Dėl baltarusių šnektų lituanizmų vertinimo ir vartosenos

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXV (1995) LIETUVIŲ LEKSIKOLOGIJOS TYRINĖJIMAI Přehledy. Recenze. Poznámky Opinions. Reviews. Observations Überblicke. Rezensionen. Anmerkungen K HODNOCENÍ A UŽÍVÁNÍ LITUANISMŮ V BĚLORUSKÝCH NÁŘEČÍCH Když nově nacházené lituanismy v běloruských nářečích řadíme k litevskému substrátu, ve všech svých výzkumech se důsledně držíme definice termínu 1stanovené v terminologických slovnících lingvistiky substrátu. Někdy se však setkáváme s případy, kdy je náš přístup chápán zkresleně. Polská lingvistka E. Smulkova nám například vytýká2, že slova, která jsme zaznamenali v živém běloruském nářečí v okolí Starých Smilgiň (Varanavský okres, Bělorusko), antaráplusci „hřebeny na česání“, asiūkli „přesličky“, skiardži „místo vpichu při porážce prasete“ a další3 považujeme za prvky litevského substrátu. Prý jde pouze o příležitostně užitá okazionalismy, protože údajně nebereme v úvahu chronologii a geografii výskytu těchto slov v běloruských nářečích ani jejich fungování v běloruském nářečním systému a při jejich zařazování k nejnovější vrstvě substrátové slovní zásoby nepostupujeme zcela korektně4. Jinými slovy, popírá přítomnost nových substrátových prvků v nářečích. Mohou však v jazyce existovat starší i novější substrátové jednotky? Jistě, že mohou. V Bělorusku například asimilace někdejších litevských území neproběhla všude současně — v oblastech vzdálenějších od litevské hranice dříve, v bližších později. V obou případech je tedy důsledkem asimilace substrát, jehož povaha není závislá na stáří. Jisté je, že chronologie substrátu nemění podstatu tohoto termínu a nepatří k jeho obsahu. Důležité je pouze to, že ten či onen prvek starého jazyka, převzatý novým jazykem, v něm žije, funguje, a je tedy substrátem. Právě tak chápou a užívají termín substrát také H. Turska a Z. Zinkevičius5. Sub- 1 A c h m a n o v a O.S. Slovar’ lingvističeskich terminov. Moskva: Sovetskaja enciklopedija, 1966, 461—462; G o l ą b Z., H e i n z A., P o l a ń s k i K. Słownik terminologii językoznawczej. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe, 1970, 542—543; G a i v e n i s K., K e i n y s S. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1990, 193—194. 2 S m u l k o v a E. K vyprosu o belorusskich lituanizmach — Balto-slavianskije issledovanija. Moskva: Nauka, 1981, 203—213. 3 G r i n a v e c k i e n e E., M a c k e v i č J u. F., R o m a n o v i č J. M., Č e b e r u k J. I. Bytovaja leksika litovskogo proischoždenija v Zapadnoj Belorussiji — Lietuvių terminologija. Vilnius: Mintis, 1975, 164, 165, 189. 4 S m u l k o v a E. Min. veik., 204—205. 5 T u r s k a H. O powstaniu polskich obszarów językowych na Wileńszczyźnie — Studia nad polszczyzną kresową I. Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk-Łódź: Os- 218 Význam termínu substrát tím nezkreslujeme. E. Smulkova se však domnívá, že substrát může být pouze starý. Zde je její stanovisko: ”Termin ”belorusskije baltizmy”...sledovalo by upotrebliat’ liš’ v... smysle, čto k staromu substratnomu sloju mogut byt’ otneseny baltijskije relikty... (prežde vsego jatviažskije...)”6. Takové prvky baltského substrátu uvádí z běloruského nářečí obce Bobrowniki (vojvodství Białystok, Polsko), přičemž předtím poznamenává, že Bobrowniki ”... v prošlom eto službenoje poselenije, osnovannoe na rubeže XV—XVI vv. liudmi, prišedšimi so storony Nemana”7 (toto tvrzení by mimochodem ještě bylo třeba dokázat). Tím, že pozůstatky jazyka přistěhovalců uznává za substrát (!), E. Smulkova zásadně zkresluje význam tohoto termínu, neboť nedodržuje lingvistickou teorii pojetí substrátu. Zásadní tvrzení E. Smulkové, že substrátem jsou pozůstatky jazyka přistěhovalců, a nikoli autochtonů, je naprostou anomálií. V nářečí obce Bobrowniki mimo jiné nachází lexém tókšyny „domácí nudle“, údajně baltského původu, který považuje za litevského původu a navrhuje spojovat s litevskými slovy lakšalai, lakščiai, lakšenas, lakšinys a ta s lãkštas „list rostliny“8. Jenže tókšyny (stejně jako lapšá) proniklo na slovanské území z turkických jazyků9, a to nejméně 100 let po příchodu přistěhovalců od Nemanu do Bobrowniků. Litevské lãkštas a tókšyny tedy sotva mohou být příbuzná a objev takových prvků baltského substrátu i jejich chronologie jsou vědecky nepodložené. Kde je v tomto případě jatvinský substrát? E. Smulkova mezi substrátové prvky neřadí jí zmiňované lituanismy také proto, že byly zaznamenány v bilingvní oblasti. Ve vesnici Staré Smilginy dodnes skutečně žije ještě jeden nebo druhý starší člověk, který sice ovládá jazyk svých rodičů, avšak celá vesnice i její okolí už litecky nerozumí a mezi sebou mluví pouze bělorusky. Kromě toho zde nejsou žádná centra litevské kultury — litevská škola, tisk, rozhlas, kostel je pouze polský. Všechny lituanismy z tohoto okolí uvedené v našem článku tedy byly bez výjimky zaznamenány u místních starších lidí, jejichž rodiče a předkové se zde asimilovali a stali se Bělorusy. Takové postavení a užívání lituanismů v okolí Starých Smilgin podle našeho přesvědčení nepředstavuje žádnou překážku pro jejich zařazení mezi substrátové prvky. Jak ukazují naše pozdější výzkumy, okolí Starých Smilgin není jediným místem, kde se nacházejí lituanismy, které E. Smulkova označuje za okazionalismy. Nyní víme, že se vyskytují také jinde v okrese Varanava a rovněž v okresech Yvija, Ašmena, Breslauja a Pastovy. Nejde tedy o slova náhodná ani individuálně užívaná s příležitostným významem, nýbrž o skutečné prvky litevského substrátu, pevně zakořeněné v běloruském dialektálním systému. Dokládá to mimo jiné živost a správné užití příkladových vět v našem článku solineum, 1982, 86—119; Z i n k e v i č i u s Z. Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis, 1966, 24—25; Z i n k e v i č i u s Z. Rytų Lietuva praeityje ir dabar. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993, 249tt. 6 S m u l k o v a E. Min. veik., 205. 7 S m u l k o v a E. Min. veik., 206. 8 S m u l k o v a E. Min. veik., 208. 9 F a s m e r M. Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka 2, Moskva: Izdatel’stvo ”Progress”, 1967, 460. 219 i tvoření, jasný význam. Uvedené lituanismy běloruského nářečí Starých Smilgin, které nepochybně tvoří součást litevského substrátu, zároveň nejsou produktem ani interference, ani konvergence, jak se je E. Smulkova a priori snaží označit 10. Všechny jsou zděděné, nikoli přinesené. Lze polemizovat i o některých litevských ekvivalentech uváděných u lituanismů. Například lituanismus asiūklė E. Smulkova odvozuje nikoli od litevského asiūkliai, nýbrž od odborného názvu všech rostlin tohoto rodu asiūkliainiai (chybně se dokonce označuje dvěma přízvukovými znaménky — asiūkliainiai)11, který je ve skutečnosti v lidové mluvě zcela neznámý. Tato metodologická chyba ukazuje, že ani v tomto případě se E. Smulkové nedaří z množiny uvedených litevských slov vybrat nejvhodnější ekvivalent. Lexém prasėšč „vzdálenost v osnově mezi paprskem a vratidlem“, doložený v běloruském nářečí vesnice Bobrowniki, má sklon považovat za litevského původu a bez dalšího jej příliš amatérsky spojuje s litevským slovesem prasiskėsti12. To je však naprosto nemožné: mezi litevským (prasi) skėsti „(roz)prostřít se, (roz)šířit se“ a bobrownickým (pra)šėšč není vůbec žádný vztah, ani gramatický (a slovotvorný), ani fonetický, a především sémantický. Podle našeho názoru je prašešč pravděpodobně slovo slovanského původu; srov. také nejspíš příbuzné ruské prisiest’ „doba, kdy si jeden po druhém někdo přisedá a pracuje, aniž vstane“13. Elena Grinaveckienė 10 Smulkova E. Min. veik., 205. 11 Smulkova E. Min. veik., 204. 12 Smulkova E. Min. veik., 208. 13 Dal’ V. Tolkovyj slovar’ živago velikorusskago jazyka 3, S.Peterburg-Moskva: Izdanie knigoprodavca-tipografa M.O.Wolfa, 1882, 450. 220