II.—Eesti Keel 1937, 42–50. EEW — Mägiste J. Estnisches etymologisches Wörterbuch. Helsinki, 1982. T. 1–12. EH — Endzelīns J., Hauzenberga E. Papildinājumi un labojumi K. Mīlenbacha Latviešu valodas vārdnīcai, Rīga, 1934–1946. JAUNIUS 1972 — Kalbininko Kazimiero Jauniaus rankraštinis palikimas, Katalogas ir publikacijos. Vilnius. 174 LAUMANE 1987 — Laumane B. Lejaskurzemes fiziogeogrāfiskie apēlatīvi (kuršu—prūšu paralēles). // Onomastikas apcerējumi, Riga, P. 170—214. LEW — Franken E. Litauisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg—Göttingen, 1962—1965. ME — K. Mühlenbacha Latviešu valodas vārdnīca/Rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns. Rīga, 1923—1932. VABA 1977 — Vaba L. Läti laensõnad eesti keeles. Tallinn. VABA 1988 — Vaba L. Läti laensõnu eesti murdekeeles. // Emakeele Seltsi Aastaraamat 32 1986, Tallinn, P. 46—56. VABA 1989 — Vaba L. Balti laenud läänemeresoome maastikusõnavaras // Keel ja Kirjandus, 1989, P. 138—141, 206—218. VABA 1991 — Vaba L. Läti laensõnu eesti murdekeeles II // Emakeele Seltsi Aastaraamat 34 1988, Tallinn, P. 55—61. VALMET 1960 — Valmet A. H. Gösekeni sõnaraamatust. // Keel ja Kirjandus 10 1960, P. 612—617. WIED — Wiedemann F. J. Eesti—saksa sõnaraamat. Neljas, muutmata trükk teisest, Jakob Hurda redigeeritud väljaandest. Tallinn, 1973. JSOU V ESTONŠTINĚ MÍSTOPISNÉ NÁZVY LOTYŠSKÉHO PŮVODU? Shrnutí V monografii o lotyšských výpůjčkách v estonštině, napsané v sedmdesátých letech, je uvedeno pouze jedno apelativum (geografický termín), které je podle Petera Arumy výpůjčkou z lotyštiny — atak Gen. atagu „zátoka, odlehlé místo… < lot. attka, atteka „říční rameno, kde voda teče zpět; staré říční koryto…“ Sémantická analýza starých lotyšských výpůjček v estonštině ukazuje, že mezi estonštinou a lotyštinou existovaly úzké a těsné kontakty v každodenním životě i v dalších oblastech. Článek pojednává o třech dalších geografických termínech, místních názvech, které jsou rovněž považovány za výpůjčky z lotyštiny. 1. lonk Gen. lõngi „vlhká louka, bažina, močál“, longas Gen. lonka~lõngas Gen. lõnka „pozemek v říčním zákrutu, břeh“ < lot. lunka „mořská zátoka, záliv; nízko položená louka, na jaře zaplavovaná“. 2. lāva „rozsáhlá otevřená bažina, močál“, < lot. pļava „louka na sečení“. 3. tīr Gen.? „bažina, mokřina“ < lot. tīrs—tirelis „rozsáhlá a hluboká bažina, močál“. Julius Mägiste, který toto apelativum zařadil do svého etymologického slovníku, sice poznamenal, že jde o „slovo nejasné etymologie“. Kazimieras Jaunius však ve svém rukopisu etymologického slovníku litevsko-estonských jazyků vysvětlil baltský původ tohoto slova. Tyto tři geografické názvy se vyskytují také v estonské toponymii. Geografické místní názvy atak a lāva byly zaznamenány poblíž lotyšských hranic, v aktivní oblasti kontaktu estonštiny a lotyštiny. Podobná situace je i u názvu lonk, který se objevuje v pohraničí kolem Karksi a šíří se do vnitrozemí. Rozšíření apelativa tīr je nejasné a problematický je také jeho původ. Lze však hypoteticky tvrdit, že část takových termínů, geografických místních názvů, představuje baltské substrátové relikty na území Estonska, které se zde rozšířily, když se baltofinští obyvatelé setkali s Balty. 175