K. Būgos laiškai lenkų kalbininkui Janui Rozwadowskiui

Včera jsem Vám poslal I. sešit svého „Lietuvių kalbos žodynas“, o němž buďte laskav a informujte své kolegy lingvisty. Cena I. sešitu v Kovně je 12 litas (= 1 americký dolar 20 centů), bez poštovného. Poštovné za 1 výtisk zaslaný doporučenou tiskovinou činí 1 litas 44 centů. O tom jsem již psal prof. E. Lidénovi a H. Peterssonovi. Druhý sešit slovníku vyjde z tiskárny brzy po Velikonocích. Vše nejlepší! K. Būga14 VYSVĚTLIVKY 1 Slovo patamologija by mělo být v závorkách. Viz Būga K. Upių vardų studijos ir aisčių bei slovenų senovė // Tauta ir žodis. K., 1923. T. 1. S. 1–44 (= Būga K. Rinktiniai raštai. T. 3. V., 1961. S. 493–550). 2 Torbjörnsson T. Die gemeinslavische Liquidamethese. 1–2. Upsala, 1901; 1903 (= Upsala Universitets Årsskrift, 1902; 1904). 3 Mělo by být Slawisches. 4 Viz Būga K. Rinktiniai raštai. T. 2. V., 1959. S. 151–153, 214–223. 5 Podrobněji o těchto i dalších rekonstrukcích viz Būga K. Rinktiniai raštai. T. 3. S. 493–550, 741 a násl. 6 Datum tohoto dopisu (2. června) je nesprávné, neboť jde o odpověď na dopis T. Torbiörnssona z 23. června. 7 Dvakrát opakováno получил. 8 Mělo by být Lautsubstitution. 9 Mělo by být Трусман, viz Трусман Ю. Ю. Чудско-литовские элементы в новгородских пятинах. Часть первая. Ревель, 1897. 10 Zdá se, že chybí značka ||. 11 Dvakrát opakováno (♀ =. 12 Problematika probíraná v dopise byla pojednána v článcích K. Būgy, viz Būga K. Rinktiniai raštai. T. 3. S. 493–550, 741 a násl. a další. 13 Na konci tohoto dopisu je uvedeno, že jde o otevřený dopis; jsou zde také uvedeny adresy T. Torbiörnssona (Schweden/Herrn Dr. Tore Torbiörnsson / Upsala, Universität) a K. Būgy (Abs. Prof. K. Būga. Kaunas, D. Vilniaus gatvė N 2. Litauen). 14 Tento dopis byl napsán na druhé straně pohlednice. Na první straně jsou adresy T. Torbiörnssona a K. Būgy a datum (6–II–24). Poznámka. Po vytištění této publikace budou přepisy dopisů K. Būgy T. Torbiörnssonovi předány do oddělení rukopisů knihovny Vilniuské univerzity. Bonifacas Stundžia DOPISY K. BŪGY POLSKÉMU LINGVISTOVI JANU ROZWADOWSKÉMU V archivu Polské akademie věd v Krakově se mezi mnoha dopisy, které psali významní i méně známí lidé z různých koutů světa polskému lingvistovi prof. Janu Rozwadowskému, nachází také korespondence významná pro vědu o litevském jazyce a kulturní dějiny. J.Rozwadowskis (1867–1935) – vienas iš didžiausių lenkų kalbininkų, klasikinių kalbų mokovas, žymus slavistas, indoeuropeistas ir baltistas. Jis 177 – profesor a rektor Krakovské univerzity, akademik a prezident Polské akademie věd, čestný člen mnoha evropských národních akademií a společností, mimo jiné i Litevské vědecké společnosti (od jejího založení v roce 1907). J. Rozwadowski výborně ovládal litevštinu, zkoumal litevská nářečí a rozplétal jejich vztahy se slovanskými jazyky, s nimiž byla v kontaktu. Dochovaly se dobře zaznamenané texty jeho nářečí ze Sudargasu (okres Šakiai) a Zietely (okres Diatlovo v Hrodenské oblasti Běloruska). Pro litevské lingvisty jsou v uvedeném archivu nejzajímavější obsahově bohaté dopisy Kazimierase Būgy (1879–1924). Mezi rukopisy J. Rozwadowského bylo nalezeno pět dopisů K. Būgy z let 1912–1913. Jeden z nich je samostatná jazykovědná studie, čtyři jsou pohlednice. Společná signatura posledně jmenovaných je K. III – 84 (Archiwum Polskiej akademii nauk Oddział w Krakowie, Jan Rozwadowski). Pohlednice z roku 1913 jsou ve fondu rukopisů – Korespondencja Jana Rozwadowskiego na l. B. Nº45 (spis). Dopis z roku 1912 byl nalezen ve velké krabici s rukopisy J. Rozwadowského, kterou měl u sebe prof. J. Safarewiczus (1904–1992), jenž připravoval Rozwadowského spisy k vydání. Po jeho smrti byla tato krabice předána do archivu k ostatním rukopisům J. Rozwadowského. Obsah krabice bohužel dosud nebyl uspořádán a rukopisy nejsou očíslovány. Na témže místě byla nalezena také bibliografie prací K. Būgy vytištěných do roku 1912 (celkem 29), kterou sestavil vlastní rukou. K. Būga psal dopisy z několika míst: dvě pohlednice z Petrohradu, kde tehdy studoval, jednu z rodného kraje – z Dusetosu, a velký (první) dopis (1912) i jednu pohlednici (1913) z Laižuvy, kde od roku 1903 působil jako kněz Juozas Tumas Vaižgantas, který aktivně pomáhal K. Būgovi a E. Volterisovi. Kromě K. Būgy psali prof. J. Rozwadowskému litevsky dopisy také patriarcha Litvy, zakladatel a předseda Litevské vědecké společnosti Jonas Basanavičius (dopisy z Vilniusu z let 1911 a 1912), první tajemník této společnosti a docent Petrohradské univerzity Eduardas Volteris (pohlednice z Petrohradu z roku 1907), lingvista Jonas Jablonskis (pohlednice z lázní Elster v Rakousku z roku 1911), průkopník litevské kartografie Antanas Macijauskas (pohlednice z Rigy z roku 1911) a slovníkář Jurgis Šlapelis (dopis z Vilniusu z roku 1928). Polsky psali J. Rozwadowskému dopisy později významní litevští kulturní činitelé Jurgis Šaulys (1912), Juozas Albinas Herbačiauskas (1912) a Mykolas Biržiška (1913). V krátkém dopise z roku 1918 kněz z Gervėčiai A. Dalinkevicius uvedl, ve kterých vesnicích farnosti Gervėčiai se ještě mluví litevsky. Ve fondu rukopisů J. Rozwadowského se dochoval stručný, nedatovaný popis fonetiky panemunėliského nářečí, který polsky sepsal Kleofas Jurgelionis, a další materiály. Zde je chronologicky uvedena korespondence, kterou Kazimieras Būga napsal Janu Rozwadowskému. Jazyk dopisů nebyl upravován. Laižuva (Lajżewo), 18. (31.) prosince (XII) 1912. Zdravím Vás, Mistře! Především se Vám omlouvám za zpoždění s odpovědí na Váš milý dopis. Už dlouho jsem se chystal odpovědět, ale stále jsem se k tomu nemohl odhodlat. Ukazuje se, že jsem, stejně jako zesnulý Jaunius, člověkem dlouhých příprav! Co se dá dělat! Jsem vinen a prosím za odpuštění. Kdy budu skládat magisterské zkoušky, ani sám zatím přesně nevím. Myslím, že magisterské— 178 Na zkoušky se bude třeba připravovat nejméně rok a půl. K disertaci už mám vybráno poměrně značné množství materiálu. V disertaci budu hovořit o vlivu slovanských jazyků na litevštinu. Téma je velmi podnětné a poučné. Budu tam mluvit také o přízvuku vypůjčených slov (ударение) a intonaci (интонация). Litevci mají vedle kostela (lotyšsky baznīca!) také seklyčky –yčios „světnice“, stejně jako birkaus (lotyšsky bīrkaus!) a šīkas. Několik takových příjmení se vyskytuje nejen v litevštině, ale i v lotyštině. Rozmanitost intonací nacházíme pouze ve velmi starých slovech. Později mají vypůjčená slova téměř všechna ≃; například teese: шūba > šūba, šūbos, „мытра“ ~ miėrg. Kárdas (< lenk. kord) je ovšem novotvar, srov. litev. kárdau, -dyti. Vaše články jsem dostal těsně před odjezdem z Peterburgu. Děkuji! Četl jsem je s potěšením (žemaitsky gėrėdamos). Svůj názor na příbuzenské vztahy baltských a slovanských jazyků zatím nemám. Také mně se navzdory Jauniovým závěrům zdálo, že slovanské a baltské jazyky jsou si navzájem dosti blízké. Při hlubším zkoumání se mi zdá, že příbuznost těchto jazyků lze vysvětlit i sousedstvím (blizkie sąsiedztwo). Baltové byli od nepaměti severozápadními sousedy Slovanů. Srovnejte Ptolemaiova slova: za Venedy na východě žili Galindové a Sudinové. V sousedních jazycích, i když nepatří do stejné jazykové rodiny, nacházíme mnoho společných rysů. Fonetika lotyštiny a livonštiny se od sebe liší jen málo. Fonetika východní litevštiny je blízká běloruské fonetice. Podobných příkladů bychom mohli uvést velmi mnoho. Mnohé fonetické rysy společné Slovanům a Baltům nemusejí vůbec svědčit o větší blízkosti těchto jazyků. Tyto rysy lze vysvětlit i sousedstvím. Baltové se v některých fonetických ohledech od Slovanů liší. Litev. rš, kš — slov. rx, x (z *ka), avšak litev. us, is, a slovanské ux, ix. Blusà: bląża, saūsas: suzą, opsi-tausyti: tušīti || tuça, mušìa: muça, pìsa || paisyti: pązati, liéssas: lix a další. Jūšė tomu neodporuje. Jūšė, stejně jako ušės, je slovo užívané pouze v Pruské Litvě. Obě slova jsou vypůjčena z pruštiny. Pruské slovo iuse V 377 „juche“ pochází z baltského *jušje. V prajazykové pruštině se z *jušjē nebo *jušiē muselo vyvinout *jušē a později *jušė. Z podoby *jušē si Prusko-litevci vypůjčili své slovo jušė. Ušės „Wochen der Kindbetterin“ (Ruhig II 404) pochází z prapruštiny *ušēs < *ušjēs (i-eur. ukʰ-). Že si Prusko-litevci vypůjčili něco ze staré pruštiny, dokládá nejen ušės (= litev. šešės), ale také pas-sevaitė. Kriáušė nebo kriáušia (Mielcke II 99) je rovněž slovo známé pouze v Pruské Litvě. Kriáušia by bylo vypůjčeno z pruského slova kriąušjā (šį ir sį). Maišas, riešutas a vėtušas lze pochopit jen z praslovanštiny. Litevské -išk z -isk- nemá se slovanským -ix- nic společného: za nic nemůže zdejší i. Nejen -isk- se mění v -išk-, ale také -ašk-, -ešk-, -ūšk-. Například: pūškas „puchýřek, pupínek“, прыщъ = lenk pyşk || pycha, reškìu, teškìu, braškėti, traškėti, táušku, páuškiu, pliauškėti, čiauškėti, vaš̌kas = воскъ, traškana. Takových slov je nesmírné množství. „Samohláska + zg“ se nikdy nemění v žg, a proto se také říká: pleizgānės (konopí) „посконь“, vizgėti, dvóžgia a mnoho dalších. Laškuoti je novotvar (Neubildung) místo *laškuoti (srov. 179 lakštuoti < *lašk-t-), lāzginti. Pleiškanės místo pleišk- podle pleizgānēs se s. Maskatuoti vzniklo metatezí z mastakuoti (říká se také tak); srov. vilkātas z *viltākas „Wehrwolf“ (říká se také tak) || vilka-takys. Plaštaka „dłoń“ z *plaškata: slov. plosk, lotyš. plaskains. Litev. plašk = плоск-; srov. plókščias, „plaski“ z *plāškčia-. Breško 3. préteritum — pol. brzask. Pūkš-lė < puškė, pā-pauškas „guz“ || pó-pūkš-lė „волдырь“. Juškův slovník I 420ᵈ: pó-puškės 1.c. 40ᵇ || paušk-ulė — pol. pysk. Lokšnūs „tkliwy, czuly“ (Koszarzewski Lituania 48ᵃ) < *lošk-nùs: slov. łaska || ласить, ластить. Zdá se mi, že z těchto příkladů i z mnoha dalších zde neuvedených vyplývá, že „samohláska + sk“ se v litevštině mění na „samohláska + šk“. Příklady s -sk- by byly novotvary. -skn- > slovanské -sn-, avšak baltské - kšn-: блѣснж-ти, ale litev. blikšnoti || blyškau || blizgnóti < *blizg-nóti -stl- > slovanské -st-, avšak baltské -skl- > -kʼśł-: *Vīstlā > slov. Visla, ale staropruské Viksla (z *Vīsklā < *Vīstlā); srov. Nesselmannův Thes. 209 - Wixla a německé Weichsel z pr. *Vīkslā. Stejného typu jako Vīkslā je také litev. paveikslas < *pa-veizdlas > *paveist-tlas > *paveistlas > *paveikslas. Srov. veigžlūs „видный, ясный“ (v Baltica 22 sgn. chybně) z *veizd-lus > *veizglūs > veigžlūs. (V Dusetose se říká veikslūs < *veizd-tlūs (?)). „-sk- nebo -zg- + souhláska“ se ve slovanských jazycích nemění v -kʼś- nebo -gz + souhláska. Lotyš. plauskas || plauks-tas, lotyš. blauzga || blaużna, litev. plėkšnės „breit Rüben“ Mielcke II 110 || плоскъ. -bn- > slovanské -n-, avšak litevské a lotyšské -gn- >: dūgnas — дъно || východolotyšské Dugnoja „Dubenaa“ z Dubnāja, lūgnos „розвалыни“ Užpaliai = lūbnos Dusetos || lūbos, slov. лубъ. „ršk + samohláska“ > litev. ršk, avšak rzg se nemění v ržg. Pol. parskać: litev. parškia, infinitiv puršk-ti, burzgėti. „rst + samohláska“ > litev. rst, avšak rzd zůstává tak, jak bylo. Mirštu, avšak birzdis „wrzos, Erica vulgaris“ || něm. nářeč. porst „Porsch“. Vedle -š-t- máme v litevštině obvykle -z-d- (zde z pochází z ž!). Srov. kušti „szepcę“ (Baltica 2) || kuzdù do ucha, kuzda s hlavami skloněnými k sobě. Kuzdininkas. Mielcke Wb. II 364. Kušti, infinitiv kuštėti „bewegen, rühren, hýbat, pohybovat se“ (Joniškis) || kuzdù, kuzdėti „třást se zimou“ || kušu, kušėti „hýbat se, pohybovat se“. Gruz[d]-nó-ti || grāužiu (viz Baltica 15). Vedle -š-k- (z -sk-) nacházíme pouze -z-g-: blikš-nóti < blikš- || blizg-nó-ti < blizg-, blizgù, blizgė „блёстка“. Vikšris „осока“ < *viš-ris || vizgà, gen. sg. vizgos „carex vulpina?“. Skl- na začátku slova, avšak uprostřed -kʼśł-, srov. sklidinas, sklaidyti, skliaūtai, sklim̃bis, sklęsti, pā-sklitė 3. préteritum, ale pópūkš-lė || pópuškė, paušk-ulė, pumpótaukšlis (Kvedarna) || pumpótauskis (Palanga) „Lycoperdon, purchawka“. Rus. блюзгать, блюзготать „žvanit nesmysly“: litev. bliauž[d]-yti (Baltica 10) || bliauškù, bliaukšti „bluzgać“. 180 a. брузга || бруздить: tėtīrvnas brūzdulìuoja Koss Litu. 91ᵃ || brūzgu-liuoti Jušk. a. плюскъ: pliaušku taušku, sotva jsem se brodem dostal Jušk. žod. I 238ᵃ. Rūškanas „zatažený, přísný“ rūškana dienà < rūš-k-: rūstas. Rūš-k-: rūs-t- — lāis-ka-s: slav. Лис-тъ. Druskà namísto *drùška se s vlivem drążgas. a. плескъ 3. os. j. č. přít. плещеть: pleška, infinitiv pleškėti. a. лазготать (dial. místo лозгот-) || лоскотать || лезга || лёскать: litev. lãžginti „lechtat se, příjemně lechtat“ Koss. Litu. 106ᵃ || laškúoti „vesele zpívat“ se s z lazgúoti || lakštúoti „zpívat, vesele mluvit“ z lašk-t-. R. troskotatъ трещать: traškù, traškėti. Pol. truskać: trùškinu. Drisko atd. je přepracováno podle drążgo. Zákony litevského jazyka nejsou jazykovědcům dosud náležitě známy, neboť jim chybí potřebný materiál z živé řeči. Materiál, který máme v Kuršaitisových spisech, není dostačující: je v něm snad jen desetina živého jazyka. Pro studium litevštiny je velmi důležitý Juškevičiusův slovník¹. Učenci však slovníku zatím nemohou využívat. Uplynulo už více než třicet let od zahájení tisku Juškevičiusova slovníku. Tisk by postupoval rychle, kdyby Akademie věd měla dostatek redaktorů. Znalců litevského jazyka se vždy nedostávalo. Kromě Baranauska, Jauniuse a Jablonskise Litevci žádné další znalce jazyka neměli. Dostal jsem k redigování dvě písmena Juškevičiusova slovníku (K- a L-), která byla v rukou Uljanova². Uljanov zemřel, když připravil k tisku pouhé dva nebo tři archy. Redigováním písmen M-, N-, O- a P- byl pověřen lékař (doktor) Jūrgis Šlapelis³ z Vilniusu. Šlapelis pracuje pomalu: dosud vytiskl pouhých 6 archů. Všechna slova od R- do Ž- dosud leží v archivu Akademie. Namísto ievà, jėna, jėškau atd. píšu ievą, ieną, ieškau proto, že tak místy vyslovují sami Litevci, a za druhé proto, že místo nářečních slov ūoga, uodega atd. se píše ūoga, uodega. Také dnešní noviny píší ieną, ieškau, uogą, uodegą. Kde jsou Baranauskovy rukopisy, nevím nic jistého. Snad všechny Baranauskovy pozůstalosti zůstaly v knihovně (bibliotéce) semináře v Seinai (Sejny, Suwal. gub.)? Běloruská a polská slova, která jsou podle Vašeho názoru přejata z litevštiny nebo jotvingštiny, pro mě byla novinkou. Ve Vašem seznamu není Láimos, kterou Federowski⁴ nalezl v běloruských krajích gubernie Hrodna. Raz-šaptáč není snad příbuzné s litevským slovem šapivolas, srov. vilnakarsis, v. karškiškis „czochracz, głepacz, ten który czochra“ (Koss. Litu. 54ᵇ), jestliže ovšem toto slovo samo není odněkud přejaté. Přesto pro mě litevský původ slov raz-szaptáč a vašaváč zůstává sporný. Žjiva „houba“ je z hlediska významu spíše třeba odlišit od litevského slova žiẽvė, akuz. žiẽvę „duna“ (rus.). Jazyk Jotvingů (ЯТВАГЬ) byl podle mého názoru bližší nikoli Litevcům, nýbrž Prusům. Tento názor nejlépe potvrzují jotvingská jména z kroniky zvané Ипатьевская лѣтопись (Полное собраніе русскихъ 181 лѣтописей. Томъ второй. С. Петербургъ 1908). Čia randame du vardu kur lietuvių garsui ž jotvinų varduose atsako z: Стецюотови. ЗЪБР-овичю, 1227 г. (стр. 751)ir ВЗАШа ЗЛИНОУ. 1273 г. (стр. 870) || Злиньчн. 1251 г. (стр. 810) || горды ГАТВАЗЬ. и Злиньчн и Крисменць и Покѣньць. 1256 г. (стр. 833) ЗъБР- = liet. žebrỹs || žėbras. Злина z praslovanštiny *Зълина; srov. oblast sudovské země (territ-) Silia Scr. r. Pruss. I 143 nebo Syllones l.e. I 737. *Зълина pochází z jotvingského jména *Zileinā. Zde máme takovou příponu jako i v pruských místních jménech. Golteynis, Latheynen, Molseyn, Reteȳen (G.Gerullis, De Prussicis Sambiensium locorum nominibus. Tilsis MCMXII, s. 155), anebo také litevská — Resėiniai (město v gubernii Kaunas), Traulėiniai (vesnice ve farnosti Kurtuvėnai, okres Šiauliai). Зълина = Zilėnā yra giminė su káimo vardú Žiláičių (Lyduvėnų par) || Žilėnas, pavardė Linkmenų par. || Žilys, pavardė Užpalių par. — Jotvingų žodynas irgi panašus į prūsų žodyną. Plg. Kirsna, Šešupės intakas ”*Czarna” (= liet. kiršna — arba kirkšna-. Baltica. 7) ir Gaila Dorf. bei Oletzko sec. 15 — jetzt B i a l a (Gayl See 1595 Pierson). Shromáždil jsem značné množství jatvingských neboli sudavských jmen. Ipatěvská kronika uvádí 30 jmen, v jiných pramenech jsem jich našel 76. Je jich tedy více než sto. Snad se mi ještě podaří několik dalších shromáždit. Současná jména jsem nesbíral, protože, abych řekl pravdu, neměl jsem ani spolehlivé prameny. V okrese Vilkaviškis mohou být mezi jotvingskými jmény také litevská. Indurós ve farnosti prý ještě i dnes žijí Litevci. Indurà je název města a řeky; srov. název potoka Indaus nedaleko Tilsitu (Basanavičius. Iš gyvenimo vėlių bei velnių. 151, 363), Indrajā, řeka ve farnosti Užpaliai. > Pa-indrė, vesnice na Indrajõs, Indrailis, jezero nedaleko Paindrė. Indurą má takovou příponu jako potok u Pabaísku (gubernie Kaunas, okres Ukmergė) Vìnt-urà „Wiktorka“ (Draugija №35, s. 299). Zkoumání názvů míst, řek a jezer může velmi osvětlit starověk. Je však velmi politováníhodné, že nám chybějí vědecky sepsané názvy. Proto je velmi žádoucí, abyste své studie hydronym co nejdříve zveřejnil. Jatra (levý přítok Mołczadzi) se přece neshoduje s názvem Aitros (Aitrà, řeka ve farnosti Kvedarna, okres Raseiniai). Guj-ka (pravý přítok Moczyny, levého přítoku Świsłoczy) < *Guja- litev. Gavjà, lotyš. Gauja. Lotwa (pravý přítok Tury, okres Stuck, farnost Kopyl). = Latuvà, přítok Šventoji, okres Ukmergė. Saswa (dopływ Niemnowej Zelwy. Słown. geogr. X 335) be nėra kilusi iš *Seswa < *Sesava = Šešuvà, latv. Sesava. Prosím, odpusťte, že vám všelijakými maličkostmi zabírám drahocenný čas. Píšu všechno, co mě v této chvíli nejvíce zajímalo. Přeji vám mnoho dobrého. Ať se ve zdraví dožijete Nového roku. Váš služebník Kaz. Būga Adresa Почт. ст. Лайжево, Ковен. губ. 182 V Laižuvě zůstanu ještě celý měsíc. [2] Laižuva 1919 II 13 Vážený učiteli! V těchto dnech jsem se vrátil z cesty do Suvalské gubernie a našel jsem dopis od Vás. Tentokrát jsem pro Rocznik5 nemohl nic napsat. Veškerý čas jsem musel věnovat přepisování Juškevičova slovníku. Letos na jaře už asi nic nenapíšu. Za dva dny se vracím do Petrohradu. Adresa bude následující: М. Дворянская 7, кв. 33. Písmeno K (Jušk. slovníku) jsem už celé přepsal, zbývá L-, s nímž lze počkat. Srdečný pozdrav. Váš služebník Kaz. Būga6 [3] Dusetos, 19. srpna (VIII) 1913 Vážený učiteli! Váš dopis jsem dostal teprve nyní. Korekturu asi nebudu moci číst. Můj článek už možná vyšel. Kdyby něco bylo, prosím, napište mi do Petrohradu, М. Дворянская 7, кв. 47; za 7–8 dní tam přijedu. Místo honoráře, pokud redakce za články, jako je ten můj, platí, bych ovšem raději dostal všechny dosud vydané svazky RS7. První nepotřebuji, protože jsem si ho už koupil. Posílám Vám pro redakci RS dvě své knížky. Přeji Vám srdečný pozdrav. Kaz. Būga [4] V Petrohradě 7/XI.1913. Vážený učiteli! Děkuji za dopis. RS. II–V jsem dostal včera. Prosím také, abyste mi RS VI poslal nejlépe poštou na moje náklady (moim kosztem). Rukopis nepotřebuji, lze ho vyhodit. Provdat dceru znamená „oddać za mąż“8. „Ježeli nie oddasz tej córki, umrę dziś“9. Srdečné pozdravy Kaz. Būga Adresa: СПб. М. Дворянская 7, кв. 47. [5] С.Петербургъ, М. Дворянская 7, кв. 47. Vážený učiteli! Co je nového s mým článkem (artykul) o Šachmatovově keltsko-slovanské teorii?10 M. Vasmer si také stěžuje, že ještě nedostal korekturu.11 183 V brožurkách „O vědě o jazyce a naší minulosti“, které vám byly zaslány ještě z Duset, najdete kritiku článku A. Sobolevského „Гдѣ жила Литва?“. Zde na základě názvů řek tvrdím, že v severní části Smolenské gubernie kdysi žil jiný baltský kmen (srov. голядь). Přeji vám vše dobré Kaz. Būga12 VYSVĚTLIVKY 1Má se na mysli nedokončený (do písmene N) Slovník litevského jazyka sestavený Antanem Juškou (1819—1880) (s překlady hesel do ruštiny a polštiny), jehož jednotlivé části redigovali F. Fortunatov, J. Jablonskis, K. Būga, J. Šlapelis a G. Uljanov. 2Grigorij Uljanov (1895—1912), ruský jazykovědec a první badatel baltského slovesa, který našel archy písmene K Juškova slovníku. 3Jurgis Šlapelis (1876—1941), lexikograf, jeden z posledních redaktorů tištěné části Juškova slovníku. 4Michal Federowski (1853—1923), polský etnograf a folklorista, autor osmi svazků nářečních textů zaznamenaných v polštině a běloruštině. J. Rozwadowski se při návštěvě Podolského dvora M. Federowského v roce 1901 (nedaleko Zietely) seznámil s Reginou Dargevičiūtė (1878—1958), služebnou tohoto dvora pocházející ze Zietely, a začal od ní zapisovat texty zietelského nářečí. 5Jde o polský slavistický časopis „Rocznik slawistyczny“ (Slavistická ročenka), založený z iniciativy J. Rozwadowského v Krakově roku 1908. 6Na druhé straně pohlednice je fotografie P. Višinského sedícího na plotě a nápis: Povilas Višinskis. 7Písmena RS označují časopis „Rocznik slawistyczny“. 8Polsky: „dát za muže“. 9Rčení pocházející ze sentimentálních románů, polsky: „Jestli tu dceru nevdáš, hned tady zemřeš“. 10K. Būga se zmiňuje o své německy napsané kritice teorie A. Šachmatova: „Kann man Keltenspuren auf baltischem Gebiet nachweisen?“ (Lze na území obývaném Balty prokázat stopy Keltů?), uveřejněné v časopise „Rocznik slawistyczny“. T. 6 (1913). 11Max Vasmer (1886—1912), německý slavistický jazykovědec a blízký kolega K. Būgy. 12Pohlednice bez data, stopy po razítku jsou nečitelné. Aloyzas Vidugiris 184